Psí mobilománie
Pátek, 15. leden 2010
Tento příběh se stal před rokem,kdy byl Sárince 1 rok.Byl večer na stolku v obýváku jsem měla mobil,který mně každé ráno budil do práce.Manžel šel tehdy brzy spát,já byla ještě ve vedlejší místnosti u počítače.Z chvilky byla chvíle dlouhá,ale nastal čas jít také spát.Jenže ouha mobil nikde.Myslela jsem si ,že mi ho má drahá polovička schovala(je takový šprýmař).Všechno jsem prohledala,místa kde by mohl být i ta kde bych ho nedala.Nic ,už jsem chtěla manžela vzbudit a zeptat se.Vtom mně napadlo vzít si jeho a provolat se.
Tak jsem tak učinila a najednou slyším vyzvánění.Takové tlumené,jakoby zdálky.Tak jdu za zvukem,ale kam mně to vede?K pelíšku Sárinky,kde už ležela .Tak jsem ji vyšoupla a začala prohledávat její pelíšek.No samozřejmě byl tam,pěkně schovaný.Na hraní ho asi nechtěla,to už by byl aspoň užužlaný ( v lepším případě),zřejmě si rošťanda chtěla někomu zavolat,tak si ho ode mne půjčila.Od té doby si na něj dávám pozor.Ale stejně někdy zapomeneme,necháme na stolku koláče,cukroví apod.No potom se navzájem obviňujeme,kdo že to všechno snědl.Až po chvíli nám dojde ,že to byla Sára.Využije chvilky,kdy v místnosti nikdo není a hned je talíř prázdný.Ví,že to nesmí,ale co je zakázané.....
Přidáno: 35 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 172