Velice smutný příběh

Nepamatuji si toho moc o místě kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidé si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si maminku a její měkoučkou srst,ale byla hodně nemocná a moc hubená. Měla velice málo mléka pro mě a moje bratříčky a sestřičky. Pamatuji si že mnozí z nich velice brzi zemřeli a velice mi chyběli. Pamatuji si na den kdy mě vzali od mojí maminky. Byl jsem velice smutný a vystrašený. Moje mléčné zoubky sotva vyrostli a opravdu jsem mel být ještě u maminky, ale ona byla velice nemocná a lidé stále mluvili o tom, že chtějí peníze a že jim vadí ten nepořádek kolem.Přežil jsem jen já a moje sestra, jednoho dne nás lidé dali do klece a odnesli nás na úplně cizí místo.Choulili jsme se k sobě a byli jsme taaak vystrašení.Jsme v obchodě kde je spousta jiných zvířátek.Někteří pišní, jiní mňoukají jiní zase pípají...Moje sestřička a já jsme k sobě máčknutí v malinké kleci.Vidím lidi kteří s na mě koukají,nejviíce se mi líbí malí lidé-děti,vypadají velice mile a také trošku směšně...Jsme tady namačkaní celý den občas nás někdo vyndá a prohlíží si nás.Někteří jsou hodní ale někteří nám ubližují.Někdy zaslechneme :,,Jé, ti jsou úžasní, chci ho domů."Ale zaím tady pořád zůstáváme.Moje setřička dnes v noci zemřela,když byla tma bylo mi smutna ta jsem se k ní přitulil a cítil jsem jak život opouští její malinké hubené tělíčko.Ráno jsem lidi slyšel že bala nemocná a že by mě měly rychle prodat za sníženou cenu.Dnes přišla jedna rodina a koupila si mne.Och,šťastný den je to milá rodina.Koupili mi hned misky a nějaké malé děvčátko mě nežně chová a bjímá v náručí.Mám ji moc rád,mamka a taťka říkají že jsem moc krásný a hodný.Dostal jsem jméno Anděl a nebo mi říkají andílek.Rodina se o mne stará moc pěkně a jemně mi vysvětlují co smím a co ne.Dávají mi dobré jídlo a pamlsky a mají mne opravdu rádi.Chci se jen zavděčit této milé rodině mám je moc rád obzvláště moje malé děvčátko rád se s ní honím a hraju si s ní.Dnes jsem byl u veterináře dostal jsem nějaké injekce a moc jsem se bál ale moje děvčátko mne drželo v náručí a jemně mě hladila a utěšovala mně.Pak pan doktor povídal něco smutného mojí rodině protože pak mě všichni hladili a byli moc sutní, zaslehl jsem něco o silné displazie kloubů...a pak něco o mém srdíčku.Nevím co to všechno znamená ale moje rodina mne přes to všechno porád miluje a já je za to všechno také.Je mi 6 měsíců, štěňátka v mém věku dovádějí a skotačí ale mne bolí se jen ohnout.Všechno mne bolí a nemám sílu si hrát s děvčátkem.Snažím se být silnýale je to tak těžké.Často musím chodit k tomu pau doktorovi a ten pořád povídá neco o dědičnosti po mojich rodičích.Já jen chci cítit teplé sluneční paprsky, běhat a hrát si s mojí rodinou a tulit se k nim acítit jejich lásku.Minulou noc se mi velice pritížilo bolelo mne se postavit i se jen napít.Snažím se ale nejde to jediné na co mám ještě trošku sil je kňučet bolestí.Všichni jsou u mn a velice smutní,proč????Byl jsem zlý?Vždyť jsem se snažil být hodný a dělat všem radost.Co jsem udělal špatně?Och, kdybych jen mohl vstát a osušit slzy mého děvčátka...Snažím se vystrčit jazyk a olíznout jí její ručičku která mně pořád jemně hladí ale jen zakňučím bolestí...Stůl pana doktora je tak studený všichni mně hladí a pláčí do mého kožíšku.Cítím jejich lásku a smutek.Podařílo se mi jemně olíznout jejich ruce.Ani pan doktor nevipadá dnes tak jako vždycky má divný výraz a jemně mě pohladil.Pak mě něco píchlo,děvčátko ě objímá a hrozně pláče,cítím úlevu,děkuji jí za vše co pro mě udělala ona a moje rodina.Cítím jak mím tělem prochází obrovská úleva naposledy jí bezbolestně olizuji ruce...najednou se mi zdá krásný sen z dálky ke mně přichází moje maminka a támhle je moje malá sestříčka a támhle jsou ostatní sourozenci.Doufal jsem že s děvčátkem a mojí rodinou budu dlouho ale nebylo mi souzeno pan doktor povídal že zvířátka z pet-shopů nejsou od etických chovalelů. Nekonečná bolest ustala a já jsem teď se sourozenci a maminkou a vím že uběhne spousta let ež se s děvčátkem setkám znovu.Já tu ale zůstanu budu se na tebe dívat z obláčku a věřit že jednou za mnou přijdeš nebudeš už tak maličká ale já tě poznám protože moje láska ve mně zůstane navždy.

Přidáno: 25 bodů