Výlet se nekonal a završení dlouhé cesty opravdu fenomenální
Pátek, 22. leden 2010
Představte si to, sotva přijede z kolejí domů, stihneme tolik věcí, jako za celou dobu, co je na škole, neuděláme... Kde začneme? O hygieně, česání a trápení mého kožíšku mluvit nechci, to ne, fuj fuj fuj... Snad cestou plnou překvapení. Vzala mě do tašky, paráda, řekl jsem si, jedeme na výlet. Natěšeně jsem se nacpal do maličkého prostůrku a nechal se vysadit až na rameno.
Nejdříve do bankomatu, cesta utekla rychle, supr, penízky, to značí, že kápne nějaká mňamka, a že na nějakou tu štreku očividně razíme!!! Jupíííííí!!! A taky, že jooo. Mňamky se konaly - ve zverimexu to krásně vonělo, nabrali jsme, co jsme potřebovali, na jednom pamlsku jsem si pochutnal už v obchodě a razili jsme i s dobrůtkama dál. Vydali jsme se na poštu - rychle poslat gumičky na culíčky malé Peggynce, aby neměla chloupky v očičkách... To bychom měli. Nabít elekrtonickou peněženku - panečku, my na ten výlet opravdu pojedeme! No jo, pojedeme. Hnedle, co paní za okýnkem oznámila, že máme nabito, sedli jsme do trolejbusu a sunuli se o pár kilometrů dál. Ale ejhle, už jsem v té tašce moc dlouho... Chce se mi čůrat, paničko, už, abychom byli na místě!
A co to má očička vidí? VETERINÁRNÍ ORDINACE! Pomooooc! Zrada! Kde je park, les, polní cestička!!! Prý jenom odčervení, drápky, tyčinky na čištění zoubků a jdeme pryč, jenže... Já mám z veteriny opravdu hrůzu, takové stresy na mé malé já... Nervy z prohlídky byly takové, že jsem to nevydržel, navíc pytlík jako žárovka, fakt už se mi chtělo, muselo to ven. A tak ordinace zažila potopu, jako nikdy. Panička celá červená, moc se omlouvala... Paní doktorka s úsměnem vzala hadřík, že se to stává, i když, pravda, ne tak extrémně. Hned po dokončení své práce jsem hupsl opět do tašky a ani čumák nevystrkoval, aby mi ještě včelku do dupky nepíchli, to by to totiž nemuselo skončit jenom u té loužičky :-)
Přidáno: 60 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 263