"Psí historky z divadelních prken" - úryvek 4

.....
Seděla jsem v provlhlém bungalovu a brečela jako malé dítě.
"Já chci domů! Já tady nebudu! Jsem hrozně unavená!" kvílela jsem. Vyděšený Dan kníkal se mnou.
Samozřejmě jsem pak s pomocí ostatních všechno uklidila a uklidnila se. Daník se však neuklidnil a klepal se dál. Možná i zimou, vždyť byl čerstvě ostříhaný kvůli očekávaným italským horkům. Dva dny nežral, pil minimálně. A když jsme se pak každý večer s utěrkami a ručníky bezvýsledně snažili zaplácnout před spaním co nejvíc komárů, Daník zalézal pod postel a odmítal vylézt. Pokaždé, když mě pak viděl vzít utěrku do ruky, rozklepal se a v tu ránu byl zas pod postelí.
Předposlední den našeho pobytu ve slunné Itálii se konečně udělalo hezky. Děti se šly koupat, ale já se koupat nemohla, protože jsem stačila pořádně nachladnout a dostala jsem silnou rýmu. Nicméně jsem pozorovala, jak Danovo setkání s mořem dopadne.
Daník vletěl do vody, avšak vzápětí metelil s prskáním zpátky na břeh. Slaná voda ho zaskočila. Moc si tu dovolenou neužil - stejně jako já...
.....
Vcelku jsem byla ráda, když jsme po tom strastiplném týdnu přijeli zpátky do Prahy. V jednom jsem však měla jasno. Příště už Daníka nepotáhnu tak daleko na dovolenou, ani kdyby nám ji někdo zaplatil.

VÁNOCE
První Danova velká společenská událost byly Vánoce. Bylo mu tehdy pět měsíců, dceři pět a synovi osm let.
S dětmi jsme nastrojili v jejich pokoji vánoční stromeček. Na něj jsme navěsili perníčky, které jsme společně napekli a ozdobili. Netušili jsme, že se ty voňavé perníčky zalíbí i Danovi. A tak spousta perníčků brzy chyběla a na dolních větvičkách zbyla jen okousaná torza té sladké dobroty.
V té době děti ještě věřily na Ježíška a těšily se, co jim pěkného přinese. Daník se nejspíš těšil taky, jen nevěděl na co.
Manžel odpoledne přišel z práce a zároveň s ním dorazila i babička, což nám způsobilo značné potěšení a Danovi skoro srdeční kolaps, protože speciálně pro něj donesla kus sýra.
Po všech přípravách jsme slavnostně zasedli ke štědrovečerní večeři. Já se po jídle pod nějakou banální záminkou zvedla od stolu a nenápadně zmizela v dětském pokoji, abych pod vánoční stromek umístila dárky.
Otevřela jsem pomalu dveře... a mezi nohama mi proběhl Dan, který celou dobu číhal za nimi. Zbledla jsem, potichu za sebou zavřela a snažila se Dana odchytit. Nestála jsem o to, aby děti odhalily, že dárky nenosí Ježíšek. A taky jsem nechtěla, aby natěšený Dan "rozbalil" balíčky všem. Nakonec jsem psa přes jeho hlasité protesty čapla a vystrčila za dveře. Pak jsem kvapně naaranžovala dárky pod ožraný stromeček.

.....
Myslím, že první Vánoce se Danovi moc líbily. Možná víc než dětem. A určitě víc než mně.

-----------------
Rok co rok se situace o Vánocích opakovala. Nikdy se mi nepodařilo Dana uhlídat, aby při nadělování dárků pod stromeček kolem mě nečekaně neproběhl do pokoje a nezabořil do nich svůj zvědavý čumák.
Děti vyrostly a na rozdíl od Dana pochopily, že balíčky skutečně nenaděluje Ježíšek. Dan nadále vzrušeně sedával v chodbě a netrpělivě na Ježíška čekal, stejně jako předchozí roky čučel přes prosklené dveře do pokoje a oči mu žhnuly jako žárovičky na stromku, které probleskovaly sklem.

Přidáno: 100 bodů