Život v útulku

No že by se mě tam zrovna líbilo, tak to teda ne! Koukat na svět skrz mříže, to není zrovna to co bych chtěl. Ze začátku jsem sledoval jak ostatní kamarádi z útulku chodí se svými venčiteli každý den na procházku a bylo mě moc smutno, když jsem viděl jak ostatní pejskové chodí ven a mě si nikdo nevšimne. Až jednou, bylo to asi měsíc po mém nedobrovolném nástupu do útulku, byl čas venčení pejsků a já zaslechl hlas. " Máte tu ještě někoho na vyvenčení?" A další hlas povídá: "Jó, vemte si támhle Bastyho, ten už nebyl dlouho venku!" Přišel ke mě ten venčitel a povídá: "Tak Basty pojď půjdeme se projít". No že bych byl z něj nadšenej, tak to jsem nebyl, ale ven se mě chtělo. A tak jsme spolu vyrazili. Hezky na vodítku a protože já jsem kliďas, tak jsem šel podle nohy toho venčitele, on mě něco povídal, no ale hlavně že jsem byl venku po tak dlouhé době. Procházka skončila a já zase skončil v kotci.

A druhý den koukám, je odpoledne čas venčení a ten venčitel už jde k mému kotci, dává mě obojek a vodítko a povídá: "Tak na co čekáš, ty nechceš jít na procházku?" No kdo by nechtěl? Ale už mě to bylo nějaké divné. A zase mě ten venčitel pořád něco povídal a najednou zvedl ruku! Tak si říkám, už je to tady. Skrčil jsem se a čekal, že dostanu ránu! Ale co to! Ta ruka najednou sjela na mojí hlavu a začala mě hladit! Docela mě to rozhodilo! A k tomu ještě ten tichý a klidný hlas, to nebylo jako dřív když na mě řvali. Je po naší procházce a já se koukám za tím venčitelem tázavým zrakem. No dnes budu mít v kotci o čem přemýšlet!

A na další dny už jsem se docela těšil až se zase objeví ten hodný venčitel a začali jsme spolu chodit každý den. A tak jsem se seznámil s páníčkem Barušky. A to vám také musím říct kdo je to Baruška. To je malá čivavička a páníček ji zachránil od "chovatele". Je moc nemocná a to je důvod, proč si mě můj venčitel nemůže vzít domů. Ale už mu nebudu říkat venčitel, vždyť já už ho beru jako svého páníčka a jakpak by ne! Vždyť on mě v útulku virtuálně adoptoval!

A když se podíváte na datum, kdy jsme se s páníčkem seznámili a jaký je datum teď, tak my už spolu válčíme víc jak rok! A dneska už spolu chodíme bez vodítka. A proč? To já si ho hlídám aby se mě na procházce neztratil! No řekněte sami, vy by jste o takového páníčka chtěli přijít? Já tedy ne! I když... kdyby se našel páníček podobný tomu mému a chtěl by si mě z útulku vzít, tak vám řeknu že bych nebyl proti, kdybych změnil adresu.

Přidáno: 80 bodů