Psi a kočky v mém životě

Byla o 2 roky starší než já a byla prý i u mého narození. Tenkrát bylo ještě docela běžné rodit doma a porodní asistentce pes u postele rodičky nevadil. Moje maminka mi vždycky říkala, že proto mám psy tak ráda. Bydleli jsme ve velkém starém domě se zahrádkou a dvorkem. A díky mně tam nikdy nebyl jen jeden pejsek - co jsem našla zatoulaného , to jsem domů přinesla. Ať to byl pejsek nebo kočička. Ještě štěstí, že se netoulali koně! A maminka se skoro vždycky nechala zlomit. Nejkrásnější a nejmilejší a taky nejlepší chůva byla ale vždycky kolie Asta. Dožila se krásných 17 let.

Později jsem měla svoji kolii, dárek od budoucího manžela.Také byla úžasná k dětem a moc hodná a poslušná, přesto, že neměla žádný výcvik. Ale nebyla doma jediné zvířátko. Obvykle tam byla i kočička. Zvláštní pozornost si zaslouží kocour, kterého jsme dostali od manželovy maminky jako kočičku Barborku. Krásné černobílé koťátko. Po čase se z kočičky vyklubal statný kocour - Barbor nebo taky Brambor. Sice jsem proti tomu jménu protestovala, ale už mu to zůstalo. Náš milý Barbor klidně dosáhnul ze země tlapkou až na kuchyňskou linku a několikrát nás připravil o maso k obědu. Dokázal být také hodně protivný. Obsadil si pro sebe křesílko co nejblíže ke kamnům a něm rád odpočíval. Když jsme ho chtěli sundat, klidně nás kousnul. S Astou byli kamarádi, ale vždycky musel přijít kocour za ní. Jeho, milostpána, si nedovolila rušit, okamžitě by dal najevo svoji mrzutost. To ale neznamená, že to nebyl mazel, ale musel mít náladu. To potom hrozně nahlas vrněl a "šlapal zelí" na mých kolenou a občas zapoměl zatáhnout drápky.

Tenhle krasavec bohužel neměl souzen dlouhé žití. Dostala ho jeho sexuální náruživost. Vždycky na jaře se na nějakou dobu ztratil a potom se vrátil vyhublý, uši měl potrhané jako krajky, ale užil si. Zbytek roku dbal na to, aby se hezky zakrmil a na jaře se všechno opakovalo. Ale jen 4 roky, potom už se ze záletů nevrátil a nikdy jsme ho už neviděli.
O dalších našich zvířátkách až příště.

Přidáno: 52 bodů