Rafoši aneb pohádka o tom, jak jsme k sobě přišli IV. - Lucky

Kika byla nadšená, že bude mít vlastního psa..přemýšlela o jméně, vybírala a nakonec bylo vybráno - pejsek bude Lucky. Když se miminka narodily, byla si jedno vybrat..s jejím výběrem moc páníčkové nesouhlasily - vybrala si největší štěndo..kdyby jen největší, ale i nejtlustší..panička říkala Kikině, že chce toho pejska na sport a ne na výkrm..Kika si nedala říct a Luckyho si v 8 týdnech nesla domů. Lucky byl aktivní pejsek hned od mala - bohužel jen doma. Na parkuru ho to nebvailo, poslušnost byl taky na štíru, při povelech hleděl, jakoby jsme na něj mluvili nějakou cizí ufounskou řečí. Kikinu pomalu přestalo bavit Luckyho přemlouvat a její zájem o agility upadal..stejně tak o Luckyho. V 8 měsícíh byl Lucky nezvladatelný a neuměl nic.

Panička s pánečkem se na Luckyho podívali a říkali si, že ho přece pryč nedají, že se budou snažit a něco z něj udělají. Začali s ním jako od štěňátka. Ukázalo se ale ,že to je problém. Lucky je hodně psychicky labilní a nevyrovnaný pejsek.
Dalo hodně práce Luckyho naučit třeba jen základy poslušnosti, agility ho jednou bavili, jindy dělal, že neví na co těch pár tyček před ním je, proč by jako měl některé ty tyčky přeskakovat a tak. Někdy si nechtěl vůbec hrát a jindy utekl z parkuru pro nějakou hračku a lítal po place a nebyl k odchycení. Ze začátku hrozná srnada, později to byli nervy, když ještě k těmto hrám zabavil jiné psy z cvičení. Stádo lidí nahánělo stádo psů..něco jako domorodci, kteří lovili, aby přežili...

Kamarádi pánečky uklidňovali, že přejde Luckyho puberta a vše se vyřeší..vyřešilo..Lucky chodil po parkuru s nosem u země, často se zastavoval a hleděl do dáli, jakoby někoho čekal...

Večer, když už všichni spali, vytáhl míček na šňůrce a stoupl si mezi pánečky na posteli a chtěl si hrát..když nikdo nejevil zájem, vyřešil to po svém..začal míčkem mlátit kolem sebe a i když jste se snažili ignorovat tohohle malého čertíka, tak míček, který vás mlátil do čela vám vaše rozhodnutí ignorace přerušil. Nejednou páníci šli do práce s modřinou na čele a vysvětlovat, že nejsou ani náruživý a ani se nebijí bylo opravdu těžké.
Lucky se postupně začal trošičku měnit..začal vnímat pánečky a ti měli radost, že je to na dobré cestě...bohužel to bylo jen chvilkový zkrat v hlavičce našeho Luckyho.

Začal doma demolovat věci a do svých zvrácených her zatahoval i Dastyho. Denně doma čekala nějaká katastrofa v podobě něčeho zničeného, rozkousaného a potrhaného. Vždy páníčky překvapil něčím novým i když si mysleli, že už není co zničit a co provést. Lucky byl vynalézavý. Vrcholem všeho bylo značkování. Někdo zazvonil a za tu chvilku stihl Lucky půl domu označkovat..kdyby to bylo venku, bylo by to jedno, ale doma?
Po dlouhém, rozmýšlení a dohadování se nakonec z Luckyho stal pejsek bez kouliček. Panička to obrečela, ale výsledek stál za to. Lucky se uklidnil a přestal demolovat dům, značkování si nechává na ven a hračky si večer bere do postele jen proto, aby s nima spal. Je příjemné se probudit bez modřin.

Poslední z naší smečky je Ben - ten má asi jako poslední i nejzajímavější a možná ze začátku i nejsmutnější příběh, který se ale obratem změní...počkejte si na něj.

Přidáno: 80 bodů