Přehnaný strach z trestu

já nemám problém na svojí BC zvýšit hlas /tak 3x do roka/ ovšem musí to být v reálném čase a přesně musí vědět, proč. Přítel šel jednou cvičit, psu se nedařilo, protože přítel zřejmě měl špatnou náladu. Volal mi, celý nešťastný, že pes naprosto všecko zapomněl - ptám se ho,jak na ní mluvíš? Odsekl normálně, ona ale neudělala nic, za co bych jí pochválil. Druhý pes šlape jak hodinky a poslouchá, opakujeme cosi.. Proč ona ne? říkám, zkus něco jednoduchého, pochval jí a začněte znova, s klidem. Neměj prudivý hlas. Chtěl to slyšet, ale vynadal mi.. večer přišel s tím, že je to nehorázný, že si během 2sc na všecky povely vzpomněla. 8-}
BC je svojí citlivostí opravdu jiný pes a pokud jí to vysvětlíš, bude to ten nejlepší pes nejlíp se chovající jen proto, aby ses usmála.
Při hrabání kráterů mojí bc v zahradě řval po psu z okna hromový hlas, lítaly plechovky. Pes to v takovém okamžiku pochopil, nic mi nevyčítal, když ale BC provedeš křivdu - pamatuje si to, daleko déle, jak ostatní psi. Chyb můžeš nasekat spoustu, pes ti spoustu odpustí, ale nezapomene a někde to bude čekat jako strašák ve skříni. Tvojemu psu nebylo dobře a ten strašák z té skříně vypadl.
Takže buduj vztahy odznovu, srozumitelně, jasně.

VEJULA - tobě to třeba nepřipadá jako "trest" v pravém slova smyslu, ovšem BC je velmi, velmi speciální pes. BC mám. mám první BC, nikoliv prvního psa. To co popisuješ - to je pro opravdovou BC, kor fenu - dost drsné. Vysvětlím. BC je velmi inteligentní pes - nikdy tě nebude poslouchat, protože jsi jí něco řekla a ona ví, co to je. Tenhle pes to musí teprve pochopit, teprve, když to pochopí i v praxi, jako proč je to k něčemu dobré se to naučit, tak to tak bude dělat. Tenhle přístup ke psu mě celkem překvapil, ovšem strašně mile - nikdy jsem neměla pocit, že jsem toho psa cvičila a jakkoliv vychovávala. Tvůj pes prostě tvoje chování nepochopil, pak se stalo něco, co taky nepochopil /nemyslím si, že ho někdo, kdo ho zná musel trestat - psu se udělalo zle, nevěděl proč a právě tou inteligencí se mu načetlo vše, co nechápe a je z toho zmatený jak lesní včela bez úlu/.

Ahoj ;-) a znáte tyto pejskařské časopisy?http://cs.publero.com/titul/pes-pritel-cloveka ahttp://cs.publero.com/titul/svet-psu

Sama vlastním borderku již 1,5 roku a je to opravdu velice vnímavé plemeno. Osobně jsem měla podobný problé se psem a ještě, pokud měla obrovskej strach trpěla inkontinencí. Tudíž po borderce nelze křičet fuj, nelze ji nijak trestat. Na druhou stranu se nebojí ohňostrojů, petard, psů, lidí a je celkově odvážná, hlídá. Tak netuším co si mám myslet, každopádně inkontinenci jsem odbourávála asi 9 měsíců, byla ještě štěně a dělala to nejen ze strachu, ale i z radosti, že mě vidí. Nenadávala jsem ji za to, ale ani nechválila a již to nedělá. Moje borderka mě neuvěřitelně vnímá a musí to dělat i u Tebe. Z nějakého chování dostala strach, může to být i hloupost. Co se týče toho, že ji mohl zmlátit, potrestat někdo jiný. Na to bych si dávala velký pozor s kým psa nechávám. Je důležité mít psa vždy v dohledu, vždyť má jen 6 měsíců a teprve se učí. Je důležité ji chránit, aby z ní vyrostl dobrý pes. Dobrý pes - vyrovnaný a šťastný.

Vejula&spol. (07.01.2012 12:45:14) napsal: Ahoj, Nexee je 6měsíců a je to border kolie. A za tu dobu co ji máme samozřejmě vyvedla plno věcí. Pokud ji při tom přistihli většinou jsme ji potrestali tím, že jsme zvýšili hlas a řekli jsme ''FUJ'' nebo ''NESMÍŠ''. Ona pak vždycky šla na místo a šlo vidět, že ví, že to co udělala je špatné. Venku pak, když toto nezabralo, tak jsem si pro ni došla, zapla ji na vodítko chytla ji za tlamu a řekla jsem jí ''FUJ TO BYLO''..
Jenže po čase, když něco provedla, tak ze mě měla takový strach, že přede mnou utíkala. Tak jsem ji samozřejmě nepronásledovala a změnila její pozornost na přivolání a projevila jsem radost, že přišla. Takže doteď když něco provede, tak v žádném případě za ni nejdu, ale jen ji řeknu fuj a přivolám si ji, aby mohla dostat odměnu. Tohle fungovalo výborně, i když už zpozorněla na jídlo a já ji řekla fuj, tak ani k tomu nešla a přiběhla za mnou celá šťastná.
Pak jsme ale jednou byli na chatě (jsem dobrovolníkem v jedné organizaci, která má jako cílovku teenagery). Jí jsem měla samozřejmě sebou. Jenže bobek něco sežrala a dostala průjem a zvracela. Na chvilku se mi ztratila z dohledu (což bylo normální, protože si s ní každou chvilku někdo hrál, všichni mají rádi ji a ona je taky). Jenže pak se vyzvracela a někdo ji zřejmě potrestal jak já nikdy. Možná ji i zbil. Ptala jsem se, ale žádný teenager se k tomu samozřejmě nepřihlásí, když ho nikdo neviděl. Jenže od té doby má Nexee ze mě úplně strach. Když něco provede,tak stačí když mě jenom vidí a už se utíká schovat pod postel a nechce ani vylézt, když na ni volám.
Nenapadá Vás něco co bych mohla udělat, aby se to zase zlepšilo?

Scylla (08.01.2012 12:22:45) napsal:
Sedni si někam do klidu, rozmysli si, opravdu objektivně a kriticky, co chceš od ní a co chceš od sebe. Představ si, že už si rozumět budete. Měj jí ráda. To je základ. Uvědom si, že tvoje požadavky jsou z lidského světa a pejskovi je nutné je srozumitelně vysvětlit. Tresty jsou na nic, opravdu. Pro názornost: učíš se násobilku. Kolik je dva krát dvě? ...Pět... FUJ, NESMÍŠ. Co víš? Že se na tebe učitel zlobí (protože je s prominutím b**, který neumí učit) a že to není pět. Ale nemáš šajnu, že to jsou čtyři.... . Rozumíš tomu? Učit pejska v přeneseném smyslu - jsou to čtyři, pejsku, rozumíš, chápeš? Hodný pejsek. A pak teprve můžeš dávat požadavky, povely, a chtít jejich splnění.
Takže: vysleduj si její reflexní oblouk, bude to něco málo pod jednu vteřinu. Obojek, vodítko, i doma. Oslovení psa, povel = požadavek, reflexní oblouk, mechanická, srozumitelná, pro pejska příjemná pomoc, pochvala. Nekřičí se, neopakuje se povel, netrestá se, ale je nutné pejska vést a učit. Když dělá něco nežádoucího, je lepší přesměrovat na žádoucí činnost. Pak můžeš chválit, nemusíš trestat štěkotem zákazových povelů nebo lovením pejska nevím kde. Pokud musíš udělat něco nepříjemného nebo stresujícícho, udělej to bez chlácholení a utěšování, rychle, situaci bagatelizuj co nejvíc to jde, a zážitek přebij zážitkem silnějším, příjemným.

Děkuji, budu se snažit..

Vejula&spol. (08.01.2012 12:14:05) napsal: Tak co mám dělat?! Nechci, aby se mě bála. A nechci aby kvůli mému chování byla psychicky labilní pes.

Sedni si někam do klidu, rozmysli si, opravdu objektivně a kriticky, co chceš od ní a co chceš od sebe. Představ si, že už si rozumět budete. Měj jí ráda. To je základ. Uvědom si, že tvoje požadavky jsou z lidského světa a pejskovi je nutné je srozumitelně vysvětlit. Tresty jsou na nic, opravdu. Pro názornost: učíš se násobilku. Kolik je dva krát dvě? ...Pět... FUJ, NESMÍŠ. Co víš? Že se na tebe učitel zlobí (protože je s prominutím b**, který neumí učit) a že to není pět. Ale nemáš šajnu, že to jsou čtyři.... . Rozumíš tomu? Učit pejska v přeneseném smyslu - jsou to čtyři, pejsku, rozumíš, chápeš? Hodný pejsek. A pak teprve můžeš dávat požadavky, povely, a chtít jejich splnění.
Takže: vysleduj si její reflexní oblouk, bude to něco málo pod jednu vteřinu. Obojek, vodítko, i doma. Oslovení psa, povel = požadavek, reflexní oblouk, mechanická, srozumitelná, pro pejska příjemná pomoc, pochvala. Nekřičí se, neopakuje se povel, netrestá se, ale je nutné pejska vést a učit. Když dělá něco nežádoucího, je lepší přesměrovat na žádoucí činnost. Pak můžeš chválit, nemusíš trestat štěkotem zákazových povelů nebo lovením pejska nevím kde. Pokud musíš udělat něco nepříjemného nebo stresujícícho, udělej to bez chlácholení a utěšování, rychle, situaci bagatelizuj co nejvíc to jde, a zážitek přebij zážitkem silnějším, příjemným.

Tak co mám dělat?! Nechci, aby se mě bála. A nechci aby kvůli mému chování byla psychicky labilní pes.

Vejula&spol. (08.01.2012 12:04:42) napsal:

Až jak odejdu a utíká na místo. Kde nějakou dobu leží. Pak za mnou přijde a chce se pomazlit jakoby se omlouvala za to co udělala.

Ona se ti neomlouvá za to, co udělala. Ona nechápe tvůj trest, bojí se tě, pak vyleze a jde se schovat na místo, kde se cítí trošku v bezpečí nebo kde má naučeno, že je z trestu posílána. Pak se ti jde podřizovat, aby si tě usmířila. Jak to dále popisuješ, nerozumí ti ani trošku, nechápe tvoje chování a jde stále hlouběji do podřízenosti, zmatenosti a nervozity.

Vejula&spol. (08.01.2012 12:04:42) napsal:

Až jak odejdu a utíká na místo. Kde nějakou dobu leží. Pak za mnou přijde a chce se pomazlit jakoby se omlouvala za to co udělala.

V prvním příspěvku píšeš o tom, že po tomto trestu (zákazových povelech) šla na místo, pravděpodobně tam byla posílána. Tudíž je tu očividná spojistost se strachem z trestů, které jsi provozovala ty, nikoliv někdo na táboře. Ano, její důvěra v tebe je pryč. Jelikož jsi jí trestala něpřiměřeně a hrubě. Tak hodně, že už má strach k tobě jen přijít.
Myslím, že se tvůj případ po netu moc dobře řešit nedá, jelikož nikdo nevidí, jak se při tom chováš, jakou máš miminku a tělesný postoj, jaké emoce při tom vyzařuješ. Píšeš jen to, co vidíš ty.

Vejula&spol. (08.01.2012 11:51:00) napsal:

Takhle už přes dva měsíce netrestám.. Zkus si to pročíst celé.. Všechno bylo v pohodě (po mé změně) a pak zničehonic měla strach z trestu, který by ani nepřišel. Ona nevykazuje žádné náznaky, že by mi nevěřila. Každý den si pořád hrajeme, cvičíme, chodíme na procházky. Tam funguje můj postup (odběhnout, přivolat, odměnit). Ale jakmile jsme doma a ona třeba něco kouše, tak mě jenom vidí a uteče pod postel a když na ni volám (milým, veselým tónem) tak nechce vylézt.. A to mě trápí.. Proto si myslím, že má strach, že když něco vyvede v uzavřeném prostoru (tak jako na chatě), tak přijde hrozný trest. Samozřejmě to může být jinak, ale nenapadá mě jak. Proč najednou (ještě po tom co jsem přestala trestat) ten trest ode mě očekává.

Já to čtu celé, možná bys měla domýšlet celé důsledky tvého chování vůči ní. "Už dva měsíce" netrestáš? U měsíčního psa??? Polovinu vašeho dosavadního společného života jsi místo vedení trestala, a čekáš, že se to jen tak za dva měsíce smaže?
Je dobře, že jsi tyhle chyby přestala dělat, ale to není samospasitelné, měla bys je napravit, ne je jen přestat dělat. Ona nebude reagovat jen na tvůj tón hlasu, ale podle tvého popisu reaguje lépe na řeč těla. Takže když voláš, tak bokem k ní, nedívat se jí na obličej, tvoje hlave lehce sklopená. Netrvej na tom, aby přišla před tebe, příjde spíš za tebe. To, že se před tebou schovává, je právě důkazem toho, že ti nevěří a tedy k tomu má nějaký důvod. Psi nejednají bezdůvodně. Štěně se netrestá, štěně se učí a vede. Ona díky svému věku se připravuje na první hárání, je ještě nejistější než jindy. Měla bys najít přesný důvod její nedůvěry a zapracovat na tom. Podle toho, co popisuješ, vychováš si z ní postupně deprivanta.

Jessica (08.01.2012 11:58:05) napsal:

"A za tu dobu co ji máme samozřejmě vyvedla plno věcí. Pokud ji při tom přistihli většinou jsme ji potrestali tím, že jsme zvýšili hlas a řekli jsme ''FUJ'' nebo ''NESMÍŠ''."
Tady ti to mohlo začít. Plus další úroveň - doběhnu pro psa, chytnu ho a potrestám ho. Že jí někdo něco udělal na tom táboře, taky vyloučit nemůžeš, když jsi jí neměla stále na očích. Ale přijde mi, že chceš "svést" její problémy jen na to, že jí udělal něco někdo jiný. Ale ty jsi byla ten, kdo používal výše zmíněné trestání.
Když ti pes doma něco ničí, vždy jí chceš poté, co se schovala, přivolat? Co pes dělá, když jí naprosto ignoruješ - i její ničení, i její schování? Vyleze ven, i když ví, že jsi v místnosti, nebo až poté, co odejdeš?

Až jak odejdu a utíká na místo. Kde nějakou dobu leží. Pak za mnou přijde a chce se pomazlit jakoby se omlouvala za to co udělala.

Vejula&spol. (08.01.2012 11:51:00) napsal:

Takhle už přes dva měsíce netrestám.. Zkus si to pročíst celé.. Všechno bylo v pohodě (po mé změně) a pak zničehonic měla strach z trestu, který by ani nepřišel. Ona nevykazuje žádné náznaky, že by mi nevěřila. Každý den si pořád hrajeme, cvičíme, chodíme na procházky. Tam funguje můj postup (odběhnout, přivolat, odměnit). Ale jakmile jsme doma a ona třeba něco kouše, tak mě jenom vidí a uteče pod postel a když na ni volám (milým, veselým tónem) tak nechce vylézt.. A to mě trápí.. Proto si myslím, že má strach, že když něco vyvede v uzavřeném prostoru (tak jako na chatě), tak přijde hrozný trest. Samozřejmě to může být jinak, ale nenapadá mě jak. Proč najednou (ještě po tom co jsem přestala trestat) ten trest ode mě očekává.

"A za tu dobu co ji máme samozřejmě vyvedla plno věcí. Pokud ji při tom přistihli většinou jsme ji potrestali tím, že jsme zvýšili hlas a řekli jsme ''FUJ'' nebo ''NESMÍŠ''."
Tady ti to mohlo začít. Plus další úroveň - doběhnu pro psa, chytnu ho a potrestám ho. Že jí někdo něco udělal na tom táboře, taky vyloučit nemůžeš, když jsi jí neměla stále na očích. Ale přijde mi, že chceš "svést" její problémy jen na to, že jí udělal něco někdo jiný. Ale ty jsi byla ten, kdo používal výše zmíněné trestání.
Když ti pes doma něco ničí, vždy jí chceš poté, co se schovala, přivolat? Co pes dělá, když jí naprosto ignoruješ - i její ničení, i její schování? Vyleze ven, i když ví, že jsi v místnosti, nebo až poté, co odejdeš?

Jessica (08.01.2012 11:45:03) napsal:

Trest, který jsi zvolila (nahánění a když se pes nechal chytit, trest, navíc bez respektování reflexního oblouku - to, co udělala bylo už dávno zapomenuto, teď se tu spojovaly věci "nechala jsem se chytit=jsem potrestaná"), byl pro psa velice nesrozumitelný, špatný a dovolím si říci, že i krutý trest. BOCky jsou celkem citlivky, jak ja hlas, tak na chování k nim. Nemůžeš na ně tvrdšími postupy, které ti třeba služební plemena v klidu ustojí a neřeší je.
Jak začít? Získat si její důvěru, vynechat tresty, řvaní, pronásledování, bití, chytání za čumák, vyškubávání na vodítku, používání donucováků, etc. Naučit se se psem srozumitelně komunikovat, vysvětlil mu vše tak, aby pochopil a teprve poté to po něm vyžadovat, být jeho ochráncem a spravedlivým vůdcem. Mít společné aktivity, zařídit se tak, aby se pes v mé přítomnosti cítil dobře, ne naopak.

Takhle už přes dva měsíce netrestám.. Zkus si to pročíst celé.. Všechno bylo v pohodě (po mé změně) a pak zničehonic měla strach z trestu, který by ani nepřišel. Ona nevykazuje žádné náznaky, že by mi nevěřila. Každý den si pořád hrajeme, cvičíme, chodíme na procházky. Tam funguje můj postup (odběhnout, přivolat, odměnit). Ale jakmile jsme doma a ona třeba něco kouše, tak mě jenom vidí a uteče pod postel a když na ni volám (milým, veselým tónem) tak nechce vylézt.. A to mě trápí.. Proto si myslím, že má strach, že když něco vyvede v uzavřeném prostoru (tak jako na chatě), tak přijde hrozný trest. Samozřejmě to může být jinak, ale nenapadá mě jak. Proč najednou (ještě po tom co jsem přestala trestat) ten trest ode mě očekává.

Vejula&spol. (08.01.2012 11:28:00) napsal:

A psi z útulku?.. Já si zas myslím, že i takto pes myslet může.. Napadá tě snad něco jiného, proč mi najednou můj pes v tomto ohledu nevěří? Nic jsem neudělala jinak než byla zvyklá za poslední dva měsíce. To vím naprosto přesně.

Trest, který jsi zvolila (nahánění a když se pes nechal chytit, trest, navíc bez respektování reflexního oblouku - to, co udělala bylo už dávno zapomenuto, teď se tu spojovaly věci "nechala jsem se chytit=jsem potrestaná"), byl pro psa velice nesrozumitelný, špatný a dovolím si říci, že i krutý trest. BOCky jsou celkem citlivky, jak ja hlas, tak na chování k nim. Nemůžeš na ně tvrdšími postupy, které ti třeba služební plemena v klidu ustojí a neřeší je.
Jak začít? Získat si její důvěru, vynechat tresty, řvaní, pronásledování, bití, chytání za čumák, vyškubávání na vodítku, používání donucováků, etc. Naučit se se psem srozumitelně komunikovat, vysvětlil mu vše tak, aby pochopil a teprve poté to po něm vyžadovat, být jeho ochráncem a spravedlivým vůdcem. Mít společné aktivity, zařídit se tak, aby se pes v mé přítomnosti cítil dobře, ne naopak.

Scylla (07.01.2012 21:18:39) napsal:
Jistě, že utíkala. Protože jsí jí tak, jak ona to chápe, potrestala za to, že se nechala chytit, že ti dovolila se k sobě přiblížit. Ztratila jsi zcela oprávněně její důvěru. Nedávej jí zákazové povely, které štěkáš rázným tónem, které jí uvádějí do nejistoty, které jí nikam nesměrují. Používej raději povely, které směrují k žádoucí činnosti a za které můžeš chválit. Mluvit rázně s půlroční nervozní a citlivou a nejistou borderou..., kde v tom vidíš tu přiměřenost? Psa není třeba trestat, psa je třeba vést tak, aby nebyl důvod ho trestat. Trest vždy zaslouží psovod, který není dobrým vůdcem, ne ten pes. Ten za to nemůže.

Nevím jestli si čteš celý můj příspěvek, ale mám takový pocit, že asi ne.. Nevidíš, že jsem její trest změnila na to, že odběhnu, přivolám, pochválím?.. Myslím, že tohle se nedá pokládat ani za trest. A už to takhle používám více než dva měsíce..

Tak proč se mě najednou bojí?.. Nevím co udělat, aby se to změnilo a Vaše rady mi jsou zatím k ničemu. Jak mám začít od znova? :D.. Co změnit na tom co dělám? Tohle mi totiž už špatné nepřijde.. Je mi jasné, že ze začátku jsem to dělala špatně, když přede mnou můj pes utíkal.

Agnes (07.01.2012 23:10:55) napsal:
Tohle mi přijde jako velmi nepravděpodobné. Myslím, že psi takto neuvažují.

A psi z útulku?.. Já si zas myslím, že i takto pes myslet může.. Napadá tě snad něco jiného, proč mi najednou můj pes v tomto ohledu nevěří? Nic jsem neudělala jinak než byla zvyklá za poslední dva měsíce. To vím naprosto přesně.

Vejula&spol. (07.01.2012 20:25:08) napsal:
Spíš má strach, že by se mohl opakovat trest, který na ni někdo vykonal i ode mě. A nevím jak jí dokázat, že to neudělám..

Tohle mi přijde jako velmi nepravděpodobné. Myslím, že psi takto neuvažují. Nějak si nedovedu představit, že by se můj pes bál, že já mu udělám něco nepříjemného, co mu předtím udělal někdo jiný. Něco se tam asi stalo, to je jasné, ale toto vysvětlení se mi zdá divné.

Vejula&spol. (07.01.2012 20:25:08) napsal:

Nikdy jsem si pro ni nedobíhala, vždycky jsem si pro ni v klidu přišla.. Prostě ji jenom chytla za čenich (ze zpoda ji prostě přidržovala hlavu) aby se na mě podívala a řekla ji fuj je to.. Tohle podle mě nebyl nějak nepřiměřený trest za to, že tam něco někde požírá a ani se na mě nepodívá když na ni volám. Nevím, kde vidíš ten fyzický trest.
A po chatě najednou změní svůj postoj ke mě?.. I když jsem ji nijak nepotrestala a ani ji nebylo třeba odvolávat nic zakozovat, jelikož jsem ji při ničem nenachytala.. Opravdu si nemyslím, že je chyba v mé výchově.

Spíš má strach, že by se mohl opakovat trest, který na ni někdo vykonal i ode mě. A nevím jak jí dokázat, že to neudělám..

Prosím, nezlob se, ale já tam nějaké ty chyby ve výchově vidím, a to ty, na které upozorňovali už ostatní přede mnou. Ono není pes jako pes. Co pro jednoho je přiměřené, pro druhého může být velmi tvrdým trestem. Můj manžel měl v mládí dobrmana, cvičil s ním ve Svazarmu. Vztah k němu měl hezký a pes byl dle jeho slov také úžasný. Myslela jsem si proto, že tím pádem to se psy "umí". Ovšem zjistila jsem, že jeho přístup se vůbec nedá aplikovat třeba na pudly. A to nemluvím o nějakém trestání, ale pouze o ráznějším, povelovém tónu hlasu (nikoli řvaní). Ono vidíš spoustu lidí kolem sebe, jak na psa volá a jak s ním zachází a třeba jim to i funguje a tobě to přijde tak nějak normální,ale to nemusí vůbec platit pro tvého psa. Myslím si, že ta border kolie na tom bude v něčem podobně jako pudl: co jsem měla možnost poznat, jsou to psi velmi inteligentní a vnímaví a zároveň citliví, s dobrým přístupem se dají vést a učit velmi lehce, že opravdu není potřeba ani nějakého zvyšování hlasu ani trestů. Najdi si nějaký cvičák, kde cvičí tyto psy a nech si předvést, jak s ním pracovat a myslím, že budeš překvapená, jak to jde snadno.

Vejula&spol. (07.01.2012 20:25:08) napsal:

Nikdy jsem si pro ni nedobíhala, vždycky jsem si pro ni v klidu přišla.. Prostě ji jenom chytla za čenich (ze zpoda ji prostě přidržovala hlavu) aby se na mě podívala a řekla ji fuj je to.. Tohle podle mě nebyl nějak nepřiměřený trest za to, že tam něco někde požírá a ani se na mě nepodívá když na ni volám. Nevím, kde vidíš ten fyzický trest. A o nadávání se taky nedá mluvit. To že je to napsáno velikým písmem neznamená, že jsem zvyšovala hlas, řekla jsem to normálním rázným tónem obvyklé hlasitosti. Jenže časem jak už jsem si po ni šla (normálně, bez dupání, normálním přiměřeným tempem), tak utíkala. Proto jsem to změnila na to, že jsem kousek poutekla a snažila se ji přivolat na pamlsek. Všechno fungovalo jak má. Takže jsem už netrestala. Pokud se mi doma vyzvracela nebo i pokadila či vyčůrala NIKDY jsem ji nepotrestala.
A po chatě najednou změní svůj postoj ke mě?.. I když jsem ji nijak nepotrestala a ani ji nebylo třeba odvolávat nic zakozovat, jelikož jsem ji při ničem nenachytala.. Opravdu si nemyslím, že je chyba v mé výchově.
Navíc si myslím, že po změně (odběhnutí + přivolání a pochvala), která už nějakou dobu trvá (2měsíce?) to určitě nebude tím, že jsem ji chytala pod hlavou a připínala si ji na vodítko.

Ale děkuji za radu. Nevím co víc měnit na mém postoji k ní. Když se bojí jsem první u koho hledá pomoc. Nemyslím si, že mi nevěří. Spíš má strach, že by se mohl opakovat trest, který na ni někdo vykonal i ode mě. A nevím jak jí dokázat, že to neudělám..

Jistě, že utíkala. Protože jsí jí tak, jak ona to chápe, potrestala za to, že se nechala chytit, že ti dovolila se k sobě přiblížit. Ztratila jsi zcela oprávněně její důvěru. Nedávej jí zákazové povely, které štěkáš rázným tónem, které jí uvádějí do nejistoty, které jí nikam nesměrují. Používej raději povely, které směrují k žádoucí činnosti a za které můžeš chválit. Mluvit rázně s půlroční nervozní a citlivou a nejistou borderou..., kde v tom vidíš tu přiměřenost? Psa není třeba trestat, psa je třeba vést tak, aby nebyl důvod ho trestat. Trest vždy zaslouží psovod, který není dobrým vůdcem, ne ten pes. Ten za to nemůže.

Jessica (07.01.2012 19:20:58) napsal:

Kdybys jí netestala předtím a ještě k tomu tak, jak jsi to dělala - opravdu šílené tresty (doběhnout si pro psa, pak mu nadávat a ještě do toho zapojit fyzické tresty, přeskočíš reflexní oblouk, psa naháníš a trestáš...) - , nemyslím, že by z tebe měl pes tak šílený strach, že by se schoval a bál vylézt. Vypadá to, že jsi opravdu hodně ztratila její důvěru k tobě. Budeš muset začít komplet od začátku, aby ti pes začal věřit. Bez jakýchkoliv trestů. A především být pro psa srozumitelná a on by měl mít v tobě oporu.

Nikdy jsem si pro ni nedobíhala, vždycky jsem si pro ni v klidu přišla.. Prostě ji jenom chytla za čenich (ze zpoda ji prostě přidržovala hlavu) aby se na mě podívala a řekla ji fuj je to.. Tohle podle mě nebyl nějak nepřiměřený trest za to, že tam něco někde požírá a ani se na mě nepodívá když na ni volám. Nevím, kde vidíš ten fyzický trest. A o nadávání se taky nedá mluvit. To že je to napsáno velikým písmem neznamená, že jsem zvyšovala hlas, řekla jsem to normálním rázným tónem obvyklé hlasitosti. Jenže časem jak už jsem si po ni šla (normálně, bez dupání, normálním přiměřeným tempem), tak utíkala. Proto jsem to změnila na to, že jsem kousek poutekla a snažila se ji přivolat na pamlsek. Všechno fungovalo jak má. Takže jsem už netrestala. Pokud se mi doma vyzvracela nebo i pokadila či vyčůrala NIKDY jsem ji nepotrestala.
A po chatě najednou změní svůj postoj ke mě?.. I když jsem ji nijak nepotrestala a ani ji nebylo třeba odvolávat nic zakozovat, jelikož jsem ji při ničem nenachytala.. Opravdu si nemyslím, že je chyba v mé výchově.
Navíc si myslím, že po změně (odběhnutí + přivolání a pochvala), která už nějakou dobu trvá (2měsíce?) to určitě nebude tím, že jsem ji chytala pod hlavou a připínala si ji na vodítko.

Ale děkuji za radu. Nevím co víc měnit na mém postoji k ní. Když se bojí jsem první u koho hledá pomoc. Nemyslím si, že mi nevěří. Spíš má strach, že by se mohl opakovat trest, který na ni někdo vykonal i ode mě. A nevím jak jí dokázat, že to neudělám..

Vejula&spol. (07.01.2012 12:45:14) napsal: Ahoj, Nexee je 6měsíců a je to border kolie. A za tu dobu co ji máme samozřejmě vyvedla plno věcí. Pokud ji při tom přistihli většinou jsme ji potrestali tím, že jsme zvýšili hlas a řekli jsme ''FUJ'' nebo ''NESMÍŠ''. Ona pak vždycky šla na místo a šlo vidět, že ví, že to co udělala je špatné. Venku pak, když toto nezabralo, tak jsem si pro ni došla, zapla ji na vodítko chytla ji za tlamu a řekla jsem jí ''FUJ TO BYLO''..
Jenže po čase, když něco provedla, tak ze mě měla takový strach, že přede mnou utíkala. Tak jsem ji samozřejmě nepronásledovala a změnila její pozornost na přivolání a projevila jsem radost, že přišla. Takže doteď když něco provede, tak v žádném případě za ni nejdu, ale jen ji řeknu fuj a přivolám si ji, aby mohla dostat odměnu. Tohle fungovalo výborně, i když už zpozorněla na jídlo a já ji řekla fuj, tak ani k tomu nešla a přiběhla za mnou celá šťastná.
Pak jsme ale jednou byli na chatě (jsem dobrovolníkem v jedné organizaci, která má jako cílovku teenagery). Jí jsem měla samozřejmě sebou. Jenže bobek něco sežrala a dostala průjem a zvracela. Na chvilku se mi ztratila z dohledu (což bylo normální, protože si s ní každou chvilku někdo hrál, všichni mají rádi ji a ona je taky). Jenže pak se vyzvracela a někdo ji zřejmě potrestal jak já nikdy. Možná ji i zbil. Ptala jsem se, ale žádný teenager se k tomu samozřejmě nepřihlásí, když ho nikdo neviděl. Jenže od té doby má Nexee ze mě úplně strach. Když něco provede,tak stačí když mě jenom vidí a už se utíká schovat pod postel a nechce ani vylézt, když na ni volám.
Nenapadá Vás něco co bych mohla udělat, aby se to zase zlepšilo?

Kdybys jí netestala předtím a ještě k tomu tak, jak jsi to dělala - opravdu šílené tresty (doběhnout si pro psa, pak mu nadávat a ještě do toho zapojit fyzické tresty, přeskočíš reflexní oblouk, psa naháníš a trestáš...) - , nemyslím, že by z tebe měl pes tak šílený strach, že by se schoval a bál vylézt. Vypadá to, že jsi opravdu hodně ztratila její důvěru k tobě. Budeš muset začít komplet od začátku, aby ti pes začal věřit. Bez jakýchkoliv trestů. A především být pro psa srozumitelná a on by měl mít v tobě oporu.