• Profil mazlíčka

27. srpen 2011 16:23:24

HAF KAMARÁDI,TAK JSME SE VČERA VRÁTILY Z DOVOLENÉ.BYLY JSME VE SLOVINKU-LETOVISKO PORTOROŽ.STESNĚ KRÁSNÉ JAKO CHORVATSKO.PLULY JSME NA LODI PODÉL POBŘEŽÍ.NAVŠTÍVILY JSME POSTOJNOU JAMU-KOMPLEX JESKYNÍ,1000 LET STARÝCH.PODLE PANIČKY BYLA MOC KRÁTKÁ.BYLO KRÁSNÉ POČASÍ,TEPLÁ VODA A SLUNÍČKO MĚ HŘÁLO DO KOŽÍŠKU.NA SLUNÍČKU BYLO 41,5.ALE JÁ S NELLYNKOU JSME MĚLY POD STROMEM ASI 30.DOCELA BYLO HORKO.ALE PANIČKA VYBRALA DOVOLENKU,ABY VYHOVOVALA,TAKÉ NÁM.HODNĚ MOC MÍSTA NA BĚHÁNÍ A HODNĚ MOC STROMŮ,ABY NÁM NABYLO TOLIK TEPLO.MĚLY JSME SE MOC HEZKY.A CO VY KAMARÁDI,JAK JSTE SE MĚLI VY?VAŠE ASHINKA.

14. srpen 2011 14:42:18

HAF KAMARÁDI,V 15:00 ODJÍŽDÍME NA DOVOLENOU.MĚJTE SE TU KRÁSNĚ A UŽIVEJTE SI POSLEDNÍ DNY PRÁZDNIN.HAF HAF,ASHINKA.

7. srpen 2011 09:58:07

HAF KAMARÁDI,JEŠTĚ JEDNOU BYCH VÁM CHTĚLA PODĚKOVAT ZA KRÁSNÝ ZLATÝ POHÁREK.MÁM Z NĚHO VELKOU RADOST.JSTE MOJE ZLATÍČKA.TAKÉ BYCH VÁM CHTĚLA ŠTĚKNOUT,ŽE 14.8-26.8.JEDEME NA DOVOLENOU.NEBUDEME MOCT VRACET KOSTIČKY,MYŠKY ANI JABLÍČKA.MOC NÁS TO MRZÍ,ALE TAM KAM JEDEME NEBUDE ASI NET.BUDETE NÁM MOC CHYBĚT A BUDE SE NÁM MOC STÝSKAT.VAŠE KAMARÁDKA ASHINKA.

30. červen 2011 22:51:36

HAF MOJI VĚRNÍ KAMARÁDI,CHCI VÁM JEN HAFNOUT,ŽE JSTE MI UDĚLALI VELIKOU RADOST,HLAVNĚ PANIČCE.JÁ BUDU MÍT POHÁREK.JÁ VÍM,ŽE TO NIC NENÍ,ALE JAK PRO KOHO.KDO HRAJE OPRAVDU PODCTIVĚ,TAK JE TO VELKÁ VĚC.PANIČKA SKORO NESPALA,BYLO TO HODNĚ TĚŽKÉ A VY JSTE MI POMOHLY.JSTE OPRAVDU PRIMA KAMARÁDI S VELKÝM K.MOC VÁM VŠEM DĚKUJEME.PANIČKA NEBUDE DĚKOVAT KAŽDÉMU JEDNOTLIVĚ.MY DOBŘE VÍME KDO TO BYL A VY TO URČITĚ VÍTE TAKÉ.JSTE OPRAVDU FAJN.UŽÍVEJTE SI SLUNÍČKA A HEZKÉHO POČASÍČKA,NĚKDE U VODIČKY A JEŠTĚ JEDNOU MOC DĚKUJI.POZDRÁVEK POSÍLÁ KAMARÁDKA ASHINKA.

1. červen 2011 13:57:18

HAF KAMARÁDI,MOC VÁM DĚKUJI ZA POSLANÉ KOSTIČKY,ALE POHÁREK NEMÁM.MOC BYCH HO CHTĚLA.PANIČKA VYPNULA NELINCE KOSTIČKY.NEMÁME TOLIK ČASU.PŘEJEME JEN DOBRÝM KAMARÁDŮM,PRIMA DNY,PLNÉ SLUNÍČKA A DOVÁDĚNÍ S PÁNÍKAMA.VAŠE ASHINKA.

16. květen 2011 00:06:13

HAF KAMARÁDI,DNES SLAVÍM SVÉ 3.NAROZENINY.PANIČKA MI SLÍBILA,ŽE JE POŘÁDNĚ OSLAVÍME.HROZNĚ MOC SE TĚŠÍM NA DÁREČČKY,PŘÁNÍČKA OD SVÝCH KAMARÁDŮ.ALE ÚPLNĚ NEJVÍCE SE TĚŠÍM NA POHÁREK,KTERÝ BOHUŽEL NIKDY NEDOSTANU.MUSÍM SE S TÍM BOHUŽEL SMÍŘIT.NIKOHO UŽ PROSIT NEBUDEME,PŘOTOŽE NECHCEME NIKOHO NUTIT,ABY MI DÁVAL KOSTIČKY.PANIČKA MĚ MILUJE A PRO NI JSME S NELINKOU TY NEJKRÁSNĚJŠÍ PSÍ HOLČIČKY.JSME MOC HODNÉ A ŠIKOVNÉ A PANIČKA JE NA NÁS MOC PYŠNÁ.JEŠTĚ JEDNOU DĚKUJI VŠEM KAMARÁDŮM,KAMARÁDKA ASHINKA.

5. květen 2011 23:13:47

MILÝ DENÍČKU,PANIČKA JE HODNĚ MOC ZKLAMANÁ,BUDU MÍT NAROZENINY,NIKDY JSME NIC OD NIKOHO NECHTĚLY,KOSTIČKUJEME PRAVIDELNĚ A KDYŽ MÁ NĚKDO VÍCE PROFILOVÝCH ZVÍŘÁTEK,VŽDY OHODNOTÍME ALESPOŇ POLOVINU.BOHUŽEL SE TÍM ASI NEDÁ NIC DĚLAT.MY ŽÁDAT UŽ NEBUDEME,PANIČKA BUDE KOSTIČKOVAT DÁL,ALE V ČERVNU UŽ TU BOHUŽEL NEBUDEME.JE TO HODNĚ NESPRAVEDLIVÁ STRÁNEČKA.TADY VŮBEC NEJDE O TO KDO SE KOMU LÍBÍ,ALE KOLIK KDO DOSTANE OD KOHO KOSTÍ.MOC TO PANIČKU MRZÍ.JE NÁM TO MOC LÍTO.ASHINKA.

1. květen 2011 01:42:50

KRÁSNÝ 1.MÁJ ,LÁSKY ČAS,KAMARÁDI NAŠI MILÝ.MĚJTE KRÁSNÝ MĚSÍC KVĚTEN A AŤ VÁS SLUNÍČKO HŘEJE DO KOŽÍŠKŮ A MÁTE HO VŽDY SUCHÝ A NE MOKRÝ OD DEŠŤOVÝCH KAPIČEK.MĚJTE SE MOC RÁDI.ASHINKA A NELINKA S PANIČKOU.



Karel Hynek Mácha - Máj 1.část
1

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář –
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá –
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. –
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou –
v čas lásky – láskou každý tvor.

Za růžového večera
pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera
daleko přes jezero hledí.
To se jí modro k nohoum vine,
dále zeleně zakvítá,
vždy zeleněji prosvítá,
až v dálce v bledé jasno splyne.
Po šírošíré hladině
umdlelý dívka zrak upírá;
po šírošíré hladině
nic mimo promyk hvězd nezírá;
Dívčina krásná, anjel padlý,
co amarant na jaro svadlý,
v ubledlých lících krásy spějí.
Hodina jenž jí všecko vzala,
ta v usta, zraky, čelo její
půvabný žal i smutek psala. –

Tak zašel dnes dvacátý den,
v krajinu tichou kráčí sen.
Poslední požár kvapně hasne,
i nebe, jenž se růžojasné
nad modrými horami míhá.
„On nejde – již se nevrátí! –
Svedenou žel tu zachvátí!“
Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá,
bolestný srdcem bije cit,
a u tajemné vod stonání
mísí se dívky pláč a lkání.
V slzích se zhlíží hvězdný svit,
jenž po lících co jiskry plynou.
Vřelé ty jiskry tváře chladné
co padající hvězdy hynou;
kam zapadnou, tam květ uvadne.

Viz, mihla se u skály kraje;
daleko přes ní nahnuté
větýrek bílým šatem vlaje.
Oko má v dálku napnuté. –
Teď slzy rychle utírá,
rukou si zraky zastírá
upírajíc je v dálné kraje,
kde jezero se v hory kloní,
po vlnách jiskra jiskru honí,
po vodě hvězda s hvězdou hraje.

Jak holoubátko sněhobílé
pod černým mračnem přelétá,
lílie vodní zakvétá
nad temné modro; tak se číle –
kde jezero se v hory níží –
po temných vlnách cosi blíží,
rychle se blíží. Malá chvíle,
a již co čápa vážný let,
ne již holoubě či lílie květ,


Karel Hynek Mácha - Máj 2.část
bílá se plachta větrem houpá.
Štíhlé se veslo v modru koupá,
a dlouhé pruhy kolem tvoří.
Těm zlaté růže, jenž při doubí
tam na horách po nebi hoří,
růžovým zlatem čela broubí.
„Rychlý to člůnek! blíž a blíže!
To on, to on! Ty péra, kvítí,
klobouk, oko, jenž pod ním svítí,
ten plášť!“ Již člůn pod skalou víže.
Vzhůru po skále lehký krok
uzounkou stezkou plavce vede.
Dívce se zardí tváře bledé
za dub je skryta. – Vstříc mu běží,
zaplesá – běží – dlouhý skok –
již plavci, již na prsou leží –
„Ha! Běda mi!“ Vtom lůny zář
jí známou osvítila tvář;
hrůzou se krev jí v žilách staví.
„Kde Vilém můj?“
„Viz,“ plavec k ní
tichými slovy šepce praví:
„Tam při jezeru vížka ční
nad stromů noc; její bílý stín
hlubokoť stopen v jezera klín;
však hlouběji ještě u vodu vryt
je z mala okénka lampy svit;
tam Vilém myšlenkou se baví,
že příští den jej žití zbaví.
On hanu svou, on tvoji vinu
se dozvěděl; on svůdce tvého
vraždě zavraždil otce svého.
Msta v patách kráčí jeho činu. –
Hanebně zemře. – Poklid mu dán,
až tváře, jenž co růže květou,
zbledlé nad kolem obdrží stán,
až štíhlé oudy v kolo vpletou.
Tak skoná strašný lesů pán! –
Za hanbu jeho, za vinu svou
měj hanu světa, měj kletbu mou!“

Obrátí se. – Utichl hlas –
Po skále slezl za krátký čas,
při skále člůn svůj najde.
Ten rychle letí, co čápa let,
menší a menší, až co lílie květ
mezi horami po vodě zajde.

Tiché jsou vlny, temný vod klín,
vše lazurným se pláštěm krylo;
nad vodou se bílých skví šatů stín,
a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“
V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“

Je pozdní večer první máj –
večerní máj – je lásky čas.
Zve k lásky hrám hrdliččin hlas:
„Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“

2

Klesla hvězda s nebes výše,
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskončené říše
padá věčně v věčný byt.
Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot, hrůzný kvíl.
„Kdy dopadne konce svého?“
Nikdy – nikde – žádný cíl.
Kol bílé věže větry hrají,
při níž si vlnky šepotají.
Na bílé zdě stříbrnou zář
rozlila bledá lůny tvář;
však hluboko u věži je temno pouhé;
neb jasna měsíce světlá moc
uzounkým oknem u sklepení dlouhé
proletši se změní v pološerou noc.
Sloup sloupu kolem rameno si podává
temnotou noční. Z venku větru vání
přelétá zvražděných vězňů co lkání,
vlasami vězně pohrává.
Ten na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá;
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek se zabírá.
Po měsíce tváři jak mračna jdou,
zahalil vězeň v ně duši svou;
myšlenka myšlenkou umírá.

„Hluboká noc! ty rouškou svou
teď přikrýváš dědinu mou,
a ona truchlí pro mě! –
Že truchlí? – pro mě? pouhý sen!
Ta dávno neví o mně.
Sotvaže zítra jasný den
nad její lesy vstane,
já hanebně jsem odpraven,
a ona – jak v můj první den –
vesele, jasně vzplane.“

Umlknul; po sklepení jen,
jenž nad sloupy se zdvíhá,
dál, dál se hlas rozlíhá;
až – jakby hrůzou přimrazen –
na konci síně dlouhé
usne v temnotě pouhé.

Hluboké ticho té temnosti
zpět vábí časy pominulé,
a vězeň ve svých snách dny mladosti
zas žije dávno uplynulé.
To vzpomnění mladistvých let
mladistvé sny vábilo zpět;
a vězně oko slzy lilo,
srdce se v citech potopilo; –
marná to touha v zašlý svět.

Kde za jezerem hora horu
v západní stíhá kraje,
tam – zdá se mu – si v temném boru
posledně dnes co dítko hraje.
Od svého otce v svět vyhnán,
v loupežnickém tam roste sboru.
Později vůdcem spolku zván,
dovede činy neslýchané,
všude jest jméno jeho znané,
každémuť: „Strašný lesů pán!“
Až poslez láska k růži svadlé
nejvejš roznítí pomstu jeho,
a poznav svůdce dívky padlé
zavraždí otce neznaného.
Protož jest u vězení dán;
a kolem má být odpraven
již zítra strašný lesů pán,
jak první z hor vyvstane den.

Teď na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá,
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek se zabírá;
po měsíce tváři jak mračna jdou,
zahalil vězeň v ně duši svou,
myšlenka myšlenkou umírá.


Karel Hynek Mácha - Máj 3.část
„Sok – otec můj! Vrah – jeho syn,
on svůdce dívky mojí! –
Neznámý mně. – Strašný můj čin
pronesl pomstu dvojí.
Proč rukou jeho vyvržen
stal jsem se hrůzou lesů?
Čí vinu příští pomstí den?
Čí vinou kletbu nesu?
Ne vinou svou! – V života sen
byl jsem já snad jen vyváben,
bych ztrestal jeho vinu?
A jestliže jsem vůli svou
nejednal tak, proč smrtí zlou
časně i věčně hynu? –
Časně i věčně? – věčně – čas –“
Hrůzou umírá vězně hlas
obražený od temných stěn;
hluboké noci němý stín
daleké kobky zajme klín,
a paměť vězně nový sen.

„Ach – ona, ona! Anjel můj!
Proč klesla dřív, než jsem ji znal?
Proč otec můj? – Proč svůdce tvůj?
Má kletba –“ Léč hluboký žal
umoří slova. Kvapně vstal;
nocí řinčí řetězů hřmot
a z mala okna vězně zrak
zalétá ven za hluky vod. –
Ouplný měsíc přikryl mrak,
než nade temný horní stín
vychází hvězdy v noci klín;
i po jezeru hvězdný svit,
co ztracené světlo se míhá.
Zrak vězně tyto jiskry stíhá,
a v srdce bolný vodí cit.
„Jak krásnáť noc! Jak krásný svět!
Jak světlo – stín se střídá!
Ach – zítra již můj mrtvý hled
nic více neuhlídá!
A jako venku šedý mrak
dál – dál se rozestírá:
tak – “ Sklesl vězeň, sklesl zrak,
řetězů řinčí hřmot, a pak
u tichu vše umírá.

Již od hor k horám mraku stín –
ohromna ptáka peruť dlouhá –
daleké noci přikryl klín,
a šírou dálkou tma je pouhá.
Slyš! za horami sladký hlas
pronikl nocí temnou,
lesní to trouba v noční čas
uvádí hudbu jemnou.
Vše uspal tento sladký zvuk,
i noční dálka dřímá.
Vězeň zapomněl vlastních muk,
tak hudba ucho jímá.
„Jak milý život sladký hlas
v krajinu noční vdechne;
než zítřejší – ach – mine čas,
tu ucho mé ach nikdy zas
těch zvuků nedoslechne!“
Zpět sklesne vězeň – řetěz hluk
kobkou se rozestírá; – –
hluboké ticho. – V hloubi muk
se opět srdce svírá,
a dálné trouby sladký zvuk
co jemný pláč umírá. – – –
„Budoucí čas?! – Zítřejší den?! –
Co přes něj dál, pouhý to sen,
či spaní je bez snění?
Snad spaní je i život ten,
jenž žiji teď; a příští den
jen v jiný sen je změní?
Či po čem tady toužil jsem,
a co neměla šírá zem,
zítřejší den mi zjeví?
Kdo ví? – Ach žádný neví.“ –

A opět mlčí. Tichá noc
kol kolem vše přikrývá.
Zhasla měsíce světlá moc,
i hvězdný svit, a kol a kol
je pouhé temno, šírý dol
co hrob daleký zívá.
Umlkl vítr, vody hluk,
usnul i líbý trouby zvuk,
a u vězení síni dlouhé
je mrtvé ticho, temno pouhé.
„Hluboká noc – temná je noc! –
Temnější mně nastává – – –
Pryč, myšlenko!!“ – A citu moc
myšlenku překonává.

Hluboké ticho. – Z mokrých stěn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
dalekou kobkou rozložen,
jako by noční měřil čas,
zní – hyne – zní a hyne –
zní – hyne – zní a hyne zas.

„Jak dlouhá noc – jak dlouhá noc –
však delší mně nastává. – – –
Pryč, myšlenko!“ – A hrůzy moc
myšlenku překonává. –
Hluboké ticho. – Kapky hlas
svým pádem opět měří čas.

„Temnější noc! – – – Zde v noční klín
ba lůny zář, ba hvězdný kmit
se vloudí – – tam – jen pustý stín,
tam žádný – žádný – žádný svit,
pouhá jen tma přebývá.
Tam všecko jedno, žádný díl –
vše bez konce – tam není chvíl,
nemine noc, nevstane den,
tam času neubývá. –
Tam žádný – žádný – žádný cíl –
bez konce dál – bez konce jen
se na mne věčnost dívá.
Tam prázdno pouhé – nade mnou,
a kolem mne i pode mnou
pouhé tam prázdno zívá. –
Bez konce ticho – žádný hlas –
bez konce místo – noc – i čas – – –
to smrtelný je mysle sen,
toť, co se ‚nic‘ nazývá.
A než se příští skončí den,
v to pusté nic jsem uveden. – – –“
Vězeň i hlas omdlívá.

A lehounce si vlnky hrají
jezerní dálkou pode věží,
s nimi si vlnky šepotají,
vězně uspávati se zdají,
jenž v hlubokých mrákotách leží.

Strážného vzbudil strašný hřmot,
jejž řetězů činí padání;
se světlem vstoupil. – Lehký chod

Karel Hynek Mácha - Máj 4.část
nevzbudil vězně z strašných zdání.
Od sloupu k sloupu lampy svit
dlouhou zalétá síní,
vzdy bledší – bledší její kmit,
až vzadu zmizí její moc,
a pustopustá temná noc
ostatní díl zastíní.
Leč nepohnutý vězně zrak –
jak by jej ještě halil mrak –
zdá se, že nic nezírá;
ač strážce lampy rudá zář
ubledlou mu polila tvář,
a tma již prchla čírá.
On za kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá,
polou sedě a kleče půl
znovu v mdlobách umírá;
a jeví hlasu šepot mdlý,
že trapnýť jeho sen i zlý.

„Duch můj – duch můj – a duše má!“
Tak slova mu jednotlivá
ze sevřených ust plynou.
Než však dostihne ucho hlas,
tu slova strašná ničím zas –
jakž byla vyšla – hynou.

Přistoupí strážce, a lampy zář
před samou vězně vstoupí tvář.
Obličej vězně – strašný zjev –
oko spočívá nehnuté
jak v neskončenost napnuté, –
po tváři slzy – pot a krev;
v ustech spí šepot – tichý zpěv.

Tu k ustům vězně ucho své
přiklonil strážce bázlivé;
a jak by lehký větřík vál,
vězeň svou pověst šepce dál.
A strážný vzdy se níž a níž
ku vězni kloní – blíž a blíž,
až ucho s usty vězně spojí.
ten šepce tíše – tíš a tíš,
až zmlkne – jak by pevně spal.

Leč strážný nepohnutě stojí,
po tváři se mu slzy rojí,
ve srdci jeho strašný žal. –
Dlouho tak stojí přimrazen,
až sebrav sílu kvapně vstal,
a rychlým krokem spěchá ven.
On sice – dokud ještě žil –
co slyšel, nikdy nezjevil,
než navzdy bledé jeho líce
neusmály se nikdy více.

Za strážným opět temný stín
zahalil dlouhé síně klín;
hlubokou nocí kapky hlas
svým pádem opět měřil čas.

A vězeň na kamenný stůl
složený – klečí – sedí půl.
Obličej jeho – strašný zjev –
oko spočívá nehnuté,
jak v neskončenost napnuté,
po tváři slzy – pot – a krev.

A ustavičně kapky hlas
svým pádem dále měří čas.
A kapky – vod i větrů zpěv
vězňovi blízký hlásá skon,
jenž myšlenkami omdlívá. –
Z dálky se sova ozývá,
a nad ním půlnoc bije zvon.

Intermezzo I

Půlnoc:
(krajina)
V rozlehlých rovinách spí bledé lůny svit,
kolem hor temno je, v jezeru hvězdný kmit,
nad jezerem pahorek stojí.
Na něm se sloup, s tím kolo zdvíhá,
nad tím se bílá lebka míhá,
kol kola duchů dav se rojí;
hrůzných to postav sbor se stíhá.

Sbor duchů:
„V půlnočních ticho je dobách;
světýlka bloudí po hrobách,
a jejich modrá mrtvá zář
svítí v dnes pohřbeného tvář,
jenž na stráži – co druzí spí –
o vlastní křížek opřený
poslední z pohřbených zde dlí.
V zenitu stojí šedý mrak
a na něm měsíc složený
v ztrhaný mrtvý strážce zrak,
i v pootevřené huby
přeskřípené svítí zuby.“

Jeden hlas:
„Teď pravý čas! – připravte stán –
neb zítra strašný lesů pán
mezi nás bude uveden.“

Sbor duchů:
(sundávaje lebku)
„Z mrtvého kraje vystup ven,
nabudiž život – přijmi hlas,
buď mezi námi – vítej nám.
Dlouho jsi tady bydlil sám,
jiný tvé místo zajme zas.“

Lebka:
(mezi nimi kolem se točíc)
„Jaké to oudů toužení,
chtí opět býti jedno jen.
Jaké to strašné hemžení,
můj nový sen. – Můj nový sen! –“

Jeden hlas:
„Připraven jestiť jeho stán.
Až zítra půlnoc nastane,
vichr nás opět přivane.
Pak mu buď slavný pohřeb dán.“

Sbor duchů:
„Připraven jestiť jeho stán.
Až zítra půlnoc nastane,
vichr nás opět přivane.
Pak mu buď slavný pohřeb dán.“

Jeden hlas:
„Rozlehlým polem leť můj hlas;
pohřeb v půlnoční bude čas!
Co k pohřbu dá, každý mi zjev!“

Čekan s kolem:
„Mrtvému rakví budu já.“

Žáby z bažiny:
„My odbudem pohřební zpěv.“

Vichr po jezeru:
„Pohřební hudbu vichr má.“

Měsíc v zenitu:
„Já bílý příkrov tomu dám.“

Mlha po horách:
„Já truchloroušky obstarám.“

Noc:
„Já černá roucha doručím.


Karel Hynek Mácha - Máj 5.část
Hory v kolo krajiny:
„Roucha i roušky dejte nám.“

Padající rosa:
„A já vám slzy zapůjčím.“

Suchopar:
„Pak já rozduji vonný dým.“

Zapadající mračno:
„Já rakev deštěm pokropím.“

Padající květ:
„Já k tomu věnce uviji.“

Lehké větry:
„My na rakev je donesem.“

Svatojánské mušky:
„My drobné svíce ponesem.“

Bouře z hluboka:
„Já zvonů dutý vzbudím hlas.“

Krtek pod zemí:
„Já zatím hrob mu vyryji.“

Čas:
„Náhrobkem já ho přikryji.“

Přes měsíc letící hejno nočního ptactva:
„My na pohřební přijdem kvas.“

Jeden hlas:
„Slavný mu pohřeb připraven.
Ubledlý měsíc umírá,
Jitřena brány otvírá,
již je den, již je den!“

Sbor duchů:
„Již je den, již je den!“

(zmizí)

3

Nad temné hory růžný den
vyvstav májový budí dol,
nad lesy ještě kol a kol –
lehká co mlha – bloudí sen.
Modravé páry z lesů temných
v růžové nebe vstoupají,
i nad jezerem barev jemných
modré se mlhy houpají;
a v břehu jeho – v stínu hory –
i šírým dolem – dál a dál –
za lesy – všude bílé dvory
se skvějí; až – co mocný král,
ohromný jako noci stín
v růžový strmě nebes klín –
nejzáz vrchů nejvyšší stál.

Ledvaže však modré temeno hor
brunatné slunce rudě zasvitnulo,
tu náhle ze sna všecko procitnulo,
a vesel plesá vešken živý tvor.
V jezeru zeleném bílý je ptáků sbor,
a lehkých člůnků běh i rychlé veslování
modravé stíny vln v rudé pruhy rozhání.
Na břehu jezera borový šumí háj,
z něj drozdů slavný žalm i jiných ptáků zpěv
mísí se u hlasy dolem bloudících děv;
veškeren živý tvor mladistvý slaví máj.
A větru ranního – co zpěvu – líbé vání
tam v dolu zeleném roznáší bílý květ,
tam řídí nad lesy divokých husí let,
tam zase po horách mladistvé stromky sklání. –
Leč výjev jediný tu krásu jitra zkalí.
Kde v šíré jezero uzounký ostrov sahá,
z nějž města malého i bílé věže stín
hlubokoť stopený v zelený vody klín,
náramný křik a hřmot mladým se jitrem vzmahá,
a valný zástup se z bran mala města valí.
Zdaleka spěchá lid – vzdy větší zástup ten –
vzdy větší – větší jest – vzdy roste tento pluk;
nesmírné množství již. – Vzdy větší jeho hluk.
Nešťastný zločinec má býti vyveden.

Teď z mala města bran vojenský pluk vychází,
povolným krokem on zločince doprovází,
jenž v středu jeho jde jak jindy ozdoben.
Utichl množství hluk – leč znovu počne zas,
a mnohý v hluku tom vynikne silný hlas:
„To on, to on! Ty péra, kvítí,
klobouk, oko, jenž pod ním svítí!
Ten jeho plášť, to on, to on! To strašnýť lesů pán!“
Tak lidem ode všech voláno bylo strán;
a větší vzdy byl hluk – zbouřených jako vod –
čím blíže zločince zdlouhavý vedl chod.
Kolem něj zástup jde – co nebem černý mrak,
z něho – co blesku svit – v slunci se leskne zbraň.
Volně jde nešťastný – upřený v zemi zrak.
Z městečka zvonku hlas. Množství se modlí zaň.

Na břehu jezera malý pahorek stojí,
na něm se dlouhý kůl, na kůlu kolo zdvíhá.
Blíž strmí kolmý vrch, na vrchu vrchol dvojí,


Karel Hynek Mácha - Máj 6.část
na vyšším vrcholi bílá se kaple míhá.
U volném průvodu ku kapli přišel sbor;
všickni teď ustoupí – zločinec stojí sám.
Posledněť vyveden v přírody slavný chrám,
by ještě popatřil do lůna temných hor,
kde druhdy veselý dětinství trávil věk;
by ještě jedenkrát v růžový nebe klín
na horu vyveden, před bílé kaple stín,
nebe i světů všech pánovi svůj vzdal vděk.
Umlknul vešken hluk, nehnutý stojí lid,
a srdce každého zajímá vážný cit.
V soucitu s nešťastným v hlubokém smutku plál
slzící lidu zrak obrácen v hory výš,
kde nyní zločinec, v přírody patře říš,
před Bohem pokořen v modlitbě tiché stál.

Vyšlého slunce rudá zář
zločince bledou barví tvář,
a slzy s oka stírá,
jenž smutně v dálku zírá.
Hluboko pod ním krásný dol,
temné jej hory broubí kol,
lesů věnec objímá.
Jasné jezero dřímá
u středu květoucího dolu.
Nejblíž se modro k břehu vine,
dále zeleně zakvítá,
vzdy zeleněji prosvítá
až posléz v bledé jasno splyne.
Bílé dvory u velkém kolu
sem tam jezera broubí břeh.
V jezeru bílých ptáků sbor,
a malých člůnků rychlý běh,
až kde jezero v temno hor
v modré se dálce níží.
Loďky i bílé v břehu dvory –
věž – město – bílých ptáků rod –
pahorky v kolo – temné hory –
vše stopeno v lůno vod,
jak v zrcadle se zhlíží.
Tam v modré dálce skály lom
květoucí břeh jezera tíží,
na skále rozlehlý je strom –
starý to dub – tam – onen čas,
kde k lásce zval hrdliččin hlas,
nikdy se nepřiblíží. –
Nejblíže pahorek se zdvíhá,
na něm se kůl a kolo míhá.
Po hoře – na níž stojí – háj
mladistvý hučí – smutný stesk –
nad šírým dolem slunce lesk,
a ranní rosa – jitřní máj.

To vše zločinec ještě jednou zřel,
to vše, jež nyní opustiti měl,
a hluboký srdce mu žel uchvátí;
hluboce vzdechne – slza slzu stíhá –
ještě jednou – posledně – vše probíhá,
pak slzavý v nebe svůj zrak obrátí.
Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko – v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,
a smutný vězeň takto mluví k nim:
„Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! –
A až běh váš onu skálu uhlídá,
kde v břehu jezera – tam dívku uplakanou –“
Umlkl již, slza s slzou se střídá.
Teď s výše hory s vězněm kráčí pluk
širokou stezkou v středu mlada borku,
doleji – dole – již jsou na pahorku –
a znovu ztichl šíra množství hluk.

Přichystán již popravce s mečem stojí,
jedenkrát ještě vězeň zdvihl zrak,
pohlédl vůkolím – povzdechl – pak
spustiv je zas – k blízké se smrti strojí.
Obnažil vězeň krk, obnažil ňádra bílé,
poklekl k zemi, kat odstoupí, strašné chvíle –
pak blyskne meč, kat rychlý stoupne krok,
v kolo tne meč, zločinci blyskne v týle,
upadla hlava – skok i – ještě jeden skok –
i tělo ostatní ku zemi teď se skloní.
Ach v zemi krásnou, zemi milovanou,
v kolébku svou i hrob svůj, matku svou,
v vlasť jedinou i v dědictví mu danou,
v šírou tu zemi, zemi jedinou,
v matku svou, v matku svou, krev syna teče po ní.

Po oudu lámán oud, až celé vězně tělo
u kolo vpleteno nad kůlem v kole pnělo,
i hlava nad kolem svůj obdržela stán;
tak skončil života dny strašný lesů pán;
na mrtvé tváři mu poslední dřímá sen.
Na něj se dívajíc – po celý dlouhý den
nesmírné množství v kol mala pahorku stálo;
teprv až k západu schýlivši slunce běh
veselo v mrtvý zrak sťaté hlavy se smálo,
utichl jezera šírý – večerní břeh.

Nad dálkou temných hor poslední požár plál;
v hluboké ticho to měsíce vzešla zář,
stříbřící hlavy té ubledlou mrtvou tvář
i tichý pahorek, jenž v břehu vody stál.
Města jsou vzdálená co bílý v modru mrak,
přes ně v kraj daleký nesl se mrtvý zrak,
v kraj, kde co dítě on – Ó krásný – krásný věk!
Daleko zanesl věk onen časů vztek,
dalekoť jeho sen, umrlý jeho stín,
obraz co bílých měst u vody stopen klín,
takť jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.

Je pozdní večer – druhý máj –
večerní máj – je lásky čas,
hrdliččin zve ku lásce hlas:
„Viléme! Viléme!! Viléme!!!“

Intermezzo II

Stojí hory proti sobě,
z jedné k druhé mrak přepnutý
je, co temný strop klenutý,
jednu k druhé pevně víže.


Karel Hynek Mácha - Máj 7.část
Ouvalem tím v pozdní době
ticho, temno jako v hrobě.
Za horami, kde pod mrakem
ve vzdálí se rozestupují –
v temné dálce, něco blíže
než hory se sestupují,
takže siným pod oblakem
skály ouzkou bránu tvoří.
Za tou v dálce pode mrakem
temnorudý požár hoří,
dlouhý pruh v plamenné záři
západní rozvinut stranou,
po jehožto rudé tváři
noční ptactvo kola vedší,
jako by plamennou branou
nyní v dálku zalétalo.
Hasnul požár – bledší – bledší,
až se šírošíré nebe
noční rosou rozplakalo,
rozesmutnivši zem i sebe.

V hlubokém ouvalu klínu,
ve stověkých dubů stínu,
sbor u velkém kole sedí.
Zahalení v pláště bílé
jsou to druzi noční chvíle.
Každý před se v zemi hledí
beze slova, bez pohnutí,
jak by kvapnou hrůzou jmutí
v sochy byli proměnění.
Večerních co krajin pění.
tichý šepot – tiché lkání –
nepohnutým kolem plynul,
tichý šepot bez přestání:
„Vůdce zhynul! – vůdce zhynul!“ –

V kotouči jak vítr skučí,
nepohnutým kolem zvučí:
„Vůdce zhynul! – vůdce zhynul!“ –

Jako listů šepotání
pode skálou při ozvěně,
znělo kolem bez přestání,
jednozvučně, neproměnně:
„Vůdce zhynul! – vůdce zhynul!“ –

Zachvěly se lesy dalné,
ozvaly se nářky valné:
„Pán náš zhynul! – zhynul!! – zhynul!!!“

4Krásný máj uplynul, pohynul jarní květ,
a léto vzplanulo; – pak letní přešel čas,
podzim i zima též – i jaro vzešlo zas;
až mnohá léta již přenesl časů let.

Byl asi sedmý rok, poslední v roce den;
hluboká na něj noc. – S půlnocí nový rok
právě se počínal. V vůkolí pevný sen,
jen blíže jezera slyšeti koně krok.
Mého to koně krok. – K městu jsem nocí jel;
a přišed k pahorku, na němž byl tichý stán
dávno již obdržel přestrašný lesů pán,
po prvé Viléma bledou jsem lebku zřel.
Půlnoční krajinou, kam oko jen dosáhlo,
po dole, po horách, lesy, jezerem, polem,
co příkrov daleký sněhu se bělmo táhlo,
co příkrov rozstřený – nad lebkou i nad kolem.
V hlubokých mrákotách bledý se měsíc ploužil,
časem zněl sovy pláč, ba větru smutné chvění,
a větrem na kole kostlivce rachocení,
že strach i ňadra má i mého koně oužil.
A tam, kde města stín, v cvál poletěl jsem s koněm,
i po kostlivci jsem hned druhý den se tázal:
starý mi hospodský ku pahorku ukázal,
a – již jsem dříve psal – smutnou dal zprávu o něm.

Pak opět žití běh v šírý mě vedl svět,
mnohý mě bouřný vír v hluboký smutek zchvátil;
leč smutná zpráva ta vzdy vábila mě zpět,
až s mladým jarem jsem ku pahorku se vrátil.
S západem slunce jsem tam na pahorku seděl,
nade mnou kolo – kůl – kostlivec – lebka bledá;
smutným jsem okem v dál krajiny jarní hleděl,
až tam, kde po horách mlha plynula šedá.

Byl opět večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas;
hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech,
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol,
co sestru brat ve hrách dětinných.
A kolem lebky pozdní zář
se vložila, co věnec z růží;
kostlivou, bílou barví tvář
i s pod bradu svislou jí kůží.
Vítr si dutou lebkou hrál,
jak by se mrtvý z hloubi smál.
Sem tam polétal dlouhý vlas,
jejž bílé lebce nechal čas,
a rosné kapky zpod se rděly
jako by lebky zraky duté,
večerní krásou máje hnuté,
se v žaluplných slzách skvěly.

Tak seděl jsem, až vzešlá lůny zář
i mou i lebky té bledší činila tvář,
a – jako příkrovu – bělost její rozsáhlá
po dole – po lesích – po horách v dál se táhla.
Časem se z daleka žežhulčino volání
ještě v dol rozléhá, časem již sova stůně;
z vůkolních dvorů zní psů výtí i štěkání.
V kol suchoparem je koření líbá vůně,
pahorkem panny jsou slzičky zkvétající.
Tajemné světlo je v jezera dálném lůně;
a mušky svítivé – co hvězdy létající –
kol kola blysknavé u hře si kola vedou.
Časem si některá zasedši v lebku bledou,
vbrzku zas odletí co slza padající.

I v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály,
co jiskry v jezeru, po mé si tváři hrály;
neb můj též krásný věk, dětinství mého věk
daleko odnesl divoký času vztek.
Dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,
obraz co bílých měst u vody stopen klín,
takť jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj,
to dětinský můj věk
Nynější ale čas
jinošství mého – je, co tato báseň, máj.
Večerní jako máj ve lůně pustých skal;
na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.

Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy – ach nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému utěchy jaké dá?
Bez konce láska je! – Zklamánať láska má!

Je pozdní večer – první máj –
večerní máj – je lásky čas;
hrdliččin zve ku lásce hlas:
„Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“


KRÁSNÝ 1.MÁJ A KRÁSNÝ MĚSÍC KVĚTEN PŘEJE ASHINKA A NELINKA S PANIČKOU.

30. duben 2011 00:33:04

HAF KAMARÁDI,PŘIŠLY JSME VÁM POPŘÁT KRÁSNÉ PÁLENÍ ČARODEJNIC.HLAVNĚ NA SEBE DÁVEJTE POZOR,AŤ SE VÁM NIC NESTANE A NEJSOU NĚJAKÉ UJMY NA ŽIVOTECH.POŘÁDNĚ SI TO UŽIJTE BUĎTE NA SEBE A SVÉ BLÍZKÉ OPATRNÍ.HAF ASHINKA A NELINKA S PANIČKOU.


Přišel zas ten slavný den, největší svátek všech žen, kdy stará, mladá, spolek žen, se dostaví na velký sněm. Při tom velkém sněmování, nekonečné rokovaní, shrnuly své názory že muži jsou potvory. Jak bychom si krásně žily, kdybychom je vyhubily, křičí ze všech nejvíce ty nejstarší babice. Svobodné a krátce vdané, ty zas křičí: BA NE, BA NE! Třebaže je potýráme, vyhubit je nenecháme. My muži jsme přitom klidní, poslušni a na vás vlídní víme, až přejde váš réj, bude mužům zase hej!


Připrav koště, poletíme, ať ten svátek oslavíme. Vysavače nejsou v módě, ty jsme pustili již k vodě. Pěknou oslavu a dobrý let přeje čarodějnic slet!

Přeji ti vše nejlepší, dnes svátek je tvůj největší. Jedovatosti měj dosti, nepolámej si dnes kosti. Každá čarodějnice utrpení skýtá, ať ti to dnes v noci lítá!

Moje milá děvčata, připravte si košťata. Nadešel ten slavný den, kdy je nám let povolen. Přeletíme hory, lesy, rybníky a palouky, ukrutnou to rychlostí, připravte si klobouky.

Milá kolegyně, přeji Vám v den vašeho svátku hodně bez úhony nalétaných kilometrů a ať vás večer moc neusmaží. Váš Harry Potter

Koncem dubna jak se praví, všechny ženské svátek slaví. Podle staré tradice zapalují hranice. Než nastoupí vládu květen proletnete ještě světem. K svátku přeju vína litr a koštěti dobrý vítr.

Jestli se teď nepletu, dneska je sraz na sletu. Bude nás tam více, přijď i ty, čarodějnice. Budem tančit s koštětem, chlapům hlavy popleteme.

Drahá přítelkyně, vše nejlepší k dnešnímu svátku a miliony dalších bezpečných letových hodin na Tvém koštěti! Heslo dne: Ani letos nás nevyhubí!

Dneska je tvůj velký den, připrav koště, vyleť ven. Hoď na sebe kousky látky, ať nemáš let příliš krátký. Startuj rychle, hlavně včas, ať slavný let nezmeškáš... Vše nejlepší v létání a hlavně hladké přistání! To Ti přeje kolegyně z oddílu "Připálení".



Poslední den dubnovej
čarodějky maj svůj rej.
Třikrát se ještě vyspíme
a večer všechny poletíme.
Náš den se nachyluje,
jen se některá ještě pomiluje.
Přijď k ohni večer v pondělí,
to bude dlouhé veselí.
Oheň se již připravuje
a ono se zatahuje.
Nezapomeň sklínku i koště,
obojí bude třeba ještě.
O půlnoci na koštěti odletíme,
po žáru ohně se navrátíme.
S ostatními řádíme do rozbřesku
v doprovodu hromu, blesku.
Vypijem hodně vína, píva,
dokud kohout nezazpívá.

Vaše věrná čarodějka


30. duben je ten den,
kdy své metličky nastartujem.
Duben končí, je to sen,
poletíme opět ven.
Vezmi svoje koště, drahá,
dnešní noc bude vlahá.
Ví to přeci celý svět,
že mají dnes čarodějnice slet.
Košťátko už leskem září,
a naší noc nic nezmaří.
Tak se přidej mezi nás,
už nastal ten pravý čas.
Obleč se do svůdných látek,
nastává náš velký svátek.
Ani já na nic nečekám,
a na ten slet pospíchám.
A tak tedy, drž se pevně a nespadni,
přistaň pěkně na zadní.
Krásný let.

Posílám v dnešní poště
jedno motorové koště.
Až se setmí,
klidně na něj sedni.
Emise jsou v pořádku!
Hezký let
na ten čarodějnický slet.
K svátku přeji dobrý let,
na koštěti velký turbolet!


Blíží se 30. duben, který je Tvým významným dnem. Přeji Ti, abys při sletu čarodějnic dobře a bezpečně zvládla řízení koštěte, dále Ti přeji příjemnou zábavu při večerním reji! Ať máš na tento den nádherné vzpomínky!

Připrav koště - startuje se,
ježibaby, veselme se.
Obleč se do svůdných látek,
nastává tvůj velký svátek.
Startuj koště, neváhej,
čeká na tě velký rej,
jídla bude do sytosti,
vybereš si dle libosti.


Koncem dubna, jak se praví,
všechny ženské svátek slaví.
Podle staré tradice
zapalují hranice.
Než nastoupí vládu květen,
prolétněte ještě světem.
K svátku přeju vína litr
a koštěti dobrý vítr.


Moje milá děvčata,
připravte si košťata.
Nadešel ten slavný den,
kdy je nám let povolen.
Přeletíme hory, lesy,
rybníky a palouky,
ukrutnou to rychlostí,
držte si proto klobouky.
Nechci vám brát odhalení
před tou dlouho cestou,
skončíte však na hranici
s propálenou vestou...

Připrav koště, startuje se,
ježibaby, veselme se.
Obleč se do svůdných látek,
nastává tvůj velký svátek.
Uchop oprať ve svůj spár,
připrav se a letu zdar!


Připrav koště, poletíme,
ať ten svátek oslavíme.
Vysavače nejsou v módě,
ty jsme pustily již k vodě.
Pěknou oslavu a dobrý let
přeje čarodějnic slet!

Posílám Ti v dnešní poště
motorové koště.
Až se dneska setmí,
klidně na něj sedni,
emise jsou v pořádku,
jen nelítej pozpátku.

Drahá přítelkyně,
vše nej k dnešnímu svátku a miliony dalších bezpečných letohodin na tvém koštěti.

Heslo dne:
Ani letos nás nevyhubí.



KRÁSNÉ PÁLENÍ ČARODEJNIC,HROMADU ZÁBAVY,HUMORU A HLAVNĚ ŽÁDNÉ ŠRÁMY NA TĚLE A ANI NA DUCHU.TO VŠEM PŘEJE NELINKA A ASHINKA S PANIČKOU.

20. duben 2011 15:28:01

Hafínky milí kamarádi,přišly jsme vám s paničkou popřát krásné Velikonoce,bohatou pomlázku a hlavně se mějte všichni moc rádi.To vše vám ze srdíčka přeje Ashinka a Nelinka s paničkou.

Já ti přeji hošíku
hodně vajec v košíku.
Hodně štěstí, hodně lásky,
nevycházej bez pomlázky.
Vesele velikonoce.


Jaro začalo, slunko svítí,
na louce rozkvetlo kvítí.
Velikonoce už jsou tu zas,
pomlázky a vajec čas.
Veselé velikonoce,kamarádi.


Svátky velikonoc prožijte vesele,
ať jaro hřeje Vás na duši i na těle.

Na jaře, když se příroda pomalu probouzí ze zimního spánku je ten správný čas, abychom načerpali novou životní energii, která nám přináší radost, spokojenost a dobrou náladu! Krásné Velikonoce! Krásné jaro!


Svátky probouzející se přírody,
vonících květin a rozzářených dní
to jsou velikonoce!
Jejich příjemné prožití přeje Ashinka a Nelinka s paničkou.


Pomlázka, kvítky a miska barevných vajíček,
tak vypadá tisíc velikonočních přáníček.
I já přeji zdraví, voňavé jaro a v srdci kus místa
pro tichou chvíli, pro radost ze vzkříšeného Krista.

Hody,hody zdravíčko,
dejte klukům vajíčko,
na pomlázku mašli,
že k Vám cestu našli.


Hody, hody zajíček,
ať mám plný košíček,
vajíček a čokolád,
za rok přijdu znovu rád.

Krásné prožití velikonočních svátků vám přeje Ashinka a Nelinka s paničkou.

16. duben 2011 23:53:25

HAFÍNKY KAMARÁDI,MUSÍM SE VÁM POCHLUBIT,CO JSME DNESKA DĚLALY S PÁNÍČKAMA.JELY JSME NA VÝLET NA ROZHLEDNU DIANA.KDYŽ NÁS LANOVKA VEZLA NAHORU,TROŠKU JSEM BYLA STRNULÁ A ANI JSEM SE NEHLA,MOC JSEM SE BÁLA,ALE KDYŽ JSME DOJELY A VYSTOUPILY,TAK TO BYLO UŽ LEPŠÍ.MOC SE MI TAM LÍBILO A NELINKCE TAKY.PĚKNĚ JSME SE S NELINKOU PROBĚHLY V LESE.PÁNÍČEK MI HÁZEL KLACÍKY A JÁ ZA NIMA BĚHALA JAKO BLÁZEN.UŠLY JSME 3,5 KM,ALE JÁ BYCH UŠLA KLIDNĚ JEŠTĚ VÍC.NELINKA MÁ MALINKÉ NOŽKY,TAK SE RYCHLE UNAVÍ,ALE JÁ BYCH VYDRŽELA JEŠTĚ JEDNOU TO SAMÉ.TOLIK MÁM ENERGIE KAMARÁDI.ALE UŽ JDU SPINKAT,PŘEJI VÁM DOBROU NOC.VAŠE ASHINKA.

25. březen 2011 22:21:26

HAFÍNKUJI VÁS KAMARÁDI MOJI.MOC VÁM DĚKUJI ZA POSLANÉ KOSTIČKY A PŘÁNÍČKA,VE KTERÝCH VÍTÁTE JARO.TAKÉ VÁM CHCI POPŘÁT KRÁSNÉ JARO.AŤ VÁS KAMARÁDI SLUNÍČKO HŘEJE DO KOŽÍŠKŮ A AŤ VÁS SLUNÍČKO A DOBRÁ NÁLADA PROVÁZÍ KAŽDIČKÝ DEN VAŠEHO ŽIVOTA.MÁM VÁS MOC RÁDA KAMARÁDI MOJI.A JSEM RÁDA,ŽE VÁS VŠECHNY MÁM.KRÁSNÉ JARNÍ DNY VÁM ZE SRDÍČKA PŘEJE,VAŠE ASHINKA.HAF.

8. březen 2011 14:40:24

HAF KAMARÁDI,PŘEJI VÁM KRÁSNÝ SLUNÍČKOVÝ DEN.A HLAVNĚ JSEM PŘIŠLA POPŘÁT VŠEM PANIČKÁM KRÁSNÝ DEN MDŽ.HODNĚ MOC LÁSKY A NĚHY.ŽÁDNÉ STAROSTI.PROSTĚ SI HO UŽIJTE.A VY MUŽSKÝ SE JEN DÍVEJTE,NEBO SE K NÁM PŘIDEJTE A OSLAVTE HO S NÁMI.ALE NEZAPOMEŇTE,TENHLE DEN JE NÁŠ,JEN NÁŠ.HAF ASHINKA S PANIČKOU.

12. únor 2011 13:50:08

HAF,MOJI MILÍ CHLUPATÍ KAMARÁDI A JEJICH PÁNÍČCI,MOC VÁM VŠEM DĚKUJEME ZA POSLANÉ KOSTIČKY A DOPÍSKY OD VÁS.MOC SI TOHO VÁŽÍME A MÁME VÁS VŠECHNY MOC RÁDI.PANIČKA TEĎ MOC NESTÍHÁ.ALE KOSTIČKY VÁM VŽDYCKY BĚŽÍME POSLAT.CHTĚLI JSME TAKÉ MOC PODĚKOVAT VŠEM CO NEMAJÍ ZAPNUTÉ KOSTIČKY A PŘESTO JE POSÍLAJÍ.JSTE MOC HODNÍ.TAKÉ VÁM PŘEJEME KRÁSNÉHO VALENTÝNA.HODNĚ MOC ZDRAVÍČKA,LÁSKY A NÁM ZVÍŘÁTKŮM NĚJAKOU TU DOBROTU NA ZUB.URČITĚ SI JI ZASLOUŽÍME A PODRBÁNÍ NA BŘÍŠKU A ZA OUŠKAMA.TO MÁME MOC RÁDI.MĚJTE MO KRÁSNĚ A UŽÍVEJTE SI SLUNÍČKA.HAF,ASHINKA A NELINKA S PANIČKOU.

31. prosinec 2010 23:16:13

HAF MOJI KAMARÁDI,MOC BYSME VÁM CHTĚLI S PANIČKOU PODĚKOVAT ZA VAŠI PŘÍZEŇ A ZA VAŠE PŘÁTELSTVÍ.MOC SI TOHO VÁŽÍME.MÁME VÁS MOC RÁDI.TAKÉ BYCHOM VÁM CHTĚLI POPŘÁT K DOVRŠENÍ DALŠÍHO ROKU.PRO NĚKOHO BYL ÚSPĚŠNÍ,PRO JINÉHO MÉNĚ.ALE NEJHLAVNĚJŠÍ JE,ŽE MÁME JEDEN DRUHÉHO A ŽE SE MÁME RÁDI.A MÁME KOLEM SEBE NĚKOHO,KDO MÁ RÁD NÁS.MĚJTE RÁDI SVÉ MILÁČKY.ZASLOUŽÍ SI TO.PROTO VÁM S PANIČKOU PŘEJEME VŠECHNO NEJLEPŠÍ,HODNĚ POHODY,ŠŤASTNÉ NÁHODY,ŽÁDNÉ NEHODY,VÝZNAMNÉ DOHODY,LEGRAČNÍ PŘÍHODY A DALŠÍ ŽIVOTA VÝHODY.TAKÉ PŘEJEME 12 MĚSÍCŮ BEZ NEMOCI,53 TÝDNŮ ŠTĚSTÍ,366 DNÍ BEZ STAROSTÍ,8784 HODIN LÁSKY A PŘÁTELSTVÍ A 527040 MINUT JEDINEČNÝCH OKAMŽIKŮ.TO VŠECHNO VÁM PŘEJEME OD SRDÍČKA.ASHINKA A NELINKA S RODINKOU.MĚJTE PĚKNÝ A ÚSPĚŠNÝ ROK 2011.

24. prosinec 2010 11:51:35

HAFÍNKY KAMARÁDI,MOC VÁM VŠEM DĚKUJEME ZA MILÁ PŘÁNÍČKA K VÁNOCŮM.MOC SI JICH S PANIČKOU VÁŽÍME A TAKÉ BYSME VÁM CHTĚLI POPŘÁT KRÁSNÉ VÁNOCE,KRÁSNÝ ŠTĚDRÝ DEN A DO NOVÉHO ROKU,HODNĚ ZDRAVÍČKA,ŠTĚSTÍČKA A HLAVNĚ HODNĚ LÁSKY.JSTE OPRAVDU PRIMA PŘÁTELÉ.TAKÉ BYSME NEMĚLI ZAPOMÍNAT NA TY,KTEŘÍ UŽ TU S NÁMI NEMOHOU BÝT,ALE MÁME JE ULOŽENÉ HLUBOKO V SRDCI.POJĎTE JIM S NÁMI POPŘÁT KRÁSNÉ VÁNOCE A ŘÍCT JIM,ŽE JSME NA NA NĚ NEZAPOMNĚLI A ŽE JSOU POŘÁD S NÁMI.ŽE NÁS Z NEBE CHRÁNÍ,JAKO STRÁŽNÍ ANDĚLÉ A ŽE NAŠE VZPOMÍNKY NA NĚ,NÁM POMÁHAJÍ ŽÍT.MĚJTE SE MOC RÁDI A BUĎTE NA SEBE I NA SVÉ MILÁČKY HODNÍ.PŘEJEME VÁM KRÁSNÝ ŠTĚDRÝ DEN,DEN PLNÝ POHODY,POROZUMNĚNÍ A KLIDU.KRÁSNÉ SVÁTKY VÁNOČNÍ PŘEJÍ ASHINKA A NELINKA S RODINKOU.

10. prosinec 2010 23:13:16

HAF KAMARÁDI,TAK SI PŘEDSTAVTE,CO JSEM DNESKA DĚLALA.JÁ JSEM PANIČCE POMÁHALA PÉCT CUKROVÍ,A TO JE PANEČKU ZÁBAVA.TAKÉ JAKO POŘÁDNÁ PEKAŘKA JSEM MĚLA VŠUDE PO SOBĚ MOUKU A CUKR A TO,CO JSEM NAPEKLA,TO JSEM TAKÉ MUSELA OCHUTNAT.A NEBYLO TO VŮBEC ŠPATNÝ.NEJVÍCE SE NÁM POVEDLY VANILKOVÝ ROHLÍČKY,TY JSOU OPRAVDU MOC DOBRÝ.A ZÍTRA BUDEME PÉCT KOŠÍČKY A TY SE MUSÍM JEŠTĚ NAUČIT.TAKŽE VÁM ZÍTRA ŠTĚKNU,JAK SE NÁM POVEDLY.A CO VY KAMARÁDI,RÁDI SE DOZVÍME,JAK VY POMÁHÁTE PÁNEČKŮM PÉCT CUKROVÝ A HLAVNĚ NÁS ZAJÍMÁ,VAŠE OCHUTNÁVÁNÍ.PŘEJEME VÁM DOBROU NOC A KRÁSNÉ SOBOTNÍ VSTÁVÁNÍ.HAF ASHINKA S PANIČKOU.

5. prosinec 2010 17:42:14

MILÝ KAMARÁDI,PROTOŽE JE VÁS HROZNĚ MOC A PANIČKA BY NESTIHLA VŠEM POPŘÁT,TAK VÁM NAPÍŠE JEDNO PŘÁNÍČKO,KTERÉ BUDE PATŘIT VÁM VŠEM.PŘEJEME VÁM KRÁSNOU MIKULÁŠSKO-ANDĚLSKO-ČERTOVSKOU NEDĚLKU.PŘEJEME VÁM,TAKÉ BOHATOU NADÍLKU A POSÍLÁME JEDNU BÁSNIČKU. MIKULÁŠ JE MILÝ DĚDA,HODNÉ PEJSKY,KONÍČKY A KOČIČKY HLEDÁ.Z BRADY MU BÍLÉ VOUSY VISÍ,RADOST Z NĚHO VŽDYCKY ČIŠÍ.NA ZÁDECH MÁ NŮŠÍ PLNOU,VŠICHNI ČEKAJÍ, CO LETOS DOSTANOU.V TÉ NŮŠI MÁ KOSTIČKY,JABLÍČKA I MYŠIČKY PRO HODNÉ PEJSKY,KONÍČKY,KOČIČKY A PÁNÍČKY.A SEBOU MÁ POMOCNÍKY,TAKÉ MAJÍ PLNÉ VAKY.DOBRŮTKY UŽ ROZDALY,PODĚKOVÁNÍ UŽ DOSTALY,BUDOU SE ZAS TĚŠIT ZA ROK,NAVŠTÍVÍ NÁS S NŮŠI DOBROT.HAF,KAMARÁDI,PŘEJEME VÁM KRÁSNÉHO MIKULÁŠE.ASHINKA A NELINKA S PANIČKOU.

28. listopad 2010 14:20:50

HAF MOJI ZLATÍ KAMARÁDI,PANIČKA SI ŘEKLA,ŽE SI UDĚLÁ ČAS A NĚCO VÁM KAMARÁDI NAPÍŠEME.A NEDĚLÁME ROZDÍLY.TOTO PŘÁNÍ PATŘÍ VŠEM.CHCEME VÁM POPŘÁT KRÁSNOU PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLI.JE KRÁSNĚ MRAZIVÁ.ŘÍKEJTE SI CO CHCETE,JE TO TAK,JAK TO MÁ BÝT.JE NÁDHERNĚ.KRÁSNĚ BÍLO A MRÁZ ZALÉZÁ POD KŮŽI.KAMARÁDI,NEDĚSTE SE,PANIČCE NEPŘESKOČILO,JEN SI TAKLE PŘEDSTAVUJE POŘÁDNOU ZIMU.ALESPOŇ NENÍ ČVACHTANICE A DÁ SE NORMÁLNĚ CHODIT A MY PEJSCI SE VRACÍME S PROCHÁZKY ČISTÝ.JE SICE HROZITÁNSKÁ ZIMA,ALE NÁM PESKŮM SE TO LÍBÍ,NE?A HLAVNĚ ČEKÁME,AŽ NAPADNE SNÍŽEK A BUDEME SI V NĚM MOCT HRÁT.MĚJTE SE MOC HEZKY A UŽÍVEJTE SI KRÁSNÉHO POČASÍ,JAK VENKU,TAK V TEPLE DOMOVA.PŘEJEME VÁM KRÁSNÉ PŘEDVÁNOČNÍ CHVÍLE STRÁVENÉ S TĚMI NEJDRAŽŠÍMI.HAF ASHINKA.

4. září 2010 19:54:07

MILÝ DENÍČKU,PANIČKA OPRAVDU OD ŘÍJNA KONČÍ S KOSTIČKOVÁNÍM.NENÍ NORMÁLNÍ,ABY JSME ROZDALY 5000 KOSTIČEK A VRÁTILY NÁM 1000 KOSTIČEK I MÉNĚ.CHODÍME SEM RÁDI A MÁME SVÉ KAMARÁDY,ALE I KAMARÁD MŮŽE ZRADIT,KDYŽ JDE O SOUPEŘENÍ.TAKŽE BUDEME KOSTIČKOVAT JEN DO KONCE ZÁŘÍ.JE TO SMUTNÉ,ALE JE TO TAK.UVAŽUJEME O TOM,ŽE SMAŽEME I PROFILY.PANIČKA TO VYDRŽELA ROK.ALE ZABÍRÁ TO HODNĚ ČASU A ALESPOŇ BUDE VÍCE S NÁMA.A KAMARÁDI NEZLOBTE SE,ALE JINAK TO NEJDE.HAF ASHINKA.

13. srpen 2010 21:43:07

HAF KAMARÁDI,MOC VÁS PO DLOUHÉ DOBĚ ZDRAVÍM A PŘEJI VÁM LEPŠÍ POČASÍČKO,NEŽ KTERÉ MÁME MY.U NÁS POŘÁD PRŠÍ A PRŠÍ A VŮBEC SE TO NELEPŠÍ.SLUNÍČKO SE ZASE NĚKAM SCHOVALO A NECHCE VYLÉZT.PANIČKA NEMÁ VŮBEC NÁLADU.PŘIJELY JSME Z TEPLOUČKA DO TAKOVÉHLE ZIMY.KDYBY ALESPOŇ NEPRŠELO.TAKÉ SE PANIČKA VŠEM OMLOUVÁ,ALE ZASE ZAČALA CHODIT DO PRÁCE A NEMÁ ČAS ODEPISOVAT NA VZKAZÍKY OD VÁS.ALE MÁM VÁM VYŘÍDIT,JAK SE OBJEVÍ TROŠKA TOHO DRAHOCENÉHO ČASU,TAK VŠEM ODEPÍŠE.VY TO JISTĚ POCHOPÍTE.JINAK,MÁME VÁS MOC RÁDI A DĚKUJEME VÁM ZA KOSTIČKY A VZKAZÍKY,KTERÉ NÁM POSÍLÁTE.MĚJTE SE MOC HEZKY.HAF ASHINKA S PANIČKOU.

4. červenec 2010 17:36:56

HAF KAMARÁDI,TO JSOU TEDA VEDRA,CO?UŽ SE TĚŠÍM K VODĚ.JÁ VODU PROSTĚ ZBOŽNUJU.A CO VY?VODA JE PRIMA.JINAK JSEM VÁM PŘIŠLA ŠTĚKNOUT,ŽE TADY OD 7.7-18.7.2010 NEBUDEME.URČITĚ NA VÁS VŠECHNY BUDU MYSLET,ALE FYZICKY BUDU V MAĎARSKU U BALATONU.PANIČKA TAM JEDE NA DOVČU A VEZME NÁS SEBOU.BEZ NÁS BY PRÝ NEJELA.JEŠTĚ SE TEDY S VÁMI NELOUČÍM,ALE UŽ TU MOC NEBUDEME,MUSÍME BALIT.JEŠTĚ JSEM VÁM CHTĚLA PODĚKOVAT ZA DALŠÍ MEDAILIČKU.JSTE MOC HODNÍ.HAF ASHINKA.

15. červen 2010 23:29:38

HAFÍNKY KAMARÁDI,PANIČKA MĚ PŘIHLÁSILA DO SOUTĚŽE,PSI MĚSÍCE ČERVENCE A SRPNA.JESTLI SE VÁM BUDE CHTÍT,MŮŽETE MI PŘIHODIT NĚJAKÝ TEN HLÁSEK.ALE PANIČKA SI OD TÉTO SOUTĚŽE NIC NESLIBUJE,JELIKOŽ UŽ VÍ,JAK TO ASI DOPADNE.ZASE VYHRAJE TEN,KDO MÁ TADY NEJVÍCE PROFILŮ.JE TO SMUTNÉ,ALE JE TO TAK.NEBO,MYSLÍTE,ŽE JE TO HLOUPOST?JÁ MYSLÍM,ŽE MÁ PANIČKA PRAVDU.HAF ASHINKA.

10. červen 2010 23:59:20

HAF KAMARÁDI,PANIČKA SE OMLOUVÁ,ALE JDE ZÍTRA DO PRÁCE A NEBUDE MOCI VRACET KOSTIČKY PŘES DEN,ALE VRÁTÍ VÁM JE VEČER.TAKŽE MI MŮŽETE DÁT KOSTIČKY,PANIČKA VÁM JE URČITĚ VRÁTÍ.ASHINKA.

10. červen 2010 21:30:02

HAF KAMARÁDI,TO JE POČASÍČKO.TAKOVÉ VEDRO.CHTĚLO BY TO NĚKAM K VODĚ.ALE MÁME JEDNO AUTO A TO SI VZAL PÁNÍK.TAK MĚ MUSÍ STAČIT VODIČKA,KTEROU MĚ PANIČKA POLEJE.ALE,I TO MI STAČÍ.PROTOŽE,BEZ VODY TO PROSTĚ V TOMHLE HICU NEJDE.ALE JINAK TO BYLO FAJN.BYLY JSME SE PROBĚHNOUT V LESÍKU A HNED JSEM SI DOMŮ PŘINESLA JEDNOHO NEPŘÍJEMNÉHO ZVÍŘECÍHO KAMARÁDA.PANIČKA HNED,ŽE MI HO VYNDÁ.TAK MĚ NASTŘÍKALA NĚJAKÝM SPREJEM.TEN HO PRÝ ZAŽENE.ALE DRŽEL SE JAKO KLÍŠTĚ.TAKŽE VZALA OLEJ A UŽ TO JELO.BYLA JSEM JAKO POKUSNEJ KRÁLÍK.HLAVNĚ,ŽE UŽ JE PRYČ.TAKÉ JSTE SI KAMARÁDI DONESLY TOKOVÉHO KAMARÁDA?ŽÁDNEJ MED TO TEDA NENÍ.HAF KAMARÁDI,MĚJTE SE HEZKY A POZOR NA KLÍŠŤATA.ASHINKA.

16. květen 2010 11:59:09

HAF KAMARÁDI,TAK DNESKA SLAVÍM.JSOU MI UŽ 2 ROKY.VŠEM KAMARÁDŮM,KTEŘÍ SI NA MĚ VZPOMNĚLY MOCKRÁT DĚKUJI.TAKÉ DĚKUJI ZA DÁREČKY,KTERÉ JSEM OD VÁS DOSTALA.MÁM Z NICH VELIKOU RADOST.VAŠE ASHINKA.PS:HONEM UTÍKÁM POPŘÁT OBĚMA BRÁŠKŮM,KTEŘÍ JSOU TAKÉ TADY NA HAFÍKÁCH.JE TO ASBONEK A ARISTONEK FIDO.HONEM BĚŽÍM.

15. květen 2010 22:34:38

HAF KAMARÁDI,TAK SE MI TO BLÍŽÍ.MOJE DRUHÉ NAROZENINY.BUDU O ROK STARŠÍ.VŠEM CO SI NA MĚ VZPOMENOU MOC DĚKUJI.HAF ASHINKA.

12. duben 2010 14:06:46

HAF MOJI OPRAVDOVÍ KAMARÁDI,PANIČKA MĚ PŘIHLÁSILA DO SOUTĚŽE NEJ OČI.TAK JESTLI CHCETE,TAK MI MŮŽETE POSLAT HLÁSKY.SAMOZŘEJMĚ,BY SI MOHLA PANIČKA VYTVOŘIT MILION PROFILŮ A POSLAT MI TY HLÁSKY SAMA,ALE JE TO PŘECI SOUTĚŽ,KAM CHODÍ PLNO JINÝCH LIDÍ A HODNOTÍ SPRAVEDLIVĚ.ALESPOŇ,TAK BY TO MĚLO BÝT.ALE JAK UŽ PANIČKA ZJISTILA,TAK TO TADY NEFUNGUJE.NĚKTEŘÍ UŽIVATELÉ TO BEROU FAKT VÁŽNĚ A MAJÍ TU VYTVOŘENÝCH PLNO PROFILŮ.JE TO FAKT HNUSNÝ.PANIČKA KOSTIČKUJE JAK BLÁZEN A NA PRVNÍ TŘI MÍSTA SE NIKDY DOSTAT NEMŮŽEME.TAKŽE PŘEMÝŠLÍ,ŽE NÁM KOSTIČKY V KVĚTNU ZAVŘE A BUDEME SEM CHODIT JEN OBČAS.OPRAVDU JE TO ZTRÁTA ČASU.A BUDEME CHODIT VÍC VEN.HAF ASHINKA.

31. březen 2010 17:13:51

HAF KAMARÁDI,MOC DĚKUJI ZA KOSTIČKY A DALŠÍ MEDAILI.VŠEM SE MOC OMLOUVÁM,ALE PANIČKA NEMÁ VŮBEC ČAS VRACET KOSTIČKY.JE OD RÁNA DO VEČERA V PRÁCI,TAKŽE VŽDYCKY SKUSÍ VRACET KOSTIČKY,DOKUD SE JÍ NEZAVŘOU OČKA.ALE MÁME VÁS RÁDI,I KDYŽ NEODEPISUJEME ANI VZKAZÍKY.PANIČKA SE SNAŽÍ,ALE TEN INTERNET JE TAK MOC POMALEJ.VŠEM MOC DĚKUJI.MÁM VÁS RÁDA.VAŠE ASHINKA.JINAK PŘEJEME VŠEM KAMARÁDŮM I JEJICH PÁNEČKŮM VESELÉ VELIKONOCE A BOHATOU POMLÁZKU.HAF ASHINKA

13. únor 2010 23:54:53

MILÍ KAMARÁDI,PANIČKA SE VŠEM OMLOUVÁ,ALE MĚLA JSEM TEĎ NĚJAKÉ ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY A MUSELA JSEM HODNĚ ČASU TRÁVIT U PANA DOKTORA.JAK PANIČKA ŘÍKÁ,NEMOCI SE ANI ZVÍŘÁTKŮM NEVYHNOU A JE TO HROZNÉ.A NEVYPADÁ TO TEDA VŮBEC RŮŽOVĚ.TAKŽE BOHUŽEL NEBUDEME MOCI VRACET KOSTIČKY.NENÍ NA TO ČAS.ZDRAVÍČKO,JE URČITĚ DŮLEŽITĚJŠÍ,NEMYSLÍTE?.PANIČKA MI NECHÁ KOSTIČKY OTEVŘENÉ,TAK JESTLI CHCETE,TAK MI KOSTIČKY MŮŽETE DÁT,A JESTLI NE,TAK NEVADÍ.JINAK VŠEM KAMARÁDŮM A JEJICH PÁNEČKŮM PŘEJI KRÁSNÉHO VALENTÝNA,HODNĚ MOC LÁSKY A HLAVNĚ ZDRAVÍČKO,PROTOŽE HO MÁME HROZNĚ MOC KŘEHKÉ A VZÁCNÉ A NIC NÁM HO NENAHRADÍ.HAFÍ MOJI MILÁČCI,UŽIJTE SI VALENTÝNA.ASHINKA

30. prosinec 2009 20:04:56

HAF MOJI VĚRNÍ KAMARÁDI.PANIČKA SE VŠEM OMLOUVÁ,ALE ČAS JÍ NEDOVOJÍ KAŽDÉMU Z VÁS ODPOVĚDĚT A POSLAT PŘÁNÍČKO.TAKŽE PŘEJEME VŠEM KAMARÁDŮM A JEJICH PÁNEČKŮM KRÁSNÉHO SILVESTRA A DO NOVÉHO ROKU VŠECHNO NEJLEPŠÍ,HODNĚ ZDRAVÍ A LÁSKY A VÍCE VOLNÉHO ČASU.VŠEM POSÍLÁM ČUMÁČKOVOU.ASHINKA.

13. prosinec 2009 15:02:39

HAF KAMARÁDI,PŘEJI VŠEM POKLIDNOU TŘETÍ ADVENTNÍ NEDĚLI.ASHINKA

29. listopad 2009 13:36:24

HAFOJKY VŠICHNI KAMÁRÁDI,PŘEJU VÁM PRIMA ADVENTNÍ NEDĚLI A PĚKNÝ START DO NOVÉHO TÝDNE.ŘEKNU VÁM,U NÁS UŽ JE TEDA KOSA.JENOM ČEKÁM,AŽ PŘIJDE MŮJ BÍLÝ KAMARÁD A TROŠKU MĚ ROZVESELÍ.UŽ,ABY TU BYL.HAFOJKY VŠEM ASHINKA.

12. listopad 2009 15:18:04

MOJI MILÝ KAMARÁDI,TAK SE ZASE PO ČASE OZÝVÁM.DNESKA TO BYLO FAJN.PANIČKA MÁ DNESKA VOLNO,TAKŽE NÁS VEME NA POŘÁDNOU PROCHÁZKU.JÁ MILUJU POŘÁDNĚ DLOUHÝ PROCHÁZKY.JENOM TEN KAMARÁD MI NĚJAK CHYBÍ.S NELINKOU TOLIK SKOTAČIT NEMŮŽU.PANIČKA NĚKDY ŘÍKÁ,ŽE AŽ NA NI JEDNOU SKOČÍM,TAK JÍ ZLOMÍM VAZ.ALE ONA NEVÍ,ŽE JÁ SI DÁVÁM POZOR A JENOM TO TAK VIPADÁ.NELINKA SE NENECHÁ,ONA JE STATEČNÁ.DŮKAZEM JSOU NAŠE VIDEA.ONA MI NĚKDY DÁVÁ KAPKY,NE JÁ JÍ.TAK SE ZATÍM MĚJTE,VEČER PÍSNU,JAKÁ BYLA TA PROCHAJDA.HAFOJKY ASHINKA.

26. srpen 2009 21:40:31

MILÝ DENÍČKU A KAMARÁDI,TAK JSME SE VRÁTILY Z DOVOLENÉ.BYLO TO FAJN.HLAVNĚ JSME BYLY S PANIČKOU A NE V NĚJAKÉ KLECI V ÚTULKU.CESTOVÁNÍ BYLO FAJN,PANIČKA NÁM DĚLALA ČASTĚJŠÍ PŘESTÁVKY.UŽ JSME ALE RÁDI,ŽE JSME DOMA.PRO NÁS PEJSKY JE V ITÁLII MOC VELKÉ TEPLO.HAF ASHINKA

3. srpen 2009 23:01:34

MOJI MILÍ KAMARÁDI,KDYBY JSTE TAK TUŠILI,CO JSME DNESKA S NELINKOU ABSOLOVALY.PANIČKA NÁS TOTIŽ CHCE VZÍT NA DOVČU DO ITÁLIE,TAK JSME DNESKA MUSELI VŠECHNO ZAŘÍDIT.A BYLO TOHO HODNĚ.A TO NEJHLAVNĚJŠÍ BYL NÁŠ PAN DOKTOR A POVINNÉ OČKOVÁNÍ,A NELINKA NA TOM BYLA JEŠTĚ HŮŘ,ALE TO SE VÁM POCHLUBÍ ANA SAMA.JÁ JSEM DOSTALA POUZE VČELIČKU DO NOŽIČKY,ALE STEJNĚ TO PĚKNĚ ZAŠTÍPALO.TAKŽE KAMARÁDI,NEBYLA TO DNESKA ŽÁDNÁ LEGRACE.PANA DOKTORA VIDÍME RÁDI,ALE VČELIČKU UŽ DLOUHO NECHEME VIDĚT.TAK ZASE NĚKDY.HAF ASHINKA

3. srpen 2009 22:55:38

MŮJ MILÝ DENÍČKU,TAK JSEM SE KONEČNĚ DOČKALA.PANIČKA MI UŽ KONEČNĚ DOPSALA MŮJ RODOKMEN.UŽ BYLO NA ČASE.HAF ASHANTI

26. červenec 2009 20:43:24

MŮJ MILÝ DENÍČKU,DLOUHO JSME SE NEVIDĚLY,ALE DNESKA TO PANIČKA NAPRAVÍ.BYLO SICE OŠKLIVÉ POČASÍ,ALE I TAK JSME SI S NELINKOU UŽILY PROCHÁZEK AŽ,AŽ.A BYLY JSME I NA NAŠEM OBLÍBENÉM LETIŠTI,KDE JSME SE PĚKNĚ VYBĚHALY JAKO VŽDYCKY.A ZOPAKOVALY JSME SI PÁR POVELŮ,KTERÉ JSOU DŮLEŽITÉ.A TAKÉ K NÁM PŘIJELA PANIČKY NETEŘ MICHALKA,KTERÉ JSOU TŘI ROKY A MÁME JÍ MOC RÁDI.PĚKNĚ S NÁMI DOVÁDÍ A UMÍ SI S NÁMI PĚKNĚ HRÁT.BYLY JSME TAKÉ S MICHALKOU U VODY A BYLO TO PRIMA.TAK KAMARÁDI ZASE NĚKDY.HAF ASHINKA

5. červenec 2009 22:19:07

KAMARÁDI JEŠTĚ NĚCO.PANIČKA NÁM DO PROFILŮ PŘIDALA PÁR VIDEÍ.TAK,JESTLI SE CHCETE PODÍVAT A DÁT NÁM KOSTIČKY,TAK SE MRKNĚTE.HAF ASHINKA

5. červenec 2009 21:20:46

HAF KAMARÁDI,HÁDEJTE,KAM NÁS DNESKA PANIČKA VZALA NAŠÍM OBLÍBENÝM AUTÍČKEM.JELI JSME NA ANDĚLSKOU HORU.JE TAM KRÁSNÝ ČERSTVÝ VZDUCH A NAVÍC MEZI STROMEČKAMA NENÍ TAKOVÉ HORKO,COŽ NÁM PEJSKŮM VYHOVUJE.TAKŽE JSME VYLEZLY AŽ NAHORU K HRADU.TAM JSME SE DLOUHO PROCHÁZELY.BYL TO FAJN VÝLET.HAF ASHINKA

4. červenec 2009 22:39:10

MILÝ DENÍKU,ANI VČERA,ANI DNESKA JSEM SI MOC NEZABĚHALY.POŘÁD PRŠÍ,JSOU BLESKY A HLAVNĚ TY RÁNY.NELINKA TO ZNÁ,ALE JÁ SE TOHO BOJÍM.A JEŠTĚ DO TOHO TY KRAVIČKY.JÁ BYCH SE RÁDA S NIMA KAMARÁDILA,ALE PANIČKA MĚ RADŠI DALA NA VODÍTKO.JÁ JSEM TOTIŽ CHTĚLA JÍT ZA NIMA,SKAMARÁDIT SE,ALE JAK SEM SE PŘIBLIŽOVALA,TAK MĚ ASI SLYŠELY A ZAČALY,TAK DIVDĚ POBÍHAT A BUČEK,ŽE JSEM ŠLA RADŠI DÁL OD NICH.DOUFEJME,ŽE TU TRAVIČKU RYCHLE SPASOU A PŮJDOU SE PÁST ZASE JINAM.NÁM SE TAM LÍBÍ,A BYLO BY ŠKODA,KDYBY JSME TAM UŽ NEMOHLY.ASHANTI

2. červenec 2009 22:10:08

DENÍČKU,PSÍ KÁMOŠI JSOU OPRAVDU FAJN,ALE ČLOVĚČÍ,TAKY NEJSOU ŠPATNÍ.NĚKDY VYMYSLÍ TOLIK BLBOSTÍ,ŽE MY PEJSKOVÉ JENOM VALÍME KUKADLA.VYMYSLÍ NÁM TOLIK VĚCÍ,PŘI KTERÝCH SE POŘÁDNĚ VYBLBNEME,A ONI S NÁMI.HAF ASHINKA

1. červenec 2009 23:15:05

MILÝ DENÍČKU,PANIČKA NÁM PRÁVĚ TEĎ DÁVÁ NA NAŠE PROFILY TY FOTEČKY.TAK,KAMARÁDI,JESTLI CHCETE,TAK SE MRKNĚTE DEJTE NÁM KOSTIČKY.DĚKUJEME.ASHANTI

1. červenec 2009 01:46:17

HAF DENÍČKU,PANIČKA TI ZAPOMNĚLA NAPSAT,ŽE NAFOTILA PÁR FOTEČEK MĚ A NELINKY.DNESKA,BY JE NÁM MĚLA PŘIDAT NA NAŠE PROFILY.JINAM KAMARÁDI MĚJTE SE FAJN A VYSPINKEJTE SE DO RŮŽOVA.HAF ASHANTI.A NEZLOBTE SVOJE PANIČKY A PÁNEČKY.JSOU TO NAŠE ZLATÍČKA.MY JE OBČAS ZLOBÍME,ALE ONI VÍ,ŽE CHCEME PO NICH JEDINÉ,JEJICH LÁSKU A POZORNOST.A MY JIM TU LÁSKU VRÁTÍME MILIONKRÁT VĚTŠÍ.ASHINKA

30. červen 2009 19:41:28

MŮJ DENÍČKU,TAK DNESKA JSEM POZNALA,JAK NÁS PANIČKA MILUJE.VŠECHNO MI ODPUSTILA A KOUPILA MI KOSTIČKY,ABYCH SE JÍ UŽ NEPOUŠTĚLA DO JEJICH BOTIČEK.A DOKONCE JSME JELI K NAŠEMU OBLÍBENÉMU RYBNÍKU,KDE SE NÁM TAK LÍBÍ,A KDE SE POŘÁDNĚ S NELINKOU VYBLBNEME.ASHANTI

30. červen 2009 04:03:22

MŮJ MILÝ DENÍČKU,AŽ TI BUDU VYPRÁVĚT,CO JSEM VYVÁDĚLA,KDYŽ PANIČKA PŘIŠLA Z NOČNÍ A ZAVŘELA SE DO POKOJE A NECHALA NÁS V PŘEDSÍNI SAMOTNÉ,TAK BUDEŠ VALIT LISTY.CO JSEM UDĚLALA JE HROZNÉ A HROZNĚ SE STYDÍM.ZOZCUPOVALA JSEM VŠECHNY BOTY,CO BYLY NA MÝCH OČÍCH.KDYŽ PANIČKA VYLEZLA Z POKOJE NEVĚŘILA SVÝM OČÍM.OD TÝ DOBY,SEMNOU NEMLUVÍ.CHODÍ KOLEM MĚ,JAKO BYCH BYLA VZDUCH.ZÍTRA TI NAPÍŠU,JESTLI SEMNOU UŽ MLUVÍ.HAF ASHANTICE

28. červen 2009 23:56:17

MŮJ ZLATÝ DENÍČKU,DNESKA JSME MĚLI BEZVA DEN.JELI JSME S PANIČKOU NA LETECKÝ DEN.PO NEBI LÉTALY VELKÝ PTACI,JEDINÝ CO NÁM PEJSKŮM VADÍ JE,JAK JSOU TY PTÁCI HLUČNÝ.BOLÍ NÁS PAK HROZNĚ OUŠKA,A TO NENÍ NIC PŘÍJEMNÉHO.JÁ MYSLÍM,ŽE SE MNOU KAMARÁDI SOUHLASÍTE.VŮBEC JSME SE NETĚŠILI DOMŮ,BYLO TO TAM MOC FAJN.HAF ASHANTI

27. červen 2009 16:34:25

MŮJ MILÝ DENÍČKU,VYPADÁ TO,ŽE PANIČKA SE CÍTÍ LÉPE,TAKŽE NÁM ZAČNOU PRAVIDELNÉ VÝLETY AUTÍČKEM,KTERÉ TAK MILUJEME.NEJVÍCE SE TĚŠÍME NA LETIŠTĚ,KDE LÍTÁME JAKO BLÁZNI ZA KLACKEM,KTERÝ NÁM PANIČKA HÁZÍ,TAKŽE SE MOC TĚŠÍME.HAF ASHANTI

27. červen 2009 16:34:25

MŮJ MILÝ DENÍČKU,VYPADÁ TO,ŽE PANIČKA SE CÍTÍ LÉPE,TAKŽE NÁM ZAČNOU PRAVIDELNÉ VÝLETY AUTÍČKEM,KTERÉ TAK MILUJEME.NEJVÍCE SE TĚŠÍME NA LETIŠTĚ,KDE LÍTÁME JAKO BLÁZNI ZA KLACKEM,KTERÝ NÁM PANIČKA HÁZÍ,TAKŽE SE MOC TĚŠÍME.HAF ASHANTI

24. červen 2009 00:02:05

MŮJ MILÝ DENÍČKU,VČERA JSME NIKDE NEBYLI,JEN JSME SE TAK POVALOVALI S PANIČKOU V PELÍŠKU.BYLO TO ALE BEZVA.PĚKNĚ PŘITULENÍ K PANIČCE.UŽ SE ,ALE TĚŠÍME,AŽ PANIČCE BUDE DOBŘE A PŮJDEME NĚKAM DO LESA,NEBO POJEDEME AUTÍČKEM NA LETÍŠTĚ.VE MĚSTĚ JE TO NUDA.VŠUDE CHODNÍKY A SILNICE ,A ŽÁDNÁ TRAVIČKA NA BĚHÁNÍ,NEBO PROCHÁZKU.HAF ASHANTI

22. červen 2009 10:49:40

DNESKA JSEM SI MOC BĚHÁNÍ NEUŽILA.NEBYLA JSEM DNESKA NIKDE.PANIČKA JE TOTIŽ NEMOCNÁ A TO ZNAMENÁ,ŽE SE VÝLET DNESKA ŽÁDNÝ NEKONAL.POUZE PROCHÁZKA A ZPÁTKY DO PELÍŠKU.JÁ MÁM MOC RÁDA PROCHÁZKY,ALE NEDÁ SE NIC DĚLAT.AŽ BUDE PANIČCE ZASE DOBŘE,TAK NÁM TO VYNAHRADÍ.HAF ASHANTI

21. červen 2009 10:40:34

MILÝ DENÍČKU,DNESKA JSME BYLI NA LETIŠTI S CELOU RODINOU,SICE BYLO OŠKLIVĚ,ALE NÁM PEJSKŮM TO NEVADÍ.JSME POTOM SICE ŠPINAVÝ JAKO PRASÁTKA.ALE NÁM JE DOBŘE.NEZÁVIDÍM TO PÁNEČKŮM,TI PAK S NÁMI MAJÍ VELKÉ STAROSTI.JINA BYL DNESKA PĚKNEJ DEN.HAF ASHANTI

20. červen 2009 10:35:43

DNESKA BYLO KRÁSNĚ,TAK PANIČKA VYMYSLELA PRO NÁS VÝLET.JELI JSME DLOUHO V AUTĚ.VÝLETY AUTEM MILUJEME.PŘIJELI JSME NA MÍSTO,KDE LÉTAJÍ VELCÍ PTÁCI.AKORÁT,JSOU PLECHOVÝ.URČITĚ JSTE TO VŠICHNI UHÁDLI,DOJELI JSME NA LETIŠTĚ.OBČAS JE TAM HLUČNO,ALE NÁM SE TAM LÍBÍ.MILUJEME TU ZELENOU MĚKOUČKOU TRAVIČKU,NA KTERÉ SE TAK PĚKNĚ SPINKÁ.PAC ASHANTI

19. červen 2009 05:49:51

MŮJ MILÝ DENÍČKU,DNESKA TO VYPADÁ,ŽE K VODĚ URČITĚ NEPŮJDEME,ALE NEBUDEME SMUTNÍ,PANIČKA NÁM URČITĚ NĚCO PĚKNÉHO VYMYSLÍ.MÍVÁ DOCELA DOBRÉ NÁPADY,KDYŽ JDE O VÝLET NEBO PROCHÁZKU.HAF ASHANTI

18. červen 2009 12:06:47

ZDRAVÍM VŠECHNY KAMARÁDY,PANIČKA SI DNESKA ŘEKLA,ŽE MI DO DENÍČKU TAKÉ NĚCO PĚKNÉHO NAPÍŠE.MÁME VÁM CO VYPRÁVĚT.VČERA BYLO TAK KRÁSNĚ.TAK JSME JELI S PANIČKOU K RYBNÍKU.JÁ SE VŽDYCKY K VODĚ MOC TĚŠÍM,I KDYŽ PLAVÁNÍ MI JEŠTĚ MOC NEJDE.A NELINCE ,TÉ SE VODY VŮBEC NECHCE,TAK ČEKÁ NA BŘEHU,AŽ VYLEZU A BUDU SI SNÍ HRÁT.PAC A PUSU ASHANTI.

18. červen 2009 09:01:41

DNESKA TO VYPADÁ,ŽE BUDE ZASE HEZKY.TAK JSME SI Z NELINKOU ŘEKLI,ŽE VYTÁHNEME PANIČKU NA PROCHÁZKU.PANIČKA SICE PŘIŠLA Z NOČNÍ,ALE VYSPINKÁ SE A PŮJDEME VEN.HAF ASHANTI