Vzpomínka na kamarádku
Pondělí, 16. srpen 2010
Už to bude 3 roky co odešla do psího nebíčka moje 15,5letá nejmilejší psí kamarádka Ajka - dalmatinka. Dostala jsem ji od hodných lidí když jí bylo 4 a půl. Nechtěli se jí zbavit, ale dcera majitelky byla alergická na psí chlupy. Byl to ten nejkrásnější dárek jaký jsem kdy dostala. Byla krásná, vychovaná, milá a opravdu nejlepší kamarádka. Skamarádily jsme se hned a stala se z nás nerozlučná dvojka.
Když jsem se někde objevila bez ní, ptali se mně známí kde mám psa. Okolní zalesněné kopce nás denně vítaly na dlouhých procházkách a já jsem při nich zapomínala na starosti z práce. Mimo to mi procházky pomohly zhubnout a zlepšit fyzičku. Její hlaďoučká srst působila na pocuchané nervy lépe, než kdejaký lék. Moje Ajunka vyvrátila všechny skazky o tom, že dalmatíni jsou hloupí psi. Byla prostě skvělá! Věřím, že si tam ve psím nebíčku hraje se všemi svými kamarády, panička na ní stále vzpomíná. A nic na tom nezmění ani další můj pejsek, tentokrát westička. Každá je jiná!
Obrázek bohužel nemám, neměla jsem ještě Digi foťák.
Přidáno: 35 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 188