První porod

Když fenka začala hárat, domluvily jsme si termín, no a v kýžený den jsme vyrazili. Nakrytí proběhlo bez problémů. Nám dělalo problémy jen to, jak poznáme, jestli se to zdařilo nebo ne. Ujistila nás, že to poznáme určitě (ve tváři měla tajemný úsměv).
Asi po týdnu začala být Kopinka úplně jiná, tak nějak mazlivější – to má být jeden z příznaků, že se to vyvedlo? Protože jsme byli jako chovatelé úplní začátečníci, začali jsme s podrobným studiem – knížku jsme pročetli snad stokrát. S příchodem porodu jsme byli nervóznější a nervóznější – jestli to vůbec zvládneme. Pak jsme si řekli: Zvládli to jiný, tak proč ne my? Do porodu zbývali asi dva dni, potřebovali jsme koupit ještě nějaké maličkosti. Já s manželem jsme odjížděli do města, doma zůstala nejstarší dcera – bylo jí patnáct. Při odchodu se ptala:“mamko a co když to začne, co nebudete doma?“ Ujistila jsem jí, že se to nemůže stát, protože nemá ještě termín a ráno normálně žrala (podle knížky fena před porodem několik hodin odmítá veškeré jídlo). Odjeli jsme.

Nebyli jsme ještě ani za hranicí vesnice, když se ozval telefon – dcera celá vyplašená, mi oznamovala, že už TO ZAČALO. Naivně jsem jí říkala, ať nejančí, že to nemůže být pravda. Chvíli jsme se dohadovaly, nakonec jsme se otočili a jeli domů. Jaké bylo moje překvapení, když doma čekala už dvě narozená štěňata – holka a kluk – a rozesmátá dcera. Pak se nám narodila ještě další dvě. Věci jsme jeli dokoupit až další den.

Přidáno: 48 bodů