Pudlinka Dorinka III
Úterý, 3. listopad 2009
Při sobotním trhání jablek jsem si vzpomněla na to co jednou ta naše černá uličnice provedla Alence. Jako každý den jsem spěchala z práce. Před zeleninou stála obrovská fronta. Blížil se Mikuláš a dostali mandarinky, pomeranče a banány. Sakra. Letěla jsem domu a řekla holčičkám at jsou hodné, že něco musím koupit a mazala do fronty.
Když jsem se dostala blíž k pultu tak jsem uviděla obrovská jablka. Nádherná, ale děsně drahá. Jedno stálo deset korun. No v té době se za 16 korun koupilo kilo předního hovězího a jablka stála tři koruny kilo. Horečně jsem počítala. Když jim každé jedno koupím nezbyde na večeři. No co namažu chleba a tatík dostane to co zůstalo od včerejška. A bylo rozhodnuto.
Prodavačka mě znala a tak vybrala ta nej nej jablíčka. Byla obrovská a krásná. Za dva dny byl Mikuláš. Honem nadělat balíčky a dělat děsně tajnou. To bylo radosti. Alenka si dala balíček do šuplíku u psacího stolu. Měli každá z jedný strany, aby měli místo. A šla se dívat na televizní pohádky. Ivanka se do jablka hned pustila. Bylo štavnaté a tak vonavé. Alenka neodolala a šla si pro něj taky. Z pokojíčku se ozvalo zanaříkání a nadávky.
Milá Dorinka si vyndala její balíček a sežrala jí nejen všechny buráky, ale ukousala přesně polovinu jablka. Nevěděla jsem jestli se smát nebo brečet. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem to okousané odkrojila a Alča měla jen polovinu. Stejně bylo tak veliké, že se celé sníst nedalo. Včera byl svátek zesnulých a tak jsem poslala Dorince do nebíčka pozdrav. Pa Dorinko stále vzpomínáme.
Přidal uživatel "Dagmar" - přidáno 45 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 188