• Profil mazlíčka

26. prosinec 2011 20:32:37

Tak Vánoce jsme si užili vrchovatě. U nás se stále něco děje. Babička odjela, neustále jsem se jí snažil vyjadřovat náklonnost, ale špatně to snášela, tak jsem byl stále napomínán. Chtěl jsem jí jen olíznout čenich, mojí panině to třeba nevadí. Kikina přijela den před štědrým dnem, dostala obrovské horečky, panina a její máma byly z toho celé pryč a Kikča skončila nakonec v nemocnici se zápalem plic. Je malinká a stýská se jí a je na oddělení sama, ale horečky už klesly a slyšel jsem paninu, jak si s ní povídá, tolik tu chtěla zůstat. Po Novém roce to musíme napravit. Jinak už žádné katastrofy nebyly a dnes se střídala návštěva za návštěvou, jsme rádi, že je konec a panina říkala, že si jde zítra odpočinout do práce. Tak to je zatím vše.

10. prosinec 2011 22:33:24

Byli jsme venku, po sněhu ani památky. Vichřice nás naštěstí minula. Panina ale doma řádí podobně, možná s větší razancí. Páníka nevím jak, uvrtala na těžší domácí práce. To ale zase vadí mně, anobrž se mračil jako čert a vůbec si nebyl ochotný hrát. Jestli ho ta panice nepřetěžuje. Na procházce jsem byl velmi hodný a stále se polepšuji. Jenom nevím, proč před námi utíkají ti páníci od malých pejsků. Tak zaprvé, malé psy a štěňata nežeru, jen ty drzé. Tak dnes například jsme potkali knírače. Řval na mně jak protržený a já ho minul naprosto nevšímavě, věnoval jsem se paničce. Panička si stále myslí, že jsem její malý pejsek, ale já jsem velký hafan a lidi dost děsím, ale jsem opravdu dobře vychovaný a trochu vycvičený. No abych se vrátil k dnešnímu odpoledni, u nás se uklízí a uklízí a uklízí...
Ale zítra mám slíbeno, že se konečně bude péct cukroví, už se moc těším, jak budeme s Peggy pomáhat a překážet..

5. prosinec 2011 22:31:13

Mikuláš utekl, čerta jsem měl v zubech a anděl nechce dolů z jabloně, tak takhle vypadala Mikulášská nadílka u nás.

4. prosinec 2011 00:12:54

Od rána jsme byli s paninou na cvičáku, byl vánoční závod, bohužel nebyl sníh. Loni touto dobou jsme stavěli sněžného psa. Skončil jsem na pátém místě (stále se vylepšuji). Na čtvrtém místě byla Kony, která měla stejně bodů jako já, ale měla lepší tunel. Je to agiliťačka a má poloviční výšku, to se jí to vytahuje. Páník ale říkal, že už je to jedno, bramborová nebo žádná medaile. Panina byla ale velmi spokojená, donesl jsem aport za 9 bodů. Jásala a chválila. Dostal jsem řízek a prasečí ouško. Přijeli jsme domů za tmy, unavení a spokojení, den se nám moc vydařil. Pro letošní rok jsme na cvičáku skončili, ale hned po Novém roce na to jdeme znova.

15. listopad 2011 21:40:51

O víkendu jsme byli s paninou na stopařském semináři. Moc se nám tam líbilo, seznámil jsem se se spoustou holek, jedna hezčí než druhá. Naučili jsme se jak pracovat lépe se stopami a začneme zkoušet. Zatím se doma učím označovat předmět na stopě. Je to docela legrace.

7. září 2011 23:11:46

Moje řádění pokračuje, včera panina větrala peřiny a když je večer uklízela, tak jsem málem vypadl z prvního patra z okna. Přijel totiž páníček domů, já slyšel auto a skrz ty peřiny nebylo vidět, tak jsem se nějak víc rozběhl a skočil na okno, jenže peřiny mi podjely pod nohama a já přepadl. Ještě že panička stála u okna a strhla mě za obojek dolů, měla z toho šok. Páníček tomu něvěřil, že bych byl tak pitomý a skákal kam nevidím. Ach jo, to jsem to zase vymňoukl.

30. srpen 2011 23:46:59

Tak jsme se vrátili z dovolené. Byli jsme na psím táboře na Mariánské, co pořádal náš kynologický klub z Ondřejova. Bylo to super, jen jsem zlobil jako čert a panina prohlásila, že jsem útočný jak zmije. Prostě si toho vzala moc. Měla nás tři psy a dvě holky, co jsou jako štěňata, jenže lidská.
Tak v pátek než jsme odjeli, jsem kousl souseda do zadku. Páníci nebyli doma, přijeli mladí páníčci a nechali otevřená vrata a na mne nedali pozor. V tom se venku objevil soused, chodí mě zlobit ke vratům, když jde večer z hospody. Mám na něj už delší dobu žízeň a tak jsem si spravil chuť. Nezavrčel jsem, nezaštěkal, jen jsem ho štípnul předníma zubama do toho zadku. Paničce pak vyhrožoval, že jestli to udělám ještě jednou, tak mě zastřelí. Odpoledně jsme odjeli a byly u toho komplikace, protože se rozbilo auto co vezlo překážky a pomůcky na výcvik a tak než jsme se dostali do postele bylo už moc pozdě. Mezitím jsem stačil ještě zastrašovat malého kluka a panice se moc zlobila, že si takhle dovoluju. Prostě jsem nebyl ve své araní kůži. Ráno jsem vyjel na našeho figuranta, vylezl ze tmy a on mi šel jistě po paničce, musím se o ni neustále starat, je nesamostatná. No a pak jsem se nsažil poprat se všemi psy co byli na chalupě a že jich bylo. Byly tam totiž tři hárající fenky a já to všechno jistil a ti syčáci mi lezli do zelí.
No a ve finále jsem ve čtvrtek na výletě kousnul kamarádku naší Káji. Byl jsem uvázaný u stromu s Peggy a Meggy (moje smečka) a hlídal jsem panině batoh a košík s houbama. No a ta holka si klidně šla k našemu batohu. Já zavrčel na výstrahu "jako nech to na pokoji, já to hlídám", ale ona mě nebrala vážně, tak jsem jí zase poštípal, ale panice mi za nandala pěkných pár buchet. Stálo ji to ještě nové tričko a bolestné (velká zmrzlina). Já slyšel ale páníka, jak jí nakazuje, aby k nám nechodila, když jsem uvázaný. No neposlechla a já jí to připoměl.
Panička z toho nadšená nebyla vůbec a pak jsem koukal, že má slzy v očích, že jsem kousavá bestie. Jenomže já nevím, co vlastně chce. Tak mám hlídat nebo ne? S lidmi je potíž, to my psi máme jasno. Dělal jsem jen svou práci. A tak si myslím, když jsme v sobotu odjížděli, že jsem nikomu nechyběl. Tak jsem se dnes napravoval. Šel jsem navolno u nohy dnes kolem ovčouna Baka a ani jsem se na něj nepodíval. Posmíval se mi že jsem paničin mazánek, ale nechal jsem ho být, řeknu mu to do čenichu příště. Pokračování vyprávění bude až zítra.

27. květen 2011 22:06:43

Konečně jsem pes dospělý a mám na to papír. Minulý týden jsem byl na bonitaci a byl jsem uchovněn. Teď už budu jenom shánět krásné hovawartí holky. U nás zatím leje jako z konve.

21. březen 2011 00:12:00

Závod moc dobře nedopadl, byl jsem šestý. Protože jsem nedonesl aport. Jelo se podle ZZO a panička mi na poslední chvíli vyměnila aport (styděla se za mojí plyšovou krysu, kterou mám rád, protože ovčouni nosili činky)a já jí pro něj nešel. Drbala si pak hlavu, protože nám stačily čtyři body na bednu a ty bych i za plyšouna dostal, protože bych ho donesl.

5. březen 2011 20:56:26

Dnes jsem byl celý den na cvičáku. Panina tam má nějakou práci, tedy kromě mne. Bylo krásně, ale k večeru začalo zase mrazit. Už aby byla ta zima pryč. Tedy mně nevadí, ale panička říkala. Jo, abych nezapoměl, byl jsem velmi hodný. Aran

Ten syčák má pravdu, dnes byl tak hodný, až byl nápadný. Příští týden v sobotu jdeme na závody, tak nám prosím držte tlapky, ať neskončíme poslední. Aranovi moc nejde aport. Naučil se k vůli tomu podej, protože mi ho stále plive pod nohy, ale snad to ustojíme. Panička

9. prosinec 2010 19:46:49

Tak dnes jsem konečně dospělý pes. Byl jsem s páníkem na procházce a vůbec jsem nezlobil. Celou dobu jsem byl na volno, i v polích a byl jsem hodný. Panička se raduje, že už jsem velký kluk a tak dám pokoj s vylomeninama, ale mezi námi, to se šeredně mýlí. Jen co bude příležitost. Tak ....

1. listopad 2010 19:48:00

Včera jsme s paničkou splnili zkoušku ZZO za mohutné podpory kamarádů ze cvičáku. Máme z toho velikou radost. Oslavili jsme to s paničkou karbanátkem, každý půlku.

19. září 2010 23:07:08

Tak jsem se popral. Byli jsme dnes s páníkem na takové rychlé procházce (neb panina nám zase marodí, ty její plíce by potřebovaly výměnu). Potkali jsme se s jedním psem co se nemusíme. Já byl s páníkem na vodítku, ale on pánovi utekl a vrhl se na mne. No, nenechal jsem si to líbit a byla mela. Jeho pán už je velmi starý a že prý nás neviděl. Můj páníček byl na ně dost nevrlý, ale co si pomůže. Do takové mely se ruce strkat nedají. Panička mi kontrolovala kožich a čumec, jestli nejsem pokousaný. No vypadá to dobře. Včera, to jsem ani nenapsal na mne vyběhl z vrátek takový menší pes, šlo to čumák na čumák, ale nepoprali jsme se, já menší psy nebiju, tedy pokud nejsou drzí. Pak si ho páníci zavolali. Panina už kdy říkala páníkovi, že se mnou sama chodit nebude, že se bojí velkých psů, co se perou.

10. srpen 2010 22:42:02

Celé jaro jsem se bál do sklepa, panička jinak nedala, že ty schody s ní slezu dolů, bylo přemlouvání a trochu i násilí, moje panice je totiž velmi důsledná a pokud dá povel musím to provést. Tak jsem tedy do toho sklepa slezl a moc se mi tam líbilo. Ono totiž jít po strmých schodech hlavou dolů je pro psa dost nepříjemné. Ale hned se jí to vymstilo panici. Protože se mi to lezení do sklepa zalíbilo, tak jsem si tam v parném dnu šel odpočinout a páník si nevšiml a sklep zamknul. Panička mě za chvíli hledala (neustále mě kontroluje) a já nebyl. Už si myslela, že mě unesli ufouni. Byla na mrtvici a slzy na krajíčku, že mě nemůže najít. Pak to zkazil mladý páník a vzpomněl si, že můžu být ve sklepě a prozradil mně. No byla líbačka a panička si oddechla, že mě má. Jo a o svatbě jsem se měl dobře, jen mě zavřeli na celý den do klece jako trestance, jediná náplast na mé bolavé srdce byla, že Peggy musela do klece se mnou. Ale všechna čest, panina jezdila domů každé dvě hodiny nás na chvilku pustit proběhnout a vyčurat. Až večer to vylepšil páníček, nechal otevřená vrata a mne zapomněl zavřít. Panice se vrátila domů a když zjistila, že jsem puštěný tak začala nádávat tak silně, že některé výrazy neznal ani páníček. No ten si to za klobouk nedá. Kdybych to byl zjistil, šel bych na výlet, nejlépe s Kikinou, ta občas zkouší, jestli nejsou zamčená vrátka, jako že spolu utečeme. Podařilo se nám to dvakrát, ale nedošli jsme ani pod kopec, hned nás měli. Holky už odjely a páníci začali chodit do práce a vše se ke spokojenosti psů dostalo do normálu.

30. červen 2010 20:09:01

Tak se musím pochlubit, konečně mám první zkoušku. V neděli jsme s paničkou udělali ZOP. Po prázdninách začneme cvičit na další zkoušku. Musíme hlavně pocvičit aport, ten mi vůbec nejde. Totiž nebaví mě. Teď máme na měsíc volno, cvičák má prázdniny a potom zase hurá do práce. Všem kamarádům přejeme krásné prázdniny.

13. květen 2010 22:48:36

Naši Kristýnku dnes kousl pes do obličeje a museli jí zašít tvářičku v narkóze, je ještě moc maličká. Tak já si ji tu opečovávám a pak mi ji kousne cizí pes. Asi si myslela, že jsem to já a sáhla jí do žrádla a takhle to dopadlo. Říkala mladá panička, že se jí to brzy zahojí. Tak se těším, jak si ji zase oblížu a upravím. Štěně jedno moje zlatý. Zato jsem včera kousnul pandu já. Bylo to v zápalu boje, běhala kolem stromu, já si nadeběhl a kousnul ji předmí zuby. Panina měla chvilku v očích slzy, asi to fakt bolelo a má modřinu na ruce, jak moji tlamu, takže velikou. Máme doma kočičku Leontýnu, nemůžu paninu dokopat k tomu, aby udělala profil Leontýně a Štěpánovi, to je kocour. Tak jestli bude ošklivo, tak to snad udělá.

3. květen 2010 21:47:56

Tak musím zase něco připsat a hlavně se pochlubit. Na Mezinárodní výstavě v Praze jsem získal konečně pandino vysněné "V". Sice s trojkou na konci, ale posudek jsem dostal krásný, až panda uronila slzu. Bylo to pro nás oba velmi náročné, ještě že s námi byl páník. Panina si mne pořídila proto, aby měla dost pohybu a teď se jí občas protáčejí panenky, co ho má. Na výstavě jsem se choval slušně, tedy přiměřeně mé temperamentní povaze (vrčel jsem na psy, co chtěli k nám na deku a za mojí pandou, až se lidi pohoršeně otáčeli). Panička je zvyklá, když se na výstavě ukazují zuby (moje), že je ukazuje ona, ale tentokrát se díval pan rozhodčí sám a to si užila strachu. Celou dobu cedila skrz zuby "hodnýýý" (to je povel pro případ, že napadám jiné psy). Ustál jsem to a když skončil, ještě jsem mu pro jistotu olízl ruku. Tak jsem dostal do posudku, že se dobře předvádím a jsem přátelský. No a po hodnocení nás začali honit v kruhu, dva psi se tam pěkně poprali, já bych se byl taky k tomu vyjádřil, ale panice nedovolila. Tak ti dva dostali vyhazov a běhali jsme dál. Těch koleček bylo fakt hodně, pan rozhodčí dlouho vybíral pořadí. A musím říct, že jsem viděl, že panina už nemůže, ale nechtěla mi to zkazit, tak běhala jak o život (hele, není už nejmladší a navíc astmatik), i páník měl o ní strach. Ale panda moje milovaná to se mnou vydržela. No a pak jsme si to už jen užívali, přišli nám pogratulovat kamarádi a my se šli podívat po stánkách a to jsem ještě udělal výtržnost. Cvičil tam takový knírač, pepř a sůl, no a já myslel, že je tu Hutch z cvičáku, tak jsem se páníkovi vytrhnul a letěl za ním do kruhu, no ti měli radost, málem je kleplo, tak jsme s páníkem rychle utekli. Byl to vážně náročný den.

12. duben 2010 21:19:58

Tak minulý týden byl velmi úspěšný. Na procházce jsem potkal cyklistu. Pršelo a panda nedávala bacha. Byl jsem navolno a viděl jsem ho dřív než ona. Když už jsem ho skoro měl, tak zavelela ke mně a já to otočil, udělal čestné kolečko a nechal ho jet. Ale měl to jen tak tak. Byl pěkně vyděšený, ještě že umím tak krásně poslouchat chachacha. Nechápu proč ti cyklisté z toho kola neslezou a nepočkají, když se proti nim řítíme. Začnou šlapat jako zběsilí a já mám pocit, že mi jede po paničce a už ho dávám z kola dolů. Kdyby zastavil a slezl, nic se mu nestane, protože panina to stihne mě odvolat. No a pak je tu ještě ta pošťačka. Mladý páník se dá lehce očůrat. Když si šel pro balíček ke vrátkům, tak jsem se mu podvlíkl pod nohama a jakej byl? Pošťačku jsem našpendlil na plot a pusinkoval ji. Psychicky to asi neunesla, protože druhý den odmítla jít na dvůr dát naší staré babče důchod. A to jsem byl prosím potupně zavřen v kleci. Chuť jsem si spravil až na cvičáku. Na stopách jsem moc neexceloval, ale byly první po zimě a foukal silný vítr a panina jí udělala hned vedle srnčích bobků, tak co mi je po pandině stopě, tu si vyčenichám vždycky. Pak mi svěřila batoh a dala povel hlídej. A jedna paní, co ji mám rád, mě šla pohladit, jenže já měl ten svěřený batoh, tak jsem hluboce zavrčel a zahnal ji pryč. Panička mi za to dala celý piškotek. A vrchol všeho bylo, že mě a Driema uvázali u stromů a nevšimli si, že na sebe dosáhneme, protože máme dlouhá vodítka. Přišli na to až když jsme svorně stáli vedle sebe a štěkali na nově příchozí na cvičák. Teda Driem se nepere, ale já jo. Naštěstí to všechno dobře dopadlo a cvičák byl taky dobrý, zase jsem uměl. Byli jsme tam až do večera, takže zážitků bylo moc.

4. duben 2010 00:13:57

Dnes se cvičák vyvedl, hned ráno jsem měl rvačku s Fredym (Jack Russel), představte si, že napadl on mne. Nejdřív jsem nechtěl věřit vlastním očím, pak jsem mu dal výstrahu, ale dál urputně kousal a vrčel. Tak jsem ho zalehl, přišpendlil na zem a chechtal se mu do očí. Panička na mne byla pyšná, že jsem ho nezakousl, ale odevzdal. Taky byli na cvičáku dva jorkšíři, ale nesměl jsem si k nim ani čuchnout, že bych je vyděsil. Já jo, takový pořádný a slušný pes.
Jinak jsem dnes uměl a odšeli jsme z placu já i panina spokojení.
Ale nejhezčí bylo, když mě panička vzala na louku k jezírku a já si tam mohl parádně zaběhat s Rú. Lítali jsme jako střely a pak skočili do rybníčku. Začaly tam z toho kvákat žáby, jak jsme je vyděsili. Panina se divila, že už se vzbudily. No a doma bylo taky povyražení, babička měla narozeniny a sjela se celá rodina. Naše holky dorazily taky, tak jsem se vyblbnul. Kikina pořád leze k bazénu a panda je z ní šílená. Říkala, že jí dá ty malé kšíry po mně a přiváže ji ke stromu, jinak že to mrně neuhlídá. Zítra bude taky fajn, to zase dorazí rodina z druhé strany a přijede i Body, to bude koulečka s čivavákem. Ať žíjí Velikonoce

8. březen 2010 23:08:15

V sobotu jsme byli na cvičáku, chumelilo a mrzlo až praštělo, ale my to ustáli. Panička měla od rána děsnou smůlu. Nejdřív nemohla najít stahovák na cvičení, potom se jí ztratilo vodítko a nakonec i pes. Páník nechal otevřená vrata a já zdrhnul. Sousedi měli otevřeno, tak jsem vnikl k nim na dvůr a řádně všechno očichal a prověřil. Když mě panice dostala, tak se zrovna vraceli domů s plnými taškami nákupu. Mohla být velká psina, ale bohužel jsem je pro tentokrát nedostal. Představuji si, jak by byli vyděšení a odevzdali bez reptání tašky s nákupem. Jejich babičku takhle dostala naše tibetská doga Maruška, ale to už je dávno a tašky jí taky vzali (Marušce) z drápů. Panička říkala, že za sousedy můžeme mít jen otrlé lidi. No a pak panička dostala na závorách smyk a lítala po kolejích sem tam, ale plechy to neodnesly a na ten cvičák jsme nakonec dojeli v pořádku, jen já měl trochu bouli, ale byl jsem ticho, říkala mi lehni. Obrany proběhly jakž takž, no já prostě na nějakou kořist nejsem zvědavý. Jen když mi figurant strkal do paničky nebo mě zatahal za ocas, tak to mě fakt naštval, však mu zůstal šrám na ruce, jak jsem ho vzal zubem. Já se to naučím a pak ať se mi koukne raději vyhnout.

4. únor 2010 19:40:13

Dneska u nás bylo ráno velké rodeo. Panina pospíchala do práce, dala nám jako každé ráno mlsek. Dnes jsem dostal krásné prasečí ouško. No a panina si vzpoměla, že když mě včera česala, že mi sundala obojek a chtěla mi ho navlíknout. No a já měl to rozdělané ucho a ona mi ho vzala a položila vedle a já zavrčel. Pak už to byl šrumec. Já vylítnul, skočil jsem po Peggyně, to totiž panička neviděla, že mi ho chtěla zase ukrást, jako už moc věcí. Jak jsem jí roloval pod sebe, tak mě panina zmydlila tím nepřipnutým obojkem a praštila se mnou o zem a sedla si na mne. Ona si totiž myslela, že jsem vrčel na ní. Já bych to ale nikdy neudělal. No pak to pochopila a ucho mi vrátila a Peggynu zahnala na pelech k jejím dobrotkám. To jsem rád, že se to vysvětlilo. Tak jsem dnes na procházce poslouchal jako hodinky a panina byla se mnou velmi spokojená.

3. únor 2010 00:05:45

Musím přeci jen něco drápnout do deníčku. Naši byli na horách, ale mne nechali doma. Moc se mi stýskalo. Vyhlížel jsem je celý víkend. Ale když panina přijela, tak mi přivezdla dobrůtky a váleli jsme se spolu ve sněhu. Naši mladí nám přivezli kocourka, co se v těch velkých mrazech toulal po sídlišti. Tak ho na vánoce dostala mladá panička, pořád chtěla svoji kočku a teď to má. Ten hajzlík nikoho nenechá na pokoji a jmenuje se Štěpán a já si na něho nějak nemohu zvyknout. Tuhle jsem ho měl v tlamě, že mu jen ocásek koukal, ale musel jsem ho vrátit. Nějak se mi včera zdálo, že mě panice zanedbává, tak jsem sežral páníčkovi šlapku u rotopedu, ten řval. Že jako štěně jsem nic nezničil a teď, když už jsem velký chlap, žeru věci. Jo a že Štěpán zblajznul paničce jeden puclík z obrázku a teď tam má díru, tak to nic. Dnes jsem to dovršil, půjčil jsem si panice večeři a ona mě dolapila než jsem ty párky polknul. Vyrvala mi je z tlamičky a dala je sežrat Peggyně. Pak na mne křičela a dostal jsem pořadovky. Celý večer se mnou nemluvila, tak jdu na pelíšek přemýšlet.

16. leden 2010 00:01:40

Tak nám Mášenka odešla za duhový most. Je nám všem moc smutno.

15. leden 2010 22:06:14

Tak jsem dnes chtěl napsat něco zvesela, ale Máša se nám rozstonala. Leží v pelíšku na dece a těžce oddychuje. Uvidíme jak to s ní bude do rána.

13. leden 2010 22:28:49

Tak dnes to zas tak veselé nebylo. Panina přijela velmi pozdě domů a navíc má nový počítač, tak se matlá s mašinkou a mně se zas tak moc nevěnuje. Dnes měla asi výčitky svědomí a vzala mě do parku na probíhačku. Bylo to už kolem deváté večer. Když si myslela, že jsem moc daleko, zavolala ke mně a já poslechl. Vyrazil jsem proti ní, jenže jsem to neubrzdil do sedu a vrazil jsem jí čumákem přímo do obličeje. Výsledkem je nateklý ret a ulomená dvojka vlevo nahoře. Zítra se jde objednat k vetovi. Moc radosti neměla a zbytek večera vrčí a nemluví, tak si jdu taky lehnout, dnes už žádná psina nebude.

11. leden 2010 19:51:26

Konečně máme dost sněhu, dá se udělat tunel a ani ocásek nekouká. Mladý páníček začal hrabat v takové velké kupě sněhu a povídal, že je tam Jonášek. Tak jsem hrabal jak o závod, ale kočička tam nebyla, chtěl jsem ji zachránit, asi mi vyklouzla druhou stranou.
Dnes jsem měl maloučko nedorozumění se sousedem. Viděl nás s paničkou, jak jdeme naproti páníkovi, byl jsem navolno, protože celá ulice byla prázdná a paničkou prověřená. A když jsem běžel okolo, tak prudce otevřel vrátka a vyšel do ulice. Chtěl jsem ho zneškodnit, ale panice nedovolila. A stejně si myslím, že šel po paničce, byla tma a on se schovával. Naštěstí přišel páník, tak jsem ho nechal. Je to ten soused, co mě dloube hráběma skrzevá plot, když se naši nedívají. Panina utrousila, že jde asi po pojistce. Jinak je to prima, sněhu máme, že přes ty hromady není vidět. Jo a pak jsme ještě vyběhli s paninou do parku a ona měla šílený nápad, že osvobodí od sněhu jednu asi třímetrovou jedličku, tak s ní zatřepala a dostala takovou pecku, že padla na zadek a pes aby jí pak vyhrabával.

10. leden 2010 22:22:59

Tak a dneska nám klekla mašinka. Ani se nerozloučila, tak panička udyndala páníka, aby nám nachvíli půjčil notebook, ale moc rád nebyl. Tak jsme tu jen na skok přečíst zprávičky. Snad to bude brzy spravené.

6. leden 2010 20:09:31

Omlouvám se všem kamarádům, ale panina má zase nějakou virózu a kašle a teče jí z očí, tak ji nemohu nechat sedět u počítače dlouho. Takže na vzkazíky odpovíme, hned jak to půjde.

2. leden 2010 20:55:17

Dnešek už byl pro nás pracovní. Byli jsme s paninou na cvičáku, že prý jsem zlenivěl. No dali jsme si měsíc pauzu a bylo to vidět. Ale já dělal co umím a snažil jsem se, aby panice trochu vyběhala to vánoční a silvestrovské hodování. Na cvičáku jsem zatím největší a tak tam šéfuju. S holkama je to prima, to se vylítáme, ale lezou mi do zelí dva Jack Russelové, tak jsem tomu menšímu nařezal. To zase bylo keců. Dostal jsem náhubek a panice mě uvázala. Jo a ještě to provokatérka jedna vyfotila. To prej mám za to, že se peru. Odpoledne tu byl na návštěvě čivavák Body. Je malinký a pěkně drzý. Půjčil si moji vitamínovou kost a zase byl poprask, chtěl jsem ho totiž polknout, ale co mi to má co brát. Peggyna ho ještě poňoukala (bestie chlupatá). A zase jsem si to odskákal já, že on je malinký a vůbec. Ale ta kost byla moje a jenom moje. Babizna Peggyna si ji dávno zblajzla a já si ji šetřil a pak si přijde návštěva co vypadadá jak druhá odmocnina ze psa a sežere mi to? To snad nemysleli vážně.

25. prosinec 2009 14:35:29

Štědrý den byl hektický, bylo nás tady moc. Pod stromeček jsme dostali kocoura, to byly pěkně vymňouknuté vánoce. Je to malé, černé a mňouká to. Nesmí se to honit, třepat s tím ani dloubat packou. Páníci ze Včelnice to našli u paneláku v těch velkých mrazech, tak to přivezli k nám, že máme kousek les a může lítat venku.
Už jsme se vrátili z procházky, vylítali jsme se s Peggy po poli a nikoho jsme nepotkali. Bylo to moc prima. Za to včera jsem se z vodítka nedostal, páni psi to bylo lidí venku, že nebylo kam tlapku položit.
Takže teď se jde lenošit a koukat na pohádky.

22. prosinec 2009 21:12:18

Musím jen rychle, panina finišuje, protože zítra dorazí trestné komando v podobě našich holčiček a jednoho úplně nového kocoura. Obávám se, že to zvíře zůstane u nás. Našli ho ho promrzlého a polomrtvého na sídlišti a vzali ho do tepla domů a ....
Mladá panička si taky chtěla pořídit koťátko (ale nějaké čistokrevně "fon") a panička jí vyděsila, že je to drahá svačina pro ARana. Chacha naše kočky už mám vychované, no to se ještě uvidí. Ale jestli má taky ty píchací drápy, tak ...
Jinak štychy už mám venku, jeden jsem ukousl sám a jeden mi vyndal vet. Noha je v pořádku, ale bylo to fakt hodně bolestivé a rána hluboká. Když jdeme ven, panina mi obléká botu, kvůli soli na silnicích. Jenže teď na mě není čas. Panice má dovolenou a honí čas, jak může. Už aby byl konec.
Tak si představ deníčku, cukroví se u nás peklo až v neděli. Panina dělala asi deset druhů najednou, pak se diví, že ji bolí nohy. Tak jsem se tak poflakoval a najednou koukám, Peggy tlamu v míse a něco baští. No jasně, zbodla půlku těsta na rohlíčky a tak já tu druhou. Tedy musel jsem si ji vybojovat, ta mrcha lakomá mi nechtěla dát ani kousek. Panice řádila, jak černá ruka a dostal jsem pořadovky, jenže já byl rád, že si mě vůbec všimla. Na další těsta už si dávala pozor. Jo a ještě jeden průšvih mám, našel jsem takový balíček v papíru, tak jsem ho rozbalil a byl tam plyšák, tak jsem ozkoušel jeho pevnost, no prostě dneska ti výrobci neudělají pořádnou hračku. Ten balík byl sice pro mne, ale až na Štědrý den, takže byly zase kecy. Prostě psi jsou před Vánoci opomíjeni a nestydím se říci , týráni nevšímavostí páníků. Jdu něco vymyslet, aby věděli, že mě mají.

14. prosinec 2009 22:27:31

Páníci si ráno mysleli, že mi praskly stehy na tlapě a tak jsme mazali odpoledne zase na veterinu. Jel jsem tentokrát s páníkem, panda hezky do večera vydělávala na dlabanec a na dobrůtky pro já. Tak veterináři to zkoukli a říkali, že stehy jsou v pořádku, ale packu mám zapařenou, jak mi ji panička neustále váže do obvazu. Dostal jsem mastičku a koukal, abych už byl venku. Když jsem byl v ordinaci, tak přeci jen pandička moje, mě přijela podpořit. Objala mě kolem krku a říkala mi vydrž srabíku a doma na mě čekaly dobrůtky. Mimořádně jsem si je mohl vytáhnout z pokladnice sám. Jednou bych tu pokladnici chtěl najít otevřenou nebo zapomenutou a být u toho hlavně sám. Panička co koupí mlsky, tak dává do té bedýnky. Je průhledná, je do ní vidět, ale nejde to z ní vyndat. Panička jednou, když jí bedýnka nešla otevřít, tak ji vzteky trošku poničila a já se ji naučil otevřít, ale nikdy při tom nejsem sám a vždycky mi to vezmou. Já tam totiž vždycky labužnicky čumákuju a nasávám a hodnotím, která by byla nejlepší(ta dobrůtka).

12. prosinec 2009 21:25:05

Tak jsem zase vyděsil páníky a jezdil na veterinu. Zase jsem ze stresu přestal ovládat močové ústrojí a přestal jsem čůrat. Takže zase panička šílela a jelo se na veterinu a tam mě vycévkovali a dostal jsem prášky na uklidnění. Tentokrát to navrácení v normální stav trvalo déle. Naštěstí mě panička kontrolovala už od toho šití na veterině a hned na to přišla, takže jsem neměl takové bolesti jako posledně. Je to trápení. Přitom jsem velice statečný pes. Nebojím se střelby, nebojím se hluku a rámusu, umím chodit po nestandartním povrchu, ale veterinář mě vždycky dostane. Jo a taky jak jsem se nemohl vyčurat, tak kam jsem si lehl, tam pode mnou byla loužička a jak nemím do postele, tak jsem si zalezl hluboko do paniny postele a byl malér, no a panička nemohla spát v noci v ložnici a hlídat mě a já jsem si rozerval všechny obvazy a taky tu botu. Páník na to přišel chvíli před tím než jsem si vypáral stehy. Takže jsem byl v maléru a teď mi to panička denně váže obvazem a nasazuje mi svoje ponožky. Taky cvičíme abych si na tu nohu nechal sáhnout. Paničce už to jde, páníkovi uhýbám, protože si na mě bere baterku, svítí mi na packu a prohlíží mi ji. Je fakt, že panice ho navádí. Narozeniny jsem si vůbec neužil, protože jsem měl tu bolest. Ale dort se dvěma svíčkama jsem zbodnul druhý den. Byl moc dobrý a Peggy taky dostala. Tak na stehy jdu až příští čtvrtek. Jo a dnes byli páníci na vánočních nákupech. Zůstali jsme s Peggy sami doma skoro čtyři hodiny a já si na ty obvazy ani nesáhl a panička už měla výčitky, že mě nechala samotného a já byl táááák hodný. Taky byla radostí bez sebe a dostal jsem odměnky.

8. prosinec 2009 18:16:44

Tak mám pěknou polízanici. Dneska mi tu nohu sešili a nazuli mi botičku. Je ošklivá, černá a smrdí. Já na tu veterinu nechtěl, panice mě tam ale dotáhla. Veťas se divil, že s takovým hafanem jde sama. Ale pesani, zmákla mě. Sedla si na mne, hlavu vzala do kleští a já se nemohl ani hnout. Nejdřív mě píchali do toho velkého polštářku na noze injekci, potom udělali dva stehy. Nohu zavázali a nazuli tu botku. Jediné zadostiučinění bylo, že panda se pak nehohla postavit na nohy a narovnat záda. V čekárně na mne vyběhl nějaký staford či co, ale mně to bylo jedno, hlavně že už jsme byli pryč. Kdybych nebyl marodeček, dal bych mu co proto. Držkoval jsem celou cestu domů a víte co mi ta moje panice řekla: Že ještě pojedeme na vyndání stehů.Mám po cvičáku a to mě mrzí, tam já chodím rád. Panice číhá, jestli tu botu neokusuju, jak jenom k ní čuchnu, už na mě ječí "fuj je to". Jdu zalízt na pelecha zkusím to rozdrbat. Tak já jduuu....

6. prosinec 2009 22:04:06

Dnes jsem si na procházce rozříznul levou přední tlapu a hodně hluboko. Museli jsme předčasně ukončit procházku a ani nová kamarádka, hoviholka Aidinka mě nerozveselila. Panička mě odmítla nést, tak jsem musel až domů pěšourem. Tak marodím a páníci skáčou kolem mne a zkoumají můj čumák a smutný pohled. Když mě něco bolí, ójé to já umím marodit.

25. listopad 2009 21:48:36

Dnes bylo opravdu pěkně. Páník jezdí domů až za tmy a panina ještě stále marodí, tak že nemůžu ven. Tak se nade mnou slitoval mladý páníček a vzal mě ven. Jenže jen na vodítku, bojí se mě pustit. No alespoň jsem si trochu počuchal. Dnes byl na pořadu jeden labrador, zaštěkal na mne skrz plot a páníček mi povolil vodítko, abych se na něj mohl podívat. Dopadlo to výborně, já se vytrhl i s vodítkem, takže jsem mohl lítat kolem plotu jak neřízená střela a do toho ještě okolo přicmrdovala Peggy a děsně ňafala. Byla to kulturní vložka pro půlku obce. Pak mě ale dostihl zpocený páník a zkrotil, má sice sílu, ale panině by se tohle nestalo, ta je předvídavá a nedá příležitost.
Domů jsme už došli v poklidu, ale alespoň jsme se trochu pobavili. Jen se bojím, že už mě zítra nevezmou.

20. listopad 2009 15:17:03

Tak tohle by se mohlo jmenovat "Jak páník utopil klíče". Včera přivezl dopoledne páník panině léky a nějaké divné pití. Přijel v dobu, kdy na to nejsem zvyklý. Tak jsem ho taky patřičně přivítal. No nadával a když jsem mu skočil na záda, tak se rozeběhnul za mnou. Jenže mu ujely cvičky v zatáčce, upadl, to divné pití mu vypadlo na dlažbu a jen to cinklo. Pak si prohlížel ruku a neměl klíče od domu. Prohledal půl hektaru zahrady až ho napadlo juknout do sudu s vodou. No a byly tam, kdyby se mě zeptal, štěknul bych mu to. No tak ten sud vylil a popatlal se v zetlelém listí a měl je. Já jsem se chtěl přilichotit, ale asi by mě v tu chvíli zabil a taky děsně smrděl. Když to vyprávěl paničce, tak ta se smála až se jí přitížilo, ale mě obejmula a dala mi pusu na čumák, to jako že jsem její nukleární miláček. Jo a páník má odřenou ruku, ale až mu to oblíznu, tak se to zahojí.

9. listopad 2009 22:03:05

Na cvičáku bylo prima, jen takový menší incident jsem měl. Panina stála, v ruce hrnek s kávou a zrovna přijel Hutch s paničkou. Jak mě viděl, naježil se a zavrčel a já vyrazil mu zase trochu namlátit. Panička si stoupla před tím na vodítko a první útok ustála. Jenže pak se pro to vodítko ohnula, měla ho zamotané kolem nohy a tak já vyrazil znovu. Jak jsem vyletěl, vodítko se panině omotalo kolem nohou, podrazilo jí to nohy, no skácela se jako kus polena. Má natlučenou pr***, na noze modřinu, jak když jí naboural slon a hnula si rukou. Všeobecně tvrdí, že umí padat, ale nějak to nevyšlo. Koukal jsem, že byla ráda, když ji zvedli. Na vyrovnání se mnou jí už nezbyly síly. No ale világoš jsem dostal od cvičitelky a ta mi zase trhala hlavu. Ach jo.
No a dnes to pokračovalo, sežral jsem slovník I-L, to bylo zase keců. Má si mě všímat, přijela pozdě a nešla se mnou už na procházku přes pole, že je jako tma, ale komu to vadí? Že prej ruším srnky, tak jsem se dal do čtení a všechno špatně. Když čte páník, to ani necekne, ale je fakt, že jsem nikdy neviděl, že by mu od tlamičky visela vazba i se stránkama.
Jdu na pelech, ať to zaspím, panice stejně lepí ty stránky a na mne vrčí.

1. listopad 2009 00:49:38

Panina o mne přerazila vařečku, takovu velkou na knedlíky, však ji to mrzelo. To bylo tak, byla u nás kamarádka naší Karolíny Eliška. No a já ji mám moc rád (má doma malou fenečku a ta krásně voní) a chtěl jsem si počuchat, tak jsem ji zalehl a čuchal. No a panice mě to nechtěla dovolit a vyhrožovala mi tou vařečkou. No a když jsem složil Elišku po třetí na zem, tak ji popadl vztek a majzla mě s ní(tou vařečkou) po zadku a už ji nemá. Polovina zaběhla pod knihovnu a polovina jí zůstala v ruce. Pak mě vycukala za obojek a málem mi utrhla hlavu. Eliša jedna užalovaná. Počkej až přijdeš, to se ještě uvidí. Dnes jsem byl taky za chůvu, Kikina si mě osedlala jako koníka a hopsala na mně. Hele já to vydržím, ale kroutila mi i ušima, tak jsem jí jako shodil a utekl na pelech, tam za mnou ta malá trapička nesmí. Ale stejně ji miluju, za chvíli jsem byl zpátky a už jsem byl zas za plyšáka. Jo a dnes jdeme na cvičák, už se moc těším.

21. říjen 2009 19:50:43

Tak jen něco málo štěknu, protože nemáme moc času. Ale kdo ho má. Panička s kamarádkama a já s kamarády pesany zakládáme cvičák v Ondřejově, tak kdybyste někdy jeli okolo jsme tam vždycky v sobotu od devíti ráno. Každý týden se moc těším. Například v minulou sobotu nám tam vběhl zajíc, jej to byla jízda. Jak se pořád pereme a pošťuchujeme, tak jsme udělali rojnici a tradá na zajíce. Já měl košík, já bych ho nekous, ale vyvlíknul se nám pod plotem. Paničky volaly jak vzteklé, no tak jsme ho nechali a mazali zpátky. No a ony se radovaly, jak máme dobré přivolání. Cvičíme zatím trošku provizorně, ale od ledna to chceme rozjet. Panička si myslí na to, že by cvičila štěňátka. Zatím se bude učit, studuje teď nějaký zkušební řád, či co. Jen aby se v nějakém prckovi nezlídla, to by jsme s důchodkyní Peggy ostrouhali mrkvičku. Panička o nás říká, že jsme tak vymazlení, až jsme rozmazlení. Příští týden přijedou štěňata ze Včelnice, to zas se bude panička točit jen kolem nich a vyvářet jim na co mají chuť. A zase jí polezou do pelíšku. Jdu něco vymyslet, jak ty holky dostat z postele. Jsem po večeři, jdu si říct o pár piškotků, aby se mi líp přemýšlelo.

12. říjen 2009 21:00:43

Byli jsme na dovolené na Šumavě a panička mi psala deníček.
3.10. Cesta proběhla dobře, zvládli jsme cestu autem bez problémů. Hlídáme dveře, co kdyby se nám ztratili. Odpoledne jsme šli do lesa, po cestě jsem kousl cyklistku, to bylo zase keců. No kousl, štípl jsem ji, vyrazila ze zatáčky a pánící to nezvládli, než se vzpamatovali, tak byla moje.
4.10. Procházka do Šumavských Hoštic, páník zase našel zkratku. Původně jsme mířili na Svatou Maří, ale dopadlo to jako obvykle, zabloudili jsme. Pro mne otřesný zážitek, podlézali jsme ohradník a já se chytil do drátů. Páník mi zapoměl říct, že se mám plazit. Dostal jsem pecku do zad a pak ještě jednu do čumáku a panička tam nebyla a já bulil než přiběhla a pofoukala mi tu bolest. Když jsme podlézali znovu, panina dala povel plááázit a já to podlezl bez problémů, ale bál jsem se, ještě že mám paničku. Odpoledne jsem se koupal v potoce. Peguše jen obíhala okolo, ta se vody bojí.
5.10. Jeli jsme na Horskou Kvildu, měli tam zavřeno v paniččině oblíbeném řezbářství a tak jsme jeli na Jezerní slať a Chalupskou slať a protáhli si pořádně nohy. V Kvildě si dali páníci oběd. Seděli kvůli nám venku (bylo krásně) a začal se kolem nich motat takovej divnej vrchní. Nejdříve jim něco nosil na stůl, ale když jim do jídlo začal zase brát, tak jsem vyletěl a chtěl si s ním váže podiskutovat. Vzal jsem sebou dubou lavici, co jsem k ní byl přivázaný. Nikdo na ní neseděl, tak byla lehká. Panina toho chlapa upozorňovala, aby se ke mně nepřibližoval, a chtěla si pro jídlo dojít sama. Měl jsem prý ten svůj přiblblý výraz a čerty v očích. Vytahoval se, že velké psy zná a že by si se mnou poradil. Než mu v tom , panina mohla zabránit, přišel nebezpečně blízko k ní, já vyrazil a nakonec ten chlap skončil za nabídkovou tabulí a odrážel s ní útok. Vrchní prchnul a já dostal řízek. Páníci měli jiskry v očích a cukali jim koutky, ale to poznám jen já, že se nezlobí. Vrchní se už neukázal a páník zcela vážně řekl: "Mám jít zaplatit nebo pošleme Arana?" Já bych šel, ale nepustili mě, asi o mě měli strach.
6.10. Výlet na Kašperk a Pustý hrádek. Byl jsem hodný. Jedna starší paní si mě chtěla pohladit, ale panice nedovolila, nabídla jí k pohlazení Peggy, ale ona chtěla mne. Zase se asi ta holka moje o mne bála. Paní brblala, že jí jinde dovolí psy hladit a Peguši nepohladila. Večer jsme pak ještě byli na procházce, voněli tam srnky a zajíčci, ale nesměl jsem je jít pozdravit.
7.10. Vycházka pod Boubín. Panina tvrdí, že houby nerostou, ale pořád je suší, tak nevím. Denně nachodíme tak 10-15 km, to je něco pro nás čtyřnožce, Peggy se drží, na svůj věk je fakt dobrá, ani jednou nemusela do baťohu. Zase srnky, ale nesmím k nim.
8.10.Dnes jsme byli na Mařím vrchu, byl jsem hodný a to k velké radosti paničky. Jen večer jsem chtěl přinést páníkovi zahradní traktůrek i s řidičem, ale evidentně nechtěl. Nedaleko bydlí černý labik Fido, pořád na mě pokřikuje, že se nudí. Jenže já mu nesmím odpovídat.
9.10.jedeme domů!!!!
10.10. cvičák, byl jsem dobrý, poslouchal jsem s radostí a na paninu koukal jak na obrázek. Dostal jsem velkou pusu na čumák. Mám jí rád. Jo a byla tam vlčanda Puma, voněla a já jsem se zamiloval. Mám takový zasněný pohled a myslím na ni. Páník mi to rozmlouval, ale co ten ví o lásce.

22. srpen 2009 20:57:26

Tak nám skončila dovolená a flákáníčko. Celé prázniny jsme nebyli na cvičáku. To to zase panina všechno určitě zapomněla a bude ostuda. Ale procházky jsme neflákali, chodíme skoro každý den na dlouhou většinou s Woodym. Teď jsem tu měl 14 dní Káju a její kámošku, to byla legrace, holky se se mnou honili a vztekali a tahali o pískací myš a Karolína mě vždycky ráno pustila k sobě na pelíšek a drbala mě. Páník mě pak sice potupně vyhodil, ale ta chvilka za to stála. Taky jsem asi před dvěma týdny dostal souseda a byla to psina, jak nadskakoval. Dělá to schválně, dráždí mě a když se panina nedívá,tak prostrčí plotem klacek a šťouchá mě. Panička přijela domů a já jsem byl odložen a normálně tohle už umím a fakt si nedovolím vstát, jenže on vylezl na ulici a panička neprozřetelně řekla "dobrý den" a já věděl, že bude legrace a utekl jsem a hele byl tam můj oblíbenec. Ti zedníci co u něj stavěli komín mě vůbec nezajímali, dali mi pár piškotků a byli hodní, tak proč bych je honil, že jo? Ale tohle bylo něco úplně jiného. Než panička vyběhla z auta, tak jsem na něj párkrát zaštěkal a zavrčel a jak hopsal, tak jsem vždycky ještě štěkl. Jenže pak doběhla panice, děsně mi vynadala a hrozně se omlouvala, i když jsem viděl, že jí to moc nejde pod nos. Doma se mnou nepromuvila celý večer a ještě celý den, to bylo hrozné, dělala že mě vůbec nevidí a pusinkovala se s Peggy. Tak jsem si řekl, že už budu hodný.
Jenže panička se rozhodla, že koupí elektrický obojek, pořád to odkládala a v úterý jsme se pro něj rozjeli. Já o tom nevěděl. Měli to i s předváděčkou. No, co vám budu povídat, poslouchám jak hodinky, zajíce nehoním a na povel ke mně mažu k panici až mi vlajou uši. Ulicemi procházíme navolno kolem plotů se řvoucími psi a já si jich nevšímám. Dostal jsem výstrahu jen třikrát a teď panička používá jen zvukový signál. Jak to pípne letím honem k páníkům, ale je fakt, že odměnky se vylepšily, dnes bylo sušené kuře.
Ale i s tímhle obojkem si panička užívá srandičky. Sušíme v parku seno a panice se rozhodla, že ukáže páníkovi jak poslouchám a vzala mě navolno do parku. Celou dobu dávala povely, já poslouchal jako slušný pes, jen asi dvakrát zmáčkla zvukový signál, to když jsme viděli v dálce kočku. Dokonce jsem nechal na pokoji i pesana za plotem. Panička si to pochvalovala a když jsme přišli domů, tak zjistila, že obojek byl celou dobu vypnutý. Teda to jsem měl vědět. Teď jen přemýšlím,jak na ní vyzrát. Takže konec zpráv a já jdu přemýšlet.

19. červenec 2009 21:03:59

Tak jsme dnes vyrazili s páníkama na výstavu. Začalo to tím, že mě v sobotu celý den česali a blejskali, a protože pršelo, tak mě ani nepustili ven, abych neměl krabatou srst. Prostě pro psa věci nepochopitelné. Večer ještě panička zjistila, že nemůže najít to parádní vodítko, co ho má na výstavy a tak šup do auta a jela do Benešova koupit nové. Mimochodem mi dost slušelo.
Ráno pak začalo tím, že jsme sedli do auta o půl hodiny pozdějí a vyjeli. Panička sebou hrozně šila a pořád všechno kontrolovala, no a nakonec zjistila, že páník uložil do desek kopii PP a tak jsme to otočili a mazali pro originál zpátky domů. Kupodivu panička nevrčela ani neštěkala, ale jen pronesla, že to přinese smůlu. A taky jo, dostal jsem opět VD. Tentokrát nikomu nevadil ocas vysoko nesený nad hřbetem, ale zase mám něco s hlavou, no prostě je to jednoduché, línám tak, že polovina chlupů je fuč a budu čekat, až mi dorostou. Docela to tam pan rozhodčí kosil. Výborných bylo jen 7 z celkových 35 přihlášených pesanů. Panička byla nejdřív smutná, protože si myslí, že ten nejkrásnější hovík jsem přece já. Ale pak povídala páníčkovi, že jedeme na další výstavu a nedáme pokoj, dokud tu výbornou nedostaneme. To se mám na co těšit. Jinak ten den byl docela prima, poznal jsem spoustu nových kamarádů.Zvlášť se mi tam líbila jedna blondýna (plavá hovinka), co mi pěkně olízala čumák. Na závěr dne jsme ještě běželi na hřbitov zapálit svíčky a potkali jsme Woodyho s rodinkou. Měl jsem fakt radost, že ho vidím. Já ale neměl košík, tak nás k sobě nepustili. Zítra si zase vyrazíme spolu na procházku a paničky vezmeme sebou, ať si holky poklábosí, když my, chlapi, se budeme procházet. Za chvíli budeme známá dvojka a vyděsíme pár páníčků a psů.

2. červenec 2009 22:53:32

Tak zas musím něco připsat do deníčku. Jsou se mnou prý jen potíže, ale to panina říká jen tak, aby řeč nestála. U nás doma je teď dost rušno, stěhuje se k nám mladý páníček a tak se v jejich pokoji lakuje, maluje a zítra se bude dělat nová podlaha. Já pomáhám co mi síly stačí, ale ne vždy se to sejde s pochopením. Ráno jsem jim ocasem přetřel oranžovou stěnu a co myslíte, byl jsem vykázán a musel jsem to oběhnout a dívat se jen oknem. Je fakt, že bych tam i vyskočil, ale nechtěl jsem dělat potíže. Když přijela panina domů, tak hrozně nadávala, ale ne mně, protože mám oranžový ocas na jedné straně a bílý na druhé straně a my jdeme za 14 dní na výstavu a ta barva nejde dolů. Takže to slíznul za mně mladý páníček, že má mít rozum, že já jsem ještě nevycválaný malý kluk a nemám z toho rozum. Večer vždycky pak všichni hrajou nějakou hru a mne si nikdo nevšímá a nedávají si pozor, tak jsem se juknul k mladým do pokojíku, co mají provizorně u nás nahoře a byla tam taková pěkná krabička, tak jsem se podíval dovnitř a tam byly kuličky. Trochu jsem ochutnal a byl z toho zase bengál. Sežvýkal jsem totiž mladé paničce antibiotika. Panička horečně hledala na zemi ty prášky a počítala, kolik jsem jich zďobnul. Chyběl jen jeden. Tak si oddechla a ráno pak sháněla nové prášky, protože ta páníčkova slečna nechtěla ty ožužlané prášky polykat. Jako bych byl jedovatý. Jo a taky včera moji páníci odjeli a byli strrrrášně dlouho pryč a já neustále běhal dívat se z okna kde jsou. Přijeli až po půlnoci a přivezli zase to štěně Karolínu. Chtěl jsem ji malonko počochnit, ale nesměl jsem na ní ani packou sáhnout. Já jsem hýčkané štěně a nééé ta holka. Jo a to si představte, že se nastěhovala k paničce do pelíšku (kam já ani náhodou nesmím). Panina si ustlala v obýváku na matraci co leží na zemi a já nemohl usnout. Pelechy v ložnici obsadila Peggyna a nechtěla mě pustit ani na jeden a tak jsem spal na holé podlaze a každou chvilku jsem chodil paničce vysvětlovat, že jí z postele vyhodím to štěně Karolínu a že si klidně může lehnout do svého pelechu. Ona mě někdy než usne drbe za ušima a včera nic. V půl čtvrté ráno jsem to musel vzdát, protože mě chňapla za límec a vyrazila se mnou dveře na dvůr. Tak jsem jí sežral tenisky, co nosí na cvičák, stejně už dělaly ostudu. Jinak je mně už dobře a čůrám o sto péro. V sobotu jedeme na cvičák (panina asi bez bot), tak už se těším na ostatní.

27. červen 2009 22:18:30

Včera byl zase den blbec. Panička přijela domů a ze mne zase bylo jen půl psa. Nemohl jsem se vyčůrat. Tak jsem musel na veterinu a chtěl sežrat veťase, ale bylo to nad moje síly. Pan doktor říkal, že je tohle velmi ojedinělé a vzácné, posledně mě ošetřoval jiný doktor, urolog a ten taky říkal, že to viděl jen jednou, ale dobře, že věděl o co jde. Dnes mě panička sleduje ostřížím zrakem a musím čurat pod jejím dohledem. Říkala, že mi jde o život. A taky říkala, že dokud se nepřijde na to, čím to je, tak ani nikam na dovolenou beze mne nepojede, protože mladí páníci by to asi nezvládli. No, tak jsem dostal prášky a marodím. V poledne jsem se šoural ke vratům, vykouknu ven, panička ztratila ostražitost a já šup a letěl jsem z kopce, kde vedl kolo další soused. Přiletěl jsem k němu, jak žhavá střela, bylo vidět, že znejistěl, ale vůbec neutíkal ani sebou neházel, tak jsem udělal čestné kolečko a mazal pryč a na rozloučenou mu zamával ocasem. Cestou jsem se stavil u Baka, říct mu, co si o něm myslím. Jenomže, to už se z kopce řítil páníček s prutem, já se mu vyhnul, ale dostal mě a nasekal mi prdel. Panice mi pak taky natloukla. Jo a taky bědovala, že jestli nás někdo v ulici měl jen trošku rád, tak po tomhle extempore už s námi nepromluví ani tyčka od plotu. No, a na procházce, mě nechali přivázaného na vodítku, to teda byla zábava.

22. červen 2009 10:16:22

Opět jsme měli akční víkend. V sobotu jsme byli s paničkou na cvičáku úplně sami a užili jsme si to. Cvičili jsme bez vodítka a byli jsme spolu celé dopoledne. A v neděli i když panina jela slavit svatbu, jsme přece jen na ten cvičák skákli, alespoń na obrany (ty mi tedy moc nejdou, prostě mě to nebaví). Měla trošku zpoždění, ale raději je se mnou než s člověkama. Když jsme se vrátili ze cvičáku a panina už evidentně spěchala, tak jsem zase fouknul. Zaběhl jsem se pozdravit s rotwajlerkou Bonny a cestou jsem uviděl Baka u plotu a byla mela. Panina řvala: \"Arane ke mně\", ale mně to bylo zase nějak fuk. No jo, ale najednou se vyřítil ze vrat páníček, byl jenom v trenkách a v ruce držel smeták. Ty jo, a hnal se na mne. Stejně jsem ale lítal kolem Bakovic plotu a pak mě vzteklý a krocanovitě rudý páníček natáhl tím smetákem a já mastil domů. Tam v záloze u vrat na ulici číhala panice a mlaskla mi ji vodítkem. No, byla to ostuda na celou ulici. Jedinou náplastí na paničky bolavé srdce bylo, že Bak taky výzev neuposlechl a museli si pro něj dojít. A z té oslavy se vrátila načichnutá nějakou mladou, hárající fenkou, to jsem si početl, to bylo vůní. Prej jí tam učila dávat pac. Pfff, to já umím obouma packama najednou.
A dnes jsme tomu dali korunu. Poprali jsme se s Peggy o hračku a některý z nás ji asi vzal zubem přes nohu a panina se namíchla a vyběhla s námi z pokoje, jak s horkým popelem. Museli jsme ležet na pelechu, dívat se na sebe a ani vrknout, jinak by byl mazec. Pesani, takhle rozzuřenou jsem ji ještě neviděl. Jééé, teď jsem teprve dostal volno a jdu se nechat vykopnut na dvůr i s důchodkyní Peguší.

16. červen 2009 09:43:03

Milí kamarádi, máme stále málo času a tak na hafíky moc nezabloudíme. Minulý týden byl velmi nabitý a víkend přímo akční a jak tak na to koukám ani tento týden nebude lepší. Takže zdravíme všechny zabloudivší sem k nám na profily a všem posíláme pac a pusu. Přesto, že sem teď tolik nepřijdeme, máme vás rádi.

13. červen 2009 11:17:01

Tedy dneska byl den, od rána jsme s paninou byli v akci. Ráno jsme vyjeli na cvičák, bylo děsně mokro a tak stopy nebyly, budou asi příště. Cvičák se teprve rozjíždí a tak všechno jedno po druhém. Takže se šlo na pořadovky a já byl tentokrát asi dost dobrý, protože panina nekřičela a jenom mě chválila a sem tam líbla na čumák. Cvičila nás paní, co mne minulý týden tak umravnila, že když jsem jí viděl, tak jsem skočil pandě kolem krku a packy si zavázal na uzel, aby mě od ní nemohli odtrhnout. Ty jo, ta mi posledně dala kapky. To by fakt psa přešel humor. Jenže dneska jsem dostal pochvalu před nastoupenou jednotkou. Panina se dmula pýchou jak holubice. Jo a pak ještě byly obrany, já na ně teda moc nejsem, mne to prostě nebaví. Včera jsem se doma s páníkama tahal o tepláky a panina je vzala sebou. Nejdřív figurant nad tím kroutil hlavou, ale když viděl jak mi to jde, tak připustil, že i tepláky v nouzi dobré. Taky tam dnes byla dobrmanka Endy. Moc pěkná holka, ale dost plachá. Jenže ke konci už jí ten chlap s teplákama štval a tak po něm šla a všichni ji chválili a ona se předváděla a měla radost a její panička taky. No a pak jsme ještě byli odpoledne na výletě. Byl 17. den Kozla a my tam vyrazili se socializovat. Byl jsem prostě nepřekonatelný, žádný malér, nikoho jsem nenapadl, jen když panině prohledávali batoh u vstupu se mi to nelíbilo, ale rychle ho vrátili, tak jsem je nechal být. Páník tam měl spoustu známých a tak mě všichni hladili a obdivovali. Jen jedna paní nějak udělala rychlý pohyb proti mně a já se lekl a skočil paničce kolem krku a ona se tak vyděsila, že si cákla do trenek a všichni pohoršeně koukali po mně. Přitom jsem si objímal svoji paničku. Když si stoupnu, tak už jsem velký jako moje panda. Ona je tak trochu prcek.
Prostě výlet byl bezva a ta dlouhá procházka, chvílemi i bez vodítka byla supéééér. Když jsme dorazili domů, chvíli jsem si pospal, ale pak ještě přišla návštěva a já si stačil zaběhnout za Bakem, dolů do ulice, trochu ho rozdráždit. Panice to nevydejchala a na verandě mě dostihla a dala mi pěkný díl. Řvala na mě: \"Ty zmetku, řekni mi, kde sis nabil baterky, měl si bejt utahanej a ty tu energii snad někde kradeš\".
Jo, ale jeden malér jsem teda měl. Minulou sobotu přijeli mladí páníci s holkama a my je vítali a páníci ztratili pozornost a vedle z vrátek vyšel soused a já na něj vystartoval a on mě začal mlátit taškou do hlavy a páníček na něj křičel, ať stojí klidně a nemrská sebou a on nepřestával do mě mlátit tou taškou, tak jsem mu ji vzal. Malér to byl dost velký, ale ono to mělo předehru. V pátek panina přijela domů a viděla souseda, jak mě dráždí přes plot. A taky už ho viděla, jak prostrčil plotem násadu od hrabí a šťouchal do mne. Tak na něj vyběhla a nadávala a řekla mu, ať se střeží mě někdy potkat na ulici samotného (to jako kdybych někdy utekl, no), že ho určitě pokoušu. A hele, fouknul jsem hned druhý den a tak si to pěkně vypil. Panina má obavy, aby to nepokračovalo, snad se dědouš poučil. Zatím si jenom hraju, tak pozorrrrr na mě.

4. červen 2009 10:16:35

V poslední době nemám příležitost někoho vyděsit nebo jinak mu pošramotit psychiku. Panina na mne dává pozor a mučí svého miláčka (to jako mě) výcvikem. Už mi oznámila, že jedeme v neděli spolu na celé dopoledne na cvičák. To zas bude.
Z vodítka mě nepustí, protože se bojí, že někoho sežeru, já jo? Takové hodné zvíře. Je fakt, že včera odmítl vystoupit z auta doručovatel, co přivezl balíček mladému páníčkovi. Otevřel okénko a já ho malonko líbnul na čumák. To vokýnko musel mít na elektrický pohon, protože podruhé už jsem to nestihl. Taky k nám jezdí kluk s letákama, Bony od spodních sousedů (rotwajlerka) ho nahlásí a já pak na něj nahoře číhám. Ty jo, včera měl kolečkové brusle. Až mě svrběly packy, jak bych za ním běžel, ale plot máme bytelný a tudíž nezdolatelný (zatím). Bydlíme na konci slepé ulice, uznejte že pes mého formátu nemá žádnou zábavu a tak se spokojím s kýmkoli i s pošťákem. Jo a ten pán přes podlahy prý přijde, asi si nekrupnul do textilu dost, takže si brousím drápy a zuby. Jinak máme stále moc práce se zahradou, panda zůstává dost často do večera v práci, ale je fakt, že to vždycky nahlásí. Včera jsme byli na dlouhé procházce, ale dnes to bylo ošizeno. V sobotu má přijet Kája a Kikina, tak se těším, bude zábava, já ty holky vycvičím chacha.

14. květen 2009 10:27:21

Tak jo, pomáhal jsem dnes na zahradě. Panička byla děsně nervní. přitom jsem jí pomáhal, co jsem mohl. Sázela cynie a gazánie. Když už měla hotovo, tak jsem se šel podívat, jestli to má správně a nějak se mi asi podlomily nohy a já se začal válet v těch cyniích a panička na mne řvala ať vypadnu, tak jsem se převalil do lilií a odešel středem. Taky u nás byl takový pán, co nám bude dělat podlahu dole v pokoji (bude se k nám stěhovat zpátky mladý páníček s tou slečnou, co ji mám rád a krásně mi voní). Panina se ho ptala, jestli se bojí psů, to aby nemáchal rukama, a že zkusí jestli ho sežeru. Jasně, že jsem ho nesežral a panina říkala, že jsem ještě štěňátko a on říkal, že by teda chtěl vidět, jak pak vypadá velký pes (chacha). Páník byl strachy bez sebe, že zase něco provedu. Šli do toho pokoje a mě nechali kliďánko venku, tak jsem číhal za dveřmi, páníček pomalu otevřel, mne neviděl, otevřel a v tom já. Hup a měl jsem ho (toho pána přes podlahy), byla to psina, děsně se vyděsili, já byl za rohem chachá.....

6. květen 2009 11:56:54

Zdržování se na hafíkách nám velmi vázne, omlouváme se, ale jde to hrozně pomalu a my v současné době tady nemůžeme trávit tolik času jako dřív. Všem kamarádům děkujeme za kostičky a jak to půjde, hned je vrátíme (alespoň někdy).

4. květen 2009 09:58:32

Musím napsat něco o našem akčním víkendu ve Vlčici. Ve čtvrtek ráno jsme zamířili k J. Hradci na výcvikový tábor. Pro psa dost nuda, pro páníky škola, jak na nás pejsky vyzrát. Od čtvrtka jsme pilně cvičili každý den dvakrát, zkoušeli stopu a páníci se učili, jak vystavit psa správně. Posledně mi to panička dost zkazila. Hned jak jsme přijeli, našel jsem tam svého kamaráda hovíka Merlina, přivítali jsme se a vše bylo v pořádku. Odpoledne jsme já Merlin a borderka Ejmy šli s páníkama na procházku, letěli jsme po cestě lesem a ta se najednou zužovala a my jsme s Merlinem chtěli být oba první, jenže ta cesta byla fakt úzká, no prostě když nás roztrhli, měl jsem plnou tlamu Merlinových chlupů a páníček mě pak celou cestu už z vodítka nepustil. Druhý den jsme na procházku šli s páníkama sami a šli se mnou k vodě a učili mě plavat. Teda já plavat umím, jen jsem o tom nevěděl. Pak jsme to šli ukázat Ejmy a já ji málem utopil, protože jsem jí nechtěl pustit z vody a Ejmy byla hrozně nešťastná a cenila na mě zuby, ale bylo to lakomostí, protože mi nechtěla půjčit tenisák. Pak přišla k vodě krásná hovislečna Baša, moc se mi líbila, jenže její panička mi ji nechtěla půjčit, hrozně se o ní bála. Jen jsme se tak proletěli kolem vody a už musela na vodítko, ale užili jsme si to. No a pak byly ukázky záchrany ve vodě a všichni jsme si to zkusili. No, mně to teda moc nešlo, šátral jsem packou po dně jestli stačím a na hloubku jsem nechtěl a tak se páníček obětoval a vlezl do vody a zatáhl mě na hloubku. Na cvičáku jsem byl přidělen do družstva zkouškařů, panička od července chce udělat se mnou ZOP, že prý pes bez zkoušek není pes.
No a byli jsme tam tři dominantní psové, já, Aron a Valda, oba salašníci. Aron s Valdou na sebe pořád bručeli a vrčákovali a já jim přizvukoval. Je fakt, že Valda mi loni prokousl tvář a Aron mě štval už od čtvrtka od rána, jen co jsem ho viděl. Prostě těžkej frajer. Tak jsem si počkal do neděle, když byl dopoledne poslední cvičák a vlastně i poslední povel, tak jsem si toho samce vychutnal. Na povel psa odpoutat z vodítka jsem vyrazil a plnou vahou vrazil do Arona, ten na nic nečekal a začal hrozně nadávat a rvát se. Já jsem couvl, ale Aron už se nedal zastavit, byl to jeden velký chumel chlupů a hrozný řev. Panička po mně skočila, asi se mně snažila vytáhnout za obojek a některý z nás ji kousl nebo spíš zubama přejel přes klouby u ruky a ve finále ošetřovali ji a ne nás. Nakonec nás z té pranice vytáhli za ocasy. Aron měl vytržené chlupy u obočí a já z toho vyšel bez ztráty kytičky. Musel jsem docvičit a představ si deníčku, potupně mě uvázali u borovice a byl jsem tam až do odjezdu a panička si pro mě nepřišla, odvedl mě páníček k autu, naložil mě a jelo se domů. Panina se mnou zase nemluví. Také tam byli i veselé příhody, ale ta pranice zase panině zkazila náladu. Všude totiž jsou ti velicí dominantní samci a pes aby si dělal místo na slunci sám. To byl nápad dát tři nabuzené samce do jednoho družstva. Jo a taky panička někdy nedává pozor a pak je i legrace. Bavila se vedle se sousedkou co měla už velkého kluka Honzu a Bašenku, tu hovinku. No a já občas na Honzíka skočil a olízal ho. No a panina si tak povídá a pak se otočí a povídá Arane, nech toho Honzíka na pokoji, no a on to nebyl Honzík. Já tam objímal a olizoval úplně cizího kluka. Prostě jsme si to užili a těšíme se zase na podzim, to bude další výcvikáč.

27. duben 2009 09:58:43

Omlouváme se všem kamarádům, ale nám prostě hafíci jdou hrozně pomalu, dnes jsme nemohli odeslat ani vzkazy ze zpráv, prostě ztrácíme trpělivost. Neustále nám to dává různé hlášky, že skript je zaneprázděný. Tolik času prostě nemáme.

22. duben 2009 10:12:53

Nevíme jak jste na tom vy. ale my máme hafíky hrozně pomaké, je to ještě horší než přetížená stará verze, na každém profilu trávíme dlouhé minuty až desítky minut, takže to vzdáváme a doufáme jen, že se to upraví, tohle by zničilo nervy i lednímu medvědovi. Do toho padají různé hlášky, postupně se nám internet zpomaluje, až paničce každý večer vytečou nervy. Rádi by jsme věděli jestli jste nma tom stejně. A jak si připojíme miciny, tak jsme v háji úplně. Včera jsme nechávali písnutí adminovi, ale ani ťuk, žádná odpověď. Tak zatím pac, ale dnes už to vážně je na bednu.

20. duben 2009 10:59:30

Dlouho jsme nic nenapsali, nějak nám ubývá těch veselých příhod. Dneska panina řádila, jak černá ruka. Někdo jí zničil na skalce vřes, vyváděla jako by byl poslední na světě a pak jí někdo učůral mateřídoušku k smrti, abych nezapoměl, tak někdo urazil lilii, všimla si jen jedné (až přijde na ty další, tak si balím raneček) a vyškubal přes den azalku a počůral jahody a ....,
ty jo a svádí to na mne. Já navrhoval Peggynu nebo čičdámy, ale neprošlo to. A nasadil jsem tomu ještě korunu, když jsem jí vylil víno (červené) do klávesnice, když se vdálila od kompu a já si chtěl půjčit pár slaných oříšků. Ty jsou móóóc dobré. Všechno co je dobré není pro psa, ale já je rád. Od středy za týden jedeme na výcvikový tábor na prodloužený víkend a že prej budou lítat čarodějnice. Tak si brousím drápy a piluju zuby, doufám, že nějakou potkám vrrrr. V neděli jsem byl na cvičáku hodný (borderáci nedorazili), výcvikář vždycky po každém cviku řekl pes dobrý a panina musela slíbit, že se to doma doučí. Prostě plete si levou a pravou stranu a já abych to pak doháněl. Jsem ale pěkný raubíř, při každé příležitosti zdrhnu za zajícem. Srnu jsem ještě neviděl a páníci se děsí, až ji jednou uvidím. Jdu si lehnout a musím vymyslet zase nějakou blbinu, abych paninu udržel v bdělosti.

10. duben 2009 12:20:17

Tak jak koukáme binec v hafíkách trvá stále, tak jdeme raději na pelíšek. Venku je krásně, tak se půjdeme proběhnout a ne sedět u počítače. Vždycky nakoukneme. Z Jonáška nám udělali aljašského malamuta, pes aby se bál zjistit s kým bydlí.

7. duben 2009 10:56:45

Tak teď ještě ke všemu, když jsme našli dáreček, než jsme ho stačili sebrat nám to napsalo bonus připsán a dostali jsme houbeles s octem. Na našem piškotovém účtu nic není. To vypadá, že se tady krade, ještě ke všemu.

6. duben 2009 10:36:54

Propána Jána, vždyť je to tu celé popletené, fotky jinak, dárečky fuč, kamarády nemůžeme najít. Jdeme spát, třeba se z toho vyspíme. To je teda vymňouknuté.

29. březen 2009 00:00:00

Dnes je u nás nálada na bodu mrazu. Panina po velmi náročném a pracovním víkendu se mnou vyrazila na cvičák. Dnes se mi nechtělo moc poslouchat a popral jsem se s borderkoliákem. Jenže to nebylo jen tak. Dělali jsme pořadovky, šli jsme v řadě a borderák najedou vybočil stranou. Měl jsem asi pocit ohrožení a vystartoval jsem po něm. Na cvičáku je spousta bahna a tak panička uklouzla, vodítko jí vypadlo z ruky a druhá panička taky uklouzla, jenže ještě taky upadla a hlavou se praštila o beton na zemi. Odtrhli nás od sebe a panina se mnou teď nemluví. Když jsme přijeli domů zalezl jsem na pelech a teď jsem si jako lehl k její židli u počítače a nic....
Vypadá to na dost tichou domácnost. Tentokrát jsem to asi přehnal, panina propadla depresivní náladě a má pocit, že mě nedokáže vycvičit. Slyšel jsem, že jestli provedu něco i příště, tak končí a nastupuje páníček. Ten je o dost silnější. Dnešní cvičení bylo poznamenané tímto malérem a panina byla dost nepříjemná. Po cvičení mě uvázala, všichni psi běhali a já musel koukat a závidět, ale ta už mě nepustí. Mám teď pověst rváče. To jsem dopadl a koukal jsem na paničku oddaně s pohledem já už budu hodný, ale nezabralo to. Tak já to jdu žehlit, ale nevím, nevím ...

24. březen 2009 00:00:00

Tak musím začít sobotou. Byli jsme s páníkama v ZOOparku v Chomutově. Hovawarti (tedy spíš jejich páníci)se tam sešli, aby přivítali jaro. Měli jsme to tam dost daleko, ale stálo to za to. Proběhli jsme se a seznámili se s jinými hovíky, ale byli tam i jiní pesani. Taky jsme se sklouzli na skluzavce, proběhli se po lávce na provazech a nakonec jsme vlezli do nory a podívali se k vlkům do jejich království. Ten tunel byl dost klouzavý, nešlo mi to, ale páníček mi chytil za packy a vytáhl mě tam. Panička fotila, jen co to půjde, tak nějaké fotečky dáme na profil. Myslím, že jsem byl i hodný, tentokrát to bylo bez povelů a jen na dlouhém vodítku. Poprvé v životě jsem viděl krávu, ty jo ta je větší než já a ovečky, ty tak divně voněly a bylo jich tam hodně druhů. To jsem si zase nasbíral vůní do paměti.
Já slyšel, že už bude jaro (povídal to páníček) a místo toho u nás napadlo zase spousta sněhu a včera byla bouřka a blesky. Já byl dnes v tom marastu na cvičáku, ale v polovině jsme to vzdali. Když jsme vyjížděli z domova, tak svítilo sluníčko a najednou tma , sníh a silný vítr, tak jsme to všichni zabalili a jeli domů. Jenže to bych nebyl já, musel jsem to tam trochu rozproudit. Cvičili jsme jen chvilku, dostali jsme povel vlevo v bok protichodem a jak jsme míjeli dost blízko pesany, tak jsem vystartoval po jednom borderkoliákovi, podrazil jsem panině nohy, ta sebou lupla do toho bahna, co je ho tam po kotníky. Zvedla se dost rychle a šla po mně. No a já jak jsem zjistil, že jsem navolno a tak jsem zavrčel a běžel se k panině schovat. Vypadá to, že borderáci budou spíš kamarádi. Všichni paničku litovali a ptali se jí, jestli jí něco nebolí, ale moje panička je statečná a hlavně dost ode mne omlácená a vyporážená. Ale ten velký vlčák a nafrněný velký pudl si to vypijou, jen co se k nim dostanu. Že prej to jsou štěňata a já jsem co? Já bych se nepral, ale oni blbě koukají.

19. březen 2009 00:00:00

Omlouváme se všem kamarádům, ale pár dní budeme věnovat jiným věcem než hafíkům. Já teď začal jezdit na cvičák a hodiny jsou dost nepravidelné. Cvičíme v mokru a zimě a jsme s paničkou pak hrozně utahaní, takže panička si dá horký čaj, já něco k snědku a mažeme do pelíšků. Nejraději bych si k paničce vlezl a schoval se u ní, ale páníček mi to nedovolí. Tak musím čekat do rána, abych se s paničkou mohl trošku pomazlit. Protože už přece jen něco umím, tak se zase nudím, protože chodíme do kurzu s nováčky. Ale panička došla k závěru, že nutně potřebuji cvičit v koletivu pejsků a obnovit si naučené povely, které jsme přes zimu zanedbávali a taky cvičit trpělivost. Začínám být dost nesnášenlivý a vyjíždím na psi. Menší mi moc nevadí, ale velký černý vlčák a velký černý pudl, tak do těch bych se s chutí pustil. Panina mi domlouvá, že jsem rváč, ale já si nemůžu pomoci. Takže musím chodit na cvičák s košíkem, který panina usmlouvala jen na cvičení, kdy jsem puštěný z vodítka a cvičíme přivolání. Dnes jsem slyšel paničku, jak mě páníčkovi chválila, že jsem se moc vylepšil. Dokonce na povel ke mně jsem okamžitě mazal za paninou a všichni psi mi mohli být ukradení. Moje zlatá panička mě chválila, až jsem se červenal. Aran

Udržet toho čtyřicetikilového gaunera na vodítku, je nad lidské možnosti. Ale vidím, že se v poslední době snaží. Myslím, že si začínáme spolu rozumět, ale tyhle naděje mě určitě zase přejdou, protože na vymýšlení lumpáren je můj Aránek jednička. Jenže je to moje láska milovaná a my to zvládnem. Hanka

12. březen 2009 00:00:00

Tak dnes to musím vzít fakt hopem. Panina se mi včera večer vrátila v pořádku, ještě jsme to stihli si domluvit od soboty hodiny na cvičáku. Dnes jsem byl na veterině, píchli mi vzteklinu a dostal jsem čip a europas. Taky mi panina koupila obojek proti klíšťatům, už se začínají objevovat. Píšeme si s Peggy seznam, koho pokoušeme až tu vzteklinu dostaneme. Dnes mi taky panička učesala kožíšek, abych prý přivítal jaro jako hezký kluk. Ani jsem nezlobil, veterináře jsem nekousl ani neporazil, ježkovy voči snad se ze mě nestává vzorňásek. Ona spíš nebyla příležitost. Zítra jdu zlobit na cvičák, to by bylo, abych z toho něco nevytřískal.

8. březen 2009 00:00:00

Už kvetou krokusy(zatím jen žluté) a sněženky. Panina odjíždí na školení, tak tu pár dní nebudeme. Dnes bylo u nás hezky, tak jsme lítali po lese. Nic jsem neprovedl, jen čím dál víc neposlouchám. Ta výstava se nám moc nepovedla, protože mám ocas vysoko nošený nad hřbetem. Panička mě to prý musí odnaučit, tak to jsem na to sám zvědavý. Jinak to tam nebylo špatné, poznal jsem tam nové kamarády, i když Akima jsem chtěl permanentně sežrat, panička se hrozně divila, že zrovna jeho, byl totiž tak krásný jako já. A s ocasem vysoko nošeným na hřbetem jsem měl potíže už na svodu, panina to podcenila a tak jsem to zopakoval. Prý se to dá nacvičit, že budu dávat ocas na povel dolů, koneckonců jsem to viděl u jednoho pesana v ZOO a panina se tomu hrozně divila, tak teď to budeme cvičit taky. Navíc jsme si na výstavu vybrali nejhorší dobu, měl jsem v lednu oholené bříško kvůli sonu a srst ještě pořádně nedorostla a pak jsem měl bolavá ušiska, která dnes už jsou jako nová. Taky tam byla nervozita, protože jsme na výstavě byli poprvé, tak si myslíme, že na další už to bude lepší, potřebujeme je k bonitaci. Taky jsem tam trošku působil jako komická vložka, rozhodčí mě testoval, jestli jsem kluk a sáhl mi do rozkroku, tak jsem mu to oplatil. Byl velice překvapený, jak to bylo bleskové, ani panina to nedokázala odvrátit a že si na mě dávala fakt bacha. Pak jsem se za zády rozhodčího stačil poprat se sousedem (to jak jsem se nudil) a rozbila se mi spona u obojku. Protože jsem měl zvednutý ocas, tak panička ukazovala na páníčka, aby zmizel, jenže z druhé strany jsem zahlédl Káju a měl jsme radost a fakt jsem si ho hodil až za krk a to prosím v době, kdy jsem byl hodnocen. No a když se rozbila ta spona, tak páníček nebyl v dohledu, protože se přede mnou schoval a panička byla zpocená jako ta kr*** a byla ráda, že to skončilo. Když jsme dorazili domů, tak jsme všichni byli vyplivaní a leželi jsme jako placičky. Já jsem prý gauner a musím ze všeho udělat komédii nebo tragédii, naštěstí ty komedie převládají.

5. březen 2009 00:00:00

u nás už kvetou sněženky a vrátili se špačci, panička si myslela, že se zbláznila, když slyšela špačka, ale už jich je tu víc. A dnes pršelo, ale déšť voněl jarem, my myslíme, že tu bude co nevidět. Taky je vidět, jaké jsem na zahradě napáchal škody, tedy já a ten krtek co ho celou zimu nemůžu chytit. Já chodil očurávat paničce lilie, loni skoro nevzešly a to měla nějaké zvlášť pěkné a taky už vylezly krokusy a tulipány jsou taky už vidět nad zemí, prostě jaro se hlásí. Já od pondělka marodím s ušima, vypadá to na alergickou reakci na přípravek na čištění uší, panička mi každou chvíli maže blatouchy nějakou mastí, kterou já, cítím už na dálku a zdrhám. Ráno mi mazala uši ve své posteli, kam jsem se běžel schovat, chachá a pak že do postele nesmím, a stačí jen koukat smutně a sem tam kňournout, když mi mažou lopuch a veškeré výhody jsou moje. Dnes mi ještě navrch učesali kožíšek, krásně se mi blejská, to abych se líbil holkám z hafíků hlavně Besince a Nelouškovi a Betynce a vůbec všem těm pěknejm holkám, začínají se mi moc líbit. Na procházce jsem prošvihl stádo srnek, páníček je viděl první, bylo jich sedm. Kájina viděla už jen jednu a já je bohužel jen cítil a páníček si řádně odfoukl.

26. únor 2009 00:00:00

No a další malér je tu. Mám zase vyděláno. Panina se na mne mračí, ale trhá jí to koutkama. Já za to nemůžu. Panina přišla z práce nějaká dobitá, tak jsem jí chtěl trochu pobavit a začal jsem jí lovit. Zrovna se převlíkala a utíkala přede mnou do koupelny se schovat a jak utíkala, tak jí ujely cvičky v zatáčce, já to nedobrzdil, hodil jsem bodyček a panička se válela ve vaně. Vzhledem k tomu, že tam nebyla voda, byl dopad dost tvrdý. Chvíli nadavála a hrabala se ven a vypadala jak beruška krovkama dolů. Když se vyhrabala, tak zase začala lovit ona mne, ale vařečkou napřed. To už zase nebylo tak legrační. Ale pak si to rozmyslela, já jsem prostě pan Divoký. Teď mi slíbila, že jdeme ven a čeká se už jen na páníčka. Počkat .... teď bouchly dveře od auta, je tuuuu, tak já letím.

24. únor 2009 00:00:00

Už dva dny přemlouvám paničku, aby něco napsala do deníčku, ale marně. Tak musím sám. V neděli 22.2. jsme byli s hovíky ve Stromovce a potom v ZOO. Tedy my s páníky jsme si to fakt užili. No, do Stromovky jsme dorazili trochu pozdě, protože jsme viděli na druhém břehu smečku psů a hovíky, když jsme tam dorazili, tak to sice hovíci byli, ale ne ti naši. Pak už jsme byli v pohodě.
V ZOO už jsem byl a moc se mi tam líbí. Myslím, že jsme budili pozornost, prostě smečka psů. Lidi se i ptali, co jsme za rasu a byli udivení, že máme tři barvy (plavou, černou a černou se znaky).Prvně jsme dorazili k lednímu medvědovi, přijel z Brna a zrovna se ubytovával. Byl na nás moc velký. Pak jsme došli k vydrám, ty jo, to byly krásný kočky, skoro k sežrání. Ale ta studená voda mě odrazovala od skoku. Nejvíc ze všeho asi všechny hovawarty zaujali vlci. Chvíli jsme na ně štěkali a celá smečka vlků se zvedla a došla k nám, nemyslím že by jsme měli šanci, kdyby jsme se s nimi potkali bez skla. Měli zlé zelené oči a vypadali, že jsou bez emocí. Panička prohlásila, že jsou nádherní, teda co na nich vidí? No a mně se nejvíc líbila jedna kočka, měla fakt šik pruhovaný šaty a mávala na mě tlapkou, no tlapkou spíš velkou tlapou jako mám hlavu. Smála se na mě přes sklo a chtěla si hrát. Chvíli jsem jí štěkal pozdravy a lichotky, ale zřejmě mluví jinou řečí. Otevřela tlamu a ukazovala zuby, no skoro jsem se zamiloval, ale panina mi zkazila radost, říkala že ta tygřice si na mne dělala laskominy a chtěla mě sežrat. No já nevím, ale krasavice to fakt byla. Když jsme obešli zahradu, mrkli jsme ještě na pár opiček. Teď mě napadlo, vždyť já neviděl slony a hrochy, já do té ZOO budu muset znovu. No a vrchol byl, že si páníci u stánku (restaurace u Gastona) dali oběd a pesani představte si to, mně nic nekoupili. Dostal jsem jen trochu vody, kterou panina natočila na WC. Páníci si tak seděli, dlabali u stolu, já měl dopal, tak jsem si stoupnul, opřel se o stůl a zeptal se páníka, jestli to má dobrý. Nic neřekl, zakryl si talíř rukou a zavrčel. To mě utvrdilo v tom, že to kuře je fakt dobrý. Jenže pořád vrčel a nedal, poslechl až na druhou výzvu paničky a dal mi asi dvakrát ochutnat. Lakomec je to, lidi si ho fotili, aby všichni viděli, jak tejrá chudáčka pejska. Bude ze mne mediální hvězda a zřejmě zahraniční, protože si nás fotili nějací Japonci. To panička je jinej formát, rozdělila se se mnou na půl. Aby sis deníčku nemyslel, já loudit nesmím, ale byli jsme na výletě, tak to byla výjimka. Dnes se nic moc nestalo, jen panina byla nakoupit a na své miláčky nezapoměla. Když jsem ukázal zuby a udělal krokodýýýýýla, tak jsem dostal celé ucho. Jenže jsem ho snědl a bylo to málo a tak jsem si vzal na lince ještě jedno. Ty jo, to byl zase binec, panina chňapla vařečku a zase mi chtěla nařezat a jako vždycky mi ho vypáčila z tlamičky. Ach jo, jestli já nejsem týrané zvíře, dal bych páníky nachvíli zavřít a sežral celou lednici a špajz, nechal bych jenom granule. Ale dlouho bych je tam nenechal, alespoň paničku bych pustil, ta nosí uzená ouška.

21. únor 2009 00:00:00

Tak jak to vidím, musím zase něco naštěkat do deníčku. Dnes jsme vyrazili, ostatně jako každou sobotu a neděli na dlouhou procházku. Páník chtěl panině ukázat, kde jsem mu v neděli utekl. Vlastně k tomu jsem se nedostal to deníčku napsat. Prostě jsem zdrhnul za zajícema, byli tři smáli se mi, tak jsem je šel trošku prohnat a zaběhl jsem tak daleko, že už jsem nebyl skoro vidět. Nakonec se mi páník ztratil a já lítal po poli a bulil jsem, až se páníčkovi mě zželelo a ukázal se mi. Do konce procházky jsem se už od něho nehnul. Dnes jsme to vzali stejnou cestou, byly závěje že naše Peggy občas nebyla vidět. Chodila chytře v páníčkových stopách, ale někdy šup a zapadla. V ulici za krámem nás potkal vlčák, který utekl ze vrátek nebo byl spíš vypuštěn, protože měl na hubě košík. Vrhnul se na naší Pegušu a namlátil jí košíkem a praštil ji packou do hřbetu. Páníček to trochu nezvládl a Peggy dvakrát zvedl na vodítku do vzduchu a ta se škrtila, místo aby toho jelimana nakopnul. Pak se ale namíchnul a zařval tam na toho chlápka, ať si toho rváče zavolá domů. Mě by tedy na vodítku nezvednul a vůbec by mi nenamlátil, já bych mu natrrrhnul prrrr*** mě totiž už neunese skoro nikdo. Já jsem se chtěl zúčastnit, ale panina mě nepustila, že by to nebylo fér, když má ten pes košík. Ale já si myslím, že se o mne trošku hodně bála. Pak jsme pokračovali dál do polí, ale zajíce jsem neviděl ani jednoho, takže jsem ani neutekl. Hlavní legrácky přišly až později, když už jsme byli za vsí. Páníci si mě pouštějí jako autíčko, jeden rychle běží na konec cesty kam vidíme, aby zjistil jestli tam není někdo se psem, a zavolá na mne povel "ke mně". No já letím jak blázen a lítám mezi nimi dokud je to baví, protože mi tvrdí, že v běhu jsem děsně elegantní. No a jak jsem letěl za páníčkem, tak za paninou se najednou vynořil kůň, než jsem stačil na něj vystartovat páník mě chytil. Prohlídl jsem si ho, ale za moc to nestálo. Páníci si mysleli, že už je pokoj, tak mě pustili a najednou ta kobyla jela z kopce podruhé. Jenomže jsem zrovna doběhl k paničce a ta neměla vodítko a nečekala to. Chytila mě i Peggynu za obojky, my oba zabrali (i když bych na to v klídku stačil sám) a paničku jsme táhli závějí, tak že ryla obličejem ve sněhu, ale že se držela mrška, nepodařilo se nám ji setřást i když jsem jí kroutil ruku. Vypadalo to dost žalostně a jezdkyně na koni se asi dost bavila. No a když zmizeli, tak si naši odfoukli a než se vzpamatovali, tak ta kobyla to objela potřetí. To už jsem se nakrknul, jak projížděli okolo, tak jsem vystartoval a šíleně řval a vztekal se, že mě páníček musel zpacifikovat. Hodil mě do sněhu a kleknul si na mne. Pak už jsem se uklidnil. Já nejsem zlý, ale ten přerostlý pes, co mu říkají kůň, si začal a ohrožoval moji smečku. No snad jsem to vypodobnil dost podrobně. Cestou domů už mě z vodítka nepustili a nic se nestalo a já měl po náladě. Na nohách jsem měl asi metrák sněhových koulí, tak to ještě dočišťuju. Zítra jedeme do ZOO na sraz hovíků. Jdeme se proběhnout do Stromovky a pak razíme do ZOO. Zítra bude zoologická zahrada v Praze plná hovawartů. Teda doufám, že se nás i v tomhle počasí sejde hodně.

14. únor 2009 00:00:00

Malé radosti všedního života. Vrátila se Nelinka, moje láska a komentátorka mých věčných průšvihů. Máme z toho velikou radost a posíláme její paničce Terezce jednu na čumák. Dneska je prima celý den. Vyrazili jsme s páníkama na velkou procházku, byli jsme v Mnichovicích u kamarádů a vzali jsme to lesem a přes pole a páníček, který je lakomý na kilometr, prohlásil že jich bylo asi osm. Cestou jsme se stavili pro kamaráda Hutche a mazali jsme si to. No, jenže panička od Hutche se o něj hrozně bojí a tak mi ho nepůjčili, vždyť bych mu frajerovi jen trochu pomuchlal kožíšek. Já když si hraju, tak vrčákuju a oni si mysleli, že útočím. To naše Peggy, ta se se mnou umí jinak poprat, začne na mě vrčet a rychle cvakat čelistmi a když lítají chlupy, tak jsou vždycky moje. Panička se jí tuhle smála a říkala, že jestli bude takhle rychle cvakat zubama, že jí vypadnou a budou cvakat ještě na zemi jako ty zuby cvakací co byly na klíček. Dneska jsme si to fakt užili. Co se zlobení týče, už jsem se dost uklidnil, ale přece jen někdy něco vymyslím, jako třeba ve čtvrtek. Páník odjel na služební cestu a panina krmila ty potvory chlupatý. Já na dvorek nesmím, ale panině to zas tak nevadí a tak jsem se mohl podívat na králíčky. No a jak panina otevřela králíkárnu, tak jsem vyskočil jak medvídek gumídek a byl jsem u Žolíka, což je náš chovný samec, v přihrádce. Já ti řeknu, měla panička spoustu řečí, ale najednou ta podlážka povolila a šup byli jsme o patro níž, naštěstí teď v zimě pod Žolíkem nikdo nebydlí. Byl jsem potupně vyhnán a tak jsem ještě vběhl mezi slepičky a zvedl jim morálku. To byste nevěřili, jak lítají slepice vysoko. Panina po mně skočila, nadávala jak pohan, ale nedostala mě. Tak jsem ještě krouhnul zatáčku a ukradl vejce z kukaně. To jsem si zblajznul za klecí. Už musím jít, slyšel jsem něco o večeři, tak to jdu obhlídnout a pak zalezu na pelíšek a budu chrupat.

10. únor 2009 00:00:00

Kamarádi moji milí, když to nejde, tak to nejde. Snažíme se sebevíc, ale prostě kostičky dávat se nám nedaří. Máme vás rádi a myslíme na vás, to je asi tak všechno, co dnes pro vás můžeme udělat. Jo a zmizela Aja s Toníkem a Nussim. Nebo se tam k nim v lepším případě nemůžeme jen dostat? Ach jo.

7. únor 2009 00:00:00

Musím to honem stihnout napsat. Jeli jsme se dneska podívat na malého labíka Oskárka. Od páníků to byl trošku podvod, protože mi jeli koupit kšíry na obrany a pořádné vodítko. Když jsem si ty kšíry zkoušel, tak ta paní za pultem mi je šla upravit a přišla ke mně moc blízko a bylo tam moc lidí a hrozný rámus a všichni měli zájem o mne, no prostě jsem zle vystartoval a hrozivě zavrčel. Hele překvapeni byli hlavně páníci a hlavně panička se hrozně omlouvala, že jsem tohle ještě nikdy neudělal. Prostě, co na mne mají co sahat cizí lidi, to můžou jenom členové smečky. Takže panička už nebude nikomu říkat, že jsem hodný a nekoušu, ale musí si mne líp hlídat.
U Oskárka jsem byl hodný, ale kolem toho štěněte se pořád motala moje panička a na mě kašlala, ještě že jsem tam měl páníčka. Tak jsem Oskarovi trošku pocuchal kožich, jenže on se mě pak bál. Jeho panička povídala mojí paničce, že jim ho na procházce pokousal vlčák a že se teď bojí velkých psů, no a já ho zrovna nešetřil. Šli jsme ale na dlouhou procházku a panička učila Oskárka "ke mně" a ten truhlík to nejdřív pletl, ale pak běhal za svojí paničkou na každé zavolání a dokonce si i předpisově sedl a baštil odměnky co určitě patřily mně. A když jsem dostal povel "ke mně" od paničky já, tak jsem tomu štěněti ukázal, jak se to dělá. Docela to byl hezký výlet, až na tu paničku, co se pořád mazlila s tím štěnětem. Peggy byla doma a hlídala dům, tak jdeme na pelíšek a já to musím všechno povyprávět.

28. leden 2009 00:00:00

Moje panina drží dietu. Celý den chroupe zelí a jiné pitomosti, takže z ní nic nekápne. Drží ji už asi dlouho, protože jí to leze na mozek. Dneska se namíchla a namazala si rohlík se sýrem a šla si omýt nějakou zeleninu k tomu. No a ten rohlík tam nechala takový samotný. Ležel si tak na prkýnku a já najednou slyšel: "Aránku, vezmi si mě, panička mě nesmí." Tak jsem poslechl a to byl zas virvál. Panička to viděla, asi měla na něj velikou chuť, skočila po mě jako lvice, no a já se lekl, tak jsem ten rohlík na dvakrát polkl. Kdybych to neudělal, vypáčila by mi ho z tlamičky. Hele, vůbec jsem si nepochutnal, protože ten sýr byl nízkotučný. Vždyť jsem tu paninu vlastně zachránil a ona si toho neváží. Tak teď panička sedí u počítače, chroupe zeleninu, té jsem se fakt ani nedotkl, a hází po mně pohledy, že kdyby pohled zabíjel, tak jsem psí mrtvola.
Vyvenčit mě byl páníček, takže žádné vzrůšo, nenechá se oblbnout a navíc má sílu. Jo a nedali mi vlastně najíst, mám hrozný hlad. Páníček mi totiž uvařil koleno a čeká až zchladne, aby mi ho namíchal s rýží mňam, komu vadí, že je to horké. Jé deníčku, promiň, ale už volal večeřééééé.

25. leden 2009 00:00:00

Nějak se nemůžeme hnout z místa, kostičky dávat nejdou, tak zkoušíme alespoň něco napsat do deníčku. Dnes jsme byli na dvouhodinové procházce a dost jsme si ji užili. Panina na mne nehulákala "ke mně" a já jsem si na oplátku hlídal, aby se mi neztratili a Hujerka Peggy, tak ta se drží páníků a nikam daleko neběhá. Kočky byly doma a flákaly se na gauči. No prostě pohodová neděle. Panička prohlásila, že dnes jsem byl mimořádně hodný pes. Měla radost. Tak jsem dostal kost a teď si jdu dokousat. Ona mi totiž zapadla pod postel a páníček viděl, jak tam smutně čumím, tak mi ji vylovil, tak já si ji jdu dojíst.

24. leden 2009 00:00:00

panička je hrozně naštvaná a nemůžu za to mimořádně já. Říkala tak sprostá slova, že je neznal ani páníček. A to prosím kvůli kostičkování. Věčně jsme nějací omezení nebo co, odepíšeme na jeden vzkazík a pak jsme i my odepsaní. Tak až nás bude 20.000 tak půjdeme do háje úplně. Škoda rozčilování, ale hlavně škoda času který trávíme u čekání, až se nám otevře některý profil. Asi máte ty samé problémy, takže škoda času na stýskání. Zítra to bude třeba lepší.

23. leden 2009 00:00:00

Tak dneska nám to tady jde jako psovi pastva. Včera jsme to vzdali. A to jsem se chtěl strašně pochlubit, že DKK je v naprostém pořádku, jsem zdravý hovík. Tak a teď zkusíme pokořit nějakou tu zkoušku. Dnes jsem byl poprvé na cvičáku cvičit obranu. Panička se mnou byla moc spokojená a hrozně mě chválila. Byla to fakt docela legrace. Za zástěnou stál pán, mimochodem ho tedy znám, ale protože než jsem přišel na řadu, tak normálně dráždil pejsky a ti na něho vrčeli a štěkali a někteří ho i kousli, chacha ale on si z toho nic nedělal. Tak se přede mnou schoval a jak vykoukl, tak já zaštěkal a šel jsem na něj. On dělal binec a práskal bičem, ale pak se se mnou tahal o peška. Když jsem na to přišel, že by mu vadilo, že mu ho ukořistím, tak jsem bafnul peška a tradá do auta, schovat. Za chvíli pro mne přišli znova, tak jsem ho zase přepral a vzal jsem tu hračku. No bylo ti fakt prima. Teď jsem ještě mučil páníčka, abych si to znovu vyzkoušel, ale ten to prostě neumí. Jo a taky bych rád něco pošpital ještě zlobidlům, představte si já byl včera na cvičáku hodnýýýýýýý. Ten pán co k němu chodíme cvičit nás s paničkou vzal na procházku, já poslouchal jako hodinky. Kolem psů jsem šel způsobně s nataženým krkem k paničce, piškotky hezky ukapávaly, pak se tam připletla paní s čepicí a na kole, panička se mě bála pustit, tak když zastavila, tak jsem si jí jen očuchal a pak tam přiběhl takový malý psí tuláček a já za ním vyrazil a hnal jsem ho, ale zavolali "ke mně" a já to otočil a mazal zpátky, vzorově předsedl a vyfasoval zase dobrůtku. A ten pán řekl paničce co blbne, že poslouchám a co na mně vidí. To jsem jí to polepil, teď si myslí, že panina kecá. chacha

21. leden 2009 00:00:00

Tak dneska jsem byl chycen a usvědčen ze zlodějny a to prosím dvakrát. Přišel jsem na to, jak se otvírají dveře do pokoje a okradl kočky o večeři. Mňam, je zajímavé, že čičdámy mají vždycky lepší jídlo než já. Zkusil jsem jim ho už několikrát vzít, ale panička hlídá dobře. Ale že umím otvírat dveře je nepadlo. No a vlastně poprvé mě chytil páníček odpoledne, jak kradu vejce, tedy spíš už jsem je pašoval ven ze dvorka. Prý to poznal podle boule na tlamě, že jsem ji měl nějak neforemnou. No prostě, páníček si stěžoval, že mu slepice nenesou. Já na dvorek nesmím, ale vždycky opatrně proklouznu, strčím hlavu do kukaně a šup s vejcem do tlamy. No a jak jsem hromotluk, tak tyhle krádeže jsem prováděl tiše a nepozorovaně. Páník se dneska náhodou ohlédl a měl mě. Já jsem si ty vajíčka nosil za klec, kam nás zavírají, když přijde návštěva co se bojí. A tak nikdo nemohl najít skořápky, které jsem stejně zdlábl. No jinak jsme trochu byli s páníčkem proběhnout, ale nic moc. Tak jsem alespoň poslouchal, aby se na mne nezlobil. Zítra jedu na cvičák.

19. leden 2009 00:00:00

Tak jsme konečně zase tady. Od minulého čtvrtka jsme se nemohli přihlásit a museli jsme jen koukat jako cizí, jak nám tady kamarádi píšou vzkazíky a posílají kostičky. Až dnes večer se to prolomilo. Takže všem, kdo nám zachovali přízeň, moc a moc děkujeme.
Minulou středu jsem byl na RTG kyčlí a musím se pochlubit, dopadl jsem dobře (říkal pan doktor). Papír na to ještě nemáme, tak se pochlubíme, až to přijde napsané. Já jsem měl po narkóze velké potíže a nemohl jsem se vyčůrat a tak jsme druhý den museli zase na veterinu, ale do Prahy. Tam mě znovu rentgenovali a sonovali a pak vycévkovali. Pan doktor říkal, že je to nervové a kdyby to na vlastní oči neviděl, že neuvěří. Panička říkala, že my musíme mít vždycky nějaký špek, co ještě nikdo neměl. Museli mě páníci za trest držet skoro hodinu na stole, abych se nehýbal, a to víte, že jsem se mrskal. Panička byla udřená jak ten vůl a páníček to samé. Jo, pořídili si čtyřicet kilo psa, tak ať se snaží. To se ví, že jim ty veterináře osladím. Včera tu byl na návštěvě Body, ten čivavák. Tak jsme šli na procházku, no a já jsem zdrhnul. Když mě dolapili, tak mi panička vyhrožovala, že mě nechá konečně očipovat a zítra musím po dlouhé přestávce zase na cvičák. Já za to nemohl, že se nechodilo, to panina byla tak dlouho nemocná. Hrozně jí rozčiluju, že na povel "ke mně" probíhám kolem mí tryskem a vždycky si stoupnu tak, aby na mě nedosáhla, přitom doma poslouchám jak hodinky, ale puštěný z vodítka prostě neslyším. Včera se spojili s páníčkem, tak jsem utekl jen jednou, ale za to dost daleko. Panina se určitě bála, ale dělala že ne, a normálně se sebrali a utekli mi, až jsem na ně neviděl. Takže vlastně strach z toho, že se ztratím jsem měl nakonec já.
Mám dojem, že se na mne chystá elektrický obojek, že už jsem velký a panička se bojí maléru. Včera jsem zahlédl v dálce nějaké lidičky se psem, jenže jsem to už nestihl se tam podívat, poněvadž mě chytili.
Tak jsem alespoň vyděsil pár lidí u vrat hřbitova, kam mě uvázali, abych prý netancoval po hrobech, že mi není nic svaté.
Tak to je vše a ještě jednou děkujeme všem kamarádům, kteří na nás nezapoměli. Snad už nám to teď půjde se přihlásit.

8. leden 2009 00:00:00

omlouváme se, že vás v poslední době zanedbáváme, ale panička jak byla se mnou doma, tak teď je celé dny v práci a moc nekostičkujeme. Dnes jsem s ní byl v práci, protože pošťačka nosila důchody a naše babička už nemůže moc chodit a ve sněhu nesmí vůbec a tak pošťačka musí jít do dvora k domu, no prostě naši měli strach, že bych jí ty důchody sebral všechny. Hele, myslíš že psa můžou potrestat za krádež peněz? No a u paniny v práci je ve čtvrtek absolutní klid, tak to riskla a bylo to tam jak na pražském mostě. Sešlo se tam spoustu paní a slečen a každá měla něco dobrého na můj zub, jak tak přemýšlím, přišli určitě k vůli mně. Tak jsme jim s paničkou předvedli perfektně vycvičeného psa a abych udělal ten správný dojem, tak jsem si pamlsky bral výhradně z ruky svojí paničky, ty čubrněli a panina taky. To byla náplast za ten rozbitý ret. Jen jsem málem sežral Slavíčka, teda pana Slavíčka, co zrovna přišel opravit skříň, ale panička mě zdusala, tak jsem ho nechal být. Navíc bylo vidět, že má pejsky rád, chtěl se kamarádit, ale panička nedovolila, že prý by mohl vypadat jako ona. Tedy jako oběť domácího násilí. No pěkně se mi ta panička vybarvila, je to vidět i pod make-upem. Taky jsme byli na procházce a koupit noviny a piškotky a kostičky, ale teplota rapidně klesala, tak jsme jen rychle oběhli ves, ale panička mě vzala přes pole do vysokého sněhu. To byla taková paráda, že jsem ani nevnímal zaječí stopy, což je co říct. Na to, že jsem byl dopoledne zavřený doma kvůli té listonošce jsem si dnes fakt užil.

5. leden 2009 00:00:00

Panička dneska zase brečela. Já nevím, že jsou ty holky takové slzavé údolí. Bydlíme totiž na kopci a panině se nepodařilo vyjet autem nahoru do dvora a musela ho nechat pod kopcem. No a když šla do kopce, tak mě páníček pustil na ulici a já jí běžel říct, že napadlo hafo sněhu a že bude prima koulovačka a malinko jsem jí šťouchnul čumákem do tváře. Bylo zajímavé, že plivala chvilku krev, no prostě si nešika prokousla dáseň. Já nevím, že ty lidičky nic nevydrží. Panička na mě řvala, že jsem mamut a pohybuju se rychlostí nukleárního hovada. Vypadá to, že už se mnou zase mluví, ale každou chvíli se chodí dívat do zrcadla a má trošinku nateklý ret a vypadá to, že jí to i modrá. No ale já jsem fakt nechtěl. Takže panička všem vzkazuje, že stavět čtyřicetikilového psa rozeběhnutého z kopce se rovná vlastní sebevraždě. Minulý týden sebou třikrát praštila na zem, z toho jsem jí já pomohl jen dvakrát. Celý prosinec jsme nechodili na cvičák, protože marodila a já mám energie na rozdávání. Doufám, že už přestaneme lenošit a zase půjdeme. Jo a Peggynu jsme parádně vykoulel ve sněhu. Mám pro tebe deníčku hádanku: Je to bílé kulaté, studí to a má to čtyři černé nožičky a čumák? To je přece jednoduché, je to naše Peggy.

1. leden 2009 00:00:00

Tak nám ty svátky skončily. Dnes se rozjeli domů všechny paniččiny děti a vnoučata a tak se oba těšíme, že si to spolu užijeme. Včera v noci to ale nebylo moc příjemné pro zvířátka. Páníkovi se plašili králíci, chudák Máša, která si odskočila jen trochu ven se vrátila až před chvilkou celá vystrašená a hrozně hladová. Jonáš je v pohodě, ale co ty petardy dělaly s naší babkou Peggy se ani neptejte. Panina nemůže na Silvestra nikam jít slavit, protože Peggy doslova šílí a taky měla strach o mne, jak to se mnou bude vypadat. Já jsem se vůbec nebál i když chvilkama to byla záře a šupy jak z děla. Ale stejně mě nenechala venku a zakázala všem nás pouštět ven, že si s námi dojde sama. Tohle je asi nejhorší den pro všechny pejsky a vůbec pro všechna zvířata. Ale jinak jsme si to užili, byli jsme s páníky na procházce a já se vyběhal, až mě bolelo tělo a tlapky. Zítra nám přijede návštěva, kamarád Hutch s paničkou, takže zase vyrazíme ven na procházku.

29. prosinec 2008 00:00:00

Včera jsme byli v ZOO. Byl jsem móóóc hodný a panička mě chválila. Choval jsem se naprosto vzorně, nepřepadl jsem ani jednoho člověka ze zadu, ani jsem si nepůjčil žádné maličké dítě, natož abych ho oblizoval. Proběhli jsme se a páni to bylo vůní a pachů, byl jsem z toho celý pryč. Největší dojem jsem asi udělal na malé opičky. Byly za sklem a jak mě viděli, tak všechny naskákaly na to okno a začali bušit pěstičkami do skla. Museli jsme odejít, protože byli velmi rozčilené. Panina povídala, že kdyby byli na svobodě, že by mi asi pěkně nabančily. Taky jsem viděl lvici a lva a potom ledního medvěda. Tam byla taky legrace, je tam skluzavka pro děti, no a začíná tunelem. Tunel já moc rád a tak jsem se tam hrnul jako na agility, panina mě měla co držet, no to by byla jízda. Přišla ke mně taková maličká holčička, vztyčila ukazováček a říkala " to neni plo pejsky, to je plo lidi", tak jsem chtěl odejít. Ale ta holčička měla vztyčený ukazováček a to je pro povel "štěkej" a tak jsem štěkl a holčičku vylekal, panina to musela pak žehlit, ale neměla mít prst nahoru. Panička mě pochválila, že jsem pašák. Pak jsem ještě dostal rohlík od párku, protože já párky nerad, ale rohlík jo. Spousta lidí si mě pletla s bernským salašníkem. Jo a taky jsme potkali jednoho kavkazského pasteveckého psa. Ty jo ten byl obrovský a panina říkala, že jsem vedle něho vypadal hrozně maličký. Ten byl dost přátelský a chvilku jsme si hráli, ale lidi nás obcházeli obloukem a páníček říkal, že se jim ani nediví. Vlastně jeden malý průšvih by tu byl. Když jsme byli už na parkovišti, tak mě panina pustila navolno a páníček z dálky volal "ke mně", já jsem se k němu rozběhl, ale najednou volala paninu malá Kája, která vylezla na takovou věž a já se lekl, že se jí něco stalo a rychle jsem tam k ní běžel. No dostali jsme oba, ona že leze do výšek a já, že neposlouchám a pak ještě páníček, že nás nehlídá. Ale bylo to jenom jako, protože já poznám, když se panina zlobí.

27. prosinec 2008 00:00:00

Páníci dnes byli na koncertě ve prospěch psího útulku v Maršovicích, já nebyl, psi do kostela nesmějí. Bylo to prý moc krásné, přišlo asi 40 lidí, ten kostelík byl plný, ale nikdo nemusel stát. A byl to opravdu nevšední zážitek, prostě krásné zakončení vánoční svátků. Ten kdo mohl a nedorazil o hodně přišel, opravdu to bylo krásné a bylo by třeba, aby se to opakovalo alespoň jednou do roka.

25. prosinec 2008 00:00:00

Nemáme už tolik času psát do deníčku a tak zase píšu za několik dní. Začnu od 23 prosince. Panina jela ještě dokoupit nějaké potraviny, no a když se s páníčkem vrátili, tak mě pustili na ulici, no a tam šla sousedka k autu a já jsem jí chtěl pozdravit. Jenom že, když já někoho zdravím, tak pak vypadá jako čuně. Panička se mi snažila v tom zabránit, postavila se proti mně a snažila se mě chytit za obojek, jenže já jsem se prudce rozběhl proti ní. Panina upadla, ale dost nešťastně sousedům na vrata a uhodila se do hlavy, ještě teď má modřinu v oblasti spánku, a navíc jsem jí zalomil trochu hlavu do zadu, no říkala že jsem jí málem zlomil vaz. Navíc má po úraze poničenou krční páteř a tak ji to asi bolí, protože se mnou nechodí na procházky. No ale dostala vzteka, přesto mě chytila, majzla se mnou o zem a klekla si na mne. Má ještě pořád větší sílu než já a začíná být ze mne zoufalá.
Ale přesto jsem dostal pod stromeček velikou kost a ještě spoustu dalších dárků. Kromě toho, že jsem oblízal talíř s cukrovím, ukradl řízek se nic moc nestalo a štědrý večer prošel v pohodě. Jen jsem se stále nemohl dohodnout s Kájou, kdo bude rozbalovat a nosit dárky, všechno mi sebrala, tak jsem jen naškubal svlečený papír na malé kousky. Za to dnes jsem si vylepšil pověst, sežral jsem vrtulník. Mladý páníček si přes protesty jeho slečny koupil vrtulník na vysílačku, no a lítal mi s tím nad hlavou a strašil mě. Chvilku jsem na to vrčavé štěkal, ale pak jsem skočil, ta chroupla. Teď se to snaží opravit, ale nevím nevím, nemají strašit psa. Panina se mě zastala a nedala mě, když mě mladý páníček chtěl roztrhat na hadry. Jo a ještě jsem okousal modrou kostičku ze stavebnice Kikině, zapadla pod křeslo a já myslel, že je moje. Tak já se jdu lísnout k panině, snad už se mnou zítra půjde ven na procházku, moc se mi stýská. No jo, jsem lump, ale miláček sameťáček. Kikina po mně leze, bere mi kostičku z tlamičky, dneska mi kroutila uši jako řidítka, když mi seděla na zádech a já ani nemukl, dokonce když baštila z mojí misky moje granule, tak jsem ani nemrkl. Já za to nemůžu, že mám tolik síly a energie, ale panička mě stejně miluje a věří, že se zklidním a bude ze mne myšáček. Prý to bude tak za dva roky, tak už se taky těším.

21. prosinec 2008 00:00:00

Dnes bylo u nás veselo a to hned po ránu. Panina včera do půl třetí ráno mazala cukroví a dělala krémy a tak si chtěla ráno trochu přispat. Jenže to lidské dvounohé štěně Karolína ji šlo vzbudit, a pesani představte si to, vlezlo to panině do postele a přikrylo se to její dekou. No já dostal dopal a začal jsem toho prcka štípat, až vypadl z té postele. Karolína nabrala rychlost a vyletěla z té postele a mazala žalovat páníčkovi, co byl v obýváku, jenže já letěl žalovat taky. Přeci jsem tu od toho , abych ohlídal svoji paničku před vetřelci. No a jak jsme tak oba letěli, tak jsme páníka zastihli stát u skříně. Kája k němu vletěla do náruče, já taky. On to neustál, upadl na skříň, chvíli bylo ticho a pak to začalo, nejdřív spadl obrázek, co páník včera rámoval pro paničku a dal vysoko, abych na něj nedosáhl, potom letěly hodiny, co je páníci dostali jako svatební dar před více než 30ti lety, a nakonec spadl rádo by globus se skleněnou zeměkoulí, ovšem plnou slivovice, co si ji páníci dovezli z dovolené. Ta na zemi buchla jako malá atomovka. Ostatní nádoby to ustály. Panina jich má požehnaně. Tak ten obrázek a hodiny páníček během dne dal dohromady (hodiny i tikají), ovšem po slivovici to u nás páchne a páchnout bude alespoň do konce ledna, jak v zájezdním hostinci.
Je zajímavé, že jsem okamžitě vyletěl z domu na dvůr a v závěsu za mnou i Peggy. To lidské štěně, zůstalo doma. Dohadovali jsme se s Peggy a ta přišla na to, že lidská štěňata nemají a dost huňatý kožíšek a venku by na rozdíl od nás zmrzli. Jen co mě pustí domů, půjdu si to s tím holatým štěnětem vyřídit.

17. prosinec 2008 00:00:00

Dnes to vezmu zkrátka, naši přišli pozdě z práce jako každou středu a pršelo a pršelo. Podle předpovědi počasí prý má začít sněžit, tak čekám.
Nikdo se mnou nebyl na procházce, tak jsem nabitý jako střela krátkého doletu a zlobím. Vyndal jsem si pohádky z knihovny a musím říct, že je panička chytrá, narvala je tam tak natěsno, že je opravdu umění je dostat ven, ale na mě si nepřijdou. Sice mi je vzali, ale hřbet jsem stačil sežrat. Taky jsem dostal vynadáno, protože náš trávník připomíná tankodrom. Prostě zlobí tam krtek a já se ho snažím vykopat. Babka Peggy se nechce účastnit, asi by si umazala tlapky. Tak čekám až přijede Body, ten umí taky pěkně hrabat. Panička mi sice ty kopečky ničí a neustále to rovná hrabičkama, ale já a krtek uděláme nové. Dnes jdu dřív spát, mám načaté pohádky(žeru je od hřbetu chacha), vyndal jsem je znova a tak se musím rychle ztratit. Nemůžou mi přece bránit ve vzdělání.

16. prosinec 2008 00:00:00

U paničky ve skalce byli horníci. Tedy byli tady už minulý týden, ale tentokrát se po nich už ptala. Má tam totiž (v té skalce), vykopanou díru jako Macocha, no Peggy by z ní fakt koukal jen ocásek. Mně prohlížela čenich, že ho jako mám nějaký špinavý a taky odřený, jauvajs. Ale když ty horníky nepotkala, tak to nemá na koho svalit. Peggy už je prý na takové blbiny stará a tak jí z toho neustále vycházím já a moje tlapičky jako lopatičky. No však mi to dalo práce si je očistit, ale nechytila nikoho, nemá viníka chachacha. Jo zase jsem upadl k sousedům, tentokrát než bábi zavolala panině jsem se dokázal vrátit domů sám. Chtěl jsem to zítra líp prozkoumat, ale páník pracuje na nějaké opravě a já to nevidím nijak dobře. Jo taky jsem zjistil, že už je mi malé šéfovací křeslo, vejdu se tam stěží sám a když jsem si tam zkoušel vzít tu narozeninovou kost, tak jsme se tam oba nevešli. Panička pořád přemýšlela, že mi k vánocům pořídí štěňátko, když si babka Peggy nechce už se mnou hrát, ale s definitivní platností od toho upustila, když vidí jak zacházím s plyšáky (jeden den jeden plyšák), že prý bych ho určitě udolal k smrti a Peggyna zakousla. My se s babkou v poslední době rveme jako koně. Panička nás tuhle od sebe nemohla roztrhnout, ale já jen Peggy zlobím, nikdy bych jí nekousl doopravdy. Mám jí rád, jenže jsem lump a ona zase by ráda šéfovala, ale nemá na to figuru.

11. prosinec 2008 00:00:00

Musím taky něco drápnout do deníčku. Tak předně měl jsem narozeniny, panina je stále nějaká nemocná a tak seděla u počítače jen chvilku a ani nenapsala čerstvé zážitky. Dostal jsem spousty dárků, asi půlmetrovou kost a hlavně dort z piškotů a kysané smetany a dokonce mi tam píchli první svíčku. Páníček pořád kroužil kolem paničky, když ho připravovala a říkal si jen tak na půl tlamičky, je šílená, já to věděl, je šílená. Panina dala do toho dortu i jahody, aby to chutnalo i lidem. Dokonce dostala kousek i naše bábinka a hrozně se smála, že jí posílám od narozenin. Kousek jsem dal i Peggy a kočkám, ale nerad. Panička se mi smála, že jak jsem teď bohatý na pamlsky a hračky, tak že se z toho zblázním, jak jsem se to snažil uhlídat, ale když mi páníček nasypal jídlo do misky v kuchyni, tak to bylo ztracené, protože jsem ten majetek prostě neuhlídal. Mňaudámy si klidně hrály s mojema plyšáčkama a Peggyna, já ji stejně jednou zakousnu, mi sežrala můj balíček biskvitů. Tak jestli není lepší být chudý a někde si něco ukrást a sežrat to jimému. Jinak se nic moc neděje, panina měla v noci takový záchvat kašle, že páníček kolem ní běhal a to je co říct, protože vstal uprostřed noci. Už je jí líp, ale musí chodit do práce, není s ní řeč. Ale na moje štěkání dojde. Ven se mnou teď chodí páník a už jsme skoro čtrnáct dní necvičili žádné povely, takže asi zvlčím. Teď jsem se zrovna s páníkem popral o plyšáka a vyhrál jsem. Tak brou a doufám, že příště už bude zase nějaká psina. Za vzorňáska teda moc být nechci a nebudu si tady kazit image.

8. prosinec 2008 00:00:00

vypadá to, že se u nás něco chystá. Panička dělala dort ze zakysané smetany a piškotků (mňňňam) a nedala mi ani kousek a páníček jí řekl, že je šílená. A dostal jsem pískacího hada a panička mi třásla packou a měla tašku plnou hraček a dobrot,ale ty mi taky nedala, já to poznal podkle vůní, co šly z tašky, je to fakt moc divné. Jdeme spát, tak se uvidí co bude zítra.

7. prosinec 2008 00:00:00

no, pane jo, to jsem dlouho nic nenapsal do deníčku. Musím tedy napsat něco za celý týden. Tak předně pokusil jsem se sežrat paničce paměť. Taky jsem se divil, že ji má zavřenou v takové malé krabičce. Houpalo se to na šňůrce u počítače, tak jsem udělal chramst a byla moje. Ta šňůrka mě prozradila, hned mi to vypáčili z tlamičky. Celý týden bylo doma dost nuďo, panička polehávala, teklo jí z nosu a kašlala a štěkala, že by se to nemusel stydět velký pes. Ven jsem se skoro nedostal, protože páník jak na potvoru jezdil domů až v noci. Tak mi musela stačit jen babka Peggy a náš dvůr. My bydlíme ve slepé ulici a moc zábavy tady není, tak uvítám každou návštěvu. Nejraději mám pošťačku, ta chodí každý den, mám na ni spadeno, přijde a hrabe se nám denně v plotě, za chvilku zase jde a dělá to i sousedům. Každý den na ni čekám a neustále vylepšuji strategii. Teď pár posledních dnů, když přijde k plotu se postavím na zadní a udělám haf a baf. Poprvé se tak lekla, že vykřikla a myslím, že si krupla do textilu. Jo a taky jak jsem štěkal za ní, když uháněla, tak jsem propadl ve čtvrtek skrz rozbitý sousedův plot a byl jsem hrozně nešťastný, že nemůžu domů a štěkal jsem na paničku jako blázen, ještě že byla doma a k sousedům pro mne vlezla. Panina se moc bojí, že soused je divný, aby mi něco neudělal nebo aby mne nepustil jejich vrátky ven a páníkům se nepomstil. Tak se naši dohodli, že na jaře ten plot udělají sami i když není jejich. Taky jsem ještě rozbil skleničku, no skleničku spíš sklenici, ale ona to ani sklenice nebyla, ale jaksi spíš váza, ale byla už hrozně stará, broušená ... po babičce. Panička nechce abych pomáhal, že prý odstavená kredenc překáží míň. No a včera a dnes jsme pekli cukroví, včera měla panička dvě pomocnice, ale dnes na to byla sama, tak jsem zase musel pomáhat já, i když mi tentokrát bylo v bytě hrozně teplo a raději jsem pomáhal páníčkovi na dvoře rozsvítit jedličku. Ale i tak máme upečeno a já od každého cukroví kousek ochutnal, mňam to ti byla deníčku dobrota.

27. listopad 2008 00:00:00

DNES NEKOSTIČKUJEME, jdeme žehlit prádlo, poopravit chátrající domácnost, která vznikla následkem kostičkování, lovit syčáky nebo nás oloupou (oloupěj rozuměj okradou), protože nedáváme pozor, když kostičkujeme.
Zajímalo by mne, kolik musím napsat písmenek do deníčku, abych dostal 5 piškotků? Stačilo by jen ahoj nebo Á.

25. listopad 2008 00:00:00

dneska jsem se rozhodl nejdříve něco napsat do deníčku a pak teprve blbnout s kostičkama. Tak začnu od čtvrtka, panina mě vzala sebou do práce hurrrrá!!! Byl jsem velmi hodný a kdo okousal panině pod stolem tu prodlužovačku fakt nevím. Chodily tam za mnou holky co pracují s paničkou a hladily mě a dostal jsem grilované kuře, protože si ho všechny daly k obědu, no jak jsem to tak okoukl, měl jsem nejvíc, ale byl jsem na paninu hodný, sežral jsem jí sice půlku kuřete, ale houskuco měla k němu, tu si mohla sníst celou sama. Taky tam přišli dva chlapi na mě kouknout, ale ty jsem vyvrčel ze dveří a tak jsem tam zůstal nejkrásnější chlap a všechny holky mě drbaly. Pak jsem byl na cvičáku a trénovalo se, jak jinak "ke mně". Že je to nepřestane bavit, já si stejně udělám co chci já. Jenomže tam byl ten pán co radí panině jak se to se mnou dělá a s tím je potíž. Posledně mi dal ostnatý obojek a ve čtvrtek hned elektrický. Jenomže já jsem vyčůraný, jak díra do sněhu, prostě si chlapec ani neškrt, pesani já poslouchal, jako bych byl cvičený. V pátek se skoro nic nedělo, v sobotu napadalo hafo sněhu, páníček připravil lopatu a šli jsme odklízet sníh. Já tlamičkou a páník lopatou. Za chvíli toho nechal a prohlásil, že kdyby to byl věděl, tak tam nechodil, protože já se snažil všechen sníh vylízat ze světa, prostě ryl jsem hubou ve sněhu. Páni, já to bílé nadělení viděl poprvé a moc se mi to líbilo. Ráno jsem vyběhl ven, brr to studilo do tlapek, a hned jsem hodil záda, prostě ujely mi cvičky v zatáčce. Já mám ve zvyku se rozeběhnout z verandy a letět ke vratům nahlásit světu, že hlídám. No a jak jsem skočil, tak to bylo. Panina na mne vymyslela pěknou lišárnu, udělala z té bílé hmoty míček a hodila mi ho, no a já ho nikdy nenašel. Je to moc divné, překopal jsem půlku zahrady a nikde nejsou, a že mi jich naházela. Tenhle víkend byl naprosto v klídku, nikdo nepřijel a my byli rádi, že nikam nemusíme, panička mi četla, že to byla samá havárka. Tak jsme vánočně uklízeli. Pomáhal jsem co jsem mohl, když si panička odskočila vyklidil jsem komplet spodní regály knihovny, když už s tím začala. A jak dlouho nešla, sežral jsem Temno. To by nebylo asi tak hrozné, ale ještě jsem načal pár knih, já hrozně rád čtu hřbety, je tam baštovní klíh. Jenže tyhle byly po dědečkovi a já zas dostal kázání a panička si brblala pod fousy???, asi se to tak říká, že si tak velkého a praštěného halamu nezasloužila, že zase tak nezlobila. Dnes jsme byli na cvičáku, byli jsme tam velcí jen dva, já a rotvinka Angie, tak jsme se vyběhali. Povel "ke mně" mi opět nic neříkal a panička byla zase smutná. Páník ji utěšuje, ať to nevzdává. Koukal jsem, že jí snad bylo z toho dneska do bréče. Já se snad budu muset polepšit. Kruci kam mám schovat ty nové teplé, ovšem velmi prokousané ponožky nebo ji už ze mne klepne.

16. listopad 2008 00:00:00

Jsem už pěkně unavený, protože včera jsme byli dlouho vzhůru, chtěli jsme se podívat jak padají meteority, ale bylo zataženo, takže jsme nic neviděli. Tak začnu od začátku od pátku. Panina přišla domů, šla uklidit do pokoje, kde spávají návštěvy, protože měla přijet Kája, no a našla tu umudlanou a hlavně rotrhanou záslonu. Přiznávám, že jsem tam byl akoukal z okna, oni tam tudy totiž chodí kočky po střeše k páníčkovi do pokoje, abych o tom nevěděl. Tak jsem číhal, Máša na mne udělala posměšný kukuč, já ji chtěl prohnat a malér byl hotový. Nejdřív jsem myslel, že bych si zabalil a utekl z domova, ale panička ani nekřičela i když ta záclona byla skoro nová. Bylo vidět, že mi odpustí a já zalezl a ještě chvilku nevystrčil ani tlapku. Pak už mi to nikdo nepřipomínal.
V sobotu jsem byl s paninou na cvičáku, protože mi nejde to přivolání "ke mně", tak jsme vyrazili na ulici , kde snad bydlí víc psů než lidí a všichni štěkali jak diví, tak si jich nevšímali. Tak pán, co radí panině jak na mne, mě měl na dlouhém vodítku, vždycky když jsem jí neposlechl, tak trhnul, že jsem málem upadl. No a když to nešlo dál, tak mi nasadil ostnatý obojek a jak jsem neposlechl, tak trhnul, ale tohle už fakt bolelo, tak jsem pak chodil k panině jak hodinky. Jediná náplast na tohle mučení byla, že mě pak pusltili na cvičáku ještě se třemi pejsky navolno a já se mohl vylítat, jak se mi chtělo. Když mě panička pak volala do auta, tak jsem zase neposlechl, protože na tom cvičáku bylo líp a já autem nerad jezdím. Když jsme v poledne přijeli domů, tak jsem jí okousal šanony s papírama, které potřebuje asi dost často, má si to uklízet. Představte si to, že ani nemukla a koukala přes mne do dálky, asi tak jako to dělám já, když mi domlouvá. Tak jsem ještě navečer okousal potah ze žehlícího prkna, to mi vynadal páník, ten na to přišel první a panina zase nic.
No a dneska hned dopoledne přijel na návštěvu čivavák Body a přivedl si sebou na návštěvu obě paničky, byla to dost zábava a my na sebe štěkali a tak nás vyhodili na zahradu a tak jsme šli kopat krtky, udělali jsme pár děr a pak šli na oběd, dostali jsme maso z polévky. Do toho malého psa se teda dost vejde, já už nemohl a on ještě baštil. No jasně Peggy taky dostala. Páníček říkal, že asi doma trénovali, nechápu to, ale co. Panina byla celý den v kuchyni a pekla taky mraky a já dostal kraje, jé to byla dobrota. Navečer jsme šli na procházku a já si zase pokazil. Hned pod kopcem, jsem vyletěl na dva sousedovic psi, vytrhl jsem paničcce vodítko, vzal ji přes prsty , protože to nečekala a utekl. Panina mě nezavolala, ale došla si pro mne a já byl bit a to prosím beze slova a navíc mě potupně chytla za obojek a tak jsme dnes prošli celou procházku, zatím co Peggy a Body si šli volně bez vodítka, teda já měl vztek. Pak jsme došli do parku, protože mě panina asi dvakrát odložila a já zůstal, tak si myslela, že už jsem zmoudřel a pustila mě z vodítka. Takže jsem si to vyřídil s Bodyášem, zahrabal jsem ho do listí a zatancoval si na něm indiánský tanec, jeho panička byla teda dost bledá a moje rudá vzteky, ale už mě nechytila. Peggy si vypije později, protože mi utekla domů. večer pak vezl páníček Bodyáše s paničkama domů a panina pustila domů oknem Jonáše. Já po něm skočil i když křičela nesmíš a asi jsem mu pochroumal nožku, protože se točil do kolečka a bulil. Panina ho měla v náručí a chlácholila ho. Mě pak bafla a zavřela na pelech a představ si to deníčku, nepustila mě ani když přijela mladého páníčka slečna, co jsem ji týden neviděl. Pustil mě až páník za dlouhou dobu a to jsem cítil, že se mi kolem misek na jídlo motala freťule Zuzana. Takže to zas byla neděle, máme tichou domácnost, panina kouká přes mě do dálky a nezabralo ani přepadení ze zadu, když jsem přišel z venku. Tak jsem to zase vymňoukl.

13. listopad 2008 00:00:00

tak prosím dnes velmi krátce. Prostě dnes jsem byl velmi hodný. Čekal jsem na paničku, že pojedeme na cvičák, ale tomu pánovi co nás měl cvičit něco dělali se zubama a tak chtěl klid a ne vidět zrovna mě. Vyrazili jsme s páníkama na večerní procházku, vzali jsme to kolem neznámých plotů. Tedy já se měl co držet, ale šel jsem, baštil odměnky a nějací psi mi mohli být ukradení, až na konci ulice byli dva vlčáci co je neznám, posmívali se, tak jsem jim k plotu šel říct co si o nich myslím a zase na mně panina klečela a křičela na mne "co to je a fuj je to". Neměli si začínat hajzlíci. Domů jsme došli za tmy a ještě mě nechali chvilku běžet navolno v parku, to já rád a pak domů. Panina nosila ze skleníku domů taková nepotřebná zelená košťata, říkají tomu květiny. No a pak jsme je uklízeli domů, já pomáhal, až panina prosila ať ji nechám žít. Hodila mi takový hodně skákavý míček, ty jo brďo a že prej myšička a já myslel, že je vzdělaná a ona nepozná myš od hopika. No a pak se ještě uklízelo doma a zlobila panina. Najednou byla hrozná rána, panička čistila petrolejku a jak měla vlhké ruce, šup cylindr byl na zemi na tisíc kousků. Tak se zase zametalo a vypustili takové divné zvíře, když se ke mně dostane, tak mi žere chlupy a sežere všechno na zemi a na koberci a dokonce sežralo i ty malé kousky skla. Hrozně přitom vrčí a prosím tě, nikomu to neříkej, ale já se ho trochu bojím. Vylézá ven jen když je špína na koberci a na podlaze a všechen ten binec sežere, čuně!!! Zkusím zítra na koberci nechat nějaké drobky, ať ví co je dobrota. Tak to je dneska všechno. Jo a zítra přijede Kája, to zas bude keců, že na ní trochu skáču. Kikina nepřijede, to mě mrzí.

10. listopad 2008 00:00:00

no fakt, to je bezva, teď jsem se hodinu vypisoval s tím, co se dělo v sobotu a v neděli a když jsem dal uložit, tak jsem to nedal do paměti a je to v ...., no však ty víš kde.
Ani se mi to nechce opakovat. Celý víkend stál za starou bačkoru ( je fakt, že by se nějaká hodila, už jsem dávno žádnou neulovil). Panina měla žlučníkový záchvat a vrčela až do soboty, dokonce i na mě. Přijeli všechny paniny děti a vyráběly hluk. Páníček mě vzal na procházku kolem vsi, vypadalo to, že se obětoval, ale já si stejně myslím, že utekl, aby měl klid a já mu sloužil jako výmluva. Ale proběhli jsme se. Hrozně moc jsem se skamarádil s tou nejmenší Kikinou. Panina říká, že máme stejný rozum. To jo, vždyť jsme skoro stejně staří, já jsem jen o dva měsíce starší. Kikinu zavřeli do takové plátěné boudičky, říkají tomu postýlka. Tahle je pěkně stará, pamatuje ještě RinTintina jako štěně. No a Kikině tam bylo smutno, tak jsem si k ní lehl a zjistil jsem, že v té postýlce je taková malá dírka a tak jsme s Kikinkou na tom zapracovali a najednou z dírky byla díra, zkusil jsem tam strčit hlavu a dobrý, vešla se. Tak jsme se střídali, chvilku jsme tam strkal čumák já a chvilku Kikča hlavu. Navíc to mimino každou chvilku fasovalo sušenku nebo buchtu a já jsem jí ji vždycky šikovně vyblízl z ruky, trvalo to dost dlouho a její máma měla radost, jak pěkně papá, ale jen do té doby, než zjistili, že kradu. Jenomže kradu, to dítě bylo velmi spokojené a dělalo na mě kukuč. Pes se jim stará o dítě a oni by ani nezaplatili. Jenom já a Kikina víme, jak to bylo prima. Panina mě v neděli pak vzala sebou na zahradu, kam smím málo kdy a pracovali jsme ve skleníku a taky jsme se kočkovali, bylo vidět, že už je jí dobře. Když jsme se vrátili nahoru, tak jsem se letěl podívat jestli tam to mimino ještě je a ona se tam koulela po zemi a její máma se bála, že na ní skočím, jenomže já je převezl, natáhl jsem se k ní a nechal se muchlat a mačkat a taky mě dloubala do očí a tahala za uši a to štěně po mně lezlo a já jim ukázal, že jsem daleko rozumnější než ona. Panička mě moc chválila a dostal jsem pusu.
Dneska mě mladý páníček vzal na procházku, ale na dlouhou (panina je v pondělí a ve středu dlouho v práci a jezdí domů až za tmy)až mě bolely nohy. A na cestě jsme potkali bígla a je vidět, že tenhle páník ještě není cvičený, takže jsem ho viděl dřív a vyrazil na něj a jeho panička byla na mrtvici, že jí ho sežeru. Jenže my jsme si jen pohráli a pak jsem jí ho trošku pomačkaného a oslintaného vrátil. Potom mě pustil navolno a šli jsme domů. Jenže na poli jsem vyčmuchal bažanta a vzal za ním roha. No, nedohonil jsem ho, ale alespoň jsem mu zvedl morálku. Panina se to dozvěděla a nadávala mladému páníčkovi, že nemá rozum mě navolno pouštět, že jsou pole plná myslivců a ti pálí po všem co se hýbe, štěně neštěně. Tak jsme si to slízli oba, ale stejně jsme si to užili. A zítra se těším na cvičák, bude tam hovík Maxík, to si zase pohrajeme, tak pac a haf.

7. listopad 2008 00:00:00

Dnes se všem omlouváme, panině není dobře, vzala si léky a jdeme spát, zítra všechno doženeme. Když není psovi nebo člověkovi dobře, tak ho nic netěší.

5. listopad 2008 00:00:00

Panička před chvílí přijela z práce, dala si horký čaj nohy do tepla a já trošku píšu. Hned od rána se u nás děly věci. Tak nejdřív panina ráno chtěla vyhodit Peggy a mne na dvůr vyvenčit, jenže Peggy se nechtělo z pelíšku, který si nově zařídila u mladého páníčka (on marodí a je celý den doma, no a jak panina chtěla aby šla ven, tak na ni začala vrčet a sekla zubama po ruce, to ještě nikdy babka neuděla. Panička se namíchla, vyvlíkla ji ven a vynesla ji za flígr a vyhodila na dvůr. Pak to mělo ještě dohru, ale já u toho nebyl, říkala Peggy. No a jak jsem paničce sežral ty lodičky, tak panička si je spravila a dala nové vložky, vypucovala si je ( že se jí v nich v práci dobře chodí) a než si v pokoji oblíkla kalhoty, tak jsem zase jednu sežral, ale nebyla dobře naladěná, spěchala do práce a tak jsem vyfasoval facku.
No a já jsem si myslel, že když jsem ráno zlobil, takže alespoň uklidím, aby se na mne už nezlobila. Takže nejdřív jsem vyklidil koš na odpadky, podařilo se mi totiž otevřít skříňku, co ho tam přede mnou schovávají a všechno hezky vyndal, natrhal na menší kousky, aby se toho do koše víc vešlo a srovnal to na podlaze. Pak jsem zjistil, že na lince zůstala jedna otevřená kočkovaná konzerva do půlky plná, tak tu jsem taky uklidil a lžíci do ní vloženou pořádně opláchl jazykem. Jo a pak zůstaly otevřené dveře do koupelny, tak jsem uklidil ručníky a sežral štěniny kartáčku na ruce. Panička totiž hrozně spěchala a zapoměla i zamknout dům a tak volala mladému páníčkovi, slyšel jsem to, ale už bylo stejně pozdě. Když přijel páníček domů, vzal mě na procházku. Když přijela panička, vzala na mě vodítko, ale na procházku se nešlo. A padala taková slova jako zloděj, pacholek, čuně malovaný, prevít a zatracenej pes. Některým co je tady nemůžu napsat ani nerozumím.
Tak nevím čím už bych se měl zavděčit. Jé hele tamhle běží Máša, musím ji trošku počochnit ten její učesaný kožíšek, takže končím.

3. listopad 2008 00:00:00

Sedí, kouká, nemluví a dá se říci, že mě ignoruje. Myslím tím paninu. Večer přijela z práce, a jak čenžovali na dvoře auta, tak mě chtěla podržet, jenže já se rozběhl, ona to nečekala a lup už byla na zemi, jenže tam byla trošku loužička, no spíš louže nebo takový malý rybníček a ona do toho sebou lupla. Hele, měla na sobě tu novou bundu, co na ní nesmím skákat a lodičky, hehe mohla plavat v těch lodičkách. No tak se mnou nemluví no, zkoušel jsem štěkat, potom hrabat packou, teď dělám smutné psí očička, ale nic, nezabírá to, sedí a nemluví. Peggy taky dostala sprďáka, protože lítá jak šílená a já to mám z ní. To ještě neví, že jsem zahnal souseda k nim do dvora, ty jo ten mastil chacha. Jenže mě viděl páníček a já dostal vynadádo, že by si ode mne kočka kůrku nevzala a šel se omluvit za mne. Nakonec teda panina vylezla ven, už byla suchá a já dostal pořadovky, teda ty já nerad, ale cvičil jsem jak o život, jenže nemluví a kouká přes mě někam do dálky.Jo a bylo to bez odměnek, nezaplatila ani piškotek. To se nedá vydržet, jdu spát. Mám totiž pocit, že tohle jí taky poradili na tom výcvikovém táboře. Jak totiž neposlouchám, tak jí cvičitelka řekla, že se se mnou moc patlá a že jsem rozmazlenec a závislák.

2. listopad 2008 00:00:00

Tedy, jak na to koukám, tak mám velký skluz ve psaní. Ne že by se nic nedělo, ale jak přichází zima, tak panička má míň času na mne a pracuje na zahradě a uklízí doma, no samé nepodstatné věci pro psa mého formátu. V pátek, jak jsem ji tak pozoroval, byla unavená a tak než přišla na zahradu jsem trochu vyplel. Jenže jsem u domu vyplel komplet sazenice vína, které si tam dala za plůtek na jaře, jako že tam nemůžu, cha copak neví, že umím skákat už hodně vysoko? Jo, hele ta skákala taky, že bych se za to já sám nemusel stydět.
Včera jsme byli na procházce, prošlo to docela dobře, dokonce ulicí "blbců" jsem prošel hladce a dělal, že ty rafany za plotem nevidím. Šli jsme až navečer na hřbitov a protože chodilo hodně lidí a jezdilo moc aut, tak mě ani Peggy nechtěla pustit navolno. Jenže uprostřed cesty si vzpoměla, že zapoměli tašku se svíčkami a páníček se pro ni musel hodný kus vracet. Teda mezi námi, zapoměl ji tam páníček a panina pěkně bublala. Nakonec nadávala hlasitě, protože za to trest měla ona, dva psi a jeden navíc ještě nezvedený puberťák a k tomu kárku s věnečky. Několikrát vypadala, že bude přetržena, protože jsme s Peggy každý táhl na jinou stranu. Když jsme dorazili ke hřbitovu, tak jsme působili jako komická vložka do probíhajícího programu. Panina nás uvázala za vrátka, protože se bojí, kdyby šel okolo pes navolno, aby nás nenapadl. A jak se už smrákalo, tak jsem začal hlídat a štěkal jsem jak zjednaný a lidi se asi báli vejít, ale já byl uvázaný tak, abych na ně nedosáhl. Cesta domů už byla bez komplikací a jen v ulici "blbákova" jsem vydíral a vyžral panině celou kapsu s odměnami za to že jsem je nachal být.
A abych nezapoměl, minulý týden jsme byli na výcvikovém táboře a bylo to tam prima. Jenomže panička se tam nějak vyučila a jde po mně tvrdě. Bylo tam hafo pejsků a většina z nich byla přátelských a my se honili a váleli a byla legrace. Jo a naučil jsem se štěkat na povel, štěkám teď už jen na zdvižený prst. Nejde mi ale vůbec povel "ke mně" to většinou letím úplně na jinou stranu a panina je ze mne celá utrápená. Ta slečna co nás cvičila, jí řekla, že to má z toho, že jsem si jistý, že se mi neztratí a proto k ní nepospíchám. Já pak přijdu, ale nejdřív si zařídím všechny své lotroviny. No a co čert nechtěl, odpoledne jsme šli všichni pejsi na procházku a najednou tam panička nebyla. Tak jsem začal běhat od louky k lesu a zpátky a pak jsem už začal fňukat, protože nikde nebyla a ty lidi si mne nevšímali a nikdo mi nepomohl najít ji, ale pak jsem si ji našel sám. Byla chudinka zablouděná v lese a byla hrozně ráda, že jsem ji našel, dostal jsem totiž pamlsky. Budu si ji muset líp hlídat nebo se zase někam zaběhne. Tak pro dnešek dost. Ještě mám pár příhod z tábora, ale to zase až zítra.

20. říjen 2008 00:00:00

Týden jsem nic nenadrápal a stalo se toho dost. Tak například v úterý jsem byl na cvičáku. Byla tam taková krásná psí slečna a mně se z ní zamotala hlava, protože divně voněla, takže jsem padal z překážek a i cvičitelka si všimla, že nejsem ve své kůži. Panina z toho byla smutná, ale nedalo se nic dělat. Teď s paničkou bojuji, nechci poslouchat a když po mně něco chce, tak koukámn zasněně do dálky a odmítám poslušnost. Tak se se mnou přestala mazlit a dělá, že mě nevidí a vůbec je to nějaké divné. Přitom jsem se naučil nový povel "chytej", na dálku dokážu do tlamičky chytit pamlsek, ale nejhůř mi to jde s paninou, neumí pořádně házet. O víkendu tady byly páníčků děti a byl ohromný chaos a binec, protože panička slavila narozeniny a všichni jí přijeli gratulovat. A Kikině té nejmladší narostl zub, zrovna ho našli, nadělají s jedním zubem, mně vyrosly ani nevím jak a kdy. Když v neděli odjeli, tak jsme všichni leželi jako placičky a nic se nám nechtělo. Ještě jsme se šli proběhnout, ale zlobil jsem, tak panina měla špatnou náladu. Když jsme šli blbákovou ulicí, co je tam hafo pesanů, tak jsem se rozeběhl a chtěl k plotu, panina nemá takovou sílu a když nedá pozor, tak se jí vytrhnu, jenže toho měla zrovna dost a vodítko vzal páníček a ten teda sílu má a tak jsem si to odskákal. To zas byla neděle. Byl tady taky čivavák Body a celou neděli jenom ječel, je fakt že jsem ho dost koulel, dlouho jsme se neviděli. No a dneska jsem tomu dal korunu, páníčkovi vypadl z kotce králík, nevšiml si včas a o mně nevěděl, že mě má za zády a já jsem si ho půjčil a nechtěl jsem ho vrátit, vždyť se mu nic nestalo, jen byl trochu ucintaný a mokrý, když mi ho vycukli. No a teď večer přišel domů Jonáš(ka), měl asi hlad a sedl si na skříňku a mňoukal jak nezavřený, jenže tam se lézt nesmí, tak jsem se rozlobil, přeletěl kuchyň jako střela a na Jonáše jsem skočil, jenže ta skříňka stojí u schodů a je na ní (teda byla) schránka na chleba a já, jak jsem tak letěl, jsem vrazil do Jonáše, ten srazil tu schránu dolů ze schodů do přízemí, ta se s rachotem na kamených schodech rozletěla na tisíc kousků a měli po chlebu a po pečivu. No a kdo myslíte, že si to odskákal, no zase já. Paníček mě sprdnul na tři doby a Jonáš odkráčel středem. Stejně se nic nestalo, panina tuhle říkala, že už si musí koupit novou, tak co budou ji mít trochu dřív. Hele jdu spát nebo na mne za se někdo hodí nějakou lumpárnu.

13. říjen 2008 00:00:00

Dneska toho mám na srdíčku dost a dost. Včera jsme byli na svodu a setkal jsem se s brášky a maminkou. Mamina nás postavila hezky do latě, nesměli jsme k ní ani čuchat. Říká se, že psi si nic nepamatují, ale když přijel brácha Alex, tak jsme se přivítali jako staří známí a hned jsme se poprali, ale jen jako. A když dorazil Artuš, tak to bylo to samé. Panička na to koukala jako z jara, protože s ostatními hovíky a že jich tam bylo, jsme se očuchali a někdy i na sebe zavrčeli, ale s brášky ne. S Artušem jsme jančili jak dva blázni, panička mě několikrát učesala a vyčistila mi kožíšek, ale když to bylo asi po páté, tak to vzdala a před rozhodčí jsem šel zmačkaný a ušmudlaný (nebylo to zas tak hrozné). Protože naše chovná stanice je od "Z", tak jsme šli poslední a dostalo se na nás až po druhé hodině. Byli jsme tam od devíti ráno, to byla registrace, takže si dovedete představit, jak jsem trávil čas. Nelehl jsem si ani na chvilku, pořád jsme se s Artušem po sobě váleli a třeli si o sebe kožíšky. Artuš byl většinou nahoře, ale když mě naštval, tak jsme si to obrátili, ale panička tvrdí, že mě nechal vyhrát, aby mě to nepřestalo bavit. Artuš vypadá mohutnější než já, ale když nás měřili, byl o centimetr menší než já a Alex stejně velký, máme 68 cm v kohoutku. Už jsme přerostli mámu, škoda že jsme byli jen tři. Narodilo se nás devět, sedm plavých a já a sestřička Agátka jsme černí se znaky. Býval bych ji byl rád viděl, protože panička si mě s ní pletla, když jsme byli ještě u maminky. Tolik hovíků jsem ještě nikdy po hromadě neviděl, bylo jich přes sto. Někteří šli na bonitaci, někteří na svod plemeníků a ti mladí jako já na svod mladých. Byla velká zima, mlha se za celý den nerozpustila a navíc padala k zemi, takže nám bylo dost vlhko. Ale vydrželi jsme to a stálo to za to. Vypadalo to i že máma s námi byla spokojená a nakonec s ní máme skupinovou fotografii, je fakt, že je z nás nejhezčí. Cestou tam jsem hrozně slintal, ale panička na mě měla připravené ručníky a vytřela mě do sucha. Já totiž nesnáším jízdu autem. Měl jsem celý prostor kufru a zadních sedaček pro sebe,ale stejně to nemám rád.
Taky jsme se byli podívat na bonitaci. Jeden pán, co ho znám ze cvičáku, tam byl zlý na pejsky. Páníci je nejdřív uvázali u kůlu uprostřed prostranství, a představte si to, prostě jim utekli. Najednou někdo vystřelil, tedy já se nelekl, ale někteří pejsi ano, pak vyšel ten pán, měl takový velký rukáv a klacek. Nejdřív kolem pejska prošel, pak se najednou vrátil a praštil tím klackem o rukáv a dělal rámus. Některý pejsek se bál a některý vyletěl jako střela a šel po něm. Ten pán byl moc vychytralý, nešel až k hovíkovi, určitě se bál přiblížit, určitě jen strašil. Pak se k pejskovi vrátil páníček a ten člověk zase začal dělat rámus a napřahovat ten klacek. Většina pejsků vyrazila proti němu a začala páníčka bránit, ale jeden utekl za paničku a jen vykukoval, jak to panička vyřídí. Tedy já bych mu určitě něco natrrrrrhnul. Ale na tyhle zkoušky půjdu, až budu velký a panička říkala, že pak se uvidí.
Nic jsem kupodivu neprovedl, a dostal jsem od paničky párek, i když párky normálně nesmím. Prostě jsme si ten den užili a moc se nám to líbilo. Když jsme došli na řadu, tak nám prohlídli zuby, to umím ukázat zoubky a měřili nás. Když mě měřili poprvé, tak to jsem stál dobře, ale pak zkoušeli podruhé a to jsem se cukal. Ale pak to zvládli, moc jsme to s paničkou netrénovali, myslela si, že to umím. Běhali jsme s paničkou v kruhu a nakonec jí řekli, že držím ocas příliš nahoře. Páníček se smál a říkal, že je to z toho, že jsem stále veselý pejsek. Moc jsme se tomu s páníky nasmáli.
Když jsme přijeli domů, tak jsme všichni zalehli a byly z nás placičky a páníci se zabalili do deky a všichni jsme na chvíli usnuli, až jsme se zahřáli. Peggy byla s kočkama doma a mladý páníček říkal, že si to taky užili bez nás, že byl alespoň klid. Tomu nevěřím, určitě se jim stýskalo, ale nechtějí to přiznat. Tak to je vše, ale zítra si určitě zase na něco vzpomenu.

11. říjen 2008 00:00:00

Dnes se ti musím svěřit, děje se něco divného a nového. Panina mi česala kožíšek ze všech stran a dokonce i celý ocas, vypucovala mi i ušiska. Byli jsme dnes na dlouhé procházce, protože k nám přijeli na návštěvu příbuzní s úplně novým miminkem Lukáškem. Protáhli jsme je přes louky a lesy, ale byli spokojení, protože bylo moc krásně a sluníčko hřálo. Abych se vrátil k tomu čištění a pucování, tak zítřek bude trochu slavnostní, jdeme na svod mladých a budou tam moji dva bráškové a s velkou pravděpodobností i moje máma Meda. Tak jdu spát jedeme brzy ráno až do Podkrkonoší. Tak mi držte tlapky ať to dobře dopadne. Nervozní je i panička.
Jinak už jsem zdravý a nic mi nechybí. Dneska jsem lítal jako splašený a bylo mi fajn.

9. říjen 2008 00:00:00

Dnes už to bylo o moc lepší, dokonce mě vzali na procházku, žádný velký zápřah, jen pianko kolem vsi. Potkal jsem po dlouhé době Archibalda, to je taky hovík a pěkně velký a o dost starší, paničky si povídají. Ale Archibald se dneska kočkovat vůbec nechtěl, dělá jako by mě neznal. Začal na mne vrčet a potom mě srazil k zemi a vrčel jako by šlo o život (vypadalo to, že o můj). Ale ani jednou mě nekousl, panička mi říkala, že už jsem hodně vyrosl a Arčí mi tímto sděloval, abych mu nelezl do rajónu. Byl s ním ještě zlaťák Ron a ten se přidal a nabil mi taky, ale byl mírnější. Tak jsem utekl k paničce, schoval se za ní a ta mě nedala. Peggy se taky chtěla zapojit, kupodivu mě šla bránit. Ale panička ji nepustila, že je malá a ještě ke všemu holka. Potom jsme se šli projít raději každý na jinou stranu. Když jsme zašli po louce k polím, tak jsme tam potkali podobného pejska jako jsem já, byl to kříženec labradora a myslím retrívra. Byl bych si hrál, byl o dva měsíce starší, ale báli se o něj, tak to páníci vzdali. No a pak se smrákalo a nebylo moc vidět a tak jsme si zkrátili cestu přes park, jsou tam asi tři srny, já o nich dobře vím, ale páníci bohužel taky. Takže jsem byl uvázaný a najedou frnk, jedna, druhá třetí a utekli do vysoké trávy. Byl jsem tak vzrušený tou krásou, ještě jsem kus přemýšlel o útěku, ale prohlídli to, tak že nic. No jsem ještě unavený, tak jdu spát, dostal jsem babitioka na uzdravení.

8. říjen 2008 00:00:00

Tak, ale panička je hrozně naštvaná. Půl hodiny si tady vypisuje příběhy do deníčku a když ho dala uložit, tak jí to napsalo, že není přihlášená, což před tím byla, jinak by se do něj nedostala a všechno zmizelo, má vztek, že jí jdu i já z cesty. Takže všem radíme, až napíšete do deníčku, tak si text dejte do paměti a pak se to snažte uložit, protože jinak o všechno přijdete. A dneska byla zrovna dost naměkko starostí o mne. Mně je už líp dokonce jsem prohnal Jonáše.

7. říjen 2008 00:00:00

Musím ještě něco štěknout do deníčku. Na cvičák jsem dnes nemusel. Panička přijela domů a když mě viděla, tak mě naložila do auta a jeli jsme k veterináři. Tam mi ta hezká paní doktorka píchla dvě injekce a ještě mám napsaná antibiotika a nějaké léky byla panina kupovat v lékárně. A dostal jsem dva kyselé prášky, nějaký vitamin C. Mám zánět močového měchýře a pořád jen učurávám. Když se mi to stalo doma na podlaze, tak panina nic neříkala, vytřela to a ještě mě chvilku pochovala a říkala ať si z toho nic nedělám. Já se trošku totiž styděl. Myslím, že má moje panička o mne strach. Jsem unavený, bolí mě bříško. Ani jsem nevečeřel a jdu si lehnout, tak brou brou

6. říjen 2008 00:00:00

Honem něco do deníčku, panička už chce jít spát. Tak panina byla celý týden pryč. Když jsem ji sháněl, tak byla jenom v takové malé krabičce a volala na mne z ní. Páníček mi ji nechtěl půjčit, že bych mu ji sežral. Jako bych někdy něco spolkl celé. A do té krabičky říkal něco jako neblbni nebo mi ho zjančíš. Ale v pátek se mi vrátila a to jsem si fakt užil. Oblízal jsem ji třikrát dokola, a krk a čenich vzal ještě asi dvakrát načisto. No bylo radosti na obou stranách. Jen se mi do toho trochu pletla Peggy, pořád se okolo paniny motala a ta jí hladila a říkala jí holka moje zlatá, dávala jsi mi na toho lumpa pozor? Koho asi tím lumpem myslela? Já si tedy myslím, že určitě páníčka.
Jo a aby všechny průšvihy nebyly na mne, tak přes týden jsem nic neprovedl, protože jsem chodil s páníčkem na procházky a ten se jen tak oblafnout nedá. Dokonce když jsem prošel blbákovou uštěkanou ulicí bez štěkání a honění se psi, tak mě pochválil před nastoupenou jednotkou a dostal jsem za odměnu celou mlsounovu pacičku.
No, ale panina, protože se mnou nebyla v úterý na cvičáku, tak vyrazila včera, teda v neděli, jela o půl hodiny dříve, abych se proběhl po louce než začneme pracovat. No a víte jak to dopadlo? No hodina začínala o hoďku dříve, protože je říjen, takže jsme přijeli s křížkem po funuse. Jen mě těšilo, že takových bylo více. Tak jsme se obrátili a jeli domů. Panině ke cti bylo, že alespoń se mnou běhala chvíli po venku po louce a pak jsme teprve odjeli. Na dálnici byla nehoda, všechno bylo ucpané a tak jsme domů místo 20 minut jeli 2 hodiny. Škoda jich, ale co naděláme.

28. září 2008 00:00:00

Tak dnes jen zkrátka. Začal jsem zvedat nožičku při čůrání. Panička hrozně jásala, myslela si, že pozoruju Peggy, tak proto že čůrám jako holka. Jinak jsem dnes nic moc neprovedl, panina byla celé odpoledne na zahradě a páníček někde coural autem, takže se šlo na procházku až pozdě odpoledne. Byl jsem tedy s paničkou na zahradě, kam normálně nesmím, vyhrabal jsem si jámu v růžích a lehl si do ní, to nijak nekomentovala, ale když jsem hledal myšičku v koniklecích, tak mě zase vyhodila. Na procházce jsem utekl jen jednou za psem, který byl dost daleko. Pánící místo aby na mě volali, tak se otočili a šli na druhou stranu. Peggy šla s nimi, tak jsem je raději dohonil, aby se mi neztratili. Pak už jsem nic provést nemohl neb jsem byl uvázán. Jediný průšvih dnešního dne se stal až navečer. Sežral jsem panině večeři a rozbil talířek. Byl jsem bit pro nenažranou hubu, byl jsem totiž po večeři. Teď tu házím psí oči, ale nic, tak brou brou.

26. září 2008 00:00:00

No a už je to tu zas. Rozbil jsem si páníčka. Já si každý den ráno řeknu, že budu hodný a ono mi to každý den prostě nevyjde. Tak například dneska jsem byl hodný celé dopoledne, protože mladý páníček s jeho slečnou, co tak pěkně voní, pro mne ven vůbec nepřišel (teda si myslím, že chrápal až do poledne. Odpoledně přijela panička z práce, to byl konflikt hned u vrat. Má totiž novou bundu, říkala že byla pěkně mastná, ale žádný flek jsem nenašel. Takže nadávala mě, že skáču, potom chtěla, abych poslechl na "lehni", když jsem to nechtěl za boha udělat, řvala na mě "co to je?" a přinutila mě lehnout a posléze i zůstat. Chtěla vjet do dvora autem, ale já se pletl. Pak šla pracovat na zahradu a já našel vřes, ten co jsem v zimě zničil, a já si do něj lehl a rochnil jsem se, ale vyhodila mě ze zahrádky. Jenže, panička mě ve slabé chvilce naučila přeskočit asi metrový plot a já udělal hop. Takže mi pak nadávala, ať jdu pomáhat jinam. Když jsem pomáhal páníčkovi u bazénu, napřáhl na mne lopatou, ale proč? Jestli to nebylo kvůli těm hadicím od filtrace, že tam snad nechtějí díry od zubů, nebo co. No a vrchol byl, když nás panina oba poslala se proběhnout, že si potřebuje něco vyřídit. No a to jsem si právě rozbil toho páníčka. Panina to vyřídila rychle a šla nám naproti. No a když nás v šeru viděla, tak zapískala, já ji poznal hned, páníček ne! Já byl na vodítku 8m dlouhém, abych se proběhl, ale neutekl. No a jak ta panička zapískala, tak jsem vyrazil vpřed, páníček si myslel, že mě ubrzdí a ....
No neubrzdil. Já vyrazil, těch osm metrů vodítka mu spálilo ruku, zbytek se mu dostal pod nohy, takže sebou šlehnul přímo na obličej a naboural si nos a rozrazil ret a největší průšvih je asi natažený sval na noze, prostě už není nejmladší.
Hele, ale dneska v tom jedeme s paninou na půl, nemluví totiž ani s ní natož se mnou. Tak zase brou a zítra se uvidí.

24. září 2008 00:00:00

Milý deníčku, dej pacinku jsem uměl už druhý den ráno, nachytali mě na disko sušenky, ty já moc rád. Tak myslím, že v neděli jsem utekl do parku, panina zkoušela klíče a zapomněla zamknout. jak jsem tak skákal na plot, protože tam seděla naše Máša, tak vrátka povolila a já byl v parku. Peggyna se hned přidala a foukla se mnou. Panička to zjistila asi dost brzo, protože jsem si té volnosti moc neužil a chytili mě. Peggy šla dobrovolně. Dostal jsem svůj díl, ale moc jsem se nestyděl. V pondělí pak, když panička přišla večer na maděru utahaná z práce, jsem jí sežral lodičky, tedy vlastně jen jednu a z druhé vytáhl vložku. Tu samou chybu udělala i v úterý, to jsem zblajznul jedny chutné kožené mokasíny. No ona to vždycky vyzuje a jde domů a na boty zapomene a v tom jsem tu já. Naštěstí razí heslo, že všechno co zničím je její vina, má si to uklízet. Ale už hlásila, že musí do práce v keckách a jde si zítra koupit nové boty (doufám, že to nebude umělina). Puberta se zdárně rozvíjí, vypadá to, že mi dlouho vydrží. Přestal jsem poslouchat úplně veškeré povely a snažím si dělat co chci. Taky jsem si dovoloval na paničku, chtěl jsem jí zasednout a ukázat, že jsem ve smečce na vyšším špryclu. Jenže se na mě vrhla, lehla si na mě, že jsem se nemohl hýbat, tak jsem potom prosil, ať mě pustí a musel jsem nahlas uznat, že je ještě stále silnější než já. U nás je stále veselo a když něco neprovedu já, což je nejčastěji, tak určitě někoho škrábnou kočky, utečou slepice a vyhrabou záhon, Peggy někomu něco sežere a freťule něco ukradne a schová. Tak dobrou noc.

20. září 2008 00:00:00

Dneska jsme odpoledne byli na výletě, a hádej deníčku koho jsem viděl? No přece svoji mámu Medu. Vypadalo to, jako by si na mne nepamatovala, páníci nás vzali na procházku a pak jsme běhali u ní na zahradě. Mají zahradu pěkně velkou, to se běhalo. Pravda je, že já si na ní taky nepamatuju.
Když jsme tam přijeli, tak panička řekla, že mě jde vrátit a oni hned, že si mě nechají a panička se polekala a honem řekla, že to byla legrace. Ona by totiž beze mne nemohla být. Říká mi že jsem její zlatíčko, Myšák a krasavec a jiné sladké nesmysly. Jsem moc unavený, cesta byla daleká a mačkal jsem se v kufru s Peggy. Tak brou brou

17. září 2008 00:00:00

Tak včera jsem byl velmi hodný. Byli jsme na cvičáku a protože tam přišlo málo lidí (byla strašná zima), tak jsem cvičil se dvěma dospělými hovawarty a panička nešetřila chválou a dobrůtkami. Fakt mi to šlo, dokonce jsem na povel zůstań byl na místě pět minut, jen s jedním malým pozvednutím. Panička říkala, že jsem se asi chtěl vytáhnout před velkými hovíky.
Za to dneska, panička mě učila "dej pac", no prostě mi to nešlo, nějak nechápu. No čím déle se to budu učit, tím víc dostanu oplateček, mňam.

15. září 2008 00:00:00

V sobotu a v neděli nebyl čas na psaní, tak to honem musím dohnat. V sobotu jsme byli na výletě celá smečka, tedy ze psů jen já, protože Peggy by se courala a asi by tu dálku neušla. Tam jsme jeli autobusem a zpátky jsme šlapali pěšky. Však Karolínka chtěla, aby ji táta nesl na zádech. Jen Týnka se vezla v kočárku. Jeli jsme na den otevřených dveří pro zaměstnance a rodinné příslušníky do továrny co pracuje páníček. Nejdřív mě nechtěli pustit dovnitř, ale páníček trval na svém, že jsem rodinný příslušník a tak nás nakonec pustili všechny. Bylo to tam moc prima, dostal jsem kousky masa. Nikoho jsem nesežral ani nepokousal, jak říkali na vrátnici.
Domů jsme dorazili až večer. Celý víkend jsem byl hodný, až dnes navečer jsem to pokazil. Venku prší a jak jsem se sám venku nudil, tak jsem vlezl panině do bylinkového záhonu a vyválel jsem se v řepíčku. Ten má taková tvrdá semena, která lepí jako lepik z lopuchu a asi milion se mi jich zamotal do kožíšku. Panička mě dobře hodinu vyčesávala a nadávala, že bude lepší si koupit nového psa než tohohle (jako mě) česat. Byla dost namíchnutá, tak jsem držel, ani jsem nekousal kartáč jako jindy. No vyčesala mě, ale měl jsem to o chlup, snad by mě prodali. No a ve finále panička zjistila, že když mladý páníček včera odjížděl domů, tak ve svém pokoji nechal zavřené kočky a ona na to přišla až teď. Kočky tam vyvedly neplechu a tak to šla čistit a už ani nenadávala, no a jak přišla z práce, tak měla na stole večeři a jak od ní odešla, tak ona tam tak voněla a tak jsem pořád nasával blíž a blíž ... no nakonec ve mně ta večeře zmizela i s rohlíkem. Asi bude unavená, protože nenadávala, ale teď sedí a nemluví, ach jo.

12. září 2008 00:00:00

Tak zas musím rychle něco naštěkat paničce do deníčku. Předchvilkou jsme se vrátili z cvičáku a já jsem sebou plácnul a teď podřimuju. Tak jak panina říkala měl jsem individuální výcvik, byl tam jenom Hutch, to je kamarád knírač. Tak nejdřív jsem se pokoušel toho pána co nás cvičil zastrašit několikerým štěknutím, takovým hrrrrozně vrrrrčivým, ale on si ze mě nic nedělal a dal mi piškotky. Nakonec jsme se skamarádili. Vzal nás na procházku a říkal paničce, kde dělá chyby a ukazoval jí, jak to dělat, abych netáhl jako mezek, ale šel jí u nohy. Teda panička to moc nezvládala, ale když jsem šel s ním, tak to jsem poslouchal jako hodinky. Mám velké obavy, že to tu moji paninu naučí a budu mít po žížalkách.
Potom jsme ještě cvičili lehni a zůstaň. Dráždili mě Hutchem a chodili okolo mne a jak jsem vstal, tak škub a už jsem zase musel ležet a zůstat na místě. Pak to bylo obráceně a já jsem se posmíval Hutchovi. A nakonec nás oba pustili a my jsme se vyběhali a kouleli a vůbec, prostě to dneska bylo fajn.

10. září 2008 00:00:00

Ach jo, tak jsme byli včera na cvičáku a mně to vůbec nebavilo. To je pořád povelů, tak jsem alespoń plival odměny na zem, teda párky já rád, ale musel jsem vyjádřit nesouhlas. Pak jsem taky spadl z kladiny, teda jenom při rozběhu, ale panička říká, že jsem zbrklý a musel jsem to opakovat. Jo a byla trochu legrace, protože jak mě panička chválila, tak jí podrazila borderka nohy a panička sebou šlehla, jenomže na mě a tak jsme se tam váleli a všichni se smáli. A taky tam nakonec bylo smutno, protože tam s námi chodí jeden bulteriér, který páníčkovi utekl a pak běžel zpátky mezi nás pejsky a zakousl se do menšího hovíka než jsem já a pokousal mu nožičku, a když ho od něj odtrhli, tak se páníčkovi vyvlíkl znova a zakousl se mu do tlamičky do spodní čelisti a za nic nechtěl pustit. A moje panička do něj bušila a myslím, že ho i kopla, protože jsem na to dobře neviděl. A hovík byl statečný, skoro ani nefňukl. A když ho odtrhli, tak už ho drželi pevně a nepustili, i když ten rváč by se byl pral dál. Myslím, že panička byla ráda, že neublížil mně. Hovíček jel s paničkou na veterinu, ale my doufáme, že to bude dobré. A ten bulterier musí mít příště košík.

7. září 2008 00:00:00

Tak hodnější jsem asi nebyl. Panička se mnou mluví jen na půl tlamičky a má nějak modrou ruku, ale sádra nebude. Dneska jsme byli na procházce, cvičák se nekonal, že pršelo. Na vodítku mě vedl páníček a dal mi stahovací obojek. Ten má větší sílu než panička, tak jsem si ani neškrt. Nejdřív jsme potkali paní s letákama, měla sebou malého kluka na kole, no šel jsem po něm, ale páníček má fakt sílu. Potom jsme potkali v ohradě tři koně, k těm mě taky nepustili, že by mě kopli nebo co. A navíc mi sežrali piškoty (ty koně). A pak tam ještě byla pštrosí holka, taková velká asi jako páv (toho jsem viděl v ZOO)a byla zvědavější než já a Peggynu klobla do hlavy, ta ječela. No a pak jsme se zastavili u hovíků Woodyho a pak u Archibalda, jenže ti byli za plotem, takže žádná legrace nebyla. No a k plotu ke psům jsem nesměl, páník mě fakt držel vší silou, no prostě dneska byla nuda.

6. září 2008 00:00:00

Tak jsme se dneska šli projít. Hrozně jsem zlobil, když po mně panička chtěla nějaký povel, tak jsem dělal, že ji neslyším. Když už jsme byli skoro doma, tak na mě za plotem dělal pošklebky Bak, to je sousedův pes, já jsem zabral, paničce vylítlo vodítko z ruky, spálilo jí dlaň a vypadá to, že jsem jí zlomil nějaké prsty, teda doufám, že to nebude sádra. Teď dělá, že mě nevidí a nemluví se mnou a vyšoupla mě z ložnice a nesmím na gauč a do šéfofského křesla (to je páníčkovo, to obsazuju, jen když tam nesedí a nehrála si se mnou a....
Jo a dnes byli páníci v parku sušit seno a panička mě vzala sebou a já tam potkal paní, co se asi bojí psů a skočil jsem na ní ale jen jako, vůbec jsem se jí nedotkl a panička se jí hrozně omlouvala, že jsem ještě nerozumné štěně a paní se na ni ani nepodívala a asi si to páníci v pondělí vypijou, protože psi do parku nesmí, a ona bude určitě žalovat, teda byla dost vyděšená. Ach jo to byl zase den. A zítra musím na cvičák na polušnost, teda mě nedostanou. Jestli já bych neměl být hodnější, no rozmyslím si to.

27. červenec 2008 14:15:49

Tak jsme byli včera na pouti, všichni na paničku koukali jako na cvoka, že mě tahne do takového bengálu. Ale panička prohlásila, že je to v rámci socializace a že musím mezi lidi a malé děti, abych si zvykl na šrumec. Je fakt, že mě tam hladily malé dětičky (ty já rád), a když se panička jako nekoukala, tak i velcí. Chtěli jsme tam počkat na ohňostroj, ale naše Peggy se tak hrozně bojí, že jsme raději šli domů a já na to koukal s páníky oknem, nevím co na tom vidí, to bouřka a blesky jsou to samé. Taky na pouť přijel Body co je příbuzný a co strašně ječí, když na něj sáhnu packou. Jeho panička nerada vidí, když ho beru do tlamičky, ale je to takovej pěknej plyšák a nikdy mu nedojdou baterky. Teda je fakt, že ho dost cvičím a že včera už tak neječel. Jo a kočky byly doma,ty panička nikam nebere.

25. červen 2008 22:09:44

Dneska panička pracovala dlouho, takže jsem zase byl doma a nikam na procházku se nešlo, tedy včera jsme byli spolu na cvičáku, tam jezdím rád, mám tam kamarády. Peggy musí být doma, panička tvrdí, že dva nás nezvládne, ale stejně si myslím, že mluví jen o mně. Peggy je poslušná, ale já zlobím, no zlobím, spíš jsem jen zvědavý a půjčuju si věci do kterých prý mi nic není. Dosáhnu už dost vysoko a už jsem ukořistil mobil a několik ovladačů. Ale vždycky mi to vezmou moc brzo a já se nestačím podívat, jak to vypadá vevnitř. Páníček je dost nemluva, ale umí se krásně tahat o uzlík, já ho někdy nechám vyhrát, aby ho to nepřestalo moc brzy bavit. Páníčci mají kromě mne ještě dvě velká štěňata a jedno velké štěně už má zase štěňata Káju a Kristýnku. S Kájou je zábava, už chodí do školy a když jí štípnu nebo pokouším, tak ječí. Kikina je mrňousek, leží jen v takové houpací bedýnce na kolečkách a taky ječí, i když jí nic nedělám. Nechtějí mi ji půjčit. Když jí olíznu čeníšek, tak její máma nadává a páníček říká,že jí zvyšuju imunitu. Nevím co to je, ale dělám to rád a všem. A další štěně paničky se odstěhovalo, ale jezdí občas na návštěvu a říká mi můj mladší bratříček, já tomu moc nerozumím, protože bratříčky mám jinde a vozí k nám takovou slečnu, co voní, mám jí rád. Jen pořád nechápu, proč mi nedovolí zvyšovat jí imunitu. Jednou ji ale dostanu. Panička říkala, že když mu sežeru slečnu, tak se neožení na zůstane jí na krku. Přitom na krku nic nemá. Tak nevím, musím se na zeptat Peggy.