• Profil mazlíčka

4. leden 2012 22:57:09

Ahojky všem, slíbil jsem, že se ještě dnes ozvu, tak jsem tu a začínám drápkovat. Dnes nám přišlo rozhodnutí z veterinární správy, které paničko pěkně odrovnalo. Tak se naprdla a zveřejnila vám ho tady, aby jste si to všichni přečetli. Na těchto místech a všude nahoře jsou jenom chytrolíni, kteří sedí za stolem a ničemu nerozumí a hrajou si na chytré. Protože mě páníček nakopnul už v loni, tak uběhla zákonná lhůta zodpovědností. Ale nikomu z těch chytrých nedojde, že nemoc se ke mě plazila zákeřně, míval jsem bolesti, které pan doktor nedokázal rozpoznat. Bolesti se vraceli, vždycky jsem nemohl pořádně chodit, ale po injekcích a práškách vždy bolest povolila a já zase mohl chodit. Trvalo to rok a půl, než se onemocnění provalilo úplně a já se jedno letní pondělní ráno probudil v pelíšku u paničky a byl jsem ochrnutý na zadní část tělíčka. Dostal jsem hodně injekcí, dvakrát denně jsme museli jezdit na cévkování, po čtyřech dnech jsem začal čůrat sám, čůral jsem pod sebe, protože jsem se nemohl postavit na nožičky. Za týden po léčbě jsem se začal na nožičky stavět, ale moc mě neudržely. Ale venku mě panička držela za zadeček a já už jsem čůral sám. Pomalu jsem začal chodit, ale nožičky se mi podlamovaly a křížily pod sebe, stále jsem padal na zadeček. Dnes už tedy chodím, ale špatně, jsou chvilky, kdy nožičky tahám za sebou a pak zase můžu chodit, ale když jdeme kousek dál od domova, tak už se mi nožičky kříží a padám na zadeček ,pak mě panička musí nosit. A já tak rád bych zase lítal a skotačil, už to nejde, když se rozeběhnu po stopě, tak mě to asi po deseti metrech zastaví, už nemůžu a padám na zadeček. Chvíli si odpočinu a pak už zase můžu jít, ale už pomalu a panička říká, že se mi nožičky kudrnatí. Ráno, když se probudím, tak moc chodit nemůžu, nožičky nechtějí chodit, až když je rozchodím, tak můžu chodit, ale pořád mi zadní část tělíčka jde na stranu. Mám vyhrbená zádíčka jako luk, někdy se mi povede, že je narovnám, ale to není moc často. Takže ti páni chytrolíni by si měli uvědomit, že se takový problém nemusí objevit hned. Ale trvalo to dost dlouho, než se provalilo mé zranění. Když panička četla úvahu, že by se mohlo jednat o přestupek, tak vzteky neviděla, ten netvor, který byl můj páníček, udělal ze mě mrzáčka a on by to byl jen přestupek. Všichni ti chytří, co takto rozhodují, by měli projít tím, čím procházím já, asi by potom rychle změnili názor a navíc, žádali by milionová odškodnění. Já nedostanu nic, Nadace Tlapka z Teplic zaplatila několik tisíc za léčbu a takový grázl zůstane nepotrestaný. Navíc, když se panička dověděla, a to až nyní, že jsem mohl umřít, tak má pořád mokré oči, pan doktor paninku zná, ví, jak nás miluju, tak vždycky zatajuje skutečnost a snaží se mě i kočičky intenzivně léčit, aby nás vždycky zachránil, panička to špatně snáší, natolik nás miluje, že propláče vždycky hodiny, když s námi něco je. Takže v mé fotogalerii máte vyjádření veterinární zprávy a na tu když kliknete, tak se vám otevře a můžete si to vše přečíst. Prostě , já jsem mrzáček a ten, co mi to udělal, je beztrestný, protože není zodpovědný za to, co mi provedl. Takže může kopat do pejsků dál. Odvedl si mého brášku Sigínka, ten už asi dostal ran, když byl ještě tady s námi a páníček nás mlátil, tak bylo vždycky hodně zle. Panička se s ním hodně hádala a vždycky říkala, že toto by potřeboval on sám. Tak a teď už víte, jak to je, nic se tyranovi nestane a může mít i Sigínka a může si dál vylívat vztek, když Sigínek neposlechne. A teď už je hodně hodin a panička je unavená, tak jsme dodrápkovali a vám všem hodným lidičkám a vašim kamarádům chlupáčkům přejeme krásnou dobrou noc a milé sníčky. Haf, haf, haf - váš kamarád Alfíček

4. leden 2012 19:35:28

Ahojky kamarádi chlupatí i dvounozí, nejdříve se musím omluvit a hlavně paničku, že nestíhá vám všem odpovídat, má toho moc,bývalý páníček hodně zlobí a panička má moc starostí. Tak jsem se rozhodl, že nadrápkuji něco do deníčku pro vás pro všechny. Moc vám děkuji za to, že mi tak hezky píšete a hlavně, že máte tak velký zájem o mé zdravíčko. Včera jsem byl s paničkou zase u pana doktora, zase všechno probírali a nakonec pan doktro řekl, že už se nezlepším, že už to takto zůstane, že stav byl hodně vážný, prý jsem byl na pokraji smrti. Tak to jsem to dopracoval díky takovému hulvátovi, udělal ze mě na odchodnou mrzáčka. Takto se se mnou rozloučil.Pan doktor řekl paničce, že sám je hodně šťastný, že se mu podařilo mě zachránit a že je rád, že už jsem takový chlapák. On mě má moc rád už od malička a já jeho také. Dává mi vždycky mlsky, když tam přijedem, když mě chce ošidit a dá mi něco horšího, tak na něho štěkám, on se směje a říká, jak jsem mazaný, pak mi dá, to co mám rád. Panička, když se to všechno dověděla, že jsem mohl umřít, do večera pořád plakala a hladila mě, v pelíšku mě mazlila a dávala pusinky, až jsme usnuli. Zatím musím končit, ještě jsou nějaké povinnosti, všechny vás moc zdravím a děkuji za milé zprávičky i za kostičky a dárečky, které mi posíláte, mějte se moc hezky haf, váš kamarád Alfíček.

25. prosinec 2011 17:16:26

Ahojky kamarádi, jak chlupatí, tak i dvounozí, napsal jsem vám všem, co jsem prožil. Děkuji, že jste mi psali a dál píšete k tomu, jak mi pán ublížil.A tak vám všem musím znovu napsat. Když nám onemocněla Žofinka, která od nás navždycky odešla 11. prosince t.r., tak jsem jel s paničkou na kontrolu. Já mám pana doktora moc rád a on mě také, tak já se tam netřesu, já se těším, když tam jedeme. Pan doktor mě miluje a dává mi dobrůtky. Protože chodím pořád špatně, tak to panička probírala s panem doktorem. I když si pan doktor myslel, že se vyléčím, že jsem ještě mladý, tak prý už to není pravda. Je to už přes půl roku a stav se zastavil tam, kde jsem dnes. Už nikdy nebudu moci skákat, nemám v nožičkách sílu, když se chci proběhnout, tak uběhnu tak deset metrů a nožičky už nechtějí poslouchat, padám na zadeček. Takže páníček, kterého jsem měl rád, udělal ze mě mrzáčka. Ale panička mě moc miluje a já ji také. Nosí mě po schodech nahoru i dolů, protože já už sám ani nesmím, ani nemůžu. Tak u schodů vždycky čekám na paničku, až ke mě dorazí, vezme mě na ruku a už mažeme (no jdeme pomalu, protože panička má velké bolesti v kloubech) domů, nebo ven. Protože panička dostala na PC mailem formulář od paní Renči, jak se hlásí týrání zvířátek, tak ho panička včera použila a vyplnila a ještě v noci ho poslala. Všechno jsme tam napsali, co mi páníček udělal a jak na tom dnes jsem. Tento formulář se poslal na veterinární inspekci a policii ČR. Kdyby mi tak neublížil, tak by to neudělala, jenom se ho vůbec nevšímáme, když ho potkáme. Ale protože jsme se od pana doktora dověděli, že už se můj zdravotní stav nezmění, že zůstanu na tom jak jsem, že už si nezaskáču, chodíme jen na krátké procházky, protože delší bych neušel, tak se moje panička rozhodla, že toto nahlásí, i já to tak chci. Měl jsem brášku Sigínka, toho jsem měl rád a panička také, ale páníček ho odvedl, druhý den, když jsem Sigínka potkal, už na nás vrčel a cenil zuby, nesmíme se k němu přiblížit. Páníček ho začal učit, aby nás také nenáviděl. Protože Sigínek bydlí jenom přes ulici, tak ho slyším venku štěkat, když jde s páníčkem ven. Podívám se vždycky na okno, protože ho poznám. Ale už k němu venku nejdu, on je o hodně větší než já, mohl by mi ublížit, dnes už ani nemám sílu, tak bych se nemohl ani bránit.Teď jsem zvědavý, jak to páni inspektoři a policie vyšetří. Přál bych si, aby byl páníček hodně potrestán. Panička mi vyprávěla, že než jsem přišel k nim domů já jako maličké štěňátko, tak přede mnou už měli tři jiné. Všichni zažili kopání od páníčka, když neposlechli hned na rozkazy, tak je páníček nakopal, nebo když něco provedli, tak do nich také kopal. Když panička začala nadávat, tak jí vždycky řekl, že vědí, za co to dostali. Nikomu se ale nikdy nic nestalo, jenom já zůstanu mrzáček, ale panička mi vše svoji velkou láskou vynahrazuje. Tak jsem vám všem zase napsal, jak moje zdravíčko není dobré, ale nemám bolesti, jenom moc špatně chodím. Zdravím všechny chlupáčky a jejich páníčky, napište mi, prosím, zase něco, rád si to přečtu. Přeji všem hezký večer a krásné svátky vánoční. Haf, váš kamarád Alfíček

4. prosinec 2011 10:40:45

Ahoj kamarádi, tak jsem se zde také přihlásil. Když už jsou zde někteří moji kočičácký kamarádi, chtěl jsem, abych tu byl také. Jsem Alf, ale panička mi říká Alfíčku, narodil jsem se kousek od Bíliny,kde panička bydlí a teď tu bydlím i já. Můj děda, kterého panička s páníčkem měli, byl hodně nemocný, protože ho zlí lidé otrávili. Dva roky bojoval o život. Když se panička dověděla, že jsem se narodil i já, tak si pro mě jela. Hned jsem se k ní přimáčknul, i když jsem byl ze sedmi sourozenců, vycítila, že já budu ten pravý.A tak, když mi bylo sedm týdnů, tak si mě panička odvezla. Byl jsem nejmenší ze všech a tak jsem se paničce hodně líbil.Můj děda, jmenoval se Gert, ale panička mu říkala Čertíčku, byl stále víc a víc nemocný, takže jsem si ho užil pouze půl roku, jeden den už se nemohl postavit na nožičky, měl velikánské bříško plné vody, tak s ním museli k doktorovi a ten mu dal injekci, aby spinkal a odešel do nebíčka. Panička stále po něm pláče, měla ho hodně ráda, má hrobeček na zahrádce, panička ho zalívá slzičkama. Doma máme vystavené jeho fotečky.Mě panička také hodně miluje, ale jsem nemocný, když od nás loni v lednu páníček odcházel, tak já měl ještě bratříčka Sigínka, toho si páníček odvedl, já šel za nimi, protože jsem myslel , že jdeme na procházku. Ale páníček mě kopnul zpátky do bytu, od té doby jsem míval bolesti, pan doktor, který mě hrozně miluje a já jeho, mi dával injekce a nemohl přijít na to, co mi je. Vždycky po léčbě se mi udělalo dobře, ale bolesti se čas od času vraceli. Až letos v červnu, kdy v neděli mi nic nebylo a v pondělí ráno jsem se probudil s paničkou v postýlce a byl jsem na půl tělíčka ochrnutý, neovládal jsem zadní nožičky, ani jsem nečůral.Panička hned volala panu doktorovi a ten, i když neměl ordinační hodiny, chtěl, abychom hned přijeli. Zjistil, že jsem ochrnutý a hned mě začal léčit. Panička musela dvakrát denně se mnou jezdit do Litvínova, musel jsem být cévkován a dostal jsem denně hodně injekcí a doma ještě prášky. Za týden jsem se začal stavět na nožičky, dnes už chodím, ale špatně, nožičky neposlouchají, jak bych chtěl já. Po tom, co mě paníček nakopl, tak mi ublížil a trvalo to přes rok, než se vše objevilo, mám vyhozenou plotýnku a proto mám i vyboulená zádíčka, ale už to nebolí, jenom panička mě musí hlídat, nesmím být moc živý, musí mě nosit po schodech, přitom sama je hodně nemocná, nesmí nic těžkého nosit, ale je hodně obětavá, vím, že má sama velké bolesti, ale nosí mě, protože mě miluje. Pan doktor, panička i já jsme hodně šťastní, že můžu chodit, léčba byla hodně drahá, ale panička poprosila nadaci Tlapka, a ti léčbu hradí, jinak nevím, jak bych dopadl, to by panička nikdy nemohla zaplatit. Proto také děkujeme teplické Nadaci Tlapka, že nám takto pomohla. Tak kluci a holky, jsem tu mezi vámi, hodně jsem vám o sobě napsal, tak mi také něco napište, budu mít radost a panička také, zdravím vás všechny a přeji vám, ať se máte dobře a ať vás nikdy nepotká to , co potkalo mě. Váš Alfíček- haf