• Profil mazlíčka

3. červenec 2009 17:37:08

S ARTÍKEM ZVEME VŠECHNY RETRÍVRY DO FORA PRO TOHLE SKVĚLÉ PLEMENO :) ODKAZ: http://www.forrestretriever.wz.cz/phpBB2/ PLÁNUJÍ SE TAM I SRÁZKY. NEJBLIŽŠÍ JE V PONDĚLÍ 6.7. V LOUNECH!!!!!

5. květen 2009 07:55:07

3.5.2009
Dneska jsem paničku vzbudil už v půl páté ráno...potřeboval jsem nutně kakat (a pak i po celý den jsem měl průjem...) Panička se ani moc nenaštvala, pže by prý stejně musela za chvilku vstávat. A zatímco se panička připravovala a balila různé věci, já jsem čekal, až se zase ukáže. Pak mi dala do auta boudičku, naložila mě a odjeli jsme do Zlonic, kde naložila navigátora - dědu a fotografa - babičku. Takhle naložení jsme vyrazili do Malešova. Museli jsme jet oklikou, panička totiž nemá na autě dálniční známku a tak nám cesta trvalal něco málo přes dvě hodiny.
Po příjezdu jsme se šli zaregistrovat a pak čekali na další účastníky - opozdilce. Mezi retrívry byla ještě jedna flatka - Asta Slatinský vršek, ale panička mě k ní nechtěla pustit, tak jsme se ani neseznámili.
Pak už byl nástup. Byli nám představeni rozhodčí, losovala se čísla, proběhla veterinární prohlídka a rozdělení do skupin. Nato retrívři nasedli do aut a vyjeli na louku. Celkem bylo retrívrů sedmnáct rozdělených do tří skupinek. Já byl v té první s číslem 28.
Nejprve proběhla disciplína marking. Tam pejsci nebyli moc úspěšní. Já osobně jsem nedával moc pozor, a tak když mě panička poslala pro holuba, přeběhl jsem ho o pár metrů a musel dohledat. Ale měl jsem do té doby nejlepší aport a předávku. Další disciplínou byl aport z vody. To jsem měl přinést kačera. Seděl jsem paničce u nohy a čekal, až budu moct plavat pro kachnu, když tu se ozvala rána jako z děla, až jsem povyskočil. Pak už jsem mohl pro kačenku a krásně jsem jí paničce přinesl a odevzdal. Jako další v pořadí byla chůze u nohy, kterou jsem zvládl na plný počet bodů. Následující disciplína se mi moc nelíbila, pže mi odvedli paničku, někam jí schovali a já jí musel hledat. Tak jsem šel po stopě a paničku našel a ona měla veeeelikánskou radost. A já taky.
No a pak už jsme jeli zpátky do Malešova a čekali na vyhodnocení. Já jsem složil zkoušku v první ceně s počtem 163 bodů. Panička měla obrovskou radost a já měl radost, že ona má radost....

5. květen 2009 07:54:58

3.5.2009
Dneska jsem paničku vzbudil už v půl páté ráno...potřeboval jsem nutně kakat (a pak i po celý den jsem měl průjem...) Panička se ani moc nenaštvala, pže by prý stejně musela za chvilku vstávat. A zatímco se panička připravovala a balila různé věci, já jsem čekal, až se zase ukáže. Pak mi dala do auta boudičku, naložila mě a odjeli jsme do Zlonic, kde naložila navigátora - dědu a fotografa - babičku. Takhle naložení jsme vyrazili do Malešova. Museli jsme jet oklikou, panička totiž nemá na autě dálniční známku a tak nám cesta trvalal něco málo přes dvě hodiny.
Po příjezdu jsme se šli zaregistrovat a pak čekali na další účastníky - opozdilce. Mezi retrívry byla ještě jedna flatka - Asta Slatinský vršek, ale panička mě k ní nechtěla pustit, tak jsme se ani neseznámili.
Pak už byl nástup. Byli nám představeni rozhodčí, losovala se čísla, proběhla veterinární prohlídka a rozdělení do skupin. Nato retrívři nasedli do aut a vyjeli na louku. Celkem bylo retrívrů sedmnáct rozdělených do tří skupinek. Já byl v té první s číslem 28.
Nejprve proběhla disciplína marking. Tam pejsci nebyli moc úspěšní. Já osobně jsem nedával moc pozor, a tak když mě panička poslala pro holuba, přeběhl jsem ho o pár metrů a musel dohledat. Ale měl jsem do té doby nejlepší aport a předávku. Další disciplínou byl aport z vody. To jsem měl přinést kačera. Seděl jsem paničce u nohy a čekal, až budu moct plavat pro kachnu, když tu se ozvala rána jako z děla, až jsem povyskočil. Pak už jsem mohl pro kačenku a krásně jsem jí paničce přinesl a odevzdal. Jako další v pořadí byla chůze u nohy, kterou jsem zvládl na plný počet bodů. Následující disciplína se mi moc nelíbila, pže mi odvedli paničku, někam jí schovali a já jí musel hledat. Tak jsem šel po stopě a paničku našel a ona měla veeeelikánskou radost. A já taky.
No a pak už jsme jeli zpátky do Malešova a čekali na vyhodnocení. Já jsem složil zkoušku v první ceně s počtem 163 bodů. Panička měla obrovskou radost a já měl radost, že ona má radost....

1. květen 2009 07:42:53

1.5.2009
Dnešní den jsme s Artíkem dopoledne vyrazili směr Louny, kde jsem nabrala Renču, Eminku, Péťu a Argouška vyrazili směr Hazemburk. Renča si půjčila od manžel GPSku, tak jsme počítali s rychlou a snadnou cestou. Bohužel se navigace rozhodla, že prostě MUSÍME jet přes Teplice, což já si uvědomila, že tu něco nehraje ve chvíli, když jsme projížděli Bílinou Tak jsem sjela, koukli jsme do mapy a dál se řídili už jen podle starého dobrého papíru. Zaplá GPS se nás pořád snažila navést na Teplice, ale my jsme odolali Asi po hodinové cestě jsme konečně zastavili ve vesnici pod Hazemburkem. Pak nás čekal už jen výšlap do kopce Nahoře u zříceniny jsme si koupili vstupný a nanuky a šli si prohlídnout dvě věže. Nahoře jsme se zdrželi asi hodinku a pak se vydali opět dolů. Kluci kolem nás běhali a pořád měli dost energie, až dole, když už jsme byli skoro u parkoviště a ještě na chvilku se zastavili, tak se oba svalili do stínu. Po chvilkovém čekání na Péťu, který si šel vylézt na nějaký kopeček, jsme pokračovali v cestě. Dole na parkovišti Art nezklamal a ihned zamířil k pořádně bahnitý louži, které já jsem si bohužel nevšimla No samozřejmě, že se tam musel ochladit. Když se mi to prase konečně podařilo odchytit, jakžtakž jsem ho utřela do deky, nasedli jsme do auta a vyrazili zpět do Loun. Cestou jsme se ještě stavili u Ohře, aby se kluci zchladili a hlavně Art aby se trochu opláchl. Ještě jsem tam Péťovi ukázala jak vystavit Argouše, kluci si přitáhli dvoumetrový klacek, já si odvezla vyrážku (občas na rybniční a říční vodu nereaguju zrovna nejlíp a momentálně mě nohy pěkně pálí... ) a pokračovali směr Louny. Zpáteční cesta trvala asi dvacet minut U Renčy doma jsme nechali Argouška a ještě se sjeli napapkat. Pak jsem hodila zbylé tři výletníky domů a zamířila do Slanýho. Tam jsem vyložila Arta, sestra s přítelem ho vzala na procházku a já ještě sjela do Neuměřic pro kačera na nedělní zkoušky a pro přípravek na srst, který jsem si objednávala. Taky jsem si pohladila Apollova brášku Montyho, z kterého roste nááááádherný pes. Má úžasnou hlavinku, skvělý úhlení ale hlavně je to supermazlík a já od něj dostala hned několik pusinek a odvezla si i pár škrábanců...teď jsem konečně doma, zavírají se mi oči a Art dole prudí, že si chce jít hrát...

12. duben 2009 02:30:04

12.4.2009 - ZOP Žižice
Dneska ráno mě panička vytáhla brzo z pelíšku, šli jsme se proběhnout kolem baráku, pak mě šupla do auta a společně s jejím taťkou jsme se vydali na cvičák do Žižic. Tam se mi laskavě uvolila sdělit, že budeme skládat zkoušku ZOP, což je základní ovladatelnost psa.
Společně se mnou skládalo zkoušku ZOP 11 psů a jeden pejsek skládal zkoušku ZPU - 1. Všichni zkoušku složili, jeden pejsek na výbornou, ostatní na velmi dobrou a někteří (třeba jako my) na dobrou.
V celkovém součtu jsem složil zkoušky s počtem 74b./100b. Kdbychom měli o pět bodů míň, tak už jsme je neudělali. Nejvíc jsme asi zápasili s vedrem. Bylo teplo, takže jsem přii chůzi u nohy šel kousek za paničkou a paní rozhodčí (bylo moooc milá) se vyjádřila tak, že prý uvažovala, jestli umřu hned, nebo až po dokončení obratu :) Při cvičení ve skupince už to bylo o něco lepší, ale paničky táta, který do té doby spal v autě, se vzbudil a vylezl zrovna když jsme dělali odložení, takže jsem ho samozřejmě musel jít přivítat a to znamenalo 0 bodů. Pak ještě nám strhla bodík za nepříjemný materiál, pže jsem přece musel hlídat paničky tatínka, jestli tam pořád je a otáčel jsem se po něm. Panička prý je ale spokojená. Zkoušky máme, ví, kde přidat a na co se zaměřit a kdyžtak to prý zkusíme na podzim vylepšit ;)

5. duben 2009 00:00:00

Poprvé na agility

Jako by toho včera nebylo dost, tak mě dneska ráno panička sbalila, posadila do auta a vyrazili jsme směr Louny. Tam jsme vyzvedli Renatu, Eminku, Péťu a Argouška. Ti nám ukázali cestu na cvičák, kde se učí i agility.
Nejprve nám paní cvičitelka Marcela ukázala, jak se učit motivaci. A pak už jsme zkoušeli různé překážky. Skočky (zatím jen na nejnižší úroveň), pak kruh (ten zatím ležel na zemi) a taky slalom a můj oblíbený tunel.
Taky jsme se učili, že když nabíháme na překážku, panička volá Běžííííí!!, pak - třeba v případě skočky - přijde povel Hop! a nakonec Pojď, pojď , pojď!

Učím se pomalu tyto povely:

Skočka - Hop!
Slalom - Slalóm!
Kruh - Skrz!
Tunel - Tuneeeel!

Musím říct, že mně to zatím moc baví, protože pokaždé dostanu za odměnu balonek, a to je přece super!! :)

A musím pochválit i argouška s Péťou, kterým to také moc šlo. A hlavně Argouška na tunelu, protože se už vůůůbec nebál.

4. duben 2009 00:00:00

2. Slánský pochod s pejsky

Tak to máme za sebou. Já bych si to dal klidně ještě jednou, ale panička je nějaká mrtvá :) Ráno mě panička normálně vzala a šli jsme směrem do města. Tam už na nás čekali kámoši Ozzy s Argem. Bohužel pro ně cesta nezačala moc dobře, protože jejich pánečci je pustili na náměstí na volno.
Pak jsme šli ke knihovně, kde už byla Amyina s páníky a taky moje nej kámoška Fibi. Tam nás panička zapsala, zaplatila dvacet korun, vzala mi nějaké mlsky a vyrazili jsme. Nejprve jsme šli kus městem a až na konci nás páníci mohli konečně pustit. Nejprve jsme procházeli kolem Malých Lidic. Pak tam bylo pole, kde jsem Ozzyho učil prohánět pořádně zajíce a neposlouchat páníky. Pak jsme museli všichni zase na vodítko, páč jsme šli kus po silnici. Když jsme došli do Královic, tak jsme si tam udělali přestávku a trochu se občerstvili. Brzy jsme ale pokračovali dál. Panička se tam seznámila s jinou dívkou, která měla půlměsíčního goldena Bastiena. Mimo jiné zjistili, že bydlíme asi sto metrů od sebe. Taky se domluvili, že společně podnikneme několik akcí.
Naší další zastávkou byly Neprobylice, kde jsme se úplně nejvíc občerstvili...měli tam pumpu, stálo tam auto, kde měli koláčky pro páníky a pro nás taky nějaké mnamky. Taky jsme tam dostali razítko, aby bylo vidět, že jsme opravdu šli. Pak jsme se šli podívat na jeden kostelík a už jsme se zase vraceli domů. V Královicích jsme se opět zastavili, a protože už měli v hospodě otevřeno, páníci si koupili něco k pití a nějaký nanuk.
Asi po půl hodině jsme pokračovali dál. Vzali jsme to přes Řipec, kde jsem se Ozzykem na chvilku ztratil....honili jsme zajíčky :) No a pak už tam byly Malé Lidice - kde jsem si "trochu" zaplaval a zaskákal, Slaný a náměstí. Tam páníci dostali účastnické listy a šlo se domů.

27. únor 2009 00:00:00

Dovolená Rokytnice
Protože u nás tento rok nebyl skoro žádný s níh, páníci se rozhodli vyjet na hory. S tím, že budou lyžovat a paničky mamka, která lyže moc nemusí, že se mnou bude chodit na procházky. Zezačátku pobytu nebylo počasí nic moc. Byla mlha a pršelo.
Ale i tak jsme si užívali. Zatímco šli ostatní na lyže, my jsme vyrazili dopoledne na dvě hoďky ven a odpoledne taky. Bylo to žůžo!!! Tolik sněhu, že jsem se bořil až po hrudník, běhat se moc nedalo, ale i tak jsem se snažil a nosil klacíky a běhal za sněhovými koulemi.
Dvakrát šla s námi i panička, to když se jí nechtělo lyžovat a chtěla se podívat, jak trávíme čas my.
Celý týden byl super a jenom škoda, že sníh není i u nás. Jak rád bych si v něm blbnul. A ještě líp se svými kamarády. Tak snad příští rok...

21. únor 2009 00:00:00

Hon na lišky
V sobotu jsem se s paničkou vydal do Neuměřic na hon na lišky. Počasí nic moc, sněžilo a hned to tálo, takže bylo mokro. První leč byla v pásu rákosí, asi 50m dlouhém. Hned jak se začalo a panička mě pustila, vyběhl jsem dopředu ke střelcům, kde jsem vyhnal hejno bažantů :). Bohužel to nebyl hon na bažanty :).

Druhá leč vedla dalším pásem rákosí, opět se žádná liška neobjevila. Ale to nevadilo. Hezka jsem pracoval a všechno prohledával. Na další nahánění jsme jeli kousek za Neuměřice, do Olovnice. Tam jsme šli kus rákosím a vyběhli dvě lišky. Jednu se podařilo postřelit, druhá utekla. Nějaký pán s fouskem se vydali po stopě raněné lišky, ale nenašli ji. My jsme mezitím přešli k další leči, kterou jsme prohledávali. Žádná liška se neobjevila.

Bylo to pěkně strávené odpoledne, i když od druhé leče se mnou na vodítku chodila Fíbí, zlaťanda Máji Šustový, která pořád táhla. Mája měla s sebou tři psy, a to se prostě nedalo udržet a tak jí panička pomohla :). Taky tam byla Dana s labradorkama, které znám z tréninků. Pak se jelo zpět do Neuměřic, a zatímco se šla panička podívat na štěňátka, která se narodila Rozárce, já čekal v autě.

7. únor 2009 00:00:00

DUO CACIB Brno
V pátek odpoledne mě panička vykoupala hnusnym šamponem, usušila a začala balit věci. Nejdřív jsem vůbec nevěděl, co se bude dít. A pak mi to řekla. Jedeme na výstavu. Že bych se moc těšil se říct nedá. Ale co mám s tou paničkou dělat, že? Tak mě naložila do auta, zajeli jsme k Lidlu a nastalo čekání. Asi po čtvrt hodině přijeli dvě auta. V jednom byla Mája a v druhém Míša se svými goldeny Parisem a Tigrískem the Best Baron. Mě naložili ke klukům do kufru a vyjeli jsme. Naším cílem byl penzion kousek od Brna. Byl v lesích a okolo bylo už jen pár budov, takže nás páníci mohli nechat volně běhat. Taky tam na nás čekal Míši přítel Martin, kterýho jsem si mooooc oblíbil :)
V sobotu ráno nás páníci naložili opět do auta a vyrazili jsme do Brna na výstaviště. Chvilku jsme tam bloudili, ale pak jsme naštěstí trefili správný vchod a mohli se jít usadit ke kruhu. V sobotu flatíky posuzovala rakušanka - paní Ahrens. Byla pečlivá, všechny pejsky si prohmatala a posuzovala opravdu dlouuuuuho. Já jsem od ní dostal VD. Vím, že nevypadám nejlíp, potřebuju ještě dodělat, ale stejně mi bylo líto, že jsem dostal VD. Ale co. Je to jen výstava :) Oba kluci zlaťáci dostali také VD. Měli moc přísného rozhodčího, nějakého angličana. Když jsme přijeli domů, páníci nás vzali pořádně proběhnout a to bylo mnohem lepší než celá výstava :)
V neděli jsme měli za rozhodčího pána ze Slovenska - Mariána Nováka. Od toho jsem dostal svého prvního CAJCe a zřejmě jsem se mu pořád líbil, protože mi zadal CACe, čímž jsem splnil podmínky pro udělení junioršampiona ČR. CACIBa už jsem nedostal, prý mám rozevřené prsty na packách. Teda na levé přední. Ale já jenom špatně stál. No nevadí. My s paničkou byli nadšení z výsledku a to nám stačilo.

10. leden 2009 00:00:00

V pátek k večeru paničce zazvonil telefon. Byla to Mája Šustová (chs Bohemian Ariston) a jestli s ní prý nechceme jet v sobotu na hon na Konopiště. Panička se moc nerozmýšlela a řekla, že ano (ani se mě nezeptala). Po tom, jak to vypadalo na honu v Neuměřicích jsem se moc netěšil...
Bylo sobotní ráno. Panička mě vzala na krátkou procházku, sedli jsme do auta a vyrazili směr Neuměřice. Tam jsme přesedli do auta k Maruš a jejímu goldenovi Pedráškovi a vyrazili na hon. Na Konopiště jsme se dostali akorát abysme se stihli pozdravit a už jsme vyjeli vstříc první leči. Bylo to super!!! Bažantíci padali a po ozkoušení, zda budu teplou zvěř nosit či ne už jsem aportoval jedna radost. Bohužel jsme vždycky stáli na místě, kde to moc nepadalo nebo mi bažanty před nosem vyfoukl jeden hbitý gordon. Ale i tak se mi podařilo během pěti lečí "ukořistit" deset bažantů a paničce je přinést. A abych jí udělal radost, hezky jsem si předsedl a čekal, až si ho panička vezme.
Ač byla zima, svítilo sluníčko a byl nádherný den. Celkem se střlilo cca 650 bažantů, z toho tři královští. Byl to skvěle strávený den a já i panička doufáme, že si hon na Konopišti někdy zopakujeme.

23. prosinec 2008 00:00:00

Den před štědrým dnem nám panička naplánovala výlet. Nejprve jsme zajeli pro Argovu paničku a její děti...a samozřejmě taky pro Argouška do Loun a úak jsme vyrazili dál, za Teplice. Zastavili jsme až u kopce zvaného Bouřňák.
Sotva jsme vylezli z auta, tak se do nás opřel vítr - pravý Severák. Já a Argouš jsme se hned vydali na průzkum okolí. Péťa a Emily si našli místečko k bobování a začali jezdit. Po několika minutách jsme se po zmrzlé cestě vyšplhali (nebo spíš vyklouzali) nahoru na Bouřňák, ke sjezdovce. Dokonce i několik lidí lyžovalo. My si našli místečko, kde nikoho nebudeme rušit a blbli jsme.
Když už jsme byli promrzlí, zašli jsme k hospodě. Ale jaká smůla! Mají otevřeno až od 26.12. Tak jsme sešli o pár metrů níž k jednomu kiosku na svahu. Tam Péťovi ujeli boby, a to pěkně až dulů k vleku, tak si pro ně musel zajít. A zatím co jsme čekali, páníci se osvěžili, já nosil klacík a Argouš někde čmuchal. Když se Péťa vrátil, pomalu jsme se vydali zpátky k autu a jeli domů.

13. prosinec 2008 00:00:00

Na svém prvním honu jsem byl v Neuměřicích. Ráno jsme tam s paničkou přijeli, byla tam ještě Míša s Astičkou a p. Šustová s Pedráškem a Fibi a čekali jsme na příjezd střelců. Pak jsme se vydali na první leč. Když mě konečně panička pustila, nevěděl jsme, co mám dělat. Bylo tam tolik cizích lidí, kteří křičeli, střílelo se, spousta psů. Byl jsem z toho trochu mimo. Když už jsem se konečně rozhodl, že do toho rákosu vlezu, nějaká chlap zařval kšá a já radši šel k paničce.
Na dalších lečích už to bylo lepší. Běhal jsem a dokonce i vyhnal několik bažantů. Poslední tři leče byly procházka v cca. dvoumetrovym rákosu. Nejprve jsem šel za paničkou, ta když to zjistila, tak mě ale vyhnala. Tak jsem běhal. Ke konci už jsem z toho byl tak zmatený, že když kousek ode mě padl zastřelený bažant, ani jsem pro něj neběžel.
To už bylo k polednímu a byla přestávka na oběd. Panička, když tak na mě koukala, jak jsem z toho všeho paf, tak se rozhodla, že pojedeme domů. Ale prý, že až tu zase někdy bude hon a budeme moci, tak že pojedeme. Třeba prý už si budu jistější a víc mi to půjde. Tak uvidíme :)

7. prosinec 2008 00:00:00

Mikulášská Neuměřice
Na tuto akci jsme se s paničkou moc těšili. V neděli nás zbalila a vyrazili jsme do Neuměřic. Stavovali jsme se ještě ve Zlonicích u příbuzných, kde panička "vyhodila" brášku a zároveň zjistila, že zapomněla věci do tomboly. Tak jsme se ještě vraceli. Ale i tak jsme to stihli a dokonce přijeli jako druzí.
Nakonec se tam sešli dva flatíci (já a Astička), dva labíci (matka s dcerou) a neurčitý počet zlaťáků. Ovšem bylo nás méně než loni, za což jistě mohlo i ne zrovna moc hezké počasí.
Nejprve jsme šli na hromadnou procházku. Páníci si povídali a my kolem nich poletovali a hráli si. Pak, protože byl vítr jsme sešli na cestu chráněnou stromy a tam se rozdaly věci do tomboly, které pak pejsci aportovali. Ale jelikož jsme zvyklí nosit dummísky, tak se sebraly nejprve ty, pak pár balonků a pytlíky s dárečky nikdo nosit nechtěl. Vyřešilo se to tak, že se házely dummísky, my aportovali a pak si dárek losovali v krabici. Pže bylo hodně dárků a málo lidí, vyšlo to na tři kola.
Pak se šlo posadit do hospody a nakonec jsme jeli domů. Škoda, že navyšlo počasí, ale i tak to bylo super :)

17. listopad 2008 00:00:00

Výstava v Praze byla mou poslední výsavou v roce 2008 a zároveň výstavou nejhorší. Vyrazili jsme s paničkou a jejím taťkou. Na té výstavě bylo docela dost známých. Byla tam Arwen s paničkou Zuzkou, moje láska Jackie s paničkou Jolanou, v kruhu jsem se potkal s Huckískem, vystavovala se i Orinka, se kterou jsem cestoval do Nitry, povzbudit přišla Astička s paničkou Míšou a byla tam i Surinka, se kterou jsem se seznámil v Březce.
Zprvu to vypadalo, že paní rozhodčí bude posuzovat důkladně. Nakonec jsme usoudili, že posuzuje až moc důkladně. Já, naštěstí mezi psy a ještě v mezitřídě, jsem měl to štěstí, že to ještě nebylo tak strašné. Přišli jsme do kruhu, postavili se (šli jsme jako první) a za námi zbylých pět pejsků mé třídy. Paní na nás koukla a pak, že prý máme jít do pohybu. Panička se rozeběhla, aby ukázala, jak nááádherný pohyb mám, načež jí paní rozhodčí řekla, že se nemá hnát, takže nakonec se předvedení v pohybu odehrávalo v rychlejší chůzi. Pak jsme stáli v postoji a paní rozhodčís porůznu věnovala pejskům. Musím říct, že panička před vstupem do kruhu měla skvělou náladu a tu přenesla i na mě, takže mě to celkem bavilo. Asi deset minut trvalo, než se na nás dostala řada a to ještě neposoudila všechny pejsky. No v každym případě jsme šli před stůl, panička mě postavila do postoje a paní rozhodčí posuzovala. Řekla paničce, že by se jí líbil o trochu víc výraznější hrudník, jinak jsem prý hezky kompaktní. Dostali jsme modrou stužku a šli se zařadit za Hucka. Když bylo určené, který pejsek dostane výbornou, který velmi dobrou a jeden dokonce i dobrou, začalo se určovat pořadí. A my běhali a běhali a běhali. Když jsme běželi asi páté kolečko, začal jsem si říkat, jestli náhodou nejsme na maratonu. Mno nakonec jsme doběhali a já se odsunul na čtvrté místo ve výborných. Už jsme jen čekali na desky, když k nám přistoupila paní rozhodčí a řekla paničce, že prý ji mrzí, že nám dala výbornou, měli jsme prý dostat velmi dobrou, za ten hrudník, že prý žádný nemám. No ale nechce nám prý kazit sobotu. Panička to radši nekomentovala, vzala deska a odešla.
Jestli jsem si myslel, že jsme běhali maraton, pak to, co se dělo dál tedy nevím jak nazvat. Jedna vystavující nakonec z kruhu odešla a nechala si dát výbornou bez pořadí. Není to přeci o tom, kolik pán vydrží ne?
Paní rozhodčí se postavila do jednoho kouta v kruhu a tam se bavila s několika lidmi za páskou. Nevíme, o čem si s nimi povídala. Jdnou ale bylo jisté. V každé třídě, kde se objevil pejsek z jisté chovaletské stanice, tan pes vždycky vyhrál. Ostatní neměli šanci. Snad paní rozhodčí moc flatům nerozumněla a nechtěla udělat faux pas. Kdo ví. To by možná člověk ještě překousl. Ale hanění některých vystavujících a to jak zahraničních tak našich, to nebylo zrovna profesionální. Dělo se tam i spoustu jiných podivných věcí, ale radši už dost. Paničku to pořád ještě zlobí...
Počkali jsme ještě, až budou posouzeny naše kamarádky a jeli domů. Měli jsme toho všichni dost. Paničky táta chtěl taky hlavně co nejdřív "vypadnout" jak řekl, jinak by prý na tu "babu vletěl". No aspoň to trochu zlepšilo náladu.

2. listopad 2008 00:00:00

Po skoro celém dni stráveném na cvičáku v Žižicích jsem byl celkem ospalý. Ale vypadalo to, že panička vůbec. Po zbytek večera pořád něco chystala a snad šla spát tak na půl hodiny, než v jednu v noci vzbudila taťku a mně, skočili jsme do auta a odjeli k Nový Vsi. Tam jsme sjeli na dálnici a zastavili až u benzinky OMV. Čekali jsme jen chvilku, když mě panička vyhnala z auta a poodešli jsme o kousek dál k jinému autu, ze kterého se ozíval štěkot. Pak přišli dvě paní, jedna z nich byla Míša, co má mojí kámošku Astičku, já s paničkou nasedl a jelo se.
V autě byli další tři flatíci - Astička (Asta Černá sluníčka), Orinka (Elynn Oriell Black Brianta) a Matýsek (Far Away Black Brianta).
A kam jsme to vůbec jeli? No přeci na Slovensko na speciální výstavu retrívrů v Nitře.
Když jsme byli na místě, sedli jsme ke kruhu a čekali až to začne. Posuzovat měla paní Yvonne Jaussi, která sama chová flatíky už asi dvacet let. Z naší skupinky šel jako první na řadu Matýsek, který získal ocenění VN1. Pak jsem šel já a já dostal VD3 (ze tří psů)...posudek je v sekci výstavy a zkoušky. Pak šla Orinka - VN1 a nakonec Astička, která taky získala VD2.
Ještě jsme si počkali na závěrečné soutěže a Orinka se stala nejkrásnější dorostenkou výstavy. A pak už jsme sedli do auta a hurá domů. Byl to náročný den a vlastně celý víkend a já se z toho vzpamatovával ještě druhý den :)

1. listopad 2008 00:00:00

V sobotu mě normálně panička vzbudila už v šest. Šli jsme ven, abych se vyčůral a pak jsme vyjeli směr Žižice. Přijeli jsme jako první. Panička se se mnou prošla a už se začali sjíždět i ostatní účastníci. Nakonec se čekalo jen na pana rozhodčího, který tak trochu zabloudil.
Začínalo se vyššími zkouškami - stopami, protože ty skládali jen dva psi. A pak už jsme šli na řadu my. Možná jsme měli s paničkou trochu smůlu, pže jsme šli první a nemohli tak očíhnout, jaký pan rozhodčí je. To jsme ovšem brzy poznali. Byl to velice arogantní pán, který si o sobě myslel, bůhvíjak není chytrý. I přes to jsme všechno odcvičili a zatímco šla na řadu Amynka s páníkem Zdeńkem, my šli na dlouhodobé odložení. Když nás pak pan rozhodčí zavolal, aby nám řekl, jak jsme dopadli, tak prý nás to odložení zachránilo. Ve cvičení prý byly drobné chyby a já bych to prý odcvičil i bez paničky. Povely mají být důraznější. No v každém případě jsme získali 49 bodů ze šedesáti. Jediný pejsek, který zkoušky nezvládl byla míá kamarádka Fibi, páč nezůstala při odložení ležet.
Pak už byly jen speciální cviky, které všichni pejsci zvládli bez problémů. Ti s vyššími zkouškami se pustili do obran a my ostatní odpočívali. Pak už přišlo vyhlášení, poděkování a jelo se domů. Ač se nedělalo pořadí, tak my přece jen víme, jak jsme dopadli. Byli jsme druzí z osmi pejsků. Vzhledem k přísnosti rozhodčího myslím, že všichni dopadli skvěle.
Teď se s paničkou připravujeme na další zkoušky. Začali jsme cvičit stopy a obrany, tak uvidíme příští rok, jak nám to půjde :)

12. říjen 2008 00:00:00

Byli jsme se mrknout na Voříškiádě...ale nakonec nezůstalo jen u koukání
A jak to vůbec myslím??
Ta Voříškiáda se konala 12.10. Panička, když chtěla u pokladny, tak jí paní hned, než se stihla rozkoukat zapsala, tak jsem nakonec soutěžil mezi psy bez PP. Sešlo se celkem 7 voříšků a 16 bezpapíráků. Byla tam i moje kámoška ze cvičáku LR Meggie.
Každý dostal kartičku, kde byly vypsané jednotlivé disciplíny, za které se pak dostávaly body. Nejprve se šlo do kruhu, kde se hodnotila chůze u nohy, postoj, sed a pohyb psa. Tady jsem získal 40 bodů, tzn. plný počet. Pak byla ukázka výcviku služebních psů ZKO Slaný. No a potom se šlo na další disciplíny. Byl to slalom, přeskok přes tři skočky, páník se trefoval balonky do otvoru (tady mi to panička zkazila, netrfila se ani jednou ), ještě jedna skočka, houpačka, tunel, aport a odložení.
Ve všech disciplínách mimo té, kterou dělala panička jsme dostali plný počet. Nakonec jsme se mezi psi bez PP umístili na druhém místě před Meggie a za psem NO z místního cvičáku. Byl to skvělý zážitek a tak jsem byl rád, že ač původně jsme měli být diváci, stali se z nás soutěžící.

11. říjen 2008 00:00:00

Tak jsem s paničkou vyrazil na další výstavu - pátou v pořadí. Byla to Oblastní výstava psů v Praze Džbánu.
V pátek večer mě panička vytáhla na zahradu, uvázala u stromku a že mě jde umýt. No jasně, že jsem se bránil, ale nebylo mi to nic platný. Tak jsem alespoň při procházce před spaním sežral nějaký hnus a vyválel si v něm hlavu. A druhý den ráno taky. I přes to všechno pro nás přijel děda, naložil nás do auta a vyrazili jsme směr Praha.
Cesta byla docela dobrá, protože to nemáme moc daleko. Když jsme přijeli na místo, už tam nějací pejsci byli. Prošli jsme prohlídkou, zastavili se u přejímky a hned se vydali ke kruhu. Pak mě ještě panička nebo děda vzali trochu proběhnout a pak se mě snažili udržet v klidné poloze na dece, což jsem si moc líbit nenechal.
Nebyli jsme tam dlouho, když dorazila Šárka se svou malou goldení holčičkou Charlottkou. Taky tam byli i jiní kámoši z dřívějška. Trailer The Best Baron, Becky od Stříbrných rud, labrador Ursi Dark Star Sable Blues - Chuck a Slovenská kopovka Danka z Ostrého vrchu.
Flatíci byli na této výstavě tři, z toho dvě fenky. Anabella z Panského dvora a Bella Velvet Solaris.
Nakonec jsme se dostali na řadu. Po všech možných kokrech a španělech. Zaběhli jsme kolečko, pak mi paní rozhodčí prohlídla zuby, šáhla mi mezi nohy, na hřbet a ohodnotila mě. Prý výborný 1, vítěz třídy mladých. Když jsme vylezli z kruhu, děda chtěl hned jet a tak nás panička sbalila, rozloučili jsme se a odjeli. V aoutě jsem dostal za odměnu sušenou šlachu - mňam, mňam.

22. září 2008 00:00:00

Víkendovka Březka
19.8.-21.8.2008
V pátek dopoledne přijel k nám domů Argo se svými páníky. Nezdrželi se dlouho, protože jsme se všichni sebrali a vyrazili na vlak. To jsem ještě netušil, co se bude dít. Na vlakáči panička koupila lístky, my nasedli do vlaku a vydali se směr Kralupy. Tam jsme přesedali do vlaku směr Neratovice, tam zase na Mladou Boleslav a pak už dojeli vlakem do Libuně. Chvilku jsme čekali a pak pro nás přijela jedna hodná paní - Kája.
Dojeli jsme do kempu Březka a obsadili jednu chatku. Byli jsme tam mezi prvními. Pak se začali sjíždět další lidé s pejsky. Nakonec tam byli dva goldeni, jeden curly, jeden labrador, jedna kokršpanělka a hejno flatů.
Protože jsme byli po cestě všichni unavení, šli jsme si brzy lehnout.
Druhý den ráno jsme se nasnídali a čekal nás malý závůdek. Byla to vlastně jakoby obdoba zkoušek OVVR. Při první disciplíně - přivolání jsem po uvolnění z voítka hezky vyběhl, došel si do lesa pro klacík a když jsem slyšel povel ke mně, doběhl jsem k paničce i s kalckem. Další disciplína byla chůze u nohy na a bez vodítka. Tam jsem taky dostal plný počet budů. Jako další nás čekal aport v terénu. Panička si mně posadila k noze, Terka hodila aport, já vyběhl, aportík očuchal a začal jsem žrát trávu. Panička i Terka se mě snažili přemluvit, ať dummíka přinesu, ale travička byla mnohem lepší. Tak jsem ho alespoň podržel, dostal bodík a šel na další disciplínu. Tou byla dohledávka. Paní Alena mi hodila do rákosí bažanta. Když mě panička dala povel, různě jsem se coural a po třetím ukázání jsem konečně bažanta našel. Očuchal jsem ho a šel hledat nějaký zajímavější objekt. Aby se neřeklo, tak mi paní Alena hodila ještě zajíce, ale já prostě na nějaký aportování zvířat neměl náladu. Pak to bylo alespoň trochu zajímavější. Šli jsme totiž na aport z vody. Chvilku mě zaujal spíš klacík koukající nad hladinu, ale pak jsem dummíka přinesl.
Další disciplínou bylo dvouminutové odložení. Počkali jsme na dalšího závodníka, pak nás páníci odložili a odešli. Zvednul jsem se chvíli po odložení, protože jsem v dálce slyšel kňourat nějakého psíka (byla to Shiny, která dostala vynadáno, pže sežrala h****:)), pak ještě jednou, protože mě nebavilo pořád ležet.
To už byl pro dopoledne konec a my se mohli volně proběhnout po louce.
Pokračovalo se odpoledne, kdy jsme museli jít slalom mezi špalky a soustředit se na páníky. To by nebylo tak těžké, kdyby na těch špalcích neležely kolečka špekáčku. Rozhodl jsem se, že paničce udělám radost a ani jedno z koleček nesežeru. Pak už byla jenom poslušnost - sedni, lehni, vstaň a šli se sčítat bodíky.
Byli jsme rozdělení do dvou skupin - začátečníci a pokročilí (ti, co mají nějakou zkoušku). Já jsem byla v pokročilých poslední a dostal jsem diplom, propisku, váček na mňamky a kostičku na kousání. Na to, že mi to moc nešlo docela dobrý, ne?
Večer měli páníci táborák a my pejsci zatím odpočívali v chatkách....
No a v neděli nás zase Kája hodila na vlakáč a vyrazili jsme domů.

12. září 2008 00:00:00

6.9.-12.9.2008
Tak jsme se konečně vrátili z Beskyd. Počasí super, ubytování super, všechno super. Bohužel se nám rozbil foťák a fotil jen když měl náladu, tak fotek moc není. Jinak bylo všechno senza...Art poslouchal, venku na procházkách se mu líbilo, bylo blízko k řece a když nebyla řeka, byly alespoň pořádně bahnitý louže. A samozřejmě klacíky. Byli jsme se podívat v Rožnově pod Radhoštěm ve Valašském muzeu v přírodě, pak jsme byli na Pustevnách (nahoru jsme jeli busem), přešli jsme na Radhošť a sešli dolů do Rožnova a pak busem do Dolní Bečvy. Druhý den jsme si to dali na Pustevny pěšky, jak nahoru, tak i dolů. Taky jsme si šli zahrát do Rožnova minigolf, bratr ozkoušel prý nejdelší lanové centrum v ČR a koukali jsme i po zorbingu, ale nějak se jim ty koule vyfukují, tak z toho nic nebylo. Mno a dneska jsme ráno sedli na vlak (táta má ještě nějaký jednání až do neděle) a jeli domů.

5. září 2008 00:00:00

Tak zase prý pojedeme na dovolenou. Bude to na tá´ýden, a to sice do Beskyd. Tak jsem na to zvědavý a už se moooc těším :)

2. září 2008 00:00:00

31.8.2008
V neděli jsme byli v Neuměřicích na tréninku. Nejprve jsme byli spolu ještě s jedním pejskem na poli. Ve vysoké trávě (byl to spíš jetel ), oba kluci dohledávali srnčí spárek. Artík ho našel a dokonce i pěkně přinesl. Pak tu byl marking s bažantem. Artík k bažantovi doběhl (ten byl daný do punčochy), očuchal ho, nejistě se na mě podíval a pak ho chytl za tu punčochu a přinesl Pak už se k němu nechtěl ani přiblížit. Tak cvičil na dummíky a to mu šlo. Taky jsme byli na vlečce. To bylo úplně poprvé a na konci měl Artík zaječího dummíka. Hezky ho našel a přinesl a ani mu nevadilo, že je to chlupatý. Pak jsme přejeli k vodě a tentokrát se nosila kachna. Artík pro ní do vody skočil, vzal a přinesl. Hned jí teda pustil, ale pro nás byl úspěch už jen to, že jí vzal do tlamy. Podruhý jsem já byla moc pomalá a nestihla jí chytit a konečně, potřetí, se nám to podařilo i s předávkou. Pak už jenom bylo navádění na dvě gumové kačky a jelo se domů. Na to, že Art polovinu z těch věcí dělal poprvé, byl moooc šikovný

2. září 2008 00:00:00

Dne 30.8.2008 jsem se zůčastnil své čtvrté výstavy. Den nezačal moc pěkně. Poránu poprchávalo, ale přitom bylo dusno. Nakonec se to naštěstí vybralo, a tak se dalo dokonce i existovat.

Nejprve panička a její bráška mě naložili do auta a jeli jsme do Zlonic, kde jsme přesedli do auta k dědovi. Ten nás odvezl do Boleslavi. Sotva jsme vjeli do města, už jsme se dostali do kolony. Asi po dvacetiminutovém čekání jsme konečně zaparkovali.

Prošli jsme kolem pokladen, našli výstavní kruh a nastalo čekání. Ani to nebylo tak dlouhé, protože pan rozhodčí začal s posuzováním celkem brzy a tak po kudrnáčích a kanaďanech jsme šli na řadu my, flati. Přede mnou šel jeden pejsek v dorostu a dva v mladých. Já byl poprvé v mezitřídě. Nakonec zavolali i naše číslo a já s paničkou nastoupil. Ve třídě s námi byl Huck Besmoon Bonny Dux s páníčkem Tomem. Poté, co si nás pan rozhodčí prohlédl jsme se ukázali v pohybu, a pak, zatímco jsme stáli, psal se posudek. Pan rozhodčí k nám přišel se zrovna ne moc pěknou zprávou. Dostal jsem VD. Že prý mám spíš samičí výraz, slabou konstituci a mírně vtažené slabiny. Však si to můžete přečíst sami v posudku.

Protože děda s Pepínem se šli podívat do města, musela panička čekat, až se vrátí. Tak jsem měl čas seznámit se s Betty Černá sluníčka, s Ascharem z Pekelské Metuje (i když ten na mě vrčel), byla tam taky Astička pastička (Asta Černá sluníčka) a moje láska Jackie z Kroukartí, která dostala BOBa. Je prostě nádherná. Taky tam byla Radky s mám taťkou Aronkem, která dostal CACe a res. CACIBa. Pak tam byl pan chovatel s goldenkou Betty. Ta se taky vystavovala a z 18 fen ve třídě mladých byla čtvrtá!!!

Nejvíc mě a tedy hlavně paničku za celý den potěšila asi paní Fantová (Bonny Dux), která mi neustále chválila hlavičku a říkala, jak je nádherná. A taky prý dala moje rodiče dohromady!!

Aby nebyl konec všem překvapením, byla tam i kamarádka borderka - Amy. O té ještě nevím, jak dopadla, ale nejspíš se to dozvím ve středu na cvičáku. Pak už jsem se jenom vykoupal spolu s Betty a dalšími psy v řece a jelo se domů...

21. srpen 2008 00:00:00

Tak jsme si s Artíkem udělali takovou "menší" procházku. Vyrazili jsme cca v 10.15 a měli jsme namířeno krybníku, který jako jeden z mála zůstal relativně čistý. Část cesty jsme šli přes sady Ekofruktu (tyčinky Peggy a Twiggi), krásně to tam vonělo a Artík se pořádně proběhl a pak už jsme byli skoro u rybníka. Jáké bylo překvapení, když jsme zjistili, že přes opravdu hodně bujný porost se k vodě ani nedostaneme. Na druhé straně cesty byl ještě jeden rabník, sice s lepším přístupem, ale smrdící tak, že tse k němu nedalo ani pořádně přiblížit. Tak jsem si řekla, že se teda vrátíme, ale trochu jinou cestou než jsme přišli. Okolo rybníka vedla taková pěšinka, kterou jsme se nakonec vydali. To jsme neměli dělat. Teda Artovi to určitě nevadilo, ale mě neustálé odstrkování větví, pavučin a bůh ví čeho ještě teda moc nebavilo. Nakonec jsem došla k nějakému menšímu "poli" kopřiv. Protože už jsme nemohli být daleko od cíle, riskla jsem to. Tak požahaná jsem snad ještě nikdy nebyla. A aby tomu nebyl konec, na druhé straně toho políčka cestička mizela a my se museli vrátit. Tak jsem se zas přebrodila kopřivama, odstrkovala větve, likvidovala pavučiny, měla nějaký blivajz v botách a konečně jsme byli venku. Tak jsme se nakonec vraceli skoro stejnou cestou jako jsme přišli. Artík spokojený, i když s jazykem na vestě (neopomněl se zchladit v bahně) a já celá poškrábaná s nohama plnýma pupínků od kopřiv a taky od bahna. Vrátili jsme se v 14.20.
V tuhle chvíli se milostpán vyspinkal a chce si hrát, zatímco já bych nejradši někam zalezla a spala a dál si mazala nohy Fenistilem, aby to aspoň na chvilku přestalo pálit. A to jsem ještě nespočítala všechna klíšťata, který ještě tak týden určitě budu sundavat jak ze sebe tak z Arta.

20. srpen 2008 00:00:00

Tak panička se asi zbláznila. Jako by jí nestačilo, že jsme celý minulý týden byli pryč, dneska mě posadila do auta a vyrazili jsme směr Louny. To jsem ovšem nevěděl, co mě čeká.
Když jsme přijeli do Loun, tak nám přišla naproti nějaká pani (prý se jmenuje Renata) a její dcera (prý Emily) a jejich pes - Argo. Nejprve jsme na sebe s Argem trochu vrčeli, a to hlavně, když se pokoušel ukázat mu, že on je tu pán. Ale pak jsme se zklidnili a chvilku spolu běhali. Nato nás paničky posadili do auta a zajeli jsme k jejich baráku. Šel jsem na chvíli i s paničkou dovnitř, kde jsem se seznámil s dalším členem Argovi smečky - Péťou. CHvilku jsme si hráli a pak opět vyrazili na cestu. Tentokrát bez Arga.
Došli jsme k restauraci, která se jmenovala u žida. Páníci jedli a já se mezitím nudil a hrás si s takovým Argovým kousátkem. Pak jsme konečně vyrazili zpět.
Opět jsme nasedli do auta, tentokrát už i s Argem a vydali se do několik málo kilometrů vzdálené vesnice. Tam jsem se pak vydali do lesa, kde jsme se s Argem pořádně proběhli, zarochnili v bahně a nakonec zkoušeli i aport a výstavní postoj.
Protože jsme byli celí od bahna, zastavili jsme se ještě u rybníka, kde jsme se vykoupali. Koupal se s námi i Péťa a chvilku i Emily. Argo je tedy rozený potápěč, to vám povím. Normálně se ponořil celý pod hladinu a lovil kameny. To jsem teda zíral. Pak jsme vylezli z vody a na čerstvě posečeném poli mě chytil ten správný flatí raplík. A aby Argo nezůstal pozadu, běhali jsme spolu jako šílenci. Pak už jsme s paničkou zamířili zpátky do Loun, kde jsme se se všemi rozloučili a vyrazili zpět domů.
Byl to náročný den, ale já jsem spokojený. Měl jsem se vážně moc pěkně, což můžou dokázat fotky a také krátké video.

17. srpen 2008 20:24:12

9.8.2008 - 14.8.2008
Tak jsem se s paničkou vrátil z dovolený. Byli jsme na Vltavě, kterou jsme sjížděli na raftu. Cesta do Rožmberka, odkud jsme vyráželi se mi moc nelíbila, protože jsem musel jet natlačený v malém prostoru pod paniččinýma nohama pod přední sedačkou. Do kufru jsem nemohl, protože byl plný. Když jsme přijeli na místo, postavili jsme stan a čekali, až přijedou známí paničky a jejího taťky. Ti přijeli o den dřív a už jeli na raftu z Vyššího brodu. Než přijeli, stačil jsem se pořádně vykoupat ve vodě a aportovat "pár" klacíků.
Když se konečně dostavil zbytek skupiny, šli jsme si sednout do restaurace. Musím se přiznat, že jsem se všem moc líbil. Nevím, jak dlouho jsme tam byli a já se nudil, ale večer jsme šli konečně do stanu, protože páníci byli unavení. Panička mě připoutala na dlouhé vodítko a šlo se spát. Ovšem všude okolo bylo spousta neznámých zvuků, tak jsem pořád štěkal a páníci byli naštvaní, no jo, ale co se dá dělat, hlídat se musí, že?
Další den jsme poránu sbalili stan a všechny věci a nastoupili do raftu. Mě teda moc nebavilo pořád tam sedět a tak jsem byl spíš ve vodě. Vždycky, když jsme zastavili u nějakého kiosku, přinesl jsem klacík a chtěl jsem ho házet. Naštěstí byli okolo nás dost lidí, kteří mi rádi nějaký ten klacek hodili. Ten den jsme zakotvili v kempu Vltava, kde jsem se seznámil s nádhernou fenkou irského setra Marley. Teda, musím vám říct, to byla ale kočka. Dokonce jsem jí nechal najíst ze svý misky. Tu noc jsem spal jak zabitý, protože mě to přeci jen všechno zmohlo.
V pondělí jsme vyrazili dál směrem Krumlov. Pro změnu jsem byl pořád ve vodě a dostal jsem přezdívku Vydra. Ostatní lidé, co taky sjížděli Vltavu už mě znali. A tak bylo často slyšet: Jé, hele, to je ten černej pes co pořád plave. Nebo: Hele, to je Art! a podobně. Musím říct, že mě to těšilo. A taky jsem pořád slyšel, jak mě všichni chválí, jaký jsem fešák. Ten den jsme dojeli do kempu Nové Spolí, těsně před Krumlovem, kde jsme se ubytovali. Tady mě taky nějaký kluk nazval správným vodáckým psem. Večer jsme šli do města. Musím říct, že Krumlov je opravdu pěkný, a byla škoda, že jsme se tam zdrželi tak krátce. Taky tam byl jeden kluk a ten mi pořád házel klacíky. Prý mají doma bígla a ten by do vody nevlezl ani za nic a tak ze mě byli nadšení. Nakonec i mě začala zmáhat únava, a už jsem se těšil, kdy se vrátíme zpátky do kempu a budu si moct jít lehnout...
V úterý jsme projížděli Krumlovem a všemi Krumlovskými jezy. Bylo to super. Hezky jsem se usadil u paničky a frčeli jsme. Klidně bych si to dal i znova. Opět jsem trávil většinu dne ve vodě, a panička říkala, že jestli to tak bude pokračovat, tak že budu mít hrudník, že ani neprojdu dveřma. Ten den jsme jeli jeden z delších úseků a zakotvili v kempu Zlatá Koruna. Tam se paničce moc líbilo, protože si večer mohla zazpívat a to ona moc ráda. Jako předchozí dny jsem byl unavený a tak jsem paničku nechal sedět v restauraci a šel si lehnout spolu s jejím tatínkem.
Ve středu jsme sjeli do kempu Dívčí kámen. To vám byla nádhera. Byli jsme se podívat i na tu zříceninu. Opravdu pěkné. A mají tam dokonce živého osla!! Jmenuje se Tedy a trochu mě očuchával a já jeho. Musím teda ale říct, že jsem se celkem bál. Nebýt tam panička tak nevim, nevim...
Ve čtvrtek nás čekala poslední etapa. Dojeli jsme do Boršova, kde jsme se sbalili a vyrazili domů. Já jel opět vpředu, takže to byl děs, ale co se dá dělat. Panička říkala, že příští rok pojedeme znovu a já se už teď mooooc těším. Se všemi jsme se rozloučili a já doufám, že jsem je neviděl naposled...Koneckonců, takových házečů klacíků...

8. srpen 2008 17:38:23

Hojky lidi, jedem s paničkou na dovču, tak vám pak napíšu, jaký to bylo...;)

6. srpen 2008 12:31:51

Tak mám doma návštěvu, a to sice psa paniččiný babičky - Rona. Roník je pejsek z útulku, kříženec NO. Ke mně je docela hodný, ale jinak psy nesnáší. S mým kámošem Aresem by se popral do krve, kdyby mu v tom panička nezabránila. Tak spolu chodíme na procházky, papkáme z misky a hrajeme si. Ale abych řekl pravdu, tak už se těším, až Roník odjede. Jsem totiž dooost majetnický a nelíbí se mi, když se tolik tulí k mý paničce. Tak snad se babička brzo uzdraví a Roník pojede domů...

4. srpen 2008 07:12:49

Ahojky, lidi. Tak včera jsme byli na tréninku a poprvý jsem měl možnost aportovat kachnu. Mno fuj!!! Nechápu, jak to vůbec nějakej pes může vzít do tlamy. Vždyť to strašně smrdí!!!! Ještě tak když plave ve vodě. To jí teda vylovym a přinesu na břeh. Ale když se jen tak válí na zemi, tak co bych to sbíral? Vždyť je to nechutný!! Panička i paní cvičitelka říkají, že jsem fajnovka, ale co, takovej hnus prostě do mordy nevezmu. I přesto panička říká, že někde nějakou káču sežene a budem trénovat. Moje přesvědčování, že jí stejně nosit nebudu, takže nemá cenu ji shánět na paničku nepůsobí. No co se dá dělat. Ať shání. Jinak jsem prý aportoval hezky, jen ta gadža pitomá...Tak se mějte fajnově, pa Artík