O výcviku psů - rozhovor s kynoložkou Petrou Máchovou
Čtvrtek, 13. leden 2011
Ve čtvrtek 13. ledna jsme se sešli s kynoložkou Petrou Máchovou, abychom se zeptali na její zkušenosti a názory na život se psy. Petra byla velmi ochotná a zodpověděla nám několik našich všetečných otázek.
Jak jste se vůbec ke kynologii a výcviku psů dostala?
Svého prvního psa jsem si vyprosila od rodičů ve 14 letech, byl to Německý ovčák bez PP. Vážil 50 kg a bylo nutné zvládnout jeho povahu. Sama jsem se přihlásila tehdy ještě do Svazarmu. Pro dysplazii kyčelního kloubu jsem s ním však výcvik musela omezit a tak jsem si již sama přinesla domů štěně Dobrmana, potomka z CHS Zkanape. To on mě naučil trpělivosti - o výcviku a výchově psa nejprve přemýšlet, až potom problém řešit víc hlavou, než silou.
Jak dlouho se kynologii věnujete?
Kynologii se věnuji již 23 let. Mám složeny zkoušky z výkonu podle národních i mezinárodních zkušebních řádů se psy různých plemen. Neměla jsem vždy vhodné podmínky pro držení psa, proto má praxe je především se psy jiných majitelů, a jako instruktor výcviku místní ZKO. Zkušenosti mám se psy různých plemen, povah a se psy z útulků.
Absolvovala jsem několik školení a seminářů, vlastním certifikát na výcvik a výchovů psů s celostátní platností, své znalosti neustále rozšiřuji.
Máte nějaké oblíbené psí plemeno?
Díky svým zkušenostem nemám oblíbené plemeno. Záleží mi hodně na ochotě psa se mnou spolupracovat, pak je mi úplně jedno, jestli je to ušlechtilé plemeno, nebo voříšek z útulku.
Jaké úspěchy se psy máte?
Poslední úspěšný pes je právě voříšek, svobodomyslný, temperamentní pes, jezevčíkovitého typu (smích). Zachránila jsem ho před odvezením do útulku. Protože jsem v té době byla bez psa, už u nás zůstal. Dnes je mu 10 let. Mám s ním složeno 8 zkoušek z výkonu (stopy a poslušnost). Během své závodní kariéry neměl v JČ konkurenci. Většinu závodů vyhrál, získal víc jak 20 pohárů. Žije s námi, a v současnosti je „v důchodu“.
Máte nějaké další plány se svými psy?
Ano, na jaro mám zamluvené štěně Dobrmana, a věřím, že nějaké úspěchy ještě přijdou.
Co považujete za úspěch při výcviku psů?
Za úspěch považuji všechny úspěchy svých kamarádů psovodů, kteří pod mým vedením vycvičili svého psa. Jsem ráda, když jsou žáci lepší než jejich učitel.
Co si myslíte o výcviku psů obecně?
Ve 14 letech jsem měla velmi idealistické představy. Kdyby vše u psa šlo řešit domluvou, laskavostí nebo motivací, nebylo by tolik psů v útulcích. Velká většina je tam totiž právě proto, že někdo nezvládl výchovu a podcenil vznikající problém.
Osobně považuji celoživotní omezení psa pouze na vodítko za mnohem větší trest, než použití korekce k trvalému odstranění problému.
Chtěla byste našim čtenářům něco vzkázat? Strhla jste na Hafici.cz bouřlivou diskuzi, co si o tom myslíte?
Nejvíce mě trápí, že v současné době „psí módy“ je celá veřejnost zakoukána do Komisařů Rexů a tančících border kolií. Nikdo nevidí tu spoustu práce a dřiny, která předcházela. Existují nácviková videa plná dobrého slova a pozitivní motivace, nikdo však nevidí, že podobné video je natáčeno vždy se psem, který cviky zná. Spousta cvičitelů ukazuje účelově jen to dobré. Začátek některé převýchovy, to špatné na tom, by zveřejnit nešlo. K natočení videa je vybrán vždy vhodný pes. Kdo si myslí, že každého psa lze převychovat pouze dobrým slovem, tak ať si raději žádného již nekupuje. Řada z těchto lidí nikdy nic neslyšela o žádném reflexu, ani o tom, že jsou dva, proto nemohou pochopit, na jakém základě vlastně pes pracuje a jak se učí. Všem tazatelům se snažím poradit tak, jak by šlo problém odstranit trvale, nikoliv jej jen odsunout.
U používání dálkových obojků vždy upozorňuji na nutnost konzultace s cvičitelem psů. Nejsou to totiž cvičitelé, kteří nejvíce kupují dálkové obojky, ale široká veřejnost, která věří, že dálkový obojek je telefon pro psa. Tento obojek jsem odzkoušela sama na sobě, proto s ním nepracuji.
Petro, děkujeme moc za rozhovor. Doufám, že se ještě někdy setkáme.
Není zač. Přeji hodně úspěchů s psími miláčky a spokojené uživatele Hafici.cz.
Autorka: Kateřina Fialová (Kate) - Hafici.cz
Počet přečtení tohoto článku: 4768
-
-- bez nadpisu --
18.01.2011 12:30:15
♥Veve & mazlíci♥ napsal(a):
Ahojky,nechci se tu hádat jen napíši svůj osobní názor.
Je spousta zkušených a dobrých Kynologů kteří Vám pomůžou a srozumitelně poradí a ukážou jak na to.
Ale sou i tací kteří psa drtí dokud nepadne vysílen.Několik článků s těmito ''Kynology''najdete v psích časopisech.
Nejsem zastánce tzv.el.Obojků.
1)Pes dostane ránu nebo proud vody do obličeje.Zkuste to na sobě -moc příjemné to nebude.
2)To co jsem psa nestihl naučit ve štěněčím věku je pouze chyba majitele nikoliv psa.
Tudíž trestat psa ránou z obojku zato že mi nepříjde na zavolání je hloupé a nezodpovědné.
Když vím že mám psa s pudem k lovení,zabíhání do lesů a nepříjde mi na zavolání - El.obojek nic neřeší.Máte snad vodítko-Stopovačku ta je nejlépší když nejde psa přivolat.A platí první pravidlo dokud pes za jaké koliv situce nepříjde na vaše přivolání nepouštět z vodítka.
A pokud se vám nelíbí chodit s 5metry šnůry
tak vypouštět psa tam kde mi neuteče.
Stím už u psa musíte počítat.
Jen se mi nelíbí že lidé všechny problémy s výchovou psa řeší silou.Pokud pes není nemocný nemá poruchy s tím aby Vás vnímal
pak pes vše zvládne v pohodě.Jen musíte být klidní a netlačit na něj.Pes je živý tvor a myslí a né každý pes vše jako lidé pochopí ihned.Možná by to stačilo brát na vědomí.A el. obojky a jiné divné metody nebudou za potřebí. -
Opačný názor
18.01.2011 07:17:26
Zdenek&Vendy napsal(a):
Nechápu, proč by tu někdo nemohl vyjádřit svůj názor, i když je negativní. Pokud se to udělá slušně, není snad důvod nemoct vyjadřovat své názory jak souhlasné, tak nesouhlasné.
Zdá se mi, že paní Máchová nevidí dál než na cvičák a možná ani nechce. Přes všechny donucovací a motivující metodody zapomíná se psem pracovat také přirozeně. Chápu že přirozenou komunikací se nedá se všemi psy složit různé vrcholové zkoušky, a hned ho donutit ke všemu, co psovod chce. Zde už záleží na tom, jestli dá psovod přednost psovi (a případně bere ohled i na jeho potřeby a pocity) nebo zda s ním za každou cenu bude dělat to, co chce on sám.
Zásadně nesouhlasím s tvrzením, že laskavý přístup může za množství psů v útulcích! Kdyby lidé byli ochotni svým psům obětovat nějaký čas, nebylo by tolik psů v útulcích.
S většinou názorů kynoložky Petry Máchové nesouhlasím. Mj. mi připadá mi, že vidí psy (jejich chování) až příliž jednoduše.
Dnes je svobodný svět a každý si může dělat se svými psy, co uzná za vhodné. Ale přemýšlejte nejdříve, než něco uděláte. Nenechte se snadno ovlivnit jen jedním názorem a používejte hlavně svůj vlastní rozum. Pokud z něčeho budete mít špatný pocit, raději to nedělejte a stavte na první místo vždy dobrý vtah se psem. -
Re: pěkný příspěvek
17.01.2011 16:57:58
Axinka napsal(a):
RRR26378 (17.01.2011 10:45:30) napsal: souhlasím s článkem paní Máchové. Zabývám se výcvikem psů a jednoznačně mohu říci, že nelze používat jen dobré slovo. Po výcviku by však měl pes z placu vždy odejít s pochvalou. Jsem přítelem pamlsků, ale i tzv. donucovacích prostředků. Nemohu čekat, až se pes rozmyslí jestli příslušný cvik chce nebo nechce provést, musí být prostě ovladatelný. Mnohdy jde i o život a to o jeho (silnice, železnice). Používám i obojek na dálkové ovládání a to hlavně při vycházkách jako prevenci. Mám psa, který miluje běh za zajíci a zvěří, je to jeho přirozenost a musí se dát ovládat. Další věcí je, že je velký a silný a mnohdy situaci vyhodnotí jako útok na moji osobu a já ho musím zvládnout. Je velký rozdíl mezi výcvikem malého a velkého plemene, co se ovladatelnosti týče. Malého psa v konfliktní situaci mohu strčit za bundu, ale psa velkého plemene musím stoprocentně zvládnout slovem.
spřízněná duše :-) děkuji :-) -
pěkný příspěvek
17.01.2011 10:45:30
RRR26378 napsal(a):
souhlasím s článkem paní Máchové. Zabývám se výcvikem psů a jednoznačně mohu říci, že nelze používat jen dobré slovo. Po výcviku by však měl pes z placu vždy odejít s pochvalou. Jsem přítelem pamlsků, ale i tzv. donucovacích prostředků. Nemohu čekat, až se pes rozmyslí jestli příslušný cvik chce nebo nechce provést, musí být prostě ovladatelný. Mnohdy jde i o život a to o jeho (silnice, železnice). Používám i obojek na dálkové ovládání a to hlavně při vycházkách jako prevenci. Mám psa, který miluje běh za zajíci a zvěří, je to jeho přirozenost a musí se dát ovládat. Další věcí je, že je velký a silný a mnohdy situaci vyhodnotí jako útok na moji osobu a já ho musím zvládnout. Je velký rozdíl mezi výcvikem malého a velkého plemene, co se ovladatelnosti týče. Malého psa v konfliktní situaci mohu strčit za bundu, ale psa velkého plemene musím stoprocentně zvládnout slovem.
