Sladký domove
Středa, 19. srpen 2009
Když jsem byla malé šťěňátko, pořídili si mě nějací dva lidé. Řekli, že jsem dárek k Vánocům pro jejich děti. Dostala jsem mašličku na krk a lehla si do košíku pod stromeček. Zazvonil zvonek a do pokoje vběhla malá holčička. Koukla se ke mě do košíku, ale nevypadala šťastně, že mne má. Místo toho šla rozbalit ostatní dárky a nejvíce se jí líbila panenka. Rodiče se na sebe udiveně podívali. Nevěděla jsem co udělají a dostala jsem strach. Od té doby jsem nedostala jídlo.
Druhý den ráno mě dali do auta. Po chvíli zastavili v lese a tam mne uvázali ke stromu a dali mi tam misky s vodou a granulemi. Po chvilce odjeli. Já tam zůstala sama a nešťastná. Když se začalo stmívat uviděla jsem jít někoho se pse. Ta osoba došla až ke mne, vzala mne do náruče a odnesla mne k sobě domů. Tam mne umyla a dala mi najíst. Šťastně jsem usnula. Další den mne odnesla do útulku v Maršovicích.
Asi po týdnu do útulku zajela ladá žena s dcerou, že hledají šťěně, protože jejich babičce umřel pejsek a ona je nešťastná. Prohlídli si celý útulek, ale vybrali si mě! Když jsem s nimi jela autem pořád na mne mluvili a mazlili se se mnou. Když jsme konečně zastavili, vzala mne ta holka do náruče a odnesla mne do domu. Tam na mne čekala babička. Když mě uviděla začala samou radostí brečet. Teď jsem s ní od rána do noci. Spím i v posteli. Myslela jsem si, že u tamtěch lidí najdu konečně domov, ale teď jsem konečně pochopila, že můj domov je tady, u babičky. TENTO PŘÍBĚH JE PRAVDIVÝ. TA FENKA SE JMENUJE ÁJA A JE VELMI ŠŤASTNÁ.
Přidal uživatel "Nicol" - přidáno 38 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 218