• Profil mazlíčka

26. leden 2012 12:15:30

Včera jsme se vypravili na procházku k naší dopisní schránce, protože jsme čekali dárek od hafíků za mojí účast ve foto soutěži. Sněhu je u nás spousta a páníček s paničkou si notovali, že ty silničáři neprotáhnou a neprotáhnou, ale mi byli spokojený. Lítali jsme sněhem a skákali do závějí. Ve schránce na nás opravdu čekal dárek. Páníček se smál, že to není pro mě, protože bych ho omylem mohla vdechnout. Vyhrála jsem přetahovací uzlík, spíš uzlíček, ale i tak je to milé a panička ho schovala a řekla, že ho dostane moje mimino, které se narodí jako první. Tak jsme místo dárku dostali každý u schránky ňamku a pořádně jsme vyštěkali psa, který hlídá zahradu hned vedle. Páníčci se sice zlobili, že se neumíme chovat, ale kdy se vám povede vyštěkat psa za plotem?! Nakonec se jim podařilo nás všechny umravnit a vypravit na 2km dlouhou cestu sněhem zpět. Vyrazili jsme pozdě a tak jsme se domů vrátili už za tmy. Panička honem roznesla baštu a šli jsme rovnou do hajan nechat si zdát něco krásného.

20. leden 2012 07:51:02

Tak včera byl můj první svatební den. Odpoledne mě páníčci naložili do auta a vyrazili jsme na 100km dlouhou cestu na jejímž konci mě čekal ženich. Celou cestu lilo a lilo a lilo. Zastavili jsme na venčení v lese, ale pršelo tak, že se mi ani nechtělo z auta. Konečně jsme dorazili na místo a tam byl on. Jenže já se rozhodla, že ho vlastně vůbec nechci . Ač z něj panička byla nadšená, já na něj vrčela a cenila zuby ze všech sil. Panička pořád: jé Jackinko ten je krásnej, milej, poslušnej a ta barva kožichu!bla bla bla no tak ať si ho nechá sama! Jemu jsem se líbila moc, to bylo vidět, ale já dělala drahoty. No řekněte, jak by bylo vám?! Na neznámém místě, v dešti, cizí lidi, cizí pes a mám hned poskakovat nadšením a vůbec…. Nakonec mě páníček potupně přidržel a bylo to. No a teď doufám, že odteď budu dostávat několikanásobně větší porce k večeři a že se vzhledem k mému stavu zařadí i svačinky a tak podobně.

12. leden 2012 07:00:55

Je to tady! Panička slíbila, že pojedeme za ženichem. Vybrala mi toho nejkrásnějšího, nejšikovnějšího a nejchytřejšího ženicha. Mě je to upřímně štěknuto úplně šumafuk, hlavně že vůbec nějaký bude. V sobotu mi začaly mé dny. Náš Jakub mě kontroluje každou chvilku a já jsem mazlivá a zasněná a pořád hladová(to ale není nic divného pozn. paničky). Takže za pár dní mám slíbenou cestu a konečně budu mít šanci ukázat jak zodpovědná mamina budu.

2. leden 2012 09:33:53

Tak tu máme zase další rok. Ten loňský jsme zakončili pořádnou procházkou. Páníčci usoudili, že je nás třeba všechny pořádně utahat, abychom v noci chrněli a neměli čas přemýšlet, jestli slyšíme petardy nebo ne a tak vymysleli silvestrovský výlet po šumavských hvozdech a nakonec se nás sešlo 10psů a 8 dvounožců. Byla to super procházka! Sněhu bylo akorát i sluníčko na nás občas vykouklo a tak jsme si to parádně užili.

16. prosinec 2011 08:05:37

V sobotu jsme měli na cvičáku vánoční závod. Nevím tedy proč páníčci říkali vánoční, když se ráno přistrojili za indiány, nám nastrkali ptačí péra za obojky, nacpali nás bez snídaně do auta a vyrazili jsme. Při vystupování z auta na cvičáku se ukázalo, že ty ptačí ozdoby skončily asi v něčím bříšku. Panička se na mě jenom významně podívala: no kdepak ta péra jsou Jackinko? Ale nebyl čas na nějaké rozjímání. Začalo se soutěžit. Poslušnost na place se nám snažili překazit indiánští záškodníci hojně zásobení tvrdými rohlíky, párky a ostatními mlskami. Dokonce i figurant co by Černý mustang místo rukávu držel v jedné ruce rohlík a v druhé dýmku! Nejtěžší disciplína byla určitě jízda v kajaku. Co na tom, že místo pádla bylo koště, místo vody se do kajaku zapřáhli indiánští dobrovolníci, jízda to byla parádní. Moc jsem se snažila, jen panička mi to pořád kazila. Představte si, že se ani jednou netrefila při střelbě lukem do terče! Ještě najít aportek, zaštěkat, najít svojí zmatenou paničku a bylo vyhodnocení. Byla jsem hrozně nervózní, jak to dopadne, ale uhráli jsme to na 3. místo. Hurá, to jsem ale holka šikovná. Odměna byla veliká i kousek ovárku jsem dostala. Tak Howgh, kamarádi!

6. prosinec 2011 12:39:40

a máme tu sníh!!! Paráda, nemůžu se dočkat až páníčci popadnou hrabla a budou odhazovat sníh!!! Hurááá budou vánoce: dárečky, dobrůtky, cukrovíčko no prostě se všichni hrozně těšíme !!!

7. listopad 2011 08:29:49

Přišlo mi zvláštní, proč se mnou panička poslední týden pořád procvičuje odložení vsedě a vleže a proč tak lpí na tom, abych to dělala dobře. Ale mě to vůbec nebavilo a tak jsem si pořád sedala a lehala přesně obráceně a panička začínala být mírně řečeno zoufalá. V pátek se dokonce sešla celá rodina a panička semnou pochodovala po place a všichni mě obdivovali, jak mi to jde. Paničku prohlásili za hysterku, protože já se nespletla ani jednou! V sobotu mi došlo proč to všechno. Ráno místo poflakování se na zahradě mě panička naložila do auta a ve Strakonicích jsem zjistila, že jedu na zkoušku BH. Navíc jsem šla hned jako první. Musím se pochválit jak mi to šlo, jen ta panička mi to kazila. Rozhodčí sundával body jenom jí. Při odložení vsedě se otočila jestli sedím a při odložení vleže zas. No nepraštili by jste jí? Jasně že jsem seděla a ležela jak se má, nejsem žádný pako. Rozhodčí byl nekompromisní a body šli dolů. Musela jsem napnout všechny síly, aby už nic nepokazila. Ale poslušnost jsme udělaly. Trochu jsem zlobila ve speciálních cvicích. Prostě ten cyklista mě nenechá v klidu, ale rozhodčí v tom ruchu asi neslyšel, jak jsem vrčela a tak jsme zkoušku zvládly. Nejlepší byl ten konec. Podařilo se mi z diváků vyloudit několik housek, kus buřta, sušenky a pár piškotů. No co kdyby doma zapomněli na oslavu?! Našinec musí jít tomu štěstíčku trochu naproti no né!

2. listopad 2011 06:20:09

Ahoj kamarádi, tak u nás se teď pořád něco slaví a to je paráda! Brixík má narozeniny, páníčci výročí svatby, náš Jakub složil stopařskou zkoušku FPr3, prostě oslava za oslavou!

18. srpen 2011 10:47:58

Tak Cooper-Kubíček nám odjel. Byl s námi skoro týden a hezky jsme si to užili. Nejvíc jsme si rozuměli při lovu. Vyhlásili jsme totiž válku hlodavcům a Kuba se projevil jako zdatný kopáč (viz foto). Panička jen doufá, že mu to nezůstane a nebude tak usilovně pracovat i doma na zahrádce svých páníčků! Jen koupat se Kubíček nechtěl. To já vodu miluju viz moje nové videjko. Jo a taky jsme si v sobotu s naším Jakubem odskočili na zkoušky. Já složila stopařskou zkoušku FPr1 a Jakub FPr2. Páníčci to náležitě ocenili a my dostali super velkou kost!

11. srpen 2011 12:59:26

Tak vám kamarádi musím napsat, co se u nás dělo. Na prázdniny k nám přijela paničky neteř Michalka. Máme jí moc rádi a vždycky si s ní užijeme spoustu dobrodružství a zábavy. Naší paničku z nějakého neznámého důvodu napadlo, že jí pomůže otestovat nás psy a zjistit, který z nás je nejchytřejší. Vymysleli na nás spoustu úkolů. Prý nás testovali jak rychle dokážeme samostatně vyřešit určitý problém, naší ochotu spolupracovat s páníčkem, jestli máme krátkodobou a dlouhodobou paměť a tak podobně. Ale na mě si nepřišli. Úkoly jsem zvládala s přehledem a v rekordních časech. Kam se na mě hrabali ostatní. No a jak si myslíte, že to dopadlo?! Mě vyšel nejvyšší počet bodů a hodnocení: Geniální. Panička ovšem tvrdí, že ty testy mají jednu velkou chybu! No to teda nevím, mě se zdají naprosto objektivní a přesné! Prý totiž nepočítají s tak žravými psy jako jsem já. Za kousek žvance jsem schopná vyřešit cokoliv za setinu vteřiny a moje pracovní nasazení je přímo ukázkové a tak tam, kde ostatní váhali s plněním úkolu, já nepřemýšlela, ale konala. Splnění všech úkolů pod 5s mě vyneslo na příčku nejvyšší! No řekněte, kdo by si nepamatoval 5minut, že kousek voňavého masa panička položila do trávy vedle překážky?! Já bych si to pamatovala klidně dva dny! Takže jsem prostě z naší smečky nejchytřejší, ať si panička říká co chce!

19. červenec 2011 09:15:26

Včera jsme měli trochu hororovou procházku. Protože já a Zita máme „své dny“ chodíme na procházky sami maximálně ještě s nějakou psí slečnou a na místa kam normálně nechodíme, abychom prý nelákali nápadníky. Tak jsme včera vyrazili s paničkou a Terezkou na procházku do lesa. Začala slibně. Hned nad domem ve stráni jsme narazili na veverku, takže jsme jí s pořádným štěkotem zahnali na strom. Najednou se těsně vedle nás zvedla srnka a začala poskakovat směrem od nás, ale pořád se otáčela, jako kdyby chtěla, abychom za ní běželi. Jenže to my nesmíme. Panička okamžitě zavelela zalehnout a tak jsme neochotně leželi a pozorovali, co se bude dít. Srna se zastavila a velkýma krásnýma očima nás plná obav pozorovala. Najednou paničce došlo to, co mi už dávno věděli, v trávě kousek od nás se k zemi tisklo malé srnče. Ve vzduchu bylo cítit napětí a se mnou začala cloumat lovecká vášeň. Potichu jsem kňučela, ale panička byla nekompromisní. Museli jsme poslechnout a ač hrozně nerady jsme se ze Zitou vrátili zpátky a panička nás připla na vodítka. Srna mezitím odběhla a z kopce nás pozorovala. Naší Terezku by nikdy nenapadlo běžet za srnkou a tak jsme se otočili a mazali rychle zpátky. A teď to přišlo. Jak nám v krvi ještě bouřil adrenalin z promarněného lovu, táhli jsme paničku za sebou, že musela utíkat a ani si nevšimla, že jsme přeběhli přes vosí hnízdo schované v zemi. Jenže vosy si všimly a nenechali si to líbit. Z bzukotem se vyvalili ven a rovnou na naší Terezku, která se loudala za námi. Panička zaslechla ten hukot, otočila se a uviděla Terezku ztuhlou hrůzou a všude kolem vosy. Honem nevěděla co má dělat, bála se pustit vodítko, abychom prý nevyužili situace a nevrátili se lovit srnče, ale zároveň nemohla nechat Terezku uprostřed vosího roje. Ve vteřině se ale rozhodla, pustila nás a běžela zpátky pro Terouše. Rychle se jí snažila odtáhnout a ještě jí z kožichu vybírala vosy. Nás se Zitou ani nenapadlo se vracet kolem rozzuřených vos, utíkali jsme pryč. Panička v tom rozrušení úplně zapomněla, že má alergii a že nesmí dostat vosí žihadlo. Tereza ovšem v šoku pořád odmítala jít, tak jí panička prostě popadla a běžela s ní za námi. Vosy to naštěstí brzo přestalo bavit. Po pár metrech jsme se mohli zastavit a zkontrolovat situaci. Světe div se, ale nikdo nedostal ani jedno žihadlo. Zato panička byla úplně vyřízená, zpocená a třásli se jí ruce. Prý Terouš bude muset držet dietu, protože je těžká jak pytel cementu a panička se na ní moc zlobila, že tam stála jak brambora místo toho, aby vzala nohy na ramena a utíkala pryč. Ale dopadlo to dobře a tak jen Terezka byla uražená po zbytek procházky. Brblala si pro sebe, že všichni přece víme, že se bojí much a vos a páníčci jsou přece od toho, aby se postarali, aby se jí nic nestalo a co ona bude na stará kolena někde lítat po lese a že stejně chtěla ležet doma na gauči a ne se někde trmácet a teď ještě tohle!

13. červenec 2011 07:14:19

Jak jsme chytali ryby.
Byl krásný letní den. Na obloze ani mráček, sluníčko pálilo od samého rána a hřálo nám do kožíšků. Celá naše smečka se líně povalovala před domem a každý pospával. Najednou se objevila venku panička, v rukách vodítka a volala na nás „Bando konec lenošení, vstávat , jdeme se koupat.“ Chvíli byla mela. Poskakovali jsme, štěkali a tlačili se u vrátek. Každý chtěl být najednou první. Panička se nás pokusila ukáznit, ale naše nadšení bylo příliš velké a vrátka tak chatrná, že je panička musela rychle otevřít, jinak by podlehli našemu náporu. Honem jsme vyrazili. Napřed lesem, po cestě přes kopec dolů k potoku. Horko bylo náramné, ale voda v potoce byla studená a lákala k dovádění. Panička nám ještě házela šišky a klacíčky, to byla paráda. Plavali jsme, cachtali se ve vodě, někteří se i potápěli a vůbec jsme dováděli jak utržení z řetězu. Všechny nás to dovádění nějak unavilo a tak jsme se poskládali na břehu, sušili si kožíšky v trávě, kousali ulovené šišky a klacky a Terezka s Jakubem dokonce usnuli. Já jsem zůstala ležet na samém břehu a najednou jsem si všimla, jak se ve vodě něco zablesklo. Štíhlá stříbrná rybka připlavala skoro až ke mně. To se nedalo vydržet, skočila jsem do vody, že jí chytím, ale jen mrskla ocáskem a byla pryč. Zůstala jsem v klidu stát a najednou tam byla zas a vedle druhá. No páni, probudil se ve mně lovec. Skákala jsem ve vodě a snažila se ty neposedné rybky pochytat, ale vůbec mi to nešlo. Přidal se ke mně Brix, Zita, Frída i Gába, ale ani oni nedokázali chytit ani šupinu. Panička se nám ze břehu smála, že jsme bzukoušové a že rybky z nás mají jenom legraci. To už se ale vzbudil i náš Jakub a jeho vlčí předci mu napověděli jak na to. Najednou si panička uvědomila, že naše lovení má řád a smysl. Udělali jsme rojnici a pokusili se rybky nahnat na břeh, kde už stála naše Tereza s Nelinkou. Obě připravené tlapkama splašené rybky vyhodit na suchou zem a tam by byli naše. Jenomže v nejlepším zasáhla naše panička, prý nemáme rybářský lístek a chudinky rybičky by z toho mohli mít šok. Takže konec zábavy a jde se domů. Byla jsem z toho tak zklamaná. Naštěstí jsme cestou zpátky pěkně prohnali veverku a to mi zvedlo náladu. Panička nám ještě doma rozdala kostičky na kousání, takže to byla nakonec super procházka.

13. červen 2011 09:49:29

Ahoj deníčku, vypadá to, že mě páníčci zase doběhli. V sobotu ráno mě a Jakuba naložili do auta a jako, že jedeme na cvičák. No jo, to jsme sice jeli, ale zapomněli mi říct, že tam nejedeme jen tak si zacvičit, ale že jedeme závodit! Než jsem se stačila rozkoukat a vymyslet nějakou lumpárnu byli jsme na place. Paní rozhodčí velela vpravo v bok, čelem vzad, psa položit, odložit a tak dál. Já nestihla vůbec nic vyvést a bylo hodnocení první části závodu a světe div se dostali jsme s paničkou nejvíc bodů! To se ještě nestalo, vždycky něco vyvedu, jsem prostě čistokrevný chesapeake a nemůžu si pomoct. Panička mě ale vzala ukázat ceny a prý: Jackinko, když tu druhou část nepokazíš, tohle všechno bude tvoje. No to už stálo za zamyšlení: obrovský pytel krmení, spousta pamlsků, velká kost. Očuchala jsem důležitě ceny, nakrabatila čelo, že bych pro jednou byla hodná, poslušná, prostě šprtna?! Panička mě šoupla odpočinout do kotce se slovy: „Jackie tak o tom přemýšlej“. Druhá půlka závodu byla podstatně lehčí a kratší a najednou byl konec a já s paničkou úplně první a všechno bylo moje, přesně jak panička slibovala. Ještě jsem musela přetrpět focení, ale koho by zajímal nějaký pohár, když mám pořádnou kost. Náš Kubajz byl v druhé kategorii, mimochodem mnohem těžší, na 7.místě. Pokazil si to jenom tím, že odmítá na povel zaštěkat. Doma jsme ještě za odměnu dostali dukátový buchtičky s krémem a spokojeně jsme dřímali až do večera 

18. květen 2011 14:12:20

Ahoj kamarádi a deníčku, konečně jsem dostrkala paničku k počítači, aby napsala, jak se máme a co je nového. Takže v rychlosti a popořádku. Já byla na mezinárodní výstavě v Budějovicích a byla z toho V1 a titul CAC. Náš Jakub byl na závodech s páníčkem a bylo z toho 3.místo. Slavili jsme narozeniny, moje a Terezky a přijde na řadu Jakub, paráda zase bude dort! Teď je moc krásný počasí skoro letní, tak jsme každý den u vody a panička tvrdí že zelenám, blány mezi prsty už mám a místo štěkání začínám kuňkat. No žab je tu spoustu a ještě víc pulců. V rybníce je úplně černo, jeden pulec vedle druhýho. Hrozně mě zajímají a packama se snažím je ulovit, ale jsou to příšery rychlý a prťavý. Jednou na ně ale vyzraju!!!

19. duben 2011 06:21:31

Milá Jackinko všichni ti přejeme k tvým 3 narozeninám to nejlepší, aby ti vydržela tvoje nakažlivá věčně dobrá nálada a živelná energie se kterou se pustíš do všeho co děláš. Jsi naše kudrnaté zářivé sluníčko a máme tě všichni moc rádi.
tvoje panička s celou smečkou

25. březen 2011 06:48:50

Tak jsem ta nejšikovnější nejchytřejší holčička! Dopoledne vzala naše panička smečku 8 psů najednou na procházku. Bylo to super běhali jsme po louce, hrabali myši, různě se pošťuchovali a vůbec si užívali sluníčka, krásného počasí a smečky. Pravda občas se stalo, že se nám do toho dovádění připletla panička a tak skončila párkrát na zemi, ale ani se moc nezlobila. Jenže když jsme přišli domů, zjistila, že jí někde musel z kapsy vypadnout mobil. Tak honem jiný mobil, jiný psy na venčení tentokrát jenom dva malinky a že ho půjde hledat. Na poslední chvíli se otočila a prý Jackie pojď taky, třeba mi pomůžeš a to bylo její štěstí. Panička chodila s pejskama a druhým mobilem po louce a hledala ten svůj. Já si jen tak čuchala a hrabala myši a najednou jsem v trávě něco zaslechla. Divně to bzučelo a vrnělo a já se šla podívat blíž a pak jsem na to začala štěkat. Představte si, že to byl ten mobil! A rázem jsem byla to nejchytřejší, nejbystřejší, nejdůvtipnější, nejšikovnější, kudrnatý sluníčko. No jo paničko, ještěže mě máš, hlavně že k večeři byl nášup a ještě obrovská kost!!

24. březen 2011 06:39:13

Ahoj deníčku. Dlouho jsme nic nepsali, protože máme plno práce a venku je jaro a tak není čas na počítač. Páníček teď chodí se mnou a s Jakubem na stopy, prý půjdeme na zkoušky. Moc hezky nám to spolu jde a páníček nás oba moc chválí. Panička se nestačí divit, jak jsem ukázněná a soustředěná. Proč bych taky nebyla, když páníček je kliďas, na stopě jsou pamlsky a na konci velká odměna. To jenom panička je plašan, já pak z ní celá znervózním a dělám chyby a panička je nespokojená a já nevím proč a je to zmatek!

16. únor 2011 12:49:00

Kamarádi já jsem v novinách! Doma mi pořád říkají Jackie tlusťochu, žroute a tlustoprdko a přitom mě si vyfotili do novin a ještě mi to tam sluší
http://budejovice.idnes.cz/v-polepsovne-se-psi-nauci-poslouchat-a-zapomenou-na-zlozvyky-pu2-/budejovice-zpravy.asp?c=A110216_110121_budejovice-zpravy_pp

14. únor 2011 16:43:13

Ráno jsme dostali každý pořádnou kost k okousávání, prý když je ten svátek zamilovaných a my jsme přece velká láska našich páníčků, tak jsme statečně okusovali maso a moc se nám to líbilo. Před chvílí se panička přihrnula do výběhu a že jde uklidit ty okousaný zbytky. Vedle ve výběhu nechali všichni dočista ohlodanou kost, ale mě to nějak zapomněli říct, že to nemám sníst celý!!! Ať panička hledala jak hledala nenašla v mém výběhu ani ždibec kosti. Stála jsem celá rozpačitá u boudy a pozorovala paničku, jak prohledává zem. No nic tam není, paničko, já to rozkousala a snědla všechno. Panička se chytila za hlavu a prý Jackie jestli ti bude blbě tak za mnou nechoď. Tak teď mě pořád pozorují jestli mi něco není !

25. leden 2011 10:50:13

Ahoj kamarádi, tak jsem dlouho, dlouho nedonutila paničku napsat mi deníček a přitom se pořád děje tolik zajímavých věcí. Panička teda tvrdí, že těch příhod je na její vkus až moc, že by klidně byla o trochu víc v klidu, ale aspoň se nenudí. Užívali jsme si teď ve velké smečce. Běžně nás chodilo na procházky 10-12 velkých psů a 2-3 prťavci. Prostě to byla paráda, nějak se to tak šikovně sešlo, že jsme si všichni padli do noty. Do toho spousta sněhu, co víc si může našinec přát. Když nás páníčci vypustili na louku, rázem nám byla malá. Prý to vypadalo, jako když se tam přehnalo stohlavé stádo bizonů, ale my jsme byli šťastní. O to víc je nám teď líto, že už se všichni vrátili ke svým páníčkům. Naštěstí prý zase určitě přijedou!

22. prosinec 2010 09:20:08

Včera jsme s paničkou všichni vyrazili na procházku do lesa. Byl pořádně hluboký sníh a panička žila v představě, že když se budeme brodit po břicha ve sněhu tak se utaháme a bude od nás pokoj. Skákali jsme v tom mokrém hlubokém sněhu a bylo to fajn. Jakub měl náladu si s námi hrát a tak jsme ho všichni jako lovili a on nám uskakoval a kličkoval mezi stromy. Snažili jsme se ho chytit, ale je z nás největší a tak měl ve sněhu výhodu dlouhých nohou. Všichni jsme pískali, funěli a lítali po lese, až jsme opravdu nemohli ani zvednou packu. Plácli jsme sebou do sněhu a stoupala z nás pára. Panička byla moc spokojená a vzala nás ke studánce se napít. Všichni jsme se tlačili, postrkovali, abychom se dostali k vodě. Jenže najednou jsem v dálce zaslechla zvuk hrabla. No on snad páníček odhazuje sníh a beze mě! Zkoukla jsem situaci a využila zmatku, když se panička pokoušela zastavit Zitu, která se chtěla do studánky nacpat celá. Prostě jsem se vypařila, jak pára nad hrncem a pádila domů. Opravdu páníček odhazoval sníh z kůlny! Ty skoro 3km běhu stály za to!! Páníček se nejdřív trochu divil, že jsem tam sama a zbytek nikde. Za chvíli mu to nedalo a tak telefonoval paničce. Ta už byla v panice, kde jsem. Páníček jí uklidnoval, že jsem doma a hned na mě Jackinko panička ti vzkazuje, že jsi střelená koza a že ti přistřihne křídla. No asi toho ve škole moc nepochytila, já jsem šelma a ne nějakej sudokopytník a navíc copak koza má křídla?!?!?!

13. prosinec 2010 11:33:39

Sníh, sníh, sníh a zase sníh !!!!! Páníčci jsou na nervy a já šťastná. Hrablo v pohotovosti každou chvíli. Dokonce je tolik sněhu, že páníček musel vyfrézovat cestu malým pejskům, aby mohli chodit na procházku!!! Panička říkala, že je ani nemusí vodit na vodítku, protože to mají jako labyrint. Na začátku je tam pustí a na konci odchytne, protože nemají šanci sejít z vyfrézované cestičky!

6. prosinec 2010 13:21:14

Kamarádi to je teda smůla. Všichni jsme drželi tlapky Keysi, aby vyhrála v Talentmanii a mohla být pořád s paničkou a ona byla až druhá!!!!! Já to hned říkala, že i my psi potřebujeme mobil. Já z toho rozčílení snědla kus tenisáku. Panička teda tvrdí, že to je tím, že jsem rapl, ale já chtěla aby Keysi vyhrála.... fňjuk......

9. listopad 2010 10:11:26

Tak jsme se dneska probudili do bílého rána. Všude bílo, to jsme měli radost. Hned jsme se váleli a zkoušeli ten sníh zbaštit a panička se zlobila, že nám bude špatně. Ať se okamžitě přestaneme cpát tím sněhem, ale co by jsme to byli za psy. No tak nám bude špatně, hlavně že je zábava. A tak jsme jí neposlouchali a lítali, váleli se a chroupali zmrzlý sníh. Když jsme se vydováděli před domem, vyrazili jsme na procházku. Teda my vyrazili, panička se za námi ploužila. Poslala nás dopředu na louku, to mi moc rádi. Hrabeme tam a snažíme se chytat myši. Dneska jsme si taky hezky hrabali a čuchali a nikdo z nás si nevšiml, že na kopci stojí krávy a pozorují nás. Vítr šel od nás k nim, takže oni o nás věděli, ale ne my o nich. Byli jsme příliš zaujatí myšími cestičkami a netušili, že nahoře se stádo krav houfuje a připravuje se nám dát lekci. Panička se konečně dostavila na louku a na rozdíl od nás si všimla nebezpečí. Snažila se nenápadně nás přivolat, ale mi jí máme přečtenou, takže jsme v jejím hlase vycítili nervozitu. Hned jsme se začali všichni rozhlížet co se děje. Páni to bylo něco, všechny nás popadlo vzrušení. Stádo krav a tak blízko. Hecovali jsme paničku, že to bude zábava, že je pěkně proženeme, ale panička zavelela ústup. Popadla Jakuba za obojek a ROZBÉHLA se (ano naše panička, která chodí co noha nohu mine běžela!) směrem k nejbližšímu ohradníku. Co nám zbývalo, mazali jsme všichni za nimi. Teprve za ohradníkem se panička zastavila a my celý rozčílený s ní. Ještě teď slyším, jak se ty krávy smíchy popadaj za břicho, jak před nima utíkala smečka velkejch psů. Ta potupa! Proč jsme si jich jen nevšimli dřív, mohla být zábava, ach jo.

21. září 2010 12:34:31

A je zas po víkendu. Tenhle jsme si užívali s COPPER - Kubíček. Ona mu teda trochu sexuálně haraší, ale jinak to s ním jde. Hlavně po něm zbyla moc dobrá večeře! Taková ňamka a on nechtěl!! Vůbec to nechápu, asi drží linii. Tak jsem předvedla, jak má vypadat správně vycíděná miska. V sobotu jsme byli na velké procházce. Šli jsme na Vimperský zámek, nechali jsme páníčky od Kubíka hledat „kešku“ , ne že by nás geocaching nějak zvlášť bral. Ale když tahle keška je opravdu povedená a je za humny. Taky jsme zašli na zmrzlinu a páníček Kuby mi dal pořádný kus kornoutu i se zmrzlinou, rázem jsem ho milovala! Páníčci se pokochali krásným výhledem, my zprávami z města a šli jsme lesem domů. Cestou jsem se podběhla zapnutý ohradník a přemýšlela, jestli se mám pustit do stáda krav, ale náš páníček zavelel a tak holt jsem poslechla. Doma jsem úplně odpadla, spala jsem jak špalek. Druhý den ráno jsme šli na procházku a se mnou šili všichni čerti. Vůbec jsem se o tom nechtěla rozšiřovat, ale Kubík už mě prásknul. No věc se má tak. Měli jsme sebou Frídu, výmarskou ohařku a ona je taková trochu hysterická. Na něco šlápla a začala vyvádět, jako když jí na nože berou. Že jí to bolí a fňukala a kňučela a kvílela, až jsem to nemohla poslouchat. Vrhla jsem se na ní, že jí teda zakousnu, aby měla pokoj, ale páník mi to nedovolil. Panička se zlobila, že jsem rapl a páníčkové od Kubíka koukali, jaký jsem poděs. Naštěstí se Frída tak vyděsila, že přestala myslet na packu a mohli jsme v klidu pokračovat v procházce. No účel to splnilo, přestala ječet, tak jsem jí nechala naživu.

17. září 2010 12:33:13

Musím vám taky něco prásknout na svojí paničku, aby všechno nebylo jenom na mě. Páníčci mají asi málo svých psů a tak hlídají často úplně cizí. My se ani moc nezlobíme, protože tak máme aspoň kamarády na hraní. Naše panička ovšem trpí dost zvláštní úchylkou. Ona totiž naprostou většinu těch pejsků přejmenuje. To že Bustovi říkala Olínku, na Frýdu volá Zikfrý, z Agíny je rázem Malvína a ze Sally je Tasí se sice nedá úplně chápat, ale všichni si zatím zvykli. Když ale Matýska přejmenovala na Trautenberka a volala na něj Trautí a Samovi začala říkat Krhounku začalo se to zdát divný i páníčkovi. Panička ale tvrdila, že prý Sam je šprt a chová se úplně jako Krhounek ze Školy základ života a Mates je tlusťoch a kouká stejně jako Trautenberk z Krkonoškých pohádek a představte, že páníček už tak na ně volá taky tak! A oni na to slyší!!! A pak kdo je u nás praštěný!!!

6. září 2010 10:59:46

Jak jsem o víkendu moc zlobila Pepína a jak se panička zase zlobila na mě. Musím vám napřed vysvětlit kdo je vlastně Pepíček. Je to malý hladkosrstý pinč, častý zákazník našeho hotelu pro psy a tak se dobře známe a můžeme si spolu hrát. No hrát, Pepíček má asi 5kg i s přepravkou, takže panička mě vždycky důrazně upozorňuje, abych ho omylem nevdechla. Ale Pepíno mě miluje a tak když je u nás, jsme přes den spolu venku, aby prý Pepíčkovi nebylo smutno. Kamarádi nevím co to do mě vjelo, ale v neděli, když mě panička šoupla do výběhu Pepína s obvyklou průpovídkou: nezašlápnout, nespolknout, nevdechnout a nezalehnout, chtělo se mi Pepína trochu pozlobit. Napřed jsem mu vytáhla z jeho přepravky deku a lehla si na ní sama. No jasně, za chvíli tam byla panička, deku mi sebrala a znovu ustlala Pepínovi. Počkala jsem, až zmizí v domě a tentokrát jsem vytáhla z přepravky s dekou i Pepína. Jenže panička to viděla oknem a okamžitě zase seběhla dolů. Zase vrátila deku do přepravky, já dostala kázání, jenže sotva za paničkou zabouchly vchodový dveře, už byla deka venku a s ní i Pepíno. Rafinovaně jsem si lehla před přepravku a nechtěla Pepíčka pustit dovnitř. Jak se mě pokusil oběhnout, hned jsem ho připlácla tlapkou jemně k zemi a pořádně ho olízala. Jenže to už se zase řítila panička ven, mě vyhnala. Opět urovnala Pepíčkovi deku v přepravce a Pepíno si honem zalezl na své místo. Prý Jackie to bylo naposled, povídá panička… ale už neřekla co bylo naposled?!?!? Chvíli jsem se poflakovala kolem, ale pak mi to nedalo a když se panička podívala za chvíli z okna, uviděla, jak se snažím nasoukat do přepravky. No kamarádi, vešla se mi tam jenom hlava a jedna packa. Docela se to nějak zašprajclo, nebo co a já nemohla ven a tak jsem tam potupně stála s Pepíčkovo přepravkou na hlavě a nevěděla co mám dělat. No ale páníčci fungujou, rychle. Panička mě zachránila, sice u toho brblala něco o naprosto šílených a uminutých čoklech, ale dopadlo to výborně. Já dostala obrovskou kost na kousání, prý abych dala Pepíčkovi pokoj. Jo to bylo ono, rozvalila jsem se s kostí na sluníčko a užívala si krásný den. Tak takhle nějak jsem si to představovala. Pepíno si zalezl na deku do přepravky a spokojeně se rozhlížel i panička byla spokojená, že je klid. No kdopak asi dosáhl svého, paničko, nevíš?!

30. srpen 2010 12:55:09

Ahoj kamarádi, jsem tu po delší době a tak vám musím napsat, jak jsme si to užívali. Páníčci s námi vyrazili na výlet k pramenům Vltavy. Pro mě za mě jsme klidně mohli zůstat na Kvildě v pekárně. Tam mají dobroty, koláče, buchty, plněný rohlíčky, ale taky polívku, řízky,sýr a všelijaký laskominy. Však mi taky tekly sliny až na kožíšek. Loudila jsem jak se dalo. Před cestou je třeba se řádně posilnit. Panička nevydržela nápor mých hladových pohledů a v mým bříšku skončila držková polívka, kus borůvkovýho koláče a pak se mi podařilo ještě něco zhltnout u odpadkovýho koše. Ani se mi nechtělo pryč. No ale musela jsem vyrazit. Na cestě jsme potkali spoustu lidí, cyklistů a taky pejsků. Náš Jakub se seznámil s 3letým ČSV a představte si, že ten byl moc hodný. Dokonce Jakubovi olízal celou hlavu a podřídil se mu. Jakub teda machroval, byl celý zježený, ale evidentně mu to dělalo dobře. Došli jsme až k prameni. Teda řeknu vám, tolik povyku pro jeden malinký čůrek vody. Byla jsem z toho úplně rozčílená. Panička mě uchlácholila kusem rohlíku, Jakub se napil z pramene, prý aby neurazil. Ještě fotečku a mazali jsme zase zpátky. Cestou jsme se zastavili u ohrady s koníkama. My se pokusili vystrašit hříbě, co spalo kousek od ohradníku, ale páníček nám to zatrhnul. A tak procházka proběhla prý relativně v klidu a pohodě a my celý druhý den pospávali, sekali latinu a páníčci byli moc spokojený a o to nám přece jde, no ne? Fotky z výletu jsou u Jakuba, ke mě už se nic nevejde!

16. srpen 2010 14:32:07

Včera večer byl u nás pěknej šupec. Obloha černá, blesky protínaly oblohu a do toho hřmělo jako o život. Pak se přihnala vichřice, že všechno lítalo vzduchem a ještě kroupy. Rázem byla zem pokrytá vrstvou ledových kuliček jako v zimě. No boží dopuštění, zalezla jsem do boudy, že si radši zdřímnu. V klidu si spím a najednou na mě svítí baterkou moje panička, oblečená jak hastroš. Prý měla strach, jak to zvládnu. No jak bych to asi zvládlo, že jo?! Přece nebudu za takovýho nečasu poskakovat venku. To může napadnout jedině páníčky. Ti pobíhali v tý slotě venku a snažili se pochytat věci, které nám chtěl vítr vzít. Mě to bylo teda úplně fuk, ani mě nenapadlo vystrčit nos, pěkně jsem se rozvalila v boudě a nechala si zdát o plné misce. Panička se ještě běžela podívat na Zitušku, ale ta prý spala tak tvrdě, že si ani nevšimla, že na ní svítí panička baterkou.

10. srpen 2010 08:23:57

Tak k nám na víkend přijel Kubíček http://www.hafici.cz/profily/detail/64702/ s celou rodinou a ještě s kamarádkou Corinkou a tak u nás bylo živo. Jenom já jsem neměla náladu a pouštěla hrůzu na všechny strany. Jen se podívejte na fotky! Na http://coppe.rajce.idnes.cz/Molnarovi_srpen_2010/ Zituška chtěla zachránit situaci a hrát si, ale Kubíček chtěl jenom mě. Jenže já už teď ženicha nechci, když jsem nesměla v červenci, tak teď už zase nechci já! Kuba byl teda dost vytrvalý. Zituška se ho snažila oslnit různými hračkami. Přiběhla tu s míčkem, nebo klacíčkem, uzlem na přetahování, ale kdepak Kuba. Ten měl oči jenom pro mě. A do toho přijel ještě další pinč Foxík, tak to už jsem se rozčílila úplně. Vylezla jsem si k paničce na lavičku a bránila si svůj klid. Já si s těma psiskama prostě hrát nebudu a basta. Panička od Kubíčka fotila a tak máme moc hezký fotky. Konečně prý Zituška vypadá na nějaký fotce inteligentně, Kubíček je zase velký elegán, za to já prý všude vypadám jak pako. Pff, no tak jsem byla trochu rozčílená. Kdyby mi dali pořádně najíst! Třeba by to bylo lepší!

2. srpen 2010 07:47:56

Dvounožcům se našinec nikdy nezavděčí!
U nás je v lese modro a tak chodíme s paničkou skoro každý den baštit borůvky. My trháme rovnou do bříška, panička do bandasky. Netušíme proč, když to pak doma stejně zblajzne, ale když jí to baví. Nejlepší je, když jdeme všichni najednou. Chvíli si hrajeme, chvíli baštíme borůvky a maliny a chvíli zlobíme paničku, aby věděla, že nás má. O víkendu se v lese občas někdo objeví a tak panička sebou bere vždycky jenom někoho, abychom prý nebudili děs a hrůzu. V neděli padl los na mě. Panička vzala bandasku a vyrazili jsme. Chovala jsem se úplně vzorně. Chvíli jsem se cpala borůvkami a pak jsem si hrála se šiškou a klacíčkama. Najednou se objevili za námi jiní trhači borůvek a já nic. Způsobně jsem si sedla a pozorovala, jak se k nám lesem přibližuje celá rodina i s dětmi. Panička byla u vytržení. Jenže místo toho abych byla pochválena a odměněna za naprosto vzorné chování, panička zpanikařila a prý že jsem určitě nemocná a chtěla mi doma měřit teplotu!!!! No pochopíte to, kamarádi. Ti dvounožci vůbec neví co vlastně chtějí!!

8. červenec 2010 12:48:38

Ahoj deníčku pořád mám své dny a teď ty nejlepší, takže je u nás šrumec. Sice na mě koupili nějaký sprej na háravé feny, ale všichni tušíte, že to vůbec nefunguje, ať mě nastříkají jakkoliv! Kluci šílí, Jakub vyje, panička je na nervy a já se nedám uhlídat. Jak můžu tak zdrhnu a jdu provokovat. Jó, příroda si nedá poručit: Já chci ženicha, já chci! Mít tak dědečka Mrazíčka, aby mi přičaroval ženicha. Nebo radši dva! Panička je zoufalá, prý jsem ještě dítě. Prosím, vás, jaký pak dítě, jsou mi dva roky, v papírech mám velkýma písmenka napsáno CHOVNÁ tak jakýpak copak! Pusťte mě třeba k Jakubovi, budeme mít malinký kudrnatý vlčky, nebo k Brixíčkovi, nebo mě je to vlastně fuk, ale panička to pořád řeší. Prý ženicha na úrovni a až za rok, ach jo. Tak smutně koukám a pokouším se nenápadně dostat ven a najít si ženicha sama. Ale hlídají mě jak zlatej poklad. Mít pevnost Alcatraz takový zabezpečení jako já, nikdy by nemohli natočit film s Clintem Eastwoodem - Útěk z Alcatrazu, protože Frank Morris a bratři Anglinové by se ven nikdy nedostali! No prostě mám to těžký.

23. červen 2010 10:12:20

Konečně se po dlouhé době udělalo krásné počasí, sluníčko svítí a vůbec neprší. Jaký mohl být klid, kdyby si páníček neusmyslel, že bude velké koupání. Do poslední chvíle jsme netušili, že věta: „ty psiska smrdí jak tchoři“ patří nám a že nás budou šamponovat a koupat. S radostí a nadšením jsme šli k potoku a lovili aporty z vody. Přišlo nám to jako hezká zábava, ale pak jsem měla pochopit, že to byl od páníčků účelový podraz. Když jsme se jevili dostatečně mokří, provedli svůj plán. Panička chytila mě, páníček Jakuba a než jsme se nadáli měli jsem v kožíškách spoustu pěny a bublin. Vůbec se mi to nelíbilo. Byli jsme jak dvě bílé koule. Dost mě to urazilo a tak když skončilo mydlení a šamponování a panička mi hodila do vody aport, prostě jsem pro něj nešla. Sedla jsem si uraženě na břeh a do vody mě nedostali! Jakub skákal do vody pro aporty jako by se nechumelilo, až z něj všechna bílá pěna byla pryč, ale já jsem byla uražená až do hlouby svojí psí duše a odmítala jsem se byť jen trošíčku namočit. Vyzkoušeli všechno, hodili do vody mého nejoblíbenějšího dumíka, piškoty, rohlík, ale já jen zádumčivě sledovala dění kolem a k vodě mě nedostali ani násilím. Tak přinesla panička kropáč a lili na mě vodu kropáčem, jak kdybych byla nějaká kytka. Konečně byla ze mě ta bílá pěna pryč a to mi trochu zvedlo náladu. Pak přinesla panička ručník a pořádně mě vytřela, až jsem zase byla jako dřív. To už se mi ulevilo úplně a tak jsem se rozběhla a skočila se do potoka podívat, jestli tam ještě neplave někde ten kousek rohlíku, nebo piškot. Panička nevěřila svým očím, páníček se smál a říkal něco o jankovitém a totálně praštěném psovi, ale koho tím myslel nevím. Já si v klidu plavala v potoce a lovila klacíčky a listy a byla jsem moc spokojená, že už nejsem bílá.

17. červen 2010 08:30:28

Tak jsem včera zase moc zlobila a podle paničky dělala ostudu! Měli jsme návštěvu a k večeru jí šla panička vyprovodit na vlak. Vzala si sebou mě. Cesta končí v civilizaci a to potřebuju, abych se socializovala. Ještě se k nám přidala Terezka, abychom se na zpáteční cestě nebáli. Všechno bylo v klidu, jak říká panička až zlověstném. Cestou zpátky jsme najednou uviděli před námi psa, obrovskýho černýho psa. Panička nás připla na vodítko a já hned začala vrčet. Vzápětí se objevil páníček toho psa a volal na nás, ať se nebojíme, že je moc hodnej, skoro bambula a ať nás panička klidně pustí. Panička pustila Terezku a ta se s Jerym(tak se jmenoval) pozdravila, náležitě se po psím očuchali a pak šla pozdravit pána. Pán se zajímal, cože jsem za rasu já a proč mě panička nepustí. Představte si, že mě moje vlastní panička pomluvila! Řekla mu, že jsem janek, rapl a bzuk a že to není jen tak a jestli jsou oba hodně odvážný a statečný a mají nervy ze železa tak mě pustí. Že mají zůstat za každých okolností v klidu, no držela přednášku, jak kdyby pouštěla z klece zuřivou nestvůru! Pán se smál a říkal, že nevěří, že vypadám taková miloučká. Panička řekla děj se vůle boží a pustila mě. Tak jsem jim to předvedla. Lítala jsem kolem pána i psa, štěkala, vrčela, skákala, cenila zuby, ale oni poučeni od paničky, klidně stáli a tak mě to za chvíli přestalo bavit a šla jsem se normálně po psím přivítat. Dokonce jsem se nechala od pána hladit a drbat a podávala mu packu. Pán se smál a říkal, že jsem fakt janek a proč takhle vyvádím, když se za chvíli chovám normálně. No tak to já bych taky ráda věděla! Panička mu říkala, že taky netuší, zbytek smečky se chová správně po psím, jen já musím mít něco extra. Pak jsme šli všichni spolu až k nám a hezky jsme si hráli. Doma ještě panička pustila Zitušku, ta se s Jerym hezky přivítala a hráli jsme si všichni dohromady. Jen Brix s Jakubem museli zůstat zavřený, protože by prý byla mela. Velký černý pes a náš Jakub nejdou dohromady. Škoda, mohlo být konečně pořádný vzrůšo a pranice!

15. červen 2010 10:16:52

Zase jsme byli o víkendu na výstavě. Panička byla sice nadšená dostala jsem titul Krajský vítěz, ale o tom vám psát nechci. Daleko důležitější pro mě bylo, že jsem málem ulovila hada. V neděli jsme se vraceli z odpolední procházky a protože jsme byli ulítaní a ufunění, běželi jsme se napít a zchladit k nám do rybníka. Jenže na hrázi leželo dlouhé šedivé, moc zajímavě vonící co si. Jakub sice varovně frknul, že nemáme, ale mě to nedalo a tak jsem tu věc začala opatrně očuchávat. Byl to pořádnej had, užovka. Chvíli se nechala očuchávat, ale pak sebou mrskla a sjela do vody. To bylo něco pro mě. Popadla mě lovecká vášeň, skočila jsem za ní a snažila se jí dostihnout. Plavala dobře, ale já jsem vytrvalá. Užovka zkoušela všechny fígle, jak mě setřást. Potápěla se, plavala z jednoho kraje na druhý, snažila se uprchnout po břehu, ale já jí byla pořád v patách. Ani jsem si nevšimla, že panička pozavírala ostatní a že se snaží chytit mě. Ale mě když to popadne, tak nevidím, neslyším a lovím! Panička taky vyzkoušela všechny fígle, ale zrovna tak jako já nemohla chytit užovku, nemohla chytit ona mě. A tak seděla na hrázi a čekala až se unavím, ale kdepak na mě, já mám výdrž. Pak nás přišel hledat páníček, kterému bylo podezřelé, že zbytek smečky je doma a my dvě nikde. Nakonec přinesli misku plnou granulek a chrastili s ní na břehu. Nemohla jsem se rozhodnout čemu dát přednost, pak přece jen zvítězila miska. Takže mě odchytili, panička se moc zlobila a páníček říkal, že na mojí výchovu bude asi muset dohlédnout. No tak ať to zkusí! To jsem zvědavá jak mu to dohlížení půjde!

7. červen 2010 07:27:55

Tak zas jeden náročný víkend za námi. Byli jsme na Národní výstavě v Klatovech, tentokrát já, Terezka a Jakub no a pochopitelně páníčci. Vyrazili jsme hned brzy ráno, ani mi nedali snídani. Prý bude horko a řeknu vám, bylo a pořádný! Ještě že nám to myslí, my jsme zalezli do stínu, ale páníci dopadli. Páníček spálený čelo, on ho má vyšší, a kolena a panička je krásně vybarvená podle trička. Jo měli jsme zůstat pěkně doma u rybníka v klidu. Ale zase by jsme nepoznali Boníčka. Ten je krásnej!! Panička z něj byla nadšená, až jsem se chtěla urazit. Oni se za námi přijeli podívat a tak teď Boníčka známe nejen z hafíků. Napřed jsem na něj dělala zlou, ale pak jsem ho celého očuchala a hezky jsme se vyfotili. Boníček je moc hodný, rozený gentleman. Holky, shání nevěstu tak vůbec neváhejte. Sama Terezka říkala, že kdyby byla o pár let mladší…… rozhodně by neváhala. Terka má hnědou mámu a tak by měli určitě krásný miminka, protože Bono má moc moc krásnou barvu. Kam se na něj hrabali ti ocenění. Já taky dostala ocenění, další titul CAC a Národního vítěze. Tak snad už panička bude spokojená a dá mi pokoj z výstavama. Bylo tam horko, pořád na mě někdo čučel, zkoumal moje zuby a prohmatával mi svaly až jsem toho měla dost! Už jsem se těšila domů. Taky jen jsme přijeli a vypustili nás z auta, naskákali jsme do rybníka a odmítali vylézt. Zita s Brixíkem na nás koukali z hráze a myslili si, že páníčci přivezli lachtany. Byla jsem tak unavená, že když nás konečně vylovili, usušili a nakrmili, plácla jsem sebou do stínu a ani Brixovo pošťuchování mě nepřimělo vstát. Jen jsem na něj vleže cenila zuby a pak už ani to ne. Prostě jsem spala jako dudek.

1. červen 2010 07:53:15

Tak se mi konečně podařilo donutit paničku, aby sedla k bedně a napsala aspoň kousek o oslavě Jakubovo narozenin, o výstavě na Konopišti a ukázala vám pár fotek. Pořád se vymlouvá, že nemá chvilku čas, že má moc práce a nestíhá. Jo nemá mě pořád přihlašovat na zkoušky a výstavy a měla by času habaděj. Tak paničko, honem piš! Jakub měl 7.narozeniny a k narozeninám patří dort. To se ví, že ho neschlamstnul sám, ale každému z nás dal kus. Teda spíš páníci nám dort rozdělili do misek, prý po tom co jsem snědla lipánka i s obalem, radši nebudou riskovat, že zblajznu dortovou formu. To jsme si pochutnali. Škoda, že ty narozeniny nejsou aspoň 3x do roka.
No a pak přišel víkend a jeli jsme na klubovou výstavu retrieverů na Konopiště. Páníčci vzali ještě Jakuba a zbytek zůstal doma. Protože u nás nikdy neproběhne nic v klidu, vyjeli jsme ráno pozdě. Páníček jel jako blázen, abychom přijeli včas. Jak jel rychle paničce se udělalo moc zle, asi jako mě, když jsem snědla tenkrát ty houby. Přijeli jsme sice načas, ale s úplně zelenou a rozklepanou paničkou. Páníček říkal, že jsem vyhrála jenom proto, že panička vypadala tak hrozně, že jsem vedle ní vynikla a byl z toho titul CAC a Klubový vítěz výstavy. Vystavování nesnáším a přetrpěla jsem to jen kvůli stánkům s krmením. Ale představte si, že na téhle výstavě žádný nebyly! Byla jsem z toho úplně paf, ještě že jsem aspoň vyhrála ty pytle s krmením. Radost mi ale udělala procházka do zámecké zahrady. Napřed jsme viděli medvěda, obrovského černého medvěda. Pozorovala jsem ho přes hrazení a nevěděla, co si mám myslet. Jakub se na něj se zájmem díval, ale já radši trochu vrčela, aby viděl, že nemáme strach. Pak jsme šli do Růžové zahrady. Úplně volně tam chodili pávi! Byla jsem z toho tak rozčílená. Ty ptáci si nás vůbec nevšímali, ale já jsem byla úplně fascinovaná. Tolik jsem si přála, aby se paničce trochu vysmeklo vodítko a já je mohl pořádně prohnat, ale nepovedlo se. No ale i tak to byl zážitek. Cestou domů jsem v autě usnula a ze spaní poštěkávala a škubala tlapkama. Asi se mi zdálo, jak jsem velký lovec a lovím pávy a medvěda.

25. květen 2010 09:51:03

Tak jsou za námi další zkoušky tentokrát ZOP. Jeli jsme v sestavě: páníček se Zitou a já s paničkou. Já fakt nevím, ale něco ve mně mi pořád pošťuchuje a musím hrozně zlobit. Třeba se zvednou z odložení, když normálně ležím jak přibitá, nebo najednou přestat rozumět povelu volno, když jindy vystřelím a letím jak utržená a o chůzi na vodítku ani nemluvím. Takže jsem hrozně zlobila a nechtěla poslouchat. Když jsem pak ale viděla Zitušku, jak hezky poslouchá páníčka, nechtěla jsem se nechat zahanbit a začala jsem rozumět povelům a vůbec jsem se snažila, aby panička a hlavně rozhodčí zapomněli na ten nepovedený začátek. Nakonec z toho bylo 84bodů ze 100 možných, ale Ziťuli už jsem nedohnala. Ta šprtna měla 93 bodů. Ale i tak mě pochválili. Sice panička říkala, že na další zkoušky se mnou už nemá nervy. Tak nevím, ale zkusím jí ty nervy najít, když je tak potřebuje a bude to!

10. květen 2010 15:59:20

Kamarádi, musím se rychle pochlubit, já jsem tak šikovná!! O víkendu jsem složila svoje první zkoušky z Národního zkušebního řádu. Navíc jsem měla víc bodů než před lety naše šprtna Terezka a dokonce víc bodů než Zituška a to je co říct. Naše panička je hroznej nervák a zkoušek se bála, ale naštěstí má mě a já jí připravuju na nejhorší pravidelně a poctivě. Ptáte se jak? Třeba v sobotu ráno, v den zkoušek, jsem si všimla, že na našem rybníce přistál pár kachen. Panička si ovšem nevšimla a v klidu mě pustila z výběhu. Prolítla jsem kolem ní jako blesk a hurá do rybníka. Jsem přece pes zrozený pro lov kachen. Plavala jsem po rybníce sem tam, ale kachny byli vždycky o pár temp přede mnou. Po pár minutách to vzdali a odletěli. Ovšem ne tak já. Ještě dobře půlhodiny jsem vytrvale kroužila rybníkem a naprosto ignorovala mojí čím dál nervóznější paničku. Pak mě pod nějakou trapnou záminkou odlapila, nacpala mokrou do auta a uháněla se mnou na zkoušky. Jak panička pospíchala, abychom to stihly, jela rychle a mně se udělalo v zatáčkách moc špatně. Ale aspoň jsem se zbavila toho červenýho míčku co jsem snědla už ve čtvrtek a ležel mi v bříšku. Rychle na veterinární prohlídku, trochu divili, že ze mě kape voda. Ale nebyl čas to zkoumat, protože jsme šli naplac. Pak to bylo vpravo, vlevo v bok, čelem vzad, lehni, sedni, aport a panička se ani nestačila vzpamatovat z toho šoku ráno a měli jsme zkoušky za sebou. Takhle se to musí. Jinak by byla nervózní a ještě by mě celou znervózněla a bůh ví jak by to potom dopadlo! Za 14 dní jdeme na další zkoušky. Musím se zamyslet jak paničku dobře připravit.

4. květen 2010 07:25:10

Nějak jsem teď paničku nemohla dostat k počítači, aby napsala co všechno se u nás děje. Pořád pobíhá po zahradě chvíli s nůžkami, chvíli s motyčkou a hráběma, s kolcem a tak pořád dokola. My jí teda vydatně pomáháme, hlavně hloubením děr různých hloubek a velikostí, ale ne vždycky to má úspěch, jóó v lidech se nevyznáte. O víkendu přivezli autem takovej delší klacík, no pochopíte to? Všude kolem se válí klacíků! Prý to ovšem není obyčejnej klacík, ale třešeň! Všichni jsme ho náležitě očuchali a panička nám oznámila, že kdo ho vezme do tlamy o toho jinej klacík přerazí. To nás pochopitelně urazilo a tak jsme si lehli opodál a pozorovali páníčka, jak hloubí díru v zemi. Jak to, že jemu to projde? Ještě ho panička chválila! Pak tam zastrčili ten klacík a zase díru zasypali. Jakub se hned hrnul, že to označkuje, ale byl potupně vyhnán a nám všem byl zakázán vstup. Úplně nás to rozladilo. Ale pak páníčci přinesli ven spoustu buřtů. Zapálili obrovskou vatru, až jsem dostala strach a úplně zapoměla na buřty. Moc jsem se bála. Hrozně to hučelo a čoudilo a já se úplně rozklepala. Schovala jsem hlavu paničce pod nohy a utěšilo mě až když se začali rozdávat buřty. Už se mi ten oheň nezdál tak nebezpečný. Každý dostal buřt, jen páníček dva. Asi za tu díru. Příště budu muset vyhrabat taky nějakou pořádnou!

20. duben 2010 07:40:24

Moc vám všem děkuju za přáníčka a dárečky k narozeninám. Je to super mít narozeniny. Dostanete spoustu dobrůtek, ňamek a všelijakých laskomin a panička marně všem zdůrazňuje, že jdu na výstavu a že jsem tlusťoch otylka. Pfff ať se zváží sama! Protože je jasně ve standardu plemene napsáno, že moje plemeno se vyznačuje poměrně mohutně stavěnou postavou a to já rozhodně mám!! Záda silná a široká, dobře klenutá hruď, no jen ty vtažený bedra budou asi trochu problém  Ale jak můžete odolat, když gratulanti přinesou tlačenku, prasečí kolínko, uzená ouška, zauzený kosti, dortík z tvarohu a piškotů, obrovskou buchtu plněnou tvarohem! Paničky snaha: já jí to nechám na zítra, se naprosto míjela účinkem. Snažila jsem se nikoho neurazit a všechno jsem pěkně zbaštila. Večer jsem sice dostala do misky nějak málo granulek, ale bylo mi to skoro jedno. Spokojeně jsem se natáhla v kotci a nechala si zdát o všech těch dobrotách, konečně jsem se pořádně najedla. Už se moc těším na další oslavu. Prostě narozeniny jsou moc fajn!!!

2. duben 2010 07:24:15

Na začátku týdne panička povídá: Jackinko dostaneš dietu. Celá jsem se rozvrtěla radostí cože to dobrého dostanu, ale páníček se začal smát a říkal: to se neraduj, to vlastně nic nedostaneš, ale spíš ti ubyde! Vůbec jsem to nechápala, ale večer jsem to zjistila! Miska s večeří nebyla tak plná jak bych si představovala (místo 2 hrnků granulí a masa byl hrnek a půl granulí a maso pozn. paničky). Ráno bylo ještě hůř, snídaně slabá (dostala místo hrnku granulí a rohlíku- hrnek granulí a půlku rohlíku), přes den jen jedna mizerná mrkev a pár pamlsků při cvičení. Jeden den se to dá vydržet, ale druhý den jsem se rozhodla vzít spravedlnost do svých tlapek. Vyhrabala, chytila a zblajzla jsem několik myší. Panička hysterčila, no možná jsem jí měla nějakou nechat, ale hlad je hlad! Po obědě panička přijela z nákupu a to byla moje příležitost. Dělala jsem, že mě to vůbec nezajímá a panička podlehla dojmu, že asi hlady nevnímám. Ale já jsem lovec a tak jsem čekala na ten nejpříhodnější okamžik, abych se zbytečně neunavila. Jen se první taška s nákupem dotkla země byla jsem tam, popadla první věc navrchu a rychle jí zhltla. Otesánku, ozvalo se nade mnou, nevadí ti, že na té kostce sádla byl obal! Ježíši jakej obal! Kdo to má v tý rychlosti poznat?! Zavřeli mě do výběhu a já přemýšlela, jak se dostat k jídlu. Odpoledne nás páníček vzal ven a když jsme se vrátili v kotelně jsem ucítila něco co se dá sníst. Na dřevě ležel balíček, dlouho jsem se nerozmýšlela, roztrhala ty noviny a slupla co bylo uvnitř. Za chvíli byla po balíčku sháňka, prý kde jsou ty odpadky? Nevíš Jackinko?! Jackinka neví, ale prozradila jí slupka z cibule přilepená na čumáku. Prý jak mi to chutnalo? No nic moc paničko, ale já měla hlad! A když má našinec hlad, tak i slupky z brambor, jablek, mrkve, cibule a celeru přijdou vhod. Nechci předjímat události, ale myslím, že večer dostanu svou obvyklou dávku a s dietou bude konec!!

19. březen 2010 07:05:27

Ahoj kamarádi, tak vám musím napsat o svém boji se sněhulákem, protože panička by to celé překroutila. Prostě se stalo, že jsme v neděli přijeli ze cvičáku a u nás před domem stálo něco obrovského nebezpečného a divného, prý sněhulák! Prý ho postavila páníčkova neteř, co u nás byla pomáhat, ale je to moc hodná holka a pochybuju, že by něco tak strašného postavila. Hned jsem na něj začala štěkat a vrčet, aby viděl, že se ho nebojím, ale on nic, vůbec nic. Zbytek smečky dělal jako kdyby tam nebyl a to jsem nechápala. Jakub s Brixem ho dokonce označkovali! Ale já to vzala jako výzvu a snažila se ho zahnat. Kroužila jsem kolem něj, cenila zuby a štěkala a štěkala. Panička se chvíli snažila mě chytit a uklidnit, ale já se nedala. Nechali mě tam, prý mě to za chvíli přejde, ale zapomněli, že jsem tvrdohlavej paličatej chesepeak a jak si něco vezmu do hlavy tak se nevzdám. Kamarádi já od neděle do včerejška, jak mě pustili ven, šla a pokoušela se zahnat tu příšeru. Byla to dřina, ale já včera vyhrála!!!! Všechno probíhalo jako obvykle, vypustili mě na zahradu a já se přihnala ke sněhulákovi a začala ho zastrašovat co to šlo. Asi po hodině se najednou ten panák pod tíhou mých argumentů, aby opustil zahradu, sesul k zemi. Zbyla z něj hromádka rozteklého sněhu a ta už mi nepřišla nebezpečná. Pyšně jsem se rozhlížela, jestli všichni vidí, jak jsem statečná a odvážná. Spokojeně jsem tu hromadu očuchala a šla odpočívat do kotce. To bylo řečí, že to nedokážu pár dní dřiny a výsledek je tu. Panička mi přinesla do kotce kostičku, chválila mě (říkala jsem Jackinko ty trdlo jedno kudrnatý, to bylo sluníčko a ne ty.. pozn. paničky) a já se k ní spokojeně tiskla. Konečně je tu zase klid a to, prosím, mojí jenom mojí zásluhou!

8. březen 2010 08:18:40

Tak mám za sebou svoje první závody. Panička teda tvrdí, že to byla jedna velká ostuda, ale jenom jeden bodík nás dělil od 3. místa, tak to zas tak hrozný nebylo. Je pravda, že mě nějak rozhodila ta paní na place. Zdála se mi podezřelá od samého začátku. Panička si s ní potřásla rukou a pak to začalo. Ta ženská po nás pořád pokukovala, držela desky a pokřikovala na paničku… vlevo, vpravo, čelem vzad, zastavit, psa odložit. Já měla o paničku strach a tak jsem od ní nechtěla odejít ani na krok. No nevíte, co se může stát! Cítila jsem paničky nervozitu a rozhodla se, že jí v tak těžké chvíli neopustím, takže když mi hodila aport ani jsem se nehnula. Já, která jinak lítá pro aporty jako pošuk, jsem stála, vrtěla ocáskem a pozorovalo tu divnou paní, jak si něco zapisuje do desek. Když do mě panička pořád hučela, tak jsem tedy pro tu činku doběhla. No nakonec je naše a přece jí tam nenechám. Ale to prý byly ty rozhodující body, co nás dělily od poháru a pytle s krmením. Panička místo toho aby byla ráda, jak jsem jí chránila, řekla, že jsem blbka, trubka a pako !!! Že ta paní přece byla rozhodčí, že to musím znát z výstav … no právě že to znám!! Nikdy nevíte, kdy se na vás vrhnou, začnou vám otvírat tlamu, kontrolovat zuby, prohmatávat hřbet, sahat na packy a vůbec se tihle jedinci chovají podivně. Našinec se musí mít na pozoru, bůh ví co je napadne příště!!!

22. únor 2010 12:22:22

Přišlo mi zvláštní, že nám od začátku zimy panička dává pamlsky do takový malinký budky, co je nahoře na velkým kameni, kam normálně nedosáhnu, jen když pořádně napadne sníh a udrží mě. Budka je tak malá, že se mi tam ani hlava nevejde a musím si ty dobroty vždycky pečlivě vyšťouchat packama. No ale nechť, páníčkové se občas chovají hodně zvláštně. Zbytek smečky neví co je dobrého a do budky nikdy nechodili. Tak byla jenom moje a já jí chodila od té doby co napadlo hodně sněhu pravidelně kontrolovat. Panička nasypala a já snědla, paráda. Ale včera se to nějak zvrtlo. Panička nasypala a šla domů. Já se chvíli nenápadně poflakovala kolem, no přece se tam hned nepohrnu jako trdlo. Ale hlad je hlad a tak jsem vyrazila. Hezky nahoru po sněhové hromadě, vybalancovat skok na kámen, chce to trochu námahy a vzhůru na mlsíky. Zrovna když jsem měla plnou tlamu slunečnicových semínek, ozval se z okna jekot paničky: „Jackie ty potvoro nenažraná, to je krmení pro ptáčky!!“ Panička prý nedávno pojala podezření. Zdálo se jí, že kolem krmítka je příliš mnoho psích stop a taky ptačí zobání mizí příliš rychle. Nechtěla, ale uvěřit, že jsem vtělení kamzíka a pro ptačí zob budu ochotná vyšplhat až nahoru. No trochu jsem se zastyděla, jak má jeden poznat, že je to ptačí zob a že je pro ptáčky? Nebylo to zas tak špatný a hlad je hlad, mají mě pořádně nakrmit. Panička budku sebrala a páníček jí odpoledně přitloukl vysoko do větví stromu před domem. Tak teď lehávám smutně pod stromem a pozoruju, jak v okolí tloustnou ptáci a mě kručí v bříšku. Půjdu se radši podívat, jestli už nebude nějaká svačinka!

17. únor 2010 08:31:11

To by jste nevěřili co se může stát. Panička se připravuje na zkoušky, prý se mnou..no.. a tak vždycky odněkud přitáhne mrtvého bažanta nebo kachnu a tu někde pořád zapomíná a já je pak musím najít, přinést, odevzdat a tak dokola dokud panička není spokojená a nepověsí bažanta za kůlnu, aby se na něj nedostala liška nebo já a nesnědli jsme je. Včera si to v klidu dřímám na sluníčku v kotci a najednou slyším šramot. Vyběhla jsem k plotu a vidím, jak dole u potoka sedí Vydrísek s mým bažantem! Stála jsem a se zájmem ho pozorovala, jak se láduje, jenom trochu jsem u toho kňučela a vrtěla ocáskem, třeba mi trochu nechá. To zaujalo paničku, šla se podívat, co tak upřeně pozoruju a taky ho viděla. Teda řeknu vám, že to vydří mládě nemělo zrovna vybrané chování, mlaskalo a chroupalo mýho bažanta, že to bylo slyšet do dálky. Panička si napřed myslela, že je to norek a pustila nás, abychom ho zahnali. Ale mi nic, protože jsme věděli, že je to náš Vydrísek. Narodil se loni někdy během června, července a je hrozně zvědavej. Naši páníčci si až v zimě ve sněhu všimli stop vydry kolem našich výběhů a divili se, že ho necháváme chodit kolem a neštěkáme. No proč by, když ho dobře známe. Tak jsme stáli 5 velkých psů na svahu a pozorovali dole na břehu potoka mládě vydry jak se cpe. Panička chtěla jít pro foťák, ale jak se pohnula Vydrísek se vylekal a zmizel pod ledem i se zbytkem bažanta. Ostatní se šli zase povalovat na sluníčko, jenom já jsem seběhla dolů se podívat, jestli mi tam Vydrísek nenechal aspoň kousíček.

15. únor 2010 09:25:31

Ahoj kamarádi, dlouho jsme nepsali. Ne snad proto, že by nebylo o čem, ale panička nějak nestíhá a mě k počítači nepustí. Prý je u něj nějaká důležitá myš a oni nechtějí, abych jí spapala. A tak ani nevíte, že v noci Brixík rozboural plot, aby se dostal ke mně a páníčci měli ve 2 hodiny v noci manévry. Protože já se hárala a panička by prý nepřežila, kdybych měla s Brixem mimina, prý to není ženich pro mě. Taky nevíte, že Jakubovi a Tereze se podařilo sníst další koláč, tentokrát celý, hned po upečení. Naštěstí jsem se přestala hárat a tak je zase nastolen psí zasedací pořádek, všichni jsme spolu venku, teda až na Terouše, ta je doma. Ale už nemůže pustit Jakuba dovnitř a tak si panička přece jen trochu oddechla. No za půlroku jí to čeká nanovo.

11. únor 2010 12:56:21

a zase sněží .....

4. únor 2010 06:34:27

Sněží a sněží a sněží.....

21. leden 2010 10:21:22

Tak si představte, že jsem přišla o dort. Náš páníček měl narozeniny a panička mu upekla dort. My jsme dostali každý takový malinký kousíček. No že se nestyděli nám dát něco tak malýho, ale znáte to. Páníčci se vždycky vymlouvají, že prý to není pro nás zdravé, že by nás bolela bříška atd atd. Panička nechala zbytek dortu na kuchyňské lince zasunutý co nejvíc vzadu a šla se mnou cvičit. Doma zůstala naše Terezka, ale ta dosáhne na kuchyňskou linku jenom kousek a dort byl mimo její dosah. Jenže prý tak voněl a lákal a tak otevřela dveře a pustila dovnitř Jakuba. Ten už dosáhne kamkoliv, protože je velikej. Dort stáhnul dolů a s Teroušem ho snědli a nám nenechali ani kousíček! Byla jsem z toho úplně zdrcená, já cvičím za kus suchýho chleba a ty dva se nacpali dortem. Jo a bříška je vůbec nebolely! Ach jo….

18. leden 2010 13:35:39

No tak to zjistili! A ani jsem nedostala vyhubováno! Panička se jenom zachmuřeně dívala na okousanou boudu a prohlásila, že je třeba mě víc zaměstnat. Protože nezaměstnaný pes je sice jak odjištěný granát, ale já jsem prý horší než Semtex. Tak hned druhý den jsme cvičili obrany, poslušnost a překážky. V pátek mi panička přivezla opravdového bažanta! To mě baví nejvíc. Nosila jsem ho a aportovala, hledala a hlavně jsem se s ním pokoušela zdrhnout, oškubat a rychle přesunout do bříška. Ale panička byla vždycky rychlejší než já. Prostě jsme pracovali celý víkend. Jen nevím kdo byl víc unavený, jestli panička nebo já. Dneska mám volno, no teda spíš panička si asi potřebuje oddechnout, ale zítra jdeme zase na to!!!!!

13. leden 2010 07:43:19

Ahoj kamarádi, panička teď vůbec neměla čas psát deníček, ale snad se teď polepší. Napadlo u nás spoustu sněhu a tak s páníčkem pořád jenom odhazovali, shrnovali a odklízeli sníh. Řeknu vám to jedním slovem PARÁDA, miluju, když vezmou do ruky hrabla a hází sníh. Nejlepší je když ho hází na mě a já skáču a koušu ho. Jakmile přestanou, začnu na ně štěkat, vrčet a poskakovat kolem, jenom aby honem zase začali a nikdy nemám dost. Panička tvrdí, že jsem v minulém životě určitě dohlížela na práci otroků na plantážích a byla jsem hodně úspěšná. Já tomu moc nerozumím, ale rozhodně máme nejlépe uklizené nejen okolí domu, ale i přilehlé rozsáhlé oblasti. Včera žádný sníh už nenapadl a mě to moc chybělo. Celá nešťastná jsem se poflakovala kolem domu, hlídala si hromady sněhu, aby se k nim nikdo ani nepřiblížil a najednou jsem ho uviděla! Hrablo stálo v klidu opřené vzadu za domem. Popadla jsem ho a přitáhla dopředu před dům. Strkala jsem do něj čumákem, ať už začne zase házet sníh, ale hrablo nic. Zkusila jsem na něj zavrčet, nic. Byla jsem zoufalá. Rozštěkala jsem se na něj a postrkovala ho tlapkama ze strany na stranu. Útočila jsem na něj ze všech stran, zkusila všechny psí finty jak ho přimět, aby se zvedlo a začalo hezky házet sníh. Najednou vyběhla z domu panička, měla jsem radost a hned jsem si jí začala stěžovat, že je hrablo nějaký rozbitý, ale nenechala mě ani domluvit. Popadla mě za kožich, říkala něco o bláznivých, šílených, raplovitých a trhlých psech. Hrablo mi sebrala a vzala si ho domů. Určitě si tam s ním házela snih a já nic. Šla jsem si postěžovat zbytku smečky, ale ty mě vůbec nechápou. Házení sněhu je nechává úplně klidným, jen Zituška se někdy pokusí kousnout do hrabla, ale odletující sníh jí vůbec nezajímá. Radši jsem zalezla smutná a nešťastná do boudy a ze žalu jsem okousala roh a vytrhla jednu palubku. Co pak mě asi řeknou až to zjistí ?!

30. prosinec 2009 08:51:38

Tak jsme zase všichni konečně zdraví. Vánoce proběhly tak, jak měli: se stromečkem, kaprem, dárečky, cukrovím a návštěvou. Dostali jsme spoustu dárků i od paničky neteře, ta ví, co se sluší a přivezla nám spoustu pamlsků, kostiček, tyčinek a mlsíků no samé dobroty. My se sice cpali k prasknutí, ale kupodivu nikomu nebylo špatně. Prostě všechno jak má být až z toho naše panička byla nervózní, že je všechno v pohodě. Říká tomu klid před bouří a tvrdí, že se něco určitě stane, protože u nás nebývá klid nikdy dlouho. Skončili svátky a my v noci z pondělka na úterý byli hrozně neklidní. Pořád jsme štěkali a volali na paničku, že se něco ošklivého děje, ale ta nám vůbec nerozuměla. Ráno, když jsme vyrazili na obvyklou procházku a panička nás vypustila na volno, letěli jsme se honem podívat, kde se to v noci stalo. Až když jsem paničce běžela naproti s celou páteří srnky konečně pochopila, proč jsme jí v noci volali. Je to tak, řádil u nás v noci pytlák! Našli jsme místo, kdy zastřelil a vyvrhnul dvě srnky. Sice se pokusil místo zamaskovat, tím, že na vnitřnosti a kosti naházel větve, ale na nás si nepřijde. Našemu nosu nic neunikne. Byl tak drzý, že jednu srnku zabil kousíček od našeho domu. Panička z toho byla celá rozčílená a já nakonec taky, protože mi tu krásnou páteř sebrali. Naštěstí jsem si pak ukradla ještě celou nohu a tu už jsem nikomu nehodlala odevzdat. Pyšně jsem si nesla svojí kořist, kterou mi ostatní záviděli, a nenechala jsem se chytit. Mazala jsem rychle domů, myslela jsem si, že si jí odnesu do boudy. Bohužel jsem se zasekla ve dvířkách, ta noha byla moc dlouhá a já nemohla projít. Když se mi to už už povedlo, objevili se páníčci a nohu mi sebrali. Ach jo, to je psí život.

22. prosinec 2009 07:46:47

Ahoj kamarádi, minule jsem vám psala, jak závidím Jakubovi a hned se ukázalo, že se závidět nemá. V neděli jsem lítala zase jako pošuk za sněhem, který páníčci odhazovali a o něco ostrého jsem si seřízla bříška na tlapce. To bylo krve! Panička mě hned odnesla domů. Měla teda co dělat a dost u toho funěla, protože mě je kus. Tlapku mi zasypala nějakým práškem a pak mi jí omotala metry obvazu. Páníček přinesl lepící obvaz a tlapku mi zalepili. Byla jsem z toho celá nešťastná, že jsem si ani nevzala kostičku na kousání. Zůstala jsem doma pod dohledem paničky, abych si ten obvaz nesundávala a to já moc chtěla. Jak se panička chvíli nedívala už jsem ho trhala dolů. Panička mě pořád okřikovala, až jsem to vzdala a radši usnula. Vzbudilo mě, když panička začala slepovat cukroví, to jsem úplně zapomněla na obvazy a pokusila se vyloudit co se dá. To je jasný, že mě litovali a tak jsem v tom loudění byla dost úspěšná. Tak teď jsme s Jakubem dva, oba kulháme, oba jsme byli včera u pana doktora, oba se válíme doma na koberci a panička nás obskakuje. Jóóó vánoce, panička říkala, že to u nás vypadá jak v polním lazaretu a dokonce zakázala páníčkovi uříznout stromek, že je to nebezpečný. Tak mi teď nejspíš budeme všichni ležet doma a nebudeme nic dělat, aby se nám nestalo ještě něco dalšího. No jo, ale kdo nám dá napapat?!?!?!?!?!

18. prosinec 2009 09:59:55

Vánoce sem, vánoce tam u nás byla pěkná mela a vlastně asi kvůli naší Ziťuli. Panička říkala, že řada soubojů, bitek a válek kvůli ženským už tu byla víckrát. Třeba ta nejznámější: kvůli Heleně začala válka mezi Trojou a Spartou, ale taky vedle ve vsi se kvůli Maruně poprali chlapi v hospodě. No prostě naše Zituška hárala a Brix s Jakubem byli z toho nějaký nervózní. Večer nás páníčci jako obvykle vzali na procházku a my jsme si to užívali až do té chvíle, kdy si Brix začal dělat nárok na Zitušku a Jakubovi se to nelíbilo. Zvrčel na něj, ale Brix se nepodřídil a byla z toho pořádná rvačka. My holky jsme hned pochopily vážnost situace a ač se za normálních okolností rveme všichni a rádi, vyklidili jsme pole. Jen naši páníčci jsou takový pomalu chápavý a do rvačky zasáhli. No nedopadli dobře. Páníček má prokousaný prsty a hřbet ruky, panička naraženou kostrč a asi jí sleze nehet z ukazováčku. Náš Jakub má z bitky prokouslou packu od Brixe, jen Brixovi se nestalo nic. Jakub vrčel, že se do toho páníčci neměli plést a nic by se nestalo. Že už měl Brixe na lopatkách, ale jak se tam páníčci přimontovali Brix dostal odvahu a kousnul ho do packy. My ostatní si to myslíme taky, ale znáte to s páníčkama je to někdy těžký! Jen Brixík machroval, že si to z Jakubem klidně rozdá znova. Panička říká, že je to tím, že s ním mlátí těžká puberta a že se dalo čekat, že to na Jakuba zkusí. Teď se ale Jakub musí dát do formy a tak si užívá na koberci v domě. Ofáčovaná panička mu podstrojuje a my ostatní mu to závidíme. Jen aby na nás zbylo nějaký cukroví!!!

15. prosinec 2009 12:11:07

Hurááá konečně napadlo spousta sněhu. Nejradši mám když panička s páníčkem vezmou hrabla a odhazují sníh. To lítám jako bzukouš a chytám sníh a skáču do závějí. Zbytek smečky nechápe, ale mě to strašně baví. Lítám sem a tam, až jsem celá obalená sněhem a nejraději bych aby házeli sníh až do večera. Páníčci jsou, ale hrozný, hází chvíli a hned chtějí končit. To mě vždycky dost rozčílí. Štěkám a poskakuju kolem, jenom aby ještě hrabali!!!! Hlavně aby sněžilo!!!

7. prosinec 2009 08:27:14

Jak nás panička strašila čertem a nakonec to dopadlo úplně jinak. Když hodně zlobíme, panička říká, že nás odnese čert do pekla. Nikdy jsme nevěděli, jak by takový čert mohl vypadat. Brix sice říkal, že tam, kde se narodil měli malého knírače Čerta . Ale moc se nám to nezdálo. Kam by se s námi asi tak malý knírač tahal a navíc by nás ani neunesl! Teď už aspoň víme, jak takový čert vypadá!!!! O víkendu k nám přijela na návštěvu paničky neteř Michalka. Máme jí moc rádi, protože si s námi hraje, chodí na procházky a vždycky nám něco moc dobrého přiveze. Tentokrát pěkně doběhla paničku. Přivezla si sebou totiž převlek čerta a v sobotu večer se nenápadně převlíkla a když šla naše panička ven, vybafla na ní. Jéje to jste měli slyšet paničku, ta se tak strašně lekla. Ječela až se třáslo sklo v oknech a páníček tvrdí, že spadly i šišky v lese ze stromů. Jakub jí chtěl hned jít na pomoc. Celý zježený vrčel a štěkal a my ostatní taky. Ta černá chlupatá příšera s červenýma rohama něco provedla naší paničce! Musíme jí jít na pomoc! Ale najednou čert promluvil hlasem Michalky, byli jsme z toho celý zmatený. Ztichli jsme, pozorovali toho čerta, co mluvil jako Michalka a vůbec jsme nevěděli, co máme dělat. Občas někdo trochu zavrtěl ocáskem, ale jen opatrně, co kdyby to byl opravdu čert a ne Michalka. Až když si čert sundal masku a byla to naše Michalka to bylo radosti. Takže těď už můžeme s klidem zlobit, protože jestli nás někam odnese Michalka tak to bude určitě super!

3. prosinec 2009 08:08:46

Tak jsou tu opravdu vánoce! Panička se včera rozhodla péct vánoční cukroví, ale jak jsem vám už psala, nepatří naše panička zrovna mezi ty nejšikovnější a tak jí včera nešlo vyklápět cukroví z formiček a museli jsme nastoupit my. Panička nám přinesla ven formičky s uvězněným cukrovím. Pronesla nám dlouhou řeč o tom, že formičky se nejí, nekoušou, nezahrabávají na horší časy, neschovávají v boudách, nemusíme se o ně poprat, protože je jich prý dost a na každýho se dostane. Prostě pouze to, co je uvnitř se má zbaštit. Pff to je přece jasný. Jednou, no možná ještě párkrát, jsem se trochu spletla a teď to mám pořád na talíři. To jsme vám dostali k svátku zvířat každý Lipánka a já ho zhltla i s tím kelímkem. Až pozdě jsem si všimla, že ostatní ho vylizují. No ale už se nedalo nic dělat, kelímek byl ve mně. Panička byla vyděšená, ale páníček říkal, že je to stejně povoskovanej papír a že mi nic nebude a měl pravdu. Od tý doby dostávám všechno pro jistotu do velký nerezový misky, prý abych se zase náhodou nespletla. Ale včera jsme to zvládli a šlo nám to skvěle. Leželi jsme na zahradě, každý dostal formičku a soustředěně vylízával obsah. Škoda, že má panička rozbitý foťák. To prý by byly fotky. Panička s námi byla spokojená, nikdo nesnědl ani neprokousl formičku, žádná se neztratila, všechny jsme odevzdali čisťounký, jak před prvním použitím. Navíc jsme byli u toho hodný, ani jednou jsme se nepoprali, jen občas někdo zavrčel, když se mu zdálo, že má ten druhý na jeho formičku zálusk. Ale bylo jich fakt dost a byla to dřina. Za odměnu nám upekla panička speciální psí vánoční cukroví a hned nám ho přinesla ochutnat. To byla ňamka. Už se hrozně těším na vánoce.

26. listopad 2009 09:49:26

Musím vám napsat co se přihodilo včera. Poflakovali jsme se jako obvykle po zahradě a najednou se objevilo cizí auto a jelo rovnou k nám. Spustili jsme hned alarm na nejvyšší obrátky. Auto zastavilo a z auta vyběhl Bak. Hned jsme přešli z alarmu na vítací jekot. Abych vám to vysvětlila, Bak byl u nás v létě na hotelu celý měsíc a byl to super kamarád. Panička od Baka se šla přivítat s naší paničkou a nesla košík plný dobrot pro nás a prý něco i pro paničku. My jsme všichni viseli na plotě a předháněli se, kdo Baka přivítá první. Panička ho pustila k nám a to teprve bylo vítání. Jakub teda dělal jako by nic a počkal až k němu Bak sám přijde a olízne mu čenich, ale já , Zita a Brix jsme hned lítali, skákali, štěkali a pošťuchovali se s Bakem, jak kdyby odjel včera a ne před 5ti měsíci. Měli jsme všichni hroznou radost. Obě paničky se na nás dívali a nevěřili. Mysleli jsme si, že u nás Bak zase zůstane, ale přijeli nám jenom poděkovat, vlastně mě přijeli poděkovat. Bak totiž trpěl nechutenství. To já teda naprosto nechápu! Když ho k nám jeho panička v létě dávala, říkala, že Bak vůbec nechce jíst a že ho doma krmí z ruky a musí ho do jídla nutit!! No tomu jsem fakt nerozuměla. Přede mnou se naopak musí všechno co je jen trochu k jídlu velmi pečlivě ukrýt, nejlépe do trezoru. Naše panička se nad tím zamyslela a protože měl být u nás Bak celý měsíc, slíbila že s tím zkusí něco udělat. Večer když byla doba krmení a my všichni netrpělivý kdy už dostaneme konečně pořádnou baštu, gáblík, no prostě večeři, přivedla panička Baka mezi nás. Každý jdeme do svého kotce, panička roznese misky no a než je roznese, tak už je zase může začít sbírat, protože jsou všechny prázdný. Bak na to koukal a první večer neříkal nic. Druhý večer snědl ze své misky pár granulek a za týden už byla i jeho miska prázdná. A to všechno je jen moje zásluha. Panička totiž můj kotec párkrát nějak špatně zavřela a když jsem pak Bakovi předvedla svůj apetit na jeho misce, začal si misku hlídat a za pár dní to radši všechno rychle snědl sám. A představte si, že mu to vydrželo a jeho panička si pochvalovala, jak teď doma hezky všechno sní a vůbec se neloudá! No to jsem holka šikovná! Panička říkala, že bych mohla dělat z fleku ošetřovatelku problémových pejsků.

24. listopad 2009 08:06:15

Kamarádi, to bylo něco! Celý víkend jsem měla kachnu pro sebe. Napřed jsem se jí musela naučit nosit. Není to jen tak. Ale já jsem chytrá holka a tak po pár pokusech, kdy jsem kachnu vláčela za krk, za hlavu, za packy, jsem pochopila, že jí musím pořádně chytit za tělo. Sice tam bylo pár pokusů, popadnout kachnu a zdrhnout, ale panička byla připravená a nakonec jsem usoudila, než se trhat s tím protivným peřím je lepší kachnu odevzdat a dostat kus pečenýho masa. Prostě to byla pohoda a klídek. Konečně jsem dělala něco, pro co jsem byla stvořená. Kdyby se vám panička snažila říct, že to bylo trochu jinak, že jsem lítala jako pošuk. Kňučela, pískala, kvílela, skákala a pokoušela se s kachnu zdrhnout, tak jí to snad ani nevěřte. V neděli na závěr dne páníček odnesl kachnu do lesa. Mysleli si, že je neslyším, jak se domlouvají, že jí tam někde pohodí do vysoké trávy a panička se mnou jako půjde na procházku a pak mi řekne, že mám hledat a já budu překvapená. Já a překvapená!!!! To tak, překvapený byli oni. Když se páníček vrátil, pustila mě panička z kotce a na to jsem čekala. Vyrazila jsem netrpělivě ven, no je fakt, že jsem trochu narazila do paničky. U vrátek jsem se zastavila a ohlídla, jestli jde, ale válela se na zemi a říkala něco o bláznivým čoklovi. No určitě chápete, že jsem na ní nemohla čekat, co kdyby nám tu kachnu někdo v lese vyfouknul. Dneska jeden nikdy neví. Tak jsem vyrazila sama, přebrodila jsem potok a rychle do lesa. Ani jednou jsem nezaváhala. Kachnu jsem našla, honem jsem jí popadla a rychle s ní domů. Když jsem se vracela, viděla jsem svoje páníčky, jak se chystají mě hledat. Panička byla v panice, že se jí určitě ztratím a páníček jí uklidňoval. Najednou mě zahlídli, jak běžím i s kachnou zpátky. To bylo radosti. Panička byla nadšená, najednou jsem byla Jackinka, zlatíčko šikovný, čumáček plyšovej. No nemám já bláznivý páníčky. Jenom když teď ležím v boudě a bez kachny, jenom s míčkem, přemýšlím, jestli mě oni nějak zase nepřevezli.

20. listopad 2009 09:31:49

Tak to, kamarádi, vypadá, že to panička s mýma loveckýma zkouškama myslí vážně. Před chvílí přivlíkla domů divokou kachnu a prý abych se připravila, že budeme trénovat. Což o to já jsem připravená hned, teď jde o to na co. Jestli budeme trénovat rychlost přesunutí kachny do mého bříška, tak si troufám říct, že budu hodně hodně rychlá. Zatím jsem jí směla jenom chvilku podržet v tlamě a to se mi teda líbilo. Rozšířili se mi zorničky v očích a musela jsem u toho vzrušením pískat, kňučet a třást se, tak moc se mi ta kachna líbila. Panička teda vypadala nějak rozpačitě, prý jestli toho nadšení není nějak moc. Pochválila mě, ale kachnu mi sebrala a zavřela do kotce. Už je to nejmíň půl hodiny a já tu vytrvale kňučím a volám paničku, no... hlavně tu kachnu zpátky. Už se strašně, ale strašně moc těším až jí budu zase držet, nebo papat?!? Hned v pondělí vám napíšu, jak to nakonec dopadlo. Ale už končím, zdá se mi, že slyším paničku konečně přicházet....

10. listopad 2009 07:19:51

Včera byla neděle a panička musela jet na cvičák. Protože páníček chodí jen o berlích, zůstal doma a s paničkou jsem jela jen já. Potřebuju prý socializaci jako sůl, to teda nevím, já hlavně potřebuju papání, gáblík, pořádnou baštu a co je socializace netuším. Po cvičáku jela panička nakupovat. Zastavila na parkovišti před obchoďákem a mě nechala v autě. Když se vracela s košíkem plným jídla, přitočilo se k ní na parkovišti divné individuum a chtělo po ní peníze. Vycítila jsem, že se něco děje a začala jsem v autě poštěkávat. Panička měla evidentně strach a ten člověk začal být neodbytný. Rozštěkala jsem se a v tom to paničce konečně došlo, pustila mě ven a já toho chlapa zahnala. Panečku to bylo něco. Cenila jsem na něj zuby a pouštěla hrůzu, že začal couvat. Panička honem naházela nákup do auta. Zavolala na mě, že jedeme a já, která nikdy neposlechne a do auta mě musí dostat násilím a pod hrozbou že nedostanu večeři, jsem skočila do auta jediným skokem. Na chlapa jsem ještě z auta pořádně zavrčela, aby viděl, že to myslím vážně. Panička taky nasedla a honem pryč. Za městem pak zastavila a já dostala obrovskou pochvalu, najednou jsem nebyla rapl a hysterka, ale zlatíčko, beruška a moóóóc šikovná holka. Dostala jsem pořádný kus sekané a páníček pak k večeři krupičkovou kaši. Ani moc neprotestoval, protože uznal, že jsem si tu sekanou zasloužila :-)

6. listopad 2009 11:18:35

Že je naše panička nešika, nemotora a nemehlo víme dávno, ale asi je to nakažlivé. Začíná být nešika i páníček. Vyvrknul si kotník, dostal ortézu a tak mu panička předala svoje berle a tím pádem nás dostala všechny na starost. Máme na hotelu docela dost psích kamarádů. Panička neví koho venčit dřív a protože nás potřebuje všechny unavit, utahat a vyčerpat vymyslela si aportovací kopec. To nás vezme na prudký kopec, hází nám aporty dolů a my lítáme, protože jsme podle paničky pošuci, nahoru a dolů až jsme úplně vyřízený. Pak nás spokojená panička odvede domů a my sebou plácneme na místečka, funíme a jsme rádi, že můžeme ležet a někdy vydržíme i hodinu nezlobit! Včera se na kopci ukázalo, jak jsem chytrá holka. Nosím si sebou na procházky míček. Když přijdeme na kopec, tak si míček položím a jdu lítat s ostatníma za klacíkama, co nám panička hází. Jenže klacík vždycky sebere Jakub, je šéf co se dá dělat, a my jenom pelášíme za ním sem a tam, štěkáme a pošťuchujeme se. Včera jsem přišla na to, že když si míček položím šikovně, sám se začne kutálet dolů a já si ho můžu sama chytat a pak si ho zase vynesu nahoru a pustím dolů. Jéjé to mě to bavilo. Vůbec jsem neběhala s ostatníma, ale krásně jsem si vyhrála sama. Občas se mi někdo pokusil míček sebrat, ale to já hned začnu cenit zuby a vrčet, tak se nikdo neodvážil. Už se těším, až zase půjdeme na aportovací kopec, hlavně si nesmím zapomenout vzít míček.

3. listopad 2009 09:26:19

O víkendu jsme měli zase nabito. Páníček s Jakubem skládali v sobotu stopařskou zkoušku a ze 100bodů měli 91. Tak mě hned panička Jakuba dávala za příklad, Zituška se taky připravuje, ta prý půjde na jaře. Terezka ta má zkoušek plno a jenom já a Brix jsme lenoši a to prý se musí napravit. Urazila jsem se a šla si lehnout do boudy. Tohle poslouchat nebudu, já juniorský šampion krásy!!! Teprve v neděli jsem si zvedla náladu. Jeli jsme jako vždycky na cvičák a když jsem byla po cvičení paničkou odložena do odkládacího kotce, objevil se před kotcema docela prťavý kluk s čokoládovou tatrankou. Vycítila jsem svojí šanci a upřela na něj svůj nešťastný hladový pohled. Kluk se hned chytil a přišel blíž a nabídl mi kousek tatranky. Opatrně jsem si vzala a ještě mu olízla prsty aby viděl jak jsem nešťastná. To už jsem věděla že vítězství je moje. Dal mi ještě kousek a pak další až jsem snědla celou tatranku. Kluk odběhl a za chvíli byl zpátky s druhou! Jenže já zahlídla paničku jak se blíží k nám, tak jsem honem na kluka zakňučela aby mi jí rychle podal, nebo nám to panička zatrhne. Taky že jo, panička už chtěla zasáhnout, ale kluk jak se otáčel za paničkou tatranku přiblížil k mřížím kotce já do ní plácla packou a šikovně jí celou protáhla dovnitř. Ani jsem se nezdržovala rozbalováním. Panička se jenom chytila za hlavu a šla klukovi koupit jinou taranku. Jó není nad to mít kamarády, kteří jednoho nenechají o hladu :))

27. říjen 2009 09:13:43

Tak je to za námi. V sobotu jsme byli na mezinárodní výstavě v Českých Budějovicích a já dostala svůj první titul mezi dospělými psy CAC a navíc jsem dostala res. CACIB. Panička z toho byla tak vedle, že mi málem zapomněla dát připravenou ňamku, až jsem z toho byla úplně rozčílená zase pro změnu já. Na výstavu jsme vyrazili ve složení páníček, panička, Jakub a samozřejmě já. Samotné vystavování mě teda moc nebaví. Běhání do kruhu ještě jakžtakž, ale pak když musíte stát jako socha, rozhodčí vám sahá do tlamky, kontroluje srst a vůbec vás prohlíží ze všech stran, tak to je otrava. Ale když vidím, jak si panička potřásá rukou s rozhodčím a soupeři, hned ožiju, protože vím, že pak přijde to na co se těším nejvíc a kvůli čemu se podle mě na výstavy jezdí. Jde se do stánků! A co tam mají? No přece baštu, gáblík, mlsíky a ochutnávky všeho možného a to já se teda ochutnat nestydím! Paničku odtáhnu ke každému stánku a ochutnám od všech granulek co tam mají. Páníček tvrdí, že funguju na principu vysavače. Vysaju cokoliv k jídlu. Jakub ten si nevezme nikdy nic , tak aby to výrobce neurazilo ochutnávám i za něj.

14. říjen 2009 08:35:40

A máme tu sníh!!!!! Včera odpoledne začal padat sníh. Byli jsme na procházce s paničkou a najednou se zatáhlo a z nebe se začal sypat sníh. My z toho měli hroznou radost. Poskakovali jsme po louce a chytali první vločky a bylo jich pořád víc a víc až jsme měli bílý kožíšky. Pak už byl sníh i na louce a my jsme lítali a skákali a váleli se v něm. Štěkali jsme na to bílé nadělení a vůbec projevovali nadšení, ale naše panička nic. Ona snad ani neměla radost. Stála na louce a mračila se celá zachumlaná v bundě na poletující vločky. S tím se musí něco udělat! Přiběhla jsem k ní a vyskočila jí olíznout nos, abych jí zvedla náladu, ale nějak se tam přimotali i ostatní a najednou naše panička ležela na zemi. To bylo nadšení, ani na chvilku jsme nezaváhali a pořádně jsme paničku olízali, oňufali, poťapkali a pomazlili, aby viděla, jak jí máme rádi. Hned se jí určitě zvedla nálada, už se nemračila na sníh a hezky si s námi hrála ….. no je divný, že u toho ječela, že jsme blbouni, trhlouši, paka, gauneři a raploušové, ale nám to nevadilo a pěkně jsme si to užili. Když jsme pak celý rozjásaný přivedli paničku domů, páníček nevěřil svým očím, byla z nás jednoznačně nejšpinavější.

12. říjen 2009 14:53:22

Zase víkend za námi a blíž a blíž je výstava v Budějovicích a tak má panička záchvaty cvičení prokládané záchvaty česání a čištění uší a to prosím mých!!! Ještě že jsme měli o víkendu na návštěvě paničky neteř. Ta si s námi hrála a chodila s námi ven hned brzo ráno, zatímco páníčci ještě chrněli. Jela s námi i na cvičák a asistovala páníčkovi při stopách pro Jakuba a Zitu. Taky jsme o víkendu česali švestky, teda páníčci česali a my čekali pod stromem, co upadne. No, hlavně já jsem čekala a vyplatilo se. Nacpala jsem se švestkami a když došli švestky, zhltla jsem i pár hrušek. Paničce se to moc nelíbilo a páníček se smál a říkal, že nemůžu mít absolutně žádnou chuť, protože ty hrušky jsou hrozný, prý tvrdý, kyselý a vůbec se nedají jíst. Pff, já zhltla 4 kusy, pak jsem to zapila vodou z potoka, večer to zajedla svou večeří - granulema a tvrdým rohlíkem a nic mi nebylo. Jo chce to holt trénink. Páníček je rozmlsanej od paničky. To já si otužuju bříško pravidelným pojídáním čehokoliv a tak mě pár švestek a hrušek rozhodně nerozhází.

7. říjen 2009 09:36:18

Jó, stopy, královská disciplína. Počkali jsme až přijede páníček z práce a vyrazili jsme. Cestou jsme se s Brixem tak prali, že Brix dostal košík a já musela jít na vodítku, ale stejně jsme se těšili. Čím víc jsme se těšili, tím míň se těšila panička. Říkala, že jsme trhlouši a že cítí v kostech nějaký malér. Už minulý týden si naši páníčci vyhlídli louku na stopy. Potřebujeme velikou převelikou, protože je nás moc. Uvázali nás na kraji a šli šlapat stopy. My měli zatím spoustu práce s kňučením, štěkáním a motáním se do vodítek. Štěkali jsme jako o život, hlavně abychom už šli. Na konci stopy je vždycky něco moc dobrého a na to já se těším nejvíc. Konečně páníčci přišli a mohlo se vyrazit. Já s Brixem chodím první, protože se to učíme a potřebujeme stopu čerstvou, ale to co jsem celou dobu cítila čerstvé určitě nebylo. Jen panička s páníčkem neměli ani tušení co se v trávě na kraji louky ukrývá. No řeknu vám královský poklad. Úplně jsem se třásla vzrušením. Panička se divila, že bych se tak moc těšila na stopu, ale ona nemá nos co já a tak pořád nic nevěděla. Nemohla jsem se uklidnit, stopu jsem sice šla, ale pořád jsem čuchala směrem ke kraji lesa, až jsem se málem prozradila a panička pojala podezření. Na konci stopy jsem byla náležitě pochválena a pomazlena, ale na to já dnes nečekala. Jen mi panička odepla stopovací vodítko vyrazila jsem za svým cílem. Na kraji louky ležel mrtvý bažant, tomu se prostě nedá odolat. Brix už taky dokončil stopu a utekl páníčkovi stejně jako já paničce. Popadla jsem bažanta do tlamy a byla jsem šťastná, že ho mám. Brix přiběhl a skákal nadšeně kolem mě. Slyšela jsem paničku jak mě volá a nevěděla jsem co mám dělat, něco mě nutilo utéct s ním pryč. Pak jsem zaslechla páníčka jak volá Brixe a ten poslechl a běžel zpátky. Panička mě mezitím lákala k sobě a slibovala hory doly, ale věřte jí. Vždycky když si něco pěkného najdu tak mi to sebere. Bažanta ale nedám. Rozběhla jsem se směrem ke zbytku smečky, asi jsem se chtěla vytahovat jak jsem šikovná. Ale to byla chyba, tam už stál páníček a nekompromisně nařídil abych mu přinesla aport. Představte si, že já poslechla!!! Nevím co mě to napadlo, ale já mu toho bažanta přinesla. Páníček mě hned chytil, přivázal a hlavně mi sebral bažanta. Dal mi sice kousek párku, no jo ale za celýho bažanta!! Pozdě mi došlo, že jsem byla zbytečně poslušná. Mezitím dofuněla panička k nám a radili se s páníčkem co s bažantem. No co by, sežrat !, štěkali jsme na ně všichni. Ale asi nám nerozuměli a bažant skončil pod hromádkou kamení, taková škoda. Mohli jsme mít všichni plný bříška a hlavně já. Ach jo, příště jim ho určitě nepřinesu.

6. říjen 2009 10:32:44

Dneska po obědě vyrážíme na stopy, huráááá. Viděli jsme paničku, jak připravuje stopovací postroje, vodítka a hlavně pamlsky!!! Samou radostí jsem se hned musela poprat s Brixem takže nás panička rozsadila, každého do jiného výběhu, abychom k sobě nemohli. Tak se teď těšíme o samotě, ale to je nuda. Taková pořádná rvačka, to je, páni, věc. My se s Brixem rvem pořád a rádi, ale paničce se to vůbec nelíbí. My se vždycky začneme trochu pošťuchovat, malinko okusovat, pak se to nějak zvrtne a už na sebe řveme a koušeme se víc a víc, až je z toho pořádná mela. Někdy se do toho vloží náš Jakub, jednoho z nás vezme za krk a přimáčkne s vrčením k zemi. My jsme pak s Brixem honem moc hodní, Jakubovi olížeme tlamu a leháme si před něj a děláme vzorňáky a vůbec se nepereme. Jenže někdy se Jakubovi nechce a tak mezi nás vletí rozčílená panička. Každému vrazí pořádný pohlavek , vyhubuje nám, někdy nás dokonce rozsadí, zrovna jako dneska. My si ale nemůžeme pomoct a příště se porveme zas. Teď už se moc těšíme na stopování a jak se nám to povede o tom napíšu zítra.

30. září 2009 14:33:45

Dnešní deníček by asi neměli číst kočičí kamarádi, protože by se mnou mohli přestat kamarádit! Tak si to kočičáci radši rozmyslete. Panička už začala chodit bez berlí, má na noze jenom ortézu a tak nás včera vzala všechny do lesa. Běhali jsme kolem naší paničky na lesní cestě, protože má tu velkou kovovou věc, která jí při každém kroku vrže a my jí musíme hlídat. Jak jí jeden chvíli nehlídá, hned se jí něco stane. Nosili jsme jí šišky a klacíčky, abychom jí udělali radost a najednou nás panička všechny přivolala a připla na vodítka. Představte si, že proti nám po cestě šel v klidu velký bílý kocour. Klidně si to kráčel prostředkem cesty a přemýšlel bůh ví o čem, ale nás evidentně neviděl. Stáli jsme tiše na napjatých vodítkách a čekali co se bude dít. Kocour došel až skoro k nám a najednou nás uviděl, strnul a celý se naježil i my jsme všichni ztuhli a dívali se na něj. Napětí ve vzduchu by se dalo krájet. Všichni jsme tiše stáli a pak najednou Brixík nevydržel a zakňučel a to byl ten povel. Všichni jsme začali štěkat a zmítat sebou na vodítkách, to kocour nevydržel a vyrazil na útěk. Panička neměla nejmenší šanci i nás udržet, vyrvali jsme jí vodítka z rukou a letěli s řevem za kocourem. Zahnali jsme ho na nejbližší strom a pokoušeli se vyskočit za ním. Pouštěli jsme na něj co největší hrůzu a vyhrožovali mu co to šlo. Panička nám to ale překazila jednoho po druhým nás pochytala a přivázala ke stromu. Mě chytla až jako poslední a tak jsme si to pořádně užila. Chvíli jsme ještě štěkali a pak se dívali na paničku co se jako bude dít dál. No a kocour najednou v klidu slezl dolů, sednul si a začal si čistit kožíšek. Mohli jsme se zbláznit, štěkali jsme na něj co to šlo, ale on dělal jako když tam nejsme. Panička šla k němu, aby ho přesvědčila, že má jít domů a on se rozvalil na záda a nechal se od naší paničky drbat. Úplně nás ta jeho suverenita dostala, přestali jsme štěkat a s úžasem jsme ho sledovali. Pak se ten jeden drzoun drzá sebral a pomalu odkráčel pryč. Byli jsme z toho tak paf, že když nás panička odepla, ani jsme za ním neběželi. No řekněte, to byl ale suverén!!

23. září 2009 07:09:15

Ahoj kamarádi, tak jsem zase zpátky a konečně jsem zase ve formě. Nějak jsme teď s paničkou měli špatný dny. Začala moje nešikovná panička, která upadla a vyhodila si koleno. Dostala ortézu a berle a tak s ní byla nuda, jenom se tak belhala kolem domu a nic. No a asi z tý nudy jsem snědla něco, co jsem jíst neměla a bylo mi moc moc špatně. Panička ze mě byla zoufalá, protože jsem pořád blinkala a nechtěla nic jíst, jenom jsem pila a smutně koukala a vůbec jsem byla strašně nešťastná a moc mě bolelo bříško. Panička mi vařila rýži s mrkví a kuřecím masem, dobrůtku, za kterou bych jindy položila život a já jí nechtěla!!!!! Naštěstí se mi už zase vrátila chuť do života. Ráno v 5h už zase třískám miskami o kotec, aby všichni slyšeli, že jsem vzhůru, je mi dobře a mám hlad. Přes den se pokouším sežrat co se dá a večer pro jistotu štěkám u stojánku na misky, aby nezapomněli, že mě mají dát pořádnou baštu, protože mi přes den vyhládlo. No prostě už zase myslím na gáblík kudy chodím a to je prý známka toho, že je mi dobře!!!!

11. září 2009 12:46:00

Už to vypadalo, že se budeme hezky celé září poflakovat po zahradě. Páníčci mají moc práce s ostatníma hafíkama, kteří jsou u nás na hotelu, ale panička mě zase přihlásila na výstavy a tak trénuju postoj,…což mě vůbec nebaví, běhání v kruhu ……to mě baví mnohem víc, ale z toho zase není nadšená panička. Já s ní cvičím moc ráda, vždycky dostanu pamlsky za odměnu a pro ně udělám cokoliv. Taky jak vidím paničku ve dveřích hned začnu ječet, štěkat, vrčet, skákat a kousat všechny okolo, jen aby mě panička nepřehlídla a vzala si mě! Panička se vždycky zlobí, že jsem rapl, blázen a bzuk, ale já si prostě nemůžu pomoct. Já se tak hrozně těším, až sáhne do kapsy a vyndá pamlsek, že si prostě musím pořádně zaštěkat, se všema se pořádně porvat a pak když mě panička konečně vypustí, musím za plotem všem oznámit, že jsem to já, kdo bude venku s paničkou cvičit. Včera se, ale panička chovala moc divně. Napřed vyšla ven z domu, ale neměla sebou ani vodítko ani vestu v které cvičí, tak jsem jí jenom štěkla na pozdrav, jsem slušně vychovaná holka. Panička zase zmizela a hned na to byla venku a měla vestu a vodítko, spustila jsem jekot jako blázen, skákala jsem a štěkala, panička se ale otočila a zmizela zase v domě a když se zase objevila byla bez vesty a vodítka! Stála jsem tiše u vrátek, pozorovala naší paničku a bála se, že se nám definitivně zbláznila! Panička to pak říkala páníčkovi, jaká jsem chytrá a poznám kdy se jde cvičit. Páníček ale říkal, že to není chytrost, ale raplovitost a že jsme bláznivý nejspíš obě, ale tak to má přece být „jakej pán takovej pes“, no né!!!!!

4. září 2009 10:50:00

Ve středu ráno byla nějaká krátká procházka a pak jsme pochopili proč. Jedeme na výlet! Prý, aby kluci přišli na jiný myšlenky, protože Zituška se hárá. Naložili nás všechny kromě Zitušky do auta a jeli jsme. Ani jsme se nestačili s Brixem poprat a už jsme byli na parkovišti ve Stožci a před námi 13km dlouhá trasa na Třístoličník. Cesta byla fajn, občas páníčci zastavili, abychom se mohli napít a vykoupat v potoce. Nejlepší to bylo u památníku stavitele Schwarzenberského plavebního kanálu Josefa Rosenauera, pod lavičkou byl pěkný kus svačiny a než se všichni rozkoukali už jsem ho měla v sobě. Paničce to bylo kupodivu nějak jedno, jindy vyvádí a snaží se mi všechno dobrý sebrat, ale teď se svalila na lavičku a páníček se jí smál a říkal, že teď teprve začne výstup. A začal, cesta vedla strmě nahoru mezi kapradím a balvany a tak jsme poskakovali nahoru a občas jsme se vraceli podívat se, jestli naše panička ještě žije, protože ta funěla za námi jak lokomotiva. Všichni jsme to zvládli a najednou jsme byli nahoře. Hned jsem se hrnula k odpadkovému koši, hm… ten voněl. Ale zatrhli mi to, že prý jsme se sem nepřišli nacpat, ale pokochat výhledem a tak jsme museli paničku vytáhnout na vyhlídkové místo, kde podle pověsti sedávali v dávné minulosti králové Bavor, Rakouska a Čech a radili se o průběhu státních hranic. Chvíli jsme se kochali, jak páníčci nařídili. Ještě fotku, aby nám to vůbec někdo věřil a honem odpočívat. Terezka brzy usnula, no vlastně my všichni, protože jsme tušili, že tu samou trasu půjdeme ještě zpátky! Pozdě odpoledne jsme dorazili zpátky do Stožce do hospody „U pstruha“ . Poskládali jsme se unavený pod stůl a odpočívali. Každý si nás všimnul a chválil, jak se umíme chovat. Kdo by nebyl hodný, když má v tlapkách 30km! Páníčci si objednali jídlo a pak přišla moje chvíle …. nešťastnýma, zoufalýma a vyhladovělýma očima jsem hypnotizovala servírky, nenápadně, aby si panička nevšimla, až to jedna nevydržela a najednou šla k nám. V ruce držela misku plnou jídla a ptala se paničky, jestli by mi nemohla dát, že tak strašně smutně a hladově koukám. Pro jistotu jsem se začala třást a zoufale kňučet, aby viděli, jak jsem na tom zle. Panička nevěřila svým očím. Ta hodná servírka, ale nečekala na odpověď a honem mi přisunula plnou misku guláše s knedlíkem. Jé je hned se mi ten výlet líbil nějak víc. Zhltla jsem to tak rychle, že si ostatní ani nevšimli, že něco baštím. Pěkně jsem tu misku olízala ze všech stran. Z kuchyně se přišli podívat jak mi chutná, ale to už bylo dávno po všem a já vzorně seděla před vycíděnou miskou , co kdyby mi dali ještě nášup! Panička s páníčkem pak cestou domů probírali, proč mi vlastně kupují superprémiový krmení, když sežeru na co přijdu. Páníček říkal, že vůbec nechápe, kam to všechno dávám a že je s podivem, že mi není ani trošku špatně….… no ať si povídají co chtějí, jen aby nezapomněli na mojí večeři!!!

1. září 2009 13:28:24

Tak jsem byla na Zemi živitelce v Českých Budějovicích. Panička prohlásila, že v rámci socializace pojedou ti největší gauneři do pořádného městského ruchu a po chvilce váhání padl los na mě a Jakuba. Prý nás tam humor přejde, ale jaksi zapoměla, že tyhle akce jsou sice spojeny s davem lidí, ale každý ten člověk pojídá různé laskominy a moje věčně hladové, prosebné a nešťastné oči dokážou vyloudit i z vegetariána kus buřta! Umím nasadit výraz psa, který jí celý život kůrky od tvrdého chleba a to ještě jenom v neděli. Panička tvrdí, že se mi najednou objeví i žebra pod kůží, ač je mám normálně skoro nenahmatelná. Nevím sice úplně přesně co si panička pod tou socializací představovala, ale jestli předpokládala, že se nacpu k prasknutí koláčema, chlebem, buřtama, zmrzlinou, cukrovou vatou, bramborákem a bůh ví čím ještě, tak to bylo ono. Prostě to byla paráda, spousta lidí a všichni něco dobrého. Jen se panička podívala kousek stranou, jen se s někým byť jen pozdravila, už jsem něco zhltla. Dokonce mi u jednoho stánku nabídli jahodový čaj s ginkgo bilobou a pak se divili, když jsem chtěla sníst i kelímek. No jo já myslela, že to patří k tomu a přece neurazím. Vůbec nechápu našeho Jakuba ten si nevzal vůbec nic a to přímo předním upadl jednomu pánovi celý bramborák na zem, no přece ho tam nenechám! Než panička stačila škubnout vodítkem, byl můj. Jeden chlapeček mi dával cukrovou vatu, dost se mi lepila na čumák, ale honem se to spolkla, protože kdyby to zahlídla panička hned by mi to zakázala. Panička prohlásila, že mám místo žaludku nádrž s kyselinou sírovou a místo mozku další žaludek a přemýšlela o náhubku, prý něco jako měl Hannibal Lecter.

27. srpen 2009 06:59:03

Odpoledne jsme konečně dorazili k paničky kamarádce. Páníčci měli trochu obavy jak nás přijme jejich 3letá howavartka Čita, ale naše Zituška je s každým hned kamarádka a jen jsme vyskákali z auta už si s Čitou hrála. Já jsem si jí ze začátku nedůvěřivě prohlížela, ale pak mě zaujal strom s broskvemi a bylo mi fuk co se kolem děje, to byla ňamka! Než se všichni rozkoukali nacpala jsem do sebe aspoň kilo broskví. Panička se vyděsila, že mi bude špatně, no jako kdyby mě někdy bylo! No možná tenkrát po těch houbách co jsem snědla, no trochu mi vlastně bylo špatně po tom co jsem zhltla kyblík rybízu a možná jak jsem snědla houbičky na nádobí, no ale jinak nic. Trochu jsme se rozkoukali, zkontrolovali kde budeme spát a šli se koupat do lomu. Všichni jsme si zaplavali i páníčci se s námi koupali a pak byl najednou večer a tma. Páníčci nám připravili baštu a pak se šlo spát a my všichni byli unavený a ospalý, že jsme rovnou zalehli. Panička říkala, že co se zdá první noc na novém místě to se splní, tak ať hezky spíme a jsme hodný, ale to nám ani říkat nemusela, protože jsme za ten den byli tak utahaný, že jsme spali jak dudci. Jen doufám, že se mi zdálo o hodně velké a hodně plné misce na krmení.

26. srpen 2009 09:29:27

Tak si představte, že jsme byli na dovolené! Všichni hezky pohromadě na 4 denním výletě u Plzně. Páníčci se rozhodli, že pořád pracují a že je třeba vysadit. Plzeň proto, že tam se panička narodila a chtěla nám ukázat svoje rodné město. Napřed byl problém s ubytováním, no kdo ubytuje 5 velkých psů?! Ale nakonec jedna paničky kamarádka nám nabídla střechu nad hlavou. A tak se jelo. Vyrazili jsme ráno a cesta utekla jako nic. První zastávka byla u paničky sestry a to bylo! Čekali nás a měli připravenou nakrájenou tlačenku, to jsme se k nim hrnuli. Pak jsme vyrazili na Hracholuskou přehradu. Tolik vody jsem ještě neviděla! Hned jsme se všichni vrhli do přehrady a řádili ve vodě. Já plavala nejdál až na břehu dostali strach, že chci přeplavat na druhou stranu a volali a lákali mě zpátky, ale kdepak já! Plavala jsem si sem a tam a bylo mi úplně jedno co dělají ostatní. Až když páníček navrhnul návštěvu stánku a koupi zmrzliny, namířila jsem ke břehu. Tam mě potupně odchytili, připnuli na vodítko a řekli, že už mi rostou žábry a další koupání až na další zastávce.

14. srpen 2009 10:34:40

Líbí se vám vážky? Já je včera objevila, jak si klidně poletují nad rybníkem a hrozně mě ty velký okřídlený vznášející se monstra zaujali. Nemůžu se od nich odtrhnout. Panička říkala, že buď jsem byla v minulým životě Budhista, protože ti prý věří, že se k nim příbuzní po smrti vracejí jako vážky. Nebo japonec, ti si jich hrozně váží, prý se Japonsko dříve jmenovalo Ostrov vážek. Dokonce v Africe a Mexiku je považují za delikatesu, ale nejspíš je to tak, že jsem prostě praštěná a panička rezignovala s tím, že budu mít aspoň pěkně vyvinutej hrudník. Dokážu totiž za vážkama plavat klidně celé dopoledne v rybníce za domem a nemůžou mě dostat ven. Jen když už fakt nemůžu, tak vylezu, na chvíli si oddychnu a jsem tam zas. Panička doufá, že mě to samo přejde a že mě nenarostou žábry, protože mě přihlásila na výstavu psů, lachtani ani čolci se prý nevystavujou. Zadumaně si prohlížela kalendář s tím, že podzim se blíží a vážky půjdou nejdéle v říjnu spát. No tak si pak vyhlídnu něco jiného :))

13. srpen 2009 08:30:28

Panička včera říkala, že když jsme po injekcích, tak musíme být v klidu a odpočívat, ale copak to jde!! Chvíli si s námi pohrála a pak nám rozdala kostičky na kousání s tím, že je odpočinkový den. Já jsem svojí kostičku hned zbaštila a šla jsem loudit u ostaních. S Brixem jsem se musela trochu poprat, ale nakonec byla moje. Ještě jsem stačila ukrást kousek Jakubovi, ale pak jsem se začala nudit. Všichni polehávali na sluníčku a panička něco vařila v kuchyni, jen občas vykoukla z okna. Nevím co mě to napadlo, ale šla jsem kousat plot a ono to šlo, šikovně jsem rozpletla pletivo, najednou tam byla díra jak hrom a já byla venku za plotem. Hned jsem začala na zbytek smečky za plotem štěkat a ječet. Jéje konečně pořádná zábava. Najednou přiběhla rozčílená panička popadla mě za kožich a moc se na mě zlobila! Všechny nás přendala do výběhu pro návštěvy, kde je bytelnější plot a řekla, že na tohle nemá nervy a že si jde dát čokoládu a já že rozhodně nic nedostanu. Večer pak s páníčkem opravovali pletivo a panička říkala, že by si představovala pro náš výběh silnou kamennou čtyřmetrovou zeď a před ní ještě mříže pod napětím a za ní hlubokej vodní příkop plnej krokodýlů, ale stejně by si nebyla jistá, že něco nevymyslím. Jó, mají mě zaměstnat, já jsem prostě česepík a musím pořád pracovat. Když mi nedají práci, najdu si jí sama, tak to prostě je!!!!

12. srpen 2009 13:29:55

auúúúú to byla včera něco. Najednou nás nastrkali bez přípravy do auta, my se skoro těšili, že jedem na výlet a místo toho ... veterina!!!! Já se teda napřed vůbec nebála, všechno mě hrozně zajímalo. Bylo tam tolik co k čuchání, ale když ty ostatní byli v panice, trochu jsem znervózněla. Hlavně Jakub s Terezkou, ti se tak báli, že je panička s páníčkem málem nedostali do ordinace! A pak to šlo ráz na ráz. Pan doktor nám našoupal injekce do kožíšků. Jakub sice vrčel a chtěl ho sežrat, ale páníček mu to nedovolil a pevně ho držel. Mě ty injekce štípaly a já si je chtěla vykousat, ale vůbec to nešlo. Panička mě pak hladila a utěšovala mě piškotkama. No ale řekněte to byl na nás podraz. Ani jsme nestačili něco vymyslet, jak to šlo rychle. Počkejte příště!!!

10. srpen 2009 10:07:55

Tak jsem byla včera prvně v cukrárně a moc se mi tam líbilo. Paničku s páníčkem v neděli popadla mlsná a vyrazili na výlet do města do cukrárny, ale bylo jim líto nás všechny nechat doma a tak nás vzali sebou. I když panička něco říkala o tom, že by ti největší gauneři měli zůstat doma a významně se přitom dívala na mě! Měli jsme sebou ještě labradorku Tracy, tu hlídáme od pátku na hotelu a ona s námi hned kamarádila a je poslušná a vychovaná, tak jsme jí vzali sebou. Budili jsme trochu rozruch, když jsme se objevili ve městě, ale chovali jsme se vzorně. Dostali jsme každý ochutnat šlehačku a zmrzlinu, to byla dobrota!!! Chtěla jsem ochutnat i džus, ale fuj, vůbec mi to nechutnalo, co to ta panička pije?!?! Pak se na nás přiběhl podívat Russel teriér a naše panička volala na jeho páníčky, jestli by si ho nemohli zavolat, že je nás přesila. On na nás začal štěkat, ale my jsme si ho nevšímali. Šel pořád blíž a blíž a štěkal a štěkal až jsem to nevydržela, zavrčela jsem na něj. Všichni jsme se zvedli a trochu na něj štěkli, jé jé ten utíkal zpátky, ale my jsme si zase v klidu polehali kolem našich páníčků. Lidi kolem se smáli a chválili nás jaká jsme hodná smečka. Panička to vůbec nechápala a říkala, že jsme asi moc nemocný, když jsem takhle hodný :-)))

5. srpen 2009 10:06:05

Včera panička najednou začala balit aporty, rukáv na kousání, bič, vodítka, míčky, misky na vodu až jsme z toho začali všichni být nervózní a u plotu jsme ňafali, poštěkávali a kousali se samou nervozitou co bude. Jen Terezka říkala, že je to jasný, že jedeme na ukázky, ale mi z Brixem nevěděli co to je a ze samého těšení jsme se trošku poprali. Panička řekla, že se z nás zblázní a vynadala Jakubovi proč nás nehlídá, ten se urazil a šel si lehnout do boudy a mi s Brixem radši rozkousali botu. Ale pak už přijel páníček, všichni jsme se naskládali do auta a vyrazili. Cestou nám panička domlouvala, aby jsme se chovali slušně, že jedeme na dětský tábor ukázat dětem co my psi všechno dovedem. Terezka, Zita i Jakub už to znali. Jezdí každou chvíli, ale já a Brix jsme jeli poprvé. A najednou jsme tam byli. Všude kolem nás se seběhli děti. Zita a Terka hned běželi k nim a loudili piškotky, ale my s Brixem jsme se trochu báli, bylo jich tolik! Dívali jsme se co náš Jakub, ale toho páníček držel opodál, k němu děti nemůžou a tak jsme nevěděli co máme dělat. Naštěstí si děti posedali kolem a panička začala povídat o psech, jak se k nim lidi mají chovat a o tom jak se cvičí a pak jsme jeden pod druhém ukázali co umíme nejlíp. Jakub ukázal jak zadrží pachatele, žádnej tam zrovna nebyl, tak zadržel páníčka. Zita zase předvedla ukázkovou poslušnost, Terezka ukázala tanec se psem a já jsem aportovala a nosila jsem všechno co jsem našla. To dělám moc ráda. Brixíček ukázal jak se cvičí štěně a děti nám tleskali. Nakonec panička řekla, že si nás všechny, kromě Jakuba můžou pohladit a dát nám piškotky. A tak si nás děti hladili a my jsme jim dávali pac a dostali jsme spoustu piškotků a už jsme se ani trochu nebáli. Bylo to krásný odpoledne, tolik zážitků nás úplně zmohlo. Byli jsme z toho tak unavený, že jsme celou cestu domů prospali a ani trošku jsme nezlobili!!!

3. srpen 2009 10:42:01

a je po víkendu. Byla to paráda. Páníčci nám na potoce postavili hráz a máme další místo na koupání. Protože mají páníčci malý psí hotel, tak k nám v pátek přibyli dva noví kamarádi labrador Bony a kolie Agi. Představ te si, že Bony vydrží pod vodou ještě víc než já. Tak teď jsme dvě potápky. Ziťule si hned oblíbila Agí a pořád si spolu hrajou. Panička říká, že nejhorší je vždycky nás seznámit dohromady, ale proč to říká ona, když nejvíc práce má náš šéf Jakub to teda nevím. Tentokrát to šlo hladce, protože Bony i Agí hned uznali Jakuba jako šéfa. Teď jsme už pořádná smečka a když všichni vyběhnem na louku a začnem si hrát, tak nejvíc starostí má Jakub, aby nás všechny udržel pod kontrolou. Však ho taky páníčci chválí jakej je šikovnej a páníček mu vždycky podstrčí něco dobrého na zub. Když jsem byla ještě štěně, vždycky se se mnou o to podělil. Protože je napůl vlk a ví co se sluší a patří.

30. červenec 2009 09:33:21

V lese je plno borůvek a panička je mlsná, tak vzala po obědě bandasku, vodítka a že půjdeme všichni na borůvky, prý páníčkovi na koláč. Brixíček jak slyšel, že je to pro páníčka, hned chtěl být první. Panička našla moc hezký místo v údolí ze tří stran sevřený skálama s potokem, kde se dalo koupat a kde nás mohla pustit. Jen Jakub zůstal na dlouhém vodítku u stromu, protože mi ho posloucháme a držíme se u něj. Jinak prý by jsme určitě někam zdrhli, někoho vyděsili k smrti, případně vyvedli nějakou jinou lumpárnu a ona, že potřebuje klid na trhání borůvek. Brix se hned vnucoval, že když je to pro páníčka, že on taky bude trhat. Jen nevěděl jak na to. Ještě, že máme Jakuba, ten nás všechno naučí. Za chvíli jsme baštili borůvky všichni. Žádná bandaska pěkně rovnou do bříška, borůvka za borůvkou, až jsme měli všichni modrý zoubky a jazyky. To jsme se nacpali, panička jen koukala jaký jsme hodný a pěkně trháme. Však se taky páníček večer divil, že máme všichni tmavě modrý bobky :-)

29. červenec 2009 12:15:33

Včera po obědě panička přišla na zahradu mezi nás a řekla:" Dost bylo poflakování jde se cvičit bando! Kdo půjde první?" Hned jsme všichni začali štěkat, hafat, kňučet, ňafat, skákat, kousat se, protože to slovo cvičit známe a víme, že budou ňamky, míčky, pochvaly a vůbec bude legrace. Už to vypadalo, že vyhraje Terezka, tak jsem honem pořádně kousla Brixe a Ziťuli a začala mela, Terezka kousla Ziťuli, protože jí vždycky kouše, Jakub chtěl kousnout mě, ale připletl se tam Brix, prostě parádní rvačka. Panička mě vytáhla z chumlu a řekla, že když mám tolik energie půjdu první, ale o to mě přece šlo!! Bylo to parádní odpoledne, byla jsem moc poslušná a dostala spoustu pamlsků, pohrála jsem si s míčkem i aporty do vody byly. Všichni jsme se prostřídali, jen Brix ne. Ten cvičí jenom s páníčkem a nikoho jiného nechce. Nakonec jsme dostali všichni najednou volno a tak jsme lítali a skákali až jsme funěli jak lokomotivy a to je nejvyšší čas sebou plácnout do stínu a odpočívat. Všichni jsme dostali kostičku na kousání i Brix. Sice necvičil, ale panička říkala, že snad takhle bude aspoň chvíli ticho a klid......

28. červenec 2009 07:48:52

Jak se málem stal malér!
Včera bylo dusno a horko a my jsme se všichni poflakovali venku. Hrabali jsme jámy, kousali klacíčky, kradli si vzájemně míčky, občas jsme se jako poprali o něco moc zajímavého, občas vlezli do rybníka, nebo jsme v potoce lovili rybky, ale většinu času jsme se váleli na sluníčku a pospávali. Panička říkala, že je to klid před bouří, protože nás všechny moc dobře zná! Na zahradě je to fajn, ale procházka je procházka a tak se šlo. Panička uchlácholena tím, jak jsme hodný nás vzala všechny najednou a to my máme moc rádi! Lítali jsme po louce já, Terezka, Zituška, Brix a náš šéf Jakub. Toho vždycky honíme jako zajíce. On je hrozně rychlej a různě před náma kličkuje a přeskakuje nás, pak se jako nechá chytit a krásně se koušeme, štípeme a vrčíme na sebe. Prý to není pohled pro slabší povahy. Když jsme se dost vydováděli, všechno očuchali, prozkoumali a náležitě označkovali. Svolala nás panička dohromady a šlo se domů. Najednou se objevil cyklista a hrnul si to rovnou k nám. Panička nás rychle pochytala a připla na vodítka. Jenom Terezka nemusí, ta je z nás prý nejposlušnější. Všichni jsme seděli a dívali se jak se k nám blíží. Mě se vůbec nelíbil, začala jsem vrčet a pak štěkat, až se ke mě všichni přidali. Cyklista dostal strach a to nás povzbudilo, něco na paničku volal, ale ta mu nerozuměla, protože my štěkali a zlobili se čím dál víc. Už už to vypadalo, že nás neudrží a my ho pořádně proženem. Přece jenom jsme byli v převaze, panička jenom 2 nohy a my dohromady 16 silnejch tlapek a rozzuřenejch 140kilo. No a představte si, že jsem to odnesla zase já, prý jsem je k tomu navedla!! Bláznivej rapl, trhlej čokl, grázl a lump, takhle mě nazvala moje vlastní panička. Ale mohla to být paráda, ještě večer jsme si povídali o tom, jak jsme toho cyklistu pěkně vyděsili.

27. červenec 2009 07:27:18

A už to máme za sebou! Včera brzy ráno jsme se všichni naskládali do auta a vyrazili na zkoušky, moje zkoušky. Panička byla nervózní a já rozčílená, protože mi ráno nedali baštu. Prý abych v autě neblinkala! Pff, já a blinkat! Já měla takový hlad, že jsem alespoň snědla balíček papírových kapesníků a panička povídala, že to teda pěkně začíná. Hned jak jsem přijeli na místo, šli jsme si trénovat aport z vody a mě se nechtělo do vody. Panička chtěla jet zase zpátky domů, ale páníček jí přesvědčil, aby to se mnou nevzdávala. A najednou byl nástup. Bylo nás tam 19 a většinou zlatý a labradorský retrívři. Stáli jsme v řadě a kontrolovali nám tetování. Radši jsem na toho chlapa pořádně zavrčela, aby viděl, že se nebojím. Ale paničce se to moc nelíbilo, zbledla a zasyčela na mě, že jestli toho okamžitě nenechám nedostanu ani večeři. Vylosovali jsme si čísla a šlo se do terénu. Mě to zlobení nějak samo přešlo a pracovala jsem jako drak. Taky se to rozhodčímu líbilo, sázel mi samé nejlepší známky a panička se postupně uklidňovala. Najednou jsem byla sluníčko, zlatíčko, ovečka kudrnatá, holčička šikovná, plyšáček, medvídek, prdelka, pusinka a nevím co ještě. Tak mám za sebou svojí první a úspěšnou zkoušku, jen panička povídala páníčkovi, že to byly jedny velký nervy. Tak to nevím, byla to brnkačka! Jsem přece chesepeak a ty mají práci v krvi!!!!!

24. červenec 2009 11:59:50

Tak včera panička vyhlásila odpočinkový den. Bylo horko k padnutí a my se šli jen tak koupat k potoku. Ale protože já neumím být "jen tak" házela mi panička do vody klacíky a já jí je hezky nosila, aby viděla, že to umím!! Jen mě pochválila hned jsem vyčuchala na druhém břehu úplně utopenou slepici a prostě jsem jí musela popadnout. To jste měli slyšet paničku, napřed mě lákala k sobě, pak volala fuuuj!! pak se zlobila, ale já si pořád držela slepici a nechtěla jsem jí pustit. No řekněte, jak často se vám to povede!! Pak se paničce přece jen nějak podařilo na mě vyzrát, chytit mě a slepici mi odebrat, ale zadarmo to nebylo :-) Večer pak páníčkovi říkala, že u mého plemene psali, že si ho nemají pořizovat lidi, cituji: "kteří mají málo zkušeností s výchovou a výcvikem psům a že majitel musí být pevný v kramflecích vzhledem k jeho přece jen poněkud svéhlavé povaze" Prý tam měli napsat rovnou, že majitel má mít nervy jako tlustá ocelová lana, vychovat a vycvičit několik desítek psů různých ras a místo "poněkud svéhlavá" měli napsat paličatá a tvrdohlavá jako mezek. Ale já stejně vím, že by mě nevyměnila za nic na světě!

23. červenec 2009 11:56:29

Můj milý deníčku aneb jak mě nazvali BZUKOUŠEM !!!! Mě hodnou a pracovitou holčičku nazvali bzukoušem, ale hezky popořádku. Panička začíná být v panice, že si uříznem na zkouškách ostudu, tak se pilně připravujeme..... no spíš já jí připravuju na nejhorší :-)) Takže byl nácvik aportu z vody. Já vodu a aportování miluju, nevidím v tom žádnej problém, ale panička je zbytečnej perfekcionalista. Přišli jsme k rybníku, máme ho hned za domem, což je paráda a už to jelo. Panička hodila dummíka do vody, mě nechala sedět na břehu. Udělala jsem jí radost a hezky jsem seděla, jenom trošíčku jsem kňučela, no možná jsem i pištěla a kníkala, ale pak přišel povel aport a já se rozběhla skočila šipku, spíš placáka, do vody, popadla aport a zpátky na břeh. Jenže když jsem předníma tlapkama byla na břehu došlo mi, že budu muset aport odevzdat a kdo ví jestli mě ještě pustí do vody, no zkrátka jsem se otočila skočila tam znova a hezky jsem si zaplavala. Když jsem pak vylezla konečně z vody panička mě nazvala bzukoušem a řekla, že má ze mě těžkou depresi. Tak nevím.............

22. červenec 2009 08:14:17

Včera jsme si s paničkou moc pěkně hráli, jen nechápu proč panička občas mezi zuby pronášela slova něco jako ty mrcho jedna kulatá, potvoro kudrnatá a čokoládová příšero, protože já byla nadšená. Šli jsme jako na procházku do lesa, ale já věděla, že mi tam panička schovala dummíka co vypadá jako opravdovej zajíc a strašně jsem se těšila až ho budu hledat. Tak jsem celou cestu kňučela a zmítala se na vodítku, aby bylo vidět, že mám chuť do práce. No jsem přece chesepeak!!! Panička nechápala, jak to můžu vědět, když mi ho tam nenápadně schovala už před hodinou, ale mě nic neunikne. Takže když mě vypustila s povelem revír hledej, začala jsem ječet a lítat po lese až šišky padaly a za chvíli byl dumík můj. Nadšeně jsem ho nesla paničce, ale jenom ukázat, přece jí ho nedám, když jsem si ho tak pracně našla!!!!!

21. červenec 2009 08:32:31

Ještě nikdy jsme si deniček nepsala, ale všechno je jednou poprvé tak směle do toho!
V sobotu jsem byla na Národní výstavě v Mladé Boleslavi a dostala svého třetího CAJCe, tak jsem splnila podmínky pro českého juniorského šampiona krásy a panička se se mnou všude vytahovala :-) mě to bylo celkem fuk, hlavně že mi dají pořádně nabaštit a hrajou si se mnou. Prý se tomu říká cvičení a prý jedu skládat nějaké zkoušky. Tak nevím jak to dopadne. Já jsem ještě pořád bláznivé štěně a jsem moc zvědavá jak mě přesvědčí, abych byla aspoň chvíli poslušná!!