Životní příběh Terryho

Tak já jsem hlídal, aby do firmy nevlezl nějaký zloděj a zatím se kradlo uvnitř firmy! Proto ta firma zkrachovala! A mě už nikdo nepotřeboval! Zůstal jsem za plotem úplně sám, už mě nikdo nepodal misku s jídlem a vodou ale já jsem hlídal dál! Až jednoho dne u brány zastavilo auto s nápisem Policie, přišli za mnou nějací lidé a povídali: Terry, tady už není co hlídat, pojď musíš jít s námi. To víte že se mi moc nechtělo, vždyť já tu mám ještě práci povídám jim psí řečí, ale nic naplat, naložili mě do auta a tak jsem skončil v útulku. Žádná sláva řeknu vám, sice jídla a pití mám dost, hodný lidi jsou tu taky ale vždyť já jsem byl zvyklý celý život hlídat a teď toho mám na stará kolena nechat? Ale pes si zvykne na všechno a tak i já se brzy smířil s tím, že s hlídáním je konec.

V útulku mám ale štěstí a to hned dvojnásobné. Tak za prvé nejsem v kotci ale jsem ubytován v oploceném výběhu, který mi alespoň trochu připomíná mé bývalé působiště. A za druhé? V útulku jsem se seznámil s jedním venčitelem a možná ho budete znát. Je to páníček Barušky! Loni měl v soutěži NejPes čivavičku Barušku s ukousnutým ouškem a Bastíka z útulku. Baruška už bohužel odešla v lednu za Duhový most a Bastík našel nový domov. A on se mnou teď chodí na procházky kolem útulku a řeknu vám, že mě vlil do žil zas novou krev.

Také vám povím příběh, co se nám stal na jedné z vycházek. My spolu chodíme nad útulek ještě společně s Karinkou co je se mnou ve výběhu. Karinka ta už běhá na volno ale já chodím ještě na vodítku. Nad útulkem si dáme piškotovou svačinku a tam pustí páníček (já už mu tak říkám) i mě na volno. A tam nad útulkem je oplocený objekt, jsou tam takové nízké budovy, asi nějaké výměníkové stanice od parovodu. Já se vám jdu podívat blíž, vidím že je díra v plotě a tak jsem tam vlezl! Marně mě páníček přivolával, jak jsem byl za plotem, tak jsem si vzpomněl na dobu mého životního poslání a začal jsem hlídat! Páníček mě tam ještě chvíli nechal abych měl radost z hlídání ale za chvíli už končila vycházka, tak za mnou vlezl do toho objektu a připnul mě vodítko. To víte že se mi moc nechtělo, já bych tam hlídal i v noci, ale páníček se musí poslouchat a tak jsem si alespoň zavzpomínal, jaké to bylo, když jsem býval mlád. A tak už se teď jenom těším na každý den kdy za mnou přijde páníček Barušky a půjdeme spolu na procházku. Nebo myslíte, že bych mohl ještě na stará kolena najít svůj vlastní domov a páníčka? No nechám se překvapit!
Terry

Přidáno: 100 bodů