První plavání ...

Sobota, 14. listopad 2009

Když jsem byla puberťačka blásnivá, vzala mě panička s sebou na ostružiny. Panička měla velkej kýbl na ty lesní plody a já jsem se motala pořád kolem ní. Sem tam mi panička dala do pusinky ostružiny, neb jsem je chtěla taky papat a panička mi dá všechno co si jen vyvzpomenu. A jak tak panička trhala a trhala, sem se začala krapítko nudit a šla jsem študovat, kde je co zajímavého.

 

Panička po chvilince zjistila, že jsem se někam odpařila a okamžitě mě šla hledat. Jak tak poskakovala kolem ostružiní, kde trhala, kopla si samozřejmě do toho už plného kýble. Nejen,že mě nemohla naleznou, ale ještě všechno, co pracně natrhala bylo v háji. Panička ale kašlala na ostružiny. Lítala jak šílená, volala mě, pak už řavala jak blasen a já nikde. Když už panička začala propadat beznaději a vyhlížela si nejbližší strom, že si tam hodí mašlu, protože jsem se jí stratila, jsem se vyloupla já. Kde jsem se vzala, tu jsem se vzala.

 

Panička na mě nevěřícně zírala a myslela, že se jí to zdá. Nezdálo. Poloužila jsem se pomalu k paničce, ouška stažená, výraz lehce mentálně zaostalého tvora, očenka na paničku upřená s pohledem : " já nic já muzikat, to samo..." panička nebyla daleko od omdlení - nebyla jsem krásně šedivoučká jako normálně, ale zelená!!! Ano čtete správně - zelená jak brčál a to kompletně celá. Od ňufíku po ocásek (teda ten zbyteček, co mám). Paciny, fosky, bříško, vlásky, ouška, prostě všechno. Panička se z radosti, že mě vidí a nic mi není, ale taky z šoku, že jsem zelená, usedla na mez a začala študovat od čeho mám tak zdravou lesní barvu. Po chvilince se začla smát, když zjistila, že jsem celá od těch zelenejch penízků, co jsou na rybnících. Já totiž honila žabu a když hupla do rybníčku, skočila jsem za ní. Když jsem se vysápala z rybníčku, už jsem věděla, že jsem zas vyvedla něco nepatřičného. Stála jsem za keřem a pozorovala paničku jak je zoufalá, když mě nemůže naleznout. Jak jsem uviděla, že panička začíná bulit, že nikde nejsem , tak se mi jí zželelo a nehledě na následky, že bude ječet až uvidí, neb jsem jak vodník, jsem teda vylezla, aby mě viděla a přestala šílet.

 

Tohle všechno panička vyštudovala, když hledala, kam jsem vlastně zbuchla. Bohužel mě prozradily stopy. Závěr toho bylo, že mě panička nacpala do sudu s vodou, aby ze mě dostala to zelené a mohla se mnou mezi lidi. Od té doby vím, že za žabou do rybníčku neskákat. Lepčí je jí čapnout, než se dostane k vodě :)

 

Přidáno 70 bodů

autor článku: TOPAKA

Počet přečtení tohoto článku: 148

Zpět na výpis

  • haha

    26.12.2009 15:26:32

    Lady.Anathem napsal(a):

    umíš dobře vyprávět:D

Celkem záznamů: 1
|< << >> >|


Píšeme jinde



Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil psa

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svým pejskem.


Reklamní systém AdMarket Inzerujte na Hafici.cz a na spřízněných portálech. Máme pro vás milióny reálných uživatelů. Chci vědět víc!