Příliš velká kost...
Pátek, 29. leden 2010
To mi panička jednou donesla úžasně velikánskou kost, byla pomalu větší než já. Hned jsem se k ní vrhla, aby mi ji náhodou někdo nevyfouknul. Rychle jsem ji popadla a pádila pryč. No jo ale kde si ji v klidu sníst. Moje mamča mi byla v patách, taky by chtěla kousek, ale to jsem přece nemohla dopustit. V tom jsem uviděla moji boudu a hned mě napadlo, že to je to místo kde si ji budu v klidu žužlat.
Rychle jsem se k ni rozběhla a když se chtěla vejít dovnitř, nešlo to. Říkala jsem si co to je? Rozběhal jsem se znovu proti vchodu do boudy, ale opět to nešlo. V tom sem uviděla paničku celou rudou smíchy jak se na mě dívá a hned mi došlo proč se tam nemůžu dostat. Ta kost totiž byla mnohem větší než vchod do boudy. Já se do vchodu vejdu, ale ta kost ne. Panička nakonec usoudila, že mi kost rozřeže. Musela jsem ji, ale pořád kontrolovat aby mi náhodou nějaký kousek nesnědla. Když se povedlo kost rozřezat, dala mi panička jednu půlku, ale co to?! Druhou půlku nesla pryč! Utíkala jsem za ní a zjistila jsem, že panička dala tu druhou půlku moji mamince. Nejdříve mě to trošku nazlobilo, ale mělo to i svoje výhody vešla jsem se i s kostí do boudy ;-)
Přidáno: 35 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 129