• Profil mazlíčka

15. únor 2012 21:38:08

Já Belinka se vám kamarádi musím omluvit, že jsem už dva dny neposlala kostičky pejskům, myšičky kočičkám a jablíčka koníčkům. A hned vám povím, jak k tomu došlo! Můj náhradní páníček onemocněl a na počítač neměl ani pomyšlení. A navíc se musí ještě starat o Čekanku, kterou má z útulku v domácí péči. A tak jsem se rozhodla, že s kostičkováním končím. Chci poděkovat především těm, co mi posílali kostičky a sami za to nechtěli nic. A také těm, co mi posílali kostičky až poslední chvíle, když už kostičky ode mě nepřicházely. Soutěžit už nebudu ale na hafíkách, jako liška svou stopu nezametám. Kdo bude chtít, tak si vždycky najde v mém deníčku nějakou zprávičku z útulku nebo i hezkou básničku.
Vaše Belinka a taky Čekanka

12. únor 2012 19:59:23

Zatím jsem v dočasné péči
kdyby mě měl někdo rád,
já bych chtěla touto cestou
na domov a páníčky dát si inzerát.

Jak se říká, co na srdci to na jazyku, tak dnes vám z útulku něco od srdce štěkne Čekanka.
Ti, kdo si myslí, že už je nikdo nemá rád tak teď zbystřete pozornost! Hledám opuštěného páníčka nebo paničku, s kterými bych se chtěla podělit o svoji lásku a věrnost. Jsem z ústeckého útulku ale zatím žiju u svých dočasných páníčků, kteří mě zachránili před umrznutím. Dali mě na chvíli teplo svého domova před krutými mrazy ale jakmile se oteplí, tak se budu muset do útulku vrátit. Já vím, že útulek je pro opuštěné pejsky které už nikdo nechce. Ale mě se tam moc nechce! Já bych raději měla jen ten svůj domov a své páníčky! Moc vás prosím, dejte mi někdo domov, já vám to tisíckrát vrátím! A abyste si nemysleli, že "kupujete zajíce v pytli" tak vám povím něco o svých povahových vlastnostech, tak jak mě poznali mí dočasní páníčkové. Nejsem vůbec náročná, stačí mě chvíli podrbat na bříšku nebo za ouškama a pak už odpočívám sama ve svém pelíšku. V bytě se umím chovat jak pravá dáma. Nic neničím, jsem čistotná a loužičky i bobečky chodím dělat ven. A stačí mě vyvenčit dvakrát denně. Vydržím spát až do deseti hodin dopoledne, pak se vyvenčím a druhé venčení je v deset hodin večer. Má dočasná panička o mě řekla, že tak hodného psa ještě neviděla. Umím hezky chodit na vodítku a bez vodítka umím taky a neuteču! No já se tu vychvaluji ale také mám jednu nepěknou vlastnost a to že vrčím na velké psy. Ne, nejsem žádný rváč, to jen z uctivé vzdálenosti upozorňuji že se bojím. A další moje špatná vlastnost? Krmení! Já sním všechno ale granulky? Tak ty byste v mém jídelníčku nenašli! No ono mi taky chybí pár zoubků v tlamičce. Ale jinak mám chrup jak kanadská pila! A musím zaklepat na dřevo ... ťuk, ťuk ... i když jsem už ve věku seniorském tak zdravíčko mě slouží! A čiperná jsem taky. Tak jsem vám toho o sobě naštěkala dost a teď už budu jen čekat, zdali se mi někdo ozve. A ještě jednou vás pěkně poprosím. Nenechte mě dlouho čekat!!!
Vaše Čekanka
Belinka děkuje za kostičky a zároveň se omlouvá, že nestíhá kostičkovat.

8. únor 2012 22:22:35

Proč nestačíme posílat kostičky? To vám štěkne pejsek, který to všechno způsobil!
Nejdříve se musím představit. Je mi asi 8 - 10 let, fenečka a kříženec jezevčíka. Jaký byl můj předchozí život vám nepovím ale asi jsem se špatně neměla. Podvýživou rozhodně netrpím, spíš by se dalo říci že jsem dáma při těle. Kožíšek mám pěkně lesklý, ouška čistá a drápky ostříhané dle předpisů. Taky když mě páníček Barušky poprvé uviděl jak sedím před jedním domem u nich v ulici, tak si myslel, že čekám na svého páníčka. Čtyři hodiny jsem seděla u vchodu do domu a čekala jsem na páníčka. No jo ale můj bývalý páníček už nepřišel. A tak mě dal páníček Barušky jméno Čekanka. A řeknu vám, že dávám Baruščiným páníčkům pěkně zabrat! No ne že bych zlobila, to ne ale já jsem strašný závislák! Jak jsem poznala že mě mají rádi tak se snažím jim to oplatit! Neustále se motám páníčkům pod nohama a dávám jim najevo, že mi nejsou lhostejní. A na páníčka Barušky už jsem vymyslela fintu! Začnu kňourat že chci pohladit a jak mě pohladí tak s sebou praštím na záda a ... drbej mě na bříšku! A tak to jde celý den, pokud zrovna nespím!
Zítra jdu do útulku na zdravotní prohlídku. A proč do útulku? Protože páníčkové Barušky mě mají jen v dočasné péči, než se pro mě najde nový a už opravdový páníček. A kdybyste o nějakém takovém páníčkovi věděli, dejte mi prosím vědět! A pokud o mě budete chtít vědět více, tak se můžete zeptat páníčka Barušky že jsem moc hodná fenečka, která má ze všeho nejraději lidskou ruku a ... hlazení, drbání a vůbec, já jsem moc citově založená.
Já vím, teď jsem Belince trochu pokazila umístění v soutěži TOP 100 tím, že zaměstnávám páníčka a on nestačí posílat kostičky a myšky. Ale páníček Barušky mi na to řekl:
Vyměnil bych všechny myšky, kostičky
za to aby měli opuštění jen své páníčky!
No asi na tom něco pravdy bude! Ale abyste si nemysleli, že kvůli mě páníček zanedbává Belinku, tak to ne! Chodí za ní dál do útulku a já na něj čekám s paničkou až se vrátí, tak jako kdysi na něj čekala Baruška.
Čekanka

4. únor 2012 21:22:48

Kamarádi, dneska kostičky nebudou!!! A hned vám řeknu proč! Když jsem se vracel z útulku tak jsem u vchodu jednoho domu uviděl pejska! Chvěl se zimou a nikde okolo žádný páníček! Pak jsem se dozvěděl, že už tam sedí asi čtyři hodiny!!! Lidé ho překračovali a nikdo o něj nejevil zájem. I zželelo se mi toho psíka a po několika neúspěšných pokusech nalákat ho na piškotek se mi podařilo zabalit ho do deky a odnést domů. Je to fenečka, starší kříženeček asi jezevčíka a vypadá to, že asi bude mít štěňátka. Takže od svého návratu z útulku se mu věnuji a není čas na ostatní aktivity. Teď leží vedle mě u počítače, napapaná, spokojená a spinká. Asi se ji někdo zbavil, protože na sobě neměla obojek. Je moc hodná a okamžitě si zvykla na teplo domova. I když v mých povahových vlastnostech není nenávist a zloba, tak tomu, kdo se takto hanebně zachoval k nevinnému bezbranému stvoření přeji jen to nejhorší!!!

1. únor 2012 19:01:15

Zima v útulku

O čem dnes já verše budu psát?
Na to já odpovím vám hned.
V létě to ještě jde, ale v zimě?
V útulku to není žádný med!

Mají nás tu rádi i péči dobrou máme,
když teplota pod bod mrazu spadne,
já musím se vám přiznat k tomu
v mrazivé noci to vůbec není snadné.

A i když je dvacet pod nulou
ve svých kotcích musíme my spát.
V tom nám asi nikdo nepomůže,
tu zimu musíme sami překonat.

Domácí mazlíček ten se má,
napije se nebo kost si svoji hlodá.
Víte co to je když v té zimě,
vám v misce zmrzne voda?

Závist to vlastnost je sic nepěkná
a pejskům co schoulí se na klíně,
my útulkoví pejsci závidíme
že večer si ustelete zase v peřině.

Važte si toho bydla dobrého
že máte domov svůj a páníčky,
nás u srdíčka jenom zahřeje
že do útulku pošlete nám kostičky.

Kdybych kostiček měla dost
a v soutěži TOP 100 zvítězila,
věřte, že za domov a páníčky
bych vítěznou medaili vyměnila!

Vaše Belinka

31. leden 2012 21:46:40

Poděkování

Moji milí kamarádi
protože jsem slušný psík,
vyslovit bych vám teď chtěla
za kostičky ... VELKÝ DÍK!

Belinka z útulku

28. leden 2012 21:14:24

Na dobrou noc

Nad útulek se soumrak snes'
a den se k svému konci chýlí,
únava už sedá na víčka
snad vydržím tu s vámi chvíli.

Venku se kvapem setmělo
já posílám vám noční kostičky,
i myšky jsem vám poslala
a do deníčku uložila básničky.

A vy, než ulehnete k spánku
tak poproste svou paničku,
ať na dobrou noc vám přečte
nějakou hezkou básničku.

Až očička se zavřou únavou
a vy budete tvrdě spát,
o čem vám četla panička
tak v noci bude se vám zdát.

Belinka

27. leden 2012 20:40:47

Že dnes teplo venku není
rampouch z boudy zacinká,
a jaký byl den v útulku?
To vám štěkne Belinka.
Brrr!!! To je ale zima! Celodenní mráz a v noci? Teploměr padá až k deseti stupňům pod nulou! Voda v miskách zamrzá, ještě že v útulku máme aspoň zateplené boudy! No to jsem zvědavá, jestli dnes za mnou přijde můj náhradní páníček! Dlouhou chvíli si v kotci s Čendou krátíme tím, že koukáme směrem k hlavní bráně útulku. Jsou dvě hodiny po poledni ... Čendo, podívej! Už je tady! No na to jaká je zima přišlo dnes do útulku venčitelů docela dost! Ale k věci. Čenda si vyskočí na boudu a čeká na svůj příděl piškotků. Já zase netrpělivě strkám čenich do košíku ... tak dělej páníčku, ať už jsme venku! Tak nejdřív se proběhneme přes louku kolem průmyslovky a hoteláku a míříme ... kam jinam než na hrací psí louku. Tam už čeká Clark, Tomík, Bessinka a Dajen a tak se při těch našich honičkách trochu zahřejeme. Já se musím ale za chvíli vrátit zpět do svého dočasného domova protože páníček má naplánované ještě další procházky. Já už jsem ve svém kotci a páníček? Tak kdo s ním půjde? No měl to být Samuel ale ten už je venku s jinými venčiteli. A z vedlejšího kotce se ozývá: Páníčku, páníčku já už jsem s tebou dlouho nebyla! No kdo jiný by to mohl být, přece Charlotka! A za chvíli už se nese Charlotka vedle páníčka jako páv. Však ona už vám to poví sama jaká byla procházka! Co bych k tomu mohla dodat? Nad útulkem cvakne karabinka a já si vykračuji na volno vedle páníčka jak princezna. A víc jak na tři kroky se od něj nevzdálím! On totiž má v kapse piškoty a já moc dobře vím, že co chvíli sáhne do kapsy a odmění mě za to že jsem tak poslušná. A než se nadějeme, tak jsme na hrací psí louce! Clark, Bessinka,Tomík i Dajen si tam ještě hrají ale jak nás spatřili tak běží k nám a štěkají: Haf, haf páníčku, máš ještě piškoty? A páníček? Vy pacholci, vy to moc dobře víte, že bez piškotů se na hrací louku nechodí! A už sedíme kolem páníčka, každý dostane svůj díl a za chvíli jeho kapsa zeje prázdnotou. No on už je taky čas k návratu a tak se vracíme společně do našeho psího hotelu. Páníček mě doprovodí až dovnitř kotce kde už na nás čeká Dag. Tak co říkáš Dagu šel bys taky ven, povídá páníček. Souhlasné zakňučení a obojek i s vodítkem od Charlotky se stěhuje k Dagovi. A jde se! Ale ouha! Co to Dagu, vždyť ty kulháš na přední packu! To asi daleko nedojdeme. Vyšli jsme kousek za bránu a páníček mě prohlédnul tlapku ale nic nenašel. Tak mu povídám, že jak jsem byl včera s jinými venčiteli, tak jse asi šlápnul na nějaký kámen či co a trochu mě to bolí. Jak říkám, daleko jsme nedošli a vrátil jsem se zpátky do kotce k Charlotce. Ta se divila, že jsem tak brzo zpátky a páníček mi řekl, že si musím odpočinout a tu procházku si zopakujeme až nebudu kulhat a prý ta procházka bude určitě delší. Tak to už se těším. A na co se ještě těšíme my všichni v útulku? Až se trochu oteplí! Co trochu! Už aby bylo jaro! Zdraví vás
Belinka, Charlotka, Dag a ostatní

24. leden 2012 20:31:54

Básnička od Belinky

Chci vám díky vyslovit
a také vám povím proč.
Já jsem v lednu roztočila
kostičkový kolotoč.

Zprvu jsem si nevěřila,
ode mě ta troufalost!
Že by pejsek útulkový
dostal od vás kostí dost?

Lakomá já vůbec nejsem
kostičky vám také dám,
v soutěži já vzhůru stoupám
skoro jako ke hvězdám.

Medaili už mám na dosah
trápí mě však jiná věc.
Páníčka a domov nemám
a to důležitější je přec!

V útulku a bez páníčků
prožívám já chvíle teskné,
vy jste ale na mě hodní,
slza se mi ... v oku leskne!

Řeknu vám své tajné přání,
kdyby místo kostiček
někdo přišel a řekl mi:
Belo ... jsem tvůj páníček!

Vaše Belinka

22. leden 2012 13:04:17

.

Přání Belinky v soutěži TOP 100

Jsem jen pejsek z útulku,
s něčím se vám ale svěřím.
Než jen sedět v rohu kotce,
tak si v TOPu zasoutěžím.

Skromnost zdobí mou psí duši,
jedno přání však bych měla.
V soutěži, tak jako každý,
medaili bych získat chtěla.

A když získám medaili?
to vám řeknu, buď jak buď,
hned bych si ji hrdě připla
do kožíšku na svou hruď.

Nechci se s ní vytahovat
budu mít jen úsměv v líci,
v útulku si psíci špitnou:
To tu máme ... krasavici!

A co s medailí si počnu?
Přemýšlím ... a už to vím!
Já se s vámi kamarádi
o medaili ... rozdělím!

Vaše Belinka

19. leden 2012 12:22:31

Poděkovat za kostičky to slušnost mi teď velí,
a moje básničky, ty ať vás vždycky rozveselí.

Přeji si, aby s veršíky mými nezůstal nikdo sám,
proto básničky své já vždycky ráda pošlu vám.

Svou troškou do mlýna teď právě přispět spěchám,
a v soutěži TOP 100 vám otisk své packy nechám.

Poděkování za kostičky jsem vám poslala ve veršíkách a kdyby jste chtěli vědět jak u nás vypadá takový všední útulkový den, kdy čekáme až se za bránou objeví ten pravý páníček, tak poslouchejte.
To čekání na toho pravého páníčka si krátíme s našimi venčiteli. A jak jsme si krátili náš čas dnes?Tak poslouchejte. A kdo začne s povídáním? No jako vždycky ... Belinka!
Dopoledne jako každé jiné! Polknu svoji dávku krmiva a jdu odpočívat do boudičky. Kouknu ven z kotce, sluníčko dnes pěkně svítí, tak to by se mohl zas objevit můj náhradní páníček! Ve dvě hodiny odpoledne jsem jak na trní, podívám se k bráně útulku ... no podle příchodu páníčka do útulku bych si mohla řídit hodinky! Nasadit košík na čenich, připnout vodítko a jde se ven! Tak páníčku kam půjdeme? Ale Belinko, přece nebudeme pořád chodit stejnými cestami, musíme udělat taky nějakou změnu! A taky jo! Jdeme kolem Billy, procházíme sídlištěm, potom kolem domu kde páníček bydlí, pokračujeme kolem Domova důchodců (jen aby mi tam páníčka nešoupli!), přejdeme hlavní silnici co nedávno přejelo auto divočáka a už jsme u páníčkovy garáže. Tam zkontroluji, zda se mu tam zase někdo nevloupal a vracíme se kolem špitálu zpátky k útulku. Ale domů ještě nejdeme!Zamíříme jako obvykle na hrací psí louku. Včera jsem tu nechala někde ležet tenisák, no netrvá to dlouho a mám ho! Procvičíme s páníčkem aportík, zdokonalím se v povelu "k noze" a ... už jsou tady! Kdo? Clark a Bessinka! A ženou se k nám! No oni se ženou hlavně k páníčkovi, protož ví že dostanou piškotky! A taky jo! Sedneme si s Bessinkou před páníčka ... a teď vám povím, co ten šprýmař páníček udělal! Jak jistě víte, tak Bessinka zná veškeré povely. A jak tak před páníčkem sedíme ... najednou povel: "K noze"! No mohly jsme se obě přerazit, kdo bude u tý nohy dřív! Bylo to nerozhodně! Usadili jsme se hezky vedle sebe u levé nohy páníčka a čekali na piškotek. A dostali jsme nejen piškotek ale i pochvalu jak jsme šikovný! Za chvíli ale páníček velí k ústupu. Clark s Bessinkou zůstavají na hrací louce ale já už musím jít domů. Vždyť na páníčka čekají další adepti na procházku. Tak a už jsem ve svém kotci a další šťastlivec je připraven na procházku s páníčkem. Ani vám už nemusím říkat kdo bude brouzdat s páníčkem cesty nad útulkem. No ano, je to Charlotka! A ta už vám řekne jaké to bylo venku!
No nejdřív vám musím říct, že jak jsem byla ze začátku nedůvěřivá, tak teď už se na procházky s náhradním páníčkem moc těším. Jen ke mně vstoupil do kotce, vyskočila jsem na boudičku a mlask! Oblízla jsem mu ten jeho čenich! A už kráčím po jeho boku, co chvíli se ohlédnu jestli jde páníček správně, občas sáhne do kapsy, dá mi piškotek a povídá: Já jsem ti Charlotko posledně slíbil, že příště půjdeš bez vodítka! Hrábne mi za krk ... cvak a jsem volná! A tak jsme došli až na hrací psí louku, kde na nás čekal Clark s Bessinkou. Já tedy na nějaké hraní moc nejsem ale piškotky to si dám. A opět sedíme kolem páníčka, piškotky putují z kapsy do našich útrob a já jsem moc spokojená. A domů se vracíme společně, já poprvé v útulku bez vodítka a ani ve snu mě nenapadne že bych chtěla někam utéct! Hezky podle nohy páníčka a jen má očka prozrazují, jak jsem šťastná. Do kotce vstoupím bez pobízení a v hlavě se mi honí myšlenky o naší dnešní krásné procházce. Ale ještě není všemu konec! Ve vedlejším kotci čeká Samuel. Ten by také chtěl jít ven. No ať vám to poví sám jaké to dnes bylo s páníčkem.
Já jsem na tebe páníčku koukal ze svého kotce už ve dvě hodiny! Nejdřív jsi byl s Belinkou, potom se Charlotkou a já už myslel že jsi na mě zapomněl. Ale jak vidím tak ti asi nejsem tak lhostejný. Ale Samueli, jak bych na tebe mohl zapomenout! Vždyť ty teď potřebuješ zvýšenou péči, já vím jak ti asi je, když už jsi měl skoro domov a zase jsi se vrátil do útulku. Tak pojď ty tuláku! A už mě vleče páníček za bránu útulku, ale co vleče, já jdu klidně sám a představte si, že už ani vodítko moc nenapínám! I piškotky mi páníček nabízel ale víte na co jsem čekal víc? Až se jeho ruka sklouzne na mojí hlavu ... to pohlazení od něj je lepší než celý sáček piškotů! A když na mě promluví tak to je rajská hudba pro mé uši! Jo a náhradní páníček mi povídal, abych nebyl smutný z toho, že jsem se vrátil zpátky do útulku a že se najde určitě jiný a hodnější páníček co se mi bude věnovat aby mi nebylo smutno. A domů do svého kotce jsem se vracel spokojený a budu se těšit, až za mnou přijde zase můj náhradní páníček a budeme si spolu povídat. A kdyby jste věděli o podobném páníčkovi jako je ten náhradní, dejte mi prosím vědět! Já to moc potřebuji!
Z útulku se s vámi loučí
Belinka, Charlotka, Bessinka, Samuel a ostatní útulkáčci

11. leden 2012 20:35:17

Tak už jsem na medailovém místě! Děkuji vám kamarádi, že nezapomínáte ani na nás pejsky z útulku. A já vám za to posílám básničku.


Básnička od Belinky z útulku

Lednová soutěž TOP se točí
a někomu ta soutěž nedá spát.
Kdo však zlatou medailu získá
a na vítězných stupních bude stát?

Zvítězit v soutěži může jen jeden
tak to vždycky bylo a tak to jest.
Vítězi popřeji svoji packou,
pro poražené zbude jenom čest.

Pejskové co mají domov svůj
hlásků dostávají víc než dost,
můj život komický moc není
já soutěžím jen pro radost.

Do konce však budu bojovat
vždyť bojovnost povaha je psí.
a i když jistě první nebudu
já vím, že jen jeden zvítězí.

Až nad útulkem slunko zapadne
stočím se v kotci do klubíčka.
Kostičky jsem dostala, teď čekám
na domov svůj ... a na páníčka!!!

Vaše Belinka z ústeckého útulku

2. leden 2012 21:36:41

Tak kamarádi, dnes jsem já Bela dala na profil pejsků z útulku svou fotku. A proč? Můj náhradní páníček mě přihlásil do soutěže TOP 100! Přede mnou už soutěžila Baruška, ta měla tři medaile ale už se na nás dívá ze svého obláčku. Také Bastík z útulku soutěžil a získal dvě medaile. Ten už v útulku není a tak se i já pokusím nějakou tu medaili získat. Já vím, nevypadám zrovna jak filmová hvězda ale mám sedět v kotci a mřížemi se koukat ven na svět? Tak zkusím své štěstí v soutěži! Ale abyste o mě věděli trochu víc tak vám o sobě něco štěknu. Jmenuji se Bela (můj náhradní páníček mi říká Belinko), je mi asi jeden rok a jsem kříženec asi BSP, a mým domovem se v současnosti stal ústecký útulek. A jak jsem se sem dostala? Mí bývalí páníčkové se o mě nestarali, žila jsem ve špíně a jídla jsem také neměla moc. A v těch nepěkných podmínkách jsem onemocněla. Pustili se do mě blechy, vypadala mě srst a hubená jsem byla ... no hrůza! Nakonec mě ti tzv. "páníčkové" uvázali u stromu a nechali mě osudu na pospas. A odtud už byl jen krůček do útulku! Ještě že si mě všimli hodní lidé a tak jsem se za policejního doprovodu dostala až do mého současného bydliště. Tady se mi dostalo nadstandartní lékařské péče, strava byla kvalitní a jsou tu moc hodní lidé. I když ze začátku to vypadalo, že dostanu uspávací injekci! Také jsem se zde seznámila s páníčkem Barušky. Ten mě začal brát na procházky a vůbec mě učil správnému psímu životu. A i když se dodnes vylizuji ze svých osudových zážitků, tak dnes můžu říci: Už zase skáču přes kaluže!
Vaše Belinka

7. prosinec 2011 17:55:37

Předvánoční

Mikuláš s andělem se rozloučili
také čert už do pekla se vznes'.
A dárky, co dostali jsme za okno
připomínají ty vzrušující chvíle dnes.

K srdci vezmeme si slova čerta
že páníčky své zlobit nesmíme.
Zanedlouho je tu další nadílka
a tak na vánoce už se zase těšíme.

Ježíšek ten také dárky rozdává
a nadělí nám pěkné dárečky.
Za okna ale už nic dávat nebude,
on uloží je pod vánoční stromečky.

I my pejskové z ústeckého útulku
budeme prožívat vánoční svátky.
Však bez páníčků a bez domova
v kotcích se zavřenými vrátky!

Komu není lhostejný náš osud
a také ten, kdo zvířátka má rád,
může o svátcích do útulku přijít
a nějaký malý dáreček nám dát.

A ten kdo srdce nemá z kamene
a má lásku na rozdávání k tomu,
v útulku si někoho vybere a řekne:
Pojď, já vezmu si tě ... domů!

A jaká že jsou ta přání vánoční
všech útulkových psíků a feneček?
Domov svůj a hodného páníčka
dostat ... pod vánoční stromeček!

Pejskové z útulku

27. listopad 2011 21:04:54

I v útulku už nastal adventní čas!
Je první adventní neděle! A jako by to vědělo i počasí, sluníčko vykouklo zpoza mraků, teploměr se vyšlhal vysoko nad bod mrazu a ve čtrnáct hodin je u brány útulku venčitelů tolik, že by je na drápkách jedné tlapky nespočítal! Za chvíli jsou kotce vyprázdněny a opuštění pejskové si alespoň na ty dvě hodinky co jsou stanoveny na procházku, mohou užít trochu lásky od svých náhradních páníčků - venčitelů. A já Bela také čekám na toho svého náhradního páníčka. Přijde nebo nepřijde? Ale to víte že přišel! Já už se na něj klepala jak malej pes a netrvá to dlouho, i já protáhnu svůj kožich branou útulku a nasávám tu vůni dnešní adventní neděle. A když už jsem u toho kožichu! Zkuste si porovnat mojí první fotku z doby, když jsem začala brouzdat s mým náhradním páníčkem louku nad útulkem a současné foto. Vidíte ten rozdíl? Z počátku jsem byla vypelichaná, vrásky na čele jak na gramofonový desce a tvářila jsem se jak sedm čertů! A dnes? Kožich mě dorůstá, v obličeji kůži vypnutou jak když jsem byla v kosmetickým salonu ale největší úspěchy zaznamenávám ve svých charakterových vlastnostech! Se psama se neperu, už si umím hrát i s ostatními kamarády, chodím bez vodítka, poslouchám páníčka na slovo ... a to všechno zavinil můj náhradní páníček! Ale to je dobře, co říkáte! No však mu to také dávám náležitě znát že ho mám ráda! Nevzdálím se od něj víc jak dvacet metrů a když mu chci ukázat, že mi není lhostejný, tak do něj strkám čumákem a někdy na něj i vyskočím! Ale to páníček nemá rád, protože když na něj skáču, tak je potom zmazanej jak prase a panička mu doma říká: Tak kterej pes na tebe zase skákal! Ale on mě neprozradí! On to svede vždycky na jiného psa! No to jsem se dneska rozštěkala ale to víte, ukecaná ženská! Tak první adventní neděle je za námi a mě nezbývá než popřát vám, užívejte si se svými páníčky ten adventní čas. A za všechny útulkáčky se s vámi loučí
vaše Belinka

24. listopad 2011 12:18:46

Dnešní vyprávění začne Belinka. Já chodím na procházky kolem třetí hodiny protože první chodí s náhradním páníčkem Bessynka. Ale dnes přišla do útulku pomocnice Terezka a vzala na procházku Bessy. Jako bych to cítila, nebyla jsem zalezlá ve své boudičce ale postávala jsem ve dvě hodiny u mříží svého kotce. No vždyť to říkám! Mám ho tady! Páníček Barušky přišel! Má radost nezná mezí a vítání? No proti tomu když za mnou přišel poprvé je to velký rozdíl! Mé tlapy se ocitají na jeho hrudi, já jsem vám tak šťastná a nejraději bych ho oblízala od hlavy až k patě! Nasadit košík a připnout vodítko trvá jen pár vteřin a už jsme venku! A hurá na psí louku! Dneska to tam vypadalo jak na psí výstavě! Clark, Robin, Bessynka, Sem a také bývalá útukářka Karinka už pobíhají po louce. Já bych si s nimi taky chtěla hrát, povídám páníčkovi. A páníček na to: Tak dobře, já ti odepnu vodítko, hrej si s kamarády ale žádné praní! A zvedne varovně prst! A jak myslíte že to dopadlo? Lítala jsem s Karinkou a Clarkem, čumákem jsem šťouchala do Robinka a občas jsem se při těch hrátkách podívala po páníčkovi jako bych mu chtěla říct: Tak co, hraju si dobře? A už podle úsměvu páníčka jsem viděla, že je vše v pořádku. Nu musím konstatovat že takhle hezky jseem si v útulku ještě nepohrála! Ale nic netrvá věčně a po hodince mého skotačení povídá páníček: Belinko musíme se vrátit já ještě musím vzít na procházku Charlotku. Moc se mi nechtělo ale páníček se musí poslouchat a tak jsem poslušně docupitala do svého kotce. A páníček jde pro Charlotku. Ale čeká ho překvapení! Dvířka kotce kde bydlí Charlotka s Yukonem jsou otevřená dokořán, a oba už jsou na procházce s jinými venčiteli. A vedle v kotci svýma smutnýma očima sleduje páníčka ... Samuel! A ten bude pokračovat ve vyprávění.
Mě ještě neznáte a tak vám o sobě něco povím. Jako skoro každý pes v útulku jsem kříženec. Vypadám trošku jako collie, možná mám něco z NO. Jsou mi asi čtyři roky a do útulku jsem se dostal dost zanedbaný. Špinavý a samá blecha ale dnes už vypadám úplně jinak. I těch protivnejch blech mě v útulku zbavili. A můj předešlý život? Tak na ten bych nejraději zapoměl! Místo lásky nenávist! Místo pohlazení bití! Může se mi někdo divit, že jsem byl zalezlý v koutě svého kotce a bál jsem se pohlédnout člověku do očí? Jo páníčka Barušky znám už asi deset dní. Když jsem ho poprvé spatřil tak mi nabízel piškotek. Nevzal jsem si ho! Můj strach byl větší než chuť na pamlsek a stále jsem se krčil v koutě! Další dny, když mi hodil piškotek do kotce jsem se osmělil ten pamlsek sebrat ze země. Za pár dní už jsem si přišel pro piškotek k mříži ... a obezřetně jsem si ho vzal z ruky. Pak už jsem se přestal bát a na ten piškotek už jsem čekal u mříže. A dnes? Páníček Barušky otevřel závoru ... vstoupil ke mě dovnitř ... připnul mě oboječek a vodítko ... a jak je u něho zvykem, tak tím tichým a klidným hlasem mi povídá: Tak pojď Same, půjdeme ven! Ten hlas páníčka mě zněl v uších jak rajská hudba a já omámen tím hlasem jsem kráčel podle jeho nohy, vodítko prověšené a v tu chvíli jsem byl ten nejšťastnější pes na světě! Došli jsme až na louku, tam mě přivítali mí útulkoví kamarádi a taky Karinka ale já se teprve musím naučit to správné psí hraní. Mě bylo moc dobře u mého náhradního páníčka a tak jsem si mu lehl k noze do trávy ... on mě hladil ... a povídal mi ... no co vám budu povídat, něco tak krásného jsem ještě nezažil. Potom jsme se vrátili do útulku, páníček mi sundal oboječek a já na něj koukal jak na svatý obrázek. Tak co myslíte, svitly mi v útulku naděje na lepší časy? Já bych si to moc přál! A nejen já! Ale i ostatní mí kamarádi, kteří jsme ztratili své páníčky a teď tu čekáme jestli se najde někdo, kdo nám dá pod vánoční stromeček ten dárek nejkrásnější. Vlastní domov a lásku! Nemusí to být hned ale čím dřív tím lépe! Z útulku se s vámi pro dnešek loučí
Samuel, Belinka a však ví víte ... i ostatní útulkáčci.

19. listopad 2011 23:02:44

Dnes vám z útulku štěkne něco pejsek, kterého ještě neznáte. Je to fenečka Charlota.
Já jsem tak trochu nesmělá co vám mám povídat, tak nejdříve něco o mě. Jsem kříženec šarpeje, je mi asi šest let a ne svou vlastní vinou jsem se ocitla v útulku. A že bych zrovna chtěla bydlet v útulku? To tedy ne! Ale co mi zbývá? Nakonec jsem ráda, že mám střechu nad hlavou, najíst taky dostanu a když se rozhlédnu kolem sebe tak vidím jen samé hodné lidi. A jednoho hodného člověka jsem tu v útulku taky potkala. Já se vždycky divila, že ve dvě hodiny odpoledne mí kamarádi z vedlejších kotců štěkali: Už jde, už je tady páníček Barušky! Jenom jsem koukala ze svého kotce na koho tak štěkají. Až včera (v pátek) jsem poznala, proč ho mí spolubydlící mají tak rádi! On přišel a zastavil se u mého kotce. Chvíli na mě koukal a pak se mě zeptal takovým tichým a klidným hlasem: Charlotko chceš jít na procházku? A já mu povídám: Já tě ještě neznám ale můžeme to zkusit. Vešel do mého kotce, připnul mě obojek i vodítko a vrátka kotce se otevřela dokořán! Obezřetně jsem vyšla ven a moje první dojmy? Podzimní listí mi šustí pod packama, já už nekoukám na svět přes tu mříž a na druhém konci vodítka je ... páníček Barušky! Přiznám se vám, že ze začátku jsem měla strach. Páníček mě chtěl pohladit po hlavičce a já jsem tak trochu instinktivně uhýbala, protože jsem nevěděla co je to pohlazení. Šli jsme pomalu na louku nad útulkem, páníček mi pořád něco povídal a já jsem byla tak trochu zmatená. V životě jsem něco takového nezažila a tak se mi nesmíte divit. Hlavou se mi honily myšlenky z mé minulosti, kdy jsem dostávala bití a laskavé slovo jsem neznala. Ale tohle je úplně něco jiného! Dlouho jsme venku s páníčkem nebyli, za chvíli za mnou zaklapla závora mého kotce a já budu přemýšlet o tom, jestli mě ještě vezme ten náhradní páníček na procházku.
Druhý den (v sobotu) vyhlížím z kotce co se bude dít. Venčitelů je hodně ale k mému kotci se nikdo nehrne. Děti si rozeberou ty menší psíky a já ... čekám jestli si mě někdo všimne. Nejsem z těch, co by se hlasitým štěkotem dožadoval aby mě vzal někdo na procházku. Pozoruji smutnýma očima, jak branou útulku procházejí ti šťastlivci, které si vybrali jejich venčitelé. Tak to už asi dnes ven nepůjdu a tak si jdu lehnout na matraci ve svém kotci. Položím si hlavičku na deku a přivřenýma očima pozoruji prostor před svým kotcem. Najednou zbystřím ... nevěřím svým očím ... před kotcem stojí páníček Barušky! On na mě nezapoměl! Už je u mě v kotci, zase ten tichý a klidný hlas a já ... už jsem to nevydržela a radostí na něj skáču! A on? No tak Šarlotko, vždyť se známe teprve druhý den. Jen počkej až spolu budeme chodit na procházky delší dobu. A už spolu kráčíme ven z útulku a když potkávám své útulkové kamarády, tak jim nezapomenu štěknout: Podívejte, podívejte s kým jdu, s páníčkem Barušky! A páníček povídá: Charlotko půjdeme se podívat na psí hrací louku. A to vám řeknu, že té louce se bylo na co dívat! Tam vám bylo tolik psů a všichni z útulku! A hráli si a dováděli a já jsem se také do těch hrátek zapojila! Ale zatím ještě na vodítku (bez košíku), protože páníček říkal, že mě musí vyzkoušet co ve mě je. Pak vám koukám, páníček začal něco lovit v kapse a do všech psů jak když střelí! Všichni se seběhli kolem něho a na něco čekali. Tak jsem si taky sedla v očekávání co se bude dít. A dělo se! Přesnídávková svačinka! Masová konzervička pro všechny zůčastněné! No pochutnali jsme si všichni, jen toho mohlo být víc! Po svačince říká páníček Barušky: Charlotko, něco vyzkoušíme! A je tu první povel: "Sedni"! No tak tohle snad umí každej pes! Sednu a dostanu piškotek a pochvalu. Ale ty ostatní povely jsem neznala! K noze, zůstaň, lehni apod. tak ty neznám! Ale ještě jsem páníčkovi udělala radost. Když jsem seděla tak mi dal povel "packu" a já mu ji podala! Pak jsme si sedli do trávy, páníček jen do podřepu a já ... hrábla jsem po něm a položila mu packu na jeho nohu! Tak vida, povídá páníček. A já na to: Snad se nezlobíš, víš když já jsem poznala že mě máš rád a tak ti to chci dát najevo nějakým způsobem. Ale Charlotko, vždyť já tě mám taky rád! A tak začalo zase jedno přátelství člověka a psa. Za chvíli se celá tlupa psů a jejich venčitelů vrací do útulku. Charlotka už je ve svém kotci a co vám ještě poví? Nemyslete si, že když jsem se teď seznámila s páníčkem a chodíme spolu na procházky tak že on zapomíná na ty ostatní. To ne! Dnes byl na procházce nejprve s Belinkou, potom se mnou a ještě stačil vyvenčit Robinka! A Bessynka byla s námi na hrací louce s venčitelkou Terezkou. No a já už vám všem popřeji dobrou noc a z útulku vás zdraví
moc šťastná Charlotka a taky Belinka, Bessynka a Robinek

14. září 2011 11:28:12

Tak jsem vám toho o sobě já Lakynka moc nenapsala. Párkrát jsem byla na procházce s páníčkem Barušky a usmálo se na mě štěstí v podobě nového domova a hodných páníčků. A další útulkářské příběhy vám poví zase někdo jiný. A kdo? Tak to už vám řekne sám.
Nejdřív se ale musím představit. Jmenuji se Hugo a jsem NO. Je mi asi sedm let ale přesně to nikdo neví. A ještě mám něco s pravým okem. Moc na něj nevidím ale v útulku mi dávají nějaké kapky tak snad to bude dobrý. A jak jsem se dostal do útulku? No asi jako skoro všichni obyvatelé tohoto zařízení! S policejním doprovodem! Ze začátku jsem naháněl hrůzu ale postupem času jsem si zvyknul. Pak jsem se přemístil z karantény do normálního kotce, odkud už můžeme chodit na procházky se svými venčiteli. A myslíte si, že si mě někdo všimnul? Já jsem chodil na procházky ale jen chvíli se zaměstnanci útulku. Ze svého kotce jsem pozoroval jak ostatní mí kamarádi chodí odpoledne na procházky se svými venčiteli a já jen koukal skrze mříž že si pro mě nikdo nejde. Kolem kotce chodil i jeden venčitel, ten venčil Káču a potom Lakynku ale vždycky se u mě jen zastavil, dal mi piškot a něco mi povídal. Přiznám se vám, že jsem se ho bál a vždycky jsem se před ním schoval do boudy. Pak jsem zjistil, že Káča i Lakynka už v útulku nejsou. A dnes? Představte si, ten venčitel bloumal kolem kotců něco si povídal se zaměstnanci útulku, jako že by chtěl vyvenčit nějakého psa co to zrovna potřebuje nejvíc a los padnul na mě! No že bych byl nadšenej tak to jsem nebyl! To bude zase ran co dostanu! V útulku se ale musí poslouchat a tak jsem dostal obojek, vodítko a košík na čenich a už mě ten venčitel vleče ven! Ale co to? Ten venčitel mě pohladil! A piškotek jsem dostal a pořád něco povídal! Já jsem vám úplně zblbnul, vodítko prověšené a pořád se otáčím za tím svým venčitelem. Já čekal rány a nadávky a teď tohle! No to se mi ještě nestalo! Kdo mohl tušit, že mě vezme na procházku páníček Barušky! Ale můžete si být jisti, že jsem mu to vrátil! Stačila hodinka na procházce a ukázal jsem mu s kým má tu čest! Na povel "ke mě" jsem mu hned přiskočil k noze, sednout a lehnout jsem mu taky ukázal že umím, tak si myslím, že budeme dobrá dvojka! A na procházce jsme potkali Clarka, tak jsem se s ním seznámil a spolu jsme polkli masovou konzervičku. A jak říkal páníček, tak prý jsem byl dnes na procházce moc hodný. Chodili kolem nás psi, já na ně vůbec neštěkal a nejraději bych si s nimi hrál. Ale nejlépe mi bylo u páníčka. Zatím tedy na vodítku ale košík mě sundal, pak jsme si sedli do trávy na louce a já ... převalil jsem se na záda a ukázal jsem páníčkovi Barušky, že to myslím vážně!A co myslíte on? Tak Hugo co tomu říkáš? Budeme kámoši? No páníčku že se ptáš! Zítra už na tebe budu čekat a už se nebudu schovávat v boudě! Přijdeš zase? To víš že přijdu Hugo! A brzy už to bude i bez vodítka, co říkáš! Tak vám řeknu, že jsem při vší smůle měl veliké štěstí! No uznáte sami, že seznámit se s páníčkem Barušky je veliké štěstí pro každého psa! A po procházce jsem vklouznul bez řečí do svého kotce, páníček za mnou a už jsem se před ním neschovával jako dřív. Packou jsem ho pohladil, hlavu jsem si o něj opřel a už jen sleduji jedním okem jak mě mizí za branou útulku. Tak páníčku nezapomeň! Čekám na tebe! Já už se tak těším na zítra! A teď alou na kutě, hezky se prospat abych páníčka zítra nepropásl! A z útulku se s vámi loučí
šťastný Hugo

8. září 2011 10:28:11

Zdraví vás Lakynka z útulku,
tak Káča už vám toho moc nenapíše. Ona už má od minulého týdne nový domov! A dnes vám o sobě napíšu já, abyste věděli s kým máte tu čest. Jsem holka a nejblíže mám k plemenu labrador. Můj věk byl v útulku odhadnut na pět let. A co jsem za těch pět let prožila? Lidskou řeč neznám a tak vám to říct nemůžu. Ale nebylo to asi nic příjemného. Když se můj nynější náhradní páníček bavil s pracovnicemi útulku tak mu řekli, že jsem asi byla týraná. Zanechalo to na mě nějaké stopy, já jsem tak trochu apatická, psů se vůbec nevšímám i když na mě štěkají a k lidem jsem tak trochu zdrženlivá. Ale agresivní vůbec nejsem. Teď už jen v útulku čekám, že se najde někdo hodný abych mu jeho lásku mohla opětovat. A i když zatím nemám svůj domov a život trávím v útulku, tak se našel někdo, kdo mě má rád. Na to já mám čich! No nebudu vás napínat, vy to stejně víte! Je to páníček Barušky! Dnes jsem s ním byla podruhé na procházce a jak ten mě okecal, to zatím nikdo nedokázal. To bylo samý: Lakynko ty jsi hodná holka, no vidíš jak jsi šikovná a jen samé pochvaly plynuly z jeho úst a ještě k tomu mě krmil piškoty a jak krásně umí hladit! Řeknu vám, že jsem z toho byla úplně vyvedená z míry! Procházeli jsme se spolu po louce, páníček pořád mluvil, já poslouchala, občas jsem se po něm ohlédla těma svýma smutnýma očima, vodítko bylo prověšené a najednou vám koukám a páníček strká do kapsy nějaký řemínek. Co to: vždyť je to moje vodítko! Já jsem úplně volná! A tak jsme spolu došli bez vodítka až na louku nad útulek a tam jsme si sedli do trávy. Já jsem si položila hlavičku páníčkovi na klín obejmula jsem svojí packou jeho ruku ... já vám byla tak šťastná! Tak tohle jsem v životě nezažila! Nemohla jsem se nabažit toho štěstí a blahem jsem přivřela oči, páníčkova ruka mě hladila za ouškama, pod krkem a na bříšku ... no řeknu vám, že to byl balzám na moji dušičku. Kdyby se dal ten čas zastavit! To bych vydržela s páníčkem venku až do tmy. Ale bohužel za chvíli se musím vrátit do svého dočasného domova aby mě nehledali. A tak pomalu kráčíme s páníčkem, samozřejmě bez vodítka, zpátky k útulku. Po cestě ještě potkáváme Clarka s Dottynkou a jejich venčiteli. Tolik by se mě chtělo zakřičet: Podívejte, já už mám taky páníčka! A najednou vám páníček sáhne do tašky a vyndavá masovou konzervičku. A nastává dělení. Kousek já, pak dostane Clark a taky Dottynka a tak to jde dokola a konzervička zmizela v našich útrobách. A všichni se vracíme společně do útulku. Já jsem teď ubytovaná ve výběhu s Terym a Miou a tak vklouznu poslušně k nim, páníček mě doprovodí až dovnitř, sundá mě obojek a to už vím, že dnes je konec mé procházky s mým náhradním páníčkem. Ještě poslední pohlazení a páníček mi mizí za vrátky výběhu. Ale při odchodu mi povídá: Lakynko, já za tebou zase přijdu. A já za ním jen štěknu: Vždyť víš, že nic jiného si nepřeju! Já to snad do zítra nevydržím! Tolik štěstí co jsem dnes prožila a co mě ještě čeká v následujících dnech, no jdu si o tom nechat zdát do své boudičky. A zase vám někdy napíšu, jaké to bylo s mým náhradním páníčkem.
Vaše Lakynka

30. srpen 2011 21:12:45

Tak jsem byla tři dny bez svého náhradního páníčka! On byl zas na nějaké chatě, no já nevím ale taky by se mě mohl více věnovat! Ale já mu to odpustím, hlavně že dnes za mnou zase přišel. A to víte že jsem mu dala. Z kotce jsem vypálila jak dělová koule a Sorbon se cpal ven taky. Ale páníček mu řekl, že ho na procházku vezmou jiní venčitelé a tak jsme vyrazili sami. V útulku na dvoře bylo ještě vodítko natažené jak struna ale jak jsem byla za bránou tak jsem trochu povolila, no řekněte sami, přece za sebou nenechám vlát páníčka jak prapor! A za chvilku stejně cvakla karabinka a ... jsem volná! A míříme na louku nad útulkem. Zatím jdeme sami a to jsem zvědavá kdo přijde za námi! Využíváme toho že jsme sami a začíná výcvik. Sednout, packu, lehni, ke mě, čekej, k noze a k tomu náležitá odměna ve formě piškotků. Povely zvládám bravurně a tak dostávám i psí pochoutku (masovou kapsičku). No dnes je na mě páníček nějaký moc hodný a za chvíli vytahuje hovězí konzervičku. Asi si to chce u mě vyžehlit, že mě kvůli tý chatě zanedbává. Zatím jsme sami a já koukám, jestli ještě někdo přijde. A taky jo! Za chvíli vidím jak se blíží Clark a za ním jeho venčitelka Eva. Clark na volno, já taky tak co říkáš Clarku, že bychom se spolu proběhli? Nemusím ho dlouho přesvědčovat a už spolu lítáme po louce jak po závodní dráze. Za chvíli máme vyplazený jazyky a tak se uvelebíme vleže u svých náhradních páníčků. Já jsem se vám chlubila co už umím za povely ale proti Clarkovi jsem začátečník! Ten umí válet sudy, probíhat pod nohama a mnoho dalších triků. Proto se divím, že si ho ještě nikdo nevšimnul. A tak zatím trávíme společné dny v útulku ale myslím si, že si nás jednou někdo prohlédne a řekne: Jé, to jsou moc šikovní psi. Takovýho bych chtěl(a) mít doma! No zatím se ještě nikdo takový nenašel ale snad to nebude dlouho trvat a i my se dočkáme toho vysněného vlastního domova. Ale abych se vrátila k naší procházce. Nic netrvá věčně a my se vracíme do našeho psího hotelu. Cestou potkáváme Sorbona tak ho olíznu a ptám se ho, jaká byla vycházka. Jó, dobrý a co ty? No paráda, vždyť víš že s páníčkem se nenudím! A za chvíli už jsme spolu v kotci, páníček nás ještě podělí ušetřenými piškoty, pohladí nás a podrbe za ušima a už ho vidíme jak nám mizí za horizontem. Koukáme za ním svýma smutnýma očima, dokud nám nezmizí z dohledu. Za chvíli se nad útulek snese soumrak, my zalehneme do svých boudiček a budou se nám zdát sny o tom, že jednou vyjdeme ze svých kotců a už se do nich nikdy nevrátíme. To až se najde nějaký hodný páníček nebo panička a dá nám domov. Nebo myslíte že to zůstane u těch snů? Ale bylo by to moc hezké kdyby nezůstalo jen u snů, viďte! Z útulku na vás svými pacičkami mávají všichni obyvatelé zamřížovaných obydlí a prosíme vás! Nenechte nás dlouho čekat! Zdraví vás
vaše Káča

12. srpen 2011 20:03:03

Tak vám koukám do deníčku, já už jsem do něj neštěkla měsíc! Tak to musím hned napravit. No on byl totiž páníček čtrnáct dní na dovolené a tak jsem se musela smířit s tím, že jsem na procházky chodila s jinými venčiteli. Ale po čtrnácti dnech se můj náhradní páníček zas objevil v útulku, řeknu vám to bylo vítání! Tak už zase chodíme spolu a co jsme od jeho návratu prožili, to si teď poslechněte. Tak nejdříve vám štěknu co je u nás v útulku nového. Connie, Brita a Gordon mají nové domovy. A já tu pořád trčím. Ale mě to nevadí, hlavně že za mnou přijde páníček Barušky a já si s ním můžu užít. A že si s ním užívám tak na to vemte jed! Týden po páníčkově návratu z dovolené jsme spolu byli 7.srpna na ústeckém psím festivalu. Ale nejen podívat, já jsem soutěžila v kategorii fena junior a byla jsem druhá! A taky jsem tam viděla jak soutěží psi profesionálové! A moc se mi to líbilo. Ale co se mi líbilo nejvíc bylo frisbee. Jak ti pejskové chňapají lítající talíře, já jsem ten talíř taky chtěla chytit ale páníček mě držel na vodítku. Ale co není, může být. Hned na první vycházce po psím festivalu vzal páníček ten lítající talíř a šli jsme trénovat. No jo ale když mám chytat ten talíř tak přece nemůžu být na vodítku! A taky jo! Páníček mi odepnul na louce vodítko a talíř už letí vzduchem! Přece se nenechám zahanbit a už skáču na ten talíř a nesu ho zpět k páníčkovi. No přesně tak jak to dělali ti profíci na psím festivalu! A tak mám zase o zábavu postaráno. A dneska? Jdeme zase trénovat frisbee! Musím se vám přiznat, že dnes jsme moc netrénovali. Stačil jen hod a bylo po tréninku. A proč? On ten talíř byl prasklej a já se o něj řízla do jazyku až mi tekla krev. Páníček schoval talíř do tašky a co teď? Páníček mi povídá: Nemysli si Káčo, že se budeme jen flákat! Když nemůžeme trénovat frisbee tak vyzkoušíme něco jiného! A taky jo! Víte co mi dneska páníček naučil? Tak sednout a podat packu, to už umím. A dnes jsem se naučila osmičku! To probíhám páníčkovi pod nohama, kolem pravý nohy a pak levý a opravdu to vypadá jako osmička. Ale na co nesmím zapomenout, tak já už chodím s páníčkem na volno! To koukáte, co! Občas tedy šňafnu po mých kamarádech z útulku ale to jen proto, abych jim řekla, že já už můžu chodit bez vodítka! Tak jsem vám štěkla co jsem chtěla a teď už odpočívám ve své boudičce. Docela mě ten trénink s mým dočasným páníčkem zmohl. A kdyby mě chtěl trénovat nějaký hodný páníček co by mě dal i domov, tak víte kde mě najdete. V ústeckém útulku na vás čeká moc šikovná fenka Káča. Já se nevytahuju ale náhradní páníček to o mě říká. Zdraví vás
vaše Káča

12. srpen 2011 20:03:03

Tak vám koukám do deníčku, já už jsem do něj neštěkla měsíc! Tak to musím hned napravit. No on byl totiž páníček čtrnáct dní na dovolené a tak jsem se musela smířit s tím, že jsem na procházky chodila s jinými venčiteli. Ale po čtrnácti dnech se můj náhradní páníček zas objevil v útulku, řeknu vám to bylo vítání! Tak už zase chodíme spolu a co jsme od jeho návratu prožili, to si teď poslechněte. Tak nejdříve vám štěknu co je u nás v útulku nového. Connie, Brita a Gordon mají nové domovy. A já tu pořád trčím. Ale mě to nevadí, hlavně že za mnou přijde páníček Barušky a já si s ním můžu užít. A že si s ním užívám tak na to vemte jed! Týden po páníčkově návratu z dovolené jsme spolu byli 7.srpna na ústeckém psím festivalu. Ale nejen podívat, já jsem soutěžila v kategorii fena junior a byla jsem druhá! A taky jsem tam viděla jak soutěží psi profesionálové! A moc se mi to líbilo. Ale co se mi líbilo nejvíc bylo frisbee. Jak ti pejskové chňapají lítající talíře, já jsem ten talíř taky chtěla chytit ale páníček mě držel na vodítku. Ale co není, může být. Hned na první vycházce po psím festivalu vzal páníček ten lítající talíř a šli jsme trénovat. No jo ale když mám chytat ten talíř tak přece nemůžu být na vodítku! A taky jo! Páníček mi odepnul na louce vodítko a talíř už letí vzduchem! Přece se nenechám zahanbit a už skáču na ten talíř a nesu ho zpět k páníčkovi. No přesně tak jak to dělali ti profíci na psím festivalu! A tak mám zase o zábavu postaráno. A dneska? Jdeme zase trénovat frisbee! Musím se vám přiznat, že dnes jsme moc netrénovali. Stačil jen hod a bylo po tréninku. A proč? On ten talíř byl prasklej a já se o něj řízla do jazyku až mi tekla krev. Páníček schoval talíř do tašky a co teď? Páníček mi povídá: Nemysli si Káčo, že se budeme jen flákat! Když nemůžeme trénovat frisbee tak vyzkoušíme něco jiného! A taky jo! Víte co mi dneska páníček naučil? Tak sednout a podat packu, to už umím. A dnes jsem se naučila osmičku! To probíhám páníčkovi pod nohama, kolem pravý nohy a pak levý a opravdu to vypadá jako osmička. Ale na co nesmím zapomenout, tak já už chodím s páníčkem na volno! To koukáte, co! Občas tedy šňafnu po mých kamarádech z útulku ale to jen proto, abych jim řekla, že já už můžu chodit bez vodítka! Tak jsem vám štěkla co jsem chtěla a teď už odpočívám ve své boudičce. Docela mě ten trénink s mým dočasným páníčkem zmohl. A kdyby mě chtěl trénovat nějaký hodný páníček co by mě dal i domov, tak víte kde mě najdete. V ústeckém útulku na vás čeká moc šikovná fenka Káča. Já se nevytahuju ale náhradní páníček to o mě říká. Zdraví vás
vaše Káča

12. srpen 2011 20:03:03

Tak vám koukám do deníčku, já už jsem do něj neštěkla měsíc! Tak to musím hned napravit. No on byl totiž páníček čtrnáct dní na dovolené a tak jsem se musela smířit s tím, že jsem na procházky chodila s jinými venčiteli. Ale po čtrnácti dnech se můj náhradní páníček zas objevil v útulku, řeknu vám to bylo vítání! Tak už zase chodíme spolu a co jsme od jeho návratu prožili, to si teď poslechněte. Tak nejdříve vám štěknu co je u nás v útulku nového. Connie, Brita a Gordon mají nové domovy. A já tu pořád trčím. Ale mě to nevadí, hlavně že za mnou přijde páníček Barušky a já si s ním můžu užít. A že si s ním užívám tak na to vemte jed! Týden po páníčkově návratu z dovolené jsme spolu byli 7.srpna na ústeckém psím festivalu. Ale nejen podívat, já jsem soutěžila v kategorii fena junior a byla jsem druhá! A taky jsem tam viděla jak soutěží psi profesionálové! A moc se mi to líbilo. Ale co se mi líbilo nejvíc bylo frisbee. Jak ti pejskové chňapají lítající talíře, já jsem ten talíř taky chtěla chytit ale páníček mě držel na vodítku. Ale co není, může být. Hned na první vycházce po psím festivalu vzal páníček ten lítající talíř a šli jsme trénovat. No jo ale když mám chytat ten talíř tak přece nemůžu být na vodítku! A taky jo! Páníček mi odepnul na louce vodítko a talíř už letí vzduchem! Přece se nenechám zahanbit a už skáču na ten talíř a nesu ho zpět k páníčkovi. No přesně tak jak to dělali ti profíci na psím festivalu! A tak mám zase o zábavu postaráno. A dneska? Jdeme zase trénovat frisbee! Musím se vám přiznat, že dnes jsme moc netrénovali. Stačil jen hod a bylo po tréninku. A proč? On ten talíř byl prasklej a já se o něj řízla do jazyku až mi tekla krev. Páníček schoval talíř do tašky a co teď? Páníček mi povídá: Nemysli si Káčo, že se budeme jen flákat! Když nemůžeme trénovat frisbee tak vyzkoušíme něco jiného! A taky jo! Víte co mi dneska páníček naučil? Tak sednout a podat packu, to už umím. A dnes jsem se naučila osmičku! To probíhám páníčkovi pod nohama, kolem pravý nohy a pak levý a opravdu to vypadá jako osmička. Ale na co nesmím zapomenout, tak já už chodím s páníčkem na volno! To koukáte, co! Občas tedy šňafnu po mých kamarádech z útulku ale to jen proto, abych jim řekla, že já už můžu chodit bez vodítka! Tak jsem vám štěkla co jsem chtěla a teď už odpočívám ve své boudičce. Docela mě ten trénink s mým dočasným páníčkem zmohl. A kdyby mě chtěl trénovat nějaký hodný páníček co by mě dal i domov, tak víte kde mě najdete. V ústeckém útulku na vás čeká moc šikovná fenka Káča. Já se nevytahuju ale náhradní páníček to o mě říká. Zdraví vás
vaše Káča

12. srpen 2011 20:03:03

Tak vám koukám do deníčku, já už jsem do něj neštěkla měsíc! Tak to musím hned napravit. No on byl totiž páníček čtrnáct dní na dovolené a tak jsem se musela smířit s tím, že jsem na procházky chodila s jinými venčiteli. Ale po čtrnácti dnech se můj náhradní páníček zas objevil v útulku, řeknu vám to bylo vítání! Tak už zase chodíme spolu a co jsme od jeho návratu prožili, to si teď poslechněte. Tak nejdříve vám štěknu co je u nás v útulku nového. Connie, Brita a Gordon mají nové domovy. A já tu pořád trčím. Ale mě to nevadí, hlavně že za mnou přijde páníček Barušky a já si s ním můžu užít. A že si s ním užívám tak na to vemte jed! Týden po páníčkově návratu z dovolené jsme spolu byli 7.srpna na ústeckém psím festivalu. Ale nejen podívat, já jsem soutěžila v kategorii fena junior a byla jsem druhá! A taky jsem tam viděla jak soutěží psi profesionálové! A moc se mi to líbilo. Ale co se mi líbilo nejvíc bylo frisbee. Jak ti pejskové chňapají lítající talíře, já jsem ten talíř taky chtěla chytit ale páníček mě držel na vodítku. Ale co není, může být. Hned na první vycházce po psím festivalu vzal páníček ten lítající talíř a šli jsme trénovat. No jo ale když mám chytat ten talíř tak přece nemůžu být na vodítku! A taky jo! Páníček mi odepnul na louce vodítko a talíř už letí vzduchem! Přece se nenechám zahanbit a už skáču na ten talíř a nesu ho zpět k páníčkovi. No přesně tak jak to dělali ti profíci na psím festivalu! A tak mám zase o zábavu postaráno. A dneska? Jdeme zase trénovat frisbee! Musím se vám přiznat, že dnes jsme moc netrénovali. Stačil jen hod a bylo po tréninku. A proč? On ten talíř byl prasklej a já se o něj řízla do jazyku až mi tekla krev. Páníček schoval talíř do tašky a co teď? Páníček mi povídá: Nemysli si Káčo, že se budeme jen flákat! Když nemůžeme trénovat frisbee tak vyzkoušíme něco jiného! A taky jo! Víte co mi dneska páníček naučil? Tak sednout a podat packu, to už umím. A dnes jsem se naučila osmičku! To probíhám páníčkovi pod nohama, kolem pravý nohy a pak levý a opravdu to vypadá jako osmička. Ale na co nesmím zapomenout, tak já už chodím s páníčkem na volno! To koukáte, co! Občas tedy šňafnu po mých kamarádech z útulku ale to jen proto, abych jim řekla, že já už můžu chodit bez vodítka! Tak jsem vám štěkla co jsem chtěla a teď už odpočívám ve své boudičce. Docela mě ten trénink s mým dočasným páníčkem zmohl. A kdyby mě chtěl trénovat nějaký hodný páníček co by mě dal i domov, tak víte kde mě najdete. V ústeckém útulku na vás čeká moc šikovná fenka Káča. Já se nevytahuju ale náhradní páníček to o mě říká. Zdraví vás
vaše Káča

12. červenec 2011 21:29:36

No dlouho už jsme my útulkáčci do deníčku nenapsali ani řádku tak vám musíme štěknout, jak to u nás vypadá. Je to bída! Páníček Barušky v létě jezdí na chatu a navíc ho teď neuvidíme čtrnáct dnů, protože jede na dovolenou. No musíme se s tím nějak vyrovnat! Tak vám štěkneme jak vypadal ten dnešní den s naším náhradním páníčkem, když ho tak dlouho neuvidíme. Je druhá hodina po poledni a páníček Barušky přichází do útulku. A dojmy z jeho návštěvy vám sdělí Katrin (Káča).
Koukám vám ze svého kotce, oči na šťopkách a kroky páníčka směřují k mému kotci. Už jsem se nemohla dočkat! A to vítání! Já vím že se to nemá ale jak mám dát páníčkovi vědět, že ho mám ráda! Vyskakuji na něj radostí, páníček mě krotí abych ho zase neškrábla a netekla mu krev, no povedlo se! Páníček nezraněn a jdeme ven! Ještě chvíli po něm chňapám svými zuby ale že bych ho kousla, tak to ne! Vychutnávám si tu volnost (i když jsem na vodítku) a naše kroky míří obvyklou cestou kolem průmyslovky a hoteláku, pak to vezmeme přes louku a na kopec nad útulkem. Dnes tedy to počasí na venčení moc není, protože je vedro jak na Titaniku v kotelně. Usadíme se do stínu nad útulkem a tam odpočíváme společně s Clarkem a jeho venčitelkou Evou. Co odpočíváme! Já si lehnu na záda a teď ukaž páníčku jak umíš drbat na bříšku! Můžu vám říct, že v tomhle je páníček mistr! Ale nemyslete si, že se jen tak válíme! Přichází povely "sedni" a "podej packu" ale to vám musím říct, že na mě páníček nevyzraje! Jak zachrastí sáček s piškoty tak si sednu na prdel a packou dělám průvan! A za chvíli povídá páníček: Tak Káčo, už jsme venku hodinu a na procházku už se těší další tví kamarádi. Vracíme se zpět k útulku ale já bych s páníčkem vydržela i déle. Ach jo! Už jsem ve svém kotci a páníček vstupuje do kotce vedlejšího. Na procházku se chystá Connie a ta už vám řekne jaké to s páníčkem bylo.
Já vám tedy povím své dnešní pocity. Tak nejdřív to, že jsem zůstala v kotci sama. Moje sestra Monnie našla nový domov a já tu trčím jak kůl v plotě. A tak už jsem se na páníčka docela těšila. Káču vrátil do kotce a už je u mě. No a znáte mě. Zprvu nedůvěřivá, do obojku se mi moc nechce ale strach je překonán a s páníčkem Barušky se vydáváme na procházku. Já s ním chodím moc ráda a ani se nedivím Káče, že za námi smutně kňučí a žárlí, že jde páníček se mnou. Ale páníček ji řekne, ty už jsi Káčo dneska na procházce byla, tak to dopřej i ostatním. No a procházka s mým náhradním páníčkem? Musím se vám přiznat, stále si ještě zvykám na to, že mě někdo pohladí a povídá si se mnou a vůbec že mě má někdo rád. Já se pořád moc bojím a teprve si zvykám na život kolem sebe. Na procházce potkáváme Georga, toho se bojím a tak se tisknu páníčkovi k noze, potom si sedneme nad útulkem do trávy, je tam i Clark a já páníčkovi položím svou tlapu na jeho nohu jako bych chtěla říct: Že mě páníčku budeš chránit aby mi nikdo neublížil? A páníček? U mě jsi Conninko v naprostém bezpečí, nemusíš se ničeho bát! A já mu věřím, on to se mnou myslí opravdu dobře. Za chvíli už se vracíme do mého dočasného domova, já se pořád ohlížím po páníčkovi a jsem moc ráda, že jsem se s ním skamarádila. Tak už jsem ve svém kotci a nastává chvíle kdy páníček otevře masovou konzervičku o kterou se poctivě rozdělím s Káčou a Lerym, kteří jsou ve vedlejším kotci. A potom už všichni koukáme, jak nám náš náhradní páníček odchází směrek k hlavní bráně útulku. Lery štěká, Káča brečí a já? Smutně koukám těma svýma kukadlama za páníčkem a říkám si: Jestlipak za mnou ještě přijde abych si o něj mohla opřít svou hlavičku, on mě pohladí a do ucha mi bude šeptat slůvka útěchy. A Káča z vedlejšího kotce mi říká: To neznáš páníčka Barušky, ten se tu objeví, kdy to budeš nejmíň čekat! To mi věř, já ho znám! Za chvíli nad útulek padne soumrak, my si usteleme ve svých boudičkách a bude se nám zdát o tom, že si pro nás jednou přijde nějaký hodný páníček, dá nám domov a hodně lásky ... no tak o tom se nám zatím může jenom zdát.
Káča, Connie a také ostatní útulkáčci

29. červen 2011 21:47:20

Pejskové z ústeckého útulku prosí o Vaši pozornost, kdyby se našel někdo komu se nedostává lásky od svých bližních, tak od toho jsme tady my a máme ji dost na rozdávání!
A jak jsme si užívali v útulku dnešní parný den tak o tom vám někteří obyvatelé tohoto zařízení štěknou své zážitky.
Katrin (Káča): Já si tedy musím postěžovat! Za mnou chodí páníček Barušky nejčastěji ale v poslední době trochu lajdačí, protože jezdí na chatu a občas mě zanedbává. Ale dnes se zase objevil v bráně útulku a to si asi umíte představit jak jsem ho přivítala! Já vím, že se to nemá ale udržte emoce na uzdě! No odnesla to jen utržená kapsa na košili a pár škrábanců na ruce! Ale znáte páníčka! Vůbec se na mě nezlobil a procházka s ním byla jako vždy suprová! Ale moc jsme toho nenachodili. Byli jsme rádi, když jsme se v tom vedru svalili nad útulkem do trávy a hlavně že jsme byli spolu. Ale ta hodinka co strávím s páníčkem Barušky je pořád málo! Když já bych chtěla takového páníčka co by byl se mnou celý den! Tak kdybyste o takovém páníčkovi věděli, dejte mi prosím zprávu do ústeckého útulku, byla bych vám za to moc vděčná. Tak moje procházka je u konce, vklouznu do svého příbytku a kdo je další na řadě? Tak to už vám poví další adept na procházku s páníčkem.
Connie: Tak jsem koukala jak páníček Barušky vyvenčil Káču a říkám si: Jestli si mě dneska všimne? A už je v našem kotci a oboječek s vodítkem už mám připnutý já! A jak jsem se dřív krčila v boudičce a nechtěla jít ven, tak dnes se už docela těším! No taky mám na co! Koho si vybere páníček Barušky, tak má předem vyhráno! No proti Káče já jsem kliďas. Zatím co Káča občas napne vodítko, tak já jsem pravý opak. Vodítko je prověšené, já se pletu páníčkovi pod nohama a pořád na něm visím očima. A tak jako Káča tak i já s páníčkem se stěhujeme hned někam do stínu. Páníček si sedne do trávy já se k němu přitulím a položím si na něj packu, on mi povídá že brzy budu mít i já svého páníčka a mě je tak moc dobře, že páníčka občas olíznu a vůbec mu dávám najevo, že ho mám moc ráda. Ale i moje vycházka končí a už se připravuje Monnie.
Monnie: Já jsem ještě trochu nedůvěřivá ale s páníčkem Barušky opatrně vycházím z kotce a rozhlížím se kolem sebe. No nedivte se, ještě si musíme s Connie zvykat na to co se kolem nás děje. Ale už je to lepší a když jdu s páníčkem Barušky tak to je takový balzám na nervy. Dnes jsme se procházeli jen ve stínu aby mi to sluníčko nepropálilo kožich. A bylo to nádherné! Tak snad se mi poštěstí ještě se s páníčkem projít. Ale kdyby měl někdo zájem o dvě hodný psí holky, tak tu na vás s Connie čekáme. Už jsem zase zpátky v kotci a na procházku čeká další zájemce. A kdo? To už vám poví on sám.
Terry: Tak jsem se konečně dočkal! Do výběhu ke mně vstupuje páníček Barušky a já už nastavuji krk, aby mě páníček mohl připnout obojek i vodítko. A jde se ven! Ale opravdu jen jde! Já už toho moc nenaběhám ale s páníčkem chodím moc rád. To si o něj vždycky opřu hlavu, on mě podrbe za ušima a pohladí, piškotek dostanu a odezírám z úst páníčka jak mě chválí jaký jsem šikovný pes. To víte, sluch už mě tak neslouží, nohy se mě taky občas pletou ale s páníčkem to zvládneme v pohodě. Ani se nedivím těm mladým psům jako je Káča, Connie a Monnie, že s páníčkem chodí tak rádi. No a končí moje procházka, já jsem spokojený a už se budu těšit na to, až za mnou zase přijde páníček Barušky. Všichni už jsou ve svých příbytcích ale náš náhradní páníček domů ještě nejde. Vleze si do kotce k Monnie a Connie, hrábne do tašky a už je tu masová svačinka! Ale kdo si myslí, že konzervička skončí v misce, tak je na omylu! Hezky z ruky se dělí Connie, Monnie, Káča a Lery o tu dobrotu. Masová konzervička zmizela v bříškách labužníků a už je čas, kdy musí zmizet z útulku i náhradní páníček těchto psích kamarádů. Connie a Monnie visí na mřížích svých příbytků a jejich oči prozrazují, že už se s tou nepřízní osudu tochu smířili. Lery sleduje jak se páníček pomalu vzdaluje a nejvíc trpí Káča! Naříká jak malé dítě a hrabe svými pacičkami pod mříží jako by říkala: Nenechávej mě tady, já chci s tebou vždyť víš že tě mám ráda! Páníček ještě všechny pohladí a už se nám vzdaluje z našeho dohledu. Tak zase zítra kamarádi!

23. červen 2011 19:30:22

Ještě než napíšu něco z dnešní procházky s páníčkem, tak se vrátím o týden nazpět. To vám musím napsat co se stalo páníčkovi při venčení Dáši! Tak jako obvykle nás páníček vystřídal při venčení a pak přišla na řadu Dáša. Vykračuje si to s páníčkem po cestě nad útulkem když vtom u nich zastavilo auto. Vystoupil z něj člověk a hned si to zamířil k páníčkovi s Dášou a spustil: To je váš pes? Páníček odpověděl: Ne já ho jen venčím! A ten pán: To je můj pes!!! V tu chvíli si páníček připadal jak nadporučík Lukáš ve Švejkovi s tím ukradeným psem. No ale vše se vysvětlilo takže páníček nemusel do první linie na frontu a s tím pánem se vrátil zpět do útulku. Na Dáše bylo vidět, že se skutečně jedná o jejího páníčka. Její páníček zaplatil za pobyt ve psím hotelu a Dáša se vrátila tam kam patří. Do svého domova.
A dnešní procházka? Jako vždy když přijde páníček Barušky do útulku, tak si to zamíří k mému kotci. Já jsem zase změnila kotec a teď jsem s Lerym. Ne že by se mi u Gordona nelíbilo ale Lery je takovej kliďas a já jsem s ním docela spokojená. Ale když k nám vlezl páníček do kotce tak jsme na něj oba radostí skákali, že nás musel krotit. A procházka jako vždy byla super, no však to znáte. Dnes byla i masová konzervička a na tu já se vždycky moc těším. Tak jsem si to s páníčkem hezky užila ale on nezapomíná ani na ostatní. Já jsem vklouzla do svého kotce, Lery už byl také po procházce a koho že to páníček bere ven? Už jen koukám za mřížemi jak si to vykračuje s Britou. A za chvíli jsou z procházky zpět a následuje Terry. Je moc rád že na něj páníček nezapomíná. A půjde ještě někdo s páníčkem ven? To víte že půjde! A kdo? Vedle mého kotce jsou dvě krásný holky Connie a Monnie, jsou to kříženci asi Ridgebacka a jsou moc nešťastný. Zatím si v útulku nemůžou zvyknout a jejich dušičky se tetelí strachem. Asi žili někde ve stísněných podmínkách a bojí se vyjít ze svého kotce. No a znáte páníčka Barušky! Hned jim spěchá na pomoc, aby se ty krásné fenečky mohly zase usmívat na tento svět. Connie je trochu odvážnější a nechá se přemluvit aby vyšla z kotce. Ale Monnie je ještě moc bázlivá a tak vše pozoruje jen z boudičky. Ale obě jsou nejraději, když k nim páníček vleze do kotce. To se kolem něj začnou motat a olizovat mu ruce a jsou šťastné, když je páníček pohladí. A jak s nima páníček laškuje, najednou koukám, sáhne do tašky a ejhle! Další masová konzervička! To byste ty holky museli vidět! Sednou si k páníčkovi a ten je krmí z ruky! A že by ho kousli? Ale kdepak! To byste museli vidět jak jemně si berou svůj příděl. My na to koukáme s Lerym z vedlejšího kotce, sliny se nám sbíhají a páníček nezapomíná ani na nás! Tak jsme se všichni podělili o dobrůtku od páníčka a taky už nastává čas, kdy páníček musí jít domů. On se s námi hezky rozloučí, pochválí jak jsme šikovný a pomalu odchází směrem k bráně útulku. My za ním koukáme těma svýma kukadlama a nejde nám to na rozum. Jak to, že někdo nás už neměl rád a vyhodil nás na pospas svému osudu a jiný zase nás má rád chodí za námi do útulku a pomáhá nám ten těžký osud překonat. Tak páníčku Barušky, my tu na tebe čekáme a jsme moc rádi že za námi chodíš! Tak doufáme, že na tebe nebudeme dlouho čekat a zítra se tu zase objevíš! Páníček nám podá svou packu na to, že zítra zase přijde ale dnes už spěchá domů. No řekněte sami! Nebylo by to hezké mít jednou takového páníčka jako ten, co nám právě mizí za branou útulku? No to jsem toho do tebe deníčku zase naštěkala, za chvíli si usteleme ve svých boudičkách a bude se nám zdát, jak za námi přijde jednou páníček co nám dá nový domov a my mu budeme moci vrátit tu naši psí lásku. Slzička mě ukápla ale já se s tím nějak vyrovnám. Hlavně že za námi zase zítra přijde páníček Barušky! Dnes je to vše ale ještě vám musím něco říct! V útulku jsem dostala jméno Katrin. Ze začátku mi páníček říkal Káčo. A dnes? Jak mi říká páníček? Loučí se s vámi
Kačenka a ostaní pejskové z ústeckého útulku

17. červen 2011 22:02:02

Týden utekl jako voda a já vám ze své útulkové boudičky štěknu jak se mám. No žádná sláva to nebyla! Páníček Barušky byl na chatě a tak jsem čekala, až se zase objeví v útulku. Na procházky jsem chodila s jinými venčiteli, ale řeknu vám že na páníčka už jsem se těšila. A dnes vám koukám ze svého kotce kdo mě vyvenčí a nešálí mě zrak? No jo, je to on! Přichází k mému kotci a já jsem jak u vytržení! Nezapomněl na mě! No to si dneska zase užiju! Přivítání jak se patří, oblíznu páníčkovi ten jeho čenich a hurá za bránu útulku! Nejdřív si uděláme kolečko kolem průmyslovky, pak se jdem podívat na kopec nad útulkem a končíme na louce. Tam se potkávám s mým kolegou z kotce, Gordonem. A protože je vedro jak na Titaniku v kotelně, tak se natáhneme ve stínu pod stromem. Co natáhneme! Já sebou seknu na záda a čekám na drbání na bříšku! No to by bylo aby mě páníček nepodrbal! A já mu na oplátku šňafu po ruce a hrabu po něm packama. Tak jsem si dnešní procházku hezky užila, vracíme se zpátky do útulku a já vklouznu do svého kotce a jsem spokojená. Ale nejsem sama kdo čekal na páníčka. Za rohem ve výběhu už čeká Brita. A ta už vám poví sama, jaké to s páníčkem bylo.
Tak kdo si myslí, že se na páníčka těšila jen Káča tak je na omylu! Já jsem se na něj těšila úplně stejně! Ale první na řadě je Káča, to já vím. A teprve potom přijdu na řadu já. A už mám nasazený oboječek i vodítko a jde se ven. A s páníčkem jdeme stejnou cestou, kterou před chvílí absolvovla Káča. Na louce se zastavíme pod stromem ve stínu, páníček jde do podřepu, já se k němu přitulím a: tohle páníček nečekal! Poprvé co spolu chodíme na procházky se převalím na záda a dávám páníčkovi najevo, že má mou plnou důvěru! To víte že mě podrbal na bříšku a plácli jsme si packami na naše přátelství! Ale za chvíli už končí naše společné toulky a vracíme se k našemu psímu hotelu. Zaklapnou za mnou vrátka výběhu a já už jen smutně koukám za páníčkem jak ještě provětrá Terryho. Tomu už stačí když se proběhne po zahradě útulku. Tak jsme se všichni hezky vyvenčili, páníček ještě obejde všechny kotce a se všemi se rozloučí. Poslední piškotky jsou rozdány a smutná očka Káči, Brity, Leryho, Gordona, Vilíka, Dáši, Terryho a dalších pozorují, jak jim páníček mizí za obzorem. Za chvíli padne nad útulek soumrak, a až nastane tma, tak si ve svých boudičkových příbytcích necháme zdát sny o tom, že si jednou pro nás do útulku přijde hodný páníček a dá nám domov. Tak to je dnes vše a ve vší úctě se s vámi loučí
Káča, Brita a ostatní útulkáčci

10. červen 2011 21:11:01

Týden už jsem do tebe deníčku nic neštěkla tak vám zase aspoň pár řádků naštěkám. Taky si musím postěžovat, páníček Barušky měl pár dní výpadek v útulku protože byl na chatě a tak jsme my útulkáčci čekali až se nám tu zase objeví. No a přišel ve středu. A aby odčinil svoji neúčast tak nás venčil každý den pět. Mě, Gordona, Dášu, Britu a Terryho. A jak vypadalo to naše dnešní venčení to vám teď řeknu. Tak jako první jsem vyrazila s páníčkem na procházku já. To víte že už jsem byla nedočkavá až se ocitnu za branou útulku. Vodítko jako struna a jdeme na kopec nad útulkem. Tam už to znám a vím, co se asi bude dít dál. Tam už máme s páníčkem takové místo, které já dobře znám. Páníček pouští vodítko z ruky, šmátrá v tašce a ... nemýlím se! Otvírá masovou konzervičku a mě to dlouho netrvá, šup a je v mých útrobách! Po dobrém jídle ještě následuje odpočinek, to si sednem s páníčkem do trávy, já se pak převalím na záda a blbneme spolu. Já chňapu páníčkovi po ruce, on mě drbe na bříšku a je mi moc dobře. Za chvíli se zvedneme a jdeme se podívat na louku. A jak vám tak kráčíme po cestě, najednou se před námi objevil malý jorkšíráček! Šel sám, nikde v okolí žádný páníček a když jsem kolem něho procházela, tak na mě začal cenit zuby! No znáte mě, já nejsem žádný rváč ale kdyby mě páníček nedržel na vodítku, tak bych si to s tím nezdvořákem vyřídila! Ani se nedivím, že ta pitbulka Ejmí z Hradce Králové se bránila malým psům, které nakonec zakousla. Ona za to ale nemůže! Kdyby ji nechali na pokoji tak se nic nestalo! Ale zpátky k naší procházce. Tak jsme ještě s páníčkem došli na louku, tam jsem si ještě odpočinula ve stínu a za chvíli se vracíme do útulku. Vždyť páníček ještě musí vyvenčit dalšího zájemce o procházku, Gordona se kterým sdílím kotec. Tak se pomalu blížíme k mému kotci ... ale víte co? To ať už vám štěkne sám Gordon.
Tak já vám štěknu jak to bylo! Já už věděl, že mě páníček vezme na procházku a tak už jsem čekal až se otevřou vrátka kotce. Páníček je trochu pootevřel, že Káča vklouzne dovnitř ale já jsem na nic nečekal. Káču jsem odstrčil, páníčka taky a jsem venku! Vyřítím se na dvůr útulku a co nevidím! Zrovna se vrací z procházky Dáša se svou venčitelkou a tak si to zamířím rovnou k ní! To byste museli slyšet ten jekot! On ji zakousne!!! Cha, cha, já a zakousnout a ještě k tomu psí holku? Já si s ní chtěl hrát, Dáša na mě koukala jak na zjevení a ani se ji nedivím, když se na ní vyřítí takovej hromotluk. Ještě jsem po dvoře prohnal pár psů ale to už dal páníček Káču rychle do kotce a už se žene ke mně. Stačí pár chvatů a jsem zpacifikován! Už jsem si myslel, že dnes na procházku za trest nepůjdu ale páníček mi připnul ten správný obojek a vodítko a jdeme ven. A divíte se mi, že jsem takovej janek? Já totiž potřebuju pohyb a když jsem zavřenej v kotci, tak se musím nějak vyblbnout! Ale s páníčkem je to prima! Zprvu jsem ještě chvíli napínal vodítko ale za chvíli jsem byl utahanej jak pes a hezky jsem kráčel vedle páníčka a domů už jsem se vracel jako beránek. Do kotce jsem vklouznul sám, páníček si ještě chvíli vlezl k nám, s Káčou jsme se s ním hezky rozloučili a už mě ani nenapadlo, že bych zase chtěl vyrazit z kotce sám. Škoda, že není víc takových venčitelů jako páníček Barušky. On to nestíhá aby nás všechny vyvenčil a já bych zrovna potřeboval, abych byl venku co nejvíc. Tak snad si na mě zítra zase páníček udělá čas, já ho mám docela rád. Ale to říkají všichni mí kámoši z útulku. Tak se na něj budu těšit a předávám štěkot zpět Káče.
Tak to vidíte, dnes páníček venčil jen mě a Gordona ale řeknu vám, že toho měl až nad hlavu. Ani nestačil vyvenčit Britu s Terrym. Aspoň že Dáša byla venku s jinými venčiteli. No já myslím, že dnes jsme vám toho s Gordonem naštěkali víc než dost, za chvíli zalezeme do svých příbytků v boudičkách a zase vám někdy štěkneme, jak to tady u nás v útulku vypadá.
Vaše Káča a taky Gordon

10. červen 2011 21:11:01

Týden už jsem do tebe deníčku nic neštěkla tak vám zase aspoň pár řádků naštěkám. Taky si musím postěžovat, páníček Barušky měl pár dní výpadek v útulku protože byl na chatě a tak jsme my útulkáčci čekali až se nám tu zase objeví. No a přišel ve středu. A aby odčinil svoji neúčast tak nás venčil každý den pět. Mě, Gordona, Dášu, Britu a Terryho. A jak vypadalo to naše dnešní venčení to vám teď řeknu. Tak jako první jsem vyrazila s páníčkem na procházku já. To víte že už jsem byla nedočkavá až se ocitnu za branou útulku. Vodítko jako struna a jdeme na kopec nad útulkem. Tam už to znám a vím, co se asi bude dít dál. Tam už máme s páníčkem takové místo, které já dobře znám. Páníček pouští vodítko z ruky, šmátrá v tašce a ... nemýlím se! Otvírá masovou konzervičku a mě to dlouho netrvá, šup a je v mých útrobách! Po dobrém jídle ještě následuje odpočinek, to si sednem s páníčkem do trávy, já se pak převalím na záda a blbneme spolu. Já chňapu páníčkovi po ruce, on mě drbe na bříšku a je mi moc dobře. Za chvíli se zvedneme a jdeme se podívat na louku. A jak vám tak kráčíme po cestě, najednou se před námi objevil malý jorkšíráček! Šel sám, nikde v okolí žádný páníček a když jsem kolem něho procházela, tak na mě začal cenit zuby! No znáte mě, já nejsem žádný rváč ale kdyby mě páníček nedržel na vodítku, tak bych si to s tím nezdvořákem vyřídila! Ani se nedivím, že ta pitbulka Ejmí z Hradce Králové se bránila malým psům, které nakonec zakousla. Ona za to ale nemůže! Kdyby ji nechali na pokoji tak se nic nestalo! Ale zpátky k naší procházce. Tak jsme ještě s páníčkem došli na louku, tam jsem si ještě odpočinula ve stínu a za chvíli se vracíme do útulku. Vždyť páníček ještě musí vyvenčit dalšího zájemce o procházku, Gordona se kterým sdílím kotec. Tak se pomalu blížíme k mému kotci ... ale víte co? To ať už vám štěkne sám Gordon.
Tak já vám štěknu jak to bylo! Já už věděl, že mě páníček vezme na procházku a tak už jsem čekal až se otevřou vrátka kotce. Páníček je trochu pootevřel, že Káča vklouzne dovnitř ale já jsem na nic nečekal. Káču jsem odstrčil, páníčka taky a jsem venku! Vyřítím se na dvůr útulku a co nevidím! Zrovna se vrací z procházky Dáša se svou venčitelkou a tak si to zamířím rovnou k ní! To byste museli slyšet ten jekot! On ji zakousne!!! Cha, cha, já a zakousnout a ještě k tomu psí holku? Já si s ní chtěl hrát, Dáša na mě koukala jak na zjevení a ani se ji nedivím, když se na ní vyřítí takovej hromotluk. Ještě jsem po dvoře prohnal pár psů ale to už dal páníček Káču rychle do kotce a už se žene ke mně. Stačí pár chvatů a jsem zpacifikován! Už jsem si myslel, že dnes na procházku za trest nepůjdu ale páníček mi připnul ten správný obojek a vodítko a jdeme ven. A divíte se mi, že jsem takovej janek? Já totiž potřebuju pohyb a když jsem zavřenej v kotci, tak se musím nějak vyblbnout! Ale s páníčkem je to prima! Zprvu jsem ještě chvíli napínal vodítko ale za chvíli jsem byl utahanej jak pes a hezky jsem kráčel vedle páníčka a domů už jsem se vracel jako beránek. Do kotce jsem vklouznul sám, páníček si ještě chvíli vlezl k nám, s Káčou jsme se s ním hezky rozloučili a už mě ani nenapadlo, že bych zase chtěl vyrazit z kotce sám. Škoda, že není víc takových venčitelů jako páníček Barušky. On to nestíhá aby nás všechny vyvenčil a já bych zrovna potřeboval, abych byl venku co nejvíc. Tak snad si na mě zítra zase páníček udělá čas, já ho mám docela rád. Ale to říkají všichni mí kámoši z útulku. Tak se na něj budu těšit a předávám štěkot zpět Káče.
Tak to vidíte, dnes páníček venčil jen mě a Gordona ale řeknu vám, že toho měl až nad hlavu. Ani nestačil vyvenčit Britu s Terrym. Aspoň že Dáša byla venku s jinými venčiteli. No já myslím, že dnes jsme vám toho s Gordonem naštěkali víc než dost, za chvíli zalezeme do svých příbytků v boudičkách a zase vám někdy štěkneme, jak to tady u nás v útulku vypadá.
Vaše Káča a taky Gordon

3. červen 2011 22:02:25

Tak do tebe deníčku zase uložím pár zpráviček pro kamarády. Posledně jste se dozvěděli, jak jsem poprvé vyrazila s páníčkem Barušky na procházku. Uplynulo pár dnů a já si každý den užívám s páníčkem jako kdysi Bastík a nebo v nedávné době Karolínka. Jenom jsem ještě neokusila tu slast, kdy mě páníček pustí bez vodítka. Tak zatím to děláme s páníčkem tak, že když mě vyvede z kotce tak mi nasadí košík a za bránou ho zase sundá. Ale z vodítka mě ještě nepustil. Párkrát mu tedy vypadlo z ruky ale že bych přemýšlela o útěku tak to tedy ne! Ale páníček mi říkal že na vodítku nejsem kvůli tomu že bych utekla, ale ve středu na naší procházce jsem potkala Tedyho (taky z útulku) a docela jsme na sebe cenili zuby! On je ale Tedy pěkný provokatér! Dneska jsem byla na procházce a šel s námi taky Timeček se svým venčitelem. A já jsem si k němu čmuchla a šli jsme hezky vedle sebe a že bych byla agresivní, tak to ne! No však mě taky páníček učí jak se mám chovat. Jo a už si umím i sednout na povel! Ale dneska jsem měla průšvih! Když za mnou páníček přišel a vlezl ke mně do kotce, já vám měla takovou radost že jsem na něj skákala a nechtěně jsem ho drápkem škrábla do ruky až mu tekla krev. Ale páníček se na mě nezlobil, jenom mě řekl, že nesmím být takový janek. Ale řekněte sami, když já se na něj každý den tak těším a chci mu ukázat jak ho mám ráda. A dnešní procházka? No nemám nač bych si stěžovala. Na louce jsem si dala masovou konzervičku, piškotků bylo taky dost a muchlování s páníčkem taky, takže jsem byla spokojená. Ale po návratu do útulku to bylo horší! Do kotce jdu sama ale jak se zavřou dvířka tak to na mě padne a já začnu naříkat jak malé dítě! Kňučím a brečím, páníčku jak to že už jdeš pryč, já bych chtěla být s tebou, vždyť víš že tě mám ráda ale nic naplat, musím se smířit s tím, že se o páníčka musím podělit s dalšími mými kamarády. Tak koukám ze svého kotce, jak páníček ještě vyvenčí Terryho a potom Britu, no nesmím být sobec, vždyť oni to také potřebují projít se alespoň chvíli venku. Tak kamarádi to je dnes vše, naštěkala jsem toho víc než dost a já vám zase někdy štěknu co je u nás nového.
Vaše Káča

27. květen 2011 21:01:12

Zápis do deníčku od Katrinky.
Tak tohle vám kamarádi musím napsat! Včera jsem vám psala, že už se těším až se otevřou dvířka kotce a já budu moci vyjít ven na procházku. A tak vám napíšu, jak to dneska vypadalo. Ve dvě hodiny odpoledne se otvírá brána útulku, venčitelé se rozbíhají ke kotcům pro své oblíbence a za chvíli je u mého kotce i páníček Barušky. Koukám co to nese v ruce, nějaký špagát a to druhé, co to je? Otvírají se vrátka kotce ... páníček vstupuje dovnitř a povídá: Tak Káčo, dnes jdeme spolu na procházku! Ve mě by se krve nedořezal, tak já už můžu ven! Musím se vám ale přiznat, tak snadné to zase nebylo! A už mě páníček připíná kolem krku nějaký náhrdelník, to jsem si ještě nechala líbit ale pak mě na čenich strká takovou věc, já to ještě nikdy neviděla, že prý je to košík! Tak do toho se mi moc nechtělo, pořád jsem ucukávala ale nakonec se podařilo, páníček mi připnul vodítko ... otvírají se dvířka kotce ... a já poprvé co jsem v útulku vycházím ven! Ale ten košík na čenichu se mi vůbec nelíbil! Tak dlouho jsem ho packou sundavala, až se mi to povedlo! A i když my větší pejsci musíme chodit s košíkem (to je nařízení v útulku), tak s páníčkem jsme rychle vyběhli za bránu aby nás nikdo neviděl, páníček si připnul ten košík za pas a já si začala užívat naší společnou procházku. Prošli jsme se cestou nad útulek, pak jsme se vrátili na louku a po cestě mi páníček pořád něco povídal a chválil mě jak jsem šikovná, občas jsem polkla piškotek. Na louce jsme se zastavili, páníček si sednul do podřepu a co myslíte že jsem udělala? Nejdřív jsem si sedla k němu, pak jsem si natáhla packy a nakonec jsem se převalila na záda, to aby páníček věděl, že mám k němu důvěru! A drbání na bříšku taky bylo! No řeknu vám, já byla tak šťastná že mě má zase někdo rád a taky jsem páníčkovi na důkaz toho že ho mám ráda, olízla ten jeho čenich. Ale ten čas tak rychle utíká a my jsme se museli s páníčkem vrátit do útulku. No jo, ale co když nás někdo uvidí že jdu bez košíku? Ale to páníček taky vyřešil! Chvíli mě zkoušel nasadit ten košík, pak mi dal povel nesmíš, jako že si ten košík nesmím sundavat a já to pochopila hned! To bych asi nemohla jít zase s páníčkem na procházku! Tak to raději si ten košík nechám na čenichu, já stejně vím, že až příště půjdu s páníčkem tak on mi ho na procházce sundá! A tak jsme došli zpátky do útulku, to víte že se mi do kotce moc nechtělo ale páníček se musí poslouchat. Pak už jen smutnýma očima sleduji, jak mi páníček mizí za branou útulku. Tak to byla moje první vycházka s páníčkem Barušky a já už se těším, až se zítra objeví a půjdeme spolu ven. Už aby bylo zítra! A teď mám ve své boudičce o čem přemýšlet! Tak kamarádi dnes je to všechno a o tom, jaké dobrodružství s páníčkem prožiju vám napíšu zase příště.
Vaše Káča

26. květen 2011 22:44:50

Jak vám páníček psal v posledním zápisu v deníčku že musí vybrat nástupce Karolínky, tak výběrové řízení už proběhlo! Páníček chodil podle kotců a všichni pejskové na něj štěkali! Haf, haf já chci být nástupce! I Embra (ta pitbulí holka) na něj štěkala ale páníček několikrát prošel kolem kotců a vrátil se ke mně. Já jsem na něj neštěkala, jen jsem se na něj jen smutně podívala, on strčil ruku skrz mříže, já jsem mu položila hlavu na jeho dlaň a začala jsem mu lízat ruku. No vidíte, ani jsem štěkat nemusela a mám vyhráno! Ale taky se vám musím představit! Když jsem poprvé uviděla páníčka Barušky, tak jsem ještě žádné jméno neměla. A páníček mi dal jméno Katrin. Taky vám musím říci, jak jsem se do útulku dostala. Našli mě nějací lidé ležet v příkopu u silnice. Byla jsem zraněná, hlavu zakrvácenou, asi mě srazilo nějaké auto, ale to už si nepamatuji. Ti lidé mě odvezli do útulku, kde se mi dostalo lékařské péče. Ošetřili mi všechny rány co jsem utržila při tom střetu s autem a v karanténním kotci jsem čekala, co se mnou bude dál. Teď už jsem v normálním kotci ale na procházky ještě nemůžu. Ale páníček Barušky mě říkal, že už brzy budu moci jít na procházku. Tak na to se moc těším. Tak jsem z toho štěkání do deníčku nějak unavená, příště vám toho štěknu víc.
Vaše Katrinka (páníček říkal že mě bude říkat Káča)

23. květen 2011 19:49:21

Tak co, jste zvědaví jak jsem dopadla na té výstavě v Litoměřicích? No nebudu vás dlouho napínat! Já už jsem se z Litoměřic do útulku nevrátila! MÁM NOVÝ DOMOV!!! Skončila další kapitola páníčka Barušky a kdo že se dostane do jeho spárů? Dnes to projednával s pracovnicí útulku a dohodli se takto. Ty menší pejsky jako je třeba Timeček, můžou vodit na procházky děti. A páníček si může vybrat z těch větších pejsků, kteří už vyžadují určitou zkušenost. V karanténě je už dlouhou dobu německý ovčák, kterého cikáni hodili do uzavřené stoky kde žil víc jak měsíc. Ten je ale ještě moc nedůvěřivý i když od páníčka už si bere piškoty. A tak byla nabídnuta páníčkovi krásná křížená pitbulí holka. Zatím je ještě v karanténě ale brzy už by mohla chodit na procházky. Tak si počkejte jak to dopadne. A já, Karolínka, se tímto s vámi loučím. Za svého pobytu v útulku jsem poznala, že ne všichni lidé jsou zlí a na páníčka Barušky? Na toho já nikdy nezapomenu! Tak jako na něj nezapomínají Bastík, Karinka a teď já. A přeji té pitbulí holce ať s páníčkem Barušky prožije krásné chvíle tak jako všichni, co prošli rukama pod páníčkovým vedením.
Vaše Karolínka

20. květen 2011 19:31:53

Tak vám musím zas štěknout nějaké novinky do deníčku. Dnes to to v útulku vypadalo jako v úlu! Pejskové se připravovali na sobotní a nedělní mezinárodní a prodejní výstavu psů v Litoměřicích. Já nejdřív myslela že se na tu výstavu nedostanu a představte si že mě taky vybrali! A na výstavu musíme být vyšňoření, tak bylo velké koupání, pak mě páníček vytřel kožich do sucha a ještě jsem musela uschnout na sluníčku. Tak jsem zvědavá jesli se na té výstavě budu někomu líbit. Jenom škoda, že se mnou nejede na tu výstavu můj dočasný páníček. On má nějakou důležitou práci na chatě a tak mě nechá na pospas osudu. No já vám v pondělí napíšu jak jsem dopadla. Třeba si mě někdo vybere a tím pádem bych páníčka viděla dnes naposledy. Ale uvidím jak to dopadne. Třeba se vrátím zpátky a zase budeme s páníčkem brouzdat louku nad útulkem. Tak dnes je to vše, já se vám zase ozvu jak jsem dopadla já a moji kamarádi z útulku. Zdraví vás
vaše Karolínka

15. květen 2011 21:18:46

Tak zas něco do tebe deníčku štěknu. Dnes odpoledne počasí žádná sláva, pokukuji k vratům útulku jestli se v nich náhodou neobjeví páníček Barušky. A to víte že přišel! A hned si to namířil k mému kotci. No to víte že jsem ho přivítala! Páníčku tak ty už jsi tady! Já se na tebe tak těšila! Tak zapnout oboječek, připnout vodítko a jdeme! Vycházíme nad útulek, páníček mi dá povel ke mně a já koukám, že vodítko mizí v páníčkově kapse! A páníček povídá: Tak teď ukaž Karolínko co umíš! Tak já jsem úplně volná! Ale kdo by si myslel že budu utíkat, tak je na omylu! Víc jak pět metrů se od páníčka nevzdálím a pořád se po něm otáčím aby mě nikam nezmizel. Na procházce jsme potkali i Timečka s Danečkem a já pořád přilepená páníčkovi u nohy, no co vám budu povídat, tak tohle jsem ještě nezažila! A když se páníček zastavil tak já se zastavila taky a čekala jsem co se bude dít. Na louce šel páníček do podřepu, já hned k němu, v tu ránu jsem byla na zádech a už je tu drbání na bříšku a to já mám moc ráda. A těch pochval co jsem od páníčka dostala no řeknu vám že dnes to byl balzám na moje nervy. Tak to vidíte, ještě nedávno jsem byla jak klubíčko neštěstí a dnes si vykračuji vedle páníčka jako páv! A divíte se mi? Vždyť já jsem ve svém životě nepoznala, že by mě měl někdo tak rád jako páníček Barušky! A je tu konec naší procházky, já jdu poslušně vedle páníčka až dojdeme k mému kotci. Vklouznu dovnitř, páníček za mnou sundá mi oboječek a to vím, že dnes už nikam nepůjdem. A je tu loučení. Dvířka kotce se zavírají a já za páníčkem jen smutně štěkám: Viď že za mnou zase přijdeš, já se na tebe budu těšit, vždyť s tebou mě zase baví žít! A páníček na to: Karolínko, vydrž do zítra a zase si spolu uděláme hezkou procházku. Já to snad do toho zítřka nevydržím! Už abych ho tu měla zase zpátky! Teď mi nezbývá, než zalehnout do své boudičky a přemýšlet o tom, jaké to zítra s páníčkem bude. Ale kdyby se snad našel pro mě nějaký hodný páníček, který umí hladit a chválit jako ten páníček Barušky, tak bych také byla moc šťastná. Já bych totiž potřebovala tu lásku a péči po celý den a nejenom v době procházek v útulku. A to je dneska všechno a já vám zase příště napíšu, jak si s páníčkem Barušky užívám.
Vaše Karolínka

11. květen 2011 21:24:06

Tak deníčku zase do tebe uložím pár zpráviček pro kamarády. Musím si postěžovat, páníček za mnou v pondělí nepřišel. Měl prý moc práce na chatě. Tak jsem čekala že se objeví v úterý. V úterý přišel k zavřené bráně útulku a tam mu řekli, že dnes venčení pejsků odpadá! Všichni venčitelé byli posláni domů ale páníček se přesto dovnitř dostal. Jistě vás bude zajímat co se v útulku v úterý událo a proč se zrušilo naše venčení. Do útulku přijeli natáčet televizní pořad "Chcete mě"! A tak jsme se s mými kamarády střídali před kamerou a pózovali jsme s panem Srstkou, třeba si nás někdo v televizi všimne a na někoho z nás se usměje štěstí v podobě nového domova s páníčkem. A i když dnes venčení odpadlo, tak já jsem byla s páníčkem chvíli venku když ti filmaři odjeli. A kdo by se na nás chtěl podívat, tak ten pořad budou v televizi vysílat 22.5.. A ve středu? Páníček Barušky zase přišel za námi do útulku, nejdřív byl na procházce s Timečkem, potom vyvenčil Terryho a nakonec se věnoval mě. Já ještě na dlouhé procházky nesmím a tak jsme si spolu užívali na zahradě v útulku. A představte si, že jsem dnes skoro našla nový domov! Do útulku přišli nějací lidé, že by chtěli pejska. A jak mě viděli že si hraju na zahradě s páníčkem Barušky tak jsem se jim líbila. Ale pracovnice útulku jim řekla, že ještě musím přibrat aby si mě mohli vzít. A tak si vybrali Denise, ten je docela vypasenej a tak dnes už Denis bude spát v novém domově a já si ještě musím počkat. Ale mě to nevadí, já už si pomalu zvykám na páníčka Barušky a s ním je mi docela dobře. Jo a jak mám tu hlavní fotku na profilu, tak už se nekoukám tak smutně. A na páníčka Barušky už si pěkně vyskakuju! Hlavně když mě odchází domů! To bych šla nejraděj s ním. Tak dnes už jsem toho naštěkala dost, rozloučím se s vámi svým haf, haf a jdu přemýšlet do své boudičky co mě asi čeká zítra.
Vaše Karolínka

7. květen 2011 22:25:04

Od Karolínky z útulku
Pamatujete se jak Karinka, když našla nový domov, sháněla za sebe náhradu kdo bude pokračovat v psaní deníčku útulkových pejsků? Tak od dnešního dne kamarádi jsem se stala po Karince útulkovým zmocněncem pro styk s psí veřejností já, Karolínka. A moje pravá packa bude můj tiskový mluvčí, páníček Barušky. A je to!
Já se vrátím ještě o pár dnů zpět a to na voříškiádu 1.května. Ron, Clark, Chip, Štěpánek, Čertice a Taison to byla šestice útulkáčků, která získala jednu zlatou a tři stříbrné medaile! A za týden z této šestice zbylo torzo! V útulku zůstali jen Štěpánek a Clark, ostatní dali útulku sbohem a už mají své páníčky a nový domov! Ale na ty ostatní páníček nezapomíná! Každý den jde na procházku s Timečkem, potom vyvenčí Terryho no a na mě také nezapomíná. Akorát že já nemůžu chodit na dlouhé procházky a tak se s páníčkem zatím procházíme jen v areálu útulku nebo jen kousek za bránou. Já mám totiž dlouhé vycházky zakázaný od pana doktora, že prý jsem ještě moc slabá. No je to pravda že mi jsou vidět žebra a také jsem ještě nedávno tomu jídlu moc nedala. A jen pro představu, já nosím obojek Timečka a ještě je mi volný! Ale teď jak jsem poznala páníčka Barušky tak už mě docela chutná a taky vám řeknu proč. Psychika měla velký vliv na to že jsem nechtěla jíst ale teď jak jsem poznala páníčka Barušky, tak je zase ten svět pro mě veselejší. A nejen že už mi začíná chutnat ale také si s páníčkem hrajeme. Já už jsem ho šňafla za ucho a taky za vousy! Ale opatrně! A taky se před páníčkem převalím na záda a on mě drbe na bříšku, já si položím hlavičku do trávy a můžu říct, že je mi moc dobře. To já jsem nikdy nepoznala, aby mě měl někdo tak rád jako páníček Barušky. Ale já mu to vrátím! Na to se může spolehnout!
Tak kamarádi, příště vám napíšu jak pokračujeme s páníčkem v našem vztahu a doufám, že to budou jen samé dobré zprávy.
Vaše Karolínka

7. květen 2011 22:25:04

Od Karolínky z útulku
Pamatujete se jak Karinka, když našla nový domov, sháněla za sebe náhradu kdo bude pokračovat v psaní deníčku útulkových pejsků? Tak od dnešního dne kamarádi jsem se stala po Karince útulkovým zmocněncem pro styk s psí veřejností já, Karolínka. A moje pravá packa bude můj tiskový mluvčí, páníček Barušky. A je to!
Já se vrátím ještě o pár dnů zpět a to na voříškiádu 1.května. Ron, Clark, Chip, Štěpánek, Čertice a Taison to byla šestice útulkáčků, která získala jednu zlatou a tři stříbrné medaile! A za týden z této šestice zbylo torzo! V útulku zůstali jen Štěpánek a Clark, ostatní dali útulku sbohem a už mají své páníčky a nový domov! Ale na ty ostatní páníček nezapomíná! Každý den jde na procházku s Timečkem, potom vyvenčí Terryho no a na mě také nezapomíná. Akorát že já nemůžu chodit na dlouhé procházky a tak se s páníčkem zatím procházíme jen v areálu útulku nebo jen kousek za bránou. Já mám totiž dlouhé vycházky zakázaný od pana doktora, že prý jsem ještě moc slabá. No je to pravda že mi jsou vidět žebra a také jsem ještě nedávno tomu jídlu moc nedala. A jen pro představu, já nosím obojek Timečka a ještě je mi volný! Ale teď jak jsem poznala páníčka Barušky tak už mě docela chutná a taky vám řeknu proč. Psychika měla velký vliv na to že jsem nechtěla jíst ale teď jak jsem poznala páníčka Barušky, tak je zase ten svět pro mě veselejší. A nejen že už mi začíná chutnat ale také si s páníčkem hrajeme. Já už jsem ho šňafla za ucho a taky za vousy! Ale opatrně! A taky se před páníčkem převalím na záda a on mě drbe na bříšku, já si položím hlavičku do trávy a můžu říct, že je mi moc dobře. To já jsem nikdy nepoznala, aby mě měl někdo tak rád jako páníček Barušky. Ale já mu to vrátím! Na to se může spolehnout!
Tak kamarádi, příště vám napíšu jak pokračujeme s páníčkem v našem vztahu a doufám, že to budou jen samé dobré zprávy.
Vaše Karolínka

5. květen 2011 20:34:55

Dnes bylo v útulku zase tolik zážitků, že to musíme uložit do deníčku. Tak hezky popořádku. Jsou dvě hodiny odpoledne, brána útulku se otvírá a venčitelé se ženou k našim kotcům aby si na procházku ulovili toho nejlepšího hafana. Ale co to! Páníček Barušky mezi nimi není! Útulek se vyprazdňuje, kotce jsou skoro prázdné jen pár hafíků kouká za mřížemi jestli se na ně dnes také usměje štěstí. A mezi nimi i Terry, Timeček a Karolínka. Jsou tři hodiny a koho to nevidíme? Je to on, páníček Barušky! No dneska si dal na čas! Že prý mu domů přišli řemeslníci opravit prasklé topení. No hlavně že vůbec přišel. A první jde na řadu Timeček! Ten už hrabe svou malou pacičkou pod mříží a nemůže se dočkat až vyběhne ven. Nasadit obojek a vodítko a jde se! Já (Timeček) vám ale musím něco říct. Když jdu s páníčkem na procházku a potkáváme známé kolem útulku tak se každý diví co se to děje. Ještě nedávno potkávali páníčka s Cornelem, to vypadalo jak když páníček táhne lokomotivu a teď když nás potkají spolu a já mu u nohy nejsem skoro vidět, tak z toho mají legraci. No tak já mám procházku za sebou a teď je na řadě Terry. Páníček s Terrym procházejí branou útulku a za bránou stojí nějaká paní se psem. Já (Terry) i když neslyším, tak zrak mám ještě dobrý. Toho psa co stojí za branou odněkud znám! Přijdeme blíž a ... nemůžu uvěřit svým očím! Vždyť je to ... Karinka! No to je překvapení! Páníček předá vodítko vedle stojícímu venčiteli, chvíli na sebe s Karinkou koukají jako by tomu nemohli uvěřit a už je tady skok Karinky na páníčka Barušky, vítají se spolu, no co vám budu povídat, jako by se spolu neviděli roky! A to je Karinka v novém domově teprve měsíc! Nezapoměla na dočasného páníčka ale teď už má svoji paničku, která ji dala domov a je vidět že ta je přednější. Tak jde Karinka s Terrym jako kdysi na společnou procházku na louku, ale za chvíli se musí rozloučit. Panička s Karinkou odchází směrem od útulku, páníček s Terrym se zase vracejí zpět a je vidět, že Karinka ví kam má jít. Ještě se ohlédne jako by říkala: Já tě mám páníčku moc ráda ale to víš, domov je domov! A už cupitá poslušně vedle své paničky přes louku. Je vidět, že to má Karinka v hlavě srovnaný. Na páníčka Barušky nezapoměla ale panička je jen jedna! Tak Terry už je také ve svém výběhu ale ještě není všemu konec. Ještě je tu jeden pejsek, kterému páníček slíbil že mu pomůže. Ano je to Karolínka. Ta už kouká ze svého kotce jestli se jí někdo všimne. A je to tady! Páníček vstupuje ke Karolínce do kotce a hladí ji po hlavičce, podrbe za ouškama a povídá a povídá. Karolínka přitiskne svou hlavičku k páníčkovi a i když je na ni vidět že se ještě bojí, tak v jejích očičkách už zasvitla jiskérka naděje: Co bude dál? I když už je dávno po procházkách a všichni útulkáčci odpočívají ve svých kotcích, páníček se domlouvá s pracovnicí útulku, zda by ještě mohl vzít Karolínku ven. A za chvíli připíná Karolínce oboječek a vodítko, otevírají se vrátka kotce dokořán a ona pomalu rozvážným krokem opouští poprvé svůj kotec! A co na to Karolínka? Mě to bylo od počátku divný, že na mě páníček Barušky mluví takovým tichým hlasem, pořád jsem čekala že mě uhodí ale kdepak! A i když pomalu zvedne ruku aby mě pohladil tak se instinktivně krčím ale já si na to musím zvyknout, protože už vím, že to se mnou páníček myslí dobře. Prošla jsem se s páníčkem v areálu útulku, hezky pomalu a pořád jsem koukala svýma kukadlama na páníčka. A pak jsme došli až k hlavní bráně a já se ocitla poprvé mimo útulek! To vám je nádhera! Co packa packu mine jsme šli s páníčkem, on na mě pořád mluvil a chválil mě jak jsem šikovná ale já vím že mi to ještě chvíli bude trvat než ze mě spadne ten strach. Ale s páníčkem to asi dokážu brzo. Taky musím hodně jíst protože jsem moc hubená a jsou mi vidět žebra. A taky ještě nemám moc velkou sílu se udržet na packách a dneska jsem se trochu motala. Ale páníček říkal že to bylo dobrý. Jo a taky mi slíbil, že mě přinese nějaký masíčko, tak jsem zvědavá co to bude. Teď už jsem ve svém kotci, schrupla jsem pár piškotů co mi tam páníček nechal a ještě mám v mističce maso tak se do něj asi pustím. Za chvíli se stočím do klubíčka ve své boudičce a budu přemýšlet. A o čem? No přece o tom, jak zase zítra půjdu s páníčkem Barušky, jak mě bude hladit, drbat a povídat si se mnou, já se pomalu přestanu bát a nebudu uhýbat před pohlazením a víte že už se na páníčka docela těším? Tak snad dneska v noci už budu mít klidné sny a nebudu sebou házet ze spaní. Už aby bylo zítra a druhá hodina odpolední. Já už se nemůžu dočkat!
Vaše Karolínka a také ostatní pejskové z útulku

3. květen 2011 20:44:46

Dlouhou dobu už nenapsali pejskové z útulku do svého deníčku zprávičku. A protože se v útulku pořád něco děje tak si poslechnětejak se ti psíci přehoupli z dubna do májových dnů. Nejdůležitější akcí která se konala v Ústí byla "voříškiáda" na 1.máje. A ani pejskové z útulku u toho nesměli chybět! Na všechny se nedostalo a tak dostalo příležitost šest statečných útulkáčků. Štěpánek, Clark, Chip, Ron, Čertice a Taison. Vedli si znamenitě a ve svých kategoriích získali jednu zlatou a tři stříbrné medaile. Jen Čertice s Taisonem vyšli naprázdno. Oni teprve sbírají zkušenosti ale příště už to bude lepší. A jak to vypadalo v útulku? To vám teď poví tiskový mluvčí Cornel.
Já jsem tedy na "voříškiádě" nebyl, no řekněte sami, kříženec bullmastifa, copak já jsem nějaký voříšek? Ale taky bych se rád podíval trochu dál než za humna útulku. Já vám ale povím, jak já jsem oslavil první máj. Ráno jsem koukal že se v útulku objevil páníček Barušky ale on z kotce vytáhnul Taisona a odjel s ním na voříškiádu. V poledne se vrátili domů a to jsem viděl páníčka podruhé. Už jsem si říkal že dnes už se asi neobjeví, ale jak jsem se mýlil! Ve dvě hodiny odpoledne jsem ho spatřil potřetí! To ale už mířil rovnou k mému kotci a to už jsem věděl, že mě procházka nemine. Vyšli jsme na louku nad útulkem, sluníčko hřálo do kožichu a tak páníček usoudil, že se schováme do stínu. Usadili jsme se pod košatým stromem, já si lehl do trávy a páníček mě hladil po kožichu a drbal na břiše a co myslíte že se stalo? Já jsem usnul! Tedy ne úplně, jak mě páníček přestal drbat, tak jsem zvednul hlavu a povídám: Tak co je s tím drbáním? No pak jsme se šli ještě projít a za chvíli už je konec procházky a tak mířím zpátky do kotce. Tak to bylo v neděli. V pondělí nám počasí ukázalo tu svoji nevlídnou tvář a tak žádné procházky nebyly. Lilo jako z konve a tak všichni psíci v útulku čekali, jak bude v úterý. Ráno tu u nás sněžilo, ale to ať už vám řekne páníček.
V úterý bylo opravdu počasí na draka! Ráno chumelenice, foukal studený vítr a teplota kolem nuly. Naštěstí se počasí odpoledne trochu umoudřilo a tak se vyráží do útulku! Beru do ruky postroj pro Cornela a pracovnice útulku mi povídá: No jo, ale jestli chcete venčit Cornela, tak ten už tady není! Od včerejška má nový domov. No co se dá dělat! Cornel je pryč, Taison už je venku s jinými venčiteli a tak bude více času na Timečka. A ten už dává v kotci najevo svou radost. No to další ať už vám poví sám Timeček.
Já už se tak těšil na páníčka Barušky, to víte včera jsme nebyli na procházce kvůli počasí tak si to dneska užijem! A taky jo! Vyjdeme ven za bránu a já vám pořád něco cítím! A ta vůně jde od páníčka! Došli jsme na louku, tam páníček sáhnul do kapsy no vždyť to povídám! Vařená kuřecí křidýlka, kůžičky a chrupky! No to jsem si pochutnal! To by mohl páníček přinést častěji. Tak se ještě proběhnu po louce s Damiánkem a Bobíčkem, schrupneme společně pár piškotů a čas nás tlačí k návratu do psího hotelu. Cupitám páníčkovi u nohy bez vodítka a za chvíli jsem ve svém kotci se Štěpánkem, Rasym a Danečkem. Tak páníčku, zítra na tebe zase čekám, nezapomeň! Páníček se ještě odchází rozloučit do kanceláře s pracovnicí útulku a v kanceláři sedí pejsek. Je to Karolínka a je na ní vidět, že se moc bojí. Je moc hubená a je na ní vidět, že než se dostala do útulku tak si prožila asi krušný život. Páníček ji pohladí ona se jen krčí a kouká těma smutnýma očkama. Páníček povídá a povídá, a najednou se Karolinka postaví a opře si tlapičky o páníčka, podívá se na něj těma svýma krásnýma kukadlama a je rozhodnuto! Karolinka bude další pejsek, kterému bude páníček věnovat zvýšenou péči! A to by bylo, abychom z toho Karolínku nedostali. A já Timeček budu páníčkovi pomáhat. Tak a je to!
To jsme toho zas naštěkali, tak dnes je to vše a loučí se s vámi haf, haf
vaši útulkoví kamarádi

29. duben 2011 21:39:29

Dlouho už jsme do deníčku nic neuložili a tak si přečtěte, jaký byl náš dnešní den. A jak to dnes vypadalo? Ve dvě hodiny se z nebe snášejí proudy vody, tak to jsme zvědaví jestli bude nějaká procházka. Venčitelů je jako šafránu a páníček nikde. Ten už asi dnes nepřijde! Jsou tři hodiny odpoledne, déšť pomalu ustává a co to vidíme? Kdo to kráčí svižným krokem k útulku? No to je přece páníček Barušky! Tak přece na nás nezapomněl! Timeček hrabe pacičkou u vrátek kotce, Taison se postaví k mříži a čeká až se otevřou vrátka a Cornel? Na to jak je to velký pes, tak brečí samou radostí! A z vedlejšího kotce kouká Terry a říká si: Tak snad i na mě se dneska dostane abych provětral své kosti na louce! Tak kamarádi hezky popořádku povídá páníček. Najednou vás všechny neutáhnu! A první přichází na řadu ten, který nejvíc brečel. Páníček vstupuje do kotce ke Cornelovi a ten je radostí bez sebe. Však on vám o tom Cornel poví sám.
Já jsem tak šťastný, že za mnou přišel páníček Barušky a jak jsem ho radostně vítal, tak se mi smekly nohy a já upadnul na záda! No nic se mi nestalo páníček hned ke mě přiskočil a za chvíli už jsme opouštěli můj pokoj v psím hotelu (kotec). Tak kam s páníčkem půjdeme? A on na to: Corneli nech se překvapit! Jdeme po louce nad útulkem, přejdeme hlavní silnici a kolem Billy míříme na sídliště. Tak tady jsem ještě nebyl! A přicházíme k jednomu paneláku a z otevřeného okna na nás někdo mává! Vždyť je to panička Barušky! Tak páníček mě šel ukázat kde bydlí! Zamával jsem na paničku svou tlapou a už se zase vracíme zpátky k mému dočasnému domovu. Vždyť tam čekají další mí kamarádi na páníčka! Jo a panička se nechala slyšet, jaký jsem krásný pes! Tak už jsem doma, vklouznu do svého kotce a další procházka čeká na Taisona a Timečka. I oni vám poví, jaká byla procházka s páníčkem!
Už jsme si mysleli, že dnes procházka nebude ale páníček je spravedlivý. Cornel se uvelebil ve svém kotci a teď je řada na nás. My s Taisonem chodíme společně, protože nás páníček zvládne oba. Taison ten si běhá na volno a já cupitám páníčkovi hezky u nohy. Vyšli jsme na kopec nad útulkem a tam už na nás čekají Clark a Chip. A je také čas piškotové svačinky! Že nevíte co to je? To páníček hrábne do kapsy a všichni už víme co bude následovat. Seběhneme se okolo páníčka a on nám rozděluje piškotky. A ten kdo má zrovna dostat piškotek, tak toho páníček pojmenuje. Teď dostane Taison, teď Clark, Timeček a Chip, my sedíme kolem něho, vůbec se nepereme a každý čeká na svůj příděl. Ještě si chvíli pohrajeme a nastává čas návratu. To víte že se nám moc nechce zpátky, my bychom to s páníčkem vydrželi až do večera ale nic naplat, poslouchat se musí a tak za chvíli končíme v našem ubytovacím zařízení. A ještě jeden pejsek netrpělivě čeká, zdali se dnes dostane ven. Ano, je to Terry. On už vám to poví sám.
Je po návštěvních hodinách v útulku a já ještě nebyl venku. Snad na mě páníček nezapomene. A nezapomněl! I když jsou všichni mí kamarádi dávno ve svých kotcích, tak si si jdu užít té své procházky s páníčkem Barušky. Abyste si nemysleli že jsem nějaký tahoun a nebo že lítám po louce jako splašený, tak to ne! Mě stačí když jdu páníčkovi u nohy, občas si opřu hlavu o jeho nohu, on mě podrbe, poplácá mě po plecích, dá mi piškotek a pomalu spolu kráčíme co noha nohu mine a tu procházku si hezky užíváme! To víte, celý život jsem hlídal za plotem a sloužil jsem opravdu poctivě tak snad si na starý kolena můžu trošku užít s někým kdo mě má rád. A dnešní moje procházka s páníčkem je u konce, zaklapne za mnou závora u mého kotce a všichni společně se díváme za naším dočasným páníčkem, který za námi chodí do útulku a dává nám naději, že snad ještě někdy budeme mít jen toho svého páníčka.
Páníček se ještě rozloučí se všemi obyvateli psího hotelu a už zase kráčí k bráně, kterou před chvílí prošel v opačném směru. Bezelstná očička pejsků sledují jeho kroky a kdo myslíte že se s ním loučí nejvíc? Je to Timeček! I když se štěkotem loučí všichni pejskové, tak ten Timečkův štěkot se nedá přeslechnout. Není to štěkot hlasitý. Je to štěkot prosebný! Najde se pro Timečka hodný páníček, který by mu dal domov? Timeček se na to už moc těší!
Končí jeden všední den v útulku. Další dny budou následovat a záleží jen na nás na lidech, jaké dny to budou pro útulkové pejsky. A já jim přeji, aby ti útulkoví chlupáči měli život o jakém se jim zdá.
Mít svůj vlastní domov a milující páníčky.
Vaši útulkáčci z Ústí

16. duben 2011 11:33:41

Včera už jsem vám do deníčku o sobě něco napsal a dnes vám ještě štěknu svůj krátký životopis z mého pobytu v útulku.
Mé jméno už znáte, jmenuji se Cornel, jsem kříženec a v mých žilách koluje po rodičích pravděpodobně krev pitbulla. Je mi asi 6 - 7 roků, ale kolik mi je doopravdy to se už asi nikdo nedozví. Já to vyštěkat neumím a mí bývalí páníčkové jsou nezvěstní. V současnosti žiju v ústeckém útulku pro opuštěná zvířátka a jak jsem se sem dostal? Asi jako téměř všichni obyvatelé tohoto psího hotelu! Když se mě mí bývalí páníčkové nabažili, tak mě vyhodili na ulici. Pak u mě zastavilo auto s nápisem "Policie", chytili mě a jako trestance mě odvezli do útulku. Začátky v útulku byly krušné. První dny jsem trávil v karanténím kotci a musel jsem si zvykat na to, že se musím dívat na svět skrze mříže. Těm kdo to neprožil musím říci, že to není hezký pohled! Ale protože pes si zvykne na všechno, tak i já jsem si pomalu zvykal na to, že budu muset nějaký čas prožít v útulku. Uběhl čas mého pobytu na karanténě a já se dostal do kotce, odkud si nás můžou vzít venčitelé na procházku. Tak jsem si říkal, že si mě někdo vezme na procházku ale jak jsem se mýlil! Každý den chodili kolem mého kotce venčitelé, vybrali si vždycky mé kolegy z vedlejších kotců a mému kotci se vyhýbali jako čert kříži! Piškotky mi házeli z dálky, nikdo mě nepohladil a mě bylo smutno. Já vím, že mé vzezření nebudí důvěru, a do psí dušičky moc vidět není. Já jsem si všimnul, že každý den chodí kolem mého kotce jeden venčitel a ten vodí na procházky Karinku. Na Karince bylo vidět jak je šťastná, že za ní ten venčitel chodí. To my psi poznáme. Jo tak takového venčitele bych chtěl taky! Až jednou jsem zjistil, že Karinka už v útulku není. Našla nový domov! V duchu jsem si přál, aby ten venčitel přišel také za mnou a vzal mě na procházku. Ještě pár dní to trvalo, ten venčitel bral na procházky jiné pejsky až jednou, poslouchám toho venčitele jak se baví s šéfovou útulku a ptá se: Jak to vypadá s tím pitbullem? Chodí vůbec na procházky? A dostalo se mu odpovědi: No zatím ještě venku nebyl ale jestli ho chcete vyzkoušet tak můžete. A ten venčitel na to odpověděl: Každý pes má přece právo na to proběhnout se venku! Ve mě se dech zatajil v očekávání věcí příštích! Do kotce ještě žádný venčitel za mnou nevlezl, ani ruce ke mně za mříže nikdo nestrčil a tak čekám co se bude dít! A už ten venčitel přichází k mému kotci, otvírá vrátka a vstupuje ke mě! Tak co Corneli, půjdeme ven? Já už se na to třesu a on se mi ještě ptá! Nasadí mi obojek, připne vodítko a dveře kotce se otvírajíííí! A jsem venku! Řeknu vám, že po té dlouhé době, kterou jsem trávil jen za mřížemi jsem jako v opojení! Chci si tu volnost užít a tak napínám vodítko a nejraději bych se rozeběhnul sám vstříc své volnosti. Ale na druhém konci vodítka je ten venčitel a i když má se mnou spoustu práce, tak zvládá udržet moje emoce. Musíme si ještě s tím venčitelem na sebe zvyknout ale už první náznaky říkají, že to bude dobrý. No ta první procházka dlouho netrvala, za chvíli se vracím zpět do kotce a má psí dušička cítí, tak přece jen tu nejsem zbytečný a někdo mě má ještě rád! Ulehám ve svém kotci a vtom se ozve štěknutí z vedlejšího kotce. Já mám totiž kotec vedle Terryho. Hele Corneli, víš ty vůbec kdo tě dneska z toho kotce vytáhnul? To byl páníček Barušky! Tak si toho považuj! On sem za námi chodí každý den a my už ho známe a máme ho tu všichni rádi! No tak snad jsem se páníčkovi Barušky zalíbil a vezme mě ještě na procházku! A vzal! Druhý den přišel a co myslíte že jsem udělal? Už jsem vůbec nenapínal vodítko, šel jsem pěkně u nohy páníčka (já už mu tak budu říkat) a ještě jsem se po něm otáčel jako bych říkal. Tak co jdu dobře? No asi byl se mnou páníček spokojený, protože jsem každou chvíli dostal piškot, co chvíli mě pohladil a těch pochval co jsem dosta! A když jsem se poslušně vrátil po procházce do svého kotce, tak mi páníček povídá: Půjdeme zase zítra spolu? No kdo by nechtěl! Už teď se budu těšit na další den a na páníčka Barušky! S ním jsem zase dostal chuť do života. A kdyby se snad našel někdo, kdo by mi chtěl dát nový domov, tak se zeptejte páníčka Barušky a ten vám potvrdí, že jsem opravdu hodný pes ze kterého nemusíte mít strach i když tak na první pohled vypadám.
Váš Cornel

14. duben 2011 20:12:45

Pro vás co čtete náš útulkový deníček nejdříve pár štěknutí od Gringa.
Tak jsem se chtěl stát nástupcem Karinky ale páníček Barušky rozhodl jinak. Zatím žádný nástupce nebude a do deníčku budou štěkat ti pejskové z útulku, kteří to potřebují nejvíc! A co že potřebují? No přece své páníčky! Jak už víte, tak o mě byli dva zájemci. Ten jeden má problémy s bytem a ten druhý si mě zamluvil a pak vůbec nepřišel! No a ten první zájemce aspoň za mnou chodí každý den do útulku a bere mě na procházky. Řeknete si, tak proč se mnou nechodí páníček Barušky? Tak to se dozvíte na konci tohoto zápisu! Další pejsek co si do deníčku štěkne je Tim.
V útulku mi nikdo neřekne jinak než Timeček. Jsem kříženec asi špice, a je mi deset let. Před osmi roky si mě právě z tohoto útulku vzali páníčkové ale i oni zestárli, už se o mě nemohli starat a museli se odstěhovat do domova důchodců. A tam pejskové nesmějí a tak jsem zase skončil v útulku. No že by se mi tady líbilo to ne. Já byl zvyklý na pohodlí domova a tak jsem se jen krčil v koutku kotce. Ale to by nebyl páníček Barušky aby si mě nevšimnul! A tak jsem s ním byl už párkrát na procházce, a docela se mi to s ním líbí. A jak jsem se dřív krčil v koutku tak dnes když přijde páníček Barušky, tak už se na něj docela těším a vítám ho za mřížemi svého kotce. A další kdo vám něco štěkne do deníčku je Taison.
Tak mě je jeden rok a jak jinak, jsem taky kříženec. Já se s páníčkem Barušky seznámil tak, že v sobotu, kdy chodí do útulku nejvíc lidí, tak jsem zůstal v útulku poslední a na páníčka Barušky jsem zbyl. A to bylo dobře! Páníček ve mě objevil talent! A já zase objevil v páníčkovi toho pravého kamaráda! Za piškotek udělám cokoliv a tak jsme začali s páníčkem trénovat. Ze začátku to bylo jen "sedni" a "podej packu" ale já jsem psík učenlivý a když mě páníček vezme na další procházku, tak se toho naučím určitě víc. A na procházce chodím bez vodítka! No řekněte sami, kam bych asi utíkal, když se o mě páníček Barušky tak hezky stará! Tak a teď vám něco štěkne do deníčku Cornel.
Já se jmenuji Cornel a co jsem zač, tak to se podívejte na mojí fotku ve fotogalerii. Je mi asi sedm roků. A jak jsem se seznámil s páníčkem Barušky? Každý den chodil kolem mého kotce, já na něj štěkal aby si mě všimnul, no piškotek jsem vždycky dostal ale já chtěl víc! Až dneska! Páníček se na mě informoval u šéfové útulku jak to se mnou vypadá a ta mu řekla, že zatím se nenašel venčitel, který by měl odvahu vyvést mě z mého kotce. Ale to neznáte páníčka Barušky! Tak to ne, každý pes má přece právo na to proběhnout se venku! A už se blíží k mému kotci, vstupuje dovnitř a nasazuje mi obojek! Ještě vodítko, vrátka kotce se otvírají a já poprvé co jsem v útulku vybíhám ven! To víte že jsem za sebou hned na poprvé páníčka vláčel ale ten se nedal! Přitáhnul si mě, a upozornil mě že takhle ne a za chvíli už jsem mu seděl u nohy a sledoval jeho povely co mám dělat. A taky mě za to pochválil a poplácal po plecích. No chce to ještě pár vycházek abych pochopil co se po mě chce a já si myslím že se mnou bude páníček Barušky spokojený. Hlavně aby mě zase vytáhnul z toho kotce! Už se na to moc těším. A mnozí z vás si řeknou. A co Terry? Taky nepřijde zkrátka! Včera byl s páníčkem na procházce ale nějak zvlášť se nevyznamenal! Chtěl zakousnout Gitu! No zakousnout, on ji spíš jen oslintal, a pořád si chce dokazovat že je v kondici ale to stáří už je na něm znát!
Tak dneska už toho štěkání do deníčku bylo dost A za všechny pejsky z útulku se s vámi loučí haf, haf
Cornel

9. duben 2011 21:47:21

Kamarádi moji milí! Dnes vám štěknu ze svého nového domova do deníčku jen pár slov a potom už přenechám tento deníček svým kamarádům. Já už mám totiž nový deníček a kdo to ještě neví, tak mě najdete u uživatele "Bobeš" na mém vlastním profilu "Karinka". A teď už vám poví něco můj kamarád z ústeckého útulku Gringo.
Já se vám musím kamarádi nejprve představit. Jmenuji se Gringo, jsem kříženec pitbula a jsou mi tři roky. Já vám řeknu, že o nás pitbulech už bylo popsáno hodně stránek. Hlavně proto, že prý jsme bojový plemeno. Já tedy jsem také bojovník, ale dnes už bojuju jen o jedno! A to o to, abych našel nějakého hodného páníčka co by mě dal domov. Musím se vám přiznat, mě už si z útulku vzali nedávno noví páníčkové ale než jsem se nadál tak jsem byl zpátky! A ani nevím proč! Já vždycky koukal za mřížemi svého kotce, jak páníček Barušky chodil za Karinkou, jak se spolu vítali a bylo mě smutno, že mě si nikdo moc nevšímá. Já jsem to Karince docela záviděl, taky bych chtěl mít takového páníčka. Karinka minulý týden odešla do nového domova a já jsem si říkal, co kdyby ten páníček přišel za mnou? Co odešla Karinka tak chodil na procházky s Terrym, taky venčil Tedyho a Kendyho a jiné kamarády, no a já pořád nic. Až dneska! Představte si že zamířil k mému kotci, ve mě se až dech zatajil a najednou slyším jak páníček povídá: Tak co Gringo, půjdeme spolu na procházku? Ve mě by se krve nedořezal, tak mě potkalo štěstí, že můžu jít s páníčkem Barušky! No to mu musím ukázat že nejsem jen tak ledajaký pes! Na poprvé mě nasadil košík, připnul vodítko a vyrazili jsme ven! Oni o mě v útulku říkají že se peru s jinými psy ale teď teprve páníčkovi ukážu co jsem zač! Vyšli jsme na kopec nad útulkem, tam bylo psů habaděj ale já šel pěkně páníčkovi podle nohy, občas jsem dostal piškotek, pohlazení a podrbání za ušima a páníček mi pořád povídal, já ho poslouchal a vůbec mě nenapadlo, že bych se chtěl prát s nějakým psem. Pak mě páníček sundal i košík, aby mě nemusel cpát piškoty mezi ty dráty a já vám byl tak spokojenej, no řeknu vám, že jsem se vedle páníčka nesl jak páv! A víte kam až jsme došli? Vzali jsme to přes sídliště až jsme došli kde páníček bydlí! Panička koukala z balkonu a řekla o mě že jsem krásný pes! No a pak už jsme se zase vraceli zpět k útulku protože čas utíkal a blížil se konec vycházky. Tak jsem si tu vycházku s páníčkem hezky užil a bez protestů jsem vklouznul do svého kotce. Tak vám řeknu, že těch pochval co jsem dostal za tu dobu naši procházky jsem dřív nedostal ani za rok! Jo a když už páníček skoro odcházel, tak šli kolem mého kotce nějací návštěvníci útulku a říkali o mě: "Podívejte na toho pitbula, ten musí asi bejt zlej, tomu to kouká z očí"! Páníček byl poblíž a jen se usmál a povídá mi. Tak proto si tě nikdo nechce brát na procházky, protože se tě lidé bojí! Kdyby věděli že ty jsi beránek v rouše pitbula. Ale už páníček odchází domů, já za ním koukám a říkám si. Přijde ještě za mnou nebo si vybere zítra jiného psa? Co myslíte, mohl bych být nástupce Karinky? Já vím že na Karinku nemám, to byla přece jen psí madam, ale já budu dělat všechno pro to, abych se páníčkovi Barušky zalíbil. Myslíte že mám šanci? O tom si dnes v noci nechám zdát a uvidím zítra.
Z ústeckého útulku vás zdraví Gringo

8. duben 2011 21:50:20

Že už nejsem Karinka z útulku to už jistě víte. A kdo by se o mě chtěl dozvědět více tak nastražte uši. V posledním záznamu v deníčku jsem vám psala, že příště už vám napíše někdo z mých kamarádů z útulku. Tak bohužel píšu zase já a proč? Dnes byl páníček Barušky v útulku a vybíral si mého nástupce. A myslíte že si vybral? Nevybral! Říkal, že zatím na mě nikdo nemá! A to dneska venčil Robina, to je takovej divoch, potom vzal na procházku Terryho, ten už toho moc nenaběhá, pak šel s Tedym, ten sice běhal na volno a hezky aportoval ale zpátky do kotce se mu moc nechtělo a nakonec ještě vyvenčil Kendyho, ten sice poslouchal ale rád se pere s velkými psy. Dyť vám to říkám že s páníčkem jsme byli sehraná dvojka ale zase na druhou stranu, mít vlastní domov také není k zahození. Ale mám pro vás radostnou zprávu. Ta moje nová panička mi založila na hafíkách profil! Takže já vám nezmizím nadobro ale můžete se o mě dočíst v mém novém deníčku a navíc, ta panička s páníčkem Barušky komunikuje přes FB, takže má o mě páníček dokonalý přehled! A kde mě na hafíkách najdete? Profil uživatele je "Bobeš", s pejskem, no jak jinak: Karinka! A jinak v novém domově si rychle zvykám, už jsem se skamarádila s kočičkami, dnes ráno mě vnikli na pozemek nějací cizí psi a tak jsem to hned paničce nahlásila, no zatím je se mnou jen spokojenost. No bodejť by ne! Když mám vychování od páníčka Barušky! Tak už vám štěknu jen pozdrav na dobrou noc a já jdu odpočívat do svého nového kotce.
Vaše Karinka

6. duben 2011 18:24:50

Tak to co jsem vám psala včera se stalo skutečností. Od dneška mám nový domov! Ale musím vám ještě napsat, jak to dnes probíhalo. Tak jako každý den, odbila druhá hodina odpolední a já už netrpělivě čekám na páníčka Barušky. A to by ani nebyl on, kdyby mě nechal dlouho čekat. Dveře mého kotce se otvírají a já vyrážím jako střela za dalším dobrodružstvím s páníčkem! Ale co to? Páníček se dnes tak nesměje jako dřív. Asi ho něco trápí! No uvidím co z něho vyleze! Jdeme nejdřív na louku s mými kámoši trochu se vyblbnout, ale za chvíli mě páníček dá povel a jdeme jen sami spolu na kopec nad útulkem. Tam si ke mě páníček přisedne a už to z něj leze jak z chlupatý deky. Tak Karinko, máme poslední společnou procházku, dnes si tě vezme z útulku nová panička a dá ti domov! Tak je to! Do mě jako když blesk uhodí a nevěřím svým vlastním uším. Tak proto je páníček tak zasmušilý! Ale co mohl čekat, když mě dává na internet aby si mě někdo všimnul! A zbytek procházky už je takový divný, ještě vyvenčíme Terryho a pak už čekáme s páníčkem v útulku až ta nová panička vyřídí formality se změnou mé adresy. Za chvíli páníček sundavá můj obojek co jsem ho nosila celou dobu mého pobytu v útulku, ta nová panička mi připne nový obojek a vodítko a já ... odcházím z útulku jak spráskaný pes! Pořád se ohlížím po páníčkovi zda půjde taky, on tedy jde s námi a přicházíme nad útulek, kde se naše cesty musí rozdvojit. Poslední rozloučení, páníček mě objímá, já mám slzy v očích a je vidět, že páníčkovi také není do zpěvu. Pomalu odchází ke svému domovu a já ho sleduji a napínám vodítko tím směrem, dokud mě nezmizí úplně. Tak a moje útulkářská kapitola je dopsána a na mě teď čeká nový život. Ale řeknu vám, že to co jsem prožila s páníčkem Barušky, to už nikdo z mé hlavy nevymaže! On to byl, který mě ve chvílích nejtěžších pomohl, s ním jsem se cítila v bezpečí a jak on mě uměl krásně pohladit a potěšit, na to nezapomenu do konce svého života! Tak to je můj poslední záznam do deníčku a příště už vám napíše některý z mých útulkových kamarádů, který na svůj domov teprve čeká.
Vaše Karinka

5. duben 2011 22:29:28

Tak mám kamarádi pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou! Tak kterou mám říci dřív? Tak nejdřív tu dobrou. Snad se i na mě usměje štěstí a já budu mít nový domov! Už si mě vybrala panička a já bych se zítra měla stěhovat do Jablonce n.N. Už tam mám připravenou boudičku a pěkný výběh. Budu hlídat koníčky, které ta panička má. A ta špatná zpráva? Přijdu o páníčka, který za mnou chodil do útulku a věnoval se mi když mě bylo nejhůř. Já jsem si na něj tak zvykla a už jsem ani nebrala že jsem v útulku, každý den jsem na něj čekala, chodili jsme spolu na procházky a mě s ním bylo moc dobře. Ale nebudu plakat nad rozlitým mlékem, takový je život a já ho mám ještě před sebou. A v útulku je ještě dost mých kamarádů, kteří potřebují aby na ně někdo promluvil vlídným hlasem, pohladil po kožíšku a to vám řeknu, že tohle páníček Barušky umí moc dobře. A kdo bude pokračovat po mě v psaní deníčku útulkových pejsků? Tak to se nechte překvapit kdo tu práci po mě převezme.
Vaše Karinka

27. březen 2011 23:19:15

Tak je mi dnes nějak smutno! A víte proč? Zůstala jsem v kotci sama! Najla našla nový domov a moc hodné páníčky. Já vím, že dlouho v kotci sama nezůstanu, zase mi sem někoho dají ale na Najlu už jsem byla zvyklá. I na procházky jsme spolu chodili, no nedá se nic dělat, budu čekat dál jestli budu mít takové štěstí jako Najla. Tak vám ještě řeknu jak to na dnešní procházce vypadalo. Páníček přichází před druhou hodinou k útulku a tam už před bránou čeká fronta venčitelů. A mezi nimi i ta panička co Najlu měla párkrát na procházce. Páníček se jí zeptal, jestli si dnes na procházku vezme Najlu. A ta paní mu odpověděla. že by ji chtěla vyvenčit. Přesně ve dvě hodiny se otvírá brána útulku a venčitelé se úprkem ženou právě za tím svým psem. I já jsem čekala na toho svého páníčka Barušky a už je u mě, dvířka kotce se otvírají a zase jsem volná jako pták! Najla už je připnutá na vodítko svou venčitelkou a vyrážíme ven. Páníček si povídá s tou venčitelkou Najli a říká ji, že Najla chodí také bez vodítka. Ta paní říká, že se bojí aby neutekla, páníček uvolní Najle karabinku a už kráčíme společně na louku nad útulkem. A když ta paní vidí, že Najla je v pohodě a nikam neutíká, tak je nadšená. No řekněte sami, kam bychom asi utíkali když je s námi páníček Barušky! Tak jsme došli až na náš "soukromý cvičák" a za chvíli za námi dorazil i Clark s Evou. Ale ta paní s Najlou si chtěli udělat delší procházku a tak byla Najla opět připnuta na vodítko. A myslíte, že se ji chtělo jít jinam? Nejraději by zůstala s náma, ale nic naplat, na tom našem cvičišti jsme zůstali s Clarkem sami. A taky jsme toho náležitě využili! Trénovali jsme skoky, slalom, prolézání a podlézání, a páníček z toho natočil i video! No však se můžete podívat na FB na profilu "Eddy Kolibřík". A ty dvě hodinky našeho venčení uběhly jako voda a ve čtyři hodiny se vracíme zpět do našeho psího hotelu. A tam už jsem se potkala s Najlou, jak si ji ti noví páníčkové odvádějí domů. Trochu jsem ji i záviděla ale za mnou zase zítra přijde páníček Barušky a s ním to taky není špatný. Tak už se na něj dívám jak mě mizí za branou útulku, slzička mě ukápla, za chvíli se už stočím v boudičce do klubíčka a nechám si zdát sny o tom, jak je hezké mít jen toho svého páníčka a vlastní domov. Tak a to je dnes všechno a už se těším na ten zítřejší den.
Vaše Karinka

22. březen 2011 20:35:33

Všechny vás zdraví Karinka z útulku. Já vám musím zase něco napsat, jak to vypadá u nás v útulku. Tak nejdříve o tom kdo odešel. Domov našli Lord, Kryštůfek, Jackeline Draco Mino a Greg. Ale zase se nám vrátil Nero! To je ten, co byl se mnou a Terrym před měsícem ve společném výběhu. Taky hned mého dočasného páníčka poznal a hlásil se k němu! Vždyť jsme spolu s Nerem absolvovali nejednu vycházku! A ti páníčkové co si ho vzali už se nenamáhali přivést ho zpět a poslali nějakou cizou paní. Ani nevím proč ho vrátili. A dnes už jsme se zase s Nerem procházeli po louce nad útulkem. Sice nebyl vyloženě s námi, byl na procházce se svými venčiteli ale už jsme se stačili spolu proběhnout a bylo vidět, že Nero je spokojenější víc než u svých bývalých páníčků. Ale to vám musím říct co páníček dnes vymyslel s venčitelkou Evou. Na louce je takovej remízek a tam jsou suchý klacky. Oni ty klacky napíchali do země a udělali nám slalom. A ještě páníček nalámal další větve a zhotovil z nich překážky. A začli jsme trénovat agility. Mě a Clarkovi se to docela líbilo, Clark to je vyloženej slalomář a já jsem zase na ty skoky. Najla na nás koukala jako z jara (no vždyť taky jaro je) ale agility ji moc nenadchlo. A tak jsme s Clarkem trénovali, Najla nás pozorovala ale my jsme ji taky zapojili do hry. Najla si na povel lehla, a Clark ji musel přeskakovat. Pak si Najla stoupla a Clark ji zase podlezl. Škoda že jsme neměli foťák! Ale příště už ho páníček vezme a budou zase pěkné fotečky a video. Tak to vidíte a to se říká, že my pejskové v útulku jsme chudáci! No řekněte sami kdo z páníčků si vymyslí takové ptákoviny jako ten páníček Barušky, jen aby nám udělal radost. No taky jsme šli z procházky všichni bez vodítka, do kotců jsme zapluli bez odmlouvání a už se budeme zase těšit na zítra. A když za námi dnes páníček zaklapl závoru u kotce tak nešel hned domů. Vždyť za rohem na něj ještě někdo čeká! A na Terryho páníček nikdy nezapomene! Tak ještě krátkou procházku s Terrym a za chvíli se za páníčkem zavírá brána útulku. Voláme na něj s Najlou, tak nezapomeň zítra, my na tebe budeme čekat! Poslední zamávání a páníček mizí za horizontem. Ale já vím a ostatní pejskové taky, že odbije druhá hodin po poledni, brána útulku se otevře a my si budeme užívat se svým dočasným páníčkem hezké jarní dny. To jsem se deníčku do tebe zase rozštěkala, tak dnes už je to vše a já zase někdy napíšu.
Vaše Karinka

15. březen 2011 21:28:05

Tak se vám kamarádi kouknu do deníčku, deset dní už jsem nenapsala ani řádku! Ale já za to nemůžu! To můj tiskový mluvčí, páníček Barušky, ten to má na starost! To víte že jsem ho za to dnes pěkně seštěkala. A tak vám teď píšu, jak to u nás v útulku vypadá. To že jsem v kotci s Najlou to už jsem vám psala v posledním zápisu do deníčku. A kdo by chtěl vidět jak Najla vypadá, tak se může podívat do fotogalerie. Máme tam společné foto a uprostřed nás je, a to by jste neuhodli, no přece páníček Barušky! A jak vypadají naše denní vycházky? Tak nejdřív páníček vyzvedne z kotce mě a Najlu a jdeme si užívat do volné přírody. A že si s páníčkem užíváme, tak to vám ani nemusím říkat! Ostatní venčitelé mají pejsky pěkně na vodítku ale my s Najlou máme privilegium a jsme na volno! Já nevím jak to ten páníček s námi dělá ale že by jsme pomýšleli na to že mu utečeme, tak to nás ani nenapadne! A v poslední době s námi chodí na procházku Clark a Kryštůfek s venčitelkou Evou a ti jsou také na volno. Leckdo by si řekl: A co Terry? Nebojte, taky nepřijde zkrátka! Toho taky stačíme vyvenčit! A jinak už se připravujeme na soutěž v Blesku nejPes. Páníček si dal na profil mě a Terryho a na Najlu a ostatní útulkářské pejsky se můžete podívat na profilu "utulkari". A taky jsme vybrali z útulku jednoho pejska, který by si zasloužil v té soutěži vyhrát. Je to Štěpánek, už je v útulku moc dlouho a tak mu můžete dát své hlasy. No a kdyby se našel někdo kdo by mu chtěl dát domov, tak Štěpánek čeká na páníčka s velkým srdíčkem, který by ho měl rád. My bychom také chtěli páníčka a snad se i dočkáme ale Štěpánek má handicap a tak má před námi přednost. Vymyslela jsem pro Štěpánka básničku, kterou teď ukládám do svého deníčku. Tak snad se najde někdo, komu není lhostejný osud postiženého psíka.

Básnička od Štěpánka

Já vám povím kamarádi
a že nejsem žádný lhář,
v útulku už žiju dlouho
jsem jak živý inventář.

Pejskům co už domov mají
v hloubi duše závidím,
proč mě asi nikdo nechce?
Protože nic nevidím!

Čich mám ale pořád dobrý
sluch mě také ještě slouží,
protože jsem skoro slepý
tak se občas projdu louží.

Nad takovým osudem
hůl by leckdo zlomit chtěl,
já bych za svým páníčkem
slepý, na kraj světa šel.

Za to abych říci mohl:
To je jen páníček můj!
Složit hlavu v jeho klíně,
položil bych život svůj.

Nevím, zdali moje tužba
vyslyšení najde kdes,
tak jako mí kamarádi
chtěl bych žíti jako pes!

Kdo si ale o mě myslí
že jsem líný a jen spím,
do starého železa však
stále ještě nepatřím!

S osudem se poprat musím
jinak už to nejde brát,
na procházky stále chodím
a život mám strašně rád!

Vím že šancí už moc nemám
ale kdo má pejsky rád,
kdyby mě dal někdo domov
vrátím mu to tisíckrát.

Tak to je dnes kamarádi vše a já se vám zase někdy ozvu.
Vaše Karinka

5. březen 2011 12:17:19

Co říkáte kamarádi na básničku, kterou jsem vymyslela společně s Baruškou? Já vám tedy řeknu, že i když mě zima nevadí tak už se těším na jaro. Ale hlavně kvůli páníčkovi Barušky. On za mnou chodil i v těch největších mrazech a viděla jsem na něm, že mu ta zima nedělá dobře. To jsme vždycky hnali na procházku k parovodu kde se páníček trochu ohřál. To já jsem si tu zimu užívala řáděním ve sněhu, to víte, v tom kožichu co mám mě zima nebyla. A jak si užívám v současnosti? Už jsem vám psala, že s páníčkem trénujeme různé povely, ty základní už umím a budeme teď trénovat ty složitější, až si pro mě přijde nový páníček, tak abych mu mohla ukázat co dovedu. Taky vám musím napsat, že jsem zase změnila kotec. Bydlím teď ve společné domácnosti s Najlou a já vám řeknu proč. To už jsem vám taky psala že si nejraději hraju s miskou na vodu. A vždycky jsem ji Terrymu a potom i Míně převrhla a nebylo co pít. No a Najla je taky taková hračička jako já a ráda si hraje s miskou na vodu. Tak máme v kotci jednu misku pěvně přidělanou ke mřížím a druhou misku máme na hraní. A je to vyřešený! On mě tedy páníček učil v kotci že tu misku nesmím tahat, to jsem ho poslechla, ale jak vytáhnul paty z útulku tak bylo vše při starém a miska zase dostávala zabrat. No řekněte co má pes dělat v kotci, přece se musím s něčím zabavit. Ale když jsme na procházce tak si na misku ani nevzpomenu. To zas proháním na louce myši nebo s páníčkem děláme psí kusy a taky se musím učit správnému psímu chování. A jak píše Baruška ve svém deníčku, že sháním nějakého šikovného páníčka, tak to je pravda. Někdy je mi smutno když vidím, že na mé kámoše z kotců se usměje štěstí a odcházejí z útulku s novými páníčky. Tak kdyby jste věděli o nějakém šikovném páníčkovi, tak mi dejte vědět. Já se v útulku zas tak špatně nemám, chodí za mnou páníček Barušky ale co naplat, doma je doma. No to jsem toho do tebe deníčku zase naštěkala! Tak ještě vám štěknu hezké pozdravení, pošlu vám básničku a to už bude dneska všechno. Ahoj

Vyznání

Já jmenuji se Karin a nevím,
kdy spatřila jsem tento svět,
můj věk byl jenom odhadnut
a to na méně než pět let.

V současnosti se mým domovem
útulek pro opuštěné pejsky stal,
páníčka svého nemám a nevím,
co jenom se mnou bude dál?

Já jsem jen pejsek kříženec
a nejsem čistokrevné rasy.
A jaký je mezi tím rozdíl?
Mnohý řekne si z vás asi.

Na svět se koukám přes mříže
a se mnou pejsků víc než dost,
my chtěli bychom s lidmi žít,
jaká nás čeká asi budoucnost?

Jsem bez domova a nevím,
jak dlouho ten osud ponesu,
já v životě svém bych chtěla
ještě jednou změnit adresu.

Já přiznám se vám kamarádi
že potěšila by mě zprávička,
Karinko, ty už domov máš!
Našli jsme pro tebe páníčka!

Karin

26. únor 2011 20:26:37

Kamarádi moji milí, já to nějak nestíhám! Poslední zápis v deníčku je z 13.února a to je pěkná ostuda. Tak aspoň pár řádků, jak to u nás v útulku vypadá. Občas přijdou nějací páníčkové, vyberou si některého z mých spolubydlících a já jen koukám, jestli si mě taky někdo všimne ale zatím nic. A přitom už mě páníček naučil povely sedni a packu a to mě i pochválil, že to dělám na jedničku! A taky už jsem se naučila skákat přes překážku! A jako jedna z mála chodím na procházky bez vodítka! Tak já nevím kde dělám chybu, že si mě nikdo nevšimne. Taky vám musím říct, že už nejsem ve výběhu s Terrym ale mám kotec s kolegyní Mínou. To je takovej mladej janek ale je to s ní v pohodě. Ale s Terrym chodíme pořád na společné procházky a páníček stihne vyvenčit i Mínu. A za dvě hodiny by nás tři nestihnul vyvenčit tak někdy venčí i přesčas. Jo a na profil jsem dala novou fotku, na té staré jsem vypadala jako když neumím do pěti počítat. No řekněte sami, nejsem na té nové fotce fešanda? A taky už mě páníček zaučuje, abych uměla vymýšlet básničky jako Baruška. A jednu vám teď posílám.

Jakpak jste si kamarádi
ten dnešní den užili?
Mě se oči nějak klíží,
už jsem v noční košili.

Nad útulek soumrak padá
za chvíli už půjdu spát,
o procházce s páníčkem
bude se mi v noci zdát.

Dneska jsem si užívala
a zážitků bylo moc,
ten kdo na kutě se chystá
tomu přeji ... dobrou noc.

Vaše Karinka

13. únor 2011 21:33:29

To počasí o víkendu nebylo nic moc, už jsem myslela, že víkend bude bez vycházek ale jak jsem se zmýlila! Kdepak páníček Barušky! Ten na nás nezapomene! I kdyby padaly trakaře, tak ve dvě hodiny odpoledne bere za kliku útulku a hrne se k nám do výběhu! Já už vám to psala v deníčku, kam chodím s páníčkem na procházky. V poslední době jsem byla několikrát s páníčkem u něj doma! Ono to není z útulku daleko, tak slabá čtvrt hodinka chůze. Já bych to sice zvládla za kratší dobu ale to víte, musím čekat na páníčka, on není takovej rychlík jako já! Páníček mě akorát převede přes hlavní silnici na vodítku, pak mě dá na volno a já už jdu sama až k hlavnímu vchodu u paneláku a tam čekám, až mě páníček otevře. Ale do výtahu se ještě pořád bojím. To si raději vyběhnu do čtvrtého poschodí pěšky, no a páníček? Ten musí jít přece se mnou! U dveří nás vždycky přivítá panička, ale to není vítání chlebem a solí! Vždycky se najde nějaká laskomina a taky čerstá vodička, řeknu vám, že má o mě panička docela starost! Abych prý nepila venku z kaluže a nejedla nějaké zbytky od popelnic! Kdyby viděla co jsem všechno snědla a vypila, než mě dopravili policajti do útulku, to by se asi divila! Ale doma u páníčka se nezdržíme dlouho, musíme spěchat zpět do útulku a vyzvednout Terryho, ten už na nás jistě čeká, aby se dostal na chvíli ven!
A to vám musím říct, co jsem včera zase vyvedla! Když jsme se vrátili od páníčka, tak on šel vyzvednout Terryho a mě nechal volně pobíhat po útulku. Já jsem k němu za chvíli přiběhla a v zubech jsem držela igelitový sáček a v něm byly dva rohlíky. Páníček mě je chtěl vzít ale já jsem mu je nechtěla dát. Nakonec jsem se své kořisti vzdala a páníček šel shánět majitele těch rohlíků. Podotýkám, že ty rohlíky byly čerstvé a moc voněly. A protože se k těm rohlíkům nikdo nehlásil, tak stejně nakonec skončily v mých útrobách. Vždyť to také byla moje kořist a ne páníčkova! Tak deníčku to je dneska všechno, a teď ve své boudičce budu přemýšlet o tom, co napíšu do deníčku příště. A taky se budu těšit, až za námi zítra přijde páníček Barušky.
Karinka

8. únor 2011 20:30:55

Ahoj kamarádi, zdraví vás Karinka! Tak musím do deníčku zase uložit nějaké zprávičky, aby si někdo nemyslel, že jsem nějaký ufrněný kříženec! No řeknu vám, že i když jsem v útulku tak jsem docela spokojená. Padnou dvě hodiny odpoledne, v bráně se objeví páníček Barušky a jak my si spolu užijem, to jsem neprožila v minulosti ani za celý den! Ale je na něm pořád vidět, že se mu po Barušce stýská. Ale jak já ho umím rozptýlit, tak na to se podívejte na novém videu! Dneska za námi zase přišel a vytáhnul nás s Terrym na procházku. Já už koukala že má nějaké nadité kapsy a taky jo! Vyšli jsme na louku a tam páníček hrábnul do kapsy, no vždyť to povídám! Plný sáček kuřecích kostiček, křidýlek a kůží, no rozdělil to mezi nás spravedlivě! To byla dobrota! Potom jsme se proběhli po louce a páníček nás dovedl až k zastávce trolejbusu u hoteláku. Koukám co se bude dít, za chvíli přijíždí trolejbus a z něj na nás mává panička Barušky! Ona jela nakupovat do města a určitě nám zase koupí nějakou dobrotu! Tak jsme ji s Terrym taky zamávali a vracíme se zpátky přes louku. A potkáváme kámoše z útulku, chvilku si pohrajem, polknem pár piškotů a za chvíli už spěcháme do našeho dočasného domova. Už jsme zase ve svém výběhu, páníček se s námi rozloučí a my se za ním koukáme jak nám mizí v dáli. Ale on určitě zítra zase přijde. Já to vím, to bych páníčka nesměla znát! A jsme zase s Terrym sami. Za chvíli si zalezeme každý do své boudičky a budou se nám zdát sny, jak máme svůj domov a páníčky ale ráno se zase probudíme do tvrdé reality. Alespoň se budeme těšit na druhou hodinu kdy přijde páníček Barušky a budeme si zase užívat ty dvě hodinky s ním. Dneska je to všechno a já už se těším na zítřejší odpoledne.
Vaše Karinka, Terry a taky Baruška z obláčku

6. únor 2011 21:16:42

Poslední záznam v deníčku mám ze středy 2.2., teď je konec víkendu a já musím do deníčku uložit, co jsem za tu dobu prožila. No bylo toho moc a o to se s vámi kamarádi musím podělit. Že za námi útulkáčky chodí teď páníček každý den, to už jistě víte. Od té doby co mu odešla Baruška za Duhový most, tak už jsme mu zůstali jen my. A na mě má spadeno obvzlášť! Představte si, že nejdřív jdeme na procházku společně s Terrym, pak ho vrátíme do výběhu a páníček jde se mnou ještě k němu domů na výzvědy za paničkou! Už jsem byla u nich doma asi třikrát! A moc se mi tam líbilo. Panička je taky moc hodná, ona se ale moc bojí ovčáků, protože když byla malá tak ji jeden německý ovčák napadnul a od té doby z nich má fóbii. Ale já jsem ji ukázala, že ze mě nemusí mít obavy a ona už mě i pohladí, dá mi piškotek a mističku s vodou a já ji poslouchám na slovo. Sednu si na povel od ní a dokonce si i lehnu a ukazuju paničce jak jsem s ní spokojená. No řekněte sami, koho já bych mohla napadnout! Jednou když jsme s páníčkem byli na procházce, tak jsme potkali zajíce. A já jsem si s ním chtěla hrát! Ale on mi utekl! Akorát v útulku o mě říkají, že jsem nevychovaná! A víte proč? Ráno když přijdou zaměstnanci útulku do práce, tak jsem slyšet jenom já! A to tím, že po výběhu proháním plechovou misku a ta dělá na dlažbě velký rámus! No řekněte sami, co má pes dělat, když se chce něčím zabavit! Páníček říkal, že bych se hodila na agility, ale já nevím co to je. Třeba by se mě to líbilo. A protože teď zastupuji Barušku, tak jaký by to byl zápis do deníčku bez básničky! A tady je.

Básnička od Karinky

Já z útulku vám báseň posílám
zas roztáčí se básničkový kolotoč.
Proč už nás nikdo nechce?
Já ptám se! Proč jen ... proč?

Osudu nechal nás na pospas
člověk, co měl nás kdysi rád,
dnes o domově svém a páníčkovi
už může se nám jenom zdát.

Že nemáme svůj rodokmen
všichni psi nemůžou ho mít,
a i když jsme jenom kříženci
slušný život chceme také žít.

A věřte nám to či nevěřte
ač divné vám bude se to zdát,
že i my psi bez rodokmenu
dovedeme své páníčky milovat.

V útulku za mřížemi já čekám
komu vyjádřit mohla bych svůj vděk,
a neprodělal by kdo říci by mohl
Karinko ... já jsem tvůj páníček!

To je dnes kamarádi vše, já se budu těšit až za mnou přijde páníček Barušky ale kdyby přišel někdo, kdo by mě měl rád a dal mě domov a lásku tak já bych mu to tisíckrát vrátila. Ale nepředbíhejme událostem. Snad se i mě ten můj sen vyplní.
Vaše Karinka

2. únor 2011 22:25:33

Kouknu do kalendáře a od neděle jsem nenapsala ani řádku. Tak páníčku, žádný flákání a chutě do práce. Víkend je za námi a všední dny před námi. Ale pro mě je svátek každý den, kdy mohu přivítat v útulku páníčka Barušky. A že se tedy snažil! Byl za námi v pondělí, úterý i ve středu. No co vám budu povídat, že jsme si ho s Terrym užili to je nabíledni! Jo a jak jsem vám psala o tom vítání, když za námi páníček přijde, tak já jsem změnila styl vítání. Dřív jsem skočila na boudu a čekala, až ke mě páníček přijde blíž, abych mu mohla olíznout čenich. A teď? Když k nám páníček vleze do výběhu tak se rozeběhnu a hup! Skočím na něj, chytím ho kolem krku, on si mě podrží pod předníma packama a stejně mu ten čumák olíznu! A ne jednou! Ale teď k vycházkám. Nebudu se dlouze rozepisovat jak trávíme naše odpolední svačinky u parovodu. Tak jen ve zkratce naše zážitky. Už s námi nechodí Nero, toho si bere na procházky jiný venčitel a tak zbyde aspoň víc času na mě a Terryho. Jo a na pondělní procházce jsem byla zraněná a páníček mě zachránil. Jdeme vám takhle po louce a já jsem najednou začala kulhat a zadní packou jsem začala škubat. Páníček mi dal povel sedni, no vždyť mě znáte, ještě než to dořekl, tak jsem seděla na pr.eli a páníček mě prohlíží packu. Něco mi s packou udělal a bylo to dobrý. Já měla v polštářku zaražený trn! A pak jsem zase běhala jako čertík. A taky vám musím říct s kým chodíme na procházky k parovodu. Venčitelka Eva tam za námi chodí s Cheryl alias Šerynkou. Ona byla ze začátku taková bojácná ale už si začíná zvykat jak na lidi tak i na nás psy. Šeryna párkrát šňafla po Terrym, ale to jen když se Terry přiblížil moc blízko k Evě. A já jsem zase po Šeryně šňafla, když se přiblížila moc blízko k páníčkovi. Ale páníček to umí vyřešit! Vytáhne z kapsy piškoty nebo masovou konzervičku a začne nám přidělovat každému svůj díl. A říká, kdo zrovna dostane svůj díl. Teď Šerynka, teď Terry pak já, a všichni máme čenichy u sebe a ani nás nenapadne, že bychom se prali nebo po sobě šňafali. Vždyť vám říkám, že páníček se musí poslouchat! A dneska, když jsme se vraceli od parovodu k útulku, tak za plotem u heliportu se objevil Eda! To je úhlavní nepřítel útulkových pejsků! Terry a Šeryna byli na vodítku ale já byla na volno. Eda začal štěkat a to neměl dělat! Vystartovala jsem po něm a začala jsem ho prohánět kolem plotu! Terry a Šeryna by se taky rádi zapojili ale bohužel byli oba na vodítku a tak jen zdáli pozorovali moje úspěšné pronásledování Edy za plotem. A když jsem ukončila nahánění Edy a vrátila se k páníčkovi, tak jsem dostala pochvalu jaká jsem šikovná. Vrátili jsme se do našeho psího hotelu, Terry vplul do svého výběhu, Šeryna do svého kotce a já? To jsou nejhezčí chvíle z vycházky, kdy s páníčkem jdeme jenom sami! Vrátili jsme se k parovodu, já si lehnu pod rouru, páníček si sedne ke mě a povídáme si spolu, já na něj vykulím ty svoje oči a je mě s ním tak dobře. A jestli si mě někdy někdo z útulku vezme, tak bych chtěla takového páníčka jako je páníček Barušky. Jak ten to s námi umí, ten musel být někdy v minulosti pes. Vycházka je u konce, já vklouznu do svého výběhu a smutnýma očima koukám za páníčkem, jak mě mizí za branou útulku. Ale ještě než páníček odešel, tak mě slíbil, že zítra zase přijde. No aspoň se mám na co těšit. Za chvíli zalehnu do své boudičky a nechám si zdát sny o tom, jak mám svého páníčka, svůj domov a ... ach jo, škoda že to budou jenom sny. Dnes je to vše, tečka a jdu spát.
Karinka

30. leden 2011 18:46:47

Tak musím do tebe deníčku uložit, jak jsme s páníčkem prožili víkend. V sobotu bylo nádherné slunečné počasí i když mrzlo jen praštělo. Proto taky přišlo do útulku hodně lidí aby nás pejsky vyvenčili. A páníček Barušky přišel taky, jak jinak. Ale když přišel k našemu výběhu tak Nera už si vybrali jiní venčitelé. Já s Terrym jsme ale čekali na toho svého venčitele, to víte Terry je přece jen větší pes a tak z něj mají ti venčitelé obavy. Ale to nevědí, že Terry je v jádru dobrák. A v sobotu se dostali ven všichni mí kamarádi a útulek byl po čtrnácté hodině úplně prázdný. A jak jsme si to užili my s Terrym? S páníčkem Barušky jako vždycky super! Nejdřív jsme se proběhli na louce a pak jsme vyrazili k parovodu. A to my už víme, že páníček má pro nás připravené nějaké překvapení. A taky že jo! U parovodu hrábnul do kapsy a ejhle! Hovězí masová konzervička! Tak jsme se s Terrym rozdělili každý půlku a jako dezert jsme ještě dostali piškotky. Ještě chvíli jsme klábosili u parovodu a za chvíli už nastává čas k návratu. To to ale uteklo! No nedá se nic dělat, za chvíli za námi zaklapnou vrátka u výběhu a tak páníčkovi připomeneme, že zítra je neděle a zda také přijde. Dostane se nám ujištění, že v neděli se jde také na procházku.
A je tu neděle. Páníček nekecal, je druhá hodina odpolední a už ho vidíme jak svižným krokem kráčí k našemu výběhu. Ale co to! Páníček kouká, že jsme ve výběhu jen já a Terry! Kde je Nero? Já tedy nejsem bonzák, ale tohle na Nera musím prásknout! Páníčku, páníčku já ti musím žalovat, ráno Nero prokousal pletivo a tak ho dali do kotce, tam jsou mříže a ty on neprokouše! Páníček chtěl Nerovi ještě domluvit ale kdeže je mu konec! Ten už je zase na vycházce a tak páníček povídá: Zase jste mi vy dva pacholci zbyli na krku. Tak jdeme! Páníček připne Terryho na vodítko, mě vypustí na volno a už kličkujeme mezi ostatními kamarády a jejich venčiteli a hurá za bránu útulku! Dnes už není tak pěkné počasí jako včera, je pod mrakem a mráz nás štípe do čumáků. Tak kam půjdeme? Po krátké poradě je rozhodnuto! Vyrážíme k parovodu! A za chvíli už jsme na našem zimním stanovišti, zlikvidujeme sáček s piškoty a co teď? Páníček si sedne na rouru, Terry mu strčí hlavu pod paží a nechá se drbat za ušima a slastně při tom mručí a já? Seknu sebou pod rouru, zhora na mě sálá teplo a co myslíte že jsem udělala? Pomalu se mě klíží zraky a za chvíli spím jako dudek! No to si myslí páníček, já stejně na půl oka pozoruju, kdy zase vyrazíme zpátky do našeho psího hotelu. A za chvíli se páníček zvedá a povídá: Tak vstávejte lenoši, je čas návratu! Nedá se nic dělat, páníček se musí poslouchat a už kráčíme s kopce dolů. Za chvíli za námi zaklapnou dvířka našeho výběhu ale páníček ještě domů nejde! Bere do rukou lopatu, už jsem se lekla že nás chce praštit, ale kdepak! On po nás jen uklidil ten bordel co máme ve výběhu.
Já se vám musím ale k něčemu přiznat. Já jsem takový hravý tvor a když páníček odejde domů tak já mám takový zlozvyk, že si hraju s miskou na vodu. A i když je v ní voda tak ji převrátím a proháním ji po celém výběhu. Samozřejmě že pak nemáme s Terrym co k pití. A páníček to dneska vymyslel. Misku přidělal napevno ke sloupku s pletivem. Ale jestli si myslíte, že už si nemám s čím hrát, tak to se mýlíte! Dal mě do výběhu ještě jednu misku a já ji zase proháním po celém výběhu, abych se aspoň něčím zabavila, když zrovna nejsem na procházce s páníčkem.
A už se pomalu smráká, páníček Barušky se s námi loučí, Terry smutně kňučí a strká mu čenich pod paží, jako by nevěděl, že páníček zase zítra přijde. Já vyskočím na boudu, olíznu páníčkovi ten jeho čenich a za chvíli už zase proháním misku po výběhu. Stačím ještě štěknout za páníčkem, tak zítra a už nám mizí z dohledu. To jsem zvědavá, co si na nás zítra vymyslí. Mějte se kamarádi hezky a z ústeckého útulku vás zdraví
Karinka s Terrym a útulkáčkama

28. leden 2011 20:58:46

Zdraví vás kamarádi Karinka z útulku,
nejdříve si musím postěžovat na páníčka, představte si že včera nepřišel do útulku! Prý na něj skočila nějaká chřipajzna, tak se doma kurýroval. Zato dneska! Ve dvě hodiny odpoledne už ometal kolem útulku a rovnou k našemu výběhu. To víte že jsme ho s Terrym a Nerem přivítali jak se patří. Po uvítacím ceremoniálu je Terry připnut na vodítko, já jako obvykle vyrážím na volno a Nero musí ještě počkat na vystřídání. Ale za chvíli si ho berou jiní venčitelé a tak s páníčkem opouštíme náš psí hotel. A protože dnes docela mrzne tak zamíříme kam? No přece k parovodu! Aspoň na chvíli si prohřát kožich, když už musíme přes noc spát v tom mrazu! A jak jsme si u parovodu užívali? Že já jsem na volno to už víte. Po piškotové svačince si lehnu pod rouru, páníček nám něco povídá, nebudu vás dlouho napínat ale já jsem pomalu zavírala oči až jsem usnula! Terry ten také nepřišel zkrátka. Páníček mu odepnul vodítko a povídá: Doufám že mi neutečeš ty pacholku! No to víte že utekl! A to si poslechněte kam! Já už vám to říkala jak se Terry dostal do útulku, on hlídal ve firmě nějaký oplocený objekt a když firma zkrachovala tak ho tam nechali na pospas osudu. No a vedle parovodu je také oplocený objekt, je tam nějaká vodárna či co, a tak si Terry vyrazil zavzpomínat na to, co dělal celý život. Protáhl se dírou v plotě, oběhl objekt kolem plotu a hlídal, aby se někdo nedostal dovnitř. Tak jsme ho s páníčkem chvíli nechali aby měl radost, že nepatří ještě do starého železa ale stejně už byl za chvíli čas k návratu a tak jsme Terryho připnuli na vodítko a loudavým krokem se vracíme do psího hotelu. Terrymu se moc nechtělo, on by tam snad chtěl hlídat celou noc ale páníček ho přesvědčil, že v boudičce to bude mít lepší. No a jsme doma! Nero už je z vycházky taky ve výběhu, tak se všichni ještě rozloučíme s páníčkem, polkneme pár piškotů co ještě vyštrachal v kapse a než úplně odejde, tak se zastaví u Šerynky rozloučí se i s ní a už nám mizí za bránou útulku. Štěkáme za ním: Tak nezapomeň zítra, budeme na tebe čekat! A už z dálky se ozývá: To víte že přijdu! A my už se budeme těšit na páníčka Barušky. A jsme zvědaví, co zažijeme s páníčkem Barušky za dobrodružství. Mějte se všichni moc hezky a z ústeckého útulku vás zdraví
Karinka

26. leden 2011 13:36:24

Ahoj kamarádi,
zdraví Vás Karinka z ústeckého útulku. Až doposud vám psala zprávičky a posílala básničky Baruška. Bohužel Baruška odešla za Duhový most a tak je mou povinností abych pokračovala ve šlépějích Barušky a rozdávala vám radost tak jak to uměla jen ona. A kdybych snad někdy našla domov a z útulku odešla, tak nemějte obavy, páníček Barušky najde vždycky nějakého zástupce, který bude pokračovat.
Ale hezky od začátku. Vy kteří jste znali Barušku a Bastíka, tak víte, že Baruška půjčovala svého páníčka Bastíkovi do útulku. Bastík si ale loni v dubnu našel nový domov. A od té doby chodil páníček Barušky do útulku venčit další pejsky. Floriána, Merlina, Korinku, Barunku, Čika, Klaudii, Lauru a další. Všichni už našli svůj domov, jen Klaudinka odešla z útulku rovnou za Duhový most. No a teď jsem na řadě já, Karin. Do útulku jsem se dostala asi jako většina pejsků z útulku. Bývalí páníčkové mě vyhodili a já jsem přijela do útulku policejním vozidlem. Vystrašená a bázlivá z toho, co se mnou bude dál. Naštěstí si mě všimnul páníček Barušky a začali jsme spolu chodit na procházky. No to bylo o něčem jiném! Dřív to bylo bití a ponižování a najednou pohlazení a pochvaly jaký jsem šikovný pes.
Já teď ten zápis na chvilku přeruším, protože páníček se připravuje na odchod do útulku, ale až se vrátí, tak budu pokračovat v psaní deníčku. Tak zatím haf, haf už se na něj těším.
Je čtrnáctá hodina a: kdopak nám to na útulku loupe perníček? No jasně! To už přichází Barušky páníček! Už se blíží k našemu výběhu a já, Terry a Nero jsme připlácnutý na vrátka u výběhu a čekáme až páníček vstoupí k nám abysme mu mohli ukázat, jak ho máme rádi. No to je vítání! Já skočím na boudu abych to měla co nejblíže k páníčkovu obličeji a mohla jsem mu olíznout ten jeho čenich. A Terry s Nerem na něj dotírají ze země a dožadují se také pohlazení. Jsme sice na páníčka v přesile ale on čelí našemu nájezdu statečně. Ještě slupneme pár granulek co zbyly po Barušce a za chvíli je Terry připnut na vodítko které já tedy nepotřebuju a už se otvírají vrátka a vyrážíme! Ale jen ve dvou, Nero si ještě chvíli počká, protože ve třech by to pro páníčka bylo velké sousto. A tak jako kdysi chodil páníček s Bastíkem k parovodu, tak i my se ubíráme tímto směrem. U parovodu si dáme piškotovou svačinku, páníček dá dlouhý popel a za chvíli sestupujeme do základního tábora k výměně stráží. Terry vklouzne do výběhu, na vodítko je připnut Nero a zopakujeme si stejnou trasu k parovodu. Nero to je takový mladý divoch a s námi jde poprvé, tak ho musím ještě naučit, že s páníčkem Barušky se chodí bez vodítka a musí se poslouchat. To já už jsem se to naučila a podívejte se jaké mám výhody. Celou dobu naší procházky jsem bez vodítka ale stejně vám řeknu, že pořád koukám, aby mě páníček někam nezmizel. Tak Nera už jsme také vyvenčili a teď jdu s páníčkem sama. Jdeme na louku a tam potkáváme venčitelku Hanku s Alánkem a Cheryl. Alánek to už je taky skoro inventář útulku. Stejně jako já je bez vodítka ale o Cheryl (my ji říkáme v útulku Šerynka) vám musím něco napsat. Je to NO a když ji přivezli do útulku tak to byla hromádka neštěstí. Všeho se bála, krčila se strachy a ocásek měla zapíchnutej až do břicha. V karanténě se o ní starala venčitelka Eva a pomáhala ji nalézt zase cestu k sebevědomí. A páníček jí také pomáhal. A i když to ještě dnes není ono, tak je vidět, že Šerynka dělá pokroky. No a dnes na louce jsem si s Šerynkou dala také svačinku. Ale ne piškotovou, páníček měl pro nás ještě schovanou masovou konzervičku a tak jsme se spolu rozdělili a bylo vidět, že Šerynka je moc spokojená. To víte, když na ní páníček promluví tím svojím hlasem tak tomu neodolá žádný pes. No a dnešní procházka skončila, já už jsem ve svém výběhu s Terrym a Nerem a budeme se zase těšit, až se v útulku objeví páníček Barušky.
Ale ještě vám musím říct, jak to vypadalo, když za mnou přišel páníček poprvé po skonu Barušky. Když vešel ke mě do výběhu tak už jsem cítila, že něco není v pořádku. A páníček mi povídá: Karinko, tak nám umřela Baruška. Já jsem hned vyskočila, olízla jsem mu obě tváře a povídám: Já vím, že Barušku ti nahradit nemůžu, ale já se budu snažit aby tvé trápení bylo co nejmenší. No řekněte sami, co jsem mu v té chvíli měla říct! A tak se teď snažím seč mé síly stačí, abych páníčka přivedla na jiné myšlenky, no snad se mi to daří.
Tak kamarádi, dnes už je to vše, já jdu za chvíli zalehnout do své boudičky a už se nemůžu dočkat zítřejšího dne až zase budu utěšovat páníčka Barušky. Zdraví vás
Karinka, Terry, Nero a také všichni pejsci z ústeckého útulku. Haf, haf.

10. duben 2010 18:02:50

DŮLEŽITÁ ZPRÁVA PRO VŠECHNY KAMARÁDY! Tak toto je poslední zápis do mého deníčku! A proč? Já už nejsem útulkář! Konečně se na mě usmálo štěstí a já už mám své páníčky! Ve čtvrek přišla do útulku starší paní, že ji umřel patnáctiletý pejsek a chtěla by si vybrat jiného. Jak jsem to uslyšel, tak jsem na ni udělal ty svoje psí oči a měl jsem vyhráno! A v sobotu za mnou přišel páníček Barušky a kouká, kotec prázdný a žádné vítání! No do smíchu mu nebylo ale když se dozvěděl, že si mě odvedla domů moc hodná paní tak byl rád a moc mě to přeje. A zůstal jsem v Ústí, tak se možná někdy spolu potkáme. A jak to bude dál? Profil rušit nebudu, změním ho na virtuální, kdyby si někdo chtěl přečíst můj deníček co jsem všechno s páníčkem Barušky za ten rok a dva měsíce prožil. Tak se s vámi kamarádi loučím a jsem moc rád, že jsem vás poznal. Mějte se moc hezky a všem útulkářským pejskům přeji takové štěstí, které potkalo teď mě.
Váš Bastík

4. duben 2010 18:48:47

V pátek jsem deníčku do tebe uložil zprávičku o novém přírůstku do útulku, kozlíkovi. A aby jste si nemysleli že to byl apríl, tak jsme ho dnes s páníčkem vyfotili. Tak si mého nového kamaráda můžete prohlédnout v mé fotogalerii.
A taky jsem vám posledně psal, že se páníček domluvil s jednou hodnou paní co venčí Alánka, že mě vezme ven na procházku když za mnou nebude moci přijít. A jak to dopadlo? Katastrofa! Ta paní mě dala vodítko že jako půjdeme ven a co myslíte že jsem udělal? Postavil jsem si hlavu že nikam nejdu, se mnou může chodit jen páníček Barušky, toho jsem si sám vybral a já nikoho jiného nechci a vůbec. A bylo po procházce. No vidíte to! Páníček Barušky mě pořád vychvaluje jaký jsem vzorný pes, ale já umím mít taky tvrdou palici! A dneska jsem tomu ještě nasadil korunu! Páníček za mnou přišel do kanceláře, no to víte že jsem ho jaksepatří uvítal. Ale páníček mě řekl, že musím ještě chvíli počkat a že si jde vyfotit toho kozlíka. Já myslel, že mě tu zase nechá samotného a tak jsem začal kňučet a brečet, no dalo jim to práci než mě zahnali zpátky do kanceláře. Naštěstí se páníček za chvíli vrátil, no to jsem si oddechl a vyrazili jsme ven. Dneska trošku pršelo ale mě to vůbec nevadilo, hlavně že jsem byl s páníčkem venku. Proběhli jsme se spolu po čerstvém vzduchu a světe div se, do kanceláře už jsem vplul sám bez protestů. No a tak jsem na sebe vyzradil zase moje nepěkné vlastnosti a to mě už tuplem nebude nikdo chtít. Ale na mojí obranu, to když jsem před rokem začal chodit s páníčkem Barušky tak jsem taky pofňukával a hledal jsem bývalého páníčka (i když jsem od něj nic dobrého nezažil) a trvalo mě to čtrnáct dní než jsem si zvyknul na páníčka Barušky. Takže kdyby mě někdo chtěl, tak nebojte, já bych si zvyknul. Ale že by se zájemci o mě v útulku zrovna prali, o tom se mě může jenom zdát.
Váš Bastík

2. duben 2010 19:20:07

Tak deníčku, tohle do tebe musím uložit! Představte si kamarádi, že máme v útulku nový přírůstek. Ale to by jste neuhodli kdo to je. Není to pes, ani kočička to není, no nebudu vás dlouho napínat, máme tu kozla!!! On je na karanténě kam se nesmí, ale páníček se na něj byl podívat. Všude je kolem samý štěkot a najednou : mééé, mééé. No říkal páníček jaký je to macek! A rohy má jako muflon! Prý ho vytáhli někde z rybníka a nikdo se k němu nehlásil. Tak skončil u nás. Ale nevím, nevím, jestli ho někdo bude chodit venčit! No znáte to, on ten kozel moc nevoní! To není jako my psi, že dbáme o čistotu.
A naše dnešní procházka s páníčkem? Jako vždycky super! Dnes jsme šli s Alánkem, kterého venčila jedna paní a páníček ji povídal, že zítra za mnou nepřijde. A ta paní mu řekla, že mě vyvenčí s Alánkem, protože viděla co jsem zač. Ale Velikonoční svátky zase prožiju s páníčkem, on mě to slíbil.
Tak si kamarádi užijte ty Velikonoční svátky a já vám zase napíšu, jak to dopadlo s tím kozlem.
Váš Bastík

29. březen 2010 21:44:39

Deníčku dnes do tebe uložím smutnou zprávičku. Ona už to ve svém deníčku psala Baruška, ale i já musím vzpomenout na Argánka. Ještě v prosinci jsme se spolu procházeli na louce nad útulkem, bohužel už se Argánek prochází na té nebeské louce. A tak jsme s páníčkem Barušky včera prošli místy, kde Argánek zanechal své stopy z poslední návštěvy u mě v útulku. Zavzpomínali jsme na něj a uctili jeho památku. Dnes toho moc nenapíšu, protože je mě smutno, že už mě Argánek nikdy nenavštíví.
Váš Bastík

16. březen 2010 10:53:15

Jak jsem do tebe deníčku v posledním záznamu psal, že to moje první video "Vítání páníčka" bylo podfuk, tak jsem to už napravil. A taky jste mě psali, že bylo moc krátké. Tak jsem páníčka Barušky pěkně vyštěkal a mám nové video, které se jmenuje "Bastíkova procházka". Je už trochu delší, asi čtyři a půl minuty, ale zase je jak z éry němého filmu. Tak vám to budu muset okomentovat v deníčku. Tak na začátku je moje vypouštění z kotce. Není to jednoduché protože ke dvířkům se hrne i Regina s Meisinou a chtěli by taky ven. Tak je páníček podrží abych mohl proklouznout jen já. Nebojte, oni taky půjdou ven, ale později až budou vyvenčení ostatní psi. To kvůli hárání. No a sami jste poznali ten rozdíl ve vítání z předchozího videa. Tak honem skočit do obojku a jde se. Ale ven ještě ne! Na rohu u budovy mě ještě čeká pochoutka co mě posílá panička Barušky. A i když už jsem po obědě, tak tohle neodmítnu! Vařené kuřecí krky! No řekněte sami, kdo by odolal! Všechno je snědeno a teď teprve můžeme vyrazit na naše toulky. Tak jsme nejdřív vyšli na kopec nad útulkem do lesa. Tam jsem se proběhnul ale jak vám říkám, stále pozoruji páníčka po očku aby se mě náhodou v lese neztratil. A při zpáteční cestě jsme potkali mé kámoše z útulku se svými venčitelkami Evou a Martinou. No vidíte, bylo nás jako psů a žádná rvačka. Tak jsem se ještě chvíli proběhl s mými kámoši, ale za chvíli už říkám očima páníčkovi, už bychom mohli jít ať si tě taky užiju! A vydali jsme se na louku. Přešli jsme louku podél silnice a došli jsme až k hotelovému domu. Tam jsou na louce průduchy od parovodu (ty černý čtverce) a tam chodíme s páníčkem když je velká zima. A taky je to moje místo, kde mě páníček dává ještě svačinku. Tak ještě slupnu pár piškotů a čas je neúprosný. Je čas návratu do útulku. No a jak vidíte, Regina s Meisinou jsou venku na procházce, páníček mě otevře dvířka a já vklouznu do kotce sám. Tak co říkáte kamarádi? Já vím, na Oscara to není, vždyť se u toho videa střídali tři kameramani, ale aspoň si už umíte představit, že se v tom útulku zase tak špatně nemám. A ostatní mí kámoši taky. A k úplné dokonalosti už nám jenom chybí mít svůj vlastní domov a hodné páníčky. A kdyby někdo z vás kamarádi věděl o nějakém hodném páníčkovi co mu chybí pes, tak mu to moje video můžete přehrát a třeba se mu zalíbím.
Váš Basty

11. březen 2010 19:25:34

Protože jsem pravdomluvný pes, tak se vám kamarádi musím přiznat, jak to bylo s tím mým videem. Páníček mě chtěl nafilmovat jak ho vítám ale ten den, co jsme pořídili to video tak jsem měl nadstandart a pobíhal jsem si volně po útulku. Absolvovali jsme naši krásnou procházku a vrátili jsme se se do útulku. A páníček mě strčil zpátky do kotce a požádal venčitelku Evu, aby nás natočila jak páníčka vítám. A pak mě zase pustil z kotce. No sami jste to viděli, že to nebylo to pravé vítání. To vypadá úplně jinak! To vypálím z kotce jak raketa, uběhnu deset metrů a hurá zpátky na páníčka! A to si ještě párkrát zopakuji. A na tom videu jsem byl tak zblblej, že jsem nevěděl co se děje. Nejdřív procházka, potom do kotce, zase z kotce ven no kdo se v tom má vyznat? Ale stejně jsem si na páníčka ještě vyskočil. Tak se vám omlouvám, že jsme vás takhle oblafli.
Ale k dnešnímu dni. Zase nadstandart, je druhá hodina a tak pobíhám po dvoře mého dočasného domova a říkám si, no už by mohl přijít. Nečekám dlouho a na kopci nad útulkem se objevuje známá postava. A nemyslete si, i když už mám svá léta tak čich a zrak mám pořád dobrý. Jak jsem ho uviděl, tak už se od vrat útulku nehnu a kňučím, už aby byl tady. A mám ho tady! Otevírá bránu útulku a příští dvě hodiny jsou jenom naše! Tak ještě skočit do budovy pro obojek a vodítko (stejně to nepotřebuju) a budeme moci vyrazit! A teď vám povím co se událo, když jsme s páníčkem odcházeli z útulku. Vy mě znáte, já jsem kliďas a s každým se snesu, v útulku je čtyřicet psů a všichni jsme kámoši, ale je tu jeden pes co mě nenávidí a já nevím proč. Je to Gita a navíc ještě fenka. Je o něco menší než já a taky kříženec ani nevím čeho. A když jsme už s páníčkem odcházeli na procházku (já samozřejmě bez vodítka) tak nějaký venčitel si bral pejska z kotce Gita mu proklouzla a vyrazila ven. Já šel zrovna páníčkovi u nohy a najednou jsme oba ucítili náraz! Gita se na mě vrhla a chtěla mě zakousnout! Ani já ani páníček jsme nečekali takový útok! Já vím, že dříve o mě říkali, že jsem útulkový rváč, ale od té doby co chodím s páníčkem se situace změnila! Ale že bych se nechal od někoho napadnout a ještě strčila do mého páníčka, tak to tedy ne! A už je tu rvačka! A i když já jsem džentlmen a k fenkám chovám úctu tak tentokrát to Gita přehnala! No nevím jak by to dopadlo, kdyby nezakročil páníček. I když se říká, že mezi psy kteří se perou se nemá míchat. Ale to neznáte páníčka! Vlítnul mezi nás, já dostal povel nesmíš a Gitu odhodil páníček nohou, no té se to nelíbilo a pomalu by se na páníčka vrhla, ale ještě jsem tam byl já! Tak na páníčka mě nikdo šahat nebude! Byl jsem připraven ho bránit, vždyť to je moje povinnost! Ale už nebylo třeba, bylo po rvačce a my jsme mohli v klidu odejít na procházku. No sice jsem ještě chvíli kulhal, protože jsem při té rvačce utržil nějaké hryznutí do nohy, ale za chvíli už jsem o tom nevěděl a běhal jsem jak čiperka. Ale jedno jsem ocenil. Páníček mě bránil!!! A já bych mu to chtěl někdy vrátit kdyby mu chtěl někdo ublížit, tak já bych za něj položil i život! Tak kamarádi, dnes už jsem toho napsal dost tak zase příště. Mějte se všichni moc hezky a neperte se!
Váš Bastík

6. březen 2010 21:52:12

Dlouho už jsem do tebe deníčku neuložil zprávičku a tak to dnes napravím. Nejdřív do tebe uložím zážitek, který jsem měl ještě před tím než napadl nový sníh. To jsme byli s páníčkem na naší procházce, šli jsme přes louku a já pochopitelně bez vodítka. Potkali jsme jednu paní a ta šla s pejskem na vodítku. Byl to střední knírač a holka. A když mě ta paní viděla jak jsem poslušný a nepotřebuji vodítko, tak usoudila, že by toho svého pejska mohla taky pustit na volno. Tak odepnula Pepinu (tak se ten pejsek jmenoval) z vodítka. Ale Pepina asi neměla takovou výchovu jako já a začala se své paničce vzdalovat. Vedle louky je čtyřproudá silnice a milá Pepina si to namířila přes silnici na druhou stranu. No měla štěstí, že jeli po silnici zrovna ohleduplní řidiči, takže Pepina zastavila provoz a v klidu přešla na druhou stranu. Marné bylo volání její paničky: Pepino stůj! Pepino zpátky! No nakonec za ní běžela přes tu silnici taky, provoz na silnici byl zastaven a já jsem si jen říkal: Tak takhle to vypadá, když pes neumí poslouchat svého páníčka. To já chodím kolem té silnice bez vodítka a nikdy by mě nenapadlo, že bych ji přešel bez páníčka.
Ale k dnešnímu dni. Dnes jsem měl nadstandart, to znamená že jsem byl v budově a nebo jsem si běhal po útulku sám. No a ve dvě hodiny už vidím že přichází páníček. Tak stojím u vrátek útulku a vítám ho hlasitým kňučením. Ještě se vracíme zpět k budově kam si jde páníček pro obojek a vodítko a vtom k němu přichází pracovnice útulku a povídá: "Tak si na Bastíka musím postěžovat". Jak jsem to zaslechl, tak by se ve mě krve nedořezal! Co jsem to provedl, že si na mě v útulku někdo stěžuje? A ta paní povídá mému páníčkovi: "Bastík za sebou neumí zavírat dveře a pak je v budově zima"! Tak takhle je to! No to se vám musím přiznat, že když jsem v budově a potřebuji se nutně vyvenčit, tak skočím na kliku otevřu si dveře a jdu ven. Přece nebudu nikoho otravovat aby mě otevřel, nejsem malý pes. Ale je pravda, že zavřít už za sebou neumím. A páníček mi říkal: "Tak Bastíku budem se učit nový povel, zavři dveře"! Ale viděl jsem, že se tomu páníček i ta pracovnice útulku smáli, tak to snad nebude tak hrozné.
A dnešní procházka? No co vám budu povídat zase byla sněhová! Ale i kdybych měl sněhu až nad hlavu, tak s páníčkem Barušky to zvládnem hravě! Po procházce jem byl urousanej jak pes, ale páníček mě vysušil packy, já jsem zalezl v kanceláři pod stůl a páníčku ahoj zase zítra!
Váš kamarád Basty

28. únor 2010 19:31:03

Tak bych chtěl poděkovat všem kamarádům co mě napsali, že moje nepěkná vlastnost a to žárlivost, zase není takovým prohřeškem proti konvencím. Ale obraťme list, sobota a neděle byla u nás jedna radost. Sluníčko svítilo a do kožichu hřálo, páníček přišel jako vždy na odpolední procházku se mnou, proběhla i piškotová svačinka s mými kámoši, no nemám si na co stěžovat. Ale řeknu vám, co se mě stalo na dnešní procházce. Jak jsme šli s páníčkem přes louku tak jsme si spolu sedli na vyhřátou travičku, páníček položil ruku na zem a já jsem si do jeho dlaně položil hlavu. on mě zase něco povídal a já nevím jestli to bylo tím že mě do očí svítilo sluníčko, ale já jsem pomalu přivíral oči... až jsem usnul! Mě vám bylo tak dobře, že bych s páníčkem vydržel takhle až do setmění. Ale čas je neúprosný, za chvíli mě páníček probudil a museli jsme se vrátit do reality a já do svého kotce. A protože Regina s Doris byli ještě na procházce, tak si páníček vlezl ke mě do kotce, chvíli jsme se ještě pomuchlovali a už mě zase páníček mizí za bránou útulku. Spěchá zase za Baruškou, ta už na něj určitě čeká. Ale nemyslete si, že na té louce jsem jenom spal! Vymyslel jsem básničku a tu teď uložím do svého deníčku.

Bastíkovo přání

Jak ten čas rychle utíká
své kosti v útulku jsem složil,
jaro podruhé už tady vítám
a dvě zimy jsem tu prožil.

Dívat se na svět přes mříže
a jak kůl v plotě být,
věřte, to není příjemné
chtěl bych se lépe mít.

Závist je vlastnost nepěkná
však jinak už to nevidím,
pejskům, co páníčky své mají
já v hloubi duše závidím.

A tak jako každý pes
i já mám život strašně rád.
Nestěžuji si na osud svůj,
co bych si ještě mohl přát?

Páníčka mít a domov svůj
tak to bych bral raději!
Myslíte si kamarádi moji,
že mám ještě tu naději?

Basty

22. únor 2010 19:09:18

Tak se vám musím kamarádi k něčemu přiznat. Jak o mě páníček píše jaký jsem skvělý pes, tak to není pravda! Já mám hodně kladných vlastností, jsem hodný, přítulný a poslouchám na slovo ale mám jednu nepěknou vlastnost a to je žárlivost!!! Jak už jsem vám psal, tak páníček začal brát na naše procházky i Meisinu se kterou sdílím kotec. Na těch procházkách je to v pohodě, s Meisinou jsme kámoši ale dneska se páníček více věnoval Meisině, házel ji klacek a ona mu ho nosila, já jsem seděl páníčkovi u nohy a smutně jsem koukal, kdy se dostane pohlazení a pochválení i mě. Já jsem si páníčka vybral a teď se mám o něj s někým dělit? A co kdyby už mě nechtěl a začal chodit na procházky jenom s Meisinou? Ale to neznáte páníčka! Byli jsme venku půl hodiny a páníček povídá: Já to na tobě Bastíku vidím ty by jsi byl se mnou raději sám, viď? Tak víš co? Meisina už se vyřádila dneska dost, tak ji vrátíme do kotce a půjdeme sami. Tak jsme ji odvedli zpátky do kotce a vyrazili jsme sami. No to je o něčem jiným! A i když mám kámoše z útulku rád, tak o páníčka bych se nerad s někým dělil. No řekněte sami? Nemám pravdu? Vždyť já se na páníčka každý den tak těším, že když za mnou přijde tak brečím radostí a já bych o něj nechtěl přijít! On mě to sice páníček vysvětloval, že má rád všechny pejsky a mě nejvíc, ale stejně to nebylo nic platné. Je to můj páníček a já ho nikomu nedám!!! Stejně si pro ty mé mladší kámoše někdo přijde a já bych tu potom zůstal sám. Tak to ne! Ale už jsem se vybrečel dost, naše samostaná procházka byla zase super a já už se budu těšit na zítra. Hlavně aby přišlo hodně venčitelů a vybrali si všechny pejsky na procházku, abych já mohl jít zase s páníčkem sám. Já vím že jsem sobec, ale tak mě prosím berte. V životě jsem se moc dobře neměl tak aspoň na stará kolena mě dopřejte, mít jenom toho svého páníčka, za kterého bych položil i život.
Váš Bastík

18. únor 2010 18:36:39

Tak kamarádi, o mojí vytápěné boudičce už jsem vám napsal básničku, fotečky už jsou také k nahlédnutí a tak dneska zase napíšu, jak jsem s páníčkem prožíval dnešní den. No že za mnou dnes páníček zase přišel to je nabíledni. Už jsem čekal na páníčka až přijde a se mnou i moji kámoši v kotci. No a jak se objevil, tak jsme byli všichni nalepení na mřížích u kotce. Přišla i jedna venčitelka a ta si vzala Apolenku a Tedyho. A páníček jak viděl, že by Meisina zůstala sama v kotci tak povídá: Bastíku, dnes nepůjdeš na procházku sám, vezmeme s sebou i Meisinku. A taky jo. Ale dnes jsme nešli na louku protože je to blízko hlavní silnice a páníček nevěděl, jak bude Meisina reagovat. Tak jsme šli na kopec nad útulek a i Meisina byla na volno. Tak jsme spolu pobíhali, pojídali piškoty a bylo nám dobře. I když znáte mě. Trochu jsem žárlil, že se páníček o mě dělí i s mojí kámoškou Meisinou. Ale ta byla tak hodná a páníček ji pořád chválil. No aspoň si budu moci s Meisinou večer v boudě popovídat o tom, jakého mám hodného páníčka, že nemyslí jen na mě, ale má pochopení i pro ostatní mé kámoše. Tak nám procházka zase uběhla jako voda a já jdu odpočívat do své vyhřáté boudy. To jsme si to s páníčkem zase užili! Už se těším na další procházku a už vidím páníčka, že zase půjdeme s Meisinou. Tak dobrou noc a všechny vás zdraví váš kamarád
Bastík a taky Meisinka

12. únor 2010 19:34:59

To už deníčku všichni kamarádi ví, že mám v útulku vyhřívanou boudičku. Tak teď můžou přijít mrazy a mě to už vůbec nevadí. Ale co bych to byl za psa od páníčka Barušky, kdybych vám o tom nenapsal básničku. To víte, když s páníčkem chodíme odpoledne na procházky a já se vrátím urousaný a vymrzlý z toho sněhu, to vám řeknu že to je pohoda se potom schoulit do teplíčka v boudičce. I když bych se raději schoulil někde u páníčka doma u radiátoru abych ho měl stále po ruce (tlapce). A tady je ta básnička.

Zima v útulku

Nedávno jsem ve své básni psal,
že zima v útulku to není žádný med.
Dnes už to není pravda! A proč?
Tak to povědět vám musím hned.

Když ve studené boudě spíte
a pod kožich pronikne vám chlad,
v tom mrazu spát se vůbec nedá
to žádný z pejsků nemá rád.

Jsou také hodní lidé v útulku
a chtěli, aby i pejskové se hřáli,
tak do kotců nám dali nové boudy
a topení nám do boudiček dali.

Chtěl bych kamarádům vzkázat,
že zima mě v boudičce už není,
a nemusíte o mě starost mít
já v noci oddávám se snění.

V noci, v té vyhřívané boudičce
už pod kožich se nedostane mráz
a přes den zase moje srdíčko
páníček Barušky zahřívá zas.

A o čem ještě přemýšlím
když v boudičce se pěkně hřeju?
Takové vytápěné boudičky
všem útulkářským pejskům přeju.

Váš Bastík

9. únor 2010 20:50:02

Zdravím všechny kamarády ze své vyhřáté boudičky. Baruška už vám to psala, že venčím každý den jejího páníčka. No on už je to taky můj páníček. Já na procházky chodím už jenom s ním a každý den čekám, kdy už se objeví ve dveřích útulku. Dnes mě poslala panička Barušky zase dobrotu, vařená kuřecí stehýnka a ty jsem slupnul než jsme s páníčkem vyrazili na výlet. Já už ty naše procházky znám, že bych s páníčkem mohl chodit po slepu. To se jde nejdřív na louku, u šachty od parovodu si dám svůj díl piškotů, páníček cigáro a potom jdeme na kopec nad útulkem, tam jsou kámoši z útulku a piškotová svačinka a to by jste nevěřili jak ten čas utíká a jde se domů. To vám ale musím říct, dnes jsem na piškotové svačince trochu žárlil. Když jsme přicházeli do míst té svačinky, tak jsme uviděli jak venčitelka Eva je tam s Meisinou a Apolenkou. A páníček z dálky zavolal na Apolenku. No ta nám běžela naproti a skákala na páníčka jakou měla radost. Tak jsme společně posvačili, ale stejně mě to vrtá hlavou, ten můj páníček musel být někdy v minulým životě pes, že ho mají pejskové tak rádi. No a jde se domů. No teď už je to veselejší když vím, že se mohu v boudičce ohřát. A to je vše, co jsem vám chtěl kamarádi sdělit. Zdraví vás
váš Bastík

5. únor 2010 17:00:09

Dnes do tebe deníčku uložím zprávičku pro kamarády, kteří mě litovali, že musím ty kruté mrazy trávit venku v nevytopené boudě. Ode dneška už to neplatí! Dostal jsem krásnou boudičku s předsíňkou a je vytápěná! A tak si dnes budeme s Meisinkou, Dášou a Apolenkou konečně užívat a můžou přijít i mrazy a nám zima nebude. No a do té naší staré studené boudy se přestěhoval aljašský malamut, ale ten je na zimu zvyklý z Aljašky tak mu to vadit nebude. Já mám z toho takovou radost, že na tu tepelnou boudu budu muset vymyslet nějakou básničku. Ale teď už si půjdu vychutnat poprvé jak se mě v té boudičce bude spát a básnička bude až později.
Z vyhřáté boudy vás zdraví
váš Bastík

31. leden 2010 17:54:36

Tak je dneska neděle a to do tebe deníčku musím uložit, co jsem dnes zase prožil. Já měl zase v útulku návštěvu! Přišel za mnou můj kamarád Bandito Terno zvaný Bandýsek se svou paničkou Jitkou. A s nimi přišli i kamarádi Jitky. On jim nedávno umřel pejsek Korčulka a tak se přišli do útulku podívat, zda by si tam nějakého pejska nevybrali. No a co myslíte? Štěstí se usmálo na Stelinku a dnes už si bude hovět v teplíčku u nových páníčků! Ale zpět k návštěvě. Tak jsme všichni vyrazili na společnou procházku, bylo nás sedm. Já, Romík, Doris, Meisy, Apolenka, Bandýsek a také Stelinka, kterou si noví páníčkové otestovali a samozřejmě dopadla na výbornou. No proběhli jsme se všichni po louce, řádili jsme ve sněhu, potom jsme šli na kopec nad útulkem a procházka utekla jako voda. My útulkáři jsme se vrátili do svých kotců, Bandýsek s paničkou a Stelinka s novými páníčky se rozjeli do svých domovů. Jo a taky si deníčku musím postěžovat na jednu věc, kterou jsem zapoměl napsat, když jsme s páníčkem postavili toho velikýho sněhopsa. Ti moji kámoši z útulku si ho spletli s patníkem! No na jejich omluvu, on žádný patník v dohledu nebyl, tak využili toho našeho sněhopsa. Tak to už je deníčku dnes všechno a těm, kdo si můj deníček přečte, přeji do nového týdne spoustu zimních radovánek se svými páníčky a těm, kdo zimu moc rádi nemají, tak aby to jaro přišlo co nejdřív!
Váš útulkář Bastík

29. leden 2010 18:03:54

Tak nám kamarádi napadnul nový sníh a já vám řeknu, co jsme zase s páníčkem vymysleli. Ten předchozí sněhulákopes to bylo jen takové štěně. Tak páníček povídá: Bastíku, dnes postavíme dospělého psa. No a jestli se nám to povedlo, to už necháme na vás.
A jinak jsem se dnes zase vyřádil ve sněhu. Když je ten sníh měkoučký, tak se mě v něm krásně běhá, ale na tom přemrzlém sněhu mě to řeže do tlapek. Asi by bylo nejlepší stavět sněhulákopsy v červenci ale to už zase není sníh! No a za dva dny už je únor, ten uteče jak voda protože je krátký a už se pomalu budu připravovat na jaro. Už se na jaro moc těším! A se mnou i všichni moji kamarádi z útulku. To víte, i když se to dá vydržet tak přece jen není nad to, schoulit se přes noc ke spánku, aniž by vám mráz zalézal za nehty (drápky). Dnes říkal jeden zaměstnanec útulku páníčkovi, že když jsem se ráno probudil, tak jsem měl ojíněnej čenich.
Tak já půjdu za chvíli na kutě a bude se mě zdát, jak za mnou zase páníček zítra přijde a co si zase vymyslí za ptákovinu, aby mě rozveselil.
Váš Bastík

22. leden 2010 17:25:40

Tak jsem se zase po dlouhé době dostal k deníčku. A co jsem zase prožil? To do tebe deníčku teď uložím. S páníčkem chodíme na naše toulky pravidelně každý den. Ve středu si to vykračujem s páníčkem a na louce nad útulkem pobíhali moji kámoši z útulku. A jejich venčitelky tam stavěly sněhuláka. No zrovna napadnul takový mokrý sníh, pro stavbu sněhuláků jako stvořený. A páníček mě povídá: Bastíku, obyčejného sněhuláka umí postavit každý, co tomu říkáš, kdybychom postavili sněhulákopsa. Nemusel mě dlouho přesvědčovat a tak jsme se pustili do díla. A za chvíli byl sněhulákopes hotový. To už nám ale končila procházka a tak jsme s páníčkem rozloučili a rozešli jsme se do svých domovů. Psal jsem Rynečkovi, jak jsem si s páníčkem užíval a Ryneček mě odpověděl. To jste měli vzít foťák a toho sněhulákopsa vyfotit! Taky nás to s páníčkem mohlo napadnout. A tak dnes v pátek už páníček vzal foťák a první naše kroky míří k tomu sněhulákopsovi. Byli jsme zvědaví, jestli nám ho někdo nezbořil, no byl na svém místě ale chybělo mu jedno ucho. Chtěli jsme mu udělat nové, ale už to nešlo, protože sníh byl přemrzlý. Tak jsme udělali pár fotek a vy už si je můžete prohlédnout ve fotogalerii. Tak co říkáte, to si to s páníčkem užívám! Tak dnes už je to všechno a všechny hafíky zdraví
váš Basty

15. leden 2010 20:15:12

Tak do tebe deníčku uložím zase novou básničku. Jak jsem už řekl, že mé básničky budou z útulku tak i tato je útulkářská. A jak jsem zjistil kamarádi, že se vám líbí spíše básničky veselé co vám posílá Baruška, tak já vám pošlu básničku, která už nebude tak smutná jako ty předcházející. Je z období, kdy jsme se s páníčkem Barušky seznámili a je skutečně pravdivá. No nakonec se můžete sami přesvědčit.

Útulkový příběh

Jak ten čas utíká, už je to rok
co s páníčkem Barušky se znám,
a jeden příběh z našich toulek
já nyní povědět chci vám.

Naše první společné procházky
jsem absolvoval celkem v klídku,
páníčkovi u nohy jsem kráčel
však pouze jenom na vodítku.

Jednou páníček mě ale řekl:
Bastíku už jsi vychovaný pes.
Co říkáš když na procházku
my bez vodítka půjdem dnes?

Jak říkám tak se taky stalo
po boku s páníčkem kráčíme.
A je tu konec naší procházky
tak k útulku se zase vracíme.

Já nevím co to do mě vjelo
nebo volnost mě oslepila snad?
Páníčkovy povely jsem neslyšel
když chtěl mě zpátky přivolat.

Pod útulkem je příkrý sráz
kudy se v zimě chodit nedá.
Páníček za mnou se rozeběhl
a všude v okolí mě hledá.

V potu tváře šplhá po stráni
a jméno mé údolím se ozývá.
Po mě zem jako by se slehla
a zklamání páníček neskrývá.

Vrací se do útulku beze mne
a přemýšlí co asi řekne dnes,
že šel mě jenom vyvenčit
a útulkářský utekl mu pes?

Však jaké překvapení čeká
když v útulku se zase objevil?
Já ve svém kotci na něj čekám
a v úsměvu jsem zuby vycenil.

Že pochvalu jsem nedostal
se dodnes divím, řeknu vám.
Vždyť do toho svého kotce
přec já vrátil jsem se sám!

Zdá se vám to neuvěřitelné?
Já nevím proč bych asi lhal.
A jako že se Basty jmenuji
ten příběh se doopravdy stal.

To není ale všem dnům konec
ten příběh ještě pokračuje dál.
Zas bez vodítka spolu chodíme,
no řekněte, kam bych utíkal!!!

Basty

10. leden 2010 19:06:58

Dnes jsme byli s páníčkem zase na našich toulkách a musím se pochválit, no on mě spíš chválil páníček, že prý jsem v tom sněhu jako mladík. Já jsem vám v tom sněhu skákal a běhal jako za mlada! A páníček měl ze mě radost. Ale dlouho se to vydržet nedá. Stačí půl hodiny a už se těším domů, páníček mě vysuší a vyleští moje tlapky od sněhu a už jdu zase zpátky do kotce. Ale dnes jsme na té procházce s páníčkem vymysleli básničku. A ta není jen o mě, ale o všech pejscích co musí toto nevlídné počasí prožívat v útulku. Ne že by ten útulek byl nějaký strašák, to ne! Pro některé pejsky je to dokonce záchrana v jejich životě! Ale přece jenom, kdyby jsme i my útulkáři měli svůj vlastní domov, svého milujícího páníčka, no řekněte sami! Nebylo by to krásné?

Zima v útulku

My básníci jsme hafíkácký
Baruška z domova posílá básničky.
Já slíbil jsem vám kamarádi,
že z útulku pošlu svoje veršíčky.

O čem já verše budu psát?
Já povím vám to hned.
V létě to ještě jde. Ale v zimě?
V útulku to není žádný med!

Najíst dostanem i péči dobrou máme,
ale když teploměr pod bod mrazu spadne,
kdo tohle neprožil tak to nepochopí!
V mrazivé noci to vůbec není snadné.

A i když je dvacet pod nulou
v svých kotcích musíme my spát.
V tom nám asi nikdo nepomůže,
tu zimu musíme sami překonat.

Domácí mazlíček ten se má,
napije se nebo kost si svoji hlodá.
Víte co to je když v té zimě,
vám v misce zmrzne voda?

Závist to vlastnost je sic nepěkná
a pejskům co schoulí se na klíně?
My útulkoví pejsci závidíme!
Že večer ustelou si zase v peřině.

Že člověk nám tohle způsobil
to přec nad slunce je jasné.
A kdyby nám člověk zas pomohl,
řeknu vám... bylo by to krásné.

Basty

6. leden 2010 19:47:04

Řeknu vám kamarádi, že na toho mého páníčka není spolehnutí! Už tři dny mu říkám, napiš něco do toho mého deníčku! Ale to je jako když hrách na stěnu hází! A přitom jsme toho už spolu tolik prožili, že by tam mohl psát romány každý den! Ale dnes páníčka musím pochválit! Dostal totiž mail z útulku i s mojí fotografií a co myslíte že udělal? Tu fotku mě dal hned na profil. Tak se můžete podívat, jak mě to sluší! A ještě vám povím jednu příhodu. Páníček je takový recesista, když za mnou byl v neděli tak mě přinesl motýlka a připnul mě ho na krk. To víte že jsem chodil jako páv a dělal jsem ze sebe džentlmena. A když odcházel domů, tak mě toho motýlka zapomněl sundat. A v pondělí za mnou páníček nepřišel! Ale byl si moc dobře vědom, že mě toho motýlka zapomněl sundat. V úterý se přihnal do útulku a hned mě šel po krku! No co si myslíte? Motýlek byl na svém místě! Dva dny jsem ho nosil i spal jsem s ním, ale páníček mě řekl: "Bastíku, toho motýlka budeš nosit jen když spolu půjdem na procházku". No řekněte sami, je to spravedlivé? Já byl tak rád, že mám něco od páníčka co mě ho připomíná když tu se mnou není. Snad si to ještě rozmyslí. Ale stejně ten motýlek má jednu chybu. On je totiž černý. A já taky. Takže kdo chce vidět psa džentlmena, tak musí zbystřit zrak. Tak jsem toho dnes napsal dost, a protože jsme v kotci čtyři, tak si jdu do boudy vyhlédnout nějaké lepší místo a za chvíli už usnu spánkem spravedlivým. A o kom myslíte, že se mě bude zdát? To vám neprozradím, jenom naznačím, že to bude o někom, kdo už skoro rok za mnou chodí, na procházky mě vodí a má mě moc rád. Že jste to uhodli? No ono to ani nebylo tak těžké! Jasně, páníček od Barušky, ale teď také můj! Takže dnes už konec a tečka.
Váš Bastík

2. leden 2010 18:45:42

A je to tady! A co? Pamatujete se na tu básničku od Barušky z léta, kde psala o tom, že se zas budeme s páníčkem brodit v závějích? A už se brodíme! Dnes za mnou páníček přišel i když sníh padal z nebe a byl mráz, tak jsme spolu vyrazili na naše toulky. Proběhli jsme se na louce, vyšli jsme na kopec nad útulkem, no byli jsme oba jak sněhuláci, ale nám to nevadilo. Vždyť to znáte sami, mít po boku páníčka, to je k nazaplacení! A i když jsem měl packy promrzlé, tak u srdíčka mě to moc hřálo. A když jsme se vrátili do útulku, tak mě páníček vytřel packy do sucha a já jsem zase musel zpátky do kotce. Ale to vám musím říct, já teď měním kotce i své spolubydlící každou chvíli. To víte, zase jsou v útulku nové přírůstky a tak je to tu jako škatulata hejbejte se! Včera jsem byl ještě v kotci s Reginou, Dorinou a Romíkem, ale Romík mě trochu rafnul do čenichu tak mě zase dali k Meisině, ta je hodná a tak mám klid. A zítra přijde za mnou na návštěvu Jitka od Bandita z Přestanova a přinese mě od Argánka piškotky. To mě Argánek posílá až z Třebechovic pod Orebem. A taky bych vám chtěl říct, že 1.ledna jsem měl jako narozeniny. Ale to jsou narozeniny jenom podle toho, že mě loni v lednu přivezli do útulku policajti jako trestance a protože jsem původní datum narození nikomu neřekl, tak to v útulku stanovili na 1.ledna. Tak už jsem v útulku jeden rok a teď už můžu bilancovat. Docela mě mrzí, že za tu dobu si mě nikdo nevšimnul, kdo by mě mohl dát nový domov. Jediný komu nejsem lhostejný je páníček od Barušky a ten si mě domů vzít nemůže. Já vím, že už nejsem nejmladší, ale páníček říkal, že jsem mu padnul do oka svojí povahou. Poslušný, čistotný, nekonfliktní, vděčný, no řeknu vám, že mí mladší kámoši co nemají takové vlastnosti co mám já už jsou z útulku dávno pryč a já tu ještě trčím. Asi mám smůlu s tím mojím věkem. Ale jestli si někdo myslí, že chci brzy natáhnout bačkory, tak to je na omylu! To by jste mě měli vidět s páníčkem jak spolu řádíme! No teď zrovna neřádím, jsem v boudě za mřížema, zahříváme se s Meisinou aby nám nebyla zima, ale zítra se přijďte podívat, až za mnou přijde páníček! To bude zase rodeo! No to jsem toho zase naškrábal, to se nedivte, co má člověk (pes) v tom útulku pořád dělat! Zdraví vás
váš Bastík

29. prosinec 2009 19:20:52

Kamarádi moji hafíkácký! Většinou vám posílá básničky Baruška, ale nemyslete si, i mě naučil páníček jak se píšou básničky. No vždyť už to bude skoro rok, co s páníčkem brouzdáme terén kolem útulku! A jak to vypadá, tak budeme spolu brouzdat ještě hodně dlouho. Za tu dobu se nenašel nikdo, kdo by mě chtěl dát teplý domov a tak mě alespoň páníček Barušky vlil to teplo do srdíčka. A to vám řeknu že to je daleko lepší mít takového páníčka a žít v útulku, než to, co jsem prožil u bývalého "páníčka". Ale nač plakat nad rozlitým mlékem! Kdyby jste mě viděli, jak jsem šťastný, když za mnou páníček přijde do útulku, slabším povahám by i slzička ukápla, ale já umím dát najevo jak mě páníček není lhostejný! A i kdyby mě měl někdo jiný a měl mě rád jako páníček Barušky tak bych mu taky ukázal že jsem slušně vychovaný pes. No to jsem se nějak rozepsal tak raději tu básničku.

Básnička od Bastíka

Ač každý o mě řící může
že útulkový jsem jen pes,
můj páníček do útulku chodí
a přišel za mnou také dnes.

Já vím, že řeknete si asi:
Tak ty páníčka svého máš
tak jak to, že v dnešní době
ještě v útulku přebýváš?

On má doma čivavu Barušku,
je nemocná a musí v klidu být.
Tak proto můj hodný páníček
si nemůže mě domů vzít.

Jak jsme se spolu seznámili?
Páníček do útulku chodil,
a některé mé kamarády
on na procházky vodil.

Jednou přišel do útulku a řekl:
Bastíku, dnes já tě vyvenčím.
My padli jsme si spolu do oka
a od té doby chodím jenom s ním.

My chodíme na toulky naše
a vodítko už nepotřebujem.
Kam chtěl bych asi utéct?
To jasné musí býti všem.

Už to bude skoro jeden rok
co se svým páníčkem se znám.
Že na svůj osud nestěžuji si
asi divné bude zdát se vám.

I když v útulku já nyní žiju
svůj osud musím už tak brát.
Však já přiznám se teď vám
že páníčka mám.. moc.. rád.

Váš Bastík

28. prosinec 2009 18:50:23

Tak zase nějak lajdačím, vždyť můj poslední záznam v deníčku je ze Štědrého dne! Ale řeknu vám kamarádi, že já za to nemůžu! My v kotcích v útulku počítače nemáme a tak deníček za mě píše můj páníček po večerech, to co mu nadiktuji při našich toulkách. Ale musím se ho taky zastat! On za mnou teď chodil do útulku každý den, ještě se musí věnovat Barušce a práce okolo má také dost, takže nemůže pořád jen vysedávat u počítače. A jak jsme si spolu panečku přes ty svátky užili! Ale nejhezčí to bylo v sobotu. Modré nebe, sluníčko svítilo, no bylo to jak na jaře. A v neděli jsem zase na procházce našel velikou kost! To víte, že jsem si ji odnesl až do útulku. I sněhu jsme si s páníčkem užili. No jak jsem to psal v jedné básničce, že se spolu s páníčkem budeme zase letos brouzdat v závějích. A ještě že se oteplilo, teď už se to dá docela vydržet, ale ty mrazy před vánocemi, no nikomu bych to nepřál. Já se ještě do Silvestra ozvu, tak zatím všichni ahoj.
Váš Bastík z útulku

24. prosinec 2009 13:04:44

Jak jsem do tebe deníčku včera napsal, že páníček přijde už dopoledne, tak přišel. A jak včera říkal, že mě něco přinese, tak vám řeknu čím mě překvapil. Večer budou mít všichni páníčkové štědrovečerní večeři a tak mě páníček povídá: Bastíku, dnes je ten Štědrý den, tak si spolu dáme štědropolední oběd. Mističku už páníček připravil ještě než mě pustil z kotce, pak už jen sáhnul do tašky, no to byla vůně, a v mističce už na mě čeká ta dobrota. Rybí polévka z mořských ryb, velké kousky masa no řeknu vám, že takovou dobrotu jsem ještě nejedl. Já bych se s páníčkem i rozdělil, ale páníček říkal, že do večera nesmí jíst, aby viděl zlaté prasátko. Tak jsem to slupnul sám, stejně k nám do útulku žádné prasátko nepřijde. Sem vozí jen zatoulané pejsky. No a po té dobrotě jsme šli ještě chvíli na procházku a povídali jsme si s páníčkem o vánocích a také o tom, že spolu budeme pořád chodit na procházky a že mě páníček neopustí, no prostě mě páníček krmil ještě i uši a mě s ním bylo tak dobře a tak to asi na vánoce má být. Procházka je u konce, vlezu si do kotce, páníček ještě rozdá piškotky všem mým kámošům v útulku, ještě pohlazení a podrbání za ušima a už mě mizí za bránou útulku. Ale dnes se mě o páníčkovi určitě bude v noci zdát. A už se na něj budu zase těšit, jak spolu vyrazíme na naše toulky a bude nám dobře. Tak vám všem přeji hezké vánoce a užijte si je v pohodě a ve zdraví.
Váš Bastík

23. prosinec 2009 16:28:45

Dnes do tebe deníčku uložím své krásné zážitky. Dnešní den byl pro mě slavnostní. Poprvé jsem šel na procházku se SVÝM PÁNÍČKEM! Já vím, že je jen virtuální, ale je MŮJ! To víte že jsem si vedle něj vykračoval jak na přehlídce, aby všichni viděli, že i já mám svého páníčka. A naše společná procházka? Nejdřív jsme to oslavili vařeným kuřátkem a já jsem z toho byl tak nervozní, že jsem převrhl i misku. Pak jsme šli spolu na louku, kde jsem se proběhnul ve sněhu a páníček mě říkal, že skotačím jak za mlada. No kdo by neskotačil v tak slavný den! Z louky jsme vyběhli na kopec nad útulkem, byli jsme se podívat u parovodu a musím vám říct, že se nám někdo nastěhoval do našeho zimního stanoviště. Přes rouru tam byla přehozená plachta a pod rourou bylo zválené místo, asi tam přespává nějaký bezdomovec. Ale stejně dnes bylo pěkné počasí, takže jsme se u parovodu ani nezdrželi a dál jsme si s páníčkem užívali zimních radovánek. To to zase uteklo a už je čas návratu. Vracíme se do útulku, já poslušně vstoupím do svého kotce a je tu loučení s páníčkem. Ale páníček mě slíbil, že zítra za mnou přijde a to už dopoledne. A prý má pro mě něco připraveného. Tak jsem zvědav, s čím přijde. Ale to vám napíšu až zítra.
Váš šťastný Bastík

22. prosinec 2009 20:52:02

S Baruškou jsme vám moji kamarádi milí poslali básničku jako dáreček pod stromeček. A já se vám musím pochlubit, že já už jsem dáreček dostal. Páníček Barušky si mě virtuálně adoptoval! Takže až vám příště budu psát zprávičky, tak už nemusím říkat páníček Barušky, ale už je to i můj páníček!!! Já vím, řeknete si, že jsem pořád v útulku, ale to snad nevadí. Hlavně že už mám jenom svého páníčka. A věřte, že se mám s čím chlubit! Ale hlavně jsem moc šťastný, že po tom, co jsem ve svém životě prožil, se našel někdo, kdo mě má moc rád. Ale nemyslete si, já mu to vrátím! A páníček za mnou přijde i na Štědrý den! Já už se na něj tak těším! No nakonec jste to viděli v mé fotogalerii jak se na něj lepím. Tak kamarádi, přeji vám pod stromečkem hodně dárečků, užijte si doma té vánoční idylky a zdraví vás všechny
váš Bastík

20. prosinec 2009 17:58:05

Tak už jsem ani nedoufal, že za mnou dnes páníček Barušky přijde, u nás už je dva dny 14° pod nulou i přes den! Ale když mě slíbil, že by přilezl i po čtyřech, tak ať se snaží! Ale komu čest, tomu čest! Jsou dvě hodiny a už ho vidím přicházet! A nebyl dnes sám, kdo za mnou přišel. Přišla i paní Jitka od Bandita. Přinesla do útulku nějaké dobroty pro nás všechny. A tak jsme vyrazili na procházku. Ale než vyběhneme za bránu, tak musím páníčkovi Barušky ukázat, jaký máme v útulku hezký stromeček. No a páníček, jako kdyby to věděl, tak měl u sebe foťák a u toho vánočního stromečku jsme se spolu vyfotili. O tom se můžete přesvědčit v mé fotogalerii. A po focení hurá na procházku! Ale nejsou to takové procházky jako dřív. Stačí mě půl hodiny a už obracím svou hlavu k mému domovu, ta půlhodina na studeném sněhu mě úplně stačí a páníček Barušky to jen přivítá, když mu řeknu, jdeme zpátky a ani moc neprotestuje. A už jsem zase v kotci! No a ještě vám musím kamarádi říct, jak jsem vám psal o těch zateplených boudách, tak nevím, jestli si je v zimě ještě užijem. Ale to vím určitě, že v létě v nich bude určitě teplo!
A ještě jednu novinu pro vás mám. Představte si s čím se mě páníček Barušky pod stromečkem svěřil! Že mě virtuálně adoptuje! To je ten nejkrásnější dárek, co mě mohl dát! Já už nebudu muset psát jako o páníčkovi Barušky ale už to bude i můj páníček! Děkuji ti páníčku!!!
A protože už za chvíli bude Štědrý den, tak jako slušně vychovaný pes, bych vám všem chtěl popřát, aby byl opravdu štědrý. A všem pejskům přeji hlavně moc hodné páníčky. To je totiž nejdůležitější! A štěstíčko a zdravíčko do Nového roku vám také přeji. Mám vás všechny moc rád.
Váš Bastík

16. prosinec 2009 18:46:44

Dnes za mnou páníček Barušky zase přišel i když byl mráz hodně pod nulou.
Tak si poslechněte, co jsme spolu zase prožili. Běhám vám takhle po zahradě útulku (dnes jsem měl zase volnější režim) a někdo nechal otevřenou hlavní branku. No ne že bych někam utekl, ale jak se tak motám kolem té branky, tak najednou slyším z dálky: Basty! No jasně! Přichází páníček Barušky! On mě viděl už z dálky a já jsem si ho nevšimnul! Tak jsem využil toho, že je branka otevřená a hurá za ním! Přivítání jak se sluší a patří na vychovaného psa, ale to už přece znáte! Tak ještě v rychlosti slupnout to, co mě posílá panička Barušky a jdeme! A kam jinam v té zimě jít, než k parovodu. Netrvá to dlouho a jsme tam. Páníček Barušky usedá na teplou rouru a lebedí si, že nám dnes dobře zatopili. Ale řeknu vám, že mě ten parovod nějak neoslovil! Tak říkám páníčkovi: No to jsem mohl sedět někde v útulku a byl jsem na tom stejně! Když máme jít na procházku, tak musíme chodit a ne sedět! No páníček se zastyděl a povídá: No tak jdeme! Ale bylo na něm vidět, že by raději seděl na té teplé rouře, ale co by pro mě neudělal! Vracíme se na louku a po cestě potkáváme dvě mladé venčitelky, jak vlečou mojí kámošku Bibinku, co s námi byla na procházce když byl u mě na návštěvě Argánek. No zjevně se Bibince nechce jít na vodítku a je na ni vidět, že by se raději vrátila do útulku. Tak jim páníček Barušky poradí, aby ji vzali do náruče, že se Bibinka uklidní. A taky jo! A páníček se dal s těmi venčitelkami do řeči a dozvěděl se, že si ji chtějí vzít domů. Tak jim dal ještě páníček několik dobrých rad, a už zase končí naše vycházka. A než se s páníčkem Barušky rozloučím, tak už vidím Bibinku, jak si ji ty dvě paničky odnášejí domů. Docela ji závidím, ale přeju ji to. Ať se má holka dobře. A přestože mám dnes volnější režim, tak kdo si myslí, že jsem skončil po procházce pod stolem v kanceláři, tak je na omylu! Ono to totiž v budově vypadá jak na stavbě! Všechno se předělává, dělají se nové rozvody elektroinstalace a víte proč? Budeme mít v kotcích zateplené boudy! Ale stejně jsem zůstal v budově. S Boníkem si usteleme někde v ordinaci a bude hej. No a páníček Barušky je zase na odchodu. To přede mnou musí zavřít dveře abych za ním neutíkal, ještě mi řekne: Bastíku čekej já zase přijdu. A už mě mizí za dveřmi! A já čekám a páníčkovi Barušky věřím. Když on řekne že přijde, tak věřte tomu že přijde. On mě říkal že přijde, i kdyby měl přilézt po čtyřech.
Váš Bastík

14. prosinec 2009 13:09:51

Tak jak jsem si užil návštěvu Henulky u mě v útulku, už jsem vám napsal v próze. A teď uložíme s Baruškou naše zážitky i v poetickém zpracování.

Návštěva Henulky

Před týdnem já v útulku měl návštěvu,
kdo navštívit mě asi přijde dnes?
Jaké překvapení na mě právě čeká?
Bude to fenka a nebo to zas bude pes?

Nebudu vás kamarádi dlouho napínat,
také já jsem moc zvědavý byl.
Henulka, krásná rotvaileří dáma,
to je ten pes co dnes mě navštívil.

Seznámení proběhlo dle psích pravidel,
vždyť očmuchání není nikdy dosti.
Však Henulka řekla: Bastíku já hárám,
tak prosím, jen žádné důvěrnosti.

Jsem džentlmen, no vždyť mě znáte,
já vím, co je to psí zákony ctít.
Tak po tom našem seznámení
můžeme s Henulkou na procházku jít.

Tak prošli jsme se spolu po louce,
bok po boku jak dávní přátelé.
Společně piškoty jsme pojídali,
a bylo nám spolu dobře a vesele.

A co by to bylo za návštěvu,
ještě fotografie musíme pořídit.
Vždyť na to naše seznámení,
musíme foto na památku mít.

Čas návštěvy v útulku se naplnil,
my musíme se zase rozloučit.
Bastík, vrací se zpět do útulku,
Henulka musí ještě Barušku navštívit.

Tak jako návštěva předchozí,
i Henulka ustele si v autíčku.
A návštěvou u Barušky pověří,
svého páníčka a svou paničku.

Nejdříve návštěvu pěkně vyštěkat,
tak to Baruška opravdu dovede.
Kdo je doma pánem musí ukázat,
potom i nějaké psí kusy předvede.

Čas návštěvy už ke konci se chýlí,
a Baruška podá návštěvě pacičku.
Přejeme šťastnou cestu k domovu,
a v létě Henulko přijeď na chatičku!

Baruška a Basty

12. prosinec 2009 19:11:39

Tak jsem ještě nevychladnul z té mikulášské návštěvy Argánka a spol. a přijíždí za mnou do útulku další návštěva. Minulý týden za mnou byli samí pánové: Argánek, Bandito a Ňufík. Tentokrát jsem měl dámskou návštěvu. Přijela za mnou rotvajleří dáma, Henulka z Mladé Boleslavi. Tak vám řeknu kamarádi, že to je kus ženský! Teda když jsme se poprvé uviděli, tak po mě trochu vystartovala. Ale jak poznala, že jsem docela štramák, tak v tu ránu jsme byli nejlepší kamarádi, to se můžete přesvědčit ve fotogalerii. Chvíli jsme pobíhali po louce a spolu jsme si pochutnávali na piškotech od našich páníčků. Dnes ale bylo docela zima , i drobný snížek se nám snášel do kožíšků a tak jsme se vrátili do útulku. Já jsem měl dneska nadstandart a tak jsem zaplul pod stůl v kanceláři a páníček odešel domů. Ale co to? Netrvalo to ani pět minut a páníček Barušky je zpátky a už mě zase tahá ven! Divím se co se děje a páníček Barušky říká: Bastíku, taky mě to můžeš připomenout, celou dobu nosím foťák v kapse a neudělali jsme ani jeden snímek! Tak honem na parkoviště před útulkem, abychom mohli ještě dnes uložit fotky do tvého profilu! Co by tomu řekli kamarádi, kdyby z tak vzácné návštěvy nebyl žádný záznam! Tak ještě zapózovat před objektivem a vracím se zpátky pod stůl. Ale řekněte sami! To by za chvíli páníček Barušky mohl říci, Bastíku přijď za mnou ve dvě hodiny domů, zazvoň na mě a půjdeš mě vyvenčit! I když vám řeknu, nebyl by to špatný nápad! A Henulka už také spěchá za Baruškou. Ale to ať už vám řekne Baruška.
Váš Bastík

9. prosinec 2009 12:41:32

Kamarádi, jak jsem vám už psal, tak v sobotu za mnou byla v útulku návštěva. Tak jsme s Baruškou společnými silami vymysleli na tu návštěvu básničku. A kde tu básničku najdete? Viz deníček Barušky.
No a my s páníčkem Barušky zase vyrážíme na naše společné procházky, a na to krásné setkání už jenom na svých toulkách vzpomínáme.
Váš Bastík

5. prosinec 2009 18:16:01

Jak už jsem psal, že v sobotu budu mít návštěvu, tak tu návštěvu už mám za sebou. Tak se s vámi kamarádi musím podělit o své dnešní zážitky. Ještě nejsou ani dvě hodiny a páníček Barušky přichází. A nejen on. Dneska za mnou přišlo tolik lidí a psů, že jsem nevěděl kam dřív skočit. To víte, že jsem nejdřív skočil na páníčka Barušky a postupně jsem se přivítal s Argánkem, Banditem i Ňufíkem a ani na jejich páníčky jsem nezapomněl. Vyšli jsme z útulku před bránu a tam to začalo! Nadílka od jednoho k druhému putuje z ruky do ruky, oni si ti naši páníčkové říkali, že to je od Mikuláše a myslí si, že jsme tak naivní a nevíme kdo ty dárečky kupuje. To můžou vyprávět tak malému štěněti a ne nám zkušeným psům. A nadílku dostali i ostatní kámoši z útulku. A jde se na společnou procházku! Nejdřív jdu ukázat kamarádům kam chodíme s páníčkem Barušky, když nám je zima a to k parovodu. Potom se vracíme na louku aby kamarádi věděli kde řádíme s páníčkem. Po cestě cvakají spouště fotoaparátů, o tom se můžete přesvědčit ve fotogalerii. No na louce toho měl Argánek už dost a tak jsme se vrátili zpátky k útulku. A je tady loučení. Já putuji zpět do svého kotce a smutně koukám jak moji kamarádi odcházejí. Bandito nasedá s paničkou a bráchou do auta, Ňufík s paničkou ještě chvíli zůstanou v útulku a Argánek? Tomu návštěva ještě nekončí. Kam myslíte, že ještě jde? No přece za Baruškou! Ale to už si přečtěte v deníčku Barušky.
Váš Bastík

3. prosinec 2009 18:55:56

Deníčku můj milý, ukládám do tebe pár zpráviček, aby kamarádi věděli, jak to u mě vypadá. Tak nejdříve o páníčkovi Barušky. Co jsem vám říkal, že za mnou přijde! A taky jo! Ale dneska mě zase nenašel! Nejdřív šel do budovy a když jsem se neobjevil ani na zavolání, tak šel k mému kotci. Kouká a tam taky nejsem! Tak se šel zeptat k zaměstnankyni útulku a ta mu řekla, že jedna paní venčitelka si bere pejsky na procházku za rohem mého kotce. Tak se tam páníček Barušky šel podívat, a co nevidí! Já se tam láduju jatýrkama, co přinesla ta venčitelka! No jak jsem ho zblejsknul tak jsem se hnal k němu, stejně už byla jatýrka ve mně! Tak říkám páníčkovi Barušky: Na co čekáš, můžeme jít, tady už nám pšenka nepokvete. A jdeme ven. Ale dnes jsme se motali kolem brány útulku, jako by páníček Barušky na něco čekal. A taky jo! Přijelo auto, vystoupil z něj nějaký pán a volá na páníčka: Tak jsem tady a vezu ty deky. Tak je spolu odnesli do kanceláře a páníček se domluvil s pracovnicí útulku, tyhle dejte Bastíkovi a na ostatní taky něco zbyde. Tak dneska budu spát v čistém povlečení a ty deky jsou krásně chlupaté, tak to se i zahřeju. Ještě vyrážíme spolu ven a páníček Barušky povídá: Bastíku, s těmi piškotovými svačinkami je konec! Ale já prý o ty piškoty nepřijdu, to jenom mí kámoši! Včera totiž zase na něj při piškotové svačince skákali a páníček byl zmazanej jako prase! A že prý bezdomovci jsou čistější než on! Říkal, že musel jít domů kanálem aby nikoho nepotkal. A panička když ho viděla, tak jenom spráskla ruce! Co říkala, to si nepřejte slyšet! Takže na dnešní vycházce byly piškoty jen pro mě, já totiž na páníčka tak neskáču, ale stejně jsem ty piškoty všechny nesnědl sám. Zbytek byl rozdán už kámošům v kotcích, tam si na páníčka nemůžou tak dovolovat. No a vycházka končí! To to zase uteklo! Páníček Barušky mě dává do budovy, zavírá za mnou dveře a odchází. Ale to mě nezná! Už je u brány útulku, vtom se otočí a já jsem u něho! Já si ty dveře totiž umím otevřít sám! Skočím na kliku a jsem venku! Tak si to zopakujem ještě jednou, ale to už mě hlídají, abych si zase neotevřel sám a na podruhé se to povedlo. Páníček Barušky odešel, já se ještě chvíli natáhnu do kanceláře pod stůl a večer půjdu zalehnout do té teplé deky, co mě páníček Barušky přinesl. Zítra asi nepřijde, ale v sobotu přijde určitě! A přijde taky Argánek, Ňufík a Bandito. Tak už se na ně moc těším. Tak deníčku haf, haf a dneska končím.
Váš Bastík

1. prosinec 2009 20:24:51

Tak deníčku, zase mám do tebe co ukládat. Tak za prvé. I když počasí dneska nic moc, tak páníček Barušky přišel. Sice pozdě ale přišel. To už jsem byl ale na procházce s jednou paní venčitelkou, to víte že mě táhla zase na vodítku a k tomu ještě se stahovačkou. No jak jsem uviděl páníčka, tak byl můj. Ta venčitelka mě hned páníčkovi předala, ten mě sundal tu potupnou stahovačku a šli jsme spolu. Dnes jsme to ani na louku nestihli a šli jsme rovnou k parovodu. A tam mě páníček Barušky sdělil: Bastíku, tak budeš mít zase návštěvu! V sobotu za tebou přijede Argánek z Třebechovic. Tak vám řeknu, já pes pomalu na odepsání, nikdo si mě nevšimne a taková návštěva! A to si představte, Argánek to je pes záchranář a to je nějaká kapacita! No řeknu vám že jsem měl až slzy v očích. A to mě páníček ještě řekl, že za další týden budu mít další návštěvu. Zase přijede Henulka z Mladé Boleslavi. To abych si udělal ve svém kotci předvánoční úklid, aby si nemysleli, že jsem lajdák. Tak mě řekněte, mám já se v tom útulku špatně? Baruška mě půjčuje svého páníčka, jezdí za mnou na návštěvu takové kapacity no co bych ještě mohl chtít? Já vím, svého vlastního páníčka, ten mě dosud chybí. Ale snad se ještě všechno v dobré obrátí a já budu jednou moci hrdě prohlásit: tak tohle je můj páníček!
Tak jsme si u parovodu s páníčkem Barušky pěkně popovídali, ale čas je neúprosný, a vracíme se domů do psího hotelu. Vlezu do kotce, vykulím na páníčka Barušky ty svoje mandlový oči, párkrát smutně štěknu a už je zase pryč. Ale on zase přijde, já to vím. To bych ho nesměl znát. Tak kamaráde, nenech mě dlouho čekat a vyrazíme spolu zase do terénu. Fňuk, hááf ahoj.
Basty

30. listopad 2009 18:37:38

Tak deníčku, zítra už je prosinec. A co že nás v tomto měsíci čeká? Nejdříve k nám přijde Mikuláš, anděl a čert. Na to už vám poslala básničku Baruška. Potom přijdou vánoce a to pošleme společnou básničku s Baruškou. A za měsíc se rozloučíme s tímto rokem, ale na to je ještě dosti času.
A co já v útulku? Dnes za mnou páníček Barušky nebyl, my jsme se totiž dohodli, že za mnou přijde ob den. Ale včera za mnou byl. Zase jsme absolvovali tu krásnou procházku, na kterou se vždycky moc těším. Vyvenčili jsme se spolu, popovídali jsme si, no jednu chvíli páníček Barušky i nadával! Ale ne na mě! On říkal, že ti zákonodárci jsou pěkný d......é, když nás pejsky berou jako věc. Řeknu vám, procházka super a nakonec mě páníček Barušky slíbil, že zítra zase přijde. Tak už se na něj budu těšit. A tady je ta slíbená básnička z vánočního prostředí. Že se vám bude zdát smutná? Bohužel, je to tak. A kdyby se někomu ta básnička zdála známá, tak uhodl. Ta už je uložená v knížečce "Básničky od Barušky", ale stojí za to si ji připomenout.

„O psích bezdomovcích“

Když se mnou páníček kol psího útulku kráčí,
je nám z toho smutno a někdy je to k pláči.

Pejskové za mřížemi na nás z kotců smutně štěkají,
a já jim rozumím! To proto, že páníčky své nemají.

Jejich očička plná očekávání na nás z kotců koukají,
pejskové, co v životě svém štěstí a lásku hledají.

Blíží se také čas vánoc, kdy se všichni mají rádi.
Pojďme něco udělat! Vždyť jsou to naši kamarádi.

Dáme si všichni závazek, čas na to budem mít,
každý z nás přece může, nějaký útulek navštívit.

Přineseme jim nějakou dobrotu do jejich mističky,
a nesmíme také zapomenout na dárek maličký.

Ti, kdo mají pejsky moc rádi a velké srdce k tomu,
určitě si nějakého pejska vezmou k sobě domů.

Tak se připravte jak uděláte radost pejskům všem
a po vánocích si o tom zas na hafících napíšem.

Baruška a Basty

29. listopad 2009 19:26:38

Tak do tebe deníčku zase musím něco štěknout, aby si kamarádi nemysleli, že je zanedbávám. No nebudu vám lhát, že můj deníček za mě píše páníček Barušky, takže není to má vina, že se zápisy občas zadrhnou. Ale kamarádi, musím vám říci, že páníček Barušky za mnou chodí skoro každý den. A že mu nezbude čas na ukládání zápisů do mého deníčku, tak to je vlastně mojí vinou. Já ho na tom čerstvém vzduchu tak pěkně vyvenčím že přijde domů a dopadne jako já. Já po procházce padnu pod stůl v kanceláři a odpočívám do sytosti. No aby jste si nemysleli, že páníček Barušky padne někam pod stůl, to ne, ale doma má práce také dost, ještě k tomu vymyslet nějakou básničku a řeknu vám, že ten čas utíká jako splašený kůň. Baruška vám v deníčku poslala básničku o Mikuláši, já vám zase pošlu o skončeném víkendu.

Konec víkendu

Tak už je konec víkendu,
mí kamarádi milí.
Jakpak jste si ho užili?
Přemýšlím v tuto chvíli.

Počasí není zrovna in,
a mraky kryjí nebe.
I déšť se k tomu přidává,
a do tlapiček zebe.

Já chci vám dobrou radu dát,
však je to jen má teze.
A ten kdo nemá zimu rád,
ať do pelíšku vleze.

Zítra je zase pondělí,
a jaro už těžko ozve se.
Tak počkáme si sedm dní,
co příští víkend přinese.

Basty

26. listopad 2009 20:41:30

Tak jsem se konečně dočkal! Už jsem měl obavy, aby se páníčkovi Barušky něco nestalo, ale dnes ho mám zase jenom pro sebe! A taky vám musím říct o změně v našem kotci. Moly alias Amina už je pryč! A místo ní přišel Rexík. Tak jsme tam zase čtyři. Já, Rexík, Neli a Dáša.
Ale pojďme k mé procházce s páníčkem Barušky. Jak jsem ho uviděl, tak začíná v kotci má taneční variace. Ale netrvá dlouho, páníček otevírá dvířka a jsem venku! Hurá! Počasí jak vystřižené, nebe jako šmolka, páníčkova taška se nadouvá dobrotami, tak řekněte co víc si mohu přát? A ještě jednu věc vám řeknu. Páníček Barušky hledal můj obojek v budově, ale nanašel ho, protože se tam malovalo. Tak mávnul rukou a povídá: Bastíku, ty stejně obojek ani vodítko nepotřebuješ, tak jdeme ven, nebudem se zdržovat hledáním. Já stejně nosím ten obojek jen jako okrasu a vodítko nosí páníček Barušky v kapse. A procházka dnes trvala dvě hodiny. To mě páníček Barušky chtěl vynahradit, že za mnou dva dny nebyl. Takže jsme se nejdříve proběhli po louce a pak jsme zase zamířili k parovodu. Ale dneska byla nějaká energetická krize, roura byla jenom vlažná, doufám, že nám v zimě přitopí. Já vám řeknu, že ty dvě hodiny procházky utečou jako voda a už zase musím jít domů do psího hotelu. Páníček Barušky mě odvede až do kotce, vleze si ke mě a je tu loučení. Tak to by nemuselo být! I Rexík se loučí s páníčkem Barušky, vyskakuje na něj a olizuje ho jako by byl jeho. Lilinka také čeká, až ji páníček Barušky tou něžnou rukou pohladí. Dáša je ještě venku a tak my tři smutně koukáme, jak se zavírají dvířka u kotce a páníček Barušky nám pomalu odchází. My víme, že nás má páníček Barušky moc rád, ale nemůže to všechno stihnout aby se pro nás rozdal. Pomozte mu s tím! Ale ještě než ulehneme ve svém kotci tak do tebe deníčku uložím básničku.

PES, PŘÍTEL ČLOVĚKA

Že pes je přítel člověka to každý snad už ví.
Přemýšlel už někdo z vás, co je to přátelství?

Pes člověka si vyhledal, aby s ním mohl žít,
a společným životem mohli ti dva spolu jít.

Své přátelství mu nabídnul a lásku svou mu dal.
A myslíte, že člověk se k němu dobře zachoval?

Já v útulku dnes žiju a se mnou pejsků dost.
Přemýšlím o tom, jaká je naše budoucnost?

Kdyby člověk pejskům všem zas přátelství své vrátil,
na kotci v útulku by nebyl nápis: Tento pes se ztratil.

Přátelství člověka a psa by mělo být trvalou hodnotou.
Pak útulky pro opuštěné pejsky, by asi zely prázdnotou.

Jsou také lidé co nás rádi mají, tak by to mělo být.
Někteří by si ale z naší věrnosti i příklad mohli vzít.

Že nás člověk někdy opustí? Tak řekneme si, nevadí!
Člověk umí ublížit, ale pes... člověka nikdy nezradí!

Basty

23. listopad 2009 20:03:44

Dnes můžu do tebe deníčku uložit zase nějaký zápis. A proč? No protože za mnou zase přišel páníček Barušky a my dva spolu vždycky nějaké dobrodružství prožijem. Ale hezky od začátku. Vy už víte co to je, když mám volný den. Takže žádný kotec, vyhříval jsem si svůj kožich v budově s Ulrikou, Boníkem a Arnoštem. Jsou dvě hodiny a páníček Barušky je tady! Musím ho přivítat jak se sluší a patří. Hup na něj a už je můj! A teď už ho nikomu nepůjčím! Už jsme za bránou útulku, no to by nebyla Baruška s paničkou, aby mě něco neposlali na zub. Kostičky a kůžičky z kuřátka mizí v mých útrobách a pomalu pochodujeme přes louku k průmyslové škole (od školy mám fotku ve fotogalerii). Před tou školou je takový nízký odpadkový koš a já k němu mířím. Páníček Barušky mě sice říká, že se to nehodí, abych se hrabal v koši ale co myslíte, že jsem z toho koše vytáhnul? Housku a chleba s máslem a salámem! Housku jsem okoštoval, no nic moc, ale ten chleba se salámem! I když byl ještě zabalený v igelitu, to pro mě nebyl problém ho rozbalit. A tak jsem si pochutnával na tom, co někdo zahodil. Ale co čert nechtěl, zrovna šla kolem moje spolubydlící z kotce Moly se svým skutečným páníčkem, který ji denně navštěvuje, on je totiž v léčení na psychiatrii kousek nad útulkem. Její páníček ji ale říká Amina. Tak vám Amina přiběhla ke mě a chtěla mě ten chleba vzít. No to víte, že jsem ji ho nedal, vždyť jsem si ho našel sám! A představte si, že se na mě vrhla a chtěla se se mnou prát! Kousala mě do boku a tak jsem se po ní ohnal, ale to už jsem slyšel povel páníčka Barušky: Basty, nesmíš! Nu což! Poslouchat se musí, ale ta Amina si nedala pokoj a pořád na mě útočila. Já jsem skočil k páníčkovi a lehnul jsem si hned na záda, zdálo se mi, že jsem asi něco udělal špatně ale páníček mě chlácholil a říkal mě že jsem hodný pes a umím poslouchat. A tomu páníčkovi od Aminy řekl, že když se ten jeho pes neumí chovat tak ať si ho dá na vodítko. No čuměl na páníčka Barušky, asi je na té psychiatrii právem. Tak jsme se s páníčkem vydali přes louku a zamířili jsme na kopec nad útulkem. A došli jsme až k parovodu. Řeknu vám, že ti topiči dnes zatopili, že i páníček Barušky říkal, že se na té rouře nedá skoro sedět jak byla horká. Tak jsme si u parovodu dali cigáro (já ne, já jsem nekuřák), a za chvíli už nastává čas návratu. Páníček sice říká že půjdeme pomalu ale stejně jsme za chvíli u brány útulku a to znamená, že procházky je konec. Tak si ještě chvíli odpočinu po té namáhavé procházce v kanceláři, ale večer stejně půjdu spát do kotce.
A ještě něco vám musím říct. Už týden mám pod levým okem monokl a nikdo nevěděl od čeho to mám. Ale už se to páníček dozvěděl. To mě totiž v kotci škrábla Amina. Ale prý už zítra půjde domů a tak už mě tam zůstane jen Dáša a Lili, a ty jsou hodné a nezlobí.
Tak jsem to do tebe deníčku pěkně naštěkal a za chvíli jdu své kosti složit do boudy. Zítra budu zase bez páníčka Barušky, protože on bude malovat byt, tak se na něj budu těšit, až se tu ve středu objeví.
Váš Basty

21. listopad 2009 16:44:51

Včera za mnou páníček Barušky nebyl, ale s tím jsem počítal. On mě to předem nahlásil, že má moc práce. Já myslel, že nepřijde ani dneska, ale to neznáte páníčka Barušky! Ve dvě hodiny zabrnká na mříže mého kotce jako na zvonek a povídá. Tak jdeme kamaráde ven! Nemusí mě dvakrát pobízet, já už tancuju za mřížemi a jenom čekám až mě otevře dvířka. A hurá ven, to se budu mít! A taky jo! Baruška s paničkou mě zase posílají dobrotu, kuřecí kostičky a kůži z kuřátka, no a když to sním tak jako dezert jsou piškotky. A dnes bylo venku hezky, sluníčko mě hřálo do kožichu, páníček Barušky mě hladil a říkal mě, jaký jsem šikovný pes, no řekněte mi co bych si ještě mohl přát! Já vím, nějakého šikovného páníčka jako má Baruška, ale když takových páníčků je jako šafránu! Tak jsem páníčka Barušky pěkně vyvenčil na čerstvém vzduchu a už zase putujeme do mého psího hotelu. Páníček Barušky si ještě na chvíli vleze ke mě do kotce abychom se rozloučili, a jak koukám, víte, že by mu to za těma mřížema docela slušelo? A hlavně bychom mohli být pořád spolu! Ale realita je jiná, páníček Barušky zavírá vrátka u kotce z druhé strany a já už jen smutně koukám, jak mě mizí v dáli. Ach jo! Tak dnešní hezký den s páníčkem Barušky je u konce a já už se těším, až zase zabrnká na mříže mého příbytku.
Váš Bastík

18. listopad 2009 18:59:08

Musím žalovat na páníčka Barušky, že včera za mnou nebyl! Béé,béé! Ale ono stejně pršelo, takže by z vycházky nic nebylo. A navíc měl doma moc práce, jak už psala v deníčku Baruška, budou jim doma montovat nějaký plastický okna a tak to u nich vypadá jako na stavbě. A dneska? No už jsem se pomalu smířil s tím, že zase zůstanu sám, už bylo po půl třetí a páníček Barušky nikde. A když už jsem to nečekal tak se objevil u vchodu do budovy. Já měl dnes volnější režim tak jsem na něj čekal v kanceláři. Ještě jsem ho neviděl ale uslyšel jsem jeho hlas. Jak když do mě píchne šídlem a v tu ránu jsem byl u něho. Tak vycházíme branou útulku, no vychází jen páníček Barušky a já kolem něj poskakuji radostí, že přišel. Koukám že páníčkovi do smíchu moc není a pak to z něj vylezlo! Bastíku já ti řeknu, proč jsem dnes přišel tak pozdě. Mě včera umřel táta a tak jsem musel zařizovat všechny náležitosti s tím spojené. No přece se na něj nebudu zlobit kvůli půlhodince a i kdyby dnes nepřišel tak bych se taky nezlobil. A tak jsme absolvovali dnešní procházku v poklidu, akorát když jsme vycházeli na kopec nad útulkem tak po cestě proti nám šel pes a kulhal na přední packu. Přijdeme k němu blíž, no vždyť je to můj kámoš Otík, co s námi chodí na piškotové svačinky. On byl na procházce na kopci s Evou, Magdou a ostatními kámoši ale nějak se mu tam nelíbilo, tak se vypravil sám zpátky domů. Doprovodili jsme ho zpátky do psího hotelu a ještě jednou vyrazili na kopec. Ale stejně se musíme za chvíli vrátit. Začíná se stmívat a je čas návratu. Do kotce se mě moc nechce, no komu by se taky chtělo, ještě se pomuchlujem s páníčkem Barušky a krásné chvíle s páníčkem Barušky jsou ty tam. Ještě mě páníček řekl, že teď to musím vydržet tak dva dny bez něho, to kvůli těm plastickejm oknům. Ale já stejně vím, že jak bude páníček Barušky jen trochu moci, tak za mnou bude spěchat, abychom si to spolu užili. Tak deníčku, za chvíli už půjdu na kutě a zase se budu čekat na páníčka Barušky, abych ho mohl trochu rozveselit. Haf, haf a to je tečka.
Váš Bastík z útulku

14. listopad 2009 18:04:14

To víte, že páníček Barušky dnes zase za mnou přišel! To víte, je sobota a to vždycky přijde hodně venčitelů. A tak už ve dvě hodiny stepoval u brány útulku, aby mě nějaký venčitel páníčkovi nevyfouknul. A jen otevřel bránu, tak už se k němu řítím a nekoukám napravo ani nalevo a rovnou k němu! Tak přivítání proběhlo dle pravidel, svými výskoky a obejmutí páníčka Barušky packama mu dám jasně najevo, že ho mám stále rád a můžeme vyrazit. Ještě za bránou se páníček musí zbavit té přítěže co má v tašce a co mě posílá panička Barušky. Vařená kuřecí křidýlka i s kostičkami zmizí v mém žaludku jak pára nad hrncem. Jdem se chvíli proskotačit na louku, no skotačím spíš já, páníčkovi už to skotačení tak nejde, ale snaží se. A pak povídá páníček Barušky: Bastíku, jdeme se podívat na naše zimní stanoviště. Tak jdeme po cestě nad útulkem a kdo neví, kam jsme chodili v únoru, tak tomu řeknu, že v zimním období chodíme k parovodu. To víte, když je krutá zima, tak se někde ohřát musíme. A jsme u parovodu. Zkoušíme, jak nám dneska zatopili, no musím ty topiče pochválit. Páníček Barušky usedá na rouru, já mu položím hlavu do klína a začíná naše meditování. Vzpomínáme na kamarády z hafíků, povídáme si o knížce co vydala Baruška, a páníček mě říká: Tak Bastíku, co myslíš, strávíme tuhle zimu spolu u parovodu, nebo se najde nějaký hodný páníček, který ti dá teplo svého domova, abychom se tu nemuseli zase klepat jak ratlíci? Ale i kdybych musel ještě jednu zimu prožít v útulku, tak s páníčkem Barušky to hravě zvládnu. Ten mě dává pocit jistoty, že o mě ještě někdo stojí. Tak jsme to u parovodu vyzkoušeli, je to dobré, i když u radiátoru by to asi bylo lepší. A vracíme se z pátky k útulku. Ale ještě není konec vycházky, kdepak. Při zpáteční cestě potkáváme kámoše z útulku s Evou a Magdou. A když jsme všichni pohromadě, tak může začít piškotová svačinka. Společně posvačíme ale čas je neúprosný, musím se vrátit zpátky do mého útulkového hotelu. Eva s Magdou ještě zůstávají na kopci, někam se jim ztratila Jackinka. A jsme s páníčkem Barušky u brány a koukáme, Jackinka už sedí u dveří a čeká, kdo ji pustí dovnitř. Tak ji odvedeme do kotce, já si to zamířím do kanceláře pod stůl a už se budu těšit zase na zítra. Tak páníčku Barušky, to jsme si to dneska hezky užili, viď? Tak na mě zítra nezapomeň, já na tebe budu myslet celou noc!
Basty

13. listopad 2009 20:14:54

Dnes musím do tebe deníčku zase něco napsat, když za mnou páníček Barušky chodí každý den. Ale dneska přišel až před třetí hodinou! On pořád říká co má práce, no budu mu to věřit. Přece mě nebude lhát. Dneska prý byl v poledne na poště posílat kamarádům z hafíků tu knížku co napsala Baruška a potom přišla na návštěvu Jitka od mého kámoše Bandita a také si koupila tři knížky. Páníček Barušky mě říkal, že za mnou do útulku hnal jako hasiči k ohni, no koukal jsem na něj že je nějakej zpocenej. Ale dnes byla pohoda. Čekal jsem na něj v teplíčku mé kanceláře pod stolem, to víte, tam už se nemůžu tak rozeběhnout, abych na něj z dálky skočil. To se musí pěkně spokojit s tím, že mu na chodbě olíznu ten jeho čenich a jdeme ven. Dneska jsme ani na louku nešli a zamířili jsme rovnou na kopec nad útulkem. Tam už byli moji kámoši a já vám povím zase jednu příhodu, co se nám stala. Nad tím kopcem je jeden baráček a tam bydlí nějací dvounožci. A občas se stane, že ti dvounožci vyrazí ze svého baráčku v době, kdy se tam sejdeme my pejskové z útulku. Já nevím proč, ale ti mí kámoši to nemají rádi a začnou na ně štěkat a pobíhat okolo nich. Mě to nevadí, já jsem u páníčka Barušky. A dneska zase. Kámoši začali pobíhat kolem těch dvounožců a štěkat na ně. Marné bylo volání Evy a Magdy aby toho nechali. A kdo myslíte, že to vyřešil? No přece páníček Barušky! Stačilo jen zachrastit s pytlíkem piškotů a bylo po štěkání a pronásledování potencionálních vetřelců. To víte, piškotové svačince s páníčkem Barušky neodolá žádný pes! A řeknu vám, že už se brzo stmívá a tak za chvíli vyrážíme zpátky do mého psího hotelu, abychom to stihli ještě za světla. Kdybychom šli potmě, tak to bych musel mít vzadu odrazová světla. A jsme doma. Sundáme obojek, aby mě nepřekážel až budu odpočívat po procházce pod stolem, ještě rozloučení s páníčkem Barušky a už mě zase mizí za bránou útulku. Tak jsme si toho užili dost a já věřím, že zase za mnou zítra přijde, viď páníčku Barušky!
Bastík už na tebe bude čekat!

12. listopad 2009 16:57:11

Tak už jsem do tebe deníčku neuložil čtyři dny žádný zápis! To jsem ale ostuda! Tak dnes to napravím. Ono by se zdálo, že za mnou páníček Barušky nechodí a tak nemá co psát. Ale co vám budu povídat. Každý den za mnou přijde a absolvujeme spolu naše krásné procházky. Jako třeba dneska. Jenom škoda, že jsou tak krátké. Ty dvě hodinky co jsme spolu, to je málo. Já bych chtěl páníčka, který by se mnou byl celý den. Své páníčky už našla Mišelka (pointr), Soník (rotvailer) a další kámoši, ale na mě to štěstí ne a ne se usmát. Kdyby jste o někom věděli, kdo hledá klidného, čistotného, mazlivého a věrného pejska tak mě dejte vědět. A to by v tom byl čert, aby se nějaký šikovný páníček nenašel.
Basty

8. listopad 2009 19:51:08

Tak deníčku, dnes mám do tebe zase co ukládat! Dnes přinesl páníček do útulku foťák a tak nás vyfotil při piškotové svačince. Škoda, že při tom nebyli všichni moji kámoši. Bylo nás jen šest, ostatní si rozebrali jiní venčitelé a mojí kámošku belgičandu ovčandu si včera odvedli noví páníčkové. Tak se můžete přesvědčit, jak vlastně ty naše piškotové svačinky vypadají. A taky mě páníček udělal fotku, jak jdu ze školy. To víte, já jsem vzdělaný pes. A dnešní procházka? Já měl hned dvě! Páníček měl dnes na fofr a tak přišel až ve tři hodiny. A ve dvě hodiny jsem byl na procházce s jinými venčiteli. Ale s páníčkem Barušky je to stejně nejlepší. Na té první procházce jsem šel na vodítku, ale s páníčkem Barušky už to bylo na volno a mohl jsem se proběhnout dle své chuti. Na piškotovou svačinku se můžete podívat na můj profil i do fotogalerie. Jinak byla procházka zase super, škoda že trvá tak krátkou dobu. Páníček Barušky mě doprovodil až do kotce, Lilinka s Dášou už odpočívali v boudě a Molynka byla ještě na procházce. Tak jsme se rozloučili a páníček mě řekl, že to zítra asi nestihne, jde si totiž odpoledne vyzvednout knížky "Básničky od Barušky". Tak už se nám setmělo, já vklouznu do boudy a určitě se mě budou zdát hezké sny, třeba jak mám jenom svého páníčka. Tak dobrou noc.

6. listopad 2009 18:18:06

Dnes deníčku nepršelo, byla sice zima ale na procházku s páníčkem Barušky to bylo ideální počasí. Já to tušil, že za mnou dnes přijde a tak už jsem z kotce pokukoval, kdy se objeví. Jsou dvě hodiny a už se páníček Barušky blíží ladným krokem k mému kotci. No s tím ladným krokem jsem to trochu přehnal, ale přesto přichází. Já vám řeknu, že to se vždycky můžu zbláznit radostí. Otevře kotec a to je jako když na olympiádě odstartují běh na 100 metrů. A za chvíli je z toho skok do výšky! Hup na páníčka! A další olympijskou disciplínou je chůze. To už jsme za bránou útulku, ještě se občerstvit tím, co mě poslala panička Barušky a jdeme! Po cestě ještě slupnu nějaký ten piškot, abych v tom závodě nepadnul hlady. Ale dnes jsem ty piškoty nesnědl všechny, něco musí zůstat i pro kámoše. A jsme v polovině trati a je tu velká občerstvovací stanice, tak zvaná piškotová svačinka. Sáček s piškoty je za chvíli prázdný a mě čeká ještě kus cesty na olympijský stadión v útulku. A už se k němu blížíme! Brána útulku je otevřená a já vcházím jako první! Z kotců se ozývá jásavý štěkot kámošů, co se nedostali na vycházku. Tak si ještě sdělíme své dojmy s mým trenérem (páníček Barušky) a už zase mířím do svého kotce. Už tam na mě čekají mé fanynky, Moly, Dáša a Lili. Určitě mají radost, že můžou sdílet kotec s takovým zdatným sportovcem jako jsem já. Ale teď už vážně. Ještě vám musím říct, že dnešní procházku jsem absolvoval i bez obojku! Tak se s páníčkem Barušky loučím, on si vlezl k nám do kotce, i Lilinka se s ním přišla rozloučit. Dáša s Molynkou už jsou zalezlé v boudě a páníček Barušky už je také na odchodu. Ještě nás pohladí skrz mříže, já smutně štěkám, Lilinka brečí a už se za ním koukáme, jak nám mizí za bránou toho našeho pomyslného olympijského stadionu. Tak páníčku Barušky, budeme zase na tebe čekat, přijď co nejdřív, ať nám tu bez tebe není smutno!
PS: Podívejte se do deníčku Barušky! Její knížka "Básničky od Barušky" bude už příští týden k dispozici.

5. listopad 2009 17:18:07

Tak dnes konečně přestalo pršet a dokonce i vysvitlo sluníčko. Tak snad páníček Barušky přijde a půjdeme ven. Ale dneska jsem ho zase propásnul. Běhám vám venku kolem budovy a laškuju s personálem útulku. Oni už páníčka vidí přicházet a říkají mi: Podívej Bastíku kdo to jde! Ale já nic. Pořád kolem nich skotačím a vbíhám do budovy. A najednou zaslechnu ten známý hlas: Basty! No páníček Barušky nemusí dvakrát volat a už letím k němu. Jak jsem ho jen mohl přehlídnout! Vítání už nebudu popisovat, to znáte. A procházka byla dnes také dlouhá. To jsme si vynahradili za to ošklivé počasí, kdy jsem nemohl jít s páníčkem Barušky na procházku. A dnes se deníčku nebudu rozepisovat o tom, jak jsme si s páníčkem Barušky tu naší procházku vychutnali, ale zato do tebe uložím básničku, co jsme s páníčkem Barušky vymysleli. Některým kamarádům už jsem ji poslal, ale proč by si ji nemohli přečíst všichni?

PES, PŘÍTEL ČLOVĚKA

Že pes je přítel člověka to každý snad už ví.
Přemýšlel už někdo z vás, co je to přátelství?

Pes člověka si vyhledal, aby s ním mohl žít,
a společným životem mohli ti dva spolu jít.

Své přátelství mu nabídnul a lásku svou mu dal.
A myslíte, že člověk se k němu dobře zachoval?

Já v útulku dnes žiju a se mnou pejsků dost.
Přemýšlím o tom, jaká je naše budoucnost?

Kdyby člověk pejskům všem zas přátelství své vrátil,
na kotci v útulku by nebyl nápis: Tento pes se ztratil.

Přátelství člověka a psa by mělo být trvalou hodnotou.
Pak útulky pro opuštěné pejsky, by asi zely prázdnotou.

Jsou také lidé co nás rádi mají, tak by to mělo být.
Někteří by si ale z naší věrnosti i příklad mohli vzít.

Že nás člověk někdy opustí? Tak řekneme si, nevadí!
Člověk umí ublížit, ale pes... člověka nikdy nezradí!

Tak a vycházka nám skončila, já se ještě chvíli proběhnu po zahradě a za chvíli už půjdu zase hlídat do kotce ty moje upištěný holky Molynku, Dášu a Lilinku.
Basty

3. listopad 2009 15:46:42

Tak deníčku, co mám do tebe uložit, když je takové počasí? Včera procházka s páníčkem Barušky nebyla. On totiž na procházce nebyl nikdo z mých kámošů, no řekněte mi, kdo by se v tom počasí procházel! A dneska počasí jako včera, prší a tak to vypadá, že páníček Barušky zase nepřijde! Jen tak ze zvědavosti koukám ve dvě hodiny z kotce jestli se náhodou neobjeví a jak tak koukám, ke kotci se blíží nějaké strašidlo! Zachumlané v zimní bundě, kapuci přes hlavu, že mu není vidět do obličeje, no už se připravuji jak to strašidlo vyštěkám, abych ho odehnal od našeho kotce. Vždyť víte, že mám v kotci na starosti tři mladé psí holky, tak je musím bránit! Najednou si to strašidlo sundavá kapuci, no hrom do toho!!! Kdo myslíte, že to je? No přece páníček Barušky!!! Tak on přišel! Ani to počasí ho neodradilo! Ale stejně procházka venku nebude. Po domluvě se službou v útulku se stěhujeme do budovy a tam si s páníčkem Barušky aspoň chvíli pokecáme. To víte, kecá spíš páníček, já se zmůžu na to, občas mu olíznout jeho čenich a ucho, ale oči z něj nespustím. Vždyť vám říkám. Páníček mluví pusou a já zase očima. Ale my si rozumíme co si chceme říct. A zase ten čas! Kdyby se dal na chvíli zastavit! Páníček spěchá domů za Baruškou a já zase do kotce hlídat ty psí holky. Tak snad se to počasí zítra umoudří a budeme moci zase vyběhnout na pořádnou procházku. A i když to ze začátku tak nevypadalo, tak přece jen jsem prožil zase jeden ze svých hezkých dnů. Dneska ani nebudu připomínat páníčkovi Barušky, aby na mě nezapomněl. Já už jsem ho prokouknul. Vždyť on mě má docela rád. A já jeho taky!

1. listopad 2009 17:35:44

Dnes zase začnu deníčku včerejškem, protože jsem včera do tebe nic neuložil. Páníček Barušky byl zase na chatě, já nevím co tam pořád dělá. Prý hrabal listí na zahradě. A protože mu tam byla zima, tak s tím seknul a vyrazil za mnou. Přišel až ve tři hodiny, už jsem ani nečekal, že vůbec přijde. Tak jsme spolu absolvovali kratší procházku, ale když jsem ho viděl jak se klepe zimou, tak jsem mu řekl, běž se domů ohřát, zítra je taky den. A dnes už za mnou přišel ve dvě hodiny. A i když jsem měl ještě dneska volný den, tak jsem ho nepřivítal na dvoře, ale čekal jsem na něj v budově. No přišel si pro mě až pod stůl v kanceláři. Já vám řeknu, že využívám každé volné chvilky, kdy se mohu zahřát v budově. Vždyť mám před sebou ještě celou zimu venku v boudě, no pokud se nenajde nějaký páníček, který by mě dal teplejší domov. Ale já si nestěžuji, s páníčkem Barušky se dá překonat moje dnešní situace, on je pro mě takový balzám na duši. Ale já tady kňourám a čeká nás procházka! Tak hurá za bránu útulku! Jsme za bránou a páníček sahá do tašky. Vytahuje piškoty a nabízí mě je. Ale já piškoty nechci! No tak páníčku, copak si myslíš, že jsem tak hloupý, abych nevěděl, že tam v té tašce máš něco jiného? Kolikrát ti budu říkat, že můj čich neoblafneš! Nedá se nic dělat, páníček Barušky sahá do tašky, no vždyť jsem to říkal! Panička Barušky mě zase poslala vařené kuřátko! Tak kuřátko putuje do mých útrob, a teď teprve si mohu vzít piškoty jako dezert! A to nás ještě čeká piškotová svačinka! Tak jdeme na kopec nad útulkem a tam už se prohánějí mí kámoši. Piškotů je dneska dost a tak se dostane na všechny. Kolem páníčka Barušky je chumel psů, že mezi nimi není skoro ani vidět. Ale sáček s piškoty není bezedný a za chvíli jsme narazili na dno. Ještě se musíme rozloučit s Mišelkou. Pro ní to byla poslední piškotová svačinka, protože zítra už bude mít nové páníčky. Má to někdo štěstí! No ale čas utíká jako zajíc a nám se blíží konec vycházky. Tak se pomalu přesuneme do mého, doufám dočasného domova, a já mířím rovnou do kanceláře pod stůl. Krátké rozloučení s páníčkem Barušky a už mě zase mizí za branou útulku. Já na tebe páníčku budu myslet celou noc. A co ty? A přijď zase zítra! Já se vždycky na tebe tak těším!
PS: V soutěži TOP 100 jsem získal medaili za 65 místo. Dávám inzerát: Vyměním medaili za hodného páníčka. Zn: Solidní jednání

30. říjen 2009 19:48:53

Tak dnes mám zase deníčku co psát, protože páníček Barušky po včerejším půstu zase přišel. V poslední době jsou zajímavé ty jeho příchody za mnou do útulku. Minule jsem psal, jak jsem vystrašil ty lidi, jak jsem se hnal za páníčkem Barušky. No dneska bylo zase něco podobného. Dnes jsem měl zase volný den a po očku pozoruji bránu útulku. A už ho vidím! Je asi deset metrů před bránou a tak se rozbíhám k bráně, že ho přivítám. Ale v tu chvíli procházejí brankou u útulku dvě paní a ta jedna začala na tu druhou ječet! Honem zavři ty vrátka nebo ten pes uteče! No to jsem málem prasknul smíchy! A páníček Barušky jim řekl: Podívejte se, že ten pes neuteče. A otevřel mě vrátka. A kam si myslíte, že jsem utíkal? No jasně, hup na páníčka a je tu přivítání jak se sluší a patří. Musím ho chytit kolem krku a olíznout mu čenich a ucho. A u brány stál nějaký pán a ptal se páníčka Barušky. To je váš pes? A páníček mu řekl: Není, já sem chodím do útulku toho pejska jenom venčit. No to by jste museli vidět ten obličej! Protažená ústa a nemohl ze sebe vypravit slovo. A ty dvě paní jak by smet. Ale to není všechno! Páníček Barušky povídá: Bastíku musíš se jít obléknout. To je jako že si vezmu obojek. Tak jdeme dovnitř a já čekám před budovou, až páníček ten obojek přinese. Musím podotknout, že to je ten obojek od Argánka. A jak tak čekám, na dvoře si zrovna nějací noví venčitelé berou jednoho z mých kámošů. No moc se mu nechce, protože je ještě nezná. A vtom přichází páníček Barušky s obojkem. A víte jak my to děláme? Páníček Barušky nastaví obojek a já mu do něj skočím sám! Já ho totiž nosím na krku jako okrasu. Tak odcházíme a za námi cítíme tázavé pohledy: Tohle že je pes z útulku? No nic, vyrážíme na naši procházku a páníček říká. Jdeme nejdřív na louku a podíváme se jestli už přiletěly ruské vlaštovky (vrány). Ale na louce jsme byli sami, jen jedna rodinka s dětmi tam pouštěla draka, ale ten většinou ležel na zemi, protože dnes nebyl vítr, naopak hezky svítilo sluníčko. A toho jsme také využili. Sedli jsme si do trávy a znáte páníčka Barušky. Začal mě drbat, hladit a povídat, já jsem padnul na záda, zaklapnul jsem víka a usnul jsem jak jezulátko. No naštěstí mě páníček včas probudil a povídá: Pojď se Bastíku podívat, kdo ti posílá ty dobroty. Ona totiž panička Barušky jela nakoupit do města a trolejbus projíždí kolem louky. Tak jsme na ni zamávali, ona na nás také a už se zase stěhujeme pod kopec nad útulkem. Tam je ale stín a docela zima, tak se ještě chvíli vracíme na louku a za chvíli dává páníček povel k ústupu. Bastíku je čas, musíme domů. To to zase uteklo! No nedá se nic dělat, vracíme se do útulku a mě už se za chvíli bude zdát o tom, jakou jsem s páníčkem Barušky prožil krásnou procházku. Ale ještě na něco jsem zapomněl! Dnes mě panička Barušky zase poslala vařená křidélka a kůžičky, no já vám řeknu, že si tu debužíruju jak v Alcronu. Tak pro dnešek to stačí a já do tebe deníčku zase uložím, co s páníčkem Barušky prožijeme příště.

28. říjen 2009 16:45:18

Tak už mám deníčku procházku s páníčkem Barušky za sebou a zážitky zase ukládám, aby se i mí kamarádi dozvěděli, co jsem dnes prožil. Měl jsem dnes volný den a tak už jsem netrpělivě vyhlížel, kdy se objeví páníček Barušky. Já už jsem ho viděl jak otvírá branku a tak jsem se k němu rozeběhnul. Ale před ním asi tři metry šla rodinka s dvěma malými dětmi, oni si mysleli, že běžím na ně a tak se mě lekli. Ale já mezi nimi proplul a hup na páníčka. No koukali na mě, jako by ještě nikdy neviděli, jak se páníčkové vítají. A hurá ven! Jdeme se proběhnout na louku a tam potkáváme Apolenku. Ale dnes má Apolenka jiné venčitelky, a je na ní vidět, že ji to nějak nešmakuje. Včera s tou svojí stálou venčitelkou byla veselá a na volno neutíkala, ale dnes ji ty venčitelky pustily na volno a milá Apolenka frr... a už mazala zpátky do útulku. A naše procházka pokračuje. A kam jinam, než na piškotovou svačinku s kámoši. Piškoty zmizely v našich útrobách než bys řekl švec. No vždyť nás taky bylo kolem páníčka asi deset! A za chvíli už se vracíme zpátky k útulku a řeknu vám, že dneska zase byla rvačka. Romíkovi asi nepadnul do oka Soník (rotvailer) a tak se zase do sebe pustili. No byli od nás asi metr a co myslíte, že jsem udělal? Než mě páníček stačil zadržet, tak jsem mezi ty dva kohouty skočil a chtěl jsem je rozehnat. Ne že bych někoho kousnul, to ne, jen jsem ťuknul čenichem Soníkovi do boku, ale to už jsem zaslechl povel: Basty! Nesmíš! Řeknu vám, že v tu chvíli jsem skočil zpátky páníčkovi k noze a bylo po rvačce. Ale řekněte sami, už jste viděli psa, co se neumí prát? Přece musím ukázat, že nejsem žádná bábovka! A taky se musím trénovat, co kdyby chtěl někdo ublížit páníčkovi Barušky. Tak to by měl co do činění se mnou! To to dneska zase uteklo! Konec vycházky a jde se domů. Dnes do kotce nejdu a zamířím si to rovnou do kanceláře pod stůl. Páníček Barušky se se mnou rozloučí a dnešní krásná procházka se stává minulostí. A zítra za mnou páníček Barušky nepřijde. Musí s Baruškou k vetovi na žlázky a tak už se budu těšit na pátek. Tak co tomu říkáte? To jsou zážitky!

27. říjen 2009 20:00:29

Tak co do tebe deníčku dnes uložím? No zase jsme měli dnes zážiky a to se hned dozvíte jaké. Kouknu na hodinky, jsou dvě hodiny po poledni, otvírá se brána útulku a páníček Barušky je tady! No to je přesnost! A protože právě pobíhám po dvoře, tak to naberu rovnou k němu! A hup na něj! Já vím, že panička Barušky bude zase lamentovat nad špinavou bundou páníčka, ale řekněte sami! Copak ho nemůžu pořádně přivítat? A páníček Barušky se ani moc nebrání, chytne mě kolem krku, chvíli se pomuchlujem a už vyrážíme za bránu útulku. A za bránou potkáváme moji kámošku Apolenku, krátkosrstého jezevčíka. Jde se svoji venčitelkou, je to mladá slečna, a ptají se nás, jestli můžou jít s námi. A tak jdeme společně na louku a páníček si povídá s tou slečnou o nás pejscích. A povídají si o hafíkáckém portálu a samozřejmě i o mě, ale také o Barušce. Ta slečna by Apolenku chtěla domů, ale rodiče ji to nedovolí. A jak myslíte, že to dneska dopadlo s piškotama? Snědli jsme je s Apolenkou a na kámoše zase nezbylo! Ale oni zase dostanou nějaké laskominy od Evy a Magdy, takže zkrátka nepřijdou. No a představte si, večer páníček otevře počítač a má tam zprávu od Apolenky. Ta slečna ještě dnes udělala Apolence profil a že prý se jí Baruška moc líbí. No a vycházku jsme ukončili tak, že jsem si v kanceláři lehl pod stůl, páníček mě dal povel "zůstaň" a já jsem ani neprotestoval. Zůstal jsem pěkně v teplíčku, páníček Barušky se pomalu vzdálil a já už se budu těšit na zítra. Tak páníčku Barušky, nezapomeň, čekám na tebe!

26. říjen 2009 21:11:14

Tak nevím deníčku, dnes toho do tebe moc neuložím, protože dnešní zážitky co jsem měl, byly podobné těm z předcházejících dnů. No ale pokusím se. Takže dnes jsem měl volný den a proto jsem mohl páníčka Barušky přivítat hned u brány útulku. A dnes mě přinesl od paničky ten vepřový jazyk! Řeknu vám, že jsem si náramně pochutnal. I piškotová svačinka byla. A jak jsem psal v minulých zápiscích v deníčku, že už s námi nebude na ty svačinky chodit Mišelka, tak si představte, dnes se zase zůčastnila! V pátek si ji totiž odvedli noví páníčkové na zkoušku a včera ji vrátili zpátky do útulku! No nemá to ta holka lehké. Já jsem ji říkal, než takové páníčky, to ti za to nestojí. Podívej se na mě. Já už jsem v útulku skoro rok a nikdo o mě nejeví zájem. Ale mě to zase vynahradí páníček Barušky, to je pravda. No a na procházce jsme také potkali Molynku, moji spolubydlící. A ta už se ve středu vrací ke svému páníčkovi, takže zase přijdu o svou kámošku. Tak se mi zdá, že už jsem v tom útulku tak akorát na ocet. Tak nevím, nebýt Barušky, že mě půjčuje svého páníčka, asi by mě tu bylo smutno. Ale takhle se můžu těšit, že za mnou páníček Barušky přijde a prožijeme spolu nějaké dobrodružství. A dnes po procházce nejdu do kotce, ještě chvíli si pobudu v kanceláři pod stolem, ale večer zase ulehnu do svého kotce a budu čekat. A na koho? Já vím, že páníček Barušky přijde určitě. Ten mě nezklame. Ale co kdyby přišel jiný páníček, který by mě chtěl dát nový domov? Myslíte, že se ještě dočkám? No uvidíme jak to dopadne.

25. říjen 2009 10:41:16

Omlouvám se vám kamarádi, že dnes asi nestihnu rozeslat kostičky a odpovídat na dopísky. Páníček Barušky dělá korekci knížky "Básničky od Barušky" a tak má do večera co dělat.
Basty

Tak je večer a páníček Barušky to všechno zvládnul! I s mojí procházkou! A tak vám napíšu, co jsme dnes zase prožili. Je čtvrt na tři a páníček nikde. Tak si mě bere z kotce jedna venčitelka, připne mě obojek a vodítko a jdeme ven. Ale jen vyjdeme za bránu útulku, koho nevidím! Přichází páníček Barušky! Musím se té venčitelce omluvit, ale páníček Barušky já mám slabost. Tak si mě přebírá, pochopitelně vodítko do kapsy a slečna venčitelka se vrací pro jiného pejska. Tak páníčku Barušky a už jsem zase jenom tvůj! No a to by ani nebyla panička Barušky, kdyby mě něco neposlala. Vařené kuřátko, kostičky a kůžičku a že prý mě to posílá Baruška. A vzkazuje mi, že prý zítra bude vařený vepřový jazyk. No tak řekněte mi, mám já se v tom útulku špatně? Dneska jsme ani na louku nešli a rovnou míříme na kopec nad útulkem. A za chvíli jsou tu moji kámoši a tradiční piškotová svačinka. Ale přece jen bylo dnes na vycházce vzrůšo. A tohle by si měli přečíst páníčkové Sebastiena. Nejdřív Romík provokoval Soníka. A Soník, ač je to rotvailer, tak je to od kosti dobrák. Ale bránit se dovede! A pak se do toho zapojil další hafan. A napadnul Soníka. Oba asi stejná váhová kategorie, Soník měl handicap, že měl košík, ten druhý pes zase že byl na vodítku. Pustili se do sebe, jak se říká, jako psi. V tu chvíli nemá cenu do nich zasahovat, ať si to vyříkaj sami. Taky jsem měl nutkání pustit se do rvačky, ale páníček Barušky zvýšil hlas a řekl: Nesmíš! I když jsem byl na volno, tak páníčka já poslechnu na slovo, a tak jsem pozoroval, jak to dopadne. Hafan na vodítku byl odtažen, Soník se uklidnil a bylo po rvačce. A za chvíli už kolem sebe chodili, jako by se nic nestalo. No a za chvíli už nám končí vycházka, dnes už jsme toho zažili dost, a tak se vracíme do mého hotelu. Vlezeme s páníčkem Barušky do kotce, že se ještě rozloučíme a jak to vidí Molynka, už je venku z boudy a jde se loučit taky. Tak nás páníček Barušky vezme oba kolem krku, a loučí se s námi. Odchází z kotce, já za ním smutně štěkám a představte si, že Molynka za ním také štěkla! No to bylo dnes zase zážitků, to se nám to bude usínat. Stočíme se s Molynkou a Dášou v boudičce do klubíčka, budeme se vzájemně zahřívat a co se nám asi bude zdát? Mít tak svého páníčka, jako je páníček Barušky, to by bylo něco!

23. říjen 2009 17:19:56

Tak do tebe deníčku uložím, jak to dnes vypadalo. Volný den jsem neměl, a tak jsem čekal na páníčka Barušky ve svém kotci. Je druhá hodina a už ho vidím! Otvírá dvířka kotce a nastává rituál přivítání. Skočím mu na krk, olíznu mu jeho čenich a jdeme. Kráčíme na louku a po cestě likviduji zásobu piškotků, co má páníček v tašce. Projdeme se po louce a vracíme se po cestě nad útulek. U heliportu potkáváme za plotem Edu a tak se s ním dělím o piškoty. To moji kámoši z útulku by ho prohnali podle plotu, ale já s ním poctivě rozdělím o piškotky. A najednou páníček povídá: No to jsme tomu dali! Piškotový sáček je prázdný! Za chvíli jsou tu kámoši a my pro ně už nic nemáme! Tak vyjdeme ještě nahoru na kopec a tam si sedneme do trávy. A povídáme si, páníček mě hladí a mě se přivírají oči. A o čem mě dneska páníček Barušky vyprávěl? O Rokýskovi z mělnického útulku. Ani jsem mu věřit nechtěl, že tam nemají takové vycházky jako u nás. Pejskové se jednotlivě střídají a procházky mají jen 20 minut na dvoře útulku. A nikdo s nimi nesmí chodit ven za bránu. Tak to vám řeknu, že my se tu máme jako v ráji. A jak tak páníček povídá, najednou frrr! Proběhne kolem nás Mišel a za ní další kámoši z útulku, to je neklamné znamení, že už jsou taky venku. Tak si spolu chvíli pohrajem, no já už to hraní tak nemusím a stejně mě za chvíli končí procházka, a tak se s páníčkem Barušky vydáváme zpátky k útulku. Jenom co noha nohu mine, ale stejně už za chvíli stojíme před mým kotcem. Tak si páníček Barušky vleze ke mě do mého příbytku a odepne mě obojek. Vodítko měl stejně po celou dobu vycházky v kapse. No a při našem loučení se k nám připojila i moje spolubydlící Molynka. Strčila páníčkovi tu svoji čuminu pod paží a chtěla také hladit. Dáša ta je ještě trochu nedůvěřivá, tak z boudy ani nevylezla. No znáte páníčka Barušky, tak se s námi loučil s oběma, ale stejně za chvíli už musel odejít z kotce a tak jsme s Molynkou za ním jen smutně koukali. No já jsem jen nekoukal, to víte, že když páníček Barušky odchází, tak za ním smutně štěkám, ale Molynka ho doprovázela těma smutnýma očima, až nám zmizel úplně z dohledu. A zítra zase budu sám. Páníček má zase nějakou práci na chatě, doufám, že už je to naposledy. Ale slíbil mě, že v neděli za mnou přijde, tak to se budu těšit. Za chvíli půjdu zalehnout a než usnu, tak si s Molynkou budem povídat o tom, jak je páníček Barušky hodný. A možná se nám o tom budou zdát i hezké sny.

22. říjen 2009 18:38:49

Tak se ještě vrátím deníčku ke včerejšímu dni. Páníček Barušky nepřišel! Bééé, bééé. On prý měl moc práce, to se podívejte do deníčku Barušky. Ale dnes už ho mám zase tady! Ejchuchu! A teď vám povím, jak zaa mnou přišel. Dnes jsem měl zase volný den, pobíhám si po zahradě a pak jsem šel zase kibicovat na stavbu zimoviště pro ježečky. A jak tak jim do toho kecám, tak jsem si ani nevšimnul, že přišel páníček Barušky. A on na mě ani nezavolal a jenom se potichu ke mě přikradl zezadu. Vtom se vám otočím a v tu chvíli už mě nezajímá nic jiného, než procházka s páníčkem Barušky. To víte, že jsem po něm skočil a řádně ho přivítal. Tak ještě navléknout obojek a jde se. Za bránou útulku mě páníček povídá: kam se tak ženeš? No jasně, panička Barušky mě zase poslala mňamku! Vařená křidélka, kůžičky a kostičky z kuřátka! No to jsem si dal! A než bys řekl švec, tak je to ve mě! Ne že bych měl hlad, to ne! Ale řekněte mě, kdo by odolal? A taky s plným břichem se jde na procházku lépe. Tak vyrážíme na louku a po cestě si ještě dám jako dezert piškotky, ale ty už baštím za pochodu. Na louce si s páníčkem Barušky chvilku pokecáme a vracíme se nad útulek na piškotovou svačinku s mými kámoši. A že jich tam dneska bylo! A já vám řeknu proč. Naše stálá venčitelka Eva přivedla do útulku své kamarádky ze školy a tak si rozebrali skoro všechny pejsky z útulku. A páníčkův sáček s piškoty? Ten zmizel jak pára nad hrncem, ještě že všichni přinesli nějaké dobroty, a tak jsme hodovali a dobře jsme se měli. Tak a zase jedna z těch hezkých procházek je u konce, vracím se ke svému dočasnému domovu a protože mám dnes volný den, tak nejdu ani do kotce, složím své kosti do kanceláře pod stůl a páníček pomalu odchází za Baruškou. To jsem měl dnes krásný den! Asi se mě o tom bude v noci zdát. Tak páníčku Barušky, nezapomeň na mě, budu na tebe čekat!

20. říjen 2009 22:44:48

Tak už mám deníčku dnešní vycházku za sebou a teď už jenom lenoším v boudě. Ale co lenoším! Já to tu mám jako v harému! V kotci už mám čtyři spolunocležníky a představte si, že to jsou všechno holky mladý! No dostal jsem od vedení útulku důvěru a páníček Barušky mě taky kladl na srdce, Bastíku víš že jsi gentleman, tak se koukej o ty dámy postarat. A co řekne páníček Barušky, tak to je pro mě svaté. A dnešní procházka? Jako každá jiná. Ale přece jenom se na každé procházce najde něco nového. A dnes to byla nová obyvatelka útulku, malá krátkosrstá jezevčice, její panička se dostala do špitálu a asi už se nevrátí. Ani jsem nezjistil její jméno, akorát vím, že jí je 14 roků. Moc milá holka, na procházce si sedla k nám, já jsem ji očmuchal a páníček Barušky ji hladil, bylo na ní vidět, že byla zvyklá na mazlení a teď ji to chybí. Tak kdyby někdo věděl o nějakém páníčkovi, tak dejte vědět. To víte , blíží se zima a takoví pejskové, co byli zvyklí na pohodlí svého domova, tu zimu venku špatně snášejí. To já už jsem si jednu zimu v útulku prožil, tak vím o čem mluvím. Ale kdyby se našel páníček i pro mě, taky bych už rád složil své kosti někde v teplíčku. Tak už jsem deníčku do tebe uložil dost a teď musím zahnat ten harém, ať už jde spát. Tak dobrou noc.
Basty

19. říjen 2009 19:29:18

Já to věděl, že za mnou dnes páníček Barušky zase přijde! On sice měl hodně práce, byl na jednání s nakladatelem ohledně knížky "Básničky od Barušky", ale na mě nezapomněl. No to jsem zvědav, jestli vydá taky mojí knížku "Básničky od Bastyho". Ale dnes žádná básnička v mém deníčku nebude. My to s páníčkem Barušky nějak nestíháme. A ještě musím kostičkovat, abych si zasloužil medaili. A když to takhle vydržím do konce měsíce, tak by ta medaile mohla být. Ale za to můžu poděkovat vám, co na mě nezapomínáte a posíláte mě příděl kostí, abych si mohl na svá prsa připnout tu medaili. A zvlášť bych chtěl poděkovat všem těm, kteří mě kostičky posílají a sami nesoutěží. Ani nevíte, jak mě to vhání slzy do očí, když na pejska z útulku si vzpomene tolik kamarádů. Já už si jen přeji, když budu mít tu medaili, že si mě konečně někdo všimne a pronese ta slova jako páníček Barušky, když si vzal Barušku: Toho psa musíme zachránit.
Basty

18. říjen 2009 18:17:06

Dnes mám deníčku zase jeden z těch lepších dnů. A proč? Protože v útulku mám volný den, to znamená, že nemusím být v kotci a můžu si volně pobíhat po útulku, nebo se zašiju do kanceláře pod stůl a tam lenoším. No a taky dnes přišel za mnou páníček Barušky. Když za mnou přišel, tak mířil k mému kotci a tam mě nenašel. To jsem s ním pěkně vyběhnul! Ale to on už ví, že když mě nenajde v kotci, tak budu schovaný někde v budově. Tak už mám nasazený obojek a jdeme. Ale něco mě tu nesedí! Páníček Barušky nese tašku a to víte, že můj čenich neoblafne! Něco z té tašky voní, no to jsem zvědav, co to je. Za bránou útulku hrábne páníček do tašky a už to vidím. Dneska dělala panička Barušky vařené kuřátko pro Barušku a na mě taky něco zbylo. To víte, Baruška kostičky nemůže a já si s nimi poradím. Ale nemyslete, že mě panička Barušky poslala jen kosti! I masíčko tam bylo a kůžičky z kuřátka. No to jsem si dal! Ještě jsem se olizoval celou procházku s páníčkem. A dnes nám i to počasí na procházku přálo, a chvilkama vysvitlo i sluníčko. Byla i piškotová svačinka s mými kámoši z útulku, ale jeden kámoš dnes chyběl. Jessík už našel nový domov a tak už bude na svačinkách chybět. Ale zase byl s námi nový obyvatel našeho psího hotelu, rotvík Sonny. Raději jsem šel od něj dál, on je ve váhové kategorii o něco výš než já, ale on stejně za mnou přišel, očmuchali jsme se a řeknu vám, že to je docela hodný kluk. No a je tu konec vycházky, do útulku dolezeme s páníčkem jako šneci, ještě otřít tlapičky a na tom si dá páníček Barušky záležet, a já už se sunu do kanceláře pod stůl. Ani jsem si nevšimnul, že se mě páníček Barušky vypařil. Ale určitě za mnou nebyl naposledy, já vím, že zase přijde. A na to se budu těšit.

17. říjen 2009 19:35:27

Včera jsem do tebe deníčku nic neuložil a tak to udělám dnes. Páníček Barušky za mnou přišel, ale to počasí! Byli jsme venku jen chvíli a mazali jsme zpátky do útulku. Ještě štěstí, že jsem měl volný den a tak jsme se ještě pomuchlovali v budově. Ale dneska v sobotu za mnou páníček Barušky zase nepřišel! Já nevím, co to má pořád s tou chatou, že zase musí oddělat vodu, odvézt nějaké věci a tak. No snad už to udělal všechno, abychom zas spolu mohli vyrážet na procházky. A když jsem tu bez něho, tak alespoň pro vás vymyslím nějakou básničku. Ta dnešní je o tom, jak soutěžím v TOPu 100 o medaili.

TOP 100

Na hafíkách už to vře,
a já vím také proč.
Na obrátkách už nabírá
zas kostičkový kolotoč.

Konec října už se blíží,
každý medaili chce mít.
A kdo by také nechtěl,
v té soutěži zvítězit?

Jestli medaili též získám,
si nejsem zcela jist.
Od medaile mě totiž dělí,
už jenom deset míst.

Já po medaili toužím,
a moc bych si ji přál.
A kdybych našel páníčka,
tu medaili bych mu dal.

A nedaj'-li mě medaili?
Ta soutěž, není výlet!
To potom jenom vyštěknu!
Tady se bude,.. střílet!

A daj'- li mě tu medaili,
a nikdo nebude mě chtít?
Tak to už také vím,
jak s medailí naložit.

Tu medaili pak v útulku,
já vystavím si do vitríny.
A každý se může podívat,
že já,.. nejsem pes líný.

Basty

15. říjen 2009 11:16:12

Včera jsem do tebe deníčku nic neuložil a tak to dnes musím napravit. Zatím nevím, jak to s páníčkem vypadá, snad se objeví co nejdříve. Tak zatím uložím svou básničku.

Bez páníčka

Včera zůstal jsem zas v kotci sám,
tak rád bych na procházku šel.
I takové věci se však stávají,
páníček Barušky mě ale ochořel.

Až páníček svou nemoc překoná,
a bude opět zcela zdráv,
tak půjdem spolu na procházku,
já ponesu se vedle něho jako páv.

Já musím ho teď lépe hlídat,
a pozor na něj musím dát.
Ať na studenou zem si nesedá,
aby zas náhodou mě neprochlad'.

Snad nebude to trvat dlouho,
já v útulku ho zase přivítám.
Však věřte mi, že je to těžké,
a to když pes,.. zůstane sám.

Basty

A kdyby se páníček Barušky odpoledne objevil, tak vám o tom večer do deníčku napíšu.

Tak už se blíží večer a já do tebe deníčku musím uložit, že páníček Barušky za mnou přišel! Už jsem to ani nečekal, protože počasí bylo, že by ani páníčka nevyhnal. Přišel za mnou vymustrovanej, jako když vyráží na Mount Everest. Zimní bundu a kulicha, a to ještě před týdnem za mnou chodil v košili s krátkým rukávem. Tak jsme vyrazili na krátkou procházku, vítr se sněhem nám bičoval tváře, ale to nám nevadilo. My dva když jsme spolu, tak by mohly padat trakaře a je nám to jedno. Dnes ani moc kámošů z útulku nebylo venku. A v tom počasí jsem si vzpomněl. To už bude druhá zima, co se takhle s páníčkem Barušky brouzdáme sněhem! Jak ten čas utíká! Procházka byla dnes o něco kratší než jindy, ale když jsme se vrátili zpátky do mého psího hotelu, tak si ke mě páníček vlezl do kotce a usušil mě tlapky, no on mě utřel celého, a tak jsme si to spolu ještě užili. A že jsem ho nechtěl pustit domů, o tom se nebudu rozepisovat. Ale páníček Barušky má také svoje povinnosti a Baruška už asi také na něj čeká. Tak ještě si ho přitáhnu packama, olíznu mu ten jeho čumák a už mě zase mizí v dáli. Ach jo! Ale dnes se mě bude po té procházce dobře spát a už se těším, že za mnou páníček Barušky co nejdříve přijde.

13. říjen 2009 17:30:53

Tak deníčku, už třetí den to táhnu bez páníčka Barušky! Ale co, už jsem zažil horší věci. Já vím, že už se s ním zase brzy uvidím. Sice to už nebude nějaké vysedávání v trávě, aby páníček zase neprochladnul, ale nebojte, to já už si ho pohlídám! A dnes do tebe deníčku uložím zase jednu básničku. Ta je o tom, jak soutěžím v TOPu 100. Já už sice jednu medaili mám z dubna, ale kdyby byla ještě jedna, tak bych se vůbec nezlobil. Umíte si to představit, pes z útulku a má dvě medaile? A jak by se na tom mém černém kožichu vyjímaly! Ale stejně vám řeknu, že bych ty medaile raději vyměnil za nějakého hodného páníčka. Tak snad až někdo uvidí, že nejsem jen tak ledajaký pes tak možná,... no ale nebudu předbíhat událostem. Zatím to vypadá, že se budu s páníčkem Barušky brodit sněhem jako loni. A ještě básničku.

Soutěžení

Ač jsem jen pejsek z útulku,
tak se vám s něčím svěřím.
Než jen sedět v rohu kotce,
tak si v TOPu zasoutěžím.

Skromnost zdobí mou psí duši,
jedno přání však bych měl.
V soutěži, tak jako každý,
medaili bych získat chtěl.

Teď se musím hodně snažit,
ať medaili si zasloužím.
Bez práce koláče nejsou,
to já velmi dobře vím.

Kdybych medaili snad dostal,
to vám řeknu, buď jak buď.
Hned bych si ji hrdě připnul,
do kožíšku na svoji hruď.

Já medaili už jednu mám,
ta také může se mě hodit.
a jako válečný veterán,
já po útulku budu chodit.

Že bych se chtěl vytahovat?
Tak to mě vůbec neláká.
Jen v útulku si fenky špitnou.
Podívejte! To tu máme fešáka!

Basty

12. říjen 2009 20:44:51

Tak deníčku, dnes zase nic! Páníček Barušky nepřišel! Ale já vám řeknu proč. Dnes bylo u nás počasí, že by páníčka nevyhnal! A navíc se páníček Barušky ještě nevyhrabal z toho nachladnutí a ten včerejšek na chatě mu k uzdravení taky nepřispěl. Ale já jsem mu to říkal! Tak zůstaň doma a pořádně se vykurýruj. Vždyť jsem to tu bez tebe vydržel i deset dní, tak to snad ty dva nebo tři dny zase vydržím. Ale to je jako když mluvíte do dubu. Ale dnes to stejně na procházku nebylo. A kdyby přišel tak by promoknul až na kůži. To já když zmoknu, tak se oklepu a jsem zase suchý. Ale on? Přestavte si, že když zmokne, tak se neumí oklepat! Asi ho to budu muset naučit, tak jako on mě učí povely. A jak jsem vám včera slíbil, že vám budu posílat básničky jako Baruška, tak tady je jedna z nich.

Další básník

Baruška posílá vám pěkné básničky,
proč nemohl bych také verše psát?
S páníčkem Barušky jsme rozhodli!
Já básničky vám také budu posílat.

V svém deníčku já psal jsem prózu,
a myslím, no jsem si skoro jist.
Že udělám vám radost poezií svou,
až v deníčku mém budete ji číst.

Že líbí se vám také moje próza?
Však to se nemusíte bát!
Já vždycky ve svém deníčku,
budu prózu s poezií prokládat.

Baruška posílá vám verše z chatičky,
a její básničky má každý rád.
Má poezie z jiného soudku bude,
já z útulku vám básně budu psát.

Basty

11. říjen 2009 22:26:19

Tak si musím deníčku postěžovat. Dnes za mnou páníček Barušky nepřišel! On mě to včera říkal,že nepřijde. Byl zase na chatičce. On toho pořád nemá dost a musí tam stále jezdit. Ale dnes měl velice důležitou a záslužnou práci. Musel vybrat septik! No to si raději počkám do zítra až vyčichne! I když nejsem žádná fajnovka, tak tohle zrovna nemusím.
A taky vám ještě řeknu, co jsme si s páníčkem Barušky včera povídali na procházce. Páníček mě řekl: Hele Bastíku, chodíme spolu už dost dlouho, už jsi se ode mě také naučil básnit, co kdyby jsi si do deníčku také ukládal básničky jako Baruška? A víte, že to není špatný nápad? No dneska ještě žádnou básničku nemám připravenou, tak příště. Teď už jdu spát a budu přemýšlet o tom, co vám zítra pošlu za básničku. Jo, a taky se budu těšit na páníčka Barušky. Má zase přijít a doufám, že bude navoněnej.

10. říjen 2009 20:44:58

Včera jsem do tebe deníčku neuložil žádný záznam a tak to udělám za dva dny najednou. Ale co mám taky psát? Páníček Barušky za mnou přišel včera i dneska a ty naše procházky se podobají jak vejce vejci. Když za mnou přijde páníček Barušky tak se s ním náležitě přivítám. Ono se to hezky píše, ale lepší by bylo, kdyby jste to mohli vidět. Kolikrát mám obavy, abych páníčkovi neroztrhnul košili při tom vítání. A nasazování obojku? No to už tam strkám hlavu sám, jen aby už jsme byli venku! Ale stejně ten obojek nosím jako okrasu a ten jsem dostal jako dárek od kamaráda Argánka až z Třebechovic pod Orebem! A jsem na něj náležitě pyšný, no řekněte, kdo se může pochlubit, že má kamaráda psa záchranáře! No a moje vycházky s páníčkem Barušky už znáte. Piškotová svačinka s mými kámoši, courání po louce a potom návrat do mého dočasného domova. Tak to by nemuselo být. To je na těch našich procházkách jediná stinná stránka. Já vím, že páníček jde za Baruškou a já s ním nemůžu, ale co je to platné, pokaždé mě popadne taková lítost, že si páníčkovi Barušky pobrečím na rameni a když je moje spolubydlící zrovna na procházce, tak si páníček vleze ke mě do kotce a je na něm vidět, že by se mnou i zůstal a spali by jsme spolu v mé boudě, kdyby se tam vešel. Ale já to chápu, že už Baruška čeká na svého páníčka doma a kdyby se jí nevrátil, tak by ji bylo moc smutno. Jediné řešení by bylo, kdyby se našel nějaký hodný páníček, podobný tomu páníčkovi Barušky, a vzal si mě domů. Ale už to vidím, že strávím druhou zimu v útulku. Je mě to divné, já takový bezproblémový pes a nikdo si mě nechce vzít domů, ale ještě počkám. Vždyť Baruška taky čekala rok a půl, než ji páníček zachránil. Tak deníčku dnes jsem si do tebe zase postesknul, za chvíli vlezu do boudy, vedle mě ulehne Skypinka a o čem si myslíte, že se nám bude zdát? A nejenom nám, ale všem pejskům z útulku. Můžu vám jenom prozradit, že pejskové, co mají své hodné páníčky, takové sny nemají.

8. říjen 2009 17:16:18

Tak jak jsem včera psal, kdo si vsadil, že páníček Barušky za mnou nepřijde, tak ten prohrál! A ve dvě hodiny cvakla brána útulku a já se na něj vyřítil za rohem, protože dnes jsem měl zase volný den. A už vyrážíme na naší procházku. A jdeme přes louku, potom přes přechod u Billy a páníček míří k trafice a jde si koupit cigára. No nechci se mu vnucovat, ale kdyby mě to naučil, tak mu pro ně skočím sám. A jdeme zpátky, přes louku na kopec nad útulkem. Tam si chvíli sedneme do trávy, poklábosíme spolu a zase jdeme na louku. Tam jsou totiž moji kámoši z útulku. Ona totiž Evča přivedla své kamarádky a ty jí pomáhají venčit ostatní mé kámoše. Tak jsme se k nim přidali a začíná piškotová svačinka. No řeknu vám, že nás je na tu svačinku jako psů. Mischel, Otík, Ketty, Romík, Jessík a další, no je nás asi deset. A když se to všechno seběhlo kolem páníčka Barušky, tak mezi nimi ani nebyl vidět. To si umíte představit, jak dlouho ta piškotová svačinka si trvala. Za chvíli je sáček s piškoty prázdný, tak jsme to s páníčkem nakrmili a jdeme si zase po svých. On už je stejně čas, kdy nám končí vycházka, hlavně že jsem páníčka dobře vyvenčil a on už za chvíli bude spěchat za Baruškou. Tak se v útulku ještě rozloučíme a dnešní procházka s páníčkem Barušky už se stává minulostí. Ještě po něm hodím těma svýma očima a už mě mizí za bránou mého hotelu. Co já bych za to dal, kdybych měl jen toho svého páníčka, abych se nemusel každý den smutně loučit s páníčkem Barušky. Já vím, Baruška byla první a to musím respektovat. Ale dnes jsme s páníčkem Barušky na naší procházce vymysleli básničku a tu teď do tebe deníčku také uložím.

Vyznání

Já jmenuji se Basty a nevím, kdy jsem spatřil svět.
Nikdo mě nezná a tak odhadli můj věk na sedm let.

Mým domovem se v současnosti psí útulek stal,
páníčka nemám a nevím co se mnou bude dál.

Jsem pes kříženec a nejsem čistokrevné rasy.
A jaký je mezi tím rozdíl? To řeknete si asi.

V mládí svém jsem kdysi s člověkem též žil.
Léta ale přibývala a tak mě na ulici vyhodil.

Ač v útulku já nyní žiju, tak mám i svého koníčka.
Malá čivava Baruška mě půjčuje svého páníčka.

Jsem bezdomovec a nevím, jak dlouho ten osud ponesu.
Já v životě svém bych chtěl ještě jednou změnit adresu.

Já přiznám se vám, že potěšila by mě od vás zprávička.
Ty už nejsi bezdomovec! Našli jsme pro tebe páníčka!

Basty

7. říjen 2009 16:02:37

Dnes to deníčku nebyla na procházce žádná sláva. Páníček Barušky za mnou přišel a pořád tak divně štěkal a říkal mě, že na něj skočila nějaká viróza. Tak jsme šli jen na kopec nad útulek, tam jsme sedli do trávy, ještě že se to počasí umoudřilo. Chvíli jsme si povídali, zavzpomínali na naše kamarády, pak jsme ještě absolvovali piškotovou svačinku a už spěcháme zpátky na můj psí hotel. Tam se ještě chvíli zdržíme a páníček Barušky mě říká: Bastíku, kdybych zítra nepřišel, tak se doma budu kurýrovat, abych zase byl co nejdříve fit. Ale jak znám páníčka Barušky, kdyby měl za mnou přilézt po čtyřech, tak se tady zítra zase objeví. No nechám se překvapit, ale vsadil bych na to morkovou kost, že přijde! A chcete se taky vsadit? Sázky přijímám až do půlnoci dnešního dne!

6. říjen 2009 16:18:44

Tak deníčku, zase je o čem psát. Dnes zase za mnou zavítal páníček Barušky a víte jak jsem psal, že se nám ta předchozí procházka nepovedla, protože jsem našel kost, tak dneska jsme vyrazili na terasu do centrálního parku s tím, že si prohlédneme panorama Ústí, řeku Labe a hrad Střekov. A opravdu, dnes se nám to povedlo, po cestě žádná kost nebyla a tak jsme došli až na plánované místo. A co myslíte, že jsme spatřili? NIC! Ústí bylo v mlze, nad řekou se vznášel opar a dohlédnout až na hrad Střekov? Vyloučeno! Tak jsme to otočili a míříme nad kopec nad útulkem. A tam mě páníček učil nějaké povely. Víte, já už nějaké povely znám, ale ještě se mě to trochu plete. Třeba když páníček řekne "čekej" tak si sednu. A když řekne "sedni", tak sebou hned seknu na záda a čekám, kdy mě podrbe na bříšku. Ale na přechodu přes silnici, to už zvládám perfektně. Na povel "zůstaň" se zastavím a čekám až páníček řekne "jdeme". I na přivolání už to umím. A taky mě páníček naučil povel "nesmíš". To když jsem se dříve pral s ostatními psy tak teď když mě páníček řekne "nesmíš" a zvedne při tom prst, tak to už jenom na ty psy mručím, ale od páníčka se ani nehnu.
Tak a procházka je u konce, páníček Barušky mě odvede zpátky do kotce a já už se zase budu těšit, kdy za mnou zase přijde.

4. říjen 2009 16:51:19

Tak deníčku, dnes do tebe zase uložím zážitky z naší vycházky s páníčkem Barušky. Ale jestli si myslíte, že jsme toho dnes prožili hodně, tak vás zklamu. Ale pěkně od začátku. Páníček přichází do útulku a paní Dobrovolná, která stojí před útulkem mu říká: vezměte si Bastíka u mě v kanceláři, už tam na vás čeká. A jak páníček otevřel dveře, už jsem byl u něj, vítání jako vždy a jdeme. A páníček Barušky povídá: Bastíku, dnes půjdeme někam, kde jsi ještě nebyl. Půjdeme na terasu centrálního parku, tam je krásný rozhled na panorama Ústí, řeku Labe a hrad Střekov. A jak to dopadlo? To si poslechněte. Vyrazili jsme na plánovanou trasu, přešli hlavní silnici a jdeme kolem hotelového domu. Vtom jsem zavětřil a běžím k nedalekým popelnicím. Páníček povídá: Nezdržuj se u popelnic, to ti nestačilo než tě chytli policajti a dali do útulku? Ale já, kdepak! A už ji mám! U popelnic ležela kost z vepřového kolena, no řekněte, kdo by odolal? Tak jsem si ji poodnesl do trávy a začal jsem hodovat. Páníček mě chvíli sledoval a pak povídá: tak koukám, že z té procházky asi nic nebude. A taky jo! Marná byla jeho snaha o povely jako: Jdeme! Fuj! Pusť to! Tak mě připnul vodítko a vydali jsme se zpátky k útulku. A myslíte, že jsem tu kost pustil? Kdepak! Popadl jsem ji do zubů a nesl jsem si ji s sebou. Po cestě mě ještě páníček říkal, že si budeme muset procvičit některé povely. Tak jsme s tou kostí došli až na místa, kde se koná piškotová svačinka. Můžu vám říci, že dnes jsem neměl ani jeden piškot. Mí kámoši si pochutnávali na piškotech a já zase na té své kosti. A blížil se konec vycházky. Tak se vracíme do útulku, já stále s kostí v zubech a každý kdo nás potkal, tak z toho měl psinu. Ale co, tu kost jsem si ulovil sám, tak ať každý vidí, že jsem stále ještě ve formě. A s páníčkem Barušky jsem se loučil s kostí v zubech. A víte kdy jsem tu kost pustil? Když už jsem viděl, že páníček Barušky odchází od kotce! Vždyť mu ještě na rozloučenou musím zakňučet a to se s kostí v zubech nedá! Tak už je páníček za bránou útulkua spěchá za Baruškou. A já si ještě ožužlám tu svoji kost a za chvíli půjdu spát. Ale stejně vám řeknu, že je lepší ulovit si tu svoji kost než ty kostičky, co si posíláme na hafíkách.
Basty

3. říjen 2009 17:06:19

Tak deníčku, dnes zase byla procházka s páníčkem Barušky. A jaká byla, to vám teď sdělím. Tak si vám tak odpočívám v kanceláři pod stolem, blíží se druhá hodina a co to najednou cítím? No na mou duši, na psí uši, už je tady! Můj čich mě neklame a už se řítím ven z kanceláře, no jasně, páníček Barušky už čeká, až mu skočím kolem krku. Chytí mě do náruče a už se muchlujem. Dlouho to netrvá a už mám nasazený obojek, vodítko strčí páníček do kapsy jenom jako formalitu a jde se! A věru dnes to páníček dobře naplánoval! Jdeme přes louku, na přechod k Bille a míříme tam, kde páníček Barušky bydlí. A už tam jsme! Vidím, jak na mě panička Barušky mává z balkonu tou svoji horní packou, ale nahoru nepůjdeme. Baruška zrovna odpočívá a tak ji nebudeme rušit. Tak se vracíme zpátky k útulku. A páníček mě říká: Bastíku, teď půjdeme cestou, kterou za tebou chodím do útulku. A jdeme kolem správní budovy nemocnice, potom přes přechod u hlavního vjezdu do špitálu a po chodníku míříme zase zpátky k mému dočasnému domovu. Ani dnes nebude chybět piškotová svačinka. Nad útulkem se podělím se svými kámoši o piškotky co přinesl páníček Barušky a po piškotové svačince míříme na kopec nad útulkem. Tam jsme si našli pěkné místečko, sedli jsme do trávy, ale co sedli, sednul si jen páníček a já jsem sebou hned seknul na zem, sluníčko mě hřálo do hřbetu a páníček mě drbal za ušima, no řeknu vám, zase byla pohoda až se mě oči přivíraly blahem. A za chvíli jsme se zvedli a páníček povídá. Jdeme Bastíku ještě na louku a podíváme se, jak tam pouštějí draky. A taky jo! Když jsme tam došli, tak po louce pobíhali děti, v rukou držely nějaké šňůrky a na obloze se vznášely nějaké potvory, páníček říkal, že to jsou draci. No a jeden drak se při přistání do nás i zamotal a tak jsme usoudili, že půjdeme zpátky do útulku, on už byl stejně nejvyšší čas se vrátit. A v útulku máme ještě trochu času na rozloučení a dnešní vycházka už se za chvíli stane minulostí. Tak co říkáte, to jsem toho dnes s páníčkem Barušky prožil! A doufám, že si s ním ještě nějakou tu legraci užiju, než si pro mě do útulku přijde nějaký páníček, co by mě dal i nový domov. Myslíte, že to bude trvat dlouho? No nevadí, zatím tady mám páníčka Barušky a to mě musí stačit.
Basty

2. říjen 2009 16:51:55

Tak jsem to bez páníčka Barušky vydržel 14 dní! Ale tomu už je konec! Chatička se už připravuje na zimu a tak na mě bude mít teď páníček Barušky více času. Ale ještě než se rozepíšu jak probíhal dnešní den, tak se vrátím ještě o čtrnáct dní zpátky, to jsem měl zážitek, který jsem vám zapoměl napsat. To jsme šli s páníčkem na kopec kolem heliportu, však víte, jak jsme tam za plotem proháněli Edu. A jak jsme šli, tak zase za plotem začal pobíhat Eda. Já jsem si ho moc nevšímal, protože mě páníček naučil, jak se má chovat slušný pes. Ale páníček přišel k plotu a nabídnul Edovi skrz drátěné pletivo piškot. A tak jsme si sedli u plotu a pojídali jsme s Edou piškoty.
A jak probíhal dnešní den? Ze začátku to žádná sláva nebyla. Už jsem ani nedoufal, že dnes páníček Barušky přijde a tak když si mě vybrala jedna venčitelka, tak jsem si nechal připnout obojek a vodítko a šel se s ní vyvenčit. No a v tu dobu, co jsem byl venku, tak přišel do útulku páníček Barušky. A já nikde! Tak mě šel hledat ven, ale nenašel mě. Naštěstí ta venčitelka se mnou venku dlouho nebyla a za chvíli mě vrátila zpátky do útulku. Pak přišel i páníček Barušky a bylo zase vítání. Co vám budu povídat, brečel jsem radostí, že ho zase vidím a skákání kolem krku nebralo konce. A vyrazili jsme opět za bránu útulku. Páníček mě nabídnul piškotky, ale já jsem na ně neměl ani pomyšlení. Copak nevíš páníčku, že lepší než kus žvance je pro mě vlídné slovo? Ale páníček Barušky to ví moc dobře a tak k tomu vlídnému slovu přidal pohlazení po hlavě, podrbání za ušima a poplácání po plecích, to vám řeknu to je něco na co se nedá zapomenout a proto mám páníčka Barušky tak rád. A tak jsme si zase povídali a páníček mě říkal, že za mnou teď bude chodit častěji, protože už na chatičku jezdit nebude a na to se moc těším. Už to vidím, jak se brouzdáme v závějích, sníh nás bičuje do tváří a čenichů a zase budeme prožívat společná zimní dobrodružství. Snad se do té doby nenajde někdo, kdo by mě chtěl nabídnout nový domov. No kdyby to byl někdo podobný jako je páníček Barušky, tak bych se vůbec nezlobil. A že byla na naší procházce opět piškotová svačinka s mými kámoši z útulku, to už ani popisovat nebudu. Ale jedno jsem se na té svačince dozvěděl. Páníček si povídal s Evou a Magdou a samozřejmě, že mluvili o mě. A mimo jiné povídali o tom, že jsem pes, který je v útulku nejdéle! Takže jsem služebně nejstarší pes, ale to když nepočítám Boníčka. Ten je tam ještě déle než já, ale tomu už je sedmnáct roků a je v útulku jako maskot. A dnešní vycházka končí, vcházíme s páníčkem do areálu našeho psího hotelu, krátké rozloučení a už se budu těšit na to, až páníček zase zaťuká na bránu útulku a budeme zase jenom spolu. Dnes budu mít klidné spaní a co myslíte, že se mě asi bude zdát? No přece o páníčkovi Barušky!

18. září 2009 19:42:37

Tak jsem to bez páníčka Barušky vydržel deset dnů. Ne že bych po něm tak prahnul, ale už by se mohl objevit. Dnes jsem měl v útulku volný den, to znamená, že jsem pobíhal po útulku kam se mě zachtělo. Jak už jsem psal, že u nás v útulku se staví zimoviště pro ježky, tak vám sleduji, jak to ti zedníci staví a znáte mě. Trochu jim do toho kibicuji, aby to stavěli pořádně. Ale řeknu vám, oni se se mnou někdy rozdělí i o svoji svačinu. A jak tak na tu stavbu koukám, tak náhle uslyším za zády: Basty! Otočím se, no zrak mě neklame, je to páníček Barušky! A že mám ježky rád, tak od této chvíle už mě nezajímá nic jiného, než páníček Barušky. Připínáme obojek od Argánka a jdeme. A páníček Barušky na mě hned vyzvídá. Tak co ty pacholku, jak jsi se měl v Praze na výstavě "Psí sen"? No co mu na to mám říci? Kdyby si mě tam někdo vybral, tak už dneska takhle spolu nepochodujem. Přišel jsem tam o svých pár kamarádů, i Beuška z našeho kotce našla nové páníčky a já jsem se zase vrátil zpátky. Alespoň se mohu proběhnout s páníčkem Barušky. Ale stejně je mě to trochu líto, že si mě nikdo nevybral. Vždyť mě znáte, já jsem úplně pohodovej pes, žádný problémy nedělám a vděčnost? Tak tu bych mohl rozdávat! No a jak dopadla dnešní vycházka? Blíží se její konec a tak sestupujem s páníčkem k útulku, a ocitáme se za branou. A v tom k nám přistupují dvě dívenky, že by si mě ještě vzaly na procházku. A tak vyrážím na další procházku a páníček jde za Baruškou, ta už něho jistě čeká. A i když se mě ze začátku moc nechce, tak jdu se svými novými venčiteli, ale pořád sleduji po očku páníčka Barušky a natahuji vodítko, že bych šel raději s ním. Tak ahoj páníčku Barušky, já na tebe zase budu čekat až se vrátíš z chatičky a už se těším na zimu, a víš proč? No to budeme spolu častěji než v létě!

8. září 2009 16:56:33

Tak deníčku, dnes mám zase jeden ze svých lepších dnů v útulku. Že nevíte proč? No přece přišel za mnou páníček Barušky! To je důvod k radosti! Jsou dvě hodiny a páníček přichází. On se snaží jít tak, abych ho neviděl, ale kdepak! Na mě nevyzraje, já už jsem tě páníčku cítil, když jsi byl ještě daleko před branou útulku! A už stojí před kotcem, závora se otvírá, a už se řítím ven jak neřízená střela. Ale co to říkám, to je řízená střela! Vyběhnu z kotce ven, uběhnu pět metrů, otočím se a hurá na páníčka! Hup! A už na něm visím! Olíznu mu jeho čenich i když vám řeknu, že to ani není čenich jako mám já ale jenom takový malý výstupek na hlavě. A to si ještě párkrát pro velký úspěch zopakuji, než páníček Barušky řekne. Tak Bastíku, to by stačilo a můžeme jít na procházku. Ještě připnout obojek abych nešel úplně nahatej a jde se. Za bránou útulku páníček kouká a z ruky mu teče krev! No to bylo tím vítáním, jak jsem na něj skákal, tak jsem ho škrábnul drápkem, ale páníček se na mě nezlobí, akorát říkal, že bych měl jít na pedikůru. Ale já nevím co to je. No a naši procházku vám už nebudu podrobně popisovat, to už všichni znáte. Ale jedno vám ještě říct musím. Pamatujete si ještě, jak jsem na poslední vycházce našel tu kost? Tak si páníček myslel, že mě udělá radost a koupil mě sušené vepřové ouško. Asi jsem ho trochu zklamal, ale já jsem dal přednost piškotům! A na oušku si nakonec pochutnal Jessík. Ještě vám musím říci, že v sobotu možná pojedu na předváděcí výstavu do Prahy, třeba si mě tam někdo vybere a dá mě nový domov. Ale nebudu předbíhat událostem. A jak ten čas rychle utíká! Už je tady zase konec vycházky. Tak zase pomalu kráčíme k útulku, a už mě páníček Barušky dává zpátky do kotce. Že by se mě tam moc chtělo, no to se mě tedy nechce. Potlačím slzičky na krajíčku a už se zase budu těšit, až za mnou páníček Barušky přijde. On zítra jede na chatu, tak si zase chvíli počkám. Ale já to vydržím, s páníčkem Barušky to stojí za to!

30. srpen 2009 17:31:04

Tak deníčku, jak jsem říkal včera, slíbil mě páníček Barušky, že za mnou dneska přijde, tak kolem druhé hodiny už nespouštím oči z vrátek útulku. A je to tady! Klika cvakla, dveře letí (otevírají se) a páníček Barušky přichází ladným krokem. A už mě připíná obojek, ten co jsem dostal od Argánka, ale já ho stejně nosím jenom jako okrasu, to abych byl na tu procházku trochu oblečený. Vodítko stejně páníček strčí do kapsy, to si vezme jen proto, aby někdo z útulku neřekl, že nejsem zajištěn proti útěku. Co tomu říkáte? To je legrace, co? To spíš já bych měl dát obojek a vodítko páníčkovi Barušky, abych si ho po vycházce přitáhnul a nepustil ho domů! Ale dost legrace! Dnešní vycházka opět super, jako vždy společná piškotová svačinka a potom jsme s páníčkem sami vyběhli až na kopec nad útulkem, no a představte si, jak tak jdeme najednou jsem zavětřil nějakou vůni. Páníček nic necítil, to víte, on nemá takový čich jako já, no našel jsem v trávě velkou kost! Vypadalo to že je to z vepřového kolena, řeknu vám, že byla tvrdá jako diamant. No trochu jsem si s ní pohrál, ale když páníček zjistil, že už mám krvavé dásně, tak mě doporučil, abych toho nechal. Samozřejmě jsem ho poslechl a odnesli jsme tu kost, kde odpočívali mí kámoši. Co myslíte, že udělali? Taky si chtěli vyzkoušet svou sílu v zubech, ale žádný z nich nepochodil. Nakonec páníček tu kost vzal a hodil ze stráně do lesa nad útulkem. A bylo po ptákách. Tak jsem si jenom řekl, jó piškoty jsou přece jen o něco lépe stravitelnější. A je konec vycházky. To to zase uteklo! No nedá se nic dělat, jdeme domů. Co mě ale vadí, že v kotci jsme teď čtyři a tak když páníček Barušky odchází, nemůžu tak brečet, co by si o mě ti moji kámoši mysleli! Ale stejně si ještě smutně kviknu a páníček už mě mizí za bránou útulku. Tak zase příště. Ach jo!

29. srpen 2009 16:10:25

Tak už je to deníčku jedenáctý den, co jsem naposledy viděl páníčka Barušky. Že by se dnes přece jen objevil? Je před druhou hodinou a do útulku přicházejí děti, které nás chodí venčit. A mě si bere jeden klučina, dostávám nějaké vodítko a jdu ven. Vycházíme s ostatními kámoši nad útulek, pěkně na vodítku, no není to ta procházka jako s páníčkem Barušky. Ale co vám budu povídat. Páníček Barušky přišel!!! Kráčí k útulku a najednou slyší z dálky volání. To na něj volají děti, co jsem s nimi na procházce. Basty je tady s námi! A páníček jim odpovídá: Tak ho pustťe a zároveň na mě volá: "Basty"! Jak jsem ho jen mohl přehlédnout! Snad už mě neslábne zrak! Ale sluch, to mám dobrý, své jméno jsem uslyšel, ale hlavně ten hlas páníčka Barušky! Ale kluci mě nepustili z vodítka, asi se báli, že bych utekl. No řekněte sami, kam bych asi utíkal, když je páníček asi 100 metrů ode mně! Tak si pro mě přišel páníček sám a to vítání už nebudu popisovat, ale stálo za to. Hned mě odepnul vodítko a povídá tomu klukovi: Pojď zpátky do útulku a já ti tam vyberu jiného pejska na venčení, s Bastym už by to stejně nebylo ono. A stejně jsme se museli vrátit do útulku, protože páníček říkal: Co to máš na sobě? Ty máš mít přece obojek i vodítko od Argánka, tak honem zpátky a převlíknout se! No a naši vycházku už znáte. Na louce povídání o našich kamarádech z hafíků, podrbání , pohlazení a jde se na piškotovou svačinku. Ale dnes vám také povím příběh, co se stal mojí kamarádce z kotce, Beušce. Předevčírem se na ní usmálo štěstí a přišli si pro ni noví páníčkové, kteří bydlí asi 500 metrů od útulku. No jak se to vezme s tím štěstím. Oni ti noví páníčkové byli trochu tmavší pleti. Já proti nim nic nemám, protože jsem taky černý jako uhel, ale protože se Beušce u nich moc nelíbilo, tak jak se říká lidově, jim vzala draka. A kde myslíte, že se dnes objevila? No přišla na piškotovou svačinku! To bylo slávy a vítání! A tak už mám Beušku zase zpátky v kotci. To bylo dnes zase zážitků, co? No a já už se budu těšit na zítra, páníček Barušky mě slíbil, že zase přijde. A kdyby mě chtěl venčit někdo jiný, tak já s ním nepůjdu, to si raději počkám na páníčka Barušky.

18. srpen 2009 18:11:20

Tak zas po delší odmlce musím do deníčku něco štěknout. Od rána už běhám po útulku a to vám musím říci, já už mám výsadní postavení, že nemusím být v kotci celý den. Zastávám důležitou funkci hlídače celého útulku. Obcházím všechny kotce, aby se psi neprali a vůbec, aby bylo vše jak má být. Občas zalezu někam do stínu nebo se jdu natáhnout do kanceláře pod stůl. Tak i dnes obcházím útulek, jsem zrovna na druhé straně a už jsou dvě hodiny, tak si říkám, půjdu ještě zkontrolovat hlavní bránu. Co kdyby přišel páníček Barušky. Jdu se podívat a co nevidím! Páníček Barušky už tam na mě čeká! Tak a je konec s hlídáním útulku, já mám teď jiné povinnosti! Tak teď musí za mě hlídat útulek někdo jiný! Já musím jít s páníčkem Barušky na procházku. Už jsme za bránou a jdeme na kopec nad útulkem, tam je alespoň trochu stínu, venku je vedro, jak na Titaniku v kotelně. Sedneme si do trávy a začíná naše meditování. Páníček Barušky mě vypráví, co zažili s Baruškou na chatě, jak potkali u Labe hastrmana a jak se ho Baruška bála. To si přečtěte u Barušky v deníčku. No to měl ten hastrman ale štěstí, že jsem tam nebyl. To by se asi se zlou potázal. Mě Barušku nikdo strašit nebude! A za chvíli už přicházejí mí kámoši z útulku, zase je odpolední piškotová svačinka, ale to už znáte. Čas běží a za chvíli je procházka u konce, tak se vlečeme zpátky do útulku, no řeknu vám, že v tu chvíli by nás i šnek předhonil. Já se vracím ke svým hlídacím povinnostem a páníček Barušky zase ke svým. Tak a teď už zase budu čekat, až se páníček Barušky vrátí z chatičky, do té doby mám v útulku práce až nad hlavu. Tak dnes je to kamarádi všechno a zdraví vás Basty z útulku.

12. srpen 2009 17:00:48

Tak je čtrnáctá hodina a čekám na páníčka Barušky. Včera mě slíbil, že za mnou dnes přijde a pořád ho nevidím. Asi na mě zapomněl. No nevadí, jdu si odpočinout do kanceláře pod stůl a tam to nějak přečkám. Koukám na hodiny, je půl třetí a najednou se otvírají dveře u kanceláře a v nich stojí páníček Barušky. No to ti to ale trvalo, povídám mu. Ale on se omlouval, že paničce dnes dlouho trvala příprava oběda a proto přišel tak pozdě. A řekl mě, že o to co přišel pozdě tak zase budeme déle na vycházce. Tak jsem s tím souhlasil a už mažeme ven z útulku. Ne že by se mě tam nelíbilo, to ne, ale umíte si představit procházku s páníčkem Barušky? O to přece nemůžu přijít! Tak jdeme na louku, sedneme si pod keřem a začíná diskuze mezi mnou a páníčkem. Vzpomínáme na mé psí kamarády, co mě posílají vzkazíky na hafíkách. A tak vzpomínám na Argánka, Bandýska, Rynečka, Aidušku, Toníka, westí smečku, krušnohorce, Gastona, Cindynku, Sašenku, Maxíka, Charliho no prostě je jich moc. A za chvíli už spěcháme na piškotovou svačinku nad útulek se se svými kámoši. A to vám také musím říci, že tam Eva se Zuzkou venčí asi šest mých kámošů, ale jakmile přijdeme my s páníčkem, tak už se ti moji kámoši venčí jenom s námi. A i když dojdou piškoty, tak za námi běží a chtěli by jít s námi. Ale my si s páníčkem Barušky ještě musíme něco říct a to zrovna nemusí nikdo slyšet. Tak kámoši hajdy zpátky ke svým venčitelkám. A my s páníčkem Barušky ještě jdeme na kopec za útulkem, tam se svalím do trávy a je tu drbání za ouškama, na bříšku a pod krkem. A už pomalu končí vycházka, kámoši už jsou dávno ve svých kotcích, a my s páníčkem už se taky pomalu vracíme. Ale do kotce ještě nejdu, to ne. Zatím co skotačím na zahradě útulku s kámoši, Zuzkou, Evou a paní Dobrovolnou, tak se mě páníček pomalu vytratil za bránu útulku, ani jsem si toho nevšimnul. Ale ještě vám řeknu jeden zážitek z útulku. Ale ten už je starý tři dny. Oni teď u nás v útulku staví zimoviště pro ježky a tak je to tady jako na stavbě. A já, jak jsem teď pořád venku, tak jsem spadnul do čerstvého betonu! No to víte, že mě museli hned vykoupat, abych neztvrdnul! Ale už je to dobré a můj kožich zase svítí čistotou. Tak kamarádi, zdraví vás Bastík z útulku a až se vrátí páníček Barušky z chatičky tak zase ahoj.

11. srpen 2009 17:25:38

Tak deníčku, zas do tebe napíšu pár řádečků, aby všichni věděli, že Bastík na vás nezapomíná. Tak jsem si trochu od páníčka Barušky odpočinul, ale zase za mnou byla Jíťa od Bandýska. Ona byla v sobotu na návštěvě u Argánka v Třebechovicích pod Orebem a přivezla mě od něj zase plno laskomin. A dnes? To jsem měl tak trochu volný den, pobíhám si volně po útulku a najednou vám cítím, že se na mě někdo dívá. Tak se otočím a nevěřím svým očím. Ještě kouknu na hodinky, je právě čtrnáct hodin, no jak jsem na to jen mohl zapomenout! Páníček Barušky je tady! A od této chvíle jsem jenom jeho! Ještě přichází Zuzka s Evou, že dají páníčkovi ty laskominy od Argánka, páníček vezme sáček piškotů, nějaké tyčinky a vyrážíme za bránu útulku. Jdeme přes louku k průmyslovce, páníček mě nabízí ty laskominy a já? Kdepak! Nejdřív si tě páníčku Barušky vychutnám bez těch laskomin! Na to je času dost! Hlavně, že tě mám zase jenom pro sebe! Na louce si ještě chvíli sedneme a povídáme si. A o čem? Jako vždy vzpomínáme na své kamarády, jak psí, tak i ty lidské. To vám řeknu, co my toho s páníčkem Barušky zdrbnem, to by jste nás museli slyšet. Ale možná, že kdyby nás poslouchal někdo nepovolaný, tak by na nás zavolal Chocholouška. Tak už jsme toho nakecali dost a vracíme se nad útulek. Tam už jsou moji kámoši z útulku, začíná piškotová svačinka a řeknu vám, že páníček to rozděluje spravedlivě. Ale stejně jsem rád, že už jsou všechny piškoty spořádány a my s páníčkem zase jdeme kousek dál, vždyť jsme si ještě nestačili všechno říci. Sedneme si ještě na chvíli do trávy, zavzpomínáme na Argánka a jeho páníčky, páníček Barušky mě ještě podrbe na bříšku, to já mám rád a za chvíli se blíží konec vycházky. No a je to tady. A protože dnes mám volnější den, tak ani nejdu do kotce a páníček mě předá personálu útulku, ti za mnou na chvíli zavřou dveře u budovy a páníček odchází. Kdybych nebyl v budově, no to bych se za ním ještě rozeběhnul a chtěl bych jít s ním, ale on zase spěchá za Baruškou, řeknu vám, to je ale trápení, viďte? Ale zítra zase páníček Barušky přijde, to mě slíbil a on svoje sliby plní. Tak za chvíli už padne slunce za obzor a já se budu těšit na ten zítřejší den.

31. červenec 2009 21:39:10

Tak deníčku, poslední záznam v deníčku je ze 17.července. To je ale doba! Ale konečně jsem se dočkal! Já už jsem cítil páníčka Barušky dávno před tím, než otevřel bránu útulku. A už ho i vidím, mává na mě a přichází k mému kotci. Otvírá dvířka kotce a je tu vítání. Kdo by si myslel, že za tu dobu, co jsem se s páníčkem Barušky neviděl, jsem na něj zapoměl, tak by se mýlil. Skočím na něj, olíznu mu jeho čenich a ještě ho chytím packama kolem krku. To aby věděl, že ho mám pořád rád, i když přes to léto ho tak často nevidím. A hurá do přírody! A že si toho dnes s páníčkem Barušky máme co říci! Já mu musím říct, že už jsme v kotci čtyři, Bea, Šíša a nový přírůstek Enny a já. To víte, v době dovolených vzrůstá počet ubytovaných v útulku a tak se tu nějak musíme ubytovat. A vyrážíme s páníčkem na naši procházku. Chvíli jsme spolu s mými kámoši a s Evou a Magdou na kopci za útulkem, ale stejně vám řeknu, raději jdeme s páníčkem opodál, abychom si mohli sdělit svoje chlapské starosti. Vždyť už nás znáte, my jsme oba tak ukecaní a tak si spolu povídáme a povídáme, až je tu čtvrtá hodina a to je čas, kdy se musím vrátit do útulku. Že by se mě chtělo, přiznám se vám, tak to vůbec ne! Ani páníčkovi Barušky se nechce se mnou loučit, ale bohužel. Baruška už čeká a páníček je jenom jeden. Tak šup do kotce, moje smutné loučení už znáte a zase budu čekat, až se tu u mě objeví páníček Barušky. Ale co kdyby se našel nějaký hodný páníček, podobný tomu Baruščinýmu, řeknu vám, bral bych ho všema deseti. Zítra totiž páníčkové Barušky i s ní odjíždějí zase na chatičku a tak budu mít chvíli půst. Ale už se těším, kdyby na mě všichni zapoměli, tak páníček Barušky, ten na mě nezapomene. A já na něj? No comment!

17. červenec 2009 16:27:03

Tak vidíš deníčku, co jsem včera říkal! Že přijde za mnou páníček Barušky. A taky že přišel! Sice už zítra zase odjíždí na chatičku, ale já jsem vděčný za každý den, který s ním mohu strávit. A tak jako vždycky, páníček otevřel kotec a hup, a má mě na krku. A hurá ven za bránu útulku! No ale dnes to počasí nebylo nic moc na dlouhou procházku, bylo přes 30° a dusno, že se nedalo dýchat. Taky jsem měl jazyk pořád vyplazený (páníček taky) a tak jsme byli jen nad útulkem ve stínu a protože jsou všechny kaluže vyschlé, tak jsme se během naší procházky dvakrát vrátili do útulku, abych se mohl napít čerstvé vody. A jinak jsme se váleli v trávě, povídali jsme si, já jsem zalehnul a páníček Barušky mě hladil, no prostě bylo mě zase moc dobře. Ani se mě do kotce po procházce moc nechtělo. No ale poslouchat se musí a tak i dnes bylo s páníčkem Barušky smutné loučení, štěkám a štěkám jak mě páníček mizí za bránou útulku. On mě určitě ještě slyší i když už se nevidíme. A budu zase čekat, až se mě vrátí z chatičky. Nebo myslíte, že by se našel někdo, kdo by si mě vzal? No nevím, zatím se štěstěna ke mě točí zády, ale pes nikdy neví, co kdyby se karta obrátila? Tak deníčku zase jsem si do tebe vylil své srdíčko, chvíli budu pobíhat po kotci s mými kámoši Šíšou a Beou, pak zalehnu a bude se mě zdát, jaké by to bylo krásné, mít svého vlastního páníčka.

17. červenec 2009 00:24:52

Je půl hodiny po půlnoci. Ale já už cítím ve svých starých kostech, že zase přijde páníček Barušky. A už se na něj těším. Ale stejně vám řeknu, kdyby se našel nějaký páníček, s kterým bych mohl trávit každý den, no to by bylo něco!

12. červenec 2009 17:35:52

Zase do tebe deníčku uložím pár zážitků. Ještě se vrátím ke včerejšímu dni. Že byl se mnou páníček Barušky na procházce, tak to je víc než jasné. Ale včera byla ta procházka o něco kratší a hned vám řeknu proč. Baruška zase měla zdravotní problémy a tak byl páníček Barušky z naší procházky telefonicky odvolán. Já vím, že mě Baruška svého páníčka jen půjčuje a tak jsem mu ani nezazlíval, že spěchá za Baruškou, když ji není dobře. A stejně jsem se musel jít koupat, když jdu zítra na ten psí festival. A hlavně ať se z toho Baruška zase dostane. Ještě mě páníček Barušky slíbil, že když Barušce bude dobře, tak za mnou přijde na psí festival.
A jak to vypadalo dneska? Ráno jsme vyrazili s Evou, Magdou a mými kámoši z útulku. Šli jsme pěšky, ta cesta trvala asi půl hodiny a za chvíli jsme dorazili na fotbalové hřiště, kde se psí festival konal. Byl jsem přihlášen do kategorie voříšků. Řeknu vám rovnou, ani tentokrát to nebyla žádná sláva. Žádné ocenění jsem nezískal. Do kruhu se mnou nastoupila jedna z dobrovolných pracovnic útulku, možná, kdyby se mnou šel páníček Barušky, tak by to mohlo být lepší. Ale ten lajdák přišel na festival, až když jsem už pochodoval v kruhu! On se ještě ráno věnoval Barušce, proto přišel tak pozdě! Ale za to, že jsem se neumístil mě snad nikdo kamenovat nebude, nezáleží na tom kdo zvítězí, hlavně, že jsem se zůčastnil. Tak jsem vyšel z kruhu, jen tak se procházím a najednou! Co to cítím! Zvednu hlavu a podívám se, já ho přehlédnul jak družstevní lány! Páníček Barušky je tady! A to vám řeknu, od této chvíle už mám oči jen pro něj! Chodíme spolu kolem hřiště, sledujeme jak probíhají soutěže v psím tanci, chytání létajících talířů a závody psích družstev. A řeknu vám, že je na co se koukat. A na co myslíte, že koukám já? S páníčka Barušky nemůžu spustit oči. Tak jsme spolu prožili hezkých pár hodin, to je lepší, než procházka v útulku. Také jsem se setkal s Banditem a jeho paničkou Jitkou. Odpoledne psí festival končí a my se vydáváme zpět k útulku. Samozřejmě jdeme pěšky tak to si páníčka Barušky ještě vychutnám! Krásně jsme se prošli, ale každá cesta někde končí a tak i my se ocitáme před branou útulku. a ještě vám musím něco říci. Celou tu cestu s námi absolvoval i Boníček, a to mu je sedmnáct let! Rozloučení s páníčkem Barušky je rychlé, bylo toho na mě dneska trochu moc a tak si večer nechám zdát hezké sny o dnešních zážitcích.

10. červenec 2009 16:47:19

Tak deníčku, zase do tebe uložím pár zážitků, které jsem dnes prožil. Tak vám řeknu, že to počasí nás pořádně trápí. Ve dvě hodiny bylo zataženo a lilo jako z konve. Tak jsem si říkal, ten páníček Barušky už asi nepřijde. Ale kolem třetí hodiny vysvitlo sluníčko a po třetí hodině přišel za mnou páníček Barušky do útulku. A poslechněte si, co jsem mu udělal. Když páníček přicházel k útulku, tak zdáli viděl Evu s Magdou, jak venčí pejsky a volal na ně: "Nemáte tam Bastyho"? A dostalo se mu odpovědi:"Nemáme, Basty je dole v kotci". Páníček přišel ke kotci, kotec otevřený a já nikde. Prošel celý útulek a nikde mě nenašel. Tak šel do kanceláře, zrovna měla službu paní Dobrovolná, a zeptal se jí, kde jsem. Ona je to taková šprýmařka a řekla, že mě dneska asi nenajde. A víte, kde jsem byl? Spal jsem v kanceláři pod stolem u nohy paní Dobrovolné! Ještě jsem ho chvíli napínal, ale pak jsem vystrčil hlavu a to už páníček říkal:"Ty pacholku, tak ty se mě schováváš"? No ale to už jsem vystartoval, přece si nenechám ujít ty laskominy, co má páníček v tašce! A má tam i laskominy od Argánka! Tak vyrážíme ven a páníček povídá:"Tak Bastíku, dnes budeme trénovat jeden povel". No jestli uhodnete, co jsme trénovali! Ten povel byl: Nesmíš skákat na páníčka! To bylo za ten včerejšek, jak jsem ho zmazal! Však mě znáte, já jsem učenlivý pes. Celá vycházka byla bez problémů i když bylo dost příležitostí, jak páníčka Barušky označit blátem. Tak jsme byli spokojeni oba dva a vrátili jsme se do útulku. A protože svítilo sluníčko a páníček Barušky domů nespěchal, tak se dal do řeči s paní Dobrovolnou a já jsem si lehnul do trávy, vedle mě si lehnul Arnošt, můj kámoš, a poslouchali jsme co si povídají. No stejně si povídali o mě. Oni si myslí, že jim nerozumím, ale to se mýlí. A pak to přišlo! Páníček byl tak zabrán do hovoru, že si nevšimnul, jak se k němu pomalu kradu a hup! A košile je zase do pračky! A to samé jsem udělal i paní Dobrovolné! Tak to učení, že nesmím na nikoho skákat, asi bylo zbytečné. A taky musím napsat o dnešním loučení s páníčkem, když odcházel z útulku. Nechal mě venku a paní Dobrovolná řekla, že mě podrží. Tak páníček odchází, otvírá bránu útulku a myslíte si, že mě paní Dobrovolná udržela? Neudržela! Já jsem se ji vysmeknul a mazal jsem za páníčkem Barušky. Ale to už byl za bránou a tak jsem za ním jenom párkrát smutně štěknul a vrátil jsem se zpátky. A dneska? To si zase pěkně schrupnu v kanceláři pod stolem s Boníčkem a Arnoštem.

9. červenec 2009 20:38:14

Tak deníčku, zase mám o čem psát. Páníček Barušky na chatičku neodjel a tak za mnou zase chodí a vodí mě na procházky. A dnes za mnou přišla i panička Bandita, tak se tam s páníčkem Barušky sešli a dohadovali se spolu, kdo že to se mnou dnes na tu procházku půjde. No nakonec se dohodli, že půjdou oba dva. A protože bylo dnes hezké počasí, tak vyrazili ven na procházku i ostatní moji kámoši z útulku s Evou a Magdou, no bylo nás asi deset. Tak jsme šli na kopec nad útulkem a to vám musím povědět, zase byla jedna příhoda. Páníček Barušky přišel za mnou dnes vyšňořený jako lázeňský švihák, on sice říká, že má psí oblečení, ale měl na sobě světlou košili. A na kopci za útulkem byly takové velké kaluže ještě z předchozích dešťů. Tak jsem jednu takovou kaluž proběhnul a co myslíte, že mě napadlo? Hned na to jsem skočil na páníčka Barušky, abych mu dokázal jak ho mám rád, no nebudu to protahovat. Jak vypadal páníček Barušky si umíte jistě představit sami! No dostal jsem trochu vyhubováno, ale jen aby se neřeklo, tak to si příště musím dát pozor! Páníček mě říkal, že bude muset jít domů asi kanálem, aby ho nikdo neviděl. No nechtěl bych vidět reakci paničky, když se vrátil domů. Ale abych se vrátil k procházce. Jinak byla super, a ani se mě do kotce nechtělo. A taky vám musím říci, že v neděli pojedu na psí festival. Je to u nás v Ústí a páníček Barušky asi za mnou zase přijde. Snad tam nebudou žádné kaluže. Tak to jsou moje dnešní zážitky a jakmile bude zase něco aktuálního, tak to napíšu do deníčku.

8. červenec 2009 10:32:13

Tak musím do tebe deníčku uložit, jak dopadla návštěva Argánka u mě v útulku. V sobotu po druhé hodině zastavilo u brány útulku velké auto, tak koukám co se bude dít! Z auta vystupují nějací dvounožci a ejhle! Je mezi nimi i páníček Barušky! Otevírají zadní dveře toho auta a už ho vidím! Vystupuje hlavní hrdina dnešního dne, Argánek. A z dalšího auta už se řítí Bandito. Ňufík, ten už čeká v útulku se svoji paničkou a tak už jsme všichni pohromadě. Jenom Baruška nepřijela. V tom počasí by to pro ni nebylo. Tak se všichni scházíme před útulkem a ze všeho nejdříve se musíme důkladně očmuchat. A už nastává rejdění a cvakají spouště fotoaparátů. I Argánek zapomněl, že má nemocné zadní nožičky a vesele s námi skotačí. Vyrážíme na procházku, ale po padesáti metrech se otáčíme zpět k útulku. Zahnala nás bouře a hrozný liják. A přestože nám počasí nepřálo, tak dojmy z té návštěvy byly veliké. No a já jsem pořád skákal na páníčka Barušky, takže za chvíli byl špinavý jako čuně, to ho panička asi pochválí. A když se někdo bude chtít dozvědět o té návštěvě více, tak u uživatele Evuška a profilu přátelé, bude uložena i básnička z této návštěvy.

2. červenec 2009 17:41:50

Tak 22.6. už se odjezd na chatičku zdařil a já jsem zase zůstal bez páníčka Barušky. Ale sám jsem nezůstal! Chodila za mnou panička Bandita a vodila mě na procházky! Ale stejně už jsem čekal, až zase přijde páníček Barušky. Dnes jsem měl takové tušení, že už je páníček na té chatě dost dlouho a mohl by se už objevit. A taky jo! Stojím vám v kotci, koukám na vrata útulku, šálí mě zrak nebo je to on? Tak jsem se dočkal! A jak jsem vám dříve psal o vítání, že nejdřív vyrazím z kotce, uběhnu pár metrů, udělám otočku a hup na páníčka, tak dnes jsem tu otočku vynechal a z kotce rovnou na páníčka. Divíte se mě? Vždyť jsem ho neviděl deset dní! Tak vyrážíme na naši procházku, ale dnes moc daleko nepůjdeme. Nad námi visí olověné mraky, občas se zablýskne a zaburácí hrom. Ale máme štěstí, pršet začíná, až když už máme skoro po procházce. Tak se ještě chvíli schováme v budově útulku. Já se jdu schovat do kanceláře a páníček se diví, že to tam tak dobře znám. Ale potom se dozvídá, že když má noční službu paní Dobrovolná, tak si mě bere na noc do kanceláře a já si místo v kotci lebedím pěkně v místnosti. Tak vám řeknu, že mě v tom útulku pěkně rozmazlují! Tak se s páníčkem Barušky ještě rozloučím a budu se těšit na příští návštěvu. Ta by měla být v sobotu, má přijet kamarád Argánek z Třebechovic a Bandito z Přestanova, ale zatím nevím jak to dopadne, protože Argánek na tom není zdravotně dobře. A taky vám chci sdělit, že u Argánka na profilu tři přátelé, je uložena dlouhá básnička o předchozí návštěvě Argánkovy paničky u nás v útulku. Tu jsme složili společně s Baruškou.

21. červen 2009 09:08:33

Jak to dopadlo s odjezdem Barušky na chatičku už víte. No nevyšlo to! A přestože jsem vůbec nečekal, že za mnou páníček Barušky přijde, tak přišel! A víte kdy? Už včera! Páníček Barušky měl moc práce, byl na cestách a přijel do Ústí v půl páté, to už je po návštěvních hodinách v útulku, ale měl o mě strach, jak to se mnou vypadá po té operaci. A taky se chtěl zeptat, proč k té operaci muselo dojít. Už to asi víte, ale měl jsem na varlatech nádor jako lidská pěst. No v útulku mu vyšli vstříc a přestože už všichni pejsci byli ve svých kotcích, tak já jsem měl vyjímku a mohl jsem jít s páníčkem Barušky chvíli ven. Byla to jen půlhodinka, ale mě to stačilo. A páníček Barušky mě řekl, že zítra spolu zase vyrazíme na delší procházku. Nepochyboval jsem ani na chvíli, že páníček přijde. My si totiž důvěřujeme, a co kdo z nás řekne, to platí. A dnešní procházka? No super! Sice v poledne pršelo a na obloze byly černé mraky, ale jak znám páníčka Barušky, ten by za mnou přišel, kdyby trakaře padaly! No měli jsme štěstí! Po dobu naši procházky nespadla ani kapka, ale když páníček přišel domů, tak se spustil liják a byla bouřka, no skoro jako když padají trakaře. Ale to už jsme byli oba v suchu, já v kotci a páníček doma. Tak zítra už zase páníček odjíždí na chatičku a já budu muset zase chvíli počkat, než se vrátí. Ale víte kdo za mnou přijde? Jíťa od Banditka! No tak mě řekněte, mám já se v tom útulku tak špatně? Tolik páníčků, co mám já, nemá ani leckterý čistokrevný pes!

19. červen 2009 12:27:19

Tak do tebe deníčku ještě uložím něco, protože páníček Barušky zítra zase odjíždí na chatičku a tak se dlouho neuvidíme. Za tu dobu, co jsem v útulku, jsem poznal tolik hodných lidí, až mě to vhání slzy do očí. Nikdo neví, co jsem v životě prožil zlého a ani já vám to svojí psí řečí neumím říci. A přestože jsem ve svém předchozím psím životě neprožil asi moc krásné chvíle, tak teď, když jsem v útulku, je to pro mě něco nepředstavitelného. Páníček Barušky, Jíťa s Banditem, Evuška a všichni mě mají tak rádi, já bych jim to chtěl nějak vrátit ale nevím jak. A tak jenom poděkuji přes klávesnici páníčka Barušky. A přestože mě člověk kdysi ublížil, tak já vás mám lidi pořád rád. Děkuji, děkuji, děkuji haf. A nový zápis do deníčku bude zase po delší odmlce.

19. červen 2009 08:46:27

Přečtěte si kamarádi v deníčku u Barušky, jak dopadl její odjezd na chatičku. Já ji to nepřeji, chraň bůh, ale asi se s páníčkem Barušky uvidím dřív, než za deset dní. Už se na něj moc těším, hlavně po té operaci teď potřebuji povzbuzení a to páníček Barušky umí!

18. červen 2009 08:43:53

Tak deníčku, už mám po návštěvě a musím se podělit o své dnešní zážitky. Ale už předem řeknu, že dnes jsem nebyl ve své kůži a taky vám řeknu proč. Po čtrnácté hodině za mnou přichází návštěva, Evuška od Argánka, Jíťa s Banditem a v čele kráčí samozřejmě páníček od Barušky. Ale to už k nim míří pracovnice útulku a sděluje páníčkovi, že dnes to na žádnou velkou procházku nebude, protože jsem po operaci! Já jsem totiž dnes v deset hodin dopoledne byl vykastrován! No řeknu vám, že po narkóze jsem se ještě motal jak kdybych vypil deset piv, ale po dohodě páníčka s pracovnicí útulku, mě byla povolena krátká procházka. A tak jsme šli co noha nohu mine jen kousek od brány útulku, tam proběhlo focení a hlavně odpočinek. Ale stejně jsem se snažil, abych alespoň Evušce udělal radost, když za mnou přijela z tak veliké dálky. No jestli se mě to povedlo, to se zeptejte jí, ale já se opravdu snažil. A Evuška byla moc hodná, přivezla mě moc laskomin a hračky, a to nejen pro mě, ale také pro ostatní pejsky v útulku. A také mě vzala kolem krku a hladila mě a to já mám moc rád. Dnes jsem měl také návštěvě ukázat, jak vítám páníčka Barušky, když za mnou přijde a vypustí mě z kotce. Ale já jsem dnes ani v kotci nebyl, a odpočíval jsem v budově útulku. Ale páníčka jsem přivítal, to jo! Sice to nebylo tak, jako když jsem úplně zdráv, ale přivítal jsem ho. A po procházce jsem se zase vrátil do budovy a dnes nebudu spát v kotci. Odešel páníček i s návštěvou a já jdu zase odpočívat, dnes toho na mě bylo nějak moc. Já se zase dostanu do formy, to mi věřte. Chce to jen čas.

17. červen 2009 11:36:52

Tak deníčku, zase do tebe uložím pár vět. Dnes se páníček Barušky vrátil z chatičky domů. Přijel až večer a tak to za mnou nestihnul, zato zítra, to se mám na co těšit. A páníček zítra nepřijde sám! Jak už jsem v deníčku psal, má přijít i Evuška od Argánka a přijde taky Bandito se svou paničkou. Já už to vidím, to bude zase pamlsků! No nic, zítra vám o tom napíšu do deníčku, jak to dopadlo.

13. červen 2009 05:07:12

Tak deníčku, dnes bylo zase zážitků! Jak jsem včera psal, po procházce s páníčkem Barušky mě Eva s Magdou vykoupali, no řeknu vám, že jsem se třpytil jak černá perla. A čekám na ráno, co se bude dít. Přišli Eva s Magdou a povídají: tak Bastíku a jedeme! Dostal jsem mé nové vodítko od Argánka abych byl fešák a vyrážíme! Nasedli jsme do autobusu a jeli jsme do Chlumce. Potom jsme šli ještě kousek pěšky, a už vidím cvičák! No tolik psů pohromadě jsem ještě neviděl! Eva s Magdou jdou vyzvednout soutěžní čísla, usedáme do trávy a čekáme, co se bude dít. A jak tak sedím a pozoruji okolí, co to vidím kdo k nám přichází! No jasně, vždyť mě včera říkal: ahoj Basty zítra v Chlumci. Je to páníček Barušky. Ale jde sám. Panička s Baruškou zůstala doma, protože Baruška je nemocná a musí ještě odpočívat. To je škoda, já se na Barušku tak těšil! Tak jsem páníčka přivítal a koukám, už přichází další můj kamarád! Bandito Terno z Přestanova se svojí paničkou. A už se začíná soutěžit! Do kruhu postupně nastupují jednotlivé skupiny pejsků a už je to tady. Do kruhu mají nastoupit kříženci! A to jsem já! Ještě předtím ale přesvědčila Magda páníčka Barušky, že by měl jít do kruhu se mnou, protože prý ho nejlépe poslouchám. A páníček si navléká soutěžní číslo a jdeme na to! No Magda měla pravdu, s páníčkem jsem šel jak panna a potom bylo představení jednotlivých pejsků u poroty. Tak mě páníček představil a porotci mě také pohladili. A nastupuje další skupina pejsků do kruhu. Tak se jdeme s páníčkem projít po cvičáku, na dráze pro agility zkoušíme nějaké prvky, no přeskoky mě docela šly (páníček skákal se mnou), ale do tunelu mě nedostal. A za chvíli je vyhlášení výsledků. A kdo myslíte, že vyhrál ve skupině kříženci? No já ne, na to nejsem ještě tak zkušený, ale můj kámoš Mike z útulku. A voříškiáda v Chlumci pomalu končí a my se rozjíždíme domů. To vám bylo ale zážitků! Dnes se mě bude spát určitě dobře. A s páníčkem jsem domluven, že za mnou přijde zase ve čtvrtek. A víte kdo přijde s ním? Argánkova panička Evuška! Přijede se za mnou podívat až z Třebechovic pod Orebem! No tak vidíte, a to se o nás psech z útulků říká, že jsme chudáci. Já vám řeknu, než takového páníčka co mě vyhodil, to raději beru ten útulek. Takhle jsem se ještě v životě neměl. A nakonec vám chci říci, jestli se povedou fotečky z voříškiády, tak je uložím do fotogalerie.

12. červen 2009 05:18:06

Tak vám musím štěknout, jak to dneska dopadlo. Od rána už jsem čekal, kdo se objeví v bráně útulku první, jestli noví páníčkové, co o mě měli zájem nebo páníček Barušky. No nebudu vás dlouho napínat, byl to páníček Barušky. Já vím, že na něj je spolehnutí, ti zájemci si to asi rozmysleli a tak to byl planý poplach. No nevadí, budu čekat dál, já mám času dost i když by to nebylo špatné mít jenom toho svého páníčka. A tak obvyklé přivítání jako vždy, výskok na páníčka, ocas si u toho můžu ukroutit a vyrážíme z útulku na procházku. A musím se vám přiznat, že dnes se u mě projevila jedna nepěkná vlastnost a to žárlivost! Když jsme vyšli z brány útulku, tak se k nám připojil venčitel s mým kámošem z kotce. Tak jsme došli v klidu až na louku a tam páníček vyndal z tašky dobrotu a já se do ní pustil. Kdyby ten můj kámoš nebyl na vodítku, tak by mě to určitě snědl. Aby mu to nebylo líto, tak páníček Barušky vyndal ještě psí pochoutku a piškoty a dával nám oběma. Ale ten můj kámoš na něj začal skákat asi tak, jako když já ho vítám. Tak jsem začal kňučet a štěkat, to na procházce jinak nedělám, a psí řečí povídám páníčkovi: jak to, že ten pes na tebe tak skáče, já jsem myslel, že to můžu jenom já! Pojď, jdeme jinam! Můžu vám říct, že jsem to nemusel opakovat dvakrát, páníček psí řeči moc dobře rozumí. Tak jsme se vydali přes louku a tam jsme si sedli na kámen a chvíli si povídali. Páníček mě říkal: no to jsem nevěděl, že jsi takový žárlivec. Co jsem mu měl na to říct? Jen jsem zvednul hlavu a podíval se na něj svýma bezelstnýma očima a měl jsem vyhráno. Tak jsme ještě chvíli courali po louce a nad útulkem. Taky jsme dneska trochu zmokli, ale nebyl to žádný velký déšť, jen taková přeprška. Ani perzián mě moc nezvlhnul, jen jsem se oklepal a byl jsem zase suchý jako troud. No a podívám se páníčkovi na hodinky a už vidím, že se naše procházka blíží ke konci, tak se pomalu loudáme k útulku. Ale co to? Už na nás čekají Eva s Magdou a říkají: kde jste tak dlouho? Už tu na vás čekáme a Bastýnku ty se musíš vykoupat. Úplně jsem na to zapoměl, vždyť já zítra jedu na tu voříškiádu do Chlumce! Takže dnes proběhlo rozloučení s páníčkem Barušky úplně v pohodě. Eva s Magdou mě zatáhli do koupelny, páníček řekl ahoj a bylo to. A ještě mě páníček stačil říct: tak zítra v Chlumci.
Taky jste byli zklamaní, že to takhle dopadlo a já pokračuji dál v útulku? No nedá se nic dělat, my psi to zas tak neberem, alespoň si ještě nějaký čas užiju s páníčkem Barušky a to taky není k zahození.

11. červen 2009 05:00:06

Tak jsem se dočkal! Jak tak ležím v kotci a sleduji kdo přichází do útulku, najednou zbystřím pozornost, no je to on! Páníček Barušky je tady! A začíná obvyklý rituál. Dvířka kotce se otevírají a já vyrážím. Pět skoků dopředu, následuje otočka a hup! A už visím na páníčkovi Barušky. Kňučím radostí a páníček mě vezme kolem krku. To mám moc rád, alespoň vím, že mě má pořád někdo rád. A jde se na to! Projdeme branou útulku a páníček hrábne do tašky, už vím co mě čeká. Nebudu to protahovat, byla to slepičí paštička s rýží a mrkvičkou. No řekněte, mohl by tomuhle někdo odolat? Já vám nevím, ale ta panička Barušky mě nějak podstrojuje. I když počasí nic moc, po obloze se ženou zlověstné mraky, my vyrážíme na dnešní procházku. Jdeme na louku a tam se chvíli proskotačím(e), ale páníček se dívá vzhůru k obloze a říká mě: Bastýnku, dnes asi ta procházka nebude to pravé ořechové. Půjdeme raději blíž k útulku, aby nás něco nepřekvapilo. Ani Eva s Magdou nešli s mými kámoši moc daleko a zůstali u brány útulku. A taky jo! Najednou se spustil prudký liják a začalo se blýskat, tak jsme všichni vběhli do útulku schovat se před tou nepohodou. Kámoši se schovali ve svých kotcích, ale já s páníčkem jsme zůstali v budově na chodbě a koukali se ven na to boží dopuštění. A teď vám řeknu něco, co jsem vyslechl, když si páníček povídal se zaměstnanci útulku. Já vím, že se to nemá, poslouchat cizí hovor. Ale tam se mluvilo o mě! Prý se na mě byli podívat nějací lidé a moc jsem se jim líbil. A když se rozhodnou, že mě chtějí, tak si pro mě zítra přijdou! Jsem moc zvědavý, jak to zítra dopadne a myslím si, že vy taky. Ale ať to dopadne jak chce, tak vám o tom zítra napíšu do deníčku. No a je tu rozloučení s páníčkem, on spěchá za Baruškou když je teď nemocná, ale slíbil mě, že zítra zase přijde, tak snad ho nepředběhnou ti zájemci o moji maličkost.

1. červen 2009 09:38:19

Jak jsem vám včera říkal, že na páníčka Barušky je spolehnutí, no co vám budu povídat, druhá hodina odbila a páníček bere za kliku v útulku. I panička Barušky je na mě moc hodná, ta mě vždycky pošle dobrotu, no řeknu vám, že když to páníček rozbalí a dá mě přivonět, tak to se nedá odmítnout, a i když jsem najedený, tak jak říkám: domácí strava je domácí strava. Tak po té dobrotě zase vyrážíme s páníčkem Barušky na náš okruh kolem školy, kolem hoteláku a přes louku se vracíme na kopec nad útulkem. Dneska jsme tam byli s páníčkem dřív, než mí kámoši z útulku. Tak jsme si sedli do trávy a jak tak spolu klábosíme, už vidím přicházet tlupu z útulku. A zase jeden chybí! Ještě včera po naší vycházce si noví páníčkové odvezli Fífu! Tak mám zase o jednu kámošku méně! A už k nám přibíhají, ale co to vidím? S Magdou a Evou jde ještě jedna venčitelka a vede takového velkého hafana, no nelíbilo se mě to hned od začátku. A taky jo! Jak mě uviděl, tak se na mě vrhnul a chtěl ukázat svou sílu. Ale to neznáte páníčka Barušky! Chytil ho za obojek, až mu ho strhnul z krku a ještě ho s ním přetáhl přes zadek. No nic vážného to nebylo, jenom jsem byl od toho psa uslintaný na kožichu, tak jsem se raději ukryl u páníčka a ten mě říkal, že by mě ochránil. Ale raději jsme šli kousek dál, aby nedošlo k nějaké větší rvačce. Zase jsme usedli do trávy a páníček mě říkal, že zase zítra odjíždí na chatičku, že to musím vydržet a 13.6. se spolu zase setkáme na voříškiádě v Chlumci. A tam bude také Baruška a přijde i Bandito z Přestanova. Tak to se budu mít na co těšit. A zase se blíží konec procházky. Tak to by nemuselo být. Ale protože jsem poslušný, jdeme s páníčkem, já vlezu do kotce, páníček tam vleze taky, sundá mě obojek a to už vím, že ho za chvíli neuvidím. Já vám řeknu, že za celou dobu procházky ani neštěknu, ale když páníček odchází, tak štěkám jako blázen. Ale to není takové varovné štěkání, to je štěkání smutné. Já bych tak rád šel s páníčkem Barušky ale bohužel, Baruška má přednost. A tak si zase chvíli počkám. No a snad se na mě také usměje štěstí jako na Filla a Fífu i když vám řeknu, že nejraději bych bral páníčka Barušky.
Tak těch dojmů bylo dnes už dost, já jdu spát a budu se těšit na další shledání s páníčkem Barušky.

31. květen 2009 07:13:39

Tak kamarádi, dnes je pro mě zase svátek. Jsem sice tvrdý pes a jen tak mě něco nerozhodí, ale jakmile se objeví páníček Barušky ve vratech útulku, tak jsem z toho mimo. Vydržel jsem to deset dní a dnes jsem se konečně dočkal! A už páníček Barušky přichází a otevírá mě dvířka od kotce. Vyrážím ven jako dělová koule ale jen tak na deset metrů, vracím se zpátky a hup na páníčka! To je vítání! Ještě olíznout uši a nos a jdeme! Dnes byla procházka dlouhá. Počasí jako stvořené na krásnou procházku. Sluníčko pod mrakem, žádné vedro, no jak říkám, pro mě je to ideální počasí. Už jsme za vraty útulku a jako vždy, páníček sáhne do tašky a ejhle! Masová konzervička s těstovinami od paničky Barušky je pro mě připravena! V rychlosti to polknu, abych se nepřipravil o příjemné chvíle strávené s páníčkem Barušky a jdeme! Nejdříve to vezmeme kolem průmyslovky, kolem hoteláku a přicházíme na křižovatku u Billy. Tentokrát nejdeme přes louku, ale kolem Billy jdeme do ulice, kde páníček bydlí. A přicházíme k jeho domu. Už z dáli vidím, jak panička Barušky věší na balkoně prádlo a mává na nás. Ale dnes nahoru nepůjdeme, Baruška totiž spinká a tak ji nebudeme rušit. A představte si, co řekla panička páníčkovi, když se vrátil domů. Že prý jsme s páníčkem vypadali jako dva veteráni. Šli jsme hezky pomalu, co noha nohu mine, no nedivte se, vždyť si to s páníčkem Barušky musím vychutnat! A kráčíme zpět k útulku, ale domů ještě nespěcháme! Ještě nás čeká odpolední svačinka s kamarády z útulku. Jsme nad útulkem a tady už čekají mí kámoši. Ale jeden chybí! Fill už našel svůj nový domov, na výstavě v Litoměřicích našel své nové páníčky. Já jsem tam byl také, ale nikdo o mě neprojevil zájem. No tak už to v tom psím světě chodí. Ale abych se vrátil zpět. Svačinka byla jako vždy, byly piškotky a psí pochoutky, ještě zbyly ty co jsem dostal od Argánka a tak jsem se s kámoši o ně rozdělil. Ale stejně vám řeknu, nejlépe mě bylo s páníčkem Barušky, to jsme po svačince od mých kámošů trochu poodešli, abychom byli spolu sami a povídali jsme si, já jsem zase položil hlavu páníčkovi do klína a bylo mě dobře. Ale čas je neúprosný. I když jsme spolu byli s páníčkem dnes hodně dlouho, přece jen je čas k návratu a tak se vracíme zpátky k útulku, za chvíli za mnou zaklapnou dvířka kotce a ještě páníčkovi na rozloučenou smutně zaštěkat a už mě zase mizí za bránou útulku. Ale slíbil mě, že zítra zase přijde a já mu věřím, za tu dobu už jsem ho poznal, že když něco řekne, tak to splní. Tak budu čekat a těšit se na zítřejší den.

19. květen 2009 07:24:48

Tak zase uložím pár vět do svého deníčku, aby kamarádi věděli, jak se mám. Po obědě kouknu na hodinky, druhá hodina je tu a už se otevírá brána útulku, no jasně, páníček Barušky už je tady! Honem rychle hlavu do obojku a jde se! Vyrážíme na louku, počasí je zrovna jako stvořené na pěknou procházku. Je pod mrakem ale teploučko, za celou dobu na nás spadly asi tři kapky deště. Ale i kdyby padaly trakaře, my s páníčkem Barušky jsme tvrdí chlapi tak musíme něco vydržet. Tak jsme procourali louku a vracíme se zpátky na cestu nad útulkem, kam za chvíli přijdou kámoši z útulku. A už jsou tady. Jako vždy, piškotová svačinka a ještě máme nějaké laskominy od Argánka. Potom bylo focení, já jsem se musel vyfotit s novým obojkem a vodítkem od Argánka a tak budou v mojí galerii zase nové fotečky. No a dneska zase bylo vzrůšo. Nejdřív jsme prohnali Edu podle plotu, ale za chvíli se k nám blíží Bobík se svoji venčitelkou. On to je takový divoch a provokatér, vyškubnul se z vodítka no a hned vyprovokoval rvačku, do které se zapojil Romík a Fill. Já jsem seděl u páníčka a ani jsem netoužil prát se s nimi. A jak tak s páníčkem sedíme, tak se ten chumel rváčů převalil až k nám a v tom zápalu boje škrábli páníčka do ruky, až mu tekla krev. A to neměli dělat! Na páníčka Barušky mě nikdo sahat nebude! Tak jsem mezi to klubko vlítnul a dal jsem jim co proto. Rozehnal jsem je, jenom Romík s Fillem se ještě chvíli škorpili a ten provokatér Bobík, ten vycouval jako první. Tak jsem ukázal páníčkovi Barušky, že bych se ho uměl i zastat, kdyby bylo potřeba. A samozřejmě, že jsem dostal pochvalu od páníčka a toho já si cením. No a čas neúprosně letí a vracíme se zpátky do útulku. Ještě vám musím říci, že v sobotu a neděli jedu na výstavu a předváděčku do Litoměřic, tak snad si mě tam někdo všimne. Tak se loučím s páníčkem Barušky, on zítra odjíždí na chatičku, tak mě čeká zase delší odloučení. Ale já budu čekat, já vím, že zase přijede. Teď už za chvíli půjdu spát a bude se mě zdát, co zase prožijeme spolu za dobrodružství.

18. květen 2009 06:31:15

Tak jsem to zase musel vydržet deset dnů bez páníčka Barušky. Ale co se dá dělat. Takový už je můj osud a já si nemůžu vybírat. To si musí někdo vybrat mě. Ale jaképak nářky, teď k věci. Je druhá hodina a já vidím z kotce, jak přichází páníček Barušky. To on ještě neví, že jsem zase změnil své bydliště. Přestěhoval jsem se do kotce č.1, a tam mám přehled, kdo přichází do útulku. Moje spolubydlící se jmenuje Alice a docela si spolu rozumíme. Ale co se to děje? Páníček si ani nejde do budovy pro erární obojek a vodítko a rovnou míří k mému bývalému působišti. To ale musí projít kolem mě a už mě vidí! A jeho první slova? Kde to zase jsi Bastýnku! Ale to už otvírá dvířka kotce a já vyrážím. Tak jsem zase venku s páníčkem Barušky! To víte, že jsem ho přivítal jak se patří. Ale co to drží páníček v ruce? No ne, nový obojek a vodítko! A páníček říká: to ti posílá Argánek až z Třebechovic pod Orebem. Řeknu vám, že tak rychle jsem hlavu do obojku ještě nestrčil. A vyrážíme na procházku! No ještě musí páníček ten obojek trochu stáhnout, abych z něj nevypadnul a jdeme. Nad útulkem páníček Barušky zašmátrá v tašce a ejhle! Masíčko s těstovinami od paničky Barušky, no to si dám! A ještě jsou připraveny laskominy kostičky, tyčinky a piškotky a ty jsou také od Argánka. Usedáme s páníčkem do trávy a začíná konverzace. Páníček Barušky mě vysvětluje, proč za mnou tak dlouho nebyl, já mu dám psími posunky najevo, jako že vím, no a za chvíli už přibíhají kámoši z útulku Mike, Fill, Fífa a Romík. Ještě se s nimi podělím o laskominy od Argánka, a najednou se objevuje za plotem ten pes, co jsme ho pronásledovali posledně. Dnes už vím, že se jmenuje Eda. A kámoši už se po něm ženou, honí ho kolem plotu a já koukám na páníčka a říkám. Můžu taky? A páníček povídá: no tak utíkej a běž prohnat Edu! To víte, nemusel mě to říkat dvakrát, tak jsem vyrazil, a pomohl jsem kámošům zahnat vetřelce. A když jsem se vrátil, tak mě páníček pochválil, jaký jsem pašák. Tak jsme ještě chvíli klábosili, ale čas ubíhá neúprosně a blíží se konec mojí procházky s páníčkem Barušky. To už kráčím bez vodítka, i obojek už mě páníček sundal a mě mě nezbývá, než vkročit do kotce, rozloučit se s páníčkem Barušky za tu krásnou procházku a budu čekat na zítra. To ještě půjdeme spolu ale potom mě čeká zase dlouhé odloučení, ale já to musím vydržet. Nebo se snad najde někdo, kdo by to se mnou chtěl zkusit nastálo? No už tomu moc nevěřím. Ale na páníčka Barušky se vždycky moc těším (a on na mě určitě taky). Teď jdu spát a už se těším na zítra.

9. květen 2009 10:45:46

Tak zase do tebe uložím deníčku pár vět. Tak se mě zase 8.5. po dlouhé době vrátil páníček Barušky. On přijel z chaty v půl druhé a spěchal za mnou, aby to stihl, no řeknu vám, že se už na mě taky těšil. A já na něho? No co vám budu povídat, přivítání jak se patří a společná vycházka super. Akorát po tak dlouhé době jsem raději, když jdeme spolu sami, to nemusí ostatní kámoši z útulku vidět a slyšet, co si s páníčkem Barušky povídáme. Tak 8.5. jsme vycházku zvládli v pohodě a už jsem se těšil na vycházku druhý den. A to vám řeknu, že v sobotu bylo vzrůšo. Zase jsme s páníčkem Barušky obešli kolem útulku a skončili jsme na odpolední společné piškotové svačině s mými kámoši z útulku. A to vám musím popsat, kde jsme svačili. Nad útulkem je cesta, která vede kolem heliportu, tam přistávají helikoptéry do nemocnice. Tam je plot a za tím plotem začal pobíhat pes a štěkat na mé kámoše. No ti si to nenechali líbit a celá smečka jich vyběhla podle plotu a pronásledovali vetřelce, samozřejmě za hlasitého štěkání. A protože v mých žilách koluje krev border kolie, což je ovčácký pes, tak mě netrvalo dlouho a pustil jsem se kolem plotu se svými kámoši. Ale ten pes za plotem mě vůbec nezajímal. Já jsem spíše naháněl své kámoše jako ovce, aby se drželi pohromadě a nerozutekli se mě na všechny strany. Páníček Barušky z toho měl legraci, ale já jsem to bral vážně. Ale nakonec jsem od něj stejně dostal pochvalu, že jsem moc šikovný. To víte, kde dnes seženete stádo ovcí, abych je mohl hlídat, tak jsem si to vyzkoušel alespoň na svých kámoších. No a dnes už za chvíli půjdu spát a bude se mě zdát, jak hlídám stádo ovcí, docela mě to zmohlo. A zítra zase s páníčkem Barušky vyrazíme ven a uvidím, co zase zažiju za dobrodružství.

28. duben 2009 11:14:40

Tak deníčku, dnes do tebe uložím příspěvek a potom zase dlouho nic. A proč? No protože páníček odjíždí s Baruškou zase na chatu a já si budu muset zase počkat, až se vrátí. No už jsem to jednou vydržel, tak snad to zase nebude tak zlé. Ale to víte, že se na páníčka Barušky budu těšit, až se mě zase objeví v bráně útulku a půjdeme spolu na procházku. Já už jsem se na něj těšil i dneska, a když přišel, tak jsem na něj radostí skákal, až jsem ho poškrábal na rukách, že mu tekla krev. Ale on se na mě vůbec nezlobil, jenom mě říkal, že jsem jako janek. To víte, takového páníčka já jsem v životě nepoznal a tak si to chci vychutnat, musím mu přece jako pes dát znát, že ho mám rád. Procházka byla dnes trochu delší, a dnes jsem dostal zase dobrotu, hovězí s jatýrky a těstovinami. To pro mě připravila panička Barušky. Já se nestačím divit, takhle mě ještě nikdo nerozmazloval. Na vycházce byla opět odpolední piškotová svačinka s mými kámoši z útulku, ale řeknu vám, že jsem měl plné břicho a tak jsem přenechal svůj díl piškotů mým kámošům. A po návratu z procházky jsem se zase rozloučil s páníčkem Barušky a teď to budu muset zase chvíli vydržet bez něho. Ale on přijde, já to vím, já už ho mám prokouknutýho, akorát si budu muset počkat déle. Ale já to vydržím.

27. duben 2009 10:31:15

Tak deníčku, dnes do tebe uložím, jak jsem se dočkal páníčka Barušky po deseti dnech. Bylo to dlouhé čekání, občas mě někdo vyvenčil ale stejně jsem čekal na to, až přijde páníček Barušky. A v pondělí jsem se dočkal! Jako vždy se objevil u vrátek mého výběhu a vstoupil dovnitř. Někdo by si myslel, že za tu dobu pes zapomene. Ale já ne! To bylo vítání! Ale páníček Barušky taky nezapoměl. Dnes bylo hovězí s jatýrky a rýží, no to jsem si pošmáknul. A vybíháme ven za vrata útulku. No musím se vám přiznat, že jsem ještě půl hodiny brečel, než jsem se trochu uklidnil. A procházka? Samozřejmě bez vodítka a to jsem šel pěkně u nohy a pozorně jsem sledoval, aby se mě páníček Barušky neztratil. Pak jsme si sedli nad útulkem do trávy a jako vždy jsme si povídali. Já jsem si položil hlavu páníčkovi do klína a bylo mě tak blaze, víte, oni si někteří lidé myslí, že my psi nemáme duši ale my ji máme a páníček Barušky to dobře ví. No a blíží se konec procházky. A už se zase ocitám ve svém výběhu, to ještě páníček je chvíli se mnou, trochu se pomuchlujem a nedá se nic dělat, už se mě zase ztrácí za dveřmi útulku, jak já bych za ním rád běžel, ale nemůžu. Tak ještě zítra spolu půjdem na procházku a potom zase delší odloučení, ale já vím, že páníček Barušky za mnou přijde, pohladí mě a bude nám spolu dobře. Tak už se dnes ukládám k spánku a budu se těšit na zítra.

26. duben 2009 10:54:22

Tak deníčku, zas do tebe uložím pár vět po delší době. Já už se tak těším na zítra, to si neumíte představit. A víte proč? Deset dní jsem už neviděl páníčka Barušky a zítra za mnou přijde. Ale já si myslím, že on už se taky těší. No to si tu procházku spolu musíme náležitě vychutnat. Pak půjdeme na procházku ještě v úterý a zase budu čekat deset dní, až se vrátí z chatičky. Mám to ale trápení, co? Ale nedá se nic dělat, já vím, že Baruška má přednost. Já pořád čekám, zda se objeví nějaký hodný páníček, co by mě chtěl, no zatím nemá nikdo zájem, ale snad se také dočkám. Vždyť Baruška čekala na svého páníčka rok a půl a taky se dočkala. Tak já jdu zalehnout a už se mě bude zdát, jak se zítra přivítám s páníčkem Barušky.

15. duben 2009 07:16:00

Tak se můj deníčku pokusím do tebe něco uložit, i když nevím, jestli to půjde. Když chci uložit příspěvek, tak to vždycky zmizí. To je ta kvalitní nová verze!
Tak jak jsem se měl v posledních dnech? Musím říci, že to není žádná sláva. Páníček Barušky má teď hodně práce, a také už se stěhuje na chatičku a tam já nemůžu kvůli Barušce. Přes velikonoce jsem byl v útulku sám, čtyři dny bez páníčka Barušky a řeknu vám, že mě docela chyběl. A když se po těch čtyřech dnech zase objevil, to vám bylo vítání, já jsem samou radostí brečel. Od úterý už zase chodíme spolu na procházky, ale v pátek mě zase páníček Barušky odjede a bude pryč celých deset dnů. No, snad to vydržím. Oni mě v útulku sice vyvenčí, ale tak jak to umí páníček Barušky, to neumí nikdo. Já už jsem si na něj tak zvyknul, že mě bude moc chybět. Já už s ním chodím na procházky bez vodítka, poslouchám na slovo a kdyby se náhodou našel někdo, kdo by mě chtěl dát nový domov, tak bych ho poslouchal stejně jako páníčka Barušky. Kdyby se někdo rozhodl, že mě chce, tak já stále čekám. A nejenom mě, ale i páníčkovi Barušky by spadnul kámen ze srdce. On totiž na té chatičce na mě pořád myslí, a určitě by mu bylo lépe, kdyby věděl, že se o mě někdo stará a má mě rád jako on. Tak jsem se vám do deníčku vyzpovídal, a teď už můžu jenom poprosit. Nenechte mě dlouho čekat. Prosím.

5. duben 2009 00:00:00

Tak deníčku, je neděle, tak zase musím něco napsat. V sobotu jsem byl celý den sám, ale to mě páníček Barušky řekl předem, že na mě nebude mít čas, tak jsem s tím počítal. No a dnes zase za mnou přišel. Ale já vám musím říct, že mě zase opustila moje spolubydlící Misy, už si ji odvedl nový páníček a já jsem zase zůstal ve výběhu sám. Ale určitě mě zase někoho dají, tak jsem zvědav, kdo to bude. A dnešní vycházka? Jako vždycky, když páníček Barušky jeden den vynechá, tak přijde už před druhou hodinou, abychom na sebe měli více času. Dnes bylo počasí tak akorát pro mě. Sluníčko jen spoře prosvítalo mezi mraky, bylo hezky teplo a tak jsme vyšli nad útulek a tam jsme si sedli do trávy, páníček Barušky mě drbal za ušima a povídal a povídal. A mě z toho povídání se začaly klížit zraky, no co vám budu říkat, zase jsem usnul! No byl to dnes pohodový den. Ale nic netrvá věčně, ani naše procházka ne a tak před čtvrtou hodinou zase sestupujeme k mému dočasnému domovu a za chvíli jsme doma. Ještě se rozloučit, tentokrát je to delší loučení, protože jsem ve výběhu sám a nikdo na nás nečumí. Ještě štěknout na páníčka Barušky, že bych raději šel s ním, a už mě zase mizí za bránou útulku. Tak zase zítra.

2. duben 2009 00:00:00

Tak deníčku, zase musím do tebe uložit moje dnešní zážitky. Tak jako každý den, odbila druhá hodina a páníček Barušky je tady. To se můžu vždycky zbláznit radostí. Ale řeknu vám, že dnes jsem nebyl zrovna ve své kůži. Asi na mě zapůsobilo to jarní sluníčko a tak jsem se jen loudal páníčkovi u nohy. A protože páníček viděl, že na nějakou dlouhou procházku to nebude, tak jsme vyšli na kopec za útulkem a tam jsme si sedli do stínu a odpočívali. Za chvíli přišli mí kámoši z útulku s Evou a páníček ji říkal, že jsem dnes nějaký unavený a ona řekla, že jsem ve výběhu byl asi dlouho na sluníčku a asi jsem moc přehřátý. Taky mě to mohlo napadnout, že to jarní sluníčko je zrádné. Ale jinak jsem v pohodě, slupnul jsem všechnu baštu, co páníček Barušky přinesl. A taky mě říkal, ať na to sluníčko moc nelezu a zalezu raději někam do stínu. Tak to ho musím poslechnout. No a jinak procházka se nám zase vydařila, zítra ještě páníček přijde ale v sobotu to budu muset vydržet bez něho. Ale já stejně vím, že v neděli ho tu mám jako na koni. A možná v neděli přijde i Bandýsek. Tak to se potom budu těšit dvojnásob.

1. duben 2009 00:00:00

A k dnešní vycházce. No počasí bylo ideální, taky páníček Barušky přišel už před druhou hodinou, taky má co dohánět, když za mnou nebyl v pondělí a dnes mě říkal, že nepřijde ani v sobotu. Tak jsme to dnes oběhli jako vždy, na louce jsme sedli na kámen a povídali jsme si. A nemyslete si, že povídá jen páníček! Já už mu taky odpovídám tichým mručením. To vám řeknu, my toho s páníčkem nakecáme, kdyby nás někdo viděl, tak na nás zavolá Chocholouška. Ale já vám řeknu, to kecání s páníčkem je pro mě balzám na moje nervy, vždyť takhle si se mnou nikdo nepovídal. A potom jsme vyrazili na kopec nad útulkem. Dnes tam kámoši z útulku ani nedošli, blbnuli dole pod kopcem, ale řeknu vám, raději jsem byl s páníčkem sám, to se vám přiznám, že se nechci s nikým o páníčka Barušky dělit, nejlépe je, když jsme spolu sami. A zase se blíží konec procházky, sestupujeme pomalu do údolí a za chvíli jsme v mém dočasném domově. Dnes byla moje spolubydlící Misi ještě venku a tak jsme se s páníčkem rozloučili, no to nemusí nikdo vidět. Já vím, že zítra zase přijde, a na sobotu už mě páníček vyjednal, že mě vezme na procházku Eva s Magdou. A možná, že za mnou v neděli zase přijde Bandýsek na návštěvu. Tak vidíte, že to nemám zase tak špatný. No ale kdyby se našel nějaký stálý páníček,.. nebudu předbíhat.

31. březen 2009 00:00:00

Tak jsem se dnes zase dočal. Páníček Barušky přišel už před druhou hodinou, aby mě vynahradil ten včerejší výpadek v procházkách. A dnes to stálo za to. Sluníčko svítilo a tak jsme vyrazili na louku. Tam si páníček sednul na kámen, já jsem si lehnul na záda, hlavu jsem mu položil k nohám a páníček mě vyprávěl, proč za mnou včera nemohl přijít. On byl na chatě a kácel tam vysoké stromy. Panička se totiž bojí, že by při vichřici mohly spadnout na chatu. Bylo na něm vidět, že je z té práce také unavený a tak jsme spolu krásně odpočívali na jarním sluníčku. Povídali jsme si spolu jen my sami dva, to já mám nejraději. Vzpomínali jsme na Bandýska, na Henulku i na ostatní kamarády. Seděli jsme na louce asi půl hodiny a pak jsme se zvedli a šli se podívat na kopec nad útulkem, zda tam už nejsou moji kámoši z útulku. Už tam byli a tak jako vždy, bylo rozdávání piškotků. Ve frontě stáli Mike, Péťa, Fifinka a Greg a za chvíli byl sáček s piškoty prázdný. A už se taky blížil čas návratu do mého dočasného domova. Tak se pomalu plížíme k útulku, no a už jsem zase za pletivem a to víte, že to rozloučení s páníčkem Barušky jsem si vychutnal za ten včerejšek. Ale protože vím, že mě Baruška svého páníčka jen půjčuje, tak se nedá nic dělat a dál budu čekat jen na toho svého páníčka. I když vám řeknu, ten páníček Barušky,.... no nebudu to komentovat.

30. březen 2009 00:00:00

Tak deníčku, dnes si musím postěžovat. Dneska za mnou páníček Barušky nepřišel. On mě to sice včera říkal, že má hodně práce a že to asi nestihne, doufal jsem, že to stihne, ale bohužel. Tak dnes žádná vycházka, snad si to zítra vynahradíme. Ale co snad, určitě! Tak já jdu odpočívat do boudy a budu se těšit na zítřejší den. A nemyslete si, že páníčka Barušky zítra jen tak pustím domů! Za ten dnešek ta vycházka bude dvakrát tak delší!

25. březen 2009 00:00:00

Tak deníčku, dnes bude změna. Protože ty vycházky s páníčkem Barušky jsou každý den skoro stejné, tak jsme spolu vymysleli u parovodu básničku a tu vám teď posíláme.

Zpověď pejska z útulku

Jsem kříženec, jmenuji se Basty a je mě sedm let,
jaký je můj psí život, já povím vám to hned.

Od svého mládí já měl jsem kolem sebe lidí dost,
jako každý pes, projevoval k nim svou náklonnost.

Však léta přibývala, a asi jsem už moc starý byl,
člověk, kterého jsem miloval, mě na ulici vyhodil.

Toulal jsem se městem a stravu sháněl kolem popelnic.
Proč mě odhodili? Vždyť špatného jsem neudělal nic.

Že jsem starší? Vždyť stárne každý, člověk ba i pes,
pak chytili mě policajti, a ve psím útulku jsem dnes.

Když pejsek je mladý, tak člověku je pro radost,
ale když zestárne, tak nikdo nehodí mu ani kost.

Do útulku, tak to dostane se pejsek velmi lehce,
řekněte mě prosím, proč už mě nikdo nechce?

Ačkoliv člověk sám se ke mně už nechtěl znát,
já nezanevřel jsem na něj, a stále ho mám rád.

Nad osudy psů v útulku, by také leckdo zaplakal,
chtěl bych, kdyby se našel někdo, kdo by si mě vzal.

A také věřte tomu, že i pes umí vyjádřit svůj vděk,
neprodělal by, kdo říci by mohl, že je můj páníček.

Takových, co jsem já, nás v útulku je mnohem víc.
Pomozte nám prosím, je to lepší, než neudělat nic.

Basty

24. březen 2009 00:00:00

Tak deníčku, včera jsem psal že bylo psí počasí. Ale to co bylo dneska, tak tomu se říká, že se čerti ženili. Ale to by nebyl páníček Barušky, aby za mnou zase nepřišel. Když jsme vystartovali na náš pravidelný okruh přes louku, tak to ještě šlo. Foukal sice vítr, ale sluníčko ještě prosvítalo mezi mraky. Tak jsme zamířili k parovodu, ale než jsme tam došli, tak začalo pravé peklo. Sníh nás bičoval do tváří i do čenichu, ale my s páníčkem nejsme žádné fajnovky, my vydržíme spolu i takovéto počasí. Chvílemi to vypadalo, jako bílé stránky na hafíkách. A i když je moje srst černá, tak za chvíli jsem byl bílý jako psí sněhulák. Skoro to vypadalo, že nejdeme k parovodu, ale na Mount Everest. Tak vám řeknu, že jsme se u parovodu dlouho nezdrželi, a páníček dal povel k ústupu. A tak sestupujeme pomalu do základního tábora, odkud jsme před hodinou vyrazili. Na zítra hlásí lepší počasí, a tak si zase tu trasu zopakujeme. A dnes už si jdu odpočinout, abych byl na zítra připraven ve skvělé kondici.

23. březen 2009 00:00:00

Tak dnes bylo kamarádi počasí, že by psa nevyhnal. Ale myslíte si, že jsem nebyl s páníčkem Barušky na procházce? Ale byl! Já jsem otužilý a páníček se na to také obléknul, aby mu nebyla zima a tak jako každý den, hupky, šupky z kotce ven! Dnes jsme ani moc kamarádů z útulku nepotkali, protože v tom počasí se asi nikomu nechtělo ven. Jen my dva brázdíme louku a protože to dost fouká, tak míříme zase k parovodu, abychom se trochu zahřáli. Sedneme na rouru a začínáme si povídat. A o čem? No vzpomínáme na včerejší den, kdy za mnou byl na návštěvě Bandýsek. Řekněte sami, kde se to vidí, že za útulkovým psem přijde jiný pes na návštěvu a jdou spolu na společnou procházku? Tak si s páníčkem povídáme asi půl hodiny a už jsou tu kámoši z útulku. Dnes přinesla Magda s Evou pamlsky a tak bylo rozdávání, dostalo se na všechny a řeknu vám, že už jsem do té tlupy také zapadnul. A zase se spustil déšť a tak raději vyrážíme zpět. Což o to, já bych to ještě chvíli vydržel, ale páníček by asi promoknul na kůži. A jsme doma, ještě slupnout pár piškotů co zbyly páníčkovi v kapse, rozloučit se a za chvíli už si nechám zdát, jak si pro mě přijde nějaký hodný páníček a už se zase budu těšit na zítra.

22. březen 2009 00:00:00

Tak deníčku, dnes byl jeden z mých nejhezčích dnů v mém životě. I přesto, že jsem v útulku, tak mě přišel navštívit jeden můj kamarád z hafíků. Bandito Terno, krátce řečeno Bandýsek. Umíte si představit, co to je pro psa, kterého si už málo kdo všimne?
A jak to dnes probíhalo? Páníček dnes přišel do útulku dřív, a pěkně mě vykartáčoval kožich, abych byl fešák. Slupnul jsem svoji dávku laskomin od páníčka i když mě dnes trochu pomohla moje kolegyně spolubydlící. A pak jsme vyšli před útulek a už jsme čekali, kdy se návštěva objeví. No netrvalo dlouho a Bandýsek je tu i s paničkou a mladým páníčkem. Tak jsme se hezky přivítali a dohodli se, že uděláme stejnou procházku, jakou chodím s páníčkem sám. A tak jsme šli, páníčkové si povídali a my s Bandýskem jsme na sebe koukali jako z jara (vždyť už taky jaro je). A jak se o mě dřív říkalo, že jsem rváč, tak vůbec ne! Bandýsek mě i olíznul ucho, to jsem sice trochu šňafnul, ale jinak to bylo v pohodě. Tak jsem provedl svoji návštěvu místy, kudy denně brouzdáme s páníčkem Barušky, i k parovodu jsme se dostali, tam zase byli moji kámoši z útulku, ale co vám budu psát. Vždyť to se všechno dozvíte v básničce, kterou jsme na dnešní den připravili.

Tak moji kamarádi milí, dnes je mě vesele,
já nemohl jsem se dočkat, až bude neděle.

V neděli totiž pro mě velký svátek byl,
kamarád z hafíků mě v útulku navštívil.

Přišel mě navštívit z Přestanova Bandýsek,
chtěl bych mu touto cestou, vyjádřit svůj vděk.

Bandýsek má přátelé, také moc hodné páníčky,
přinesli mě do útulku dobroty do mé mističky.

A nemyslete, že těch dobrot bylo jenom trošku,
oni nezapoměli přinést také něco pro Barušku.

Páníčkové nás s Bandýskem také vyfotili,
fotečky můžete si prohlédnout ve fotogalerii.

Provedl jsem Bandýska cestou mých procházek,
kudy se mnou chodí denně, Barušky páníček.

Ukázal jsem mu kam chodíme, když je zima,
v zimním období je u parovodu vždycky prima.

Na procházce jsme také kamarády z útulku potkali,
a všichni společně jsme si venku ještě chvíli pohráli.

Vycházka má svůj začátek a konec, to musí být,
a tak jsme museli i my, ten krásný výlet ukončit.

Nechce se mě moc a pomalu se k útulku loudám,
dnešní zážitek, si však ve své paměti schovám.

Co říci k dnešní vycházce? Já mám Bandýska rád,
o mém kamarádovi dnes v noci, bude se mě zdát.

Basty

21. březen 2009 00:00:00

Dnes do tebe uložím deníčku dobrou zprávu. Jako vždy za mnou přišel odpoledne přišel páníček Barušky a co se nestalo! On mě nenašel! Jak jsem včera psal, že mě páníček vyjednal v útulku, aby mě přeložili od Greisiny, tak už nejsem v kotci, ale mám krásný výběh. A zase s fenkou! Je to labradorka, moc hodná a tak už nesmím blbnout a musím si toho vážit, aby mě zase někam nepřeložili. No nakonec mě páníček našel a tak děláme zase pochodové cvičení. Ale nejdřív musím polknout laskominu, co mě páníček přinesl. A už jdeme. Bereme to přes louku a tam potkáváme dvounožce, kteří zrovna venčí jednoho mého kámoše z útulku. Oni mu přinesli také laskominu, odřezky a kůži z vařeného kuřete. Jenže ten můj kámoš se k tomu moc neměl a kde myslíte že to skončilo? No samozřejmě v mém břiše! Tak pokračujeme dál v procházce, zase zpátky přes louku a míříme zase na kopec za útulkem. A tam už čekají další kámoši Mike, Fill, Fífa, Romík ale koukám že nám chybí Péťa a Greg. No vždyť je dneska sobota, to chodí do útulku hodně lidí a tak si je vzal na procházku zase někdo jiný.
A zítra mám naplánovanou návštěvu, má přijít Bandýsek z Přestanova. Ale představte si, co se mu stalo. On byl se svojí paničkou v práci, a někde asi slupnul návnadu na krysy. Tak byl u pana doktora a teď čeká, jak to bude vypadat. Ale slíbil mě, že alespoň na chvíli přijede. Tak já se na to musím jít připravit, abych zítra neudělal ostudu.

20. březen 2009 00:00:00

Tak zase můj deníčku do tebe uložím svoje zážitky z poslední doby. Včera jsem nic nenapsal a tak to vezmu i s tím včerejškem. Jak jsem psal, že asi přijdu o jednoho kámoše, tak jsem o něj nepřišel. Fill byl připraven, pěkně vykoupán a navoněn, ta paní co si pro něj přišla, tak si potom vybrala jiného pejska. No nedá se nic dělat, tak už to v životě chodí. A moje včerejší procházka? Ta se podobá jako vejce vejci. Ale přece jenom nějaké vzrůšo bylo. Po vycházce mě páníček vrátil zpět do kotce, zase to naše smutné loučení a nevím, co to do tý Greisiny vjelo, najednou po mě vyjela a vymetla se mnou kotec jak s kusem hadru. Páníček na ni řval, no pak mě nechala, ale stejně už bych byl v kotci raději s někým jiným a nebo sám. A nejlepší by bylo, kdyby si mě někdo vzal domů.
Dnes se mě páníček Barušky přiznal, že z toho měl špatné spaní a tak už spěchal před druhou hodinou, aby byl u mě, on měl strach, jestli mě ta bláznivá Greisina něco neudělala. No není to tak hrozné, mám jenom nad okem strhnutou kůži, ale to se zahojí. A páníček Barušky mě taky v útulku vyjednal, aby mě dali do kotce s někým jiným a oni slíbili, že se pokusí to nějak vyřešit. Ale to víte, v útulku je teď hodně pejsků a útulek není nafukovací, ale to všechno zase zavinili lidi, kteří se nepotřebných pejsků zbavují. No snad to ještě chvíli vydržím, než si pro mě přijde ten pravý páníček, kterému bych vrátil tisíckrát jeho péči o mě. A ještě o útulku, to si nestěžuji, že bych se tu měl špatně, to ne, starají se tu o nás dobře, ale jak se říká, doma je doma.
A k dnešní vycházce, tak jsme brouzdali s páníčkem Barušky po Terase, a protože byla docela zima, tak jsme se šli ohřát k parovodu. A zase mě páníček povídal a já jsem poslouchal u jeho nohou, občas jsem mu čumákem nadzvednul ruku, aby mě nezapomněl hladit, a zase to rychle uteklo a musíme zpátky do mého dočasného domova.
A taky vám musím říci, že se těším, za dva dny už přijde moje první návštěva, Bandýsek z Přestanova a tak se na neděli musím připravit.

18. březen 2009 00:00:00

Tak deníčku, dnes zase do tebe pár slůvek uložím. Nejdřív bych chtěl poděkovat všem kamarádům, kteří na mě nezapomínají, přestože už těch kostiček s Baruškou tolik neposíláme. Ale jak už jsem psal, počítač v kotci nemám a za všechno zodpovídá páníček Barušky. Ale stejně jsem raději, když přijde za mnou, než aby seděl u počítače, to bych potom neměl takové krásné procházky, na které se každý den tak těším. Tak jako dnes, druhá hodina odpolední a páníček Barušky vchází do útulku, už ho vidím, ale nejde rovnou ke mně, vím, že mě už připravuje do mističky laskominu, a tak čekám, až mě přijde otevřít kotec. Všechno je připraveno, už je u mě a já vyrážím. Můžu vám říct, že mistička (spíš miska) byla prázdná, než bys řekl švec. Tak už jenom strčit hlavu do obojku, a jde se na to. Sluníčko pěkně svítí, ale docela to fouká, ale mě to nevadí, já mám huňatý kožich. Ten okruh, co děláme s páníčkem Barušky, bych už mohl jít po slepu. Ale stejně, když spolu jdeme, tak se pořád otáčím, jestli mě páníček někam nezmizel. To po něm mrknu jen okem, a když vidím, že je vše v pořádku, tak pokračuji dál v chůzi. A kde jinde by jsme mohli skončit, než u parovodu. Chvilku jsme s páníčkem kecali a už přibíhají kámoši z útulku. No a za chvíli zase kráčíme pomaličku domů. Fill se totiž musí jít koupat, zítra si pro něj má přijít nová panička, tak aby nevypadal jako bezdomovec. Tak asi přijdu zase o dalšího kámoše. No už aby se taky někdo našel a přišel si pro mě. Ale já si počkám, trpělivosti já mám dost. No a jsme doma. Šup do kotce, rozloučit se s páníčkem Barušky (u toho by ta Greisy nemusela být) a na co myslíte, že se budu těšit? Tak za prvé na zítřejší druhou hodinu. A za druhé na neděli, kdy má přijít ke mně na návštěvu Bandýsek z Přestanova. A to je dneska vše a já už jdu spát.

17. březen 2009 00:00:00

Tak je zase po vycházce, už si zase lebedím v kotci s Greisinou, ale řeknu vám, raději bych byl, kdyby si ke mně do kotce místo Greisiny vlezl páníček Barušky.
Ale musím se vám s něčím pochlubit. Dnes mě říkal páníček, že v neděli budu mít návštěvu. Přijede se za mnou podívat Bandýsek z Přestanova. To je můj kamarád z hafíků. On má moc hodnou paničku a ta také pro mě shání nový domov. Řeknu vám, že se na to setkání moc těším, to se budu muset hodit do gala a páníček mě říkal, abych se choval vzorně, abych neudělal ostudu. Ale to já budu, to si nemyslete.
A dnešní vycházka? No co vám budu povídat, nejdřív počasí nic moc, pak se trochu ukázalo sluníčko. Udělali jsme s páníčkem okruh kolem průmyslovky a hoteláku, pak přes louku k útulku a zase jsme skončili u parovodu. Dneska moc netopili, tak jsme pobíhali s kámošema z útulku okolo, no a za chvíli dal páníček povel jdeme domů a už se zase šouráme pomalu co noha nohu mine k mému dočasnému domovu.
A ještě bych chtěl poděkovat všem kamarádům, co mě píší vzkazíky. Jste moc hodní, že na mě myslíte. A kdybych snad někomu zapoměl odpovědět osobně, tak mě prosím omluvte. Já totiž v kotci počítač nemám a všechnu zodpovědnost přebírá páníček Barušky.

16. březen 2009 00:00:00

Tak deníčku, dnes do tebe zase uložím pár řádků. Kdo by si myslel, že jsem dnes zůstal sám, tak je na omylu. Sice přišel páníček Barušky až v půl třetí, ale to jsem mu odpustil. No má toho taky hodně, že nestíhá, ale pro mě si vždycky najde čas. A teď vám řeknu, jak to páníček vymyslel s tou dobrotou, co mě nosí. Já už se totiž těším , jak vyrazíme na procházku, a tak mě páníček Barušky vezme z kotce a vyrazíme hned ven. A až když jsme venku, tak vyndá z tašky tu dobrotu a tam ji slupnu jako malinu. A zase vyrážíme jenom spolu na naši procházku. Jdeme přes louku a už je cítit, že se blíží jaro. Sluníčko nám také svítí, no prostě procházková pohoda. Obešli jsme náš okruh kolem průmyslovky a hoteláku, a kam zamíříme teď? Jako vždycky k parovodu. Ale dnes jsme si nešli sednout na rouru. Hned vám to vysvětlím. Páníček měl totiž kalhoty, co s nimi chodí do útulku v prádle a tak si vzal čisté, co s nimi chodí na veřejnosti. Tak mu panička nakázala, že si s nimi na tu špinavou rouru nesmí sednout. Stejně dneska moc netopili a tak jsme jen pobíhali kolem parovodu. No a když jsme se vraceli do útulku, tak teprve moji kámoši vyráželi na svoji procházku s Evou a Magdou. Ale to už jsme byli v mém dočasném bydlišti, ještě jsem se natáhnul v útulku na vyhřátou dlažbu, páníček mě podrbal na bříšku, no a za chvíli, nedá se nic dělat, musím do kotce. To vám řeknu, tak to bych nemusel mít. Ještě rozloučení s páníčkem Barušky, a už ho zase vidím, jak mě mizí za branou útulku. Tak zase zítra.

15. březen 2009 00:00:00

Tak včera můj deníček zel prázdnotou! To se omlouvám, ale páníček Barušky měl tolik práce, že jsme nestihli napsat příspěvek. Tak to napíšeme za ten včerejšek do dnešního dne. Takže ke včerejší vycházce. Co vám budu povídat, nelišila se podstatně od těch minulých. A přestože měl páníček Barušky moc práce, tak na mě si ten čas udělal a jako každý den, tak přišel a vyvenčil mě. A v neděli? To už toho času bylo více, tak jsme spolu brouzdali celé dvě hodiny. No samozřejmě jsme skončili u parovodu, dneska nám zase dobře zatopili a tak nám bylo dobře. Za chvíli přiběhli kámoši z útulku a dnes jsem zjistil, že jeden kámoš chybí. No malá Terynka, ten jorkšíráček, už našla nový domov. Ale ti ostatní kámoši, no blbli tam spolu, jen já jsem seděl u páníčka Barušky, aby mě ho někdo náhodou nevzal. No a pak jsme se vydali na cestu zpět do útulku. To jsme šli zase sami, pěkně pomalu ale stejně jsme tam došli jako každý den. A řeknu vám, co se stalo, když mě páníček Barušky dával do kotce. Dnes, v neděli bylo v útulku hodně lidí a tak si nás všechny ti lidé prohlíželi. A když mě páníček dával do kotce, tak tam stála paní s malou holčičkou, a koukali se na nás. A když už chtěl páníček odejít z kotce, tak jsem se mu zase jako každý den, vrhnul kolem krku a nechtěl jsem ho pustit domů. Ta paní říkala, jak jsem přítulný a milý pejsek, tak ji páníček Barušky řekl, jestli by si mě nechtěla vzít domů. Ta paní se zeptala, kolik mě je let, a když páníček řekl že sedm, tak ta paní řekla, že už jsem moc starý a že bych brzo umřel. Bylo mě to moc líto a páníčkovi Barušky taky, ale pořád ještě doufám, že se najde někdo, komu nebude vadit, že mě je už sedm let. Vždyť já bych tu chtěl být ještě dlouho a že bych měl zítra natáhnout bačkory, tak on tom vůbec nepřemýšlím. No, už jsem toho napsal dost, kdyby snad někdo,.... nebudu předbíhat událostem, já jsem trpělivý a budu na vás čekat.

13. březen 2009 00:00:00

To víte že přišel! Ale dnes je počasí, že by psa nevyhnal. Prší a je to i se sněhem a fouká ledový vítr. Ale jako zázrakem, ve dvě hodiny ustal déšť a vysvitlo sluníčko. A docela to hřeje. A tak vyrážíme na naši pravidelnou procházku. Nejdřív jdeme na louku, ale tam to moc fouká a tak se vracíme zpátky a míříme k parovodu. Cestou potkáváme Fífu, vzala si ji nějaká paní s malým dítětem na vycházku. Ale jak vidím, Fífa by raději šla s Evou a Magdou a ostatníma kamarádama k parovodu, aby se mohla vyblbnout. Zřejmě ji to na tom vodítku moc nesvědčí. Došli jsme k parovodu, dnes nám docela zatopili, roura je teplá a tak páníček Barušky usedá na rouru a já si lehám a opřu se o jeho nohy. Páníček si dá cigáro a jednou rukou mě hladí po hlavě. Sluníčko svítí, hřeje mě do kožichu a jak mě tak páníček hladí, tak najednou mhouřím oči, až se mě zavřely docela a já jsem usnul! To vám byla taková pohoda. Ale žádná procházka není nekonečná, a tak se za chvíli musím zvednout a loudavým krokem zase jdeme k mému dočasnému domovu. Cestou zpátky si s páníčkem ještě poklábosíme a jsme v útulku. To to zase uteklo. Tak šup do kotce, Greisina už čeká a ještě štěknout na páníčka Barušky a už se zase budu těšit na zítra.

12. březen 2009 00:00:00

Tak zase uložím pár vět do deníčku, aby jste si nemysleli, že jsem nějaký fouňa. Včera byl páníček Barušky pěkně naštvaný. Nejdřív napsal příspěvek do mého deníčku a uložil, vše bylo v pořádku. Potom napsal příspěvek do deníčku Barušky,.... ale to už si přečtěte u Barušky.
A dnes? Kdo myslíte, že za mnou přišel ve dvě hodiny? No nebudu vás dlouho napínat, páníček Barušky je neomylný. A že jsem si pěkně šmáknul, to už je taky stará věc. A kam teď vyrazit? Tak jsme to vzali kolem Billy a došli jsme až tam, kde bydlí Baruška. Ale jenom jsme prošli, panička na nás mávala z okna, a Baruška ta chrněla v pelíšku. A zase zpátky přes louku a kam jinam jsme mohli zamířit, no k parovodu. Tam už lítali kámoši z útulku a samozřejmě bylo rozdělování piškotů. Dneska jsem na ně neměl moc chuť, ale Fífa, Péťa, Mike, Roník, Greg, tak ty si dali. A představte si, ještě tam chodí Terezka, no ta se spíš nosí, je to jorkšíráček a váží 1,20 kg. A jak ta dnes baštila piškotky, no to by jste ji museli vidět. Motala se mě pod nohama a já jsem musel dávat pozor, abych na ni nešlápnul. A všichni společným krokem zase míříme k našemu dočasnému domovu a v kotci už na mě čeká moje spolubydlící Greisina, tak šup do kotce a zase doprovázím očima páníčka Barušky, jak mě mizí za dveřmi útulku. Ale já stejně vím, že on zase zítra přijde.

11. březen 2009 00:00:00

A je to tady! Druhá hodina odpolední, sice počasí je nevlídné, trochu prší, už jsem si myslel, že to páníčka Barušky odradí, ale kdepak! To by jste ho museli znát. Já věřím tomu, že i kdyby trakaře padaly, tak na mě nezapomene. A tak jako každý den, zase přinesl pro mě dobrotu. A on to dělá tak, že ještě než mě pustí z kotce, tak mě dá mističku s tou dobrotou ke dveřím do budovy. To je asi 20 metrů od mého kotce. Pak otevře kotec abych mohl proběhnout jen já, protože Greisina se taky dere ven a mě pustí na volno. Já vždycky vyrazím a už vím kam mám běžet. No samozřejmě k misce s dobrotou. Páníček ke mě dojde a čeká, až to slupnu. Pak mě řekne sedni a já čekám, až mě nasadí obojek a připne na vodítko. A taky už jsem se naučil, že čůrat a kakat se má až za bránou útulku. Co tomu říkáte, to jsem šikovný! A vyrážíme! Tak dneska jsme šli nejdřív k parovodu, abychom zjistili, jak nám dneska topí. Řeknu vám, že dnes asi v kotelně přiložili, protože roury byly pěkně teplé, tak jsme si na chvíli sedli na rouru a povídali jsme si. A jak tak kecáme, přestalo pršet a vysvitlo sluníčko. Tak říká páníček, jdeme ještě provětrat kožich na louku. Sluníčko nám pěkně svítilo, ale zatím to není na to, aby mě to propálilo krupon. Ale asfaltová cesta k útulku už byla pěkně prohřátá, a tak jsem se na ní natáhnul na záda a páníček mě drbal na bříšku. Pak tam přišli nějací dvounožci a povídali si s páníčkem a říkali mu, že ho znají. A taky mě pohladili. No řeknu vám, že páníčka zná hodně lidí z Ústí, on to je bývalý sportovec. A už se nám zase chýlí konec vycházky. Tak hezky pomalu loudavým krokem, se vracíme zpět k mému dočasnému domovu. No a za chvíli už jsem zase v kotci se svou spolubydlící Greisinou a už jenom koukám, jak mě páníček Barušky mizí v dáli, ještě si trochu poštěkám, že nemůžu jít s ním a vsadím na to krk, že zítra zase přijde. Už se na něj budu těšit. A kdyby náhodou přišel nějaký páníček, podobný tomu od Barušky, a chtěl si mě vzít domů, tak se bránit nebudu. Naopak, byl bych moc šťastný a že jsem hodný a vděčný, nechci se vnucovat, ale na to se zeptejte páníčka Barušky.

10. březen 2009 00:00:00

Co vám budu povídat, jako každý den, ve dvě hodiny bouchnou vrátka u útulku, no konečně už je tady. Tak ještě honem slupnout to, co mě páníček Barušky přinesl (já už ho beru tak trochu i jako svého páníčka)a vyrážíme. No dnes to počasí nebylo nic moc, trošku pršelo, ale mě to nevadí. Já se oklepu a jsem zase suchý, ale páníček se oklepat neumí. Tak ho to budu muset asi naučit, abychom mohli spolu brouzdat i v dešti. On se trošku klepal, když jsme chodili na procházky a byl sníh a zima, ale já si myslím, že se asi klepal tou zimou. A řeknu vám, ta hodinka a půl uteče jako voda, to já bych s ním chodil třeba až do večera, no ale nedá se nic dělat, poslouchat se musí a tak hajdy zpátky do kotce. Možná, že se mě bude v noci zdát, jak jsme s páníčkem Barušky pořád spolu a to už bych nepsal páníček Barušky, ale můj páníček. Už aby bylo zítra a dvě hodiny.

9. březen 2009 00:00:00

Tak jsem zase vynechal jeden den v mém deníčku. Zatím zůstává vše při starém a ani se na mě nikdo nepřišel podívat. Zato páníček Barušky, podle něj bych si mohl řídit hodinky. Druhá hodina odpolední a už je tady. Ale včera, to vám musím říct, když si mě bral z kotce, tak ta moje spolubydlící vyrazila taky a tak se musela vrátit zpátky. Ona má vycházky až po mě. Já jsem taky proběhl vrátky u kotce a to bez vodítka, ale počkal jsem na páníčka, až mě dal obojek a teprve potom jsme vyrazili na naši obvyklou procházku. A dnes, to jsme šli zase po Severní Terase, až tam, kde páníček bydlí, potom jsme se vrátili a kde myslíte že jsme skončili? No zase u parovodu. Zase jsem se tam sešel s mými kámoši z útulku a byla piškotová svačina. To páníček rozděluje mezi všechny a představte si, já už na ně nevrčím a dokonce dnes byla Fifinka až u mě a o ty piškoty jsme se dělili. Kámoši šli domů dřív, tak jsme s páníčkem ještě chvíli klábosili, no spíš povídá páníček, já raději poslouchám a potom jsme taky vyrazili zpět k dočasnému domovu. A hezky pomalu, abych si to ještě venku vychutnal. No a zpátky do kotce, spolubydlící je právě na vycházcet, trošku si pobrečím páníčkovi na rameni, to je dobře že jsme sami, alespoň to nikdo nevidí a zase koukám, jak mě odchází, ale já stejně vím, že on zase zítra přijde.

7. březen 2009 00:00:00

Deníčku můj milý, naposledy jsem do tebe uložil příspěvek ve středu. Ale co vám mám psát? Každý den za mnou přijde páníček Barušky a můžu vám říct, to je pro mě něco. V životě jsem nepoznal, že je na mě někdo tak hodný, ale nemyslete si, já mu to vracím. A taky vám musím říct, že mám zase v kotci novou spolubydlící. A zase je to fenka. Je to ovčanda, a páníček říkal, že je moc šikovná. Když jsme šli s páníčkem dnes na procházku a bral mě z kotce, tak ho taky oblízla, oni ti psi asi poznají, kdo je hodný. Ale já už ji asi nekousnu jako Maju, protože ta by mě asi zrychtovala. Ale jinak jsme v kotci v pohodě. A dnešní vycházka? Jako vždycky, a nakonec jsme skončili na parovodu a pak za mnou přišli kámoši z útulku. A dostávali jsme piškoty a ani už mě nevadilo, že na mě dorážejí. No vždyť vám říkám, že nejsem žádný rváč. Chce to jenom dobré vedení od páníčka a jsem jako beránek. Tak co? Už si na mě někdo brousí zuby? Stále čekám!

4. březen 2009 00:00:00

Tak zase můj deníčku do tebe něco uložím, Baruška si do deníčku ukládá básničky a já zase píšu o sobě, aby všichni věděli, co jsem vůbec zač. Tak zatím se nikdo neozval, že by mě poskytnul nový domov, no nevadí, já jsem trpělivý. Moje procházky už také znáte nazpaměť. Tak vám napíšu zase něco z jiného soudku. Dnes se o mě páníček dověděl, že jsem považován v útulku za rváče. Ale já vám to vysvětlím. Dostal jsem do kotce fenku, kříženec asi velký jako já. Znáte mě, já si moc nehraji, protože jsem na to nebyl zvyklý. A ta fenka na mě pořád dorážela a mě nenapadlo nic jiného, než ji kousnout do ucha. Nic vážného to není ale ten zub je tam znát. A tak jsem zůstal v kotci sám. A už mám nálepku rváče. Ale venku chodím s páníčkem Barušky bez košíku, potkáváme hodně psů a já si jich ani nevšimnu. A dneska jsme byli zase u parovodu, nejdřív za náma přišla první várka kámošů z útulku, to jsou ti co tam byli i včera, s těmi problémy nemám ale za chvíli přišla druhá várka a to jsou už ti ostřejší psi. A zkoušeli to na mě co budu dělat. Samozřejmě, že jsem se po nich ohnal, ale páníček Barušky mě důrazně upozornil, nesmíš! A to se musí poslouchat. Ale raději jsme se sebrali a pomalu jsme šli do útulku. Stejně mě za chvíli končila vycházka. Tak šup zpátky do kotce, ještě páníčkovi olíznout ten jeho čumák a už zas budu koukat, jak mě mizí za vraty útulku. Tak zase zítra.

3. březen 2009 00:00:00

Včera jsem do deníčku nic nenapsal. Ale určitě si domyslíte, jaký byl můj den. Úderem druhé hodiny už koukám k bráně útulku, je to jasné, páníček Barušky už je tady! Tak nejdřív se pustím do toho, co mě páníček přinesl. A zase jsem si pochutnal. A vyrážíme na okruh. Vezmeme to přes louku kolem průmyslové školy, potom jdeme k hlavní křižovatce u hoteláku, a zase přes louku zpátky. Tam se vždycky zastavíme u keře, chvíli si pokecáme, páníček si dá cigáro a jdeme na kopec nad útulkem. To vám musím říct, na tom kopci vede parovod a někdo z něj sloupnul izolaci. A když je velká zima, tak si tam páníček sedne na tu rouru, já se k němu přitisknu a není nám zima. No a tak jsme tam seděli a za chvíli přiběhli další moji kamarádi z útulku Mike, Fill, Romík, Fifinka, Péťa. To je vždycky přivede Ewita, oni se tam spolu prohánějí, ale já raději sedím u páníčka. Dnes jsem zase chvíli šel bez vodítka a páníček mě chválil, že nikam neutíkám. No řekněte, kam bych taky utíkal. A už je konec vycházky a jde se domů. Skočím do kotce, rozloučím se s páníčkem a už se zase budu těšit na zítra.

1. březen 2009 00:00:00

Tak deníčku, už mám zase po vycházce a tak se budu věnovat psaní. Dnes to trochu zkrátím. Jako obvykle, páníček Barušky mě zase přinesl psí pochoutku, bylo to kuřecí soté, po nasypání do misky to vydrželo asi ½ minuty. Tak jsem si pošmáknul a vyrazili jsme přes louku, potom jsme se vrátili na kopec za útulkem a bylo po vycházce.
Ale dnes vám ještě budu vyprávět příběh, který jsme zažili na začátku našeho seznámení s Baruščiným páníčkem.
To bylo asi před deseti dny, když jsme spolu začali chodit na procházky. Hezky na vodítku, já jsem šel vždycky klidně podle nohy, a tak páníček usoudil, že už bych mohl jít i bez vodítka hezky na volno. A tak jsme spolu chodili celou hodinu, bez vodítka, no řeknu vám, to byla paráda. Blížil se konec vycházky a tak jsme zamířili zpět k útulku. Nevím co mě to popadlo, ale já jsem se rozběhl k vrátkům u útulku. A protože vrátka byla zavřená, tak jsem se rozhodl, že se ještě trochu proběhnu. Za útulkem vede cesta, po které se moc nechodí, protože je to hrozný sráz a v zimě se tam skoro nedá chodit. A já jsem se po ní rozběhl. Marné bylo páníčkovo volání, abych se vrátil zpět. A tak vystartoval za mnou. Páníček seběhl celou tu cestu až dolů, ale nikde mě nenašel. Smutně se vracel do útulku s tím, jak bude vysvětlovat, že mu utekl pes. A když se tou krkolomnou cestou zase vyšplhal až do útulku, co nevidí? Já jsem se na něj už šklebil z kotce a vítal jsem ho, akorát mě bylo divné, kde je tak dlouho. No dostal jsem vyhubováno, že už to příště nesmím dělat, zase chodím hezky podle nohy nebo se proběhnu, ale už pro jistotu na vodítku. Ale nevím proč, vždyť já bych mu stejně nikam neutekl.
Basty

28. únor 2009 00:00:00

Tak deníčku, dnes už máme po vycházce tak můžu zase něco napsat. Ve dvě hodiny už jsem vyhlížel k bráně útulku a řeknu vám, že páníček Barušky je přesný. Tak jako včera i dnes přišel páníček Barušky s taškou, a co myslíte že v ní bylo? No přece zase dobroty pro mě! To mě zase kupuje panička Barušky a ta když mě viděla, jak jsem byl na návštěvě u Barušky, tak řekla, že mě musí vykrmit. No řeknu vám, že to ve mě zmizelo jak pára nad hrncem. Dnes jsme se byli projít jenom na louce a tam jsme si chvíli sedli a páníček mě povídal, že se pro mě na hafíkách už hledá nový domov. To bych byl moc rád, kdo si mě vezme, určitě nebude litovat. A dnes jsem se také fotil, tak si moje nové fotky můžete prohlédnout v mé fotogalerii. A zítra zase budu čekat na páníčka Barušky. Nebo, že by si někdo pro mě přišel? No uvidíme.

27. únor 2009 00:00:00

Tak už jsem se nemohl dočkat až budou dvě hodiny. To už koukám na vrata útulku, odkud se vynoří páníček Barušky a přijde si pro mě na naši obvyklou vycházku. Dnes přišel a nesl nějakou tašku. Vešel ke mě do kotce a já už věděl, že v té tašce bude nějaká dobrota. A taky byla! Celá konzerva psí pochoutky! Můžu vám říct, že i když jsem byl najedený, tak jsem neodolal a celou jsem ji slupnul. A pak jsme vyrazili. Nejdřív jsme byli na louce a potom jsme šli zase tam, kde bydlí Baruška. Dneska jsme ani doma nebyli, abych Barušku tak nestresoval. No a zase pomalu zpátky k útulku. To musíme přejít hlavní silnici, kde jezdí hodně aut a já už umím přecházet na povel. U přechodu řekne páníček čekej a to vím, že musím počkat, až všechna auta přejedou. Pak řekne páníček, jdeme a to běžím pěkně podle nohy, až jsme na druhé straně. A páníček mě vždycky pochválí, jak to umím. A zase jdeme přes louku, kde se vždycky chvilku zdržíme, páníček mě něco povídá, pohladí mě a už je doba návratu do útulku. Řeknu vám, že do kotce se mě moc nechce ale poslouchat se musí. Tak se rozloučíme, a já vždycky smutně koukám, jak páníček odchází k bráně útulku, až mě zmizí z dohledu. A tak mě nezbývá, než těšit se zase na zítřejší den.

26. únor 2009 00:00:00

Můj deníčku,
dnes zase přišel páníček Barušky, no řeknu vám, už jsem se na něj docela těšil. Vyrazili jsme spolu na procházku a šli jsme po Severní Terase, až jsme zase dorazili tam, kde bydlí Baruška a její páníček. Pak jsme jeli výtahem do čtvrtého poschodí, já se ještě trochu bojím, protože jsem asi výtahem nikdy nejezdil. Ale páníček mě uklidnil a tak to bylo v pohodě. A představte si, že panička Barušky mě dala její papání a ještě k tomu přihodila rýži, co měla připravenou k obědu. Tak jsem snědl Barušce konzervičku co má na týden a ještě její paničce oběd. Ale řeknu vám to byla dobrota. Ne že bych v útulku nedostal najíst, to ne, ale to co jsem dostal, tak tomu se nedalo odolat. Když jsme se s páníčkem vraceli zpátky do útulku, tak jsme potkali kočku. Ale řeknu vám, ta kočka mě nijak neoslovila. Šel jsem se na ni jen podívat, ona byla nahrbená a prskala ale já byl v klidu, jenom jsem si ji prohlédnul, a šli jsme s páníčkem dál. Ale stejně vám řeknu, tolik dobrodružstí, co chodím s páníčkem Barušky, jsem ještě nezažil. Už jsem se také naučil přecházet přes silnici na přechodu, a když mě páníček pochválí a nebo mě pohladí, no řeknu vám, to je něco. A příchod do útulku? Tak to bych nemusel mít! Do kotce se mě moc nechce a raději bych šel s páníčkem zpátky. A páníček je na tom stejně. Ale zase zítra budu čekat a někam spolu vyrazíme až Baruška bude spát. To bude něco. Tak jsem toho napsal už dost a zítra vám zase napíšu, co prožívám s páníčkem Barušky za dobrodružství.

25. únor 2009 00:00:00

Tak deníčku, dnes do tebe uložím svůj první záznam. Dnes si mě tak trochu přivlastnil páníček Barušky. Ale já dosud žádného svého páníčka nemám. Trávím své psí dny v útulku. Poznal jsem ve svém životě hodně utrpení, které mě způsobil člověk. Ale poznal jsem také, že ne všichni lidé jsou stejní. Představte si, že přišel páníček od Barušky a jak ten umí pohladit, to bych vám přál všem. Chodíme spolu na procházky, když Baruška spí a vůbec, co já bych za to dal, abych mohl mít takového páníčka jako Baruška. Škoda, že nemoc Barušky nedovoluje, abych mohl strávit své stáří v této rodině. Ale už se těším zase na zítřejší procházku, to vyrazíme s Baruščiným páníčkem zase někam ven, a to bude něco. A páníček Barušky říkal, že na posílání virtuálních kostí se může víte co? Vykašlat!
Váš Basty.