Srnec
Čtvrtek, 15. říjen 2009
Panička s páníkem jsou myslivci a já, Betynka jsem se velmi snadno naučila dohledávat ulovená zvířátka. Podotýkám, že oba moji myslivci loví jen zvířátka strá a nemocná, která by nepřežila. Jednou si panička sedla na posed na "jabku" a vyšel jí srnec. Slabej a pamatoval ještě šemíka jako hříbě a mrtvé moře, když bylo marod. Panička ho ulovila, ale bylo to ve vysoké řepce a srnec značil komorovou ránu. Panička slezla z posedu a šla na nástřel. Tam ani kapka barvy. Prostě nic...
Panička šla do srubu pro páníka, aby jí pomohl hledat. Já jsem si spokojeně spinkala na posteli a myslela jsem si - " se snažte, stejně přijdete pro mě, protože ho nenajdete..." a taky jo. Panička ve finále poslala páníka, aby mě za ní poslal a já našla srnečka. Tak jsem vyrazila paničce na pomoc. Panička mě postavila na nástřel a řekla - " Betunko, najdi srnečka..." a já vyrazila... Během půl minuty jsem byla u srnečka a hlásila, že jsem ho našla. Těm mejm páníkům trvalo dost dlouho, než se řepkou prodrali ke mě a srnečkovi.
Panička s páníkem na mě byli tolik hrdí, že jsem bezchybně dohledala a všem svejm kamarádům to referovali. Tak jsem byla chválená a obdivovaná i od nich. Taky jsem dostala od svejch páníků i jejich kamarádů spoustu dobrůtek. Dnes už nedohledávám, jsem už věkovitá a nemocná, ale stále platím za nejlepší. Kolikrát jslýchám povzdech kamarádů mejch páníků - " jo, Betynka by to dohledala už dávno....." tak jsem nafrněná a panička taky :)
Přidal uživatel "TOPAKA" - přidáno 50 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 218
-
Naše Asta
15.10.2009 14:32:41
Dagmar napsal(a):
Je to už mnoho let.Rušil se náš cvičák ve Starém Mostě.Pejsky co tam byli jsme museli prodat,protože je nebylo možné vzít do paneláku.Už měla jít pryč jen naše doga Ajka s trpasličích kamenů když přišel páníček domu jako spráskanej pes.Něco tajil a nevěděl jak do toho.Za tři dny měl jet na dovolenou do Ruska a tak se pořád kroutil jak mokrá překližka až to z něj vylezlo.Byl s jedním kamarádem u jeho tchýně a kousek od nich byla hospoda.Nějaký chlap tam přitáhl fenu německého ovčáka na řetězu,který se jí zařezával do krku.Měla ho odřený,krvavý a bolavý.Hubená byla na kost a vyděšená až běda.Řekl,že jí nechá za dvě stovky na snědení.Nikdo jí nechtěl a jelokož se tam páník přichomejtl tak mu řekl,že si jí za stovku vezme.Stovka v tom čase byla spousta peněz.Odvezl jí na cvičák a ted záleželo na tom jak přijmu to,že zatímco koupil psa bez PP a v takovém stavu tak naši chovní psíci s tituly a PP se museli prodat.No vsákla jsem to a dokonce jí jezdila i krmit.Povedlo se získat zahrádku a fena se tam přestěhovala.Nic se nemusela učit.Dívala se do očí a četla myšlenky.Jezdila s námi na chatu.Jednou se povedlo,že pán si vyjel na výlet na lyžích.Malá holčina se rozhodla,že pojede taky,ale než se oblékla byl pryč.Jela po jeho stopách,ale on to nevěděl.Když přijel domu tak se ptám kde je Ivíček.Myslel,že zůstala doma.Vyděšeně naskočil znovu na lyže a vyrazil jí hledat.Vzala jsem Astu na stopovačku a prosila jí.Astičko hledej,prosím hledej.Venku se zatáhlo a začala tak zvaná bílá tma.Jen ten kdo to zažil ví co je to za hrůzu.Letěla jsem na druhém konci stopovačky takovou rychlostí,že jsme pomalu dohnaly i páníka který jel na lyžích.Asta jen mávla ocasem,že o něm ví a táhla mě dál a dál.Málem jsme minuly omrzlou postavičku co proti nám šla s hlavou sehnutou po stopách lyží mířících k domovu.Asta byla radostí bez sebe tak jako my všichni.Nikdo jí nikdy neučil stopovat.Neznala slovo hledej.Nevím jak se stalo,že poznala co po ní chci.Oproti našim šlechticům to byl obyčejný "Vořech",ale oddaností,chytrostí a láskou je všechny předčila.Astičko stále na tebe vzpomínám.