Psí nebe - Umírá

Rány dopadají na strápený psí hřbet, až konečně klesá, nedýchá. Je to jako vyjít ze zatuchlých mučíren do slunečného jarního jitra. Před kalným zrakem kem starého psa se rozplývá nenáviděný dům se špinavou podlahou, ON, který ho tolik trápil, on v tomto světě není. Uplynul spolu s bolestí a strachem. Tak taková je smrt.

Vstoupil do rajské zahrady, kde nikdo nezná strasti. Pes lehce, jako zamlada, prochází vyhřátou loukou, srst mu čechrá lenivý vánek. Kolem se sluneční paprsky odráží od listů na nízkých, košatých stromech. Tráva je jako chladivé hedvábí, kterým se brodí rájem. Do nozder mu plyne sladká vůně rozkvetlých květů a ovoce. Odevšad zpívají ptáci. Potěšeně si prohlíží drobná růžová kvítka, kterými je louka posetá.Napravo i nalevo jsou ty nádherné stromy, rozložité koruny jako by mu kynuly ve vánku na pozdrav. Vše je pestrobarevné, prosycené sluncem, ale kupodivu nemusí při mhouřit oči, vše přirozeně plyne kolem něho. Kráčí dál, našla puje zlehka.Konečně dojde až ke skvostnému stromu,pod ním nachází blahodárný stín. Dlouze se dívá na růžové, modré a bílé květy, na oranžové plody a přičichává k vonnému dřevu. Potom spikojeně ulehává do trávy a dlouze vzdychá. Bude tu čekat na ni, na Sun. Ona je jeho mladá láska, ona přijede. ON se o to postará. Až ji smrt zbaví tíže, bude tu na ni stále čekat. A spolu se Sun se bodou procházet rájem v nebi, budou nasávat sladkou vůni, něžně se o sebe otírat čumáčky... On sem nemůže! A budou se Sun jen sami dva, navěky.....!

Přidáno: 38 bodů