Strach

Šla jem se svými psy ven a v baráku jsme potkali sousedku s malým dítětem v kočárku,Šubina si pochopitelně musela blafnout,jak jinak,v těsném prostoru chodby...bylo to takové spíš malé upozornění POZOR,TED JDU JÁ! no ale dětátko se rozplakalo...

Bylo v bezpečí kočárku a já měla psy na vodítku,takže žádné nebezpečí nehrozilo,leč maminka dítěte se na mě rozkřikla,že si bude stěžovat, a pak začala dítě chlácholit a hýčkat, že to je takový zlý pejsek, neboj se miláčku můj..no znáte to..

Je mi jasné,že každá matka má o své dítě strach a dá mu přednost před nějakým cizím psem,ale podle mě to chlácholení a přehnaná starostlivost akorát v dítěti zabuduje myšlenku,že psi jsou nebezpeční tvorové. Nepíšu to pouze z pohledu pejskaře, ale i matky pěti dětí. Moje děti se psů nikdy nebály,ale také věděly, že není vhodné na cizí pejsky bez dovolení majitele sahat, a rozhodně ale nehysterčily, když nějaký pes přiběhl a olízl jim obličej.

Je to o přístupu a výchově, ale také o tom jak si to člověk naprogramuje do hlavy... Vždycky jsem se bála pavouků, i těch mrnavých, ječela jsem a poskakovala a měla husí kůži i z malýho prcka:)). Je to tak nějak asi daný,že málokomu jsou ti osminozí živočichové sympatičtí, i když jsou krásní. Četla jsem, že i veliký slon dokáže totálně zpanikařit, když vidí obrovského sklípkana! Jenže jsem si řekla,že se toho strachu aspon částečně zbavím, tak jsem si nakoupila knížky o pavoucích, koukala na obrázky, hladila je prstem, dívala se na filmy a videa... prostě jsem šla svému strachu naproti..dneska pavouky snáším, nejsem z nich sice nadšená, ale toleruji je a nejsem v amoku, když nějakého vidím:)).

Když mi můj vnouček Davídek sdělil, že má alergii ze psů, že mu maminka říkala aby na ně nesahal, tak jsem se zděsila, protože měl jet s náma na dovolenou a já dva psy! Pak jsem si řekla,no co,nějak to dopadne, a neřešila to. Dopadlo to tak, že Dáda se se psy skamarádil, naučil se k nim správně chovat a oni k němu, dokonce je i cvičil, psi i děti mají k sobě blízko, takže si rozumějí, bylo dojemné pozorovat, jak citlivě se k sobě chovají:)).

Žádná alergie se nekonala a strach ze psů byl tentam!:)) Dádova maminka se nestačila divit!:))) A stejné je to i se strachem psů z čehokoli..nevyhýbám se vůbec ničemu, jakmile vidím, že se psi něčeho bojí - jdu tam!! Protože to, co nám zevšední a stane se přirozenou součástí našeho života,co si ohmatáme, očicháme, pohladíme - toho se pak nebojíme! Takže bojí se pes jiných psů? Hurá mezi pejsky! Bojí se bouřky? Hurá mezi blesky a hromy! Bojí se rachotu? Hurá na ohňostroj!

Bojí se lidí, kontejneru, koní, aut, vlaku, metra, vody, trávy, větru, kočky....hurá všude tam, kde tohle je a psovi ukázat, že opravdu, ale OPRAVDU se není čeho bát!!! A ukažte to i svým dětem, prosím, ať z nich nevyrůstají osoby s odporem ke psům! Ať mají pejsky rády, chrání je a pomáhají jim, ať znají už od mala ten pocit, krásný pocit lásky ke všemu živému, a jednou až si pořídí svého vlastního psa, ať se nezařadí mezi ty, kteří psa odhodí jako nepotřebnou hračku, když je přestane bavit! Aby nová generace byla zodpovědnější ke psům a k přírodě vůbec...

Neříkejte - je to zlý pejsek, kousne tě! -říkejte- Opatrně, ať pejskovi neublížíš! - možná pak ubyde týraných zvířat i pokousaných dětí... Strach v nás z něčeho pramení, a když není ničím živen, pomalu ustoupí...Nedovolte, aby se strach měnil v agresi, aby dopláceli na naše nevhodné chování nevinní... Zbavme se strachu, at se nemusíme bát sami sebe ani svých psů!

Přidáno: 80 bodů.