• Profil mazlíčka

28. srpen 2011 16:05:59

HAF KAMARÁDI,UŽ JSME DOMA.MOC VÁM VŠEM DĚKUJI ZA PŘÁNÍČKA A DÁREČKY K NAROZENINÁM.MÁM VÁS MOC RÁDA.VAŠE NELLYNKA.

14. srpen 2011 14:44:19

HAF KAMARÁDI,MĚJTE SE TU KRÁSNĚ,JEDEME NA DOVOLENKU.KOLEM 15:00 HODINY.PŘEJI VÁM KRÁSNÉ POSLEDNÍ DNY PRÁZDNIN.HAF NELLYNKA.

6. srpen 2011 17:41:23

HAF KAMARÁDI,OD 14.8.DO 26.8.JEDEME NA DOVOLENOU.NEBUDEME MOCT VRACET KOSTIČKY.JE NÁM TO MOC,ALE JAK SE VRÁTÍME,HNED TO NAPRAVÍME.TAKÉ JSEM VÁM CHTĚLA HAFNOUT,ŽE MÁM 17.8.NAROZENINKY.PŘEDEM DĚKUJI ZA VAŠE GRATULACE.MĚJTE SE MOC KRÁSNĚ A UŽIJTE SI POSLEDNÍ MĚSÍC PRÁZDNIN.VAŠE KAMARÁDKA NELLYNKA.

30. červen 2011 22:38:43

MOC BYCH VÁM ZLATÍČKA CHTĚLA HAFNOUT,ŽE VÁM MOC DĚKUJEME ZA POHÁREK PRO ASHINKU.MÁME Z NĚHO VELKOU RADOST.A JEŠTĚ VĚTŠÍ RADOST JE TA,ŽE JSTE NÁM HO VYBOJOVALY VY,KAMARÁDI,ŽE JSME SI HO NEVYHRÁLY SAMI SOBĚ,JAKO NĚKTEŘÍ.PANIČKA SE OPRAVDU MOC NEVYSPALA,BYLO TO HODNĚ TĚŽKÉ.MOC DĚKUJEME A MĚJTE SE MOC PRIMA.SLUNÍČKO AŤ VÁS HŘEJE DO KOŽÍŠKŮ,A AŤ VÁM VYJDE POČASÍČKO.POZDRÁVEK POSÍLÁ VAŠE KAMARÁDKA NELLYNKA.

1. červen 2011 12:11:28

MILÍ DENÍČKU,JELIKOŽ ASHINKA POHÁREK NEZÍSKALA,VYPÍNÁ MI PANIČKA KOSTIČKY A NECHÁME HODNOCENÍ JENOM ASHINCE.BUDE MI PO VÁS MOC SMUTNO.MĚJTE SE MOC HEZKY A NEDÁVEJTE KOSTIČKY,TĚM,CO SI TO NEZASLOUŽÍ.ONI SI KOSTIČKY DAJÍ SAMI A BUDOU SPOKOJENÝ.UŽÍVEJTE SI SLUNÍČKA,VAŠE NELINKA.

4. květen 2011 21:50:31

MILÝ DENÍČKU,JE NÁM TO MOC LÍTO,ALE PANIČKA MI VYPÍNÁ HODNOCENÍ.BUDETE MI VŠICHNI MOC CHYBĚT.PŘEJI VŠEM KRÁSNÝ MĚSÍC KVĚTEN A MĚJTE SE RÁDI.A NEBUĎTE SMUTNÍ,ALE JINAK TO NEJDE.CHTĚLA BYCH ASHINCE POMOCI K POHÁRKU.PANIČKA STEJNĚ VÍ,ŽE TO NEVYJDE,PROTOŽE VŠICHNI KAMARÁDI NEJSOU TAK HODNÍ,ALE BUDEME SE SNAŽIT,ABY ASHINKA MĚLA POHÁREK K NAROZENINÁM.TOLIK BODÍKŮ UŽ NASBÍRALA,TAK BY SI HO URČITĚ ZASLOUŽILA.MĚJTE SE MOC KRÁSNĚ.HAF NELINKA.

1. květen 2011 01:55:14

KRÁSNÝ 1.MÁJ,LÁSKY ČAS.MĚJTE SE MOC RÁDI A BUĎTE NAŠI MILÝ KAMARÁDI.KRÁSNÝ MĚSÍC KVĚTEN PŘEJÍ NELINKA A ASHINKA S PANIČKOU.


Karel Hynek Mácha - Máj 1.část

1

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář –
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá –
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. –
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou –
v čas lásky – láskou každý tvor.

Za růžového večera
pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera
daleko přes jezero hledí.
To se jí modro k nohoum vine,
dále zeleně zakvítá,
vždy zeleněji prosvítá,
až v dálce v bledé jasno splyne.
Po šírošíré hladině
umdlelý dívka zrak upírá;
po šírošíré hladině
nic mimo promyk hvězd nezírá;
Dívčina krásná, anjel padlý,
co amarant na jaro svadlý,
v ubledlých lících krásy spějí.
Hodina jenž jí všecko vzala,
ta v usta, zraky, čelo její
půvabný žal i smutek psala. –

Tak zašel dnes dvacátý den,
v krajinu tichou kráčí sen.
Poslední požár kvapně hasne,
i nebe, jenž se růžojasné
nad modrými horami míhá.
„On nejde – již se nevrátí! –
Svedenou žel tu zachvátí!“
Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá,
bolestný srdcem bije cit,
a u tajemné vod stonání
mísí se dívky pláč a lkání.
V slzích se zhlíží hvězdný svit,
jenž po lících co jiskry plynou.
Vřelé ty jiskry tváře chladné
co padající hvězdy hynou;
kam zapadnou, tam květ uvadne.

Viz, mihla se u skály kraje;
daleko přes ní nahnuté
větýrek bílým šatem vlaje.
Oko má v dálku napnuté. –
Teď slzy rychle utírá,
rukou si zraky zastírá
upírajíc je v dálné kraje,
kde jezero se v hory kloní,
po vlnách jiskra jiskru honí,
po vodě hvězda s hvězdou hraje.

Jak holoubátko sněhobílé
pod černým mračnem přelétá,
lílie vodní zakvétá
nad temné modro; tak se číle –
kde jezero se v hory níží –
po temných vlnách cosi blíží,
rychle se blíží. Malá chvíle,
a již co čápa vážný let,
ne již holoubě či lílie květ.

Karel Hynek Mácha - Máj 2.část
bílá se plachta větrem houpá.
Štíhlé se veslo v modru koupá,
a dlouhé pruhy kolem tvoří.
Těm zlaté růže, jenž při doubí
tam na horách po nebi hoří,
růžovým zlatem čela broubí.
„Rychlý to člůnek! blíž a blíže!
To on, to on! Ty péra, kvítí,
klobouk, oko, jenž pod ním svítí,
ten plášť!“ Již člůn pod skalou víže.
Vzhůru po skále lehký krok
uzounkou stezkou plavce vede.
Dívce se zardí tváře bledé
za dub je skryta. – Vstříc mu běží,
zaplesá – běží – dlouhý skok –
již plavci, již na prsou leží –
„Ha! Běda mi!“ Vtom lůny zář
jí známou osvítila tvář;
hrůzou se krev jí v žilách staví.
„Kde Vilém můj?“
„Viz,“ plavec k ní
tichými slovy šepce praví:
„Tam při jezeru vížka ční
nad stromů noc; její bílý stín
hlubokoť stopen v jezera klín;
však hlouběji ještě u vodu vryt
je z mala okénka lampy svit;
tam Vilém myšlenkou se baví,
že příští den jej žití zbaví.
On hanu svou, on tvoji vinu
se dozvěděl; on svůdce tvého
vraždě zavraždil otce svého.
Msta v patách kráčí jeho činu. –
Hanebně zemře. – Poklid mu dán,
až tváře, jenž co růže květou,
zbledlé nad kolem obdrží stán,
až štíhlé oudy v kolo vpletou.
Tak skoná strašný lesů pán! –
Za hanbu jeho, za vinu svou
měj hanu světa, měj kletbu mou!“

Obrátí se. – Utichl hlas –
Po skále slezl za krátký čas,
při skále člůn svůj najde.
Ten rychle letí, co čápa let,
menší a menší, až co lílie květ
mezi horami po vodě zajde.

Tiché jsou vlny, temný vod klín,
vše lazurným se pláštěm krylo;
nad vodou se bílých skví šatů stín,
a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“
V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“

Je pozdní večer první máj –
večerní máj – je lásky čas.
Zve k lásky hrám hrdliččin hlas:
„Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“

2

Klesla hvězda s nebes výše,
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskončené říše
padá věčně v věčný byt.
Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot, hrůzný kvíl.
„Kdy dopadne konce svého?“
Nikdy – nikde – žádný cíl.
Kol bílé věže větry hrají,
při níž si vlnky šepotají.
Na bílé zdě stříbrnou zář
rozlila bledá lůny tvář;
však hluboko u věži je temno pouhé;
neb jasna měsíce světlá moc
uzounkým oknem u sklepení dlouhé
proletši se změní v pološerou noc.
Sloup sloupu kolem rameno si podává
temnotou noční. Z venku větru vání
přelétá zvražděných vězňů co lkání,
vlasami vězně pohrává.
Ten na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá;
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek se zabírá.
Po měsíce tváři jak mračna jdou,
zahalil vězeň v ně duši svou;
myšlenka myšlenkou umírá.

„Hluboká noc! ty rouškou svou
teď přikrýváš dědinu mou,
a ona truchlí pro mě! –
Že truchlí? – pro mě? pouhý sen!
Ta dávno neví o mně.
Sotvaže zítra jasný den
nad její lesy vstane,
já hanebně jsem odpraven,
a ona – jak v můj první den –
vesele, jasně vzplane.“

Umlknul; po sklepení jen,
jenž nad sloupy se zdvíhá,
dál, dál se hlas rozlíhá;
až – jakby hrůzou přimrazen –
na konci síně dlouhé
usne v temnotě pouhé.

Hluboké ticho té temnosti
zpět vábí časy pominulé,
a vězeň ve svých snách dny mladosti
zas žije dávno uplynulé.
To vzpomnění mladistvých let
mladistvé sny vábilo zpět;
a vězně oko slzy lilo,
srdce se v citech potopilo; –
marná to touha v zašlý svět.

Kde za jezerem hora horu
v západní stíhá kraje,
tam – zdá se mu – si v temném boru
posledně dnes co dítko hraje.
Od svého otce v svět vyhnán,
v loupežnickém tam roste sboru.
Později vůdcem spolku zván,
dovede činy neslýchané,
všude jest jméno jeho znané,
každémuť: „Strašný lesů pán!“
Až poslez láska k růži svadlé
nejvejš roznítí pomstu jeho,
a poznav svůdce dívky padlé
zavraždí otce neznaného.
Protož jest u vězení dán;
a kolem má být odpraven
již zítra strašný lesů pán,
jak první z hor vyvstane den.

Teď na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá,
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek se zabírá;
po měsíce tváři jak mračna jdou,
zahalil vězeň v ně duši svou,
myšlenka myšlenkou umírá.


Karel Hynek Mácha - Máj 3.část
„Sok – otec můj! Vrah – jeho syn,
on svůdce dívky mojí! –
Neznámý mně. – Strašný můj čin
pronesl pomstu dvojí.
Proč rukou jeho vyvržen
stal jsem se hrůzou lesů?
Čí vinu příští pomstí den?
Čí vinou kletbu nesu?
Ne vinou svou! – V života sen
byl jsem já snad jen vyváben,
bych ztrestal jeho vinu?
A jestliže jsem vůli svou
nejednal tak, proč smrtí zlou
časně i věčně hynu? –
Časně i věčně? – věčně – čas –“
Hrůzou umírá vězně hlas
obražený od temných stěn;
hluboké noci němý stín
daleké kobky zajme klín,
a paměť vězně nový sen.

„Ach – ona, ona! Anjel můj!
Proč klesla dřív, než jsem ji znal?
Proč otec můj? – Proč svůdce tvůj?
Má kletba –“ Léč hluboký žal
umoří slova. Kvapně vstal;
nocí řinčí řetězů hřmot
a z mala okna vězně zrak
zalétá ven za hluky vod. –
Ouplný měsíc přikryl mrak,
než nade temný horní stín
vychází hvězdy v noci klín;
i po jezeru hvězdný svit,
co ztracené světlo se míhá.
Zrak vězně tyto jiskry stíhá,
a v srdce bolný vodí cit.
„Jak krásnáť noc! Jak krásný svět!
Jak světlo – stín se střídá!
Ach – zítra již můj mrtvý hled
nic více neuhlídá!
A jako venku šedý mrak
dál – dál se rozestírá:
tak – “ Sklesl vězeň, sklesl zrak,
řetězů řinčí hřmot, a pak
u tichu vše umírá.

Již od hor k horám mraku stín –
ohromna ptáka peruť dlouhá –
daleké noci přikryl klín,
a šírou dálkou tma je pouhá.
Slyš! za horami sladký hlas
pronikl nocí temnou,
lesní to trouba v noční čas
uvádí hudbu jemnou.
Vše uspal tento sladký zvuk,
i noční dálka dřímá.
Vězeň zapomněl vlastních muk,
tak hudba ucho jímá.
„Jak milý život sladký hlas
v krajinu noční vdechne;
než zítřejší – ach – mine čas,
tu ucho mé ach nikdy zas
těch zvuků nedoslechne!“
Zpět sklesne vězeň – řetěz hluk
kobkou se rozestírá; – –
hluboké ticho. – V hloubi muk
se opět srdce svírá,
a dálné trouby sladký zvuk
co jemný pláč umírá. – – –
„Budoucí čas?! – Zítřejší den?! –
Co přes něj dál, pouhý to sen,
či spaní je bez snění?
Snad spaní je i život ten,
jenž žiji teď; a příští den
jen v jiný sen je změní?
Či po čem tady toužil jsem,
a co neměla šírá zem,
zítřejší den mi zjeví?
Kdo ví? – Ach žádný neví.“ –

A opět mlčí. Tichá noc
kol kolem vše přikrývá.
Zhasla měsíce světlá moc,
i hvězdný svit, a kol a kol
je pouhé temno, šírý dol
co hrob daleký zívá.
Umlkl vítr, vody hluk,
usnul i líbý trouby zvuk,
a u vězení síni dlouhé
je mrtvé ticho, temno pouhé.
„Hluboká noc – temná je noc! –
Temnější mně nastává – – –
Pryč, myšlenko!!“ – A citu moc
myšlenku překonává.

Hluboké ticho. – Z mokrých stěn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
dalekou kobkou rozložen,
jako by noční měřil čas,
zní – hyne – zní a hyne –
zní – hyne – zní a hyne zas.

„Jak dlouhá noc – jak dlouhá noc –
však delší mně nastává. – – –
Pryč, myšlenko!“ – A hrůzy moc
myšlenku překonává. –
Hluboké ticho. – Kapky hlas
svým pádem opět měří čas.

„Temnější noc! – – – Zde v noční klín
ba lůny zář, ba hvězdný kmit
se vloudí – – tam – jen pustý stín,
tam žádný – žádný – žádný svit,
pouhá jen tma přebývá.
Tam všecko jedno, žádný díl –
vše bez konce – tam není chvíl,
nemine noc, nevstane den,
tam času neubývá. –
Tam žádný – žádný – žádný cíl –
bez konce dál – bez konce jen
se na mne věčnost dívá.
Tam prázdno pouhé – nade mnou,
a kolem mne i pode mnou
pouhé tam prázdno zívá. –
Bez konce ticho – žádný hlas –
bez konce místo – noc – i čas – – –
to smrtelný je mysle sen,
toť, co se ‚nic‘ nazývá.
A než se příští skončí den,
v to pusté nic jsem uveden. – – –“
Vězeň i hlas omdlívá.

A lehounce si vlnky hrají
jezerní dálkou pode věží,
s nimi si vlnky šepotají,
vězně uspávati se zdají,
jenž v hlubokých mrákotách leží.

Strážného vzbudil strašný hřmot,
jejž řetězů činí padání;
se světlem vstoupil. – Lehký chod.

Karel Hynek Mácha - Máj 4.část
nevzbudil vězně z strašných zdání.
Od sloupu k sloupu lampy svit
dlouhou zalétá síní,
vzdy bledší – bledší její kmit,
až vzadu zmizí její moc,
a pustopustá temná noc
ostatní díl zastíní.
Leč nepohnutý vězně zrak –
jak by jej ještě halil mrak –
zdá se, že nic nezírá;
ač strážce lampy rudá zář
ubledlou mu polila tvář,
a tma již prchla čírá.
On za kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá,
polou sedě a kleče půl
znovu v mdlobách umírá;
a jeví hlasu šepot mdlý,
že trapnýť jeho sen i zlý.

„Duch můj – duch můj – a duše má!“
Tak slova mu jednotlivá
ze sevřených ust plynou.
Než však dostihne ucho hlas,
tu slova strašná ničím zas –
jakž byla vyšla – hynou.

Přistoupí strážce, a lampy zář
před samou vězně vstoupí tvář.
Obličej vězně – strašný zjev –
oko spočívá nehnuté
jak v neskončenost napnuté, –
po tváři slzy – pot a krev;
v ustech spí šepot – tichý zpěv.

Tu k ustům vězně ucho své
přiklonil strážce bázlivé;
a jak by lehký větřík vál,
vězeň svou pověst šepce dál.
A strážný vzdy se níž a níž
ku vězni kloní – blíž a blíž,
až ucho s usty vězně spojí.
ten šepce tíše – tíš a tíš,
až zmlkne – jak by pevně spal.

Leč strážný nepohnutě stojí,
po tváři se mu slzy rojí,
ve srdci jeho strašný žal. –
Dlouho tak stojí přimrazen,
až sebrav sílu kvapně vstal,
a rychlým krokem spěchá ven.
On sice – dokud ještě žil –
co slyšel, nikdy nezjevil,
než navzdy bledé jeho líce
neusmály se nikdy více.

Za strážným opět temný stín
zahalil dlouhé síně klín;
hlubokou nocí kapky hlas
svým pádem opět měřil čas.

A vězeň na kamenný stůl
složený – klečí – sedí půl.
Obličej jeho – strašný zjev –
oko spočívá nehnuté,
jak v neskončenost napnuté,
po tváři slzy – pot – a krev.

A ustavičně kapky hlas
svým pádem dále měří čas.
A kapky – vod i větrů zpěv
vězňovi blízký hlásá skon,
jenž myšlenkami omdlívá. –
Z dálky se sova ozývá,
a nad ním půlnoc bije zvon.

Intermezzo I

Půlnoc:
(krajina)
V rozlehlých rovinách spí bledé lůny svit,
kolem hor temno je, v jezeru hvězdný kmit,
nad jezerem pahorek stojí.
Na něm se sloup, s tím kolo zdvíhá,
nad tím se bílá lebka míhá,
kol kola duchů dav se rojí;
hrůzných to postav sbor se stíhá.

Sbor duchů:
„V půlnočních ticho je dobách;
světýlka bloudí po hrobách,
a jejich modrá mrtvá zář
svítí v dnes pohřbeného tvář,
jenž na stráži – co druzí spí –
o vlastní křížek opřený
poslední z pohřbených zde dlí.
V zenitu stojí šedý mrak
a na něm měsíc složený
v ztrhaný mrtvý strážce zrak,
i v pootevřené huby
přeskřípené svítí zuby.“

Jeden hlas:
„Teď pravý čas! – připravte stán –
neb zítra strašný lesů pán
mezi nás bude uveden.“

Sbor duchů:
(sundávaje lebku)
„Z mrtvého kraje vystup ven,
nabudiž život – přijmi hlas,
buď mezi námi – vítej nám.
Dlouho jsi tady bydlil sám,
jiný tvé místo zajme zas.“

Lebka:
(mezi nimi kolem se točíc)
„Jaké to oudů toužení,
chtí opět býti jedno jen.
Jaké to strašné hemžení,
můj nový sen. – Můj nový sen! –“

Jeden hlas:
„Připraven jestiť jeho stán.
Až zítra půlnoc nastane,
vichr nás opět přivane.
Pak mu buď slavný pohřeb dán.“

Sbor duchů:
„Připraven jestiť jeho stán.
Až zítra půlnoc nastane,
vichr nás opět přivane.
Pak mu buď slavný pohřeb dán.“

Jeden hlas:
„Rozlehlým polem leť můj hlas;
pohřeb v půlnoční bude čas!
Co k pohřbu dá, každý mi zjev!“

Čekan s kolem:
„Mrtvému rakví budu já.“

Žáby z bažiny:
„My odbudem pohřební zpěv.“

Vichr po jezeru:
„Pohřební hudbu vichr má.“

Měsíc v zenitu:
„Já bílý příkrov tomu dám.“

Mlha po horách:
„Já truchloroušky obstarám.“

Noc:
„Já černá roucha doručím.“

Karel Hynek Mácha - Máj 5.část
Hory v kolo krajiny:
„Roucha i roušky dejte nám.“

Padající rosa:
„A já vám slzy zapůjčím.“

Suchopar:
„Pak já rozduji vonný dým.“

Zapadající mračno:
„Já rakev deštěm pokropím.“

Padající květ:
„Já k tomu věnce uviji.“

Lehké větry:
„My na rakev je donesem.“

Svatojánské mušky:
„My drobné svíce ponesem.“

Bouře z hluboka:
„Já zvonů dutý vzbudím hlas.“

Krtek pod zemí:
„Já zatím hrob mu vyryji.“

Čas:
„Náhrobkem já ho přikryji.“

Přes měsíc letící hejno nočního ptactva:
„My na pohřební přijdem kvas.“

Jeden hlas:
„Slavný mu pohřeb připraven.
Ubledlý měsíc umírá,
Jitřena brány otvírá,
již je den, již je den!“

Sbor duchů:
„Již je den, již je den!“

(zmizí)

3

Nad temné hory růžný den
vyvstav májový budí dol,
nad lesy ještě kol a kol –
lehká co mlha – bloudí sen.
Modravé páry z lesů temných
v růžové nebe vstoupají,
i nad jezerem barev jemných
modré se mlhy houpají;
a v břehu jeho – v stínu hory –
i šírým dolem – dál a dál –
za lesy – všude bílé dvory
se skvějí; až – co mocný král,
ohromný jako noci stín
v růžový strmě nebes klín –
nejzáz vrchů nejvyšší stál.

Ledvaže však modré temeno hor
brunatné slunce rudě zasvitnulo,
tu náhle ze sna všecko procitnulo,
a vesel plesá vešken živý tvor.
V jezeru zeleném bílý je ptáků sbor,
a lehkých člůnků běh i rychlé veslování
modravé stíny vln v rudé pruhy rozhání.
Na břehu jezera borový šumí háj,
z něj drozdů slavný žalm i jiných ptáků zpěv
mísí se u hlasy dolem bloudících děv;
veškeren živý tvor mladistvý slaví máj.
A větru ranního – co zpěvu – líbé vání
tam v dolu zeleném roznáší bílý květ,
tam řídí nad lesy divokých husí let,
tam zase po horách mladistvé stromky sklání. –
Leč výjev jediný tu krásu jitra zkalí.
Kde v šíré jezero uzounký ostrov sahá,
z nějž města malého i bílé věže stín
hlubokoť stopený v zelený vody klín,
náramný křik a hřmot mladým se jitrem vzmahá,
a valný zástup se z bran mala města valí.
Zdaleka spěchá lid – vzdy větší zástup ten –
vzdy větší – větší jest – vzdy roste tento pluk;
nesmírné množství již. – Vzdy větší jeho hluk.
Nešťastný zločinec má býti vyveden.

Teď z mala města bran vojenský pluk vychází,
povolným krokem on zločince doprovází,
jenž v středu jeho jde jak jindy ozdoben.
Utichl množství hluk – leč znovu počne zas,
a mnohý v hluku tom vynikne silný hlas:
„To on, to on! Ty péra, kvítí,
klobouk, oko, jenž pod ním svítí!
Ten jeho plášť, to on, to on! To strašnýť lesů pán!“
Tak lidem ode všech voláno bylo strán;
a větší vzdy byl hluk – zbouřených jako vod –
čím blíže zločince zdlouhavý vedl chod.
Kolem něj zástup jde – co nebem černý mrak,
z něho – co blesku svit – v slunci se leskne zbraň.
Volně jde nešťastný – upřený v zemi zrak.
Z městečka zvonku hlas. Množství se modlí zaň.

Na břehu jezera malý pahorek stojí,
na něm se dlouhý kůl, na kůlu kolo zdvíhá.
Blíž strmí kolmý vrch, na vrchu vrchol dvojí,
komentáře 0 19.05.2007 19:26 - Básničky - trvalý odkaz
Karel Hynek Mácha - Máj 6.část
na vyšším vrcholi bílá se kaple míhá.
U volném průvodu ku kapli přišel sbor;
všickni teď ustoupí – zločinec stojí sám.
Posledněť vyveden v přírody slavný chrám,
by ještě popatřil do lůna temných hor,
kde druhdy veselý dětinství trávil věk;
by ještě jedenkrát v růžový nebe klín
na horu vyveden, před bílé kaple stín,
nebe i světů všech pánovi svůj vzdal vděk.
Umlknul vešken hluk, nehnutý stojí lid,
a srdce každého zajímá vážný cit.
V soucitu s nešťastným v hlubokém smutku plál
slzící lidu zrak obrácen v hory výš,
kde nyní zločinec, v přírody patře říš,
před Bohem pokořen v modlitbě tiché stál.

Vyšlého slunce rudá zář
zločince bledou barví tvář,
a slzy s oka stírá,
jenž smutně v dálku zírá.
Hluboko pod ním krásný dol,
temné jej hory broubí kol,
lesů věnec objímá.
Jasné jezero dřímá
u středu květoucího dolu.
Nejblíž se modro k břehu vine,
dále zeleně zakvítá,
vzdy zeleněji prosvítá
až posléz v bledé jasno splyne.
Bílé dvory u velkém kolu
sem tam jezera broubí břeh.
V jezeru bílých ptáků sbor,
a malých člůnků rychlý běh,
až kde jezero v temno hor
v modré se dálce níží.
Loďky i bílé v břehu dvory –
věž – město – bílých ptáků rod –
pahorky v kolo – temné hory –
vše stopeno v lůno vod,
jak v zrcadle se zhlíží.
Tam v modré dálce skály lom
květoucí břeh jezera tíží,
na skále rozlehlý je strom –
starý to dub – tam – onen čas,
kde k lásce zval hrdliččin hlas,
nikdy se nepřiblíží. –
Nejblíže pahorek se zdvíhá,
na něm se kůl a kolo míhá.
Po hoře – na níž stojí – háj
mladistvý hučí – smutný stesk –
nad šírým dolem slunce lesk,
a ranní rosa – jitřní máj.

To vše zločinec ještě jednou zřel,
to vše, jež nyní opustiti měl,
a hluboký srdce mu žel uchvátí;
hluboce vzdechne – slza slzu stíhá –
ještě jednou – posledně – vše probíhá,
pak slzavý v nebe svůj zrak obrátí.
Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko – v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,
a smutný vězeň takto mluví k nim:
„Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! –
A až běh váš onu skálu uhlídá,
kde v břehu jezera – tam dívku uplakanou –“
Umlkl již, slza s slzou se střídá.
Teď s výše hory s vězněm kráčí pluk
širokou stezkou v středu mlada borku,
doleji – dole – již jsou na pahorku –
a znovu ztichl šíra množství hluk.

Přichystán již popravce s mečem stojí,
jedenkrát ještě vězeň zdvihl zrak,
pohlédl vůkolím – povzdechl – pak
spustiv je zas – k blízké se smrti strojí.
Obnažil vězeň krk, obnažil ňádra bílé,
poklekl k zemi, kat odstoupí, strašné chvíle –
pak blyskne meč, kat rychlý stoupne krok,
v kolo tne meč, zločinci blyskne v týle,
upadla hlava – skok i – ještě jeden skok –
i tělo ostatní ku zemi teď se skloní.
Ach v zemi krásnou, zemi milovanou,
v kolébku svou i hrob svůj, matku svou,
v vlasť jedinou i v dědictví mu danou,
v šírou tu zemi, zemi jedinou,
v matku svou, v matku svou, krev syna teče po ní.

Po oudu lámán oud, až celé vězně tělo
u kolo vpleteno nad kůlem v kole pnělo,
i hlava nad kolem svůj obdržela stán;
tak skončil života dny strašný lesů pán;
na mrtvé tváři mu poslední dřímá sen.
Na něj se dívajíc – po celý dlouhý den
nesmírné množství v kol mala pahorku stálo;
teprv až k západu schýlivši slunce běh
veselo v mrtvý zrak sťaté hlavy se smálo,
utichl jezera šírý – večerní břeh.

Nad dálkou temných hor poslední požár plál;
v hluboké ticho to měsíce vzešla zář,
stříbřící hlavy té ubledlou mrtvou tvář
i tichý pahorek, jenž v břehu vody stál.
Města jsou vzdálená co bílý v modru mrak,
přes ně v kraj daleký nesl se mrtvý zrak,
v kraj, kde co dítě on – Ó krásný – krásný věk!
Daleko zanesl věk onen časů vztek,
dalekoť jeho sen, umrlý jeho stín,
obraz co bílých měst u vody stopen klín,
takť jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.

Je pozdní večer – druhý máj –
večerní máj – je lásky čas,
hrdliččin zve ku lásce hlas:
„Viléme! Viléme!! Viléme!!!“

Intermezzo II

Stojí hory proti sobě,
z jedné k druhé mrak přepnutý
je, co temný strop klenutý,
jednu k druhé pevně víže.

Karel Hynek Mácha - Máj 7.část
Ouvalem tím v pozdní době
ticho, temno jako v hrobě.
Za horami, kde pod mrakem
ve vzdálí se rozestupují –
v temné dálce, něco blíže
než hory se sestupují,
takže siným pod oblakem
skály ouzkou bránu tvoří.
Za tou v dálce pode mrakem
temnorudý požár hoří,
dlouhý pruh v plamenné záři
západní rozvinut stranou,
po jehožto rudé tváři
noční ptactvo kola vedší,
jako by plamennou branou
nyní v dálku zalétalo.
Hasnul požár – bledší – bledší,
až se šírošíré nebe
noční rosou rozplakalo,
rozesmutnivši zem i sebe.

V hlubokém ouvalu klínu,
ve stověkých dubů stínu,
sbor u velkém kole sedí.
Zahalení v pláště bílé
jsou to druzi noční chvíle.
Každý před se v zemi hledí
beze slova, bez pohnutí,
jak by kvapnou hrůzou jmutí
v sochy byli proměnění.
Večerních co krajin pění.
tichý šepot – tiché lkání –
nepohnutým kolem plynul,
tichý šepot bez přestání:
„Vůdce zhynul! – vůdce zhynul!“ –

V kotouči jak vítr skučí,
nepohnutým kolem zvučí:
„Vůdce zhynul! – vůdce zhynul!“ –

Jako listů šepotání
pode skálou při ozvěně,
znělo kolem bez přestání,
jednozvučně, neproměnně:
„Vůdce zhynul! – vůdce zhynul!“ –

Zachvěly se lesy dalné,
ozvaly se nářky valné:
„Pán náš zhynul! – zhynul!! – zhynul!!!“

4Krásný máj uplynul, pohynul jarní květ,
a léto vzplanulo; – pak letní přešel čas,
podzim i zima též – i jaro vzešlo zas;
až mnohá léta již přenesl časů let.

Byl asi sedmý rok, poslední v roce den;
hluboká na něj noc. – S půlnocí nový rok
právě se počínal. V vůkolí pevný sen,
jen blíže jezera slyšeti koně krok.
Mého to koně krok. – K městu jsem nocí jel;
a přišed k pahorku, na němž byl tichý stán
dávno již obdržel přestrašný lesů pán,
po prvé Viléma bledou jsem lebku zřel.
Půlnoční krajinou, kam oko jen dosáhlo,
po dole, po horách, lesy, jezerem, polem,
co příkrov daleký sněhu se bělmo táhlo,
co příkrov rozstřený – nad lebkou i nad kolem.
V hlubokých mrákotách bledý se měsíc ploužil,
časem zněl sovy pláč, ba větru smutné chvění,
a větrem na kole kostlivce rachocení,
že strach i ňadra má i mého koně oužil.
A tam, kde města stín, v cvál poletěl jsem s koněm,
i po kostlivci jsem hned druhý den se tázal:
starý mi hospodský ku pahorku ukázal,
a – již jsem dříve psal – smutnou dal zprávu o něm.

Pak opět žití běh v šírý mě vedl svět,
mnohý mě bouřný vír v hluboký smutek zchvátil;
leč smutná zpráva ta vzdy vábila mě zpět,
až s mladým jarem jsem ku pahorku se vrátil.
S západem slunce jsem tam na pahorku seděl,
nade mnou kolo – kůl – kostlivec – lebka bledá;
smutným jsem okem v dál krajiny jarní hleděl,
až tam, kde po horách mlha plynula šedá.

Byl opět večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas;
hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech,
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol,
co sestru brat ve hrách dětinných.
A kolem lebky pozdní zář
se vložila, co věnec z růží;
kostlivou, bílou barví tvář
i s pod bradu svislou jí kůží.
Vítr si dutou lebkou hrál,
jak by se mrtvý z hloubi smál.
Sem tam polétal dlouhý vlas,
jejž bílé lebce nechal čas,
a rosné kapky zpod se rděly
jako by lebky zraky duté,
večerní krásou máje hnuté,
se v žaluplných slzách skvěly.

Tak seděl jsem, až vzešlá lůny zář
i mou i lebky té bledší činila tvář,
a – jako příkrovu – bělost její rozsáhlá
po dole – po lesích – po horách v dál se táhla.
Časem se z daleka žežhulčino volání
ještě v dol rozléhá, časem již sova stůně;
z vůkolních dvorů zní psů výtí i štěkání.
V kol suchoparem je koření líbá vůně,
pahorkem panny jsou slzičky zkvétající.
Tajemné světlo je v jezera dálném lůně;
a mušky svítivé – co hvězdy létající –
kol kola blysknavé u hře si kola vedou.
Časem si některá zasedši v lebku bledou,
vbrzku zas odletí co slza padající.

I v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály,
co jiskry v jezeru, po mé si tváři hrály;
neb můj též krásný věk, dětinství mého věk
daleko odnesl divoký času vztek.
Dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,
obraz co bílých měst u vody stopen klín,
takť jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj,
to dětinský můj věk
Nynější ale čas
jinošství mého – je, co tato báseň, máj.
Večerní jako máj ve lůně pustých skal;
na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.

Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy – ach nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému utěchy jaké dá?
Bez konce láska je! – Zklamánať láska má!

Je pozdní večer – první máj –
večerní máj – je lásky čas;
hrdliččin zve ku lásce hlas:
„Hynku! Viléme!! Jarmilo!!


NELINKA A ASHINKA S PANIČKOU VÁM PŘEJÍ KRÁSNÝ MĚSÍC KVĚTEN A MĚJTE SE MOC RÁDI.

30. duben 2011 00:48:16

HAF KAMARÁDI,PŘIŠLY JSME VÁM POPŘÁT KRÁSNÉ PÁLÉNÍ ČARODEJNIC A HLAVNĚ BEZ UJMI NA ŽIVOTECH.POŘÁDNĚ SI JE UŽIJTE A BUĎTE NA SEBE OPATRNÍ.HAF ASHINKA A NELINKA S PANIČKOU.

Blíží se 30. duben, který je významným dnem Čarodějnic. Přejeme všem čarodějnicím, abyste při sletu čarodějnic dobře a bezpečně zvládly řízení koštěte a jiného pometla. Dále přejeme příjemnou zábavu při večerním reji a pálení na stohu!Nelinka s paničkou.


Přišel zas ten slavný den, největší svátek všech žen, kdy stará, mladá, spolek žen, se dostaví na velký sněm. Při tom velkém sněmování, nekonečné rokovaní, shrnuly své názory že muži jsou potvory. Jak bychom si krásně žily, kdybychom je vyhubily, křičí ze všech nejvíce ty nejstarší babice. Svobodné a krátce vdané, ty zas křičí: BA NE, BA NE! Třebaže je potýráme, vyhubit je nenecháme. My muži jsme přitom klidní, poslušni a na vás vlídní víme, až přejde váš réj, bude mužům zase hej!

Připrav koště, poletíme, ať ten svátek oslavíme. Vysavače nejsou v módě, ty jsme pustili již k vodě. Pěknou oslavu a dobrý let přeje čarodějnic slet!

Přeji ti vše nejlepší, dnes svátek je tvůj největší. Jedovatosti měj dosti, nepolámej si dnes kosti. Každá čarodějnice utrpení skýtá, ať ti to dnes v noci lítá!

Moje milá děvčata, připravte si košťata. Nadešel ten slavný den, kdy je nám let povolen. Přeletíme hory, lesy, rybníky a palouky, ukrutnou to rychlostí, připravte si klobouky.

Milá kolegyně, přeji Vám v den vašeho svátku hodně bez úhony nalétaných kilometrů a ať vás večer moc neusmaží. Váš Harry Potter

Koncem dubna jak se praví, všechny ženské svátek slaví. Podle staré tradice zapalují hranice. Než nastoupí vládu květen proletnete ještě světem. K svátku přeju vína litr a koštěti dobrý vítr.

Jestli se teď nepletu, dneska je sraz na sletu. Bude nás tam více, přijď i ty, čarodějnice. Budem tančit s koštětem, chlapům hlavy popleteme.

Drahá přítelkyně, vše nejlepší k dnešnímu svátku a miliony dalších bezpečných letových hodin na Tvém koštěti! Heslo dne: Ani letos nás nevyhubí!

Dneska je tvůj velký den, připrav koště, vyleť ven. Hoď na sebe kousky látky, ať nemáš let příliš krátký. Startuj rychle, hlavně včas, ať slavný let nezmeškáš... Vše nejlepší v létání a hlavně hladké přistání! To Ti přeje kolegyně z oddílu "Připálení".


KRÁSNÉ PÁLENÍ ČARODEJNIC,HROMADU ZÁBAVY,HUMORU A HLAVNĚ ŽÁDNÉ ŠRÁMY NA TĚLE ANI NA DUCHU.TO VŠEM PŘEJE NELINKA A ASHINKA S PANIČKOU.

20. duben 2011 15:51:10

Hafínky naši milí kamarádi,přišly jsme vám s paničkou popřát krásné svátky velikonoční,sluníčko ať vás hřeje do kožíšků a ať máme za každého počasí dobrou náladu.Krásné jarní dny vám přeje Nelinka a Ashinka s paničkou.

Hody, hody zajíček,
ať mám plný košíček,
vajíček a čokolád,
za rok přijdu znovu rád.


Velikonoce už jsou tady,
a tak přejeme Vám všichni dohromady,
bohatou pomlázku a hodně štěstí,
hlavně však radost, jež jaro věští.


Malá žlutá kuřátka
veselá jak jarní zahrádka
přejí Vám mnoho hojnosti,
štěstí, zdraví a radosti!
Veselé velikonoce Vám přejí Nelinka a Ashinka s paničkou.


Kuřátka pípají, sluníčko jása.
Jaro je tady! To bude krása!
Veselé Velikonoce Vám přejí Nelinka a Ashinka s paničkou.


Hody hody doprovody, já jsem malý zajíček.
Přines jsem Vám ze zahrady plný košík vajíček.
Bohatou pomlázku všem přejeme


Hodně dnů plných sluníčka, radosti, úsměvů, štěstíčka i zdravíčka. Veselé velikonoce.

Tráva zatím neroste...

Tráva zatím neroste, vody plné sklepy,
místo slunka pro zahřátí nutno dělat dřepy.
I skřivan má ztuhlý zobák, těžko se mu vrzne
a kdo v noci nemiluje, tak ten jistě zmrzne.
Přesto všichni doufáme, že se slunko vrátí
a ta zima, svině jedna, nebude nás sráti.
Veselé velikonoce.

Tak to je moje tradice...

Tak to je moje tradice,
opět přeji veselé Velikonoce
a taky bohatou pomlázku.
Vlastně ještě otázku:
Dostanu za tohle vajíčka?
Vlastně já si dám i zajíčka!
No, prostě hodně dnů plných sluníčka,
radosti, úsměvu, štěstíčka i zdravíčka!

Upletl jsem pomlázku...

Upletl jsem pomlázku,
je hezčí než z obrázku,
všechny holky, které znám,
navštívím a vymrskám,
než mi dají vajíčko,
vyplatím je maličko...

Krásné prožití...

Krásné prožití svátků Velikonočních, bohatou pomlázku a po celý rok sluníčko v duši přeje svojí veliké lásečce ....


S jarním úplňkem přišel zas...

S jarním úplňkem přišel zas
sluníčkem prozářený velikonoční čas.
My vám k tomuto svátku posíláme přání po kuřátku a s ošatkou barevných vajíček
přibalujeme spoustu jarních písniček.
Pomlázka ať vám zdraví přinese,
pohodu a štěstí to s sebou ponese.
To vám ze srdce přejí,
ať je vám stále jen veseleji.

Sluníčko nám občas svítí...

Sluníčko nám občas svítí,
na zahrádkách jarní kvítí.
A co bude za krátko?
vylíhne se kuřátko.
Taky malá housátka,
utečou nám za vrátka.
Uvaříme vajíčka,
velká i ta maličká.
Beránka si upečeme,
polevou ho polijeme.
Krásné Velikonoce.


Veselého zajíčka...

Veselého zajíčka,
ať je svižná metlička,
hodně pestrých vajíček
a zmalovaných zadniček,
pro krásu a pro zdraví,
jak tradice vypráví.
Báječné Velikonoce.

Hodky, hodky, doprovodky...

Hodky, hodky, doprovodky,
dejte aspoň litr vodky,
nedáte-li litr vodky,
dejte aspoň čistý spodky!

Veselé prožití svátků jara.

Veselé prožití svátků jara, ženám hodně koledníků, dětem bohatou pomlázku a chlapům plnou sklenku ze srdce přejí Nelinka a Ashinka s paničkou.

Hody, hody, doprovody...

Hody, hody, doprovody,
pijem všechno, kromě vody.
Vezmeme si chlebíček,
pár barevných vajíček.
Za to, že jste přející,
zmalujem vám zadnici.
Ještě kousek čokolády
a za rok jsme zase tady.
Svátky jara, ty jsou prima,
hlavně, že už není zima.
Veselé Velikonoce!

Hody, hody doprovody...

Hody, hody doprovody, já jsem ten váš zajíček,
co vám vždycky na jaře nosil spoustu vajíček.
Letos nikde po okolí není žádná slípka,
protože je skolila nejspíš ptačí chřipka,
takže na mě nečekejte, nemám s čím bych chodil,
budu ležet v pelíšku a vypnu si mobil.

Kdyby se mě Bůh zeptal...

Kdyby se mě Bůh zeptal, co si přeju na tyto svátky, řekla bych: "s láskou opatruj ty, kdo čtou tyto řadky." Přejeme krásné Velikonoce



Když jarní květy září...

Když jarní květy září a slunce náhle plá ,
tak příroda svou náruč každému otvírá .
Krásné Velikonoce a radost z každého prožitého dne přeje Nelinka a Ashinka s paničkou.

Barevné kraslice zahrada kvítí ,
ať jsou tu pro Tebe k šťastnému žití .
Krásné Velikonoce ..!! Krásné jaro ..!!



Veselé Velikonoce a bohatou pomlázku přeje Nelinka a Ashinka s paničkou.

16. duben 2011 23:40:57

HAFÍNKY KAMARÁDI,MUSÍM VÁM ŠTĚKNOUT,KDE JSME DNESKA S PÁNÍKAMA BYLY.BYLO TO OPRAVDU PRIMA.NEJDŘÍVE JSME JELY AUTEM NA KOLONÁDU.TAM JSME AUTO ZAPARKOVALY A VYRAZILY JSME K LANOVÉ DRÁZE,KTERÁ NÁS VYVEZLA AŽ NA ROZHLEDNU DIANA.KRÁSNĚ JSME SE PROŠLY.DALY JSME SI NĚCO DOBRÉHO NA ZUB A POMALINKU JSME ŠLY ZASE DOLŮ.CELKEM JSME UŠLY 3,5 KM.ALE BYLO TO MOC PĚKNÝ.V LESE JSME SE PĚKNĚ PROBĚHALY A PŘIŠLY JSME DOMŮ STRAŠNĚ MOC UNAVENÝ.PADLA JSEM DO PELÍŠKU A PŘEJI VÁM DOBROU NOC A SLADKÉ SNY.VAŠE NELINKA.

25. březen 2011 22:34:42

HAFÍNKY MOJI KAMARÁDI,MOC VÁS ZDRAVÍM A DĚKUJI MOC ZA POSLANÉ KOSTIČKY A PŘÁNÍČKA.VENKU JE TAK KRÁSNĚ,ŽE JSME S PANIČKOU POŘÁD VENKU NA SLUNÍČKU A HŘEJE NÁS PĚKNĚ SLUNÍČKO DO KOŽÍŠKŮ.PŘEJI VÁM KRÁSNÉ JARNÍ DNY SE SPOUSTOU LEGRACE A DOBRÉ NÁLADY.MÁM VÁS MOC RÁDA,PUSINKU VŠEM POSÍLÁ,VAŠA NELINKA.HAF.

8. březen 2011 14:47:38

HAF KAMARÁDI.DNESKA JE VENKU TAK KRÁSNĚ.DOKONCE SVÍTÍ SLUNÍČKO.TAK SI HO PĚKNĚ UŽIJTE A ZADOVÁDĚJTE SI PĚKNĚ S PÁNÍKAMA.JINAK JSEM PŘIŠLA POPŘÁT VŠEM PANIČKÁM,VŠE NEJLEPŠÍ K MDŽ.HODNĚ MOC LÁSKY A NĚHY.PĚKNĚ TO OSLAVTE.HAF NELINKA S PANIČKOU.

12. únor 2011 14:00:18

HAFÍNKY MOJI MILÍ KAMARÁDI.MOC VÁM VŠEM DĚKUJI ZA POSLANÉ KOSTIČKY A VZKAZÍKY.VŠEM MOC DĚKUJI.JINAK TAKÉ DĚKUJI VŠEM,CO MAJÍ VYPNUTÉ KOSTIČKY A PŘESTO SI NA MĚ VZPOMENOU.MÁM VÁS MOC RÁDA.CHCI VÁM TAKÉ POPŘÁT KRÁSNÉHO VALENTÝNA,HODNĚ MOC LÁSKY A NÁM ZVÍŘÁTKŮM NĚCO DOBRÉHO DO BŘÍŠKA A PODRBÁNÍ ZA OUŠKAMA.PŘEJI KRÁSNÉ SLUNEČNÉ DNY.VAŠE NELINKA.

31. prosinec 2010 16:42:29

HAF KAMARÁDI A JE TO TU,JAKO KAŽDÝ ROK.PŘEJEME VÁM,AŤ TEN PŘÍŠTÍ ROK 2011 BUDE PRO VÁS STEJNĚ ÚSPĚŠNÝ,JAKO TEN LETOŠNÍ.PŘEJEME VÁM HODNĚ ZDRAVÍČKA,ŠTĚSTÍČKA A LÁSKY,ŽÁDNÉ STAROSTI A STRASTI,JEN ROK
PLNNÝ RADOSTI A LÁSKY.HODNĚ ŠTĚSTÍ,NEBOŤ JE KRÁSNÉ,HODNĚ ZDRAVÍ,NEBOŤ JE VZÁCNÉ,HODNĚ LÁSKY,NEBOŤ JE JÍ MÁLO A VŠECHNO DALŠÍ,CO BY ZA TO STÁLO. TO VŠE VÁM PŘEJE ASHINKA A NELINKA S RODINKOU.

24. prosinec 2010 15:29:24

MOJI MILÍ KAMARÁDI,MOC VÁM DĚKUJEME ZA KRÁSNÁ PŘÁNÍČKA K VÁNOCŮM.TAKÉ VÁM PŘEJEME KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠTĚDRÝ DEN A OSLAVTE TENTO DEN,NĚKDE V TEPLE DOMOVA,S TĚMI NEJDRAŽŠÍMI.MÁME VÁS MOC RÁDI.HAF NELINKA ASHINKA S PANIČKOU.

10. prosinec 2010 23:24:59

HAFOJKY KAMARÁDI,JÁ JSEM TAKÉ POMÁHALA PÉCT CUKROVÝ.A TAKÉ JSEM MĚLA NĚKTERÉ SUROVINY NA SOBĚ.MYSLÍM,ŽE NA MĚ SPADL KOKOS A ASI MANDLIČKY.VYPADALA JSEM TROŠKU JAKO VÁNOČNÍ ŠTOLA.ALE OKLEPALA JSEM SE A PEKLO SE DÁL.JE TO PRIMA ZÁBAVA.ALE BOLÍ MĚ TA NOŽIČKA,KDYŽ O NĚCO ZAVADÍM,ALE PAN DOKTOR ŘÍKAL,ŽE TO CHCE KLID A BUDE TO ZAS DOBRÝ.OPRAVDU TO HODNĚ BOLÍ.MUSÍM NOSIT TAKOVOU PONOŽKU,KTERÁ NEPROPUSTÍ SNÍH.ALE NEDÁM SI ŘÍCT A DOVÁDÍM VE SNÍŽKU,JAKO BY MĚ NIC NEBOLELO.PŘEJEME VÁM DOBROU NOC A VÍKENDÍK PLNÝ SNĚHOVÝCH RADOVÁNEK.NELINKA S PANIČKOU.

5. prosinec 2010 18:22:02

MILÍ KAMARÁDI,PANIČKA VÁM VŠEM PŘEJE HEZKÉHO A BOHATÉHO MIKULÁŠE.NELINKA A ASHINKA S PANIČKOU.PS:JÁ JSEM TRDLO,KAMARÁDI.LÍTALA JSEM VENKU JAKO BLÁZEN A ASI JSEM SI UTRHLA DRÁPEK.BREČÍM,KDYŽ NA TU NOŽIČKU DOŠLÁPKU,TAKŽE PANIČKU A MĚ ČEKÁ VÝLET ZA PANEM DOKTOREM.OPRAVDU TO BOLÍ A MÁM TO OTEKLÝ.TAKŽE,TO BUDE PRO PANIČKU PĚKNÝ VEČER A HLAVNĚ NOC.NO JO,NEDÁ SE NIC DĚLAT.NAPADNE SNÍCH A NÁS NIC NEZASTAVÍ.TAKÉM JSEM SE ZAHRABALA DO SNĚHU A NEMOHLA JSEM VYLÉZT.JÁ POŘÁD JENOM ZLOBÍM.PANIČKA ŘÍKÁ,ŽE NECHÁM NĚKDE I CELOU HLAVU,TAK JSEM TO SKUSILA.A BYLO TO SKVĚLÝ.ZKUSTE TO TAKY,KAMARÁDI.HAF NELINKA.

28. listopad 2010 14:46:34

HAF KAMARÁDI,PŘEJEME VÁM VŠEM KRÁSNOU A NIČÍM NERUŠENOU PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLI.NELINKA A ASHINKA S PANIČKOU.

4. září 2010 20:10:26

HAF KAMARÁDI,PANIČKA JE OPRAVDU NAŠTVANÁ,TAKOVOU JSEM JI JEŠTĚ NEVYDĚLA.OPRAVDU SE ZLOBÍ.TAKŽE TO VYPADÁ,ŽE SE UVIDÍME JEN DO KONCE ZÁŘÍ A PAK UŽ NE.TO JE TEDA NĚCO.ALE BUDE ZASE S NÁMI TRÁVIT VÍCE ČASU A TO JE PRIMA.MÁME VÁS OPRAVDU MOC RÁDI A VŽDYCKY SE TĚŠÍME NA NOVÉ KAMARÁDY.ALE JE TO OPRAVDU OŠKLIVÝ,KOLIK ZLOBY A SOUPEŘENÍ JE TADY NA HAFÍKÁCH.JE TO AŽ HANBA.KAŽDÝ PEJSEK BY SI ZASLOUŽIL BÝT ALESPOŇ JEDNOU PRVNÍ,ALE POŘÁD SE NA PRVNÍCH MÍSTECH OBJEVUJÍ TY SAMÍ,NIC PROTI NIM,ALE NEVÍM,JAK TO DĚLAJÍ.HAF NELINKA.

4. září 2010 20:10:26

HAF KAMARÁDI,PANIČKA JE OPRAVDU NAŠTVANÁ,TAKOVOU JSEM JI JEŠTĚ NEVYDĚLA.OPRAVDU SE ZLOBÍ.TAKŽE TO VYPADÁ,ŽE SE UVIDÍME JEN DO KONCE ZÁŘÍ A PAK UŽ NE.TO JE TEDA NĚCO.ALE BUDE ZASE S NÁMI TRÁVIT VÍCE ČASU A TO JE PRIMA.MÁME VÁS OPRAVDU MOC RÁDI A VŽDYCKY SE TĚŠÍME NA NOVÉ KAMARÁDY.ALE JE TO OPRAVDU OŠKLIVÝ,KOLIK ZLOBY A SOUPEŘENÍ JE TADY NA HAFÍKÁCH.JE TO AŽ HANBA.KAŽDÝ PEJSEK BY SI ZASLOUŽIL BÝT ALESPOŇ JEDNOU PRVNÍ,ALE POŘÁD SE NA PRVNÍCH MÍSTECH OBJEVUJÍ TY SAMÍ,NIC PROTI NIM,ALE NEVÍM,JAK TO DĚLAJÍ.HAF NELINKA.

18. srpen 2010 21:14:06

HAF MOJI MILÍ KAMARÁDI,MOC VÁM DĚKUJI ZA PŘÁNÍČKA A DÁREČKY.MÁM Z NICH OBROVSKOU RADOST.MOC MĚ TO POTĚŠILO A PANIČKU TAKÉ.KOLIK KAMARÁDŮ SI VZPOMNĚLO,ŽE MÁM NAROZENINY.PANIČKA SE MOC OMLOUVÁ,ALE NEBUDE MÍT ČAS VŠEM PODĚKOVAT NAJEDNOU,ALE URČITĚ VŠEM PODĚKUJEME.MÁM VÁS MOC RÁDA,VAŠE NELINKA.

13. srpen 2010 21:51:34

HAF KAMARÁDI,MOC VÁS PO DLOUHÉ DOBĚ ZDRAVÍM.JE TO UŽ MĚSÍC,CO JSME PŘIJELY Z DOVOLENKY A MOC SE NÁM STÝSKÁ PO SLUNÍČKU.U NÁS POŘÁD PRŠÍ A JÁ MÁM VĚČNĚ MOKRÝ KOŽÍŠEK.TAKŽE MĚ PANIČKA POŘÁD JENOM PUCUJE A ČEŠE.ALE NIKDO JÍ NEVYMLUVÍ,ŽE AŽ PŮJDEME ZASE VEN,TAK BUDU VYPADAT ÚPLNĚ STEJNĚ A MOŽNÁ JEŠTĚ HŮŘ.A KDYŽ SE K TOMU PŘIDÁ BLÁTO,PÁNEČKU,TO JE POTOM ONO.A PĚKNĚ SE V NĚM VYBLBNOUT,TO POTOM MÁ PANIČKA PRÁCE AŽ,AŽ.NO JO,CO SE DÁ DĚLAT,HOLD JSEM WESTÍ SLEČNA A MUSÍM BÝT POŘÁD BÍLÁ A ČISTÁ.A CO VY KAMARÁDI,TAKÉ SE RÁDI VÁLÍTE V BAHÍNKU?JINAK TAKÉ DĚKUJI ZA KOSTIČKY A VZKAZÍKY,JAKMILE BUDE MÍT PANIČKA,JEN TROŠKU ČASU,VŠEM ODEPÍŠE.MÁME VÁS RÁDI.VAŠE NELINKA S PANIČKOU.

4. červenec 2010 17:47:12

HAF MOJI MILÍ,CHLUPATÍ PŘÁTELÉ,BĚŽÍM VÁM JEN POPŘÁT KRÁSNÉ LÉTO,PLNÉ SLUNÍČKA A ZÁŽITKŮ,NĚKDE U VODIČKY.JÁ TAKÉ JEDU K VODIČCE.JEDEME DO MAĎARSKA K BALATONU.TO BUDE PARÁDA.TAKŽE TU OD 7.7-18.7.2010 NEBUDU.ALE MÁM VÁS MOC RÁDA A MOC VÁM DĚKUJI ZA KOSTIČKY A DALŠÍ MEDAILIČKU.JSTE MOC HODNÍ.HAF NELINKA.JEŠTĚ SE NELOUČÍM,ALE UŽ TU MOC NEBUDEME.MUSÍME BALIT.HAF ZLATÍČKA.

15. červen 2010 23:25:54

HAF KAMARÁDI,PANIČKA PŘIHLÁSILA ASHINKU DO SOUTĚŽE,TADY NAHAFÍKÁCH.PSI MĚSÍCE ČERVENCE A SRPNA.ZA PŘÍPADNÉ HLASY,VÁM MOC DĚKUJEME.HAF NELINKA.

10. červen 2010 14:04:37

HAF KAMARÁDI,PO NĚJAKÉ DOBĚ MI PANIČKA NAPSALA ZASE NĚCO DO DENÍČKU.TAK SI KAMARÁDI PŘEDSTAVTE,ŽE JSEM BYLA VČERA NA SHOZENÍ KOŽÍŠKU.MOJE PANI HOLIČKA MÁ HODNĚ OBJEDNÁVEK,A NEŽ SE NA MĚ DOSTANE,VYPADÁM VŽDYCKY JAKO LEDNÍ MEDVÍDEK.ALE DNESKA UŽ VYPADÁM JAKO WESTÍK.ALE JEŠTĚ NEMÁM FOTEČKY,PROTOŽE PANIČKA DOMA ZAPOMÍNÁ FOŤÁK.ALE DNESKA JE SNAD UDĚLÁ A DÁ MI JE NA PROFIL.MĚJTE SE MOC HEZKY,UŽÍVEJTE SI SLUNÍČKA A ZASE NĚKDY,HAF HAF.NELINKA

12. duben 2010 14:20:08

HAF KAMARÁDI,TO JE OŠKLIVĚ.PANIČKA CHTĚLA JET NA VÝLET,ALE DNESKA TO ASI ODLOŽÍ.POŘÁD PRŠÍ A FOUKÁ VÍTR.TAKŽE,DNESKA TO BUDE NUDA.PÁRKRÁT KOLEM BARÁKU A DOMŮ.JINAK PANIČKA PŘIHLÁSILA ASHINKU DO SOUTĚŽE NEJ OČI.TAK JESTLI CHCETE,MŮŽETE JÍ DÁT HLÁSKY.HAF NELINKA

14. únor 2010 00:12:16

HAF KAMARÁDI,JAK UŽ PANIČKA PSALA DO DENÍČKU U ASHINKY,NEBUDE MÍT ČAS VRACET KOSTIČKY,ALE MÁME VÁS KAMARÁDI HROZNĚ MOC RÁDI,A I KDYŽ TU NEJSME,TAK NA VÁS MYSLÍME.TAKÉ SI NECHÁM KOSTIČKY OTEVŘENÉ,TAK JESTLI BUDETE CHTÍT,TAK MI MŮŽETE DÁT KOSTIČKY A JESTLI NEDÁTE,NEVADÍ.JINAK TAKÉ PŘEJI KRÁSNÉHO VALENTÝNA PLNÉHO LÁSKY A AŤ SE VÁM KAMARÁDI NEMOCI VYHÝBAJÍ HODNĚ VELKÝM OBLOUKEM.HAF KAMARÁDI,VAŠE NELINKA.KRÁSNÉHO VALENTÝNA.

30. prosinec 2009 20:11:18

HAH MOJI MILÍ KAMARÁDI.MOC DĚKUJI ZA PŘÁNÍČKA,KTERÉ MI POSÍLÁTE.MOC SE OMLOUVÁM,ALE PANIČKA JE POŘÁD V PRÁCI A NESTÍHÁ VŠEM ODPOVÍDAT,TAK BYCH CHTĚLA VŠEM KAMARÁDŮM I JEJICH PÁNEČKŮM POPŘÁT KRÁSNÉHO SILVESTRA A DO NOVÉHO ROKU VŠECHNO NEJLEPŠÍ,HODNĚ ZDRAVÍ A HODNĚ MOC VĚRNÝCH KAMARÁDŮ,TADY NA HAFÍKÁCH I MIMO NĚ.HAFOJKY NELINKA.

13. prosinec 2009 15:05:01

HAF KAMARÁDI,PŘEJI VŠEM POHODOVOU ADVENTNÍ NEDĚLI.A TO UŽ TŘETÍ.VÁNOCE SE BLÍŽÍ.NELLYNKA

29. listopad 2009 17:31:36

HAF VŠICHNI KAMARÁDI,PŘEJU VŠEM POHODOVÝ ZBYTEK ADVENTNÍ NEDĚLE A ZAČÁTEK NOVÉHO TÝDNE,CO NEJKLIDNĚJŠÍ.JÁ SE NA SNÍŽEK TAKÉ MOC TĚŠÍM,I KDYŽ HO VŽDYCKY NA NOŽKY NABERU TOLIK,ŽE MÁM POTOM ASPOŇ 20 KILO.PĚKNĚ V NĚM S ASHINKOU ŘÁDÍME A JE TO SUPER.TAK SE ZATÍM MĚJTE,JÁ BĚŽÍM NA PROCHÁZKU.HAF NELLY.

12. listopad 2009 15:28:43

HAFOJKY KAMARÁDI,TAK JSEM ZASE TADY.HODNĚ DLOUHO JSEM SE NEOZVALA.MĚLA JSEM ZASE PROBLÉMY S OUŠKAMA.TAKŽE NA PSANÍ DENÍČKU PANIČKA VŮBEC NEMĚLA ČAS.BYLA RÁDA,ŽE STÍHÁ VRACET KOSTIČKY.ALE UŽ JE TO DOBRÉ,ZATÍM.WESTÍCI MAJÍ S OUŠKAMA A KŮŽÍ HODNĚ VELKÉ PROBLÉMY.NO JO, NO.HLAVNĚ,ŽE UŽ JE TO DOBRÉ.DOKONCE JSEM DNESKA BYLA U PANI HOLIČKY,ABY ZE MĚ SUNDALA TEN TEPLÝ KOŽÍŠEK.PANIČKA MI KOUPILA PĚKNEJ SLUŠIVEJ OBLEČEK A BYLO BY MI V NĚM ASI HORKO.TAKY SE MOC TĚŠÍM NA TU PROCHAJDU S ASHINKOU.VEČER PÍSNEM JAKÁ BYLA.HAOJKY NELINKA

27. srpen 2009 15:47:00

MOJI MILÍ KAMARÁDI,VŠEM VÁ MOC DĚKUJI ZA PŘÁNÍ A DÁREČKY K NAROZENINÁM.ZAHŘÁLO MĚ TO U SRDÍČKA.HAF NELINKA

25. srpen 2009 15:45:02

MOJI MILÝ KAMARÁDI,TAK JSME SE VRÁTILY Z DALEKÉ ITÁLIE.AŽ NA TO HORKO,TO BYLO SUPER.TROCHU JSME SE PO CESTĚ ZAPOTILY.ALE,PANIČKA NÁM VŽDYCKY DĚLALA ČASTĚJŠÍ PŘESTÁVKY,TAK TO ŠLO.CESTA BYLA HODNĚ DLOUHÁ.ALE BYLY JSME S PANIČKOU A TO HLAVNÍ.HAF NELINKA

3. srpen 2009 23:26:13

HAF DENÍČKU,RÁDA TĚ VIDÍM,A VÁS KAMARÁDI TAKÉ.DNESKA BYL TEDA DEN.JÁ JSEM DNESKA TRPĚLA JAKO KŮŇ.PANIČKA NÁS CHCE VZÍT NA DOVČU,A TAM JE POVINNOSTÍ MÍT OČKOVÁNÍ A HLAVNĚ ČIP NEBO TETOVÁNÍ.JÁ SAMOZŘEJMĚ ANI JEDNO NEMÁM,TAKŽE JSEM NA TOM BYLA HŮŘ NEŽ ASHINKA.TA MÁ TETOVÁNÍ UŽ OD NAROZENÍ.TAKŽE ONA DOSTALA JENOM VČELIČKU DO NOŽIČKY,A JÁ JSEN DOSTALA TAKÉ VČELIČKU DO NOŽIČKY A JEŠTĚ MĚ PAN DOKTOR DAL ČIP.TEDA KAMARÁDI BOLELO TO,AŽ JSEM SE SVÍJELA A PANIČKA MĚ NEMOHLA ANI UDRŽET.ZABODLI MI DO KRKU TLUSTOU JEHLU A APLIKOVALI MI ČIP.NEBYL TO TEDA ŽÁDNEJ MED.PANIČKA MĚ UKLIDNILA,ŽE JE TO NAVŽDY.TAK SE MI ULEVILO.U PANA DOKTORA SE MI LÍBÍ,ALE OČKOVÁNÍ NECHCI DLOUHO ANI VIDĚT.HAFOJKY NELINKA

26. červenec 2009 20:25:39

MŮJ DENÍČKU,DLOUHO MI SEM PANIČKA NIC NENAPSALA,ALE DNESKA TO NAPRAVÍ.JÁ JSEM TOHO OD TÉ DOBY,ZAŽILA DOCELA DOST.TEĎ POSLEDNÍCH ČTRNÁCT DNŮ SE HODNĚ STŘÍDALO POČASÍ,TAKŽE JSEM VĚTŠINU ČASU TRÁVILA S ASHANTÍKEM U VODIČKY A HLAVNĚ VE STÍNU.JEZDILY JSME NA NAŠE OBLÍBENÉ LETIŠTĚ ŘÁDILY JSME JAKO BLÁZNI.PANIČKA NÁM VŽDYCKY HÁZÍ MÍČEK NEBO KLACÍK,A MY VŽDYCKY BĚŽÍME PRO NĚJ A ZASE ZPÁTKY.PROCVIČUJEME SI TAK POVELY KE MĚ A PŘINES.PANIČKA NÁS VŽDYCKY POCHVÁLÍ A DÁ NÁM ODMĚNU.TAKY MÁM V PROFILU NOVÉ FOTEČKY,TAK SE KAMARÁDI MRKNĚTE.JSEM ZASE PĚKNĚ ZAROSTLÁ,ALE VE STŘEDU JDU K PANÍ HOLIČCE A BUDU VYPADAT,JAKO WESTÍK.TAK ZASE NĚKDY,HAF NELLY.

5. červenec 2009 22:36:37

KAMARÁDI,PANIČKA NÁM PŘIDALA DO NAŠICH PROFÍLKŮ PÁR VIDEÍ.TAK SE MRKNĚTE.HAF NELLY

5. červenec 2009 22:05:52

MILÍ KAMARÁDI,KDYBY JSTE JENOM VĚDĚLY,KDE JSME DNESKA VŠUDE BYLY.JÁ MÁM KRÁTKÉ NOŽIČKY,TAKŽE NA MĚ TOHO BYLO DOST.JEŠTĚ ŽE,JSME JELI AUTÍČKEM.NEJPRVE JSME BYLY NA ANDĚLSKÉ HOŘE,NA TEN HRAD TO BYLO DOCELA DALEKO,POTOM PROCHÁZKA A ZASE DOLŮ.PAK,JSME JELY K PŘÍBUZNÝM,KTEŘÍ MAJÍ DVĚ MALÉ DĚTI,ALE S NIMA TO BYLO FAJN.A NAKONEC LETIŠTĚ,KDE JSME SE PROBĚHLY AŽ,AŽ.TAK CO KAMARÁDI,BYLO TOHO DOST,NEMYSLÍTE?TAKY,KDYŽ JSME PŘIŠLY DOMŮ,TAK JSME SE NAPILY VODIČKY A ŠUP DO PELÍŠKU.HAF NELLY

4. červenec 2009 22:24:20

MILÝ KAMARÁDI,VČERA A DNESKA JSME BYLI S PANIČKOU NA LETIŠTI.MOC SE NÁM TAM NELÍBILO,PROTOŽE JSME VŽDYCKY NARAZILY NA BOUŘKU.JAKMILE JSME DORAZILY NA MÍSTO,ZAČALO HŘMĚT A BYLY BLESKY A HROZNÝ RÁMUS.JÁ TO ZNÁM,TAKŽE SE NEBOJÍM,ALE ASHANTA ZAČALA POSKAKOVAT JAKO,KDYŽ S NÍ ČERTI ŠIJOU.A JEŠTĚ NĚCO.NA LETIŠTI JE PĚKNÁ ZELENÁ TRAVIČKA,TAKŽE SE TAM ZAČALY PÁST KRAVIČKY.MĚ NEVADÍ,ALE ASHKA JAKMILE JE UCÍTILA,CHTĚLA ZA NIMA A TO BY ASI NEDOPADLO MOC DOBŘE.TAK JSME RADŠI JELI PRYČ.HAF NELLY

2. červenec 2009 22:06:12

MILÝ DENÍČKU,MÍT PSÍ KAMARÁDY JE OPRAVDU PRIMA.MÁTE SE S KÝM PROBĚHNOUT A ZADOVÁDĚT.DNESKA JSME SE POŘÁDNĚ VYBĚHALY.PACKU A TLAPKU NELLY

1. červenec 2009 23:41:07

DENÍČKU,TY FOTEČKY,CO PANIČKA SLIBOVALA,ŽE NÁM DÁ NA PROFILY JSOU TAM.TAKŽE KAMARÁDI,JESTLI SE CHCETE PODÍVAT,MŮŽETE.A JESTLI CHCETE,TAK NÁM VĚNUJTE PÁR KOSTIČEK.DÍKY NELLY

1. červenec 2009 01:35:53

MŮJ DRAHÝ DENÍČKU,VČERA PANIČKA UDĚLALA PÁR FOTEČEK,MĚ A ASHANTI,TAK JE TAM DNESKA DÁ.TAK ZÍTRA HAF NELLY

30. červen 2009 22:22:24

MILÝ DENÍČKU,PANIČKA UŽ JE ZDRAVÁ,TAK NÁS BUDE BRÁT SEBOU NA NAŠE OBLÍBENÉ VÝLETY.DNESKA BYLO HODNĚ DUSNO,TAK JSME JELI K RYBNÍKU,KDE SE NÁM TAK LÍBÍ.DOVÁDĚLY JSME S ASHANTÍKEM,JAKO BLÁZNI.JÁ MÁM KRÁTKÝ NOŽICKY,A ASHANTA MĚ VŽDYCKY PROŽENE.ALE MÁME SE RÁDI.HAF NELLY

30. červen 2009 03:49:49

MILÝ DENÍČKU,AŽ TI POVÍM,CO VČERA PROVÁDĚLA ASHANTA,TAK TOMU ASI NEUVĚŘÍŠ.JAKO VŽDYCKY JÍ CHYTL RAPL A VYTAHALA VŠECHNY DOSTUPNÝ BOTY,NA KTERÝ DOSÁHLA,A TY CO ŠLY,TAK ROZCUPOVALA NA KOUSÍČKY.PANIČKA TOTIŽ PŘIŠLA S NOČNÍ A ZAVŘELA SE DO POKOJE A NEPUSTILA NÁS ZA NÍ.TAK TO UDĚLALA NATRUC PANIČCE.TA JÍ DALA.VŮBEC S NÍ NEMLUVÍ A DLOUHO NEBUDE.UVIDÍME ZÍTRA.HAF NELLY

28. červen 2009 22:24:49

MILÝ DENÍČKU,TA JSME SE KONEČNĚ DOČKALI.DNESKA JSME SE POŘÁDNĚ VYBĚHALI.A BYLA S NÁMA KONEČNĚ NAŠE PANIČKA.JELI JSME HROZNĚ DLOUHO.ALE,NÁM TO NEVADILO,PROTOŽE JSME JELI NAŠÍM AUTÍČKEM.A BYLO TO BEZVA.NA NEBI POLETOVALI VELKÝ PTÁCI,A DĚLALI VELKÝ RÁMUS.TEN MI PEJSCI NEMÁME MOC RÁDI.HAF NELLY

27. červen 2009 11:56:21

MŮJ MILÝ DENÍČKU,TAK DLOUHO JSEM TĚ ZANEDBÁVALA,ŽE TO MUSÍM NAPRAVIT.OD TÉ DOBY,CO JE PANIČKA NEMOCNÁ,TAK JSME TOHO MOC NEPODNIKLI.LETIŠTĚ A PROCHÁZKY,ALE NEBYLO TO,JAKO VŽDYCKY.NEBYLA S NÁMI NAŠE PANIČKÄ.HAF NELLY

23. červen 2009 23:55:08

MILÝ DENÍČKU,DNESKA JSME SE S PANIČKOU CELÝ DEN VÁLELI V PELÍŠKU.NENÍ TO SICE PROCHÁZKA,ANI ŽÁDNÝ VÝLET,ALE BYLO TO BEZVA.JEN TAK LEŽET A TULIT SE K PANIČCE.UŽ SE ALE TĚŠÍME,AŽ ZASE S PANIČKOU POJEDEME AUTÍČKEM,NĚKAM DO PŘÍRODY.HAF NELLY

22. červen 2009 10:56:51

MILÝ DENÍČKU,DNESKA JSME BYLI DOMA.PANIČKA JE NEMOCNÁ,TAK JSME NIKAM NEJELI.HODNĚ MĚ TO MRZELO,ALE PANIČKA SLÍBILA,ŽE AŽ JÍ BUDE DOBŘE,TAK VYMYSLÍ,KAM NÁS VEZME AUTÍČKEM.RÁDI BĚHÁME V LESE A LOUKU ,TAKÉ MÁME RÁDI.ALE,UŽ SE TĚŠÍME,AŽ SE ZASE NĚKAM PODÍVÁME.HLAVNĚ AŤ TAM HODNĚ MOC MÍSTA NA BLBNUTÍ.HAF NELLY

21. červen 2009 10:48:12

DENÍČKU,DNESKA JSME PROŽILI KRÁSNÝ DEN NA LETIŠTI.MIMOŘÁDNĚ JELA CELÁ RODINA.A BYLI JSME OPRAVDU ŠPINAVÝ JAKO ČUŇÁTKA.TAK,ŽE JSME SE DOMŮ ZROVNA MOC NETĚŠILI.PROTOŽE,NÁS ČEKALA VANA,A TO HLAVNĚ MĚ.MÁM TOTIŽ BÍLOU SRST A KRÁTKÉ NOHY,TAKŽE ,KDYŽ JE NĚKDE VYSOKÁ TRÁVA A BAHNO,JE TO ŠPATNÉ.TO PAK NEJSEM BÍLEJ A ČERNEJ WESTÍK,A TO SE PANIČCE NELÍBÍ.PRO MĚ ZA MĚ ,MĚ JE TO FUK.HAF NELLY

20. červen 2009 10:17:37

MŮJ MILÝ DENÍČKU,DNESKA JSEM BYLA S ASHANTOU NA LETIŠTI.MOC SE NÁM TAM LÍBÍ.JE TAM VELKÁ LOUKA,NA KTERÉ SE VŽDYCKY PĚKNĚ PROBĚHNEME.JE NA NÍ PĚKNÁ MĚKOUČKÁ TRAVIČKA,NA KTERÉ SE PĚKNĚ VÁLÍME.TO MÁME NEJRADĚJI.HAF NELLY

19. červen 2009 06:14:06

MILÝ DENÍČKU,JÁ S ASHANTOU SOUHLASÍM,PANIČKA MÍVÁ DOBRÉ NÁPADY.BOHUŽEL DNESKA POŘÁD PRŠÍ,TAKŽE SE ŽÁDNÝ VÝLET NEKONAL.BYLI JSME AKORÁT NA LOUCE,KTEROU MÁME NAPROTI PŘES SILNICI.TAKŽE JSME SE VYBLBLI A STAČILA PŮLHODINKA A ZAČALO OPĚT PRŠET.ALE UŽILI JSME SI TO I TAK.HAF NELLY

18. červen 2009 09:05:32

HAF ASHANTÍKU,JÁ S TEBOU SOUHLASÍM,NEBUDEME PŘECI SEDĚT DOMA,KDYŽ JE TAM TAK KRÁSNĚ.NECHÁME PANIČKU PĚKNĚ VYSPINKAT A POTOM PŮJDEME VEN A PĚKNĚ SI ZAŘÁDÍME.HAF NELLY

18. červen 2009 01:02:35

TAKÉ ZDRAVÍM VŠECHNY KAMARÁDY A KAMARÁDKY,JAK PSALA PANIČKA,TAK JSME BYLI S ASHANTÍKEM U RYBNÍKA A BYLO TO MOC FAJN.PĚKNĚ JSME SI ZAŘÁDILI.SPÍŠ U BŘEHU NEŽ VE VODĚ.JÁ TOTIŽ VODIČKU NEMÁM RÁDA.NEJSME KAMARÁDI.PAC A HAF NELLY.