Proč jsem tam, kde jsem

Dohromady nás prcků bylo devět, čtyři holky a pět kluků. Bydleli jsme v nějaké kůlně - proti tomu kde bydlím dnes to bylo otřesné -, ale stěžovat jsme si nemohli.
Jednou ráno přijelo auto a pán naší mamky otevřel dvířka našeho příbytku, který byl ještě přepůlený prknem, abychom nemohli běhat po celé kůlně ale jen po půlce. Když jsme vyděli ty nové tváře a cítili ty nové pachy, hned jsme se k nim chtěli dostat, ale prkno to nedovolovalo.Já jako nejzdatnější a nejtmavší štěně jsem přeci jenom přeskočila a vydala se na průzkum.

Jeden neznámí člověk a pán mé mamky se vybavovali, ani nevým o čem, ale moje budoucí nejmilejší paničky - Ivča a Lenča - se pro mě natáhly a začaly mě drbat. Myslely si, že si nevšimnu jak na sebe mrkly, že když budu holka tak že si mě vemou, ale já si všimla a tak jsem se vyprostila z náručí a vrhla se ošmuchávat jejich batoh a košík, který si na mě přivezli. Nakonec pán mé mamky vyndal i zbylé mé ségry, ale moje paničky už si jich ani nevšimly, měly totiž mě. Pak mě naložili do auta a jelo se do nového domova.

Přidal uživatel "Ivík" - přidáno 35 bodů