Vlastíkův příběh

Vlezl jsem si totiž do domečku ke své sestřičce Bobince, to už jsem dlouho nedělal, protože mě tam Bobinka nechtěla pustit. Naši chtěli jet odpoledne s mojí babičkou na výlet do Litoměřic. Taťka odjel pro babičku a mamka se na mě šla znovu podívat. Už to bylo se mnou moc špatné, nechtěl jsem papat ani své oblíbené dropsíky. Mamka mi dala injekční stříkačkou do pusinky vitamín C, ale já jsem ho už nechtěl. Zavolala taťkovi, že musíme ihned k paní doktorce.

Taťka v půl třetí přijel a jeli jsme na veterinu. Bohužel měli ještě zavřeno a byla tam spousta lidí. Vypadalo to, že tam budeme čekat minimálně 2 - 3 hodiny. Tatínek řekl mamce, aby se vrátila do auta, že tam se mnou zajedou později. Vzali mě s sebou do Litoměřic. Mamka doufala, že tam někde objeví taky zvířecího doktora. Nechali mě chvilku v autě a vyrazili do města. Když se vrátili, tak už jsem spinkal! Usnul jsem asi kolem 16. hodiny.

Maminku to zdrtilo, začala plakat. Bylo mi jí líto, ale nemohl jsem už nic udělat. Už jsem byl na cestě do nebe a nemohl jsem se vrátit. Naši mě odvezli domů a pohřbili mě na zahrádce vedle mých zvířecích kamarádů. Stýská se mi po mé rodině! Vlastík

Přidáno: 34 bodů