První dovolená s Danem

Jako poslední na chatu přijel mladý pár s Anetkou a Tolečkem. Anetka byla tříleté dítko a Toleček šestiměsíční novofunlanďák. Kromě dvouletého Toníka jsme tedy měli v chatě i dvě půlroční štěňátka - Danečka a Tolečka.

O Danovi skoro nikdo nevěděl, o Tolkovi ano. Zatímco u snídaně, oběda či večeře Daník loudil o kousek drobtu z talíře a nesahal sedícím lidem u stolu po kotníky, Toleček loudil u stolů taky a přitom cintal lidem do talířů. Nebo si jednoduše ze stolu nějaký ten řízeček stáhl a s laskominou utekl.

"Odveďte někdo toho psa!" zapištěla jedna z přítomných matek, jejíž rodina nikdy psa nevlastnila (a kterou o několik let později dostaly vděčné oči kokršpanělky Benynky). Stůl plný jídla bránila vlastním tělěm před uslintanou tlamou poněkud většího štěněte. Její obličej stažený do grimasy odrážel obrovskou nechuť komunikovat s tímto přerostlým ucintaným tvorem.

"Tolku!" zařval majitel novofunlanďáka, "fuj, to nesmíš!"

Pak si Toleček čapl na bobek, jak štěňata dělají, a spustil se z něj vodopád. Pejsek se tvářil naprosto blaženě a já měla strach, aby se mi Dan neutopil. Všichni byli zděšeni, jak je všechno včetně Tolečka tak obrovské. Nejen on, jeho miska a pelíšek, ale i samotné čurání.

Někdo zavolal: "Jirko! Toleček čůral!"

"Už jdu!" ozval se z dálky. Zrovna řešil naprosto stejný případ se svou tříletou dcerkou na druhé straně chaty. Přiběhl do jídelny s vykasanými rukávy, kýblem s vodou a hadrem a dal se do úklidu. Uvědomila jsem si, že při jakékoli takové kalamitě mi stačí pouze papírové kapesníčky.

Zlatý Dan!

Autorka: Marcine

Přidáno: 50 bodů