První rok se svými páníčky

Narodila jsem se jako jediná fenečka mezi čtyřmi bratříčky mamince Berušce a tatínkovi Lakýnkovi. Měla jsem se moc dobře, ale když mi bylo sedm týdnů začali si pro mé brášky jezdit nový páníčci. Já jsem zůstala doma jako předposlední. Moji páníci si mě našli na internetu. Panička, když uviděla moji fotečku, hned věděla, že k sobě patříme. Ještě ten den sedli s páníkem do auta a 90 kilometrů si pro mě jeli. Hned jsme si padli do oka. V autě jsem u paničky na klíně hned usnula a vzbudila jsem se až na dvorečku svého nového domova.

 
První večer jsem si všechno očmuchala a panička mi ukázala mističku a pelíšek a taky plínečku na čůrání. Hned jsem si všechno zapamatovala. První noc jsem malinko plakala, ale jen malinko. Potom už vůbec, protože jsem měla nový báječný domov a hodné páníčky, neměla jsem proč naříkat. Ještě jsem se toho musela opravdu hodně naučit, třeba, že palce u nohou se neokusujou, že na zavolání musím hned přiběhnout. A taky dávat pacinku, aby měli páníčci radost. První, co jsem uměla, byl povel "sedni!", jen to panička vyslovila, už jsem měla zadeček přilepený k zemi. Postupně jsem se naučila ještě spoustu jiných věcí.

První léto jsem taky cestovala na dovolenou na chaloupku v Jeseníkách. Tam se mi moc líbilo. Kolem chaloupky byla ohromná louka, kde jsem mohla celý den skotačit a hrát s malými páníky ping pong nebo fotbal. Taky jsem chodila na výlety a na horská tůry, to se mi moc líbilo, protože jsem vydržela víc, než panička, ta hned v každém kopci funěla jako lokomotiva. Moc se mi líbily vánoce, voňavé cukroví a dárečky. Hlavně byli všichni páníci pohromadě doma, tak bylo pořád veselo.

K prvním narozeninám jsem dostala ten nejbáječnější dortík na světě a spoustu dárečků. Je vidět, že mě mají páníci opravdu moc rádi a já je taky. Patříme k sobě a nic nás neoddělí, doufám, že spolu prožijeme ještě moc a moc šťastných roků. A taky Lexík k nám patří, je to ještě malý špuntík, ale už si to bez našich společných lumpáren neumím představit.

Nesmím zapomenout ani na své hafíkovské kamarády, mám vás moc ráda a těším se na každou chvilku s vašimi dopísky a deníčky. Paničce tohle kamarádství moc pomáhá, když si se mnou nebo s Lexíčkem neví rady. Vždycky se najde někdo, kdo poradí nebo zažil něco podobného. To je dobře, že je tolik hodných pejsků s prima páníčkama.

Přidáno: 63 bodů