• Profil mazlíčka

5. říjen 2009 19:45:16

DĚKUJU! Ahoj kamarádi, moc vám všem děkuju za přání k mým prvním narozeninám. Z deníčků některých z vás jsem už věděl, co narozeniny znamenají, takže jsem se nemohl dočkat. Jel jsem na výlet, dostal plno dárečků a taky jsem šel na pole pouštět draka. Vážně jsem si to užil.. Ale aby nebylo všechno zas tak růžové, tak vám musím ještě něco prásknout. Panička opravdu vyplnila hrozbu, že mi začne vojna a musím se konečně naučit poslouchat. Mám soukromé hodiny s cvičitelkou, které navíc budou kombinované se cvičákem. I když se mi nechce, občas se asi fakt poslouchat musí..

29. květen 2009 02:20:59

Moje první výstava… Je to teprve 14dní, co mi panička večer sbalila pár věcí, ráno mne budila dřív než jindy a za deštivého počasí jsme vyrazili na výstavu do Ml. Boleslavi. I když jsme trošku trénovali postoj, běhání do kruhu a dokonce jsme si obstarali i výstavní vodítko, které vypadá spíš jako tkanička do bot, vůbec jsme netušili, jak to bude probíhat. Už si ani nepamatuji, kdo z nás byl vlastně víc nervózní. Jela s námi ještě paničky kamarádka, takže v autě bylo veselo, cesta byla parádní a já jsem se ještě snažil dohnat svůj spánkový deficit.
Dorazili jsme na místo, panička nasadila slušivou pláštěnku, já moknul a šli jsme se porozhlédnout, kde se máme zapsat a u kterého kruhu se zabydlet. Vyskočil jsem z auta a byl jak utržený ze řetězu. Neznámé místo, plno pejsků… a já prostě na zabití. Hned jsem paničku vláčel za cizím psem. To jsem praktikoval celou cestu až ke kruhu. I když jsem byl vyvenčený a ráno nedostal snídani, přesto jsem znovu dělal bobek a to přímo před halou, aby mě náhodou někdo nepřehlédl. Vůbec jsem se tam necítil dobře. Dokonce jsem na ostatní i vrčel, motal se do vodítka a byl vyplašený. Nechybělo moc a panička mě málem nacpala zpět do auta a jelo se domů. Ale našli jsme si místečko v hale, já si lehl na svou oblíbenou dečku, dostal jsem dobrotu a trochu se uklidnil. Nic jiného mi ani nezbylo, protože kdybych měl řešit každého hafana, který prošel okolo, tak bych se asi zbláznil..
Vedle nás už seděla sympatická paní s nádherným mastifem. Bylo vidět, že ten na výstavě poprvé není, protože klidně seděl, odpočíval a jen občas se mrknul, jestli je kolem něho vše v pořádku. Tímto bychom chtěli té paní ještě jednou poděkovat, protože nám na začátku řekla důležité informace o průběhu výstavy. Dozvěděli jsme se i kam si dojít pro papíry a jaké bylo moje překvapení, když jsem v igelitové tašce s papíry a katalogem, objevil i dárečky – kostičky a sušenky. Pak si vedle nás udělal místo pán, s kterým jsme povídali - soutěžil s fenkou plemene boerboel, která už to také měla zmáknuté a měla svojí pohodu v kleci..V katalogu jsme se našli a zjistili, že jdeme z plemene Cane Corso jako první a první i do kruhu. Z toho panička neměla moc radost, na druhou stranu jsme všichni věděli, že asi bude sranda :)Je nezvyklé všude vidět své původní jméno, když jsem zvyklý jen na Gambo. Pár pejsků už nanečisto trénovalo v kruzích, tak jsem to šel také zkusit. Kamarádka pohotově vytáhla kameru a ta bohužel zaznamenala to, že jsem nějak zapomněl zatáčet a zajímám se o všechny soutěžící okolo. Přesto jsem byl chválený a já sám se začal cítit líp. Ještě párkrát jsme se pak do kruhu vrátili. Nestihl jsem si pořádně zvyknout na tu tkaničku, které se přezdívá výstavní vodítko, tak jsem si nechal široký obojek a světle modré vodítko ve stylu Hawai, které v celé hale celkem svítilo. Naštěstí jsem byl ve třídě dorostu, tam se zatím tituly nedávají, tak jsem byl rád, že jsme to nijak nehrotili a jeli především omrknout jak to chodí a příště už snad zapadneme..
Výstava už začala a my měli spoustu času, než jsme šli na řadu. Odpočíval jsem a najednou si ke mně přisedla paní. Byla to paní z mé chov.stanice a přijela se na mne podívat i s manželem. Snad na mě bylo znát, že si je pamatuju a že z nich mám velkou radost. Šli jsme společně před halu a já jim předvedl své umění ,,tance,, na výstavním vodítku. Rychle pochopili, že tudy cesta nevede a že si opravdu musím ponechat to své letní.. Taky mi řekli, že bych mohl přibrat. Panička byla překvapená, protože mi dává horní hranici doporučené dávky superpremiových granulí, k tomu dostávám pravidelně masové konzervy a ještě plno dobrot. Já byl naopak překvapen mile, protože už jsem viděl, jak se mé dávky všech dobrot ještě zvýší. Jsem totiž bezedný a sním naprosto cokoliv.
A už je to tady, jdeme se ukazovat do kruhu! No, do smíchu nám moc není.. Rozhodčí byl z Belgie a když jsme vešli do kruhu, odskočil si na WC. Mezitím jsem okukoval konkurenci – opravdu překrásní pejsci. Já jediný byl modrý. Rozhodčí je zpět a ukazuje, že máme běžet. Udělali jsme kolečko, chtěl jsem se podívat, jak běží ti za mnou, ale panička mi hlavu tahala vysoko dopředu, takže to moc nešlo. Zastavil jsem se před rozhodčím a ten mě začal pozorovat. Panička mu ukázala mé zuby, přičemž mi šlápla na ocas. Já hrdina jsem ale dělal, že je všechno fajn. Pak na mě sahal atd. a já byl naštěstí v pohodě. Pak ukázal rukou tam a zpět a my se prošli. Jenže jsme měli běžet, takže jsme se pak ještě i proběhli. Konečně to bylo za námi a šli jsme se zařadit. Pejskovi po nás se nechtělo moc ukazovat zuby ani nic jiného a my, jak jsme byli ze všeho vyjukaní a panička mě pořád stavěla do postoje, který už mě nebavil a tak nám uniklo, že další pejsek se v kruhu počural. Ale to se tam stává a nikdo to nijak neprožívá. Nám hlavně neuniklo to, že jsme byli v kruhu nejmladší, přitom nejvyšší. Uvidíme, jestli nakonec nebudu přerostlý. Nikdo z nás nedostal lepší hodnocení než Nadějný – z toho já na druhém místě. Byl to pro mě zážitek a jsem rád, že už příště budu zkušenější. Panička si pak dala klobásu, já psí sušenky a ještě jsme chvilku koukali na Caníky, co byli ve třídách po nás. Myslím, že panička byla spokojená a že to vlastně celé dopadlo výborně. Doufám, že jsem nezklamal majitele z chov.stanice a na dalších výstavách už budu dobrý bojovník o tituly, aby na mne všichni mohli být pyšní.. A co když ne? Tak mě panička prý nacpe do salámu!!! Ne, dělám si srandu :) Tak budu dál domácí mazel, co je pro paničku stejně ten nejhezčí i bez titulů a budu občas jezdit na výstavy aspoň fandit ostatním.

16. březen 2009 00:00:00

Po dlouhé době co jsem byl doma s nějakou chřipkou a bral antibiotika, jsem dnes vyrazil na procházku. Počasí se nakonec umoudřilo a bylo to moc fajn. Domluvil jsem se tu na Hafíkách s výmařským ohařem Barym, který bydlí kousek. Nejen, že je to fešák, ale je to šikula a narozdíl ode mě i poslouchá. Panička mi ho teď předhazuje, a prý mi začne tvrdší režim. Bezva :( Naštěstí se pak ukázalo, že i Bary má své slabé stránky a to, když jsme potkali hárající fenku retrivra a on za ní vzal roha. To jsem byl aspoň na chvíli za rozumného já, protože jsem zůstal u paniček a v klídku kousal klacík. Udělali jsme si spolu krásnou fotku, tak mrkněte do fotogalerie :)

19. leden 2009 00:00:00

Včera jsem byl poprvé na cvičáku. Jsou tam jenom štěňátka, takže se tomu říká psí školka :) Tolik pejsků pohromadě jsem ještě neviděl. Bylo nás tam asi patnáct a se všemi jsem se hned skamarádil. Dokonce je tam i jeden krásný Caník.. Nejdřív jsme trénovali přivolání. To mi celkem šlo, protože jsem vždycky dostal nějakou dobrotu a pak jsem si mohl zase hrát. Pak přišlo sedni, to umim dokonce i bez pamlsku, ale pak se učilo lehni. No, to neumim a ani se mi nechtělo, protože byl sníh a studilo mě břicho. Taky jsme si vyzkoušeli překážky. Panička se smála a řikala, že jsem tak trochu dřívko, ale bylo to poprvé a kromě kladiny to snad zas tak hrozný nebylo. Ale na kladinu už mě teda nikdo nedostane. Nebo aspoň týden určitě ne :) Bál jsem se, že to učení bude pěkná otrava, ale nakonec mě to bavilo a jsem zvědavý, jak mi to další neděli půjde.

25. prosinec 2008 00:00:00

Tak vám řeknu, ten Štědrý den je paráda :) Všichni na mě měli čas, celý den jsem si jen hrál, dávali mi ochutnat z těch dobrot a taky mě vzali ke stromečku. Byl jsem hodný a vůbec nedělal neplechu. U stromečku jsem se nechtěl fotit sám, ale s paničkou už to šlo. Vyfotili mě samotného jen při rozdávání dárků, když jsem pod ním usnul.. Ale najednou jsem uslyšel svoje jméno a před sebou viděl stříbrnou taštičku, která mooooc voněla. Ježíšek dobře věděl, že jsem byl hodný, proto mi donesl samé dobroty-žvýkací a chroupací tyčinky, kostičky, psí paštiku.. No, měl jsem velkou radost a hned jsem se do pár věcí pustil. Byly to mé první Vánoce a už teď se těšim na další:)

12. prosinec 2008 00:00:00

Včera jsem jel k panu veterináři.. Už ve dveřích do čekárny se mi to nějak nezdálo, tak jsem se snažil utéct, ale panička mě měla na vodítku, neměl jsem šanci. Říkala, že jdu jen na očkování, abych si mohl hrát s ostatními pejky. V čekárně mě hladili cizí lidé, takže tam to bylo fajn a když jsem vešel do ordinace, tak jsem byl taky ještě docela spokojený. Pan doktor byl sympaťák, hladil mě a chválil a od sestřičky jsem hned dostal piškotu. No jo, ale pak to začlo. Panička se sestřičkou mě chytily a čistily mi uši. Byla to hrůůůza, ale to jsem netušil, že přijde něco ještě horšího. Pan doktor řekl, že mám malý zánět v očích a že je vykape a vyčistí. Jinak jsem hrdina, ale při první návštěvě jsem teda čekal jiné zacházení. Tak jsem se začal kroutit jak nejvíc dovedu a když to pořád moc nezabíralo, tak jsem začal vřískat, že si to konečně rozmysleli. Ale očkování jsem se už nevyhnul. Moc jsem si ale nepomohl, protože jsme dostali domu na ta očka mastičku, tak mě panička trápí 3x denně. Taky jsem se šel zvážit a mám už o 4kg víc, než když si mě panička přivezla.. Odpoledne pak bylo fajn. Jeli jsme na barák, kde na mě už čekal paničky synovec, tak to schytal i za toho veterináře :) Paničky maminku miluju. Je na mě strašně hodná, všechno mi dovolí, pořád se se mnou mazlí a povídá a kdyby jí to má panička nezakazovala, tak by se se mnou dělila i o všechny dobroty, které doma má. Ale panička má taky bráchu a ten mě pořád straší. Šťěká na mě, vždycky ne mě někde vybafne a tak. Včera přivedl i svou rotvajlerku, ale ještě pořád k sobě nemůžeme. Je o hodně větší než já, ale zdála se být kamarádská, tak snad na mě bude hodná. Když ne, tak jí to všechno brzy vrátim až vyrostu.. Dneska začalo sněžit, takže se ven moc nehrnu. Paničce pořád nemůžu vysvětlit, že je přeci daleko lepší utřít párkrát loužičku nebo uklidit hromádku doma, než se oblékat, ťapat venku v tom sněhu a v zimě, pak otírat tlapky, zase se převlékat a vytírat chodbu. Má mě za lenocha, ale já to s ní jen myslim dobře.. Konečně se nám podařilo nasbírat první piškotky, tak máme velkou radost, že jsme podarovali své kamarády. Vám všem krásný víkend :)

3. prosinec 2008 00:00:00

Dne 4.10.2008 se nás narodilo 7 štěnátek. Mám 3 ségry a 3 brášky. Jsem s PP. V pondělí 24.11.2008 si mě panička přivezla do nového domova. Ale už v sobotu se přijela podívat a ze všech sourozenců si vybrala právě mě. Není divu :) Líbila se mi a smála se na mě. Tak jsem k ní hned přišel, mazlili jsme se a já se snažil zaujmout. Byl jsem hodný, klidný a dokonce jsem šel čurat na noviny. Hladila i ostatní štěnda, ale když mě vzala do náruče a zaplatila zálohu, měl jsem vyhráno. Nemohla si mě odvézt hned, ale až za týden, protože ji čekala cesta do zahraničí. Ale nakonec to dopadlo jinak a za dva dny už jsem jí seděl v autě na klíně a frčel do nového domova. Byl jsem zvědavý co mě čeká a zároveň jsem se i trochu bál. Cesta byla dlouhá, tak jsem ji krátil spánkem. Najednou jsme zastavili u domu se zahradou, kde byla na vratech cedule ,,tady hlídám já´´ s fotkou rotvajlera. Pak jsem pochopil, že tady bydlet nebudu, že se jdeme jen ukázat do rodiny. Rotvajlerce je přes půl roku a ještě jsem ji neviděl, protože nejsem doočkovaný a nemůžu k ostatním pejskům. Ale už se moc těšim, až se budeme kamarádit. Krásně mě přivítali a byli tam na mě všichni moc hodní. Dostal jsem granulky, piškotky a po nich jsem zase usnul. Po probuzení u mě seděl paničky malý synovec, do kterého se moc fajn kouše a zatím jako jediný si to i nechá líbit. K večeru jsem jel domů. Čekal tam na mě pěkný pelíšek, dobroty a hračky. V noci se mi stýskalo jen malinko a teď už nekňourám vůbec. Líbí se mi tu a rychle jsem se zabydlel.. Panička je skvělá, má na mě hodně času, tak si hrajeme, mazlíme se, jezdíme autem, chodíme na vodítku a učíme se základní povely. Už jsem taky byl dvakrát chvíli uplně sám. Doma už nečurám, jen občas ráno to nestihnem a pustim to u dveří, ale snažim se. Taky už jsem dostal na zadek, protože jsem zlobil a kousal paničku, tak si teď dávám pozor a těšim se, až budu kousat do toho synovce :) Venku mě to teda zatím vůbec nebaví, ale až budu větší, budu na procházky chodit rád. Teď mám radši lenošení u postele, v pelíšku nebo paničce u nohou.. Už jsem tu našel pár fajn kamarádů a budu moc rád, když se do budoucna uvidíme i v reálu :)