Výlet do lesa

Pondělí, 4. říjen 2010

V sobotu jsme se všici chystali na výlet do lesa.

Bylo moc krásné počasí.Já už jsem se moc těšil,jak budu běhat po lese a všude to bude tak krásně vonět,že se neudržím.Cesta autem trvala dost dlouho a tak už jsem byl nervózní.Chodil jsem pořád tam a sem a ani jsem v klidu neseděl. Panička se mě vzala na klín,ale moc dlouho jsem u ní nevydržel.

 

Když už jsme byli na místě,hrnul jsem se ven,že jsem málem paničku srazil.Všude jsem to označkoval a panička ještě brala košík z auta a já se hrnul už do lesa.Panička na mě ještě volala ať netáhnu.Když jsme do lesa vešli našel jsem první hříbek já.Páníci mě moc chválili,že jsem šikovný pejsek.Já jsem měl také radost,že jsem páníkům pomáhal.Našel jsem hříbka,oni vlastně byli 3srostlý k sobě.Takže jsem byl pochválen.

 

Všude rostly samí Václavky a páníci se furt zvohýbali a na mě padali ze stromu šišky.Já jsem je chytal,takže paničku jsem táhl.Ta měl ale pak uklidnila.S paničkou jsme se šli vydat hledat další houby.Já jsem také pomáhal a hledal jsem.Když jsme našli panička byla moc ráda a já byl pochválen.Takový úlovky co jsem s paničkou našel,to prý semnou nikdy nenašla.Když jsme nasbírali skoro plnou tašku Václavek,tak páníkům už se to nechtělo zbírat.Tak jsme je tam nechávali.Šli jsme dál a já uviděl nějaký psíky.Jeden to byl pes,ale ta durhá byla fenečka.Ta tak voněla,ale já k ní nemohl.Ona na mě štěkala a já na ní koukal.Šli také tím stejným směrem jako my,ale my jsme tak ještě zůstali.Po 10minutách jsme šli pryč.Šli jsme s ekouknout na další místo.Tam to také moc krásně vonělo zvěří.Já na páníky vždycky čekal s paničkou,ti se zdržovali za nama.Když jsme šli z cesty tak jsme zbírali samí praváky a suchohřiby.No jo,ale když panička si mě nevšímala a povídala si s tatínkem tak já jsem mezitím ochutnával extrementy od srnek.Když to panička zjistla,tak mě řekla,že jsem velké prasátko a že mi musí teďka smrdět pusa a páník na to,že ještě něco chytnu.Tak se semnou panička nemluvila.Po chvíli jsem to udělal znovu,ale to se panička rozčílila a dala mi na zadek.Prý se semnou nebude už nikdy mazlit,nebude mi dávat pusinky.Se jí ani nedivím,ale mě to asi moc chutnalo.Tak jsem si radši hleděl svýho.Pak jsem si paničku musel udobřit,hodil jsem na ní smutný oči a ona už byla OK.Měli jsme nazbíraný celý košík hříbků a bedel a celou tašku Václavek.Cestou zpátky jsem ty pesjky zase potkal.Když jsme došli k autu,byl jsem strašně unavený.Cestou zpátky domů jsem v autě usnul a měl jsem šílenej hlad,tak se semnou panička rozdělila o jídlo.

 

Já jsem byl moc rád za ten výlet do lesa a také za to,že panička není sobec a nikdy nebyla a nenechala mě umřít,protože mě fákt miluje a já ji.

 

Přidáno: 60 bodů

autor článku: Peťullka&Gazollka

Počet přečtení tohoto článku: 540

Zpět na výpis





Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil psa

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svým pejskem.