Smutná procházka

Šli jsme jako každý rok zapálit svíčku pro všechny ty, které nám osud vzal..některé dřív, než musel..
Stála jsem nad hrobem tety, která odešla tak náhle..plná života a chuti žít..ne pro sebe..ale pro rodinu a pro svá vnoučata..špatná náhoda..nebo nehoda a zbylo po ní jen prázdné místo v srdci a v domě. Zapálila svíčku a šla kolem stovky hrobů dál..

Někde svítili svíčky hojně, někde plápolal plamínek osaměle a na některých hrobech žádný. Přemýšlela jsem o osudech nenazdobených hrobů..hrobů bez svíček, bez kytičky či věněčku.

Pak jsem přišla k jednomu a vzpoměla jsem si na jeho příběh, který mi vyprávěla babička.

Na pamětní desce byli dva koně..ti táhnou věčně své břímě..svůj pluh a ulehčit jim jejich práci se snaží jejich pán..za nimi stojí Smrt a zlověstně tyčí nad jejich hlavami kosu. Když jsem byla malá, často jsem stála u toho obrázku a dívala se. Jednou za mnou přišla babička a já s nevinnou dětskou otázkou se zeptala, proč ta paní drží kosu, jestli bude séct trávu, aby mohla dát koníkům papání. Babička mi řekla, že až budu větší, tak mi to vysvětlí. Na tento hřbitov jsme jezdili jednou za měsíc, protože není v naší vesnici, ale nikdy jsem nezapoměla na koníky.
Pak můj rozum začal chápat rozdíl mezi paní a Smrtí. Přišel čas na skutečný příběh koní a oráče na obrázku.

Pán jezdil denně ze svými koňmi pracovat jak na své pole, tak na cizí, aby uživil rodinu. Denně jezdil trasu přes koleje a denně se vracel stejnou cestou. Několik let, den co den stejná cesta..za vesnici k polím a nebo do lesa. Jednou..snad z nepozornosti, ale to už se nikdo nedozví, vjel ten pán na koleje a najednou uviděl vlak, který se k nim rychle blížil. Pobídl koně, ale jednomu z koní se dostalo kopyto nešťastně do kolejí a zaklínilo se. Pán seskočil a chtěl pomoci svému koni..když viděl, že je to marné, snažil se uvolnit alespoň toho druhého..podařilo se..vlak se blížil a on si řekl, že tam toho koně nenechá a zkoušel znovu uvolnit kopyto. Strojvedoucí si pozdě všiml, že se na kolejích něco děje..brzdil, ale srážce nešlo zabránit..
Kůň ze svým pánem zaplatili životem za jednu nepozornost..

Setřela jsem slzičku za koníka, za nepozorného pána a šla pomalu kolem hrobů dál...
Každý z hrobů má svou minulost..svůj osud má každý z nás ve svých rukou..někdy zasáhne krutě..někdy je to naše nepozornost..někdy to mohlo být všechno úplně jinak..

Přidal uživatel "RAFOŠI" - přidáno 65 bodů