Psí deníčky

DENÍČEK ZLATÉHO RETRÍVRA JONATÁNA: 21. 2. 2004
Ahoj deníčku, teď o půlnoci ti vyji na měsíc, že dnes se stal opravdu vyjímečný a krásný den. To jsme šli s páníčkem jen tak na procházku po městě. Už byla tma a já jsem šel vedle páníčka na červeném vodítku. Je to moje oblíbené vodítko. Náhle jsme s páníkem spatřili dvě siluety. Jedna psí a ta druhá... hm asi lidská. Ano lidská. Blížily se k nám po úzkém chodníku.

Nebyli zdejší a tak jsem začal výhružně vrčet a vysílat tajné psí signály, které ohlašovali: "Nepřibližuj se, cizinče, toto je mé území." Už byly u nás, zastavily a ten páníček, co vedl toho psa, se dal do řeči s MÝM PÁNÍČKEM! Tak asi jsou zdejší!

Ale jak to, že jsem je nikdy neviděl? Náhle jsem pocítil jemné drcnutí do mého boku. Ohlédl jsem se a uviděl jemný čumáček a ořechově hnědé oči. Byl to onen pes, stojící u páníčkovy nohy. Teď však byl u mě a já pocítil jakési teplo, které jsem až doposud nepocítil. Bylo to teplo smíšené s vůní jasmínu. Podíval jsem se na něho líp a zjistil jsem, že to je fenka Kanadského retrívra.

Kanadský retrívr, moje oblíbené plemeno! A víš, co se stalo potom, deníčku? My jsme se do sebe zamilovali! To byl nejšťastnější den mého života. Měli jsme kupu štěňátek, kříženců. Jsou moc roztomilá a hezká. A teď mě omluv, musím se starat o štěňátka a navštívit moji milovanou Nelly.

DENÍČEK FENKY AKITA INU MIA: 4. 5. 2006
Hafulky deníčku, dnes jsem byla s paničkou na procházce kolem rybníka a stavili jsme se v takové malé hospodě. Mě tam dali misku s vodou a panička Líza si tam dala nějaký nápoj. Myslím, že se jmenoval Frisko s brusinkovou příchutí. Krásně to vonělo, ale pro pejsky to není. Pak jsem si doma lehl na gauč a spal jsem.

Přidáno: 50 bodů.