Všechno jednou končí....

Vše začalo začátkem léta loňského roku, venku bylo krásně, sluníčko svítilo, jen mě se moc chodit nechtělo, tačala jserm kašlat a občas slintat. Panička se vylekala a okamžitě jsme jeli k panu doktorovi....kde jsem podstoupila spousty vyšetření, pozorování... jeho verdikt zněl: 90% voda na plicích a zpomalená činnost srdíčka, okamžitě jsem dostala hadičku do žíly, v tu chvíli se mi ulevilo, večer jsem měla spolknout 3 prášky, no fůůůůj. Panička plakala a prosila mě, že se mi uleví, tak jsem jí vzala na milost. Celých 10 dní jsme denně jezdili na tu hadičku, každé ráno a večer prášky, panička stále plakala a já se snažila v její přítomnosti nedat najevo, že mě něco bolí.... stále mě prosila ať to nevzdávám, ať bojuju.... a já se snažila,.. bohužel marně. blížil se můj konec a já to tušila. Poslední den- 17.7.2008 přišla panička z práce, oči měla zarudlé a stále plakala, já jí dala pac pusu a olízla jí její bolavé slzičky...a řekla jí NEBOJ JÁ NA TEBE BUDU KOUKAT Z MRÁČKŮ.... vzala mě na poslední procházku, daleko se mi nechtělo já už chtěla pomoci od bolesti, poslední prohlídka domečku, v každé místnosti jsme si povídaly a vzpomínaly, a pak.... šup do auta, do auta, které jsem milovala, milovala jsem jízdu v autě s otevřeným oknem..... po příjezdu z panu doktorovi jsem se naposledy vyčůrala a šla oddaně do ordinace, panička již přes slzičky neviděla. Sedla jsem si na stůl, pan doktro mi dal první uspávací injekci, ale mě se ne a ne chtít usnout. Chtěla jsem si užít poslední chvilky s mojí milovanou i když uplakanou a něšťastnou paničkou. Pak mě najednou zradily nohy ale já věděla že mě panička pevně drží a stále líbá a povídá mi....i když povídala nesmysli, pořád dokola: BETTYNKO PROMIŇ MI TO, ŽE MI ODPUSTÍŠ....ale já neměla jí co odpouštět, vždyť mi pomáhá... poslední pohled a pak už jsme spala, doktor píchl poslední injekci, ale tu jsem již necítíla, neboť jsem putuvala tam nahoru.. mezi své kamarády....

Dnes spokojeně koukám dolů, hlídám paničku a každý den jí navštěvuji ve snech....

Dlouho trvalo než se panička smířila s mojí ztrátou a nastal den, kdy si přinesla domů malou kuličku. Bylo to 20.3.2009 a mojí nástupkyní se stala NELLYNKA. Vím, že i tak na mě panička nezapomene, místo v jejím srdíčko mám a mít budu...... Já si prožila krásných 13života po boku milujících lidiček, kočičáků a psých kamarádů.

Posílám všem, kteří toto čtouvelkou pusinku a pozdravy od všech hafánků od nás z nebíčka.

BETTYNKA