Rafoši aneb pohádka o tom, jak jsme k sobě přišli V. - Ben

K jejímu překvapení páneček rozepnul bundu a strčil jí do ruky malou hnědou kuličku, která se třásla. Když se pořádně podívala, zjistila, že je to pejsek krásné čokoládové barvy s nejasnějšíma očima, které viděla. Začala na to maličké stvořeníčko mluvit a to zázrakem přestalo s třesením a začalo ji olizovat. Nechápavě se podívala na pánečka. "Kde jsi ho proboha vzal? A co s ním?" Páneček nahodil úsměv."No víš..přemýšlel jsem, komu by jsme ho dali..jinak se nedožije večera." Paniča se nechápavě dívala na pánečka v rukou kuličku, která jí stále olizovala obličej a ruce. "Víš, šel jsem kolem jedné zahrádky a viděl jsem jak tam jeden chlap kopal jámu a tak jsem se ze srandy zeptal, jestli už bude sadit a ryje. Podíval se na mě a prý..jasně..na to jsem si koupil nový rýč. Chvilku jsem s ním kecal a pak z něj vylezlo, že má doma jedno štěně a nikdo ho nechce, tak ho prostě "šlahne"." Páneček si nejprve myslel, že si dělá srandu, ale chlap přinesl toho malého čokoládového pejska. Páneček ho vzal do náruče a řekl, ať tu jámu zahrabe, že mu domov najdeme. Teď stál před paničkou a ptal se, jestli o někom neví..

"A co Vaši? Aginka nedávno odešla, tak si ho třeba nechají.""Nemyslím si to, taťka řekl, že dalšího psa už nechce." Panička se usmála a prý použije svůj vliv na taťku. Sedli do auta a jelo se. Po cestě dostal pejsek jméno - Ben po prvním pánečkovém psovi, kterého i panička hodně milovala.

Když přijeli k rodičům, mamka je uviděla první a prý: "Proboha, co to zase máte? Doufám, že není Váš?" Panička se usmála a řekla:"Ne, ten je Váš." Pak řekla příběh malého Benyho a mamka ze slzama v očích řekla, že ona je pro, ale taťka nebude chtít. "To nech na mě", řekla panička. Děda, který seděl u televize vyšel ven, když mamka dlouho nešla ze zahrádky a v tom uviděl Benyho. Nevěřícně se na něj koukal a pak z něj vypadlo "Vy toho pořád nemáte dost?" Panička se zazubila a řekla "My jo, ale vy ne." Děda nechtěl ani slyšet o dalším psovi. Přemlouvání nebralo konce, pro a proti se omývalo donekonečna. Beník mezi tím studoval "svůj nový domov". "Tati, on je hodný, nebude velký, bude menší, nebude hrabat a bude hlídat domeček," říkala panička a hodila psí oči. Děda se sehnul k Benovi a s rázným zamítnutím si ho vzal na klín. To už se všichni začali usmívat..bylo z poloviny vyhráno, přece by si taťka nevzal psa do náruče, kdyby ho nechtěl. "Komu by jsme ho dali?" přemýšlel nahlas a mamka.."no komu asi, nikomu, bude náš, Lidka ho bude cvičit a vycvičího, tak to bude v pohodě ne?" Taťka řekl, že ten pes doma nezůstane. Ben jakoby věděl, že se jedná o jeho budoucnost upřel na dědu své krásné oči a nejprve mu olízl ruku akdyž viděl, že se nic neděje, tak se opřel o taťkovu hruď a začal olizovat i obličej. Taťka se podíval na Benyho a vyřkl dvě slova:"BUDEŠ NÁŠ."

Panička začala skákat radostí a chovala se jako blázen..zachránili přece jedno nádherné štěndo. "Dnes bdue spát v hale, ale musíš ho okoupat - smrdí"
Panička mazala do koupelny a Benyho pořádně vymydlila. "Ale jak povídám, žádné rozmazlování Bena jasné..jestli ho mám cvičit amá hlídat dům, tak žádné mazlení." Rodičové přikývli, ale jistě už tehdy věděli, jak to dopadne.

Zkrátím to..Benova bouda zůstala na zahradě opuštěná a bydlí v ní jen pavouci. Ben nidky nespal venku a jeho místo je v obýváku pod stolíkem a nebo pod topením, kde mu mamka ušila velký pelíšek, protože z malého psa se stal trošku větší pejsek. Na tomto místě leží jen do té doby, než jdou páníci spinkat..pak si přeleze na gauč a tam se hroší až do rána. Ráno než vstanou sleze a aby nic nepoznali, tak před tím si gauč dokonale ustele :o)

Taťka přidje do obýváku, sedne si do křesla, tak aby to nikdo nevěděl vezme Bena do náruče a pusinkují se na křesle a mazlí se - vůbec není Ben rozmazlený, přesně, jak to panička chtěla :oD. Ben nikdy nehlídal dům a taky nidky nehrabal na zahradě..hrabání nechával na paniččiny záhonky s kytkama. Agility začal dělat hned od malička a největší radost udělal mamce a taťkovi, když jim vyhrál první závody a přivezl pohár zrovna, když byl taťka v nemocnici. Mamka vyklidla poličku a každý, kdo příjde má na očích Benovi úspěchy..jsou na něj pyšní a naše panička samozřejmě taky..dokázala to..zachránila ho a on se jí odvděčuje neskutečnou oddaností a láskou. Když za ním přijede, tak se od ní nehne a pořád má hlavu na jejím stehně a když si ho vezme na víkend domů, tak je v sedmém nebi. A to je s ním opravdu dost často a přesto se jí nemůže nabažit..je jako její stín, pokud má ji, tak nic jiného ho nezajímá.

Myslím, že jejich vztah je výjmečný..my ji taky máme rádi, ale tak oddaně u ní nesedíme, taky za ní pořád nechodíme..ale zase ji máme pořád a to Ben ne..tak to bráchovi přece dopřejeme ne?

Tak a znáte naše příběhy..to jsem my - Kelly, Jerry, Dasty, Lucky a Ben..jsme smečka, která umí potrápit, ale také potěšit, umí své páníky milovat, ale taky trucovat, když není po našem..umíme být každý za sebe, ale taky jako celek..to jsem my RAFOŠI.

Autorka: RAFOŠI

Přidáno: 75 bodů