• Profil mazlíčka

7. leden 2012 20:22:16

Dneska je sobota, a byl to prima den. Paničkové šli se mnou odpoledne na procházku, přešli jsme přes velkou cestu, prošli kolem jednoho hypermarketu a už jsme byli dole v parku, tam mě pustili z vodítka, abych se mohla proběhnout, všechno bylo fajn do doby, než mi nasadili košík na čumák, nechápu, proč jim vadilo, že jsem si nacházela takové dobré věci na zemi, přece tak krásně voněly, tak jsem je přece musela ochutnat, no ne?;)Hm, ten košík je hrozný, zkoušela jsem ho sundat, tak, že jsem třela čumákem po zemi, ale paničkové se mi jen smáli, tak jsem aspoň naštvaně pak seděla a nechtěla jít dál, i když mě volali. Nakonec jsem se nechala umluvit za ňamku. Z parku jsme se dostali k řece, je tam takový dlouhý val, po kterém chodí hodně jiných páničků se svými pejsky. Potkali jsme na něm bulteriérku Sáru, už jsme se spolu honily a praly kdysi dávno, ona přibližně stejně stará, tak jsme si to dneska zopakovaly. Jenže Sára je přece jen silný pes, tak mě pak přeprala a dokonce mě začala nebezpečně kousat do krku, až si ho její paničci vzali na vodítko. Škoda, docela mě to bavilo;) Tak snad příště...

5. leden 2012 19:44:29

Zdravím, včera se nic moc nedělo, tak ani nebylo co zaznamenat.Dneska ale hned od rána bylo u nás veselo. Panička mě ještě za tmy odvedla k druhé paničce, kam chodím někdy na hlídání, nebo taky říkají do školky, protože ještě nevydržím více než 5 hodin bez venčení. No já bych to vydržela, jako nejít ven, protože když potřebuji, tak se vyčůrám na lino v chodbě nebo v kuchyni, mám pár takových vybraných místeček. Ale to se pak paničkové zlobí a posílají mě do pelíšku, abych prý neviděla, jak to rychle vytírají, ale já to stejně cítím a příště se trefím úplně na stejné místo. Taková jsem šikovná;)
Tak jsem byla u té druhé paničky, chvilku jsem si s ní hrála, ale ona je už moc stará a pomalu se pohybuje, tak jsem si pak raději lehla a usla. Pak mě probudila panička, která mě přišla vyvenčit, protože ještě neumím ze schodů dolů a ta druhá panička chodí ven o hůlce a neuměla by mě snést dolů. To venčení ale bylo fakt rychle, jen vyčůrat, vykakat a domů, mno to s paničkem si užívám více, ten se mnou chodí k řece a pouští mě z vodítka, tak se můžu vyřádit. Panička mi ale vysvětlila, že zase spěchá do práce, protože má polední pauzu, a že paniček pro mě za tři hodinky přijede. Paniček teda dojel, ale pak mě nechali samotnou doma. Fakt jsem se snažila neudělat loužičku a povedlo se mi to. Paničkové nakonec, jak se ukázalo, byli v nějakém hypermarketu na velkém nákupu, a protože jsem byla taková hodná dostala jsem červený balon a kousací uzel. Tak to byl úplně nejlepší den dneska :)

3. leden 2012 16:54:41

Tak a máme další den, a je třeba udělat další zápis v mém deníčku. Určitě vám došlo, že to tu nepíšu sama, ale že diktuji své paničce. Ta má přece jen větší zkušenosti s těmi tlačítky, do kterým tluče všemi deseti. Ještě jsem vám nepověděla, jak jsem došla ke svému jménu. Protože jsem "papírová" tak bych se správně měla jmenovat Hope (čti houp), no ale řekněte sami, zní to jako bych byla na houpačce:). Když už paničkové věděli, že si pro mě pojedou - předtím se na mě přijeli podívat, viděli mě a řekli si: "Ta a žádná jiná" - tak se dlouho dohadovali na jméně, dokonce zasedla rodinná rada, psali se návrhy. Jedno věděli, žádná Sinda, ta byla přece jen jedna. Nakonec se usnesli na jménu Eilís, je to irská podoba jména Alžběta, neboli Eliška a jde mi to lépe k názvu CHS. Mno a proto mi všichni to mé jméno komolí a nikdo ho nedokáže vyslovit dobře. A kdyby jen komolili, oni si mezi sebou říkají - jdeme venčit Sindu, dali jsme Sindě žrádlo atd. Prostě s tím jménem jsem to nevyhrála :)

2. leden 2012 18:55:03

Ráda bych se vrátila ke svému prvnímu záznamu v deníku a vysvětlila, jak jsem se dostala ke svým paničkům. Povídala mi to panička, když jsme spolu jednou ležely v posteli a ona mě při tom drbala na bříšku, slastí jsem přivírala oči, tak to vypadalo, že jsem usla, ale pamatuji si každé slovo, které panička řekla. Nejsem prvním pejskem v rodině, přede mnou žila u nich kokří slečna jménem Sindy, celá rodina ji moc milovala, a jak panička říkala:"Sindy byla opravdová osobnost". Zažili spolu spoustu krásných chvil, ale pak se naplnil její čas a musela odejít do psího nebe. Paničkové z toho byli moc smutní a zařekli se, že už nikdy žádného pejska nechcou. Mno, ale časem začala panička cítit, že ji doma něco chybí, ale paniček trval na svém: "žádný pes". Tak nastala paničce tvrdá přesvědčovací práce, že byla úspěšná nemusím snad zdůrazňovat;)

1. leden 2012 13:51:26

A máme tu Nový rok. Silvestra jsem přežila v pohodě, s paničkou jsme byli v nějakém pro mě novém místě, bylo tam plno lidí a já byla hrozně zvědavá na všechny místa a kouty v tom domě, taky tam něco moc krásně voněla k snědku, ale panička mi dávala moje granulky a taky měla nachystaný pytlík s ňamkami - mno dobrý, ale stejně, když se panička nedívala dostala jsem něco od těch hodných lidí. Mno naštěstí mě bříško nebolelo. Pak v jeden čas nastal takový mumraj, lidi kolem křičeli více, pak si nalívali něco do sklenic a přáli si všechno nejlepší do nového roku, pak vyběhli ven a pak se začali z venku ozývat rány, které jsem už znala, protože jsem je slýchávala, když jsem si hrála v pelíšku s hračkami. To mi je panička pouštěla z internetu,prý abych si zvykala;)Panička ale pro jistotu se mnou zůstala uvnitř a aspoň mohla zavolat mému paničkovi, který musel zůstat v práci a dětem, které si s mnou vždycky hrají, když přijedou z daleka domů, takže je nevidím každý den, ale je vždycky vítám....A to je pro dnešek vše - Všem přeji krásný nový rok, mějte se krásně;)

31. prosinec 2011 11:02:30

Můj první záznam v deníčku. Myslím, že byl nejvyšší čas, jsem už skoro 4,5 měsíční kokří slečna a rostu jako z vody. Už dávno nejsem to malé štěně, co se batolí kolem mamči a bojuje se svými sourozenci o cecík a pak o misku. Protože jsem byla nejmenší, tak jsem vždycky prohrála:(. Ale od začátku. Narodila jsem se v jedné chovné stanici u Brna, bližší údaje jsou v mém profilu. Svět jsem spatřila se svými pěti sourozenci v jednom rodinném domku, bylo to někdy uprostřed léta...
O tom jak jsem šla do nového domova příště, teď jen, že dneska je takový zvláštní den, říkala páníčka - poslední den v roce. Budou střílet do vzduchu rachejtle, tak jsem zvědavá, jestli se mi to bude líbit. Tak si hezky toho Silvestra oslavte a nebojte se prý to nic není, i když to dělá děsný kravál:)