Štěpánek z ústeckého útulku

Básnička od Štěpánka

Já vám povím kamarádi
a že nejsem žádný lhář,
v útulku už žiju dlouho
jsem jak živý inventář.

Pejskům co už domov mají
v hloubi duše závidím,
proč mě asi nikdo nechce?
Protože nic nevidím!

Čich mám ale pořád dobrý
sluch mě také ještě slouží,
protože jsem skoro slepý
tak se občas projdu louží.

Nad takovým osudem
hůl by leckdo zlomit chtěl,
já bych za svým páníčkem
slepý, na kraj světa šel.

Za to abych říci mohl:
To je jen páníček můj!
Složit hlavu v jeho klíně,
položil bych život svůj.

Nevím, zdali moje tužba
vyslyšení najde kdes,
tak jako mí kamarádi
chtěl bych žíti jako pes!

Kdo si ale o mě myslí
že jsem líný a jen spím,
do starého železa však
stále ještě nepatřím!

S osudem se poprat umím
jinak už to nejde brát,
na procházky stále chodím
a život mám strašně rád!

Vím že šancí už moc nemám
ale kdo má pejsky rád,
kdyby mě dal někdo domov
vrátím mu to tisíckrát.

Přidáno: 40 bodů