Štěňata na ledě

A když začal padat sníh, chtěla to štěňata prozkoumat. Kdykoliv jsme jen na milisekundu otevřeli dveře, už bylo alespoň jedno venku. Potom začalo nahánění. Ty potvůrky si z nás dělaly blázny. Utíkali pryč, kdykoliv jsme je chtěli chytit.


Sníh už byl a logicky začalo mrznout. A když mrzne, tak všechno: auta, okna, dveře... Zkrátka se špatně zavíraly dveře. Stačila chvilka nepozornosti, špatně dovřené dveře a nikdo nepostřehl, jak se tři malí chlupáči rozutekli po zahradě.


Když některé ze štěňat objeví něco nového, zajímavého, zbylá štěňata jsou v cukuletu tam. A taky se stalo, že když jsme se rozhlédli, uviděli jsme štěňata, jak se klidně prochází po tenoučké vrsvě ledu, která pokrývá potok. Přes naši zahradu totiž teče potok jménem Podšajárka.


Jsou to ale rošťáci. Jenže- jak je dostat zpátky na břeh? Začala složitá akce na záchranu štěňat. Co když se proboří? Začali jsme na štěňata úpěnlivě volat. Vrstva ledu byla tak slabá! Mohla se kdykoliv prolomit. Dřepěli jsme na zasněženém břehu a volali jsme, tleskali, nabízeli, co se dalo. Dvě ze štěňat přiběhla hned. Ale s holčičkou byla potíž.


Našla na ledu cosi zajímavého a nebezpečně se vdalovala. Zastavila se. Ohlédla se po nás. Určitě se rozhodovala, jestli přijde k nám nebo bude pokračovat v průzkumu terénu. Nezbylo než doufat, že si vybere nás. Volali jsme dál. A ona...


... přišla. Poslechla. Bylo to neuvěřitelné štěstí, že se led neprolomil. Když jsme tam potom z nudy házeli kameny, viděli jsme, jak je led na některých místech tenký. Od té doby jsme pro jistotu třískali z dveřmi tak, že se málem zbořil dům. A když už štěňata utelka, pečlivě jsme je hlídali.

Autorka: KAROLL

Přidáno: 75 bodů