"Psí historky z divadelních prken" - úryvek 5
Pátek, 19. únor 2010
PRVNÍ POKOUSÁNÍ - úryvek
Nahrnula se mi krev do hlavy.
"Pusť ho!" vřeštěla jsem na zdivočelého psa. Jednou rukou jsem mu rvala Dana z tlamy, druhou mu bušila pěstí do boku. Děti se ke mně přidaly. Zlostně vrčící kokršpaněl Dana svíral a nehodlal ho vydat.
"Pusť ho!" řvala jsem hystericky.
Lidé vybíhali z okolních karavanů a rozhlíželi se, co se děje. Pochopila jsem, že by se ten cizí pes klidně mohl obrátit i proti mně a dětem. Fobií paralyzovaný manžel v té chvíli nebyl vůbec schopen pohybu.
Kokr po nekonečně dlouhé době Dana pustil. Pak stáhl ocas a snažil se schovat, ale nevěděl kam.
Dan příšerně naříkal. Nejraději bych naříkala s ním. Svíjel se mi v náruči, řval bolestí a strachem a oba jsme byli zakrvácení. Kokršpaněl se staženým ocasem stál opodál.
Připadala jsem si jako ve snu. V hlavě mi hučelo a nemohla jsem popadnout dech. Věděla jsem, že ze všeho nejdřív musím uklidnit vyděšené děti.
Až pak jsme spolu s manželem zjišťovali rozsah Danových poranění. Náš chudáček měl natržené ucho a hlubokou díru ve spánku.
Kolem nás se utvořila skupinka lidí, kteří vypadali, jako by snad chtěli toho cizího psa lynčovat. I přes Daníkův žalostný řev jsem se slyšela říkat:
"Ten pes za to nemůže, to my jsme mu vstoupili do teritoria."
Díky mému prohlášení se nelynčovalo a všichni se postupně uklidnili. Manžel doběhl pro auto a i s dětmi jsme jeli k veterináři. Cesta mi připadala nakonečná. Dan krvácel, tiše kňučel a já se s ním už v duchu loučila....
SETKÁNÍ S PŘÁTELI - úryvek
"Góóól!" řvali jako pominutí a s rukama nad hlavou poskakovali kolem televize.
Všichni však slávisti nebyli. Jezevčíka Žulíka, oblečeného do sparťanského dresu, speciálně vytvořeného pro tuto příležitost, vyprovokoval všeobecný jásot, a tak taky vyskočil a začal štěkat. Vedle stojící boxer Artur se znenadání mohutným skokem ocitl vedle našeho Daníka, kterému se nejspíš zdálo, že je znovu v ohrožení života, a prudce se po Arturovi ohnal. Takže Artur po Danovi opravdu skočil a nejspíš ho i kousl, protože Dan zakvičel a hnal se šíleným úprkem pryč.
Zkoprněla jsem. Artur vyrazil za Danem. Teriérka Elina, která to vše považovala za veselou hru, se k němu přidala. Dan metelil, co mu krátké nožky stačily, leč Artur byl rychlejší. Zanedlouho vyděšeného Dana dostihl a znovu se do něj zakousl. Pak ho kvičícího pustil a po chvíli ho zase lapil.
Uplynulo několik drahocenných vteřin, než jsem ze židle vyskočila i já a začala smečku psů pronásledovat. Přece nenechám Dana sežrat! Děti si přestaly hrát, dospělí koukat na fotbal a všichni překvapeně sledovali naši honičku.
Jako brankář, který chytá trestný kop, jsem skočila po Arturovi. Ležela jsem v trávě vedle něj a držela ho za krk. Do ucha mi funěla jeho uslintaná tlama...
Přidáno: 67 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 270
-
Zdravím
27.02.2010 19:43:16
Lenka napsal(a):
:-O Líbí se mi Žulík oblečený do sparťanského. Já jsem také s paničkou fandil sparťánkům. Když páníček zakřičel gól, tak já štěkal na celí dům. Jen Daník byl chudák. Bylo mi ho moc líto. Mě jednou kousl pes do ucha a panička mi to namočila vodou, abych tam neměl špínu. Já měl to ucho pak celé červené a panička :_( a tiskla mě k sobě. Panička měla o mě velký strach. Tak pa Žulánek