• Profil mazlíčka

24. únor 2011 13:39:58

Hafojda kamarádi, jsem jeden průšvih za druhým, ach jo.
Včera, když přišel tatííí domu od doktorky, tak mě našel, jak kramařím ve skříni člověkoségry a hned jsem dostala štosem letáků přes pudku, nesnášim letáky, divně šustěj a jsou bolavý!!
No zase jsem zaperlila, sežrala jsem jednu kšiltofku a přežvejkala nějaký to prádýlko.
Den předtím jsem sežrala tatííímu pantofle, teda jenom jednu, ale protože to byly dvojčata, tak se vystrojil pohřeb pro obě, tím, že jsem zabila jednu, tak musela z baráku i ta druhá.
K tomu jsem zas vykousala kus zdi, co nevidět už budu mít hotovej průlez do pokoje lidský ségruše a tam je věcí a zajímacích!!!
Jo a taky jsem našim přerušila spojení se světem, jsem objevila nějakou lištu a v ní káblík, teda docela tlustej kabel to byl a tak jsem nejdřív snědla tu lištu a pak se pustila do káblíku.
Tatííí zase odněkud přišel a uviděl tu spoušť a řval jak postřelenej, konečně jsem měla možnost si prohlídnout tu jeho slavnou naběhlou žííílu na krku, pulsovala mu, div že nepraskla, řval na mě tak, že až sípal a já mu prdlajs rozuměla a tak jsem na něj jenom koukala...
Odkejvala jsem v tu chvíli všechno, že už budu hodná, že nechci, aby mi kupovali klec, že se do ní zavírat nenechám, že ti dva mě naváděj, abych všechno ohryzala a sežrala a zničila, že já nic, že já jsem hodná oranžová princezna a že...
"Parchant jsi, škodlivá nákaza a retardovaný pako" řval tatíííí
"Hi hi hi hi hi hi a máš to Zrzavče" chlámal se mi v tu chvíli Ukrutňák.
"A tos ještě neviděl ložnici!" štěkla jakoby mimochodem Kelišová.
"Jdu se podívat do ložnice a nepřej si mě!!!!" zasípal tatííí, když zas mohl popadnout dech.
"A k***a, do p****e, já se na to v****u, ten pes je naprostej d***l, t***l jeden zrzavej, z baráku půjde, k****l z******j, to jsem ještě neviděl takový h****o b**ý!!!!!!!!!!!" sprosťačil tatíííí z ložnice.
"Hi hi hi hi hi hi, asi vidí tu druhou postel, hihihihi" chlámal se pořád ten nejmrňavější ze smečky.
"Co když sebou tady sekne?"
"Co s nim pak budeme dělat????" měla starosti vytlemená Keliška.
"Já se ho bóóóóóóóójim!!" kníkala jsem já, schovávajíc se za těmi dvěma.
"Co jsi tady ty k***o p****á zase udělala?!" řval tatíí z ložnice a s vytřeštěnejma očima, který už ani z důlků vylézt nemohly jak byly šíleně veliký, se hnal po mě.
"Zab ji, zab ji, zab ji!!!" hopsal kolem něj Číro a radostně si plácal tlapkama.
"Já to řikala, že se poperou a držky si rozbijou!!!" lomila tlapkama Kelišová.
No v tu chvíli jsem fakt nevěděla kam se vrtnout, internet v hajzlu, v ložnici sežraná už i mamulinky postel, všude chuchvalce molitanu, úlomky zdi, zbytky izolace z kabelu a umělohmotnejch třísek ze sežraný lišty co měla ten kabel chránit...
"A do p****e!!!" zařval tatííí, když se skácel k zemi po tom co uklouznul po mym nalůlanym jezeře co svojí zlatavou hladinu dávalo na odiv před dveřmi člověčího záchodu...
"Počkej, všechno to řeknu mámě a napíšu to na internet, by všichni věděli co jsme si to vzali domu" hlesnul na závěr tatííí a pak šel pro koště, smetáček, lopatku, kýbl s vodou, kde bylo víc saponátu než hádvěóčka, taky si vzal kleště, nožík, kladivo, izolační pásku a jal se to všechno po mě opravovat a znovu zprovozňovat...
No a takovej bordýlek já doma stačím udělat za takovejch dvacet minutek, ne víc.
Jo a další průšvih mám venku, když se teda povede, že jsem konečně vypuštěná na volno, abych se taky trošku proběhla, tak moje první skoky kroky vedou Kelišový na krk. Zahryznu se jí do něj, až chuděra stará kníkne a visím na ní jako klíště.
Takže za trest nesmím bez vodítka, mamulinka mi koupila stopovačku, ale po tom co jsem jí s ní pořezala ruku, tak po týhle zkušenosti ji přestala používat.
Naučila jsem se totiž sebou na vodítku škubnout takovou silou, že už i tatíí sebou seknul na zem, mamulinka se vyválela v blátě a co nevidět něco provedu i člověčí ségře.
Ta druhá lidská ségruše, co s náma nebydlí, akorát chodí občas za svym našim tatíím na návštěvu, tak ta už mě taky venčit nechce a to od tý doby, co jsem jejímu přítelovovi zozcupovala pankáčskou bundu za pár tisícovek...
No a co, jsem ještě malý a roztomilý štěňátko ne???? Ukruťnák byl prej taky strašnej kazisvět a ničitel a teď je z něj usedlej fotřík, tak třeba jednou budu taky jako jsou ty dva...
I když!!!
Občas, teda dost často se mi povede oba, vlastně hlavně kšíra Číra, tak zblbošit, že lítáme po bytě jako by jsme byli na nějakejch drogách, skáčeme na sedačku, rodičům do postelí a přes hlavy jim lítáme a řveme u toho jako správný vlci, až se těm kakaovejm Čechům co bydleji pod náma, sype do kafe dyg vápno ze stropu, hihihihi.
Ale zatím na nás nevlítli jako náš tatíííí na ně, když jejich mláďata ještě ve dvě v noci dělaly brajgl, kam se na ně hrabeme.
A končim!
Nandavá se nám mňamka, tatííí je s náma ještě do konce tejdne doma a dneska jsme byli kupodivu hodný a tak nám uvařil kuřátko, teda kuřátka a já musím bejt u svý mističky prvnííííííí!!!!!!!!
Mějte se kamarádi co nejlíp a bacha na letáky, hihihi, štípe to.
Posílám všem stafordího hubáčka.
Pac a haf vaše Tequila G.P. z podkrušnohoří ♥ ♥ ♥ ♥ ♥

18. leden 2011 15:20:04

Hafoja deníčku, hafoj kamarádi.
Zase mě pustili k počítadlu až jako poslední, přitom jsem jinak z celý smečky ta nejrychlejší...
Taky nejkrááásnější, nejúžasnější, nejhodnější a vůbec nejnejovatější.
Tatík teď na mě štěká, že nejjedovatější zmije že jsem, ale on to tak nemyslí, možná, že se na mě ještě zlobí za tu postel co jsem mu minulej tejden sežrala, ale když já se do toho prostěradla musela zakousnout a copak můžu za to, že to prostěradlo bylo jako z papíru a ta matrace, že taky nic nevydrží a najednou jsem byla na dřevě a nemá dělat v Obi tatík jeden, pak bych neměla tendenci se na chvíli stát bobrem a hlodat a hlodat a hlodat....
Ale se na tý posteli ještě vyspí než si našetří na novou, musí se holt víc tulit k mamulince a nééé ležet od ní na kilometr daleko, vlastně nemůže, bo by mě zalehnul, u mamulinky přece spím já!!!
No neva, ještě jsem nesežrala sedačku v obýváku, ho přede mnou zamykaji, když nejsou doma, ale já štěknu Kelišový,, ta má dlouhý drápky, by mi jeden půjčila a strčila ho do tý klíčový dírky, v tom obýváku je totiž věcí co by se daly hlodat!!
Taky je docela dobře možný, že jsem zmije jedovatá kvůli tý zdi. Jsem totiž vyhlodala z chodby do pokoje naší člověkoségry dírečku, docela malinkaťoučkou, tak na jednu stafordí hlavinku...
Taky kdo to kdy slyšel, aby byly v paneláku zdi ze sádry, kurňa je to jednou panelák, tak by měly bejt z panelůch a betónovejch!!!!
Nebo je na mě tatííík natentonoc kvůliva tomu malilinkatýmu, teda několika malilinkatejm kokýtkům co jsem zapomněla v ložnici a u něj v pelíšku????
Cimprdlich jeden, asi si budu sedat na mísu, když je záchod zaklíčovanej ne?
No je taky dost dobře možný, že se na mě taťulda zlobí kvůli tomu koberci co už neni na chodbě, nebo kvůli linu co jsem rozbila na atomy????
No já vážně nevim, proč mi nadává do plazů....
Jinak se ale mám dobře, fakt nestěžuju si, pravidlo, že každej z hafanů týdle smečky má svojí misku se žrádlem jsem úspěšně zrušila, všechny misky jsou nejdřív moje a teprve pak si může Keliška s Čírem čuchnout co že vlastně měli mít k jídlu, hračky jsou taky všecky moje a je jich všude plno, nejvíc jich najdou naši pod peřinama, hihihi.
Taky už mám skoro dvacet kilek a jsem samej sval a celý sídliště je ze mě ááááách a óóóóóó a jééééééé, že prej jsem kráááásná a vééééééliká, no bodejť by ne, vždyť už je mi přes pět měsíců!
Jůůůů, já se tady málem zapomněla, jde se na odpolední korzo, takže já se letím oblíkat, jupíííííí, dneska odpoledne mám všechny doma, nikdo není dýl v práci, budu moci řádit a zlobit je.
Mějte se všichni kamarádi co nejlíp to půjde, všem posílám jednu stafordí čumáčkovou.
Páček hafáček, vaše Teq G.P. ☺ ☺ ☺ ☺

6. prosinec 2010 14:15:14

Hafojda deníčku, tak už jsem Cherokeeho přerostla nejmíň jedenkrát, dívám se na něj pěkně z patra a štěknu vám, že mě nikdy nenapadlo, jakej že to je prcek mrňavej.
Vzteklej je na mě, bo ho nenechám na pokoji a cení na mě ty svoje kšíří klováky, jenže z těch já mám tak akorát psinu, teda feninu, vlastně ještě štěněčinu. K tomu ještě piští a hystericky štěká, no to je teda bojovník, pche!
Strašně a nejvíc mě baví ho tahat za ty jeho chlupiska, to se vám pak na mě táááák rozčílí, až smíchy učurávám...
No s tim mám tak trochu problém no, už jsem prej dost velká, bych to vydržela až do couračky a ne aby se se mnou chodilo před barák co třetí hodinu a já pak stejně pokropila chodbu, jenže, když já jsem furt v pohybu a nějak na ty vyměšovací pochody zapomínám no!
Mamulinka, ta na mě pak vždycky zařve, kšír Čír se může potentonoc smíchy a já se dekuju někam do neviditelna, bo se i snad trochu stydim...
Jo a venku je to se mnou prej taky žůžo!
Jsem se rozhodnula, že nebudu zabijáckou bestií a společně s Kelišovou se vlníme jak vlnitý plechové, sotva kolem projde nějakej dvounožec, o psech ani nemluvě.
Mamulinku to s náma venku hrozitánsky baví, vláčíme ji závějema, abychom mohli obskákat a olíznout kdejakýho člověka a pohrát si s pesanama. Jsme holt bojový psi, teda feny...
Akorát Cherokee, ten na všechny a všechno vrčí, brání nás před světem a každýho pesana co si k nám přičuchne, by nejraději na místě sežral...
Jenže mě to prej skončí, půjdu prej do nějakýho výcvikovýho tábora na převýchovu, že prej mě to blbošení hned přejde, až na mě bude nějaká pr*delatá Hildegarda řvát různý povely a bičíkem bude malovat mojí krásnou zlatou sedýnku...
Ale to určo naši kecaj, by mě nedali, si teda myslim, že ne, si myslim, že mě bude převychovávat mamulinka sama a si myslim, že to ani tak horký nebude, bo mě mamulinka milujánkuje, bo jsem její dáreček k narozkám a s dárečkama se jedná jako s pokladama a vzácnostema a tak...
Jo a včera jsem měla teda trochu bobky, bo venku chodili takový rohatý hnusáci a dělali bleblebleble a měli jazyky ještě delší než mám já a tatík řikal, že si přijdou pro mě a že maji takový veliký černý pytle, jak maji v těch americkejch kriminálkách a jak do nich zazipovávaj ty umřetý a že mě do jednoho strčeji a že mě odnesou někam do pekla a že tam můžu dělat kraviny a čůrat jim kolem kotlů jak budu chtít, že prej si tam ze mě udělaji maskota a že už mě nikdy nevrátěj a vůbec samý hroznostě mi o nich vypravoval...
Ale si mě ani nevšimli a nechali mě na pospas v mojí smečce, bo jsem celej půlden štěkala básničku, co jsem si na večer nacvičila a taky jsem byla pak už i hodná a myla si po procházkách tlapičky a neštěkala jsem ani nic sprostýho na Číra a ani Kelišový jsem nevykusovala kusy masa z krku, jak to dělám jindy, takže mě fakt nechali ti pekelníci odporníci ublekotaný na pokoji...
A co ještě bych tak štěkla. Tak třeba, že mamulinka už chodí do práce a pro změnu nám zase ulehnul tatík, ale ten se dneska nechal raději uschopnit, bo má novou práci a nerad by o ní přišel a tak se bude zase učit nějaký programy počítačový co pro tu práci potřebuje umět a na nás bude mít čas až někdy o víkendu, ještě že máme doma člověčí ségruši, která zas pro změnu práci nemá, ale to nám vůbec neva, alespoň nejsme doma sami.
Tak kamarádi, přeju vám všem krásnej prosinec, užívejte si zimní prochajdy a brzy zase natlapkanou!!!
Paciny hafiny vaše Tequila G.P. ☺ ☺ ☺ ☺

27. říjen 2010 12:28:52

Hafinky deníčku, kamarádky a kamarádi.
Tak už jsem s panem Ukrutným nejlepší kámoš. Sice to chvíli trvalo, on totiž dělal strašlivě ukřivděnýho a byl pořád uraženej, ale teď si mě hlídá...
Řádíme spolu, až nás musí mamulinka neustále okřikovat. Ona je s námi totiž doma, je po operaci a rekonvalescentuje se, teda si myslim, že se z nás moc nezretentonoc, protože a jelikož musí mít furt a pořád zašťopkovaný vočíčka, by jsem jí náhodou nesežrala pana Ukrutného vladaře, nebo on mě, ještě pořád je totiž vedle mě takovej obří a mohutnej. No teda štěknu vám, že jestli on je typickej představitel všeho kšírstva, tak mám ze všech jorků dóóóst velikej respekt. Jsem vůbec netušila, že jsou taky bojovym plemenem a už vůbec ne, že vážej přes osm kilo...
Včera jsem si do obýváku přitáhla v tlamě z ložnice gigantickou plyšovou věc na který si pan Ukrutný zkouší svoje váchnivostě a jak jsem tu velikááánskou plyšafku táhla přes práh, tak mamulinka zrovna otočila hlavu a by se v ní krve nedořezal nebo jak se to říká. Myslela si totiž v první chvíli, že jsem zakousla pana Ukrutného a jeho bezvládné tělíčko, že jí nesu ukázat!! Ale naštěstí se vzápětí Cherokee objevil vedle mne a hned se na svojí plyšafku sám vrhnul. Pak jsme se spolu o tu metrovou plyšovou fenu přetahovali až do půlnoci.
Úderem dvanácté nám však začala být celá plyšová obryně ukradená a pustili jsme se sami do sebe, začali jsme lítat po bytě, skákat na nábytek, běhat z ložnice do obýváku a zase zpátky, Kelišová nám musela neustále uskakovat z cesty a mamulinka na nás řvala, že prej jestli nevíme kolik je hodin a že se máme okamžitě zklidnit a že nebydlíme v baráku sami, chováme se prej už jako ti nepřizpůsobiví, když zaberou socdávky...
Ale jinak je ráda, že jsme s Čírem kamarádi, akorát Keliška je z nás na nervy, by si s námi chtěla taky hrát, ale ví, že by nám, teda hlavně mě, mohla třeba nechtěně ublížit a tak si prej pár tejdnů počká, až přerostu Ukrutňáka a budu jí rovnou soupeřkou a protože mamulinka nesmí dělat nic namáhavýho, tak si ji tatík bere, když teda může do práce, takže by na mě stejně asi ani neměla čas, myslim jasnačka, že Kelišovou, ne mamulinku...
Tak a já jdu zase na kutě, abych byla odpočatá na další boj s panem Ukrutným. Posílám všem štěněčí lízaneček, hafojky vaše Tequila G.P.♥♥♥♥♥♥

21. říjen 2010 07:16:29

Hafiny deníčku.
Tak už jsem v novém domově zabydlená úplně. Už vím, kde nejlíp schovat kokýtko, bych nemusela pořád běhat venku a mrznout.
Na tu zzzimu co venku řádí a bude prej řádit až do jara, tak na tu jsem vyfasovala celej šatník po panu šéfovi, kterej si nechává říkat Ukrutný vládce Tmy a to on teda je.
Prvních pár dní jsem se ho teda dost a hodně bála, ale teď už je to docela gut, až na to, že mi chtěl z hlavy vykousnout vočíčko, ale jsem včas ucukla a tak mi jenom prokousnul víčko. Já řvala jako bych vůbec nebyla amstafka a hned jsem to šla žalovat mamulince, ta mi ale ještě vynadala, že nemám lézt ostatním do jídla a nikdo mi nebude chtít nic vykousnout.
Jenže, když ty dva mají samý dobroty a lepčí než mám já!!!!
No, ale ještě k tomu vočánku mojemu raněnýmu a prokouslýmu. Tak vono to asi nebylo ani nic vážnýho, sice jsem večer vypadala jak „kvasimódo“ řikala mamulinka. Já nevim co nebo kdo to je, já žádný kvasimódo neznám, znám jenom mamulinku a občas i tatího a člověčí ségruši a Cherokeeho Ukrutného vládce všeho a ještě Kelišovou. Jo a hlodavce co jsou zaklecovaný u člověkoségry v pokoji, ale ty mě moc neberou, bo neštěkaji.
Jéééé a teď mi naši říkají, že se mám taky pochválit, protože už od prvního dne v novém domově, vůbec nebrečim, když se jde spát a mě naši nechaji na chodbě v pelíšku!!
Mám tam teda i Kelišku, ale ta si mě vůbec nevšímá, no v noci na mě asi nevidí, ale ona si mě nevšímá ani ve dne. První dny ze mě byla celá hin, ale pak si všimla, že jsem vedle ní jak psí bonzaj a asi čeká až dorostu tak, aby si se mnou mohla hrát. A tak si zatím začínám hrát s Čírem.
No vážně a fakt!! On to teda asi nikdy nepřizná, že by si hrál se štěndem, ale je to fakt tak. Honíme se po bytě, štěkáme na sebe, já na něj skáču ze zálohy a on je vždycky strašlivě rozzuřenej a je srandovně chlupatej a mě hóóóódně baví mu kousat ty jeho kšíří vlásky...
Taky jsem už zůstala i sama doma a byla jsem hodná!
Mamulinka totiž šla ven s Čírem a blondýnou a já na ně čekala a vůbec jsem nic neprovedla a nebrečela jsem.
Mamule dneska do telefonu říkala tatímu, že jsem nejhodnější pejsek, jakýho kdy měla, heč!
Tak a už jsem unavená, zavíraji se mi víčka a protože jsem štěndo co musí hodně spinkat, tak už spim...
Brou noc deníčku a vy se kamarádi mějte co nejfajnějc.
Páček hafáček vaše Tequila G.P. ♥ ♥ ♥ ♥