Trojička hafíků 8

Nasedáme! Řekl Špikrí. Všichni psi si sedli na ,,eskalátor“. Netrvalo ani pět vteřin a byli s eskalátoru pryč. Ale po hladké podlaze pořád rychle jeli. Každý na ně koukal s údivem.
Špikrí zahlédl podobiznu znaku kde mělo odlétat letadlo. Hele, brzdíme! A zaťal drápy. Pomalu začali brzdit. Za nimi byli rýhy od drápů. Nakonec se zastavili. Přímo před čekárnou K1. Před touto čekárnou zatroubil klakson, a všichni pasažéři nastupovali do letadla tunelem.

Takto sehraná smečka se jen tak nevidí. Všichni se rozběhli ke dveřím vedle tunelu. Špikrí se ujal té cti a sočil na kliku. Povolila. Seběhli schodky a přihlíželi na lidi, co procházeli.
Špikrí se rozběhl mezerou ke druhé straně letadla. Měli vetší šanci koukat na přímý vstup do letadla. Jako tři psi koukal každý jinam. Po chvíli Kuo řekl: Támhle je! Všichni najednou koukali na konec tunelu, na vcházejícího Johnyho do letadla. Vao napadl nápad: Začala hlasitě štěkat. Špikrí a Kuo se přidali…

V tunelu….

Johny smutně vstupoval do letadla. Všude si představoval psí obličeje svých kamarádů, jak seč ho snaží ,,vysvobodit“ z letadla. Smutně sklopil hlavu a chtěl vstoupit do letadla. V uších slyšel slabý štěkot. Zdál se mu povědomý. Přes tunelové stěny sice moc slyšet nebylo, ale psí uši slyší na míle daleko.
Stáli právě před letuškou. Johny využil situace, vytrhl se z povolené ruky vodítka, a běžel k části proskleného tunelu. A co tam neviděl. Své přátele, a vedle nich sedícího známého, který vždy někoho dostával s bryndy. Všichni poslušně vrtěli ocásky. Johny dostal záchvat radosti. Jeho kamarádi ho nechtěli nechat odjet. Všichni lidé, nastupující do letadla koukali na Johnyho a na jeho smečku za sklem s otevřenou pusou.

Johny začal kňučet. Pud smečky ho lákal ven. Rozběhl se do letadla. Málem padl do náruče své paničce, té se obloukem vyhnul. Ona ho však stačila chytit za ocas. Johny vykvíknul. Celý se ohýbal bolestí, poté se však vzepjal, zatnul zuby a vytrhl se paničce z ruky jen bez pár chlupů. Sbíhal po schodkách dolů ke svým přátelům. Smál se, a běžel ze všech sil. Najednou se zastavil. Úsměv spadl nejen z něho, ale i z jeho přátel. Chvíli nechápavě zírali, poté všichni stáhli ocasy. Každý viděl něco jiného. Byli od sebe pouhých pět metrů. Johny se osmělil, a doběhl pět metrů ke své smečce, tak opatrně, jako kdyby běžel přes minové pole. Usedl ke svým přátelům. Pošeptal Vao: Naproti vám jde páníček. Vao se ohlédla. Zírala do očí svému pánovi.

Špikrí začal kroutit hlavou. Byl zvyklý na všelicos, ale i toto na něj bylo trošku moc. O to víc to bylo těžší pro Kua, který se radši válel v psím hotelu, a užíval si až nudný život. Kuo celý vyčerpaný omdlel. Vao, Johny a Špikrí chtěli ten celý příběh z ,,kina“ dokoukat. Mysleli si, že teď se na ně páníčci vrhnou. Celí se k sobě přikrčili. Místo toho, aby je páníčci roztrhali na kusy, vrhli se na sebe.

Neodjedu, znělo mezi nimi. Vao se Špikrím probudili Kuo a dali se na ústup. A tak se pejsci dočkali šťastného happyendu… možná…

Přidáno: 75 bodů