Veršovaná pohádka O štěňátku v pohádce

Babička se usmívala,
s vyprávěním započala:

„Jednou, ne moc chtěně,
narodilo se štěně.

Asi osud tomu chtěl,
že tento příběh stát se měl.

Jednoho dne z večera,
zjevila se příšera.

No a tenhle blázen – pes,
do pohádky za ní vlez.

Našel si v ní rodinu,
nejraděj měl dívčinu.

Rostl, rostl jako z vody!
pánům hlídal hned dva vchody.

Štěně mělo i svou boudu,
vždy v ní snilo o velbloudu.

Dále rostlo o sto šest,
to mu patří všechna čest!

Pohádka by to nebyla,
kdyby záhada se neskryla.

Štěně rostlo víc a více,
o dobrodružství sníce.

Jednoho dne, z čista jasna,
do boudy už se nevešlo.
Sobota to byla krásná,
tak na procházku odešlo.

Ne nadarmo mu říkali,
pejsci, feny, šakali,

že blázínek to je,
když šlape do chvoje.

Jenže děti, v tomhle chvojí,
včely se na dnešek rojí.

Štěně na jednu z nich šláplo,
pár slziček k zemi káplo.

Panička své štěně vzala,
k provázku ho uvázala.

Pejsek ovšem velmi plakal,
na pánečky pořád skákal.

Když ho na dvůr pustili,
rázem nebyl zběsilý.

Kolem dvorku vyrostla ohrádka,
a tím skončila tahle pohádka.“

Přidáno: 45 bodů