Psí život v Maroku

Všechno to začalo někdy začátkem května. V Africe ve státě Maroko u města Essauira, na pláži v malé vesničce Moulay Bouzerktoun. Narodila se tam štěňata krásné krémové fenečce. Nikdo neví kolik jich bylo hned od počátku, jelikož psí život na pláži v Maroku je velice těžký a život novorozených psíků někdy velice krátký. Možná byly jen tři, možná jich bylo víc… Každopádně se tam narodily dvě holky a jeden kluk. Pejsek měl trochu štěstí, ujali se ho pár dní po narození lidé z místního krámku a pejska se celkem dobře starali, ale jen do doby než jim zakousl slepici. Nikdo neví, kam se pejsek poděl, majitel říkal, že ho odvezl známým do vedlejší vesnice, ale těžko říct kde pejsek skončil…
V Muslimských zemích se k psům nechovají jako k domácím miláčkům, ale jako ke špinavým, přemnoženým zvířatům.

Přijeli jsme asi ve dvě hodiny v noci, unavení po cestě a z ničeho nic se k nám přihnali dvě malé koule. Byla to láska na první pohled. Ráno kromě dvou holčičích kuliček, přišla i jejich mamka a spoustu dalších pesanů. Všechny jsem během prvního dne pojmenovala. Jedna z holčiček byla Rozárka, původně to byla Rozinka, byla malá a měla velkou zmačkanou kůži proto ta rozinka. Ségra byla Tlapka a jejich mamka byla prostě Mamina. Dál tam byl Jim, ten měl jméno od těch pár místních dobráků, kteří jim dají aspoň občas trochu najíst. Dál tam byla Pajda, tu porazilo auto, jak jsme se později dozvěděli. Pak Bělka, ta vypadala trochu jako Zlatý retrívl, byla březí, to jsme ale zjistili až později. Další byl Pašák, černý dlouhosrstý hafík. Později se tam pak z ničeho nic objevily 3 asi dvouměsíční štěňata. Byla naprosto stejná tak že jména byl Rexi, Rexa a Rexo, ale ani jeden z nich na to neslyšel.

Zezačátku jsme holkám nic moc nedovolily, jenže čím víc času jsme s nimi strávili tím víc jsme jim dovolili. Pak mohly do auta, do postele, byly u nás přes noc, přišly, jen když měly hlad nebo když se chtěly nerušeně vyspinkat. Asi po 14dnech je Mamina úplně odstavila a holky byly děsně hladové. Zajelo se do města, nakoupila se rýže a těstoviny a začala jsem vyvařovat pro pejsky. Jenže nenakrmíte jen ty dvě, dáte všem… Ze začátku to šlo, jenže pak se to asi rozkřiklo, že se u nás krmí a scházelo se pořád víc a víc pejsku. Dobrý je, že jim stačí i kus suchého chleba…

Čas utíkal a rozhodli jsme se, že si Rozárku odvezeme. Zjistili jsme, co pro to musíme udělat a začali jsme jednat. Veterinářka byla velice sympatická paní a moc nám pomohla. Čekalo nás očkování a očipování, to bylo pro Rozárku velice nepříjemné. Navíc jí zjistila nějaké parazity na srsti tak že ještě injekce proti tomu. Hned druhý den bylo znát, že se jí srst lepší a mnohem míň se drbala. Dost se jí ulevilo.

Prvního srpna se Bělce narodila štěňátka. Bylo jich celkem 8. Jenže 3byla mrtvá. Museli jsme je odnést daleko za pláž a zahrabat, ostatní psi by je jinak sežrali. Bělka na nás byla naštěstí zvyklá tak že nedělala problémy a mohli jsme je odebrat. I při stěhování dál od lidi byla velice klidná. Dál jsme jí krmily, aby měla sílu pro kojení štěňátek. Všichni mrňousci zase dostali jména. Tatra, Vločka, Pivo, Čerta a Hnědej byla pro nás další radost a starost s hlídáním, před dětmi.
Po třech měsících co jsme odjížděli bylo děsně těžký Rozinku naložit a ostatní pejsky tam nechat, hlavně Tlapku, byla to prostě ségra, ale dva pejsky jsme si vzít nemohli. Navíc tam bylo ještě těch pět mrňousků od Bělky, ty bych taky brala všechny, to ale nešlo. Říkala jsem si, že se budou mít fajn, pak jsem se ale dozvěděla, že když odjedou turisti tak nemají co jíst, místní jim sice něco málo dají, ale nestačí to. No a co mají jíst?? Je to přesně tak, sežerou ty malý. Prostě to tam tak je a nedá se s tím nic dělat. Je jich tam i přes to spoustu a nějak přežít musejí.

Další hroznou věcí je chování k pejskům, kolikrát se mi stalo, že jsem třeba 4leté dítě potkala s kamenem v ruce a házel ho po psu. Proč? Je to zábava, ne? Ne není… A nedej bože že by se za to dítěti něco stalo. Další oblíbená dětská hra? Mlácení klackama. Později děti už věděly že jak jsem u pejsků že jim nesmí nic udělat, zaprvé by jsme si od nich nekoupili chleba a zadruhé by nedostaly lízátka.
Naštěstí se najde pár dobráků kteří si čas od času pejska z Maroka odvezou, ale stejně je to málo. Možná si říkáte že je u nás dost pejsků v útulcích kteří by potřebovali tak pomoci, ale i ti se mají opravdu luxusně… Dostanou najíst, napít a jsou v teple. Ale v Maroku? Pijí slanou vodu, v zimě, když se jí ovšem dožijí tak dešťovou. Jí mrtvé ryby a kraby, pak vlastní výkaly a nakonec ty malý co nemají dost sil přežít.

Rozárka je s námi už skoro 5měsíců v Čechách a myslím, že se jí tu dost líbí. Je trochu vykulená ze sněhu, ale má se tu fajn. Na jaře, když všechno dobře dopadne by jsme chtěli zase do Maroka…
Budou tam??Jim, Bělka, Pajda, Rexa, Rexi, Rexo, Tatra, Vločka, Pivo…..
Dá-li Alláh tak ANO!!

Přidáno: 100 bodů