Řetízek ...
Neděle, 18. říjen 2009
To jsem byla ještě malučké štěndo a nechtěla jsem chodit na vodítku. Tak mě panička brala do lesíka, aby nikdo neviděl jak roztáhnu nožky jak pabouk a brzdím. Panička mě trénovala, abych byla slušně vychovaná a hlavně se mi nic nestalo, protože bydlíme ve městě.
Když jsem konečně zvládla chození na vodítku, šmajdaly jsme po lesíku a cestou domů, bylo to před vánocema, jsem v rozbředlém sněhu k něčemu pořád strkala ňufínek a ukazovala paničce. Ona nejdřív myslela, že jsem tam našla něco "dobrého", ale pak se šla konečně kouknout, co to je. Byl to řetízek, ale jelikož byla tma a jak jsem řekla byl strašný marast, tak pořádně neviděla, co to je. Ohnula se a sebrala to. Nejdřím myslela, že je to nějaký šunt, ale jak ho vzala do ruky, zjistila, že je to těžký. Říkala, že to umyje a budu mět parádu.
Doma zjistila, že je to zlatý, těžký řetízek. Tak ho očistila a opravila. Dnes ho nosí ona. A na něm má přívěsek s páníčkovou fotkou. Tak jsem dala vlastně paničce dárek k prvním vánocům, co jsem u ní byla. Od té doby uběhlo už mooooc zim a vánoc. Dostávám spousty dáračků a panička říká, že jsem její nejkrásnější a nejlepší dáreček:)
Přidal uživatel "TOPAKA" - přidáno 37 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 148