• Profil mazlíčka

26. duben 2009 11:22:09

Dnes jsem náhodně, při hledání nějakého zajímavého programu, narazila na TV Barrandov na starý film ze šedesátých let \"Třiatřicet stříbrných křepelek\". Některé záběry se točily u nás na cvičišti v Kr.Poli dva půldny. Tak konečně jsem ho taky viděla. Z celého natáčení u nás tam byly záběry asi na 2-3 minuty.
Jen tak namátkou: Majka Šnajdrová s jejím NO tam zastupovala hlavní představitelku filmu. Luboš Šnajdr jako figurant, jako další psovodi moje maličkost, Ruda Karný, Ruda Libiš, Dolfa Lánský a několik dalších, které jsem už nestačila postřehnout a některé si už jmény ani nepamatuji.
Zavspomínala jsem si na Brno a jak tenkrát vypadalo jeho okolí. Náš cvičák, U Antoníčka - původní stavba, execírák - tankodrom, jak jsme říkali bývalému vojenskému cvičišti, dnešní části Lesné, Královopolská strojírna a její okolí apod.
Tenkrát volné prostory, dnes samý panelák.

24. duben 2009 08:17:31

Tak nám přibyl domů další pes, kterého jsem dostala za výcvik Binga - DON z Ferencova zátiší. S tímto psem jsme složili 6 zkoušek z výkonu, zúčastnili jsme se vylučovacích závodů na MR a různých dalších závodů a nakonec i MR. Na výstavách jsme byli oceněni známkou \"velmi dobrý\" a byl uznán do chovu.
Podle starého ZŘ jsme složili ZVI, ZVII a SPI.
Musím se přiznat. Při zkoušce ZVII, jsme šli všichni zkouškaři i s rozhodčími oslavovat splněné zkoušky do výletní hospůdky \"u Lázničků\", kde jsme měli skoro domovské právo. Současně jsem oslavovala já svých 18 let. Jak to asi dopadlo, si každý umí představit. Při účasti asi 14ti lidí, kdy každý poroučel něco jiného, ani nevím dodnes, jak jsem se dostala domů a skoro celý týden jsem se léčila.
Už jsme byli připraveni na další zkoušku a nahlášeni na vylučovačky, když nám v roce 1964 změnili ZŘ a povelovou techniku. Měli jsme asi měsíc na přepracování psa. Na vylučovačkách jsme pohořeli na poslušnosti, nějak se nám ta povelová technika pletla, ale potom ZV3, OP1 a SP2 se nám už podařilo udělat za velmi dobrou.
Na vylučovačky a MR jsme jeli hned další rok. Vylučovačky jsme dělali ve Šlapanicích a měli jsme tam trochu potíže na stopě, kdy se nám tam objevil povoz s koňmi a shrabovali uschlé seno. Dokonce jeden předmět byl pod povozem, ale Don byl hvězda a stopu i přes potíže udělal na 94 bodů.
Horší to už bylo potom na MR, které se konalo na ostravsku. Tam jsme na stopě neuspěli. Velké problémy nám dělal popílek, na který nebyl pes zvyklý a ze začátku se ho snažil vykašlat, ale nakonec to vzdal.
Náš první závod byl doma a to DZBZ. Tam jsme skončili s Ajaxem na 7.místě a s Donem 16. Potom už následovaly další závody více či méně úspěšné. Jen tak namátkou: Prostějov - Hanácký trojboj, Brno - Závod o nejlepšího kynologa, Uh.Hradiště - Kraj. přebor mladých kynologů, meziklubová utkání, různé DZBZ a SZBZ. Většinou to byly branné závody.
Byl připraven na další zkoušky a závody, ale ruka osudu zasáhla /a nebo sousedky?/. Jedno ráno jsem ho našla na zahradě mrtvého. Po vyšetření vyšlo najevo, že byl otráven.

13. únor 2009 00:00:00

Další můj pes už vypadal jako NO. Byl to zase bezpapírák a k tomu ještě pod míru.
Soused si po Rekovi pořídil štěně, ale protože umřel a jeho paní se chtěla přestěhovat, tak Ajaxe dali k nám.
Tak mě přibyl k zrzavému Ťapkovi ještě Ajax. Tak to bylo už na naše trochu moc a tak mě táta udělal na zahradě ohradu s psí boudou. Stejně tam byli málo, protože když jsem přišla ze školy, tak jsem se učila na dvoře, kde byli se mnou a nebo jsme šli na cvičák.
S tímto psem jsem pojezdila několik závodů a složila zkoušku ZV1.
Mezi tím Ťapku dal náš táta na hlídání na zahradu ke známým, kteří psa pozbyli.
K Ajaxovi po čase přibyl další pes, kterého jsem měla jen na výcvik. Byl u nás asi rok. Jmenoval se Bingo z Ferencova zátiší a tenkrát jsem s ním udělala výstavu, chovnost, zkoušku ZV1 a taky nějaký ten závod. Byl to vlastně můj první, ale jen vypůjčený pes z PP.
Tenkrát mě bylo asi 13-14 roků a měla jsem na výběr. Za výcvik buď dostanu zaplatit a nebo si odnesu štěně s PP. S velkým brekem jsem si vymohla svého prvního vlastního NO s PP - Dona z Ferencova zátiší.
Ale to zase až příště.

31. leden 2009 00:00:00

Na první dva psy si moc nevzpomínám. Znám je spíš z vyprávění. Ten první prý zahynul pod koly auta a toho druhého si vzal strýc na zahradu, kam se vždycky na léto stěhoval. Jak umřela teta, tak si ho už nechal, aby nebyl sám.
Můj pravý pejskařský život začal v deseti letech. To přijela moje starší sestra z práce a dovezla neco malého a zrzavého. Když přestupovala na další šalinu, tak viděla nějakou babku, která prodávala zaručeně čistokrevné německé ovčáky. ségra, která věděla, jak toužím po velkém psovi, jednoho koupila a to tenkrát za 5O,- Kčs a dovezla ho domů.
Doma byl z toho poprask - velký pes do jednopokojového bytu, kde nád už bylo šest.
Bylo rozhodnuto. Buď půjde z baráku a nebo se vychová tak, že bude mít své misto a ne jak ti malí, spát se mnou v posteli.
Tak došlo k tomu, že jak trochu povyrostl, jsem se šla přihlásit do tehdejšího SVAZARMu.
Když jsem do přihlášky napsala, že mám NO bez PP, tak si ze mě utahovali, že jsem měla napsat, že mám štokrdle křížené s kredencem. Ono taky jak to vyrostlo, tak to byla všehochuť, od každého plemene něco.(Jak najdu nějakou fotku, tak ji naskenuji a dám sem.)Ale byl to můj pes a na něm jsem se hodně naučila i když jsem s ním nakonec neměla žádnou zkoušku.

19. leden 2009 00:00:00

Tady, ve svém deníčku, budu pomalu doplňovat své vzpomínky na všechna moje zvířata, které se vyskytly v naší domácnosti.
Úvodem jen tak letem - světem.
Jako malé dítko jsem byla moc neposedná a když byl nějaký průšvih, tak jsem se zdekovala k sousedům do boudy německého ovčáka Reka. Tam jsem byla v bezpečí před výpraskem. A protože naši měli strach, aby mě náhodou nic neudělal, tak mě pořídili mého vůbec prvního psa - ratlíka. Ale já toužila po velkých psech, což se mě po několika letech splnilo a mám je dodnes. Sice jsem změnila plemeno, ale pořád je to velký pes.
Trochu potíže nastaly, když se mě narodili moje dvě dítka. K mým psům mohli jen se mnou a na ulici k cizím nesměli vůbec. Mimo to holka se psů panicky bála, takže se jim dostatečně vyhýbala.
Od roku 1956 jsem se svými psy dělala tenkrát služební výcvik. Dnes je to sportovní.
Sjezdila jsem několik výstav, ale ty mě nějak nebraly. Ale byly mimo zkoušek taky nutné k uchovnění psa. Raději jsem jezdila po závodech.
Dnes dělám záchranářský výcvik a coursing.