• Profil mazlíčka

27. březen 2010 15:23:47

Dne 20.3.2010 jsme se byli podívat na cvičišti.Byla tam i sestřenka Týna s Denou.Maxík se skvěle vyřádil a udělal mi náramnou radost.I překážky,které bych nečekala,že udělá udělal na jedničku.Nyní přemýšlíme jestli se tam také zapsat či ne.Maxíkovi i mě se tam líbilo.Bylo tam spousta pejsků,psů i hafanů a Maxík byl mezi nimi štastný.

1. leden 2010 10:14:19

Lovka u veterináře
Pan Prošek šel jendou večer do místního hostince na jedno,jak hlásil doma,ale ve skutečnosti jich bylo asi pět.Jeho Lovka nesnesla skutečnost,že ji pán nechal doma a chtěla se vydat za ním.Lovka vyla,skákala,štěkala a snažila se podhrabat plot.Nakonec se jí podařilo pletivo ohnout a proklouznout ven.Hned se vydala směrem k místnmu hostinci.V půli cesty potkala ,,bula,, byl to asi dvaceti letý kluk,který choval dva americké pitbulteriéry.Hned jak Lovku viděli pustili se do ní,kdyby byl jeden byla by a něj Lovka stačila,ale dvou se ubránit nemohla.A nebyl nikdo,kdo by jí pomohl a zastal se jí.Bul byl značně opilí a psům se ještě smál.Lovka se statečně bránila,ovšem marně.Najednou se ozvala rána a jeden z pitbulů padl k zemi.Druhý utekl.Lovka zůstala bezvládně ležet na mokré zemi.Lovka znala hlas osoby,ale neviděla ji,protože měla před očima mžitky.Když byla osoba až u Lovčina těla poznala o koho se jedná.Byl to pan hajný,pan Mrázek.Dobrý přítel pana Proška.Vzal bezvládné Lovčino tělo a pospíchal domů pro auto.Doma položil Lovku na zadní sedadlo jeho zbrusu nové Škody 120 a vydal se do města na kliniku.Na klinice vzali Lovku rovnou na sál.Když Lovku ošetřili podali ji panu Mrázkovi se slovy,že nemá moc velkou šanci na uzdravení,že to nejspíš nepřežije.Panu Mrázkovi při tom tekly slzy,zatím co si pan Prošek v klidu popíjel a bavil se hrou žolíků.Nic netušil,vlastně ani nemohl,před tím než odešel dal Lovce na kotec i zámek.Měla minimální šanci na útěk.Ošetřená Lovka,celá obvázaná ještě v narkoze nesla do auta.Pan Mrázek,stále v očích slzy,už přijížděl k hostinci,kde se bavil pan Prošek.Vešel dovnitř a hned si to zamířik ke stolu,kde seděl pan Prošek,Véno,pojd se mnou,dělěj pojd.Řekl panu Proškovi.Kam?Co potřebuješ? Odsekl pan Mrázek.Mám v autě Lovku,je na tom špatně,ani to nedopověděl a pan Prošek se řítil k autu.Panu Proškovi vytryskly slzy,když viděl bezvládné Lovčino tělo s pootevřenou mordou a jazykem venku.Co se jí stalo? Ptal se pan Prošek.Ty pitbulové,to oni ji napadly,ale slibuju,že zejtra zajdu na úřad aby mu toho psa vzali,a bude pokoj.Víš,už má jen jednoho,toho černýho sem zastřelil,jinak by Lovka nebyla.Uklidnoval ho pan Mrázek.Pojd,pojedeme s ní domů,řekl pan Mrázek.Pan Prošek nasedl do auta a jeli domů.Doma Lovku vyložili do verandy,na gauč.Lovka stále nejevila sebemenší známky života.Pan Prošek si k Lovce klekl a položil si proti ní hlavu,a modlil se aby se uzdravila.Nakonec v téhle poloze usnul.V noci ho zbudilo jemné zamlaskání.Lovko,ty ses uzdravila,radoval se pan Prošek.Měla žízen,proto mlaskala.Pan Prošek došel do kuchyně pro misku s vodou.Lovka se napila a snažila se vstát,pan Prošek ji uklidnoval aby ležela,aby se nenamáhala a vyčkala do rána.Přijede vetrinář,uleví se ti,uklidnoval ji.Ráno přijel veterinář,který Lovku prohlídl a dovolil jí pohyb.Je to zázrak,že se stoho dostala,byla na tom opravdu špatně.Je to silná holka,má tuhý kořínek.Vychvaloval ji pan Prošek.Ten blb už psa nemá,dnes ráno jsem byl utratit toho druhého.Už se nemusíte bát.Říkal veterinář.Panu Proškovi to bylo trochu líto,protože pes za pána nemůže,ale je to tak lepší,dal na veterinářova slova.Rozloučili se a k brance je doprovodila i Lovka.Lovka už byla skoro zdravá,když se konal Memoriál sv.Huberta.Samozřejmě Lovka vyhrála.Patřila mezi tři nejlepší,byla na druhém místě.Na prvním se umístil pes pana Mrázka,ohařka Debbie.Je to rekord,je to první rok co se na žebříčku umístil jiný pes než pes pana Javorného z vedlejší vsi.To byl krásný,urostlý pes Výmarského ohaře.Jsem na ni hrdý,pochvaloval si pan Prošek.

1. leden 2010 10:13:40

Les z pohledu myslivce
Les je místo plné života,abyčejný člověk lesem projde a nic,nic nevidí…za to myslivec,lesník nebo i člověk,který má k lesu určitý vztah vidí na každém kroku život.Stačí se porozhlédnout.Na rohu lesíka vykukuje srna,nad hlavou nám píská sojka dole pod strání se passe zaječice s mladými.Je to místo plné kouzel,kde si každý bez ohledu na věk,pohlaví,vzhled najde to své…a to porozumnění,klid,uklidnění i lásku.Někdo tam chodí odpočívat,někdo pokochat,někdo na houby či borůvky a někdo čistě pro radost svou i svého oddaného čtyřnohého kamaráda.I psy mají les radi,milují ho.Najdou v něm to samé co my lidé.I myslivci když jdou do lesaberou s sebou psy,jejich oddané přátele a pomocníky,ne proto,že by je potřebovali,ale proto,že ví,že i psy les milují.A nemusí to být ohaři,barvářa zkrátka lovečtí psy,ale i malí prostý jorkšírek bude mít za takový výlet radost.Sledujte jeho malinká očička,jak krásně se rozzáří,když uvidí les.

1. leden 2010 10:13:19

Ledová výprava
Pan Prošek vzal odpoledne Lovku a Broka ven,do polí.Byla zima,foukal studený vítr a schylovalo se k pořádné sněhové vánici.Paní Prošková to manželovi rozmlouvala,ovšem pan Prošek měl svou hlavu.Kolem třetí odpolední vyrážel se slovy:Obejdu to od Vény až do Barskejch.Byl okruh asi sedmi kilometrů.Pan Prošek tudy chodíval velmi rád,protože sy mohli jít celou cestu na volno a pan Prošek mohl pozorovat široké okolí.Viděl na kilometry daleko.I psy tuto trasu milovali.Pan Prošek věděl,že ho bouře nejspíš nemine.Ovšem nečekal,že tak brzy.Byl teprve ve čtvrtině cesty,když v tom se zatáhlo ještě více než bylo a začalo chumelit tak hustě,že nebylo vidět dále než tři metry před sebe.K tomu začal foukat silný vítr.Pan Prošek akorát míjel krmelec,zavolal psy a vlezli si do krmelce.Přeci jen uznal,že v tomhle nečase se nikam jít nedá.Pan Prošek každou chvíli koukal ven jestli ještě chumelí,ovšem chumelilo neustále.Nakonec pan Prošek jak tam seděli namáčklí na sebe zadřímal.Zbudilo ho až drápání na dveře,to Brok chtěl ven.Ježiš,kolik je hodin?ptal se pan Prošek i když věděl,že psy mu neodpoví.Podíval se na hodinky,bylo půl osmé večer.Pojdte,jdeme domů,řekl psům.Opřel se o dveře,že je otevře,ošem dveře otevřít nešly.Napadlo tolik sněhu,že dveře nešly otevřít.Pan Prošek se o dveře opřel celou vahou,najednou dveře povolily div,že se pan Prošek nesvalil do sněhu.Udělal krok a sněhu měl do půli stehen.Domů to měl půl druhého kilometru.Pan Prošek musel dělat velké kroky,protože sněhu bylo tolik,že ani nohy zvednout nemohl.Ani psy nemohly pořádně jít,ale spíše poskakovaly.Pan Prošek musel často odpočívat,protože neiděl dál než tři metry od sebe a ještě k tomu nebyl už jen přeci nejmladší.Pořád chumelilo,že vidět nebylo.Každých pět kroků odpočíval.Cesta mu trvala něco kolem tří hodin,protože domů dorazil ve třičtvrtě na jedenáct.Už paní měla strach,že se něco stalo.Pan Prošek ji vše vysvětlil a paní mu uvařila horký čaj.Pan Poršek si zatím lehl a zabalil s od deky aby se z toho vyspal,aby nenastydl.Paní Prošková si šla také lehnout.Ráno když se pan Prošek zbudil šel se podívat kolik,že to je vůbec sněhu.To,co viděl mu dalo pořádně zabrat,bylo něco přes metr sněhu,to tu nepamatoval nikdo posledních padesát let.Myslivecká schůze se nekonala,děti nešly do skol,radio nevysílalo.Tak si zapl televizi a chytil akorát zprávy.Hlásili,že sněhu má pomalu ubývat.Také,že ano.Do odpoledne ubylo 5 cm.Večer už se hladina ustálila na osmdesáti a postupně se prohrnuli silnice,otevřeli obchody atd…V tu chvíli měl pan Prošek i ostatní myslivci po čekané.Nikam by se nedostali..Tak alespon,že takhle to zůstalo.

1. leden 2010 10:12:56

Lovčina výprava
Ohařka Lovka byla ještě mladá,krásná fena viszly.Byla krásná,dobře stavěná,jednička na výstavách,a však jedna chybička se vloudila,neuměla poslouchat…Podhrabávala nebo přeskakovala ploty,doma vše kousala i to vedlo k tomu,že byla uvázaná na dvorku u boudy.Leckdo řekl,že je týraná,avšak nebyla.Každý den měla dostatek zdravého pohybu.Jezdila s myslivcovou dcerou do vedlejší vsi.Protože bydleli na hájence uprostřed hlubokých hvozdů,a dcera jezdila do vedlejší vsi na kole tak si ji brala s sebou.Jako každý den jedno středeční odpoledne vzala myslivcova dcera kolo,psa a vyrazila.Cestou zastavila u svahu,kde pramenil potok Svižák a rostly tam jahůdky.Asi po deseti minutách se vydaly znovu na cestu,do vedlejší vsi trvala cesta něco kolem hodiny.Když dorazily do vsi,měly čekat na fotbalovém hřišti na kamarádku Věru a kamaráda Vaška,ovšem Vašek dnes nikam nemohl,protože musel pomáhat dědovi s orbou.Čekaly na hřišti na Věru,ovšem Věra nepřicházela.Jana vyndala mobil,že ji zavolá,ovšem na mobilu se ukázal nápis-Baterie vybitá,prosím nabijte ji…Hm tak je to v čudu.povídá Jana.Vzala kolo,Lovku a vyrazila směrem k Věře domů.Na křižovatce mezi ulicemi kde bydlela Věra a Novohradskou na ni známí hlas zavolal.Jéé ahoj babi,odpověděla Jana.Obě se zapovídaly až Jana zapomněla na čas a domů vyrazila něco kolem sedmé večerní.Byla kousek za vsí,když odbíjela devatenáctá hodina.V lese už byla skoro tma a Jana neměla dobrý pocit,ale co mohla dělat.Za Janou se objevil velký kamion s nadměrným nákladem,Jana zychlila,aby mu hnula na nejbližší odbočku.Ovšem nestíhala.Kamion ji ve vysoké rychlosti míjí.Lovka se lekla a uskočila do příkopu,ovšem stáhla s sebou i Janu.Jana se po chvilce probrala s bolestí ruky.Kde je Lovka?to byly její první myšlenky po pádu.Lovkoo..Lovkoo…ach jo zasténala Jana.táta mě zabije a se strachem jak o Lovku tak o sebe a o tatínka,který Lovku miloval se vracela domů.Mezi vrátky na ni čekal táta.Kde máš psa? Zabručel pod vousy.Nůů tatí,víš,ona,no míjel nás velkej kamion a ona se lekla,víš a utekla,já sem zpadla z kola…omlouvala se Jana.Tati mě to mrzí,pojďme ji hledat..přemlouvala tatínka.Ne,já nikam nejdu,tobě utekla ty ji najdeš,naučíš se za sebe nést následky…Tak já se obléknu a půjdu.odpověděla Jana.Vzala baterku a píštalku na kterou Lovka slyší a šla.Byla mezi vrátky a táta na ni z pavlače zavolal…Jano,vrat se,pojd sem…Jana se zamyslela a šla.Jdi dozadu do kůlny povídá táta.Jana otálela,ale přesto šla.Při příchodu do kůlny slyšela známé cinkání,ale nevěnovala mu pozornost.Otevřela kůlnu a z kůlny vyběhla..Lovka.Lovko ty holka moje,to byla první slova Jany.Jana štěsím plakal,nevěděla jk se tatínkovi odvděčit.Lovka přišla sama,podcenily jsme jí.Povídal tatínek.Jana byla štastná.Ano,už vím co to bylo za cinkání,Lovčiny známky na obojku.Máš štěstí,že se vrátila,tovíš že bych tě nechal projít třeba celej les,aby ses trošku potrápila,ale hlavně,že je tady zdravá a živá.Odpověděl tatínek.Od té doby se Jana kamionům vyhýbá a ne aby se před nimi snažila uject,ale zastaví,sleze z kola a sejde do příkopu.

1. leden 2010 10:12:44

Na čekané se psem
Pan Jiroušek už se dlouho chystal na osmáka v jejich revíru.Jednou takhle v úterý říká manželce:Hele jdu na toho jelena nevím kdy se vrátím.Protože byl srpen,byly noci teplé.Pan Jiroušek vzal s sebou i jezevčíka Alpa.Byl to hrubosrstý standartní jezevčík.Vyrážel kolem půl desáté.Musel přejít tři louky a na výběžku lesa,tam,kde vycházel ON,si sedl na sedačku.ON s nádhernou hlavou,elegantním pohybem a hlavně krásným parožím.Pan Jiroušek vzal Alpa do náruče a a vynesl ho na posed.Alp si pohodlně lehl.Pan Jiroušek zatím pozoroval traktory,jak v dálce sklízí pole.Za chvíli už byla obloha úplně oranžová a z pole zmizeli i poslední traktory.Bylo krásně teplo,pan Jiroušek se neustále ohlížel kolem dokola.Najednou někde z leva zapraskala větvička i Alp zavětřil.Pan Jiroušek netrpělivě čekal,co to bylo.Najednou se na kraji lesa objevil,byl to právě ON.Pan Jiroušek celý netrpělivý pozoroval jeho elegantní krok.Už zvedal flintu,když se k posedu začalo blížit terénní auto.Do pana Jirouška vjel vztek.Jak může bejt někdo tak blbej,že tady jezdí v půl noci..nadával pan Jiroušek.Samozřejmě,že jelen utekl.Jak byl pan Jiroušek naštvaný sebral se a vyrážel domů.Poklidně jdou lesem,sem tam se Alp zastaví,aby něco očichal a označkoval.Doma vše vyprávěl manželce,i ta se naštvala,protože už dva měsíce čekala na maso.Druhý den se pan Jiroušek nemohl dočkat večera,aby se mohl vydat na to samé místo.Odpoledne,když se nudil opravil Alpovi boudu,vyčistil kotec a opravil pletivo.Už se schylovalo k večeru,když pan Jiroušek již oblečený a plně vyzbrojený vycházel z domu.Věděl,že nemá cenu jíít do lesa za světla.Nejdříve se zastavil u Venci Vrátných.Dal si kafe a pokecali o tom,co se řešilo na schůzi,na kterou se pan Vrátný nedostal,protože den předem ho odvezli do nemocnice.Kolem deváté večerní vycházel od pana Vrátného.Když přišel k posedu,všude panovalo ticho.A za lesem ještě vykukoval zbytek sluníčka.Tohle pan Jiroušek miloval.Krásné,teplé letní noci.Opět jako včera s Alpem pod sedačkou se rozlížel po okolí.Ovšem dnes byl Alp divný,jakoby nesví,nervozní,jakoby něco tušil.Neustále pobíhal sem a tam,panu Jirouškovi na klín a dolů.Už by býval něco řekl,když v tu chvíli vylezl z lesa ON.Na hlavě přenádhernou korunu se pomalými elegantními kroky přibližoval do mušky panu Jirouškovi.Pan Jiroušek si připravil flintu a PRÁSK.Jelen popošel dalších pět kroků a padl k zemi.Pan Jiroušek popadl flintu a Alpa a slezl z posedu.Alp se hned k jelenovi vrhl.Pan Jiroušek zatím zavolal panu hajnému Mrázkovi,aby pro něj přijel.Než pan Mrázek přijel pan Jiroušek zatím jelena vyvrhl.Když ho naložili a odvezli panu Jirouškovi,pan Jiroušek se podělil.I Alp měl radost,ten dostal uvařené zbytky.A pro sebe a pány udělala paní Jiroušková pečená žebírka a vývar.To si všichni pochutnali.A nyní panu Jirouškovi visí nad postelí krásná vypreparovaná hlava osmáka evropáka.Ted znovu čeký až se u nich v revíru objeví zase nějaký takovýhle kousek.

1. leden 2010 10:12:22

Proškovi narozeniny
Byl prosinec a přesně dnes,16.12 měl pan Prošek narozeniny.Bylo mu 60 let.Schylovalo se k obědua pan Prošek vzal Lovku a šel na procházku.Vzal to přes Písečný až k Barským.Na Barských si sedl na padlý strom ap řemýšlel o životě.Už měl slzy na krajíčku,Lovka mu položila hlavu na stehno a smutně se podívala.Pan Prošek přemýšlel nad Tedynou.Jeho malou princeznou,jak ji říkal.Dnes měl sebou jen Lovku,protože ta byla nejstarší a nejvíce mu rozumněla.Byla mu nejvíce oddaná,a tvářila se jakokdyž rozumí každému jeho pohybu,slovu i pohledu.Třeba že opravdu rozumněla to se nedozvýme.Pan Prošek se rozplakal.Lovka mu rozumněla,ješetě více se k němu přitulila,aby ho uklidnila.Pan Prošekse trochu uklidnil a říká:Tak co,půjdem?možná že už tam bude Véna.Lovka se zvedla a vyrazili.V půli cesty potkali Vénu,Véna zastavil a svezl je domů,protože zrovna měl namířeno k nim.Do půl hodinky se dostavil celé myslivecké sdružení aby se napili na zdraví jejich člena.Pan Prošek přinesl slivovici a všichni si společně připili.Pan Prošek dostal od dcery Jany nový myslivecký klobouk,od manželky novou košily a ponožky.Od pana Vrány dostal láhev vodky,od manželů Vrátných nový řemen na flintu a od pana Mrázka nový dalekohled.Pan Prošek měl obrovskou radost,až by plakal.Všichni to společně zapili a něco kolem půl noci se rozešli.Všichni značně pod vlivem alkoholu.Pan Prošek měl radost,že na něj nikdo nezapomněl a všichni mu přejí to nejlepší.Za měsíc bude mít narozeniny Jára Šmídů tak všichni půjdou k němu,i pan Prošek.Ikdyš pan Šmíd u pana Proška nebyl,protože musel s dcerou na Moravu.Ovšem poslal panu Proškovi sms s přáním.Vše dopadlo podle představ pana Proška,málokdy se vše vydaří podle plánů.Vlastně celý rok dopadl dobře,Lovka se brzy uzdravila,Jana také,pan Prošek si vzal zpět Papa atd….

1. leden 2010 10:12:02

Štědrý den
Nastal dvacátý čtvrtý prosinec a pan Prošek vzal Lovku,Papa a Broka do lesa.Šel ke krmelci.Na zádech velký batoh,v něm tvrdý chléb,mrkev,jablka,trochu obilí a kaštany.Krmelec byl docela daleko,tak šel pan Prošek pomalu a v klidu.Psy zatím pobíhaly kolem něj.U krmelce sledoval stopy srnčího a divočáka.Brok se zdržel opodál a začal hlasitě vydávat,pan Prošek sundal batoh a šel k němu.Brok poskakoval kolem jezevčí nory.Hm,tak to budeme muset říct panu Jirouškovi,ten má Alpa,norníka.Pan Prošek Broka odtáhl od nory a šel vysypat batoh.Z krmelce vyndal seno a dal ho do seníku.Cestou zpět potkal pana Jirouška,s pytlem na zádech.Také šel ke krmelci.Muži se pozdravili a pan Prošek povídá?Hele,dole pod mím krmelcem je jezevčí nora,koukneš se tam? Jo až půjdem zpátky vezmu to tamtudy.odpověděl pan Jiroušek.Tak štěstný a veselý.popřáli si oba a vyrazili každý svou cestou.Pan Prošek už vyrážel směrem k vesnici.Od lesa viděl krásně celou vesnici a uproštřed rozsvícený vánoční strom.Z komínů se kouřilo,v oknech už se svítilo.Psy se také upřeně dívaly na vesnici.Když dorazili domů dostal pan Prošek talířek jeho milovaných vanilkových rohlíčků.O tři se podělil i se psy.Každý dostal jeden.Pak pan Prošek šel do ložnice a odnesl dárky pod stromek.Pro Janu měl nový mp3 přehrávač (podle pana Proška to byla zbytečnost,ale co nadělal),pro manželku sadu utěrek a nový svetr a pro psy: pro Lovku nové vodítko,pro Broka obojek a pro Papa barvářský řemen.I pro Tedynu měl dárek,ta dostala postroj.Ovšem ta tu na Vánoce nebyl,byla u babičky aby nebyla doma sama.Všichni prožili štěstné a veselé,jak si přáli.Paní Prošková i Jana už spaly a pan Prošek stál na pavlači a zkoumal jeho dárek.Nový mobilní telefon.Nakonec pan Prošek přišel na to jak se z něj volá,jak se ukládají čísla i jak se píší sms.Také byl za něj rád,protože jeho starý už mu odcházel.

1. leden 2010 10:11:39

Psík Pap
Pan Prošek se rozhodl,že si pořídí ještě jednoho psa.Barváře,který by se mu hodil.Domluvil se s hajným,který měl krásnou suku.Byl to hannoverský barvář.Domluvili se a za čtrnáct dní se uskutečnil prodej.Pan Prošek kopil psíka za 2000,-.Hned ten den si nesl domů malou kuličku,dcera z něj měla radost a slíbila,že z něj vychová správného barváře.Štěně rostlo,zlobilo a pořád se nechtělo nic naučit.Když roztrhalo poslední tři slepice pan Prošek se definitivně rozhodl:Musí pryč!bez smylování.Druhý den šel za panem hajným jestli by si štěně nevzal zpět,že je neovladatelné.Pan hajný souhlasil,že si ho vezme zpět,že pro něj nového majitele má.Pap jak mu říkali už to tušil od rána.Celý den se nepřiblížil k misce.Večer přijel pan hajný s cizím mužem.Pan Prošek podal štěně do ruky panu hajnému.Pán si vzal štěně,rozloučili se a odjeli.Jana celou dobu sledovala přenos z okna.Nový majitel spokojeně odjel.Pan Prošek byl smutný,nikdy by to neudělal bez pádného důvodu.Bylo mu to líto,ale co se dá dělat.I nový majitelna štěněti poznal,že něco není v pořádku.Štěně sedělo v koutě,ani se nehlo,a k misce se npřiblížilo.Dcera pana Proška Jana byla na štěně dost fixovaná.Zvykli si na sebe na první pohled.Pap miloval Janu a Jana Papa.Jana probrečela celou noc,bylo oboum smutno.Jana také nejedla,za kamarádkou ten den nejela,nevycházela z pokoje,dokonce ani milovaného kocoura Mikše nepohladila.Po třech dnech se Jana rozhodla,že se pojede podívat za Papem.Když ji Pap viděl,úplně se rozzářil.Když pan co si Papa vzal,viděl jak Janu miluje řekl:Hele,holka ty tomu psu věříš co? A on tobě vid.Jo,věřím mu.Trápí se bez tebe.Jana se s nadšením podívala na pána.Vážně?Ano,vem si ho k sobě,já bych z něj nic neudělal,věří tobě.Ne mě.Tak Jana vzala Papa a šla pomalu domů.Jana i Pap byli štastní.Když Jana ukázala Papa panu Proškovi,i pan Prošek měl radost.Přeci jen mu chyběl.Tak se tedy Jana pustila do výcviku,jak slíbila.Agility zvládal na výbornou i barva ušla.Přišlo jaro a s ním i MBZ-mezinárodní barvářské zkoušky.Pap je zvládl na jedničku.Tak se tedy ze zadního kotce stěhoval k Lovce a Brokovi.Když bylo Janě 16 let,Pap měl už tři tituli z výstav.

1. leden 2010 10:10:25

Pan Prošek na vycházce
Pan Prošek vzal svého oddaného ohaře Broka a šel k lesu,bylo mrazivo,padal sníh a do tváří štípal ledový vítr.Narazil beranici,přes rameno hodil řemen,flintu a vyrazil.Hned za vsí potkal mladou dívku,která venčila svého psíčka pantoflíčka.Oba byli zmrzlí a pospíchali domů,pan Prošek šel dál za ves.Brok byl asi půl míle před panem Proškem.Pan Prošek se zastavil na rozcestí dvou cest a hvízdl na Broka.Brok se otočil a vrátil se k panu Proškovi a hned zadaunoval.Pan Prošek vzal dalekohled a upřel svůj zrak do dálky směrem k lesu.Na zasetém poli se proháněli dva zajíci.Brok větřil,ale věděl,že nesmí.Chvíli tam takhle stáli a pozorovali zajíce po chvíli pan Prošek zavelel a vyrazili.Už byli u sedačky.Pan Prošek se opřel o nohy sedačky a porozhlédl se po okolí.Přemýšlel,zatím co se Brok procházel okolo sedačky.Kdyby pan Prošek u přemýšlení mluvil,zněla by jeho slova asi takto:Kéž by tu byla Tedy.To byl jeho druhý pes,krásná urostlá fena českého fouska.Tu si ovšem odvezla na výkend dcera.Pan Prošek oba psy milova,tedy měl ještě třetího,byl to kříženec jezevčíka,ale ten už do revíru moc nechodí,už je starý.Toho přinesl Pan Prošek dceři jako malou kuličku,ale dcera postupně přesedlala na ohaře,ale poslední dobou ji místo psů a kynologie bavili vice kluci.Psy byly panu Proškovi bezmezně věrní,chodily s ním všude,i když měli myslivci schůzy tak s nim šly i do místního hostince.Po celou zchůzy ležely pod židlí a čekaly až pán dopije a půjde domů.Když schůze skončila jdou společně domů.Ikdyž pan Prošek psy miluje,domů je epouští,mají svůj kotec v koutě dvorku.Leckdo by řekl,že je má pustit domů,ale pan Prošek je zastánce názoru,že správný lovecký pes musí být otužilí.I přes to by je nevyměnil nikdy v životě,protože s nim prožil dlouhá léta svého života.