• Profil mazlíčka

9. únor 2012 11:05:56

Jupí, od rána u nás sněží. Po pravdě je to za tuhle snad první pořádné chumelení a já jako správný pes původem horal si to moc užívám. Ráno jsme sice ještě nebyli na procházce, ale panička si se mnou šla tak na půl hodinky zařádit na zahradu a pod vrata. Lítal jsem jako splašený, honil jsem sněhové koule a tahal jsem paničku za rukavice. Dokonce se k nám chvílemi přidal i Filípek, tak jsme zase na celé kolo vyštěkávali, soused Max přes rybník se mohl za plotem zbláznit. Ven půjdeme buď odpoledne, nebo to dnes úplně oželíme. Chumelí opravdu hodně. Sníh se mi sice na jednu stranu líbí, ale na druhou stranu jsem skoro hysterický, když mi mezi prsty nabalí sníh a začnou mi tam namrzat sněhové kuličky, to jsem okamžitě na zemi a koušu si nohy jako zběsilý. Někdy si i dojnu pro pomoc k páníčkům, jako tuhle kdy už jsem sám paničce podal pacičku, aby mi ji očistila a mě sníh dál netlačil. Jinak začínám zlobit s tím, že se sám pouštím v nestřeženém okamžiku na led. Uznejte, koho by to taky nelákalo. Zamrzlý sníh plný bruslařů na jedn straně zahrady a zamrzající řeka na druhé. Zatím jsem vždycky vlezl jen na kraj a už mě hnali pryč. Mají ale smůlu, už jsem přišel na to, že ta voda, co je tu všude jindy, zmizela nebo ztvrdla a jde po ní chodit. Páníčci pořád melou něco o tom, že až led povolí a já tam vlezu, můžu se propadnout, nebo že si na ledě namelu, zlomím nohu a to bude potom teprve patálie.

1. únor 2012 17:31:02

Dneska jsem byl na kratší procházce. Za prvé jsem po nemoci (pan doktor říkal, že řádí nějaké virózy mezi námi hafiky), za druhé mě málem hned pod vraty odfoukl vítr. Bylo krásně sluníčko, ale fičel šíleně studený vítr, takže jsme jen obešli vesnici a honem domů. Tam jsem dostal druhou dávku oběda a šel jsem chvilku spinkat jako vzorný pacient v rekonvalescenci.

25. leden 2012 22:40:22

Ještě mám jednu novinku. Protože u nás teď v posledních docela fučel vítr a mně zafukovalo do boudy, zadělal mi pán konečně moje okýnko průhledným plexisklem. Sice už nemůžu vystrkovat hlavu ven a požadovat nějaké ham jako odměnu za to, že jsem na povel šel na místečko, ale aspoň mám už boudu komplet (už mi jen chybí cedulka s mým jménem nad vstupem:-))Hned následujcí večer jsem uspořádal soukromou kolaudační párty a v boudě strávil větší část noci, i když normálně chodím spát domů. V boudičce s okýnkme se mi ale zalíbilo a teď už tam spím každý večer. Doma se jim ale obvykle kolem druhé třetí hodiny k ránu začně stýskat, většinou někdo vstane, vyleze na terasu a volá mě domů. Jsem sice emancipovaný pes s vlastním bejvákem, ale přece jen k ránu už je chladno, a tak většinou nepohrdnu svým teplým místečkem na chodbě nebo přímo vyhřátou postelí páníčků nebo mladší paničky v patře.

25. leden 2012 22:35:00

Předevčírem jsme u nás ve Vestci měli menší pozdvižení, protože tu během dne nastoupala říčka Mrlina až nad druhý stupeň povodňové aktivity, a po minulých zkušenostech, kdy naše vesnička opravdu několikrát byla zaplavená, to u nás doma vzbudilo trochu obavy. Když jsem šel s paničkou odpoledne na procházku po hrázi, vůbec jsem nějak nemoh pochopit, kde se tu ta voda vzala. Normálně můžu běhat po břehu a teď jsem měl hned mokré nožičky. Taky jsem pořád honil všelijaké naplaveniny, rákos, klacky a větvičky, které mi ale pořád utíkaly po proudu a já je nemohl dohnat. Když už se něco z toho zarazilo o břeh a já se to pacičkou snažil vylovit, zase jsem byl paničkou důrazně varován, ať do vody nelezu, nebo mě odnese proud. Do vody jsem si jednou tedy vlezl jen po bříško, když jsem moc moc chtěl kořistit jedno připluté polínko, ale uplavalo. Celou procházku jsem běhal podle vody a snažil se tomu přijít na kloub. Teď už je ta voda zase pryč, nevím, kam se poděla. Doma jen pořád slyším, že už snad znova nepřijde, ale já se toho nebojím, aspoň jsem měl na procházce vzrůšo.

30. prosinec 2011 23:51:04

Poslední den v roce... malá rekapitulace:
Oslavil jsem druhé narozeniny, stal se ze mě dospělý pes, drobné štěněcí granule pro juniory mi vyměnily za větší kolečka pro dospělé psy, jsem zase o kus rozmazlenější a umíněnější, na druhou stranu dělám pokroky v poslouchání, už tolik neproháním zvěř a neodbíhám, asi jsem dostal trochu rozum, jsem dominantnější, větší, těžší, mohutnější, výborně hlídám dům i před dobrými známými, nikoho dovnitř napustím, všichni mě mají pořád raději a raději a nade mě zkrátka není:-)

25. prosinec 2011 14:37:33

Štědrý večer jsme si doma užili. Všichni tři jsme před večeří dostali veliké zlato-oranžové mašle, moc nám slušely. Ještě než usedli ke stolu páníčci, dostali jsme my hafici každý na ochutnání klobásu. To byla dobrota, jen by jí mohlo být víc, ale panička řekla, že jestli nechci trávit Vánoce na veterině, tak mi to musí stačit. Mladší panička nás při tom vyfotila, pak jsem ještě musel chvíli pózovat před stromečekem. Páníčci se s večeří pěkně loudali, tak jsem šel raději nac hvíli pozorovat na terasu, jestli nad Vestcem ještě někde nelítá Ježíšek. Nakonec jsem se dočkal a šlo se na dárky. Dostali jsme s kamarády několik balíčků psích tyčinek, které jsme hned včera večer spořádali. Když jsem zjistil, že v té hromadě balicího papíru, už není nic zajímavého, odebral jsem se odpočívat na chodbu na místečko. Vzbudila mě až vůně chlebíčků, pro které panička později přišla. Zbytek večera jsem strávil pospáváním pod konferenčním stolkem v obýváku a příležitostnými ochutnávkami cukroví, salámku z chlebíčků apod. Dneska ráno jsem ale všechny ty kalorie poctivě vyběhal na dlouhé ranní procházce podle řeky, kam nás vzal páníček s Filipem.

22. prosinec 2011 02:11:50

Dneska k ráno jsem zase přišel dadat k paničce do postele a vydržel jsem tam až do čtvrt na devět. Když už se mi nechtělo spát, dal jsem hlasitým výsknutím najevo, že jsem vzhůru. Když to nepomohlo, začal jsem ji pod peřinou okusovat prsty u nohou, následovaly dvě tři rány mojí přední tlapou a pak jsem si lehl na záda a na paničku se plnou vahou svých 55 kilo překlopil. Jak byla panečku hned vzhůru a hned mě šla pustit ven, i když cestou po schodech něco remcala, jako že jsem neotesanec, hrubián a sobec, co ji nenechá vyspat. Vylezl jsem na terasu a nevěřil jsem vlastním očím. Všude bylo bílo. První letošní sníh! Pravda, z terasy do toho bílého, studeného a mokrého se mi nejprve moc nechtělo, ale osmělil jsem se a po zahradě se nakonec přece jen prošel. Panička si mezitím ještě chvíli schrupla a všechno bylo fajn, až na odpolední počasí, kdy pršelo a sněžilo zároveň, takže jsem byli jen na takové procházce "aby se neřeklo", ze které jsem přišel, jako kdybych se cestou někde osprchoval, a zbytek dne jsem prospal střídavě v boudě nebo doma.

19. prosinec 2011 23:19:10

Dneska měli nějakou foticí náladu. Mám nové obrázky od venkovního stromečku, s páníčkem na sedačce v obýváku a taky se spoustou svých plyšových hraček.

17. prosinec 2011 12:36:17

Ha, už pár dní vím, kam schovali cukroví. Od té doby, co panička jednou vlezla do špajzu a cestou zpátky, když procházela kolem mého místečka, kde jsem si už spokojeně odfukoval a vypadlo to, že tvrdě spím, mi něco zavonělo pod nos. Okamžitě jsem zvedl hlavičku a protože mi nikdo v rodině neumí nic odepřít, dostal jsem ochutnat kus lineckého cukroví s marmeládou. Okamžitě mi došlo, že ta nová krabice ve špajzu je plná těchhle dobrot. Teď už pravidelně stojím frontu před dveřmi do špajzu a čekám, kdo mi kdy co dá, ale ne vždy se mi poštěstí. Mám ale slíbené nějaké psí cukroví speciáně pro sebe, Alberta a Filípka.

16. prosinec 2011 23:13:47

Jak jsem včera psal, že u nás v okolí je víc myslivců než zvěře, tak dneska na procházce jsem jednoho z těch málo zbylých zajíců na okrese přece jen vyčmuchal. Panička šla napřed a zrovna zírala do mobilu, když se po mně otočila a já nikde, zaotřila trochu doprava a co nevidí. Já si to drandím zajícovi v patách furt pryč po poli. Houkla na mě tak výhružně, že jsem se hned zastavil, co že mi to jako chce. Abych se ovšem dlouho nezdržoval, už už jsem se dával znova do běhu, aby zajíc neměl příliš velký náskok, ale to se ještě přísnějším tónem ozvalo rázné "k noze" a já - světe div se - nechal zajíce zajícem a utíkal k paničce. Řekl bych, že až byla sama překvapená, jak poslouchám. Sice jsem si cestou zpátky očuchal, co jsem potřeboval, aby si jako nemyslela, že se splašeně přiženu hned na první zavolání. Nebudu si přece kazit reputaci, jsem nezávislá psí osobnost, co se rozhoduje zcela sama podle vlastního uvážení. Pravda, nyní jsem uvážil, že bude lepčí vrátit se hned, protože pak mohlo následovat čoro moro a to si já, Leopold, přece můžu ušetřit.

14. prosinec 2011 23:57:21

Zítra budu zase delší dobu sám doma, ale přijede se na mě z práce na hodinku podívat starší panička. Mladší panička má strašné výčitky, že musí zítra odjet do Prahy a nechat mě tu chudáka samotného. Aby mi to vynahradila, prý mi něco dobrého přiveze a zbytek přivezených dobrot mi prý přinese Ježíšek pod stromeček. Nevíte, kdo nebo co to je a jestli umí štěkat, abych se s ním domluvil? Proč pod stromeček? Na zahradě máme stromů a tújů plno, ale nikdy mi tam nikdo nic nedal. Od soboty za týden se prý dočkám. Je vtipná, jakobych snad uměl počítat nebo se orientoval v kalendáři. Ach vy lidi, mluvte jasně...

14. prosinec 2011 23:53:07

Nevím, jak u vás, ale tady je snad víc myslivců než zajíců, srnek a bažantů dohromady. Myslel jsem, že už nebudu mít na procházkách co prohánět (zase abych nepřeháněl, posledních pár zajíců jsem sice kousek pronásledoval, ale už jsem udělal pokrok a několikát se nechal odvolat zpátky k paničce, moc mě pochválila), ale v posledních dnech jsem při procházkách po hrázi našel novou zábavu a kamarádky. Panička se jich bojí, říká jim veliká myš, plavou a po hrázi mají spoustu cestiček. Prý nutrie. Vždycky letím po břehu a kde je ucítím, skočím do rákosí, ozve se žbluňk a já jedu dál.

13. prosinec 2011 18:21:52

Dneska jsem byl skoro celý den doma s mladší paničkou. Potřebovala si dělat na diplomce, ale copak to se mnou jde. Říkala, že jsem na zabití. Pořád jsem si vynucoval pozornost a protože pobrukování roztomilé tříbarevné pusinky, totiž mně nelze odolat, hádejte, jak to dopadlo. Dopoledne jsme byli na dlouhé procházce. Tam jsem se na paničku pěkbě rozzlobil, protože se mi potvora na hrázi schovala mezi stromy, když jsem si já šmejdil po poli. Nechala mě pěkně dlouhou dobu hledat, než na mě zapískala. Byl jsem strašně šťastný, že se objevila, ale i naštvaný a pomstil jsem se jí za tu léčku na bundě, ale prý se nemám vztekat a příště si ji radši lépe hlídat a nepouštět se daleko.

12. prosinec 2011 21:40:22

Bum a ham

Tak mám zase nový fígl. Tentokrát na starší paničku, která mě strašně miluje, ale já vím, že mi všecko dovolí. Jednou mě plácla, když jsem běhal kolem hnoje a nechtěl jsem přijít, ale od té doby má výčitky svědomí a úplně všechno mi dovolí. Poslouchám ji, jen když chci. To mladší panička, to je jinej kalibr. U té se poslouchat musí, tu rohlíkem neopiju.
Když starší panička stojí v kuchyni u rohu linky, je blízko kouzelné skříňky, ve které je ham pro nás, pejsky. Takové ty pochoutky za odměnu. Vždycky k paničce zezadu přijdu a kopnu ji. Panička se jako na oko rozzlobí, ale pak vždycky sáhne do skříňky, dá mi dobrůtku, pak mě "jako" vyžene do obývacího pokoje a křičí, že už mě v kuchyni nechce. Jen ale dobrůtku zchroupu, už jsem zase za ní zase bum do paničky. A zase dobrůtka a zase do pokoje. Této naší hře udělá většinou přítrž mladší panička a dobrůtky nám schová. Pak domlouvá starší paničce, ale stejně to k ničemu nevede. Čekám jen, až bude panička zase v kuchyni a jedeme naši hru kop a ham znovu. Je to sranda.

5. prosinec 2011 22:36:31

Čerti a Mikuláš, co to je? I když dneska prý "chodili", žádného z nich jsem neviděl. Za to jsme ale doma slavili narozeniny mé starší paničky. Já jsem mezi gratulanty nemohl samozřejmě chybět a přímo ze své tlamičky jsem jí velice něžně předal blahopřání v obálce, které napsali mým jménem. Propiska se mi přece jen v mých tlapkách špatně drží.
Taky jsem asistoval při přípavě vánočního cukroví. I když se to nemá, pár kousků jsem ochutnal. Nejvíc mi asi chutnají pracny a slepované linecké. V obýváku jsem pak dlouho pozoroval páníčka, co že to provádí s oříšky - louskal, aby měla panička co dávat do těsta:-) Hrál si s nimi úplně jinak než já venku. Já jsem totiž na oříšky jako ďas. Doma pod vraty nám rostou lískáče a když mi je někdo hází, abych je honil, rázem zmizí dospělý lenoch a je ze mě hravé štěňátko, co vyžaduje hození dalšího a dalšího oříšku. Někdy si je i sám louskám, ale většinou mi někdo z páníčků přijde na pomoc.
Jinak jsme dneska byli na procházce a s mladší paničkou jsme přišli jako čuňata, protože bylo všude bláto. Vždycky, když jsem se za paničkou rozeběhl, čvachtal jsem. Smála se mi a říkala mi, že jsem pan Blátočvachta (podle postavičky z nějaké animované pohádky od Disneye, ale neví, ve které přesně). Ha, ha, kdyby se viděla sama, jak vypadala... Ještě že neumím mluvit.

29. listopad 2011 20:17:27

Jak komisař Rex aneb Dej mi housku

To, že mám rád housky, víte z předxhozího příspěvku. Já rád rozpečenou housku s máslem. Mladší panička ráno už rovnou rozpéká dvě. Jednu pro sebe a druhou pro mě. Ještě lepší je rozpečená houska s máslem. Možná budu komisař Leopold, akorát s tím rozdílem,že komisař Rex mamal housky se salámem a já mamám rozpečené s máslem. Ale jedno máme společné. Jsme oba velmi chytří a mazaní a vždycky si to dokážeme zařídit tak, abychom z toho měli nějaký užitek. Ale stejně, ještě další rozdíl mezi námi je. Rex to má vše naučené,je to filmový hrdina, ale já jsem doopravdy takto mazaný a šikovný. Už se těším, až zase zítra ráno ucítím známou vůni pečeného pečiva a udělám na svou paničku kukuč "Dej mi housku".

11. listopad 2011 00:29:33

Posledních pár dní se mám opravdu výborně. Moje mladší panička se mnou je po návratu z několikadenní dovolené v zahraniční doma a ještě nějakou dobu bude, protože musí makat na diplomce. Dělí svůj čas mezi práci na počítači a mě. Zkoušel jsem už vymyslet, jak se toho placatého krámu, co na něm pořád něco cvaká, zbavit, abych byl středem pozornoszi neustále, ale bez úspěchu. Denně ale chodíme na hodinovou procházku, někdy jdeme naproti tarší paničce, takže se u kousek cesty zpátky projedu v autě. Dokonce mám nový ranní rituál. Když zbytek rodiny odejde, přesunu se ráno do pokoje mladší paničky, většinou přímo k ní do postele - už mám pro sebe rezervovanou pravou stranu. Když jí zazvoní budík, musí vstát a já se rozvalím, jak nejlépe dovedu a užívám si peřin sám pro sebe. Dolů do kuchyně se většinou sesunu, až když slyším cvakat nádobí a cítím vůni rozpečené housky. To vím, že snídaně je na stole, úhledně si sednu k jídelnímu stolu a čekám na několik křupavých soustiček s máslem. Když mi paňule dlouho nedává a hoduje sama, položím si hlavu přímo na stůl vedle talířku a jako ta nejhladovější chudinka pohledem prosím o další HAM.... A věřte nebo ne, vždycky se dočkám.:-) Vím, že pejsci by se neměli naučit takhle žebrat, ale když už to moc přeháním, většinou si nechám říct. Ale v mojí rodině se se mnou lidi o svoje HAM (pokud pro mě zrovna není nezdravé nebo nebezpečné samozřejmě) vždycky rádi podělí. Kdo by mi odolal?

26. říjen 2011 18:24:31

Dnes jsme oslavili moje druhé narozeniny. Dva roky mi sice budou až zítra, ale párty se konala den předem večer. Nejdřív jsem musel chvilku počkat na chodbě a mezitím mi v obýváku na zemi připravili dárečky. Dostal jsem velké balení Froliků, o které se ale podělím se svými psími kamarády, nového plyšáka, dva velké kroužky z buvolí kůže a "dort" - hromadu piškotek se šlehačkou (výjimečně jsem měl povoleno více sladkého). Byla to dobrota, ale kus si musím prý nechat na zíra, aby mi nebylo špatně. Nejvíc se mi asi líbí buvolí kroužky, s jedním jsem se hned utkal. Půlku jsem rozžužlal, ale už mi ho taky zabavili, protože jsem se do něj dal s taovou vervou, až jsem se málem zpotil. Páníci připili na moje zdraví, ať prý jsem nadále spokojený, šťastný pejsek a zůstanu tu s nimi co nejdéle. Jsem jejich miminko.

25. říjen 2011 21:31:04

Dneska mladší panička přivezla z Prahy nějakou igelitku, kterou jsem já prý nesměl vidět. Zavřela mě do chodby a mezitím v obýváku zbytku rodiny něco ukazovala. No, nevím, nevím, ale myslím, že tam měla nějaké dárečky pro mě k narozeninám. Když mě pustili dovnitř, hledal jsem, hledal, ale už to stihli schovat. Budu si muset počket do zítra nebo do čtvrtka. Na kdy přesně mi naplánovali narozeninovou párty, mi neprozradili. A Filip a Albertem mi prý taky nic neřeknou, nechtějí kazit překvapení. Zrádci jedni!!! Než aby drželi basu se mnou jako se psem, tajnůstkaří.

20. říjen 2011 20:47:22

Dneska jsme se s paničkou vydali na naší první opravdu velkou podzimní procházku. Po hrázi jsme zase došli až do sousedního městečka, kde pracuje moje starší panička. Domů jsem měl zase vyjednaný odvoz autem. Byl jsem moc hodný, všechno jsem musel důkladně proukoumat, pořád jsem běhal na hráz a zase z hráze, když jsem ucítil něco zajímavého na břehu, honil jsem žády a myšky. Po srnkách a zajících naštěstí ani stopa, takže jsem ani neměl ke paniččině radosti možnost uplatnit svoje honácké umění a útěky. Naposledy jsem tu byl na jaře, protože přes léto byla hráz šíleně zarostlá vysokou trávou a nedalo se tam chodit. Teď u nás konečně posekali, tak mám o jednu procházkovou trasu víc. Jen co jsme zalezli do auta, že pojedeme domů, začalo pršet. Měli jsme to opravdu vypočítané na minutu přesně.

20. říjen 2011 10:48:00

Před pár dny jsem ochutnal první vepřovou nožičku v životě, to vám byla ale dobrota. Pán mi ji rozsekal na menší kousky, abych s ní prý hned napoprvé nemusel příliš zápasit nebo se nedejbože nezačal dávit. Hamižně se můžu pochlubit, že vepřové nožičky v tomhle domě jsou všechny jen a jen pro mě, protože Albertek jako psí dědeček už na jejich kousání nemá dobré zoubky a Filip je zase neumí jíst. No vážně, je tak hrozně lakomý, že by si tu kostičku nejraději narval do tlamičky hned celou a klidně by se s ní udávil. Jednou už jsme doma měli pořádné pozdvižení, když se Filípkovi podařilo si zapíchnout kus kosti do tlamy takovým způsobem, že nemohl ani polknout, ani ji zavřít nebo kost vyplivnout. Naběhla celá rodina, Filip vrčel, hrozil, že by nás všechny nejraději sežral, ale jinak byl úplně bezbranný, sám si pomoci neuměl. Jedna panička si svítila baterkou a hledala ve Filipově tlamě kost, druhá panička s páníčkem ho drželi, aby opravdu někoho nepokousal. Nakonec mu kost vyndali, všechno se obešlo bez asistence pana doktora, ale ten cirkus a řev... Já naštěstí nožičky jíst umím. Panička mě vždycky chválí, jak pečlivě koušu. Zrovna jeden kousek ohlodávám, mňam mňam.

12. říjen 2011 11:36:12

"Jéé, jéé, to je tam ale dneska hnusně, zima, bláto - abych si náhodou neumazal pacinky. Ne, ne, dneska mě můžou ven lákat a strkat, jak chtějí, čumáček z domu nevystrčím," takovýhle postoj jsem zaujal k dnešními propršenému dni, ale nic naplat, ven se prý musí. Když jsme ale s paničkou asi 4krát došli ke vchodovým dveřím a já okamžitě zase zacouval zpátky, jen co jsem ucítil vlhko a chladno, usoudila, že musí ven se mnou. I když ji bolí hlava, navlékla nepromokavou bundu, kapuci a šlo se dovádět alespoň pod vrata k rybníku. Na procházku to teď dopoledne prý určitě není. Teď jsem dostal buvolí kost, abych se zaměstnal a ležím u sebe doma - v boudě na teplé dece. Prý ať se trochu vysmradím, ale za chvíli si pro mě zase přujdou, doma by se jim beze mě stýskalo, na to se můžete spolehnout.

17. září 2011 11:11:21

Včera jsme na procházce pořídili pár nových podzimních fotek a myslím, že se nám povedly.

14. září 2011 12:08:21

Kamarádi, musím přiznat, že včera jsem vůbec nebyl ve své kůži. Nechtěl jsem jíst, nechtěl jsem si hrát, pořád jsem někam zalézal, spal jsem, měl jsem horký čumáček, až se o mě páníčci vážně báli, protože takhle se já opravdu za normálních okolností nechovám. Málem jsem jel i k panu doktorovi, ale přes noc jsem si odpočinul a dneska jsem se zase probudil jako veselý, usměvavý berňáček. Na procházce jsem hned několikrát zneužil toho, že mám vzhledem ke svému včerejšímu stavu povoleno více než obvykle, takže jsem paničce utekl na ten největší hnojník, který jsem objevil a pěkně se v něm vyválel i s hlavou. Potom jsem ještě několikrát zalumpačil a odběhl, kam nemám, ale panička byla šťastná, že už mám zase ty své rarášky v očích a je ze mě zase ten lump jako normálně. Teď jsem zrovna poobědval, vymetl jsem celou misku rýže s kuřecím masíčkem a za chvilku půjdeme naproti starší paničce.

27. srpen 2011 22:22:50

To jsou vedra
Konec prázdnin je ve znamení velkých veder, která já nemám rád. Večery jsou na padnutí. Jsem zvyklý spát doma, ale to vedro je prostě všude. Ale mladší panička na něj alespoň trochu vyzrála. Přinesla mi z půdy takovou kulatou věc, která se točí a vydává příjemný vítr. Je to větrák. Můj větrák. Když je mi vedro, pustí mi ho, já si lehnu ve směru větru a hned je mi lépe. Řkají mi: Ty miláčku na větráčku. Dneska bylo podstatně lépe. Jsem celý den venku, nemusím zalézat pod túje nebo domů k větráku. Není vedro, fouká chladnější vítr a já jsem zase veselý hravý Leopold a ne ten protivný uploužený a náladový berňák.

25. srpen 2011 17:50:57

Kamarádi, to bylo zase zážitků v posledních dnech. Musím vyprávět. Nejdřív si panička neodpustí trochu mě pokárat, protože zlobím s jídlem. Teď, když jsou u nás taková horka, nemám zkrátka takový hlad jako jindy a páníčci se s tím nějak nemohou smířit, pořád se mě jen ptají, jestli jsem v pořádku, něco mě nebolí atd. Já jim ale neumím vysvětlit, že jenom nemám hlad. Pořád se jen někde válím a počítám hodiny, kdy už konečně bude večer a to pitomé sluníčko zaleze.
Páníček přestavuje garáž a před vraty máme obrovskou hromadu písku. To byste nevěřili, jaká je švadna lítat tam, hrabat díry, rozhazovat píek do všech směrů a řádit jako pominutý. Po několika mých dalších nájezdech bude ale nějaý z páníčků muset naběhnout s lopatou a písek znova odklidit na původní hromadu, jak pak je to asi bude bavit?
Včera večer jsem se s mladí paničkou už k večeru chystal na kratší procházku, že jen odneseme flašky do kontejneru na náves. Byl jsem zase moc rád, že se jde ven a jako obvykle jsem si sám nesl flexi vodítko v tlamičce. V okamžiku, kdy panička otevřela vrata, zahlédl jsem kočku našeho dědy, podhrábl a i s vodítkem zmizel za barákem. Po chvilce jsem se vrátil, ale bez vodítka. Tvářil jsem se děsně nechápavě, když jsem si ho měl najít. Z celé procházky byla nekonec velká pátrací akce po vodítku. Panička navlékla tepláky a pevné boty, popadla baterku a vydala se do hluboké trávy a hejn komárů hledat moje modré vodítko. Jako na potvoru baterka přestala svítit a panička byla dost vzteklá. Vodítko jsme nakonec našli až dnes ráno za světla a já jsem tedy mohl v klidu odkráčet s páníčkem a Filipem na další procházku.

15. srpen 2011 21:58:41

Poslední dobou jsem si vymyslel nový kousek, abych si oživil procházky. Začal jsem fungovat jako GPSka Poldy. Když přijdeme na nějakou křižovatku, vybírám si sám kudy půjdeme. To mě naučila moje starší panička, u mladší a u páníčka mi to ale moc neprochází. Někdy taky nechají výběr cesty na mně, ale spíš musím chodit, kam řeknou. Když se mi tím směrem zrovna nechce, udělám svoje oblíbené "hačí" a oni musí strkat, tlačit, uplácet mě "ham" apod. Když se nehnu po dobrém, přijde na řadu povel "jdeme" a musím jít.
Kdyby to bylo totiž jen na mě, budu se promenádovat po vsi, učuchávat všechno možné, ploužit se hlemýždím tempem podél zahrad a tím provokovat ostatní pejsky za plotem a rozštěkávat je. K mojí smůle mají páníčci jinou představu procházky - takovou, kde se taky pořádně projdu, proběhnu, poznám nějaké nové místo atd.

11. srpen 2011 17:48:16

Včera jsem s paničkou smažil lívanečky k obědu. Před týdnem jsem takhle asistoval mladší paničce při smažení palačinek a kus jedné jsem vyloudil. Včera jsem se tedy usadil hned vedle sporáku, abych to neměl k lívancům moc daleko, a myslel jsem, že panička vždycky usmaží lívanec, namaže lívanec marmeládou, dá mi lívanec a tak pořád dokola, ale ona je po prvním, který jsem dostal, začala pro mne nesmyslně skládat na připravené talíře. "Proč mi to dává do tolika mističek?" napadlo mě. Pak jsem ke své smůle zjistil, že tyhle porce už nejsou pro mě, ale připravené k obědu pro páníčky. Přemístil jsem se tedy na další strategickou pozici - k jídelnímu stolu a vyžebral si ještě pár sladkých soustíček, dokonce se šlehačkou. To byla DOBROTA.

30. červenec 2011 20:45:02

Dneska je u nás ale hnusně (promiňte mi ten silnější výraz, jinak jsem moc slučný pejsek:)), nevytáhl jsem paty z domova. Jen ráno jsme se s Filípkem moc chtěli projít, tak jsme doma páníčka tak dlouho otravovali, až si nakonec oblékl bundu s kapucí a déšť nedéšť šlo se ven, protože psí miminka si to prosadili ustavičným štěkotem. Mokro nemám opravdu rád, proto jsem odpoledne dokonce strávil spaním venku ve své boudě, aby páníčci neřekli, že jsem pořád vevnitř. Je to ale strašná otrava a nuda. JÁ CHCI SLUNÍČKO, JÁ CHCI SLUNÍČKO, JÁ CHCI SLUNÍČKO, JÁ CHCI SLUNÍČKO...

14. červenec 2011 21:28:54

Právě před chvílí mě panička nachytala, jak se mstím zelené plastové konvičce za to, že mě s ní včera kropili vodou, i když já to nemám rád. Bylo ale hrozné vedro a já mám zase své nekoupací a neplavecí období, tak mě paničky chtěly zchladit. Bohužel mě teď při okusování konvičky přistihly moc brzy a já ji nestačil dostatečně zlikvidovat na to, aby už nebyla k použití. Škoda!!! Už ale promýšlím pokus číslo dvě. Počkej příště, konvice, to ti nedaruji!!

5. červenec 2011 18:40:10

Teď zrovna jsme dohráli bezva hru. My jí doma říkáme "na frolíkovanou". Panička mě zavřela do chodby a Filípka do ložnice, mezitím nám po kuchyni a obýváku všude možně poschovávala pochoutky frolíky, po kterých se můžeme oba utlouct. Pak nám oběma otevřela dveře a se slovy "hledej frolika" nás vpustila na místo činu. Okamžitě jsme oba začali šmejdit a panička jen zírala, jak jsme všechny její schovky brzy prokoukli. Filípek tuhle hru hrál už dlouho před tím, než jsem se já do této rodiny vůbec dostal, ale já jsem šikulka a dnes jsem našel dokonce víc pochoutek než on. Panička nás oba moc pochválila a dodala, kdyby nám tak šlo i poslouchání takhle výborně a trénovali jsme všechno s takovým zapálením. Jen tak mezi námi, řekněte, kdo by se strhl, když dostane povel "sedni" nebo třeba "k noze", s posloucháním to rozhodně nepřeháníme ani jeden, všechno pomaloučku polehoučku:-)

2. červenec 2011 20:48:23

Moje kouzelné hačí

Tak jak rostu a je ze mě stále větší a větší silák, začínám zjišťovat výhody této své situace. Procházky. Není procházka jako procházka. Pravdou je, že já procházky rád, ale tam, kde můžu šmejdit nebo potkávat psy. Páníčci však postupem času eliminovali výlety na trasy, kde nejsou hnojníky, slepice, dokonce ani po vsi se mnou nechtějí chodit, protože mám nejvíc práce s čmucháním v těch místech, kde za plotem štěká pes. Nicméně už mám výborný fígl, jak si trasu procházky sám určit. U staší paničky funguje 100%, u mladší paničky téměř na 100 %. Jakmile dojdeme někam na křižovatku a já chci jít jiným směrem, než chce panička, udělám širokorozchodné hačí. Dřepnu si jak balvan a nic nedám na domluvy, povely, ignoruji i hozené ham. Pak záleží na tom, kdo se mnou jde. U velké paničky je to jasné, jde se, kam chci já. Mladší panička obvykle vydrží první křižovatku a první hačí, to mi většinou vyjde vstříc, ale při všech dalších pokusných hačí už přistoupí k různým strkancům, pokusům roztlačit mě, ve finále dojde i na povely a když se opravdu zlobí, poslechnu. Ale za pokus to stojí. No řekněte, kdo by to nezkusil, určit si sám procházku po vesnici mezi pejsky, kterým dávám najevo, že já jsem na procházce a oni ne, podle ohrady slepic, co kdyby náhodou některá z nich byla venku, a kolem hnojníků, kde se tak nádherně válí. Tak zítra ráno zase půjdu, tentokrát s páníčkem, na toho zkouším dokonce i hají, když hačí neobstojí. Tak držte palce, ať vyhraju.

1. červenec 2011 17:11:29

Jak Leopold léčil
Je to několik dní zpět, co si kokřík Filda okusoval nohy. On si je každou chvilku kouše, takže páníci tomu až takovou pozornost nevěnovali. Já jsem ovšem stále za Filipem chodil a když si lehl, už jsem mu lízal pravou zadní nožičku. Věděl jsem totiž, že nožička je bolavá, Filda tam má něco píchnutého. A chodil jsem za ním tak dlouho a tak dlouho jsem to dělal, až jsem tím upoutal pozornost pána. Ten se Filípkovi na nožičku podíval, zjistil, že je tam píchnutá osina a už jeli k panu doktorovi. S Fildískem tak jel i pudl Albertek, který jel na kontrolu po zánětu análních žláz. Bylo to pro mě strašně divné, že moji malí kamarádi odjeli autem a já jsem zůstal bez nich doma sám. Abych nebyl úplně sám, překopala celá rodina plány na večer a malá panička se mnou zůstala doma. Cítil jsem se divně. O to větší byla radost, když se moji malí psí kamarádi vrátili po hodině od pana doktora. Hned jsem Filípkovi nožičku zkontroloval, byl tam cítit pach pana doktora, tak to bude v pořádku, zkonstatoval jsem nakonec. Filda si už nožičku nelíže, já už za ním nechodím. Páníčci byli rádi, že jsem Filípkovu bolest takle odhalil, pusinkovali mě a říkali, že jsem úžasný a chytrý pejsek. Když tuhle příhodu vyprávějí svým známým, všichni se diví, jak je to až neuvěřitelné. Ale to víte, to je náš psí svět a my jsme s Fildou na jednu stranu sice rivalové, ale ve skrytu duše se milujeme. Tak od té doby mi říkají Leopold léčitel. MUDr. Leopold.

26. červen 2011 12:20:10

Posledních pár dní jsem si našel nové místečko na spaní. Balkón. Jednou mě tam nechali spinkat a mně se tam zalíbilo. Předevčírem dokonce mladší panička jen asi ve 23,00 řekla: "Dobrou noc, jdu si lehnout" a já jsem jí byl okamžitě v patách, vyšel po schodech a stoupl si před balkón, jakože jdu tedy taky spinkat. Vyřešil jsem to fikaně - jsem sice v noci venku, ale nejsem tam sám, protože mám pořád otevřené dvěře. Jenže páníčci se báli, abych třeba v noci nespadl ze schodů, když budu chtít jít spát dolů do chodby, takže jsme opět přešli na taktiku, jako když jsem byl ještě malé štěňátko a nemohl kvůli kloubům chodit po schodech, kdy mám schody zatarasené věšákem na prádlo a když chci dolů, musím mladší paničku vzbudit, ona mi rozsvítí a pustí mě po schodech dolů. K jejímu štěstí vydržím spát nahoře v patře celou noc, a ona tak nemusí neustále vstávat.

20. červen 2011 19:43:48

Dneska navečer jsem se zase fotil a točil na kameru, jak jsem se naučil hrát si s novou hračkou. Je to taková děravá, gumová roura, kterou když kutálím po zemi, padá mi z ní HAM - na čtvrtky nakrájená kolečka Frolic (ty já mám tuze rád jako odměnu). Nakonec nás panička s foťákem v ruce naháněla po zahradě všechny a podařilo se jí výjimečně udělat i pár snímků, na kterých je naše psí smečka kompletní. Jako obvykle jsem si ale pózování před fotoaparátem nejvíc užíval já a Filip, Albertek si šel po chvilce odpočinout za roh.

16. červen 2011 15:17:17

Dneska jsem se na procházce neválel, ale objevil jsem novou zábavu. Protože bylo už od rána teplo, šli jsme na kratší procházku a po cestě jsem míjeli dvě kupy sena na rasochách. Panička se mi za jednu schovala, jako že se budeme honit okolo, ale já jsem mazaný a vzal jsem to spodem. Podlézání se mi tolik zalíbilo, že jsem se rochnil v seně sem a tam. Vylezl jsem ozdobený jako vánoční stromeček, panička mě oprášila, prohlídla mi uši, oči a čumáček, jestli tam nemám nějaké osiny nebo jinou trávu a že půjdeme dál. Než to řekla, nabral jsem kurz druhá kupa a celou svou novou hru zopakoval. Po cestě zpátky ještě dvakrát. Panička se v duchu modlila, aby na mě ta rasocha nespadla. Doma se pak konalo velké letní koupání v šamponu. To bylo v plánu ale už dřív a s mým rochněním v seně nemělo nic společného. Teď si v klidu hovím pod tújí, to byste nevěřili, jak mě ta koupel zmohla. Strašně mě totiž koupání nebaví.

14. červen 2011 10:57:19

Právě jsme se vrátili z procházky. U nás bylo pod mrakem, žádný pařák, tak jsme byli venku přes hodinu. Já mám dneska prý obzvlášť válecí náladu. Na to, že se během procházky v něčem občas vyválím, si už dma zvykli, ale dneska jsem se válel v samých zvláštních věcech. Prásknul jsem sebou třeba na silnici do šterku, kterým zasypávali asfaltovou silnici, takže jsem byl pak celý ulepený od asfaltových kamínků a panička mě musela pěknou chvíli obírat. Pak se mi zalíbila vůně popela, když jsme procházeli kolem místa, kde se u nás koncem dubna pálí čarodejnice. Nakonec jsem se šel tedy vykoupat do rybníka, což panička uvítala, abych prý ze sebe aspoň částečně smyl veškerý humus. To ovšem ještě netušila, že z rybníka naberu kurz hromada písku, ve které jsem si blaženě rochnil, kutálel se dolů, vyběhl nahoru a stále dokola. Vypadám teď prý jako obluda ze Sahary a domů mám přísný zákaz. Musím uschnout, vyprášit se, vyčesat a pak možná... No co, venku dneska asi moc velké vedro nebude, tak o vydržím. Zahrabu se pod túji a budu spát.

5. červen 2011 16:57:04

Mému kožichu konečně došlo, že je léto, a já začal línat. Na jednu stranu dobrá informace, na druhou stranu z toho vyplývá, že se teď musím pravidelně česat a mě to NEBAVÍ. Jen tak stát na místě je pro mě otrava a ztráta času. Páníčci to ale nějak nemůžou pochopit a s kartáčem mi ne a ne dát pokoj. Asi to budu muset vydržet.

26. květen 2011 11:13:02

Huráá, už se zase koupu. Jakobych prý vytušil, že sem na Hafiky panička před pár dny napsala o mém tvrdohlavém rozhodnutí nekoupat se, nevstoupit do vody ani jednou packou. Ze zarputilého suchozemského tvora jsem se zase proměnil v "plavacího" Poldyho. Už dvakrát jsem sám od sebe při návratu z procházky vlezl do rybníka a plavčil jako dřív. Paničce se ulevilo, dokonce mi i odpustila mé neplechy z procházky. Vodě zdar!!

24. květen 2011 21:39:25

Páníčci si se mnou už pár dní neví rady. Z ničeho nic jsem se rozhodl, že se už nebudu chodit koupat. Dřív jsem se šel osvěžit při každé procházce a teď, když jsou pařáky jako hrom a já mám pořád jazyk na vestě, dělám, že se do rybníka i do řeky strašně bojím. Sednu si na břeh a zabejčím se, že nepůjdu. Piškotky, salámek, hračky ani jiné pochoutky nezabírají. Nikdo z páníků si přitom není vědom, že by se mi při nějaké z mých minulých koupaček něco nepříjemného stalo. Doma mě teď tedy polévají vodou z pet lahví, abych se úplně neuvařil, a doufají, že když to nebudou lámet přes koleno, zase přijdu vodě a plavání na chuť.

14. květen 2011 18:02:40

Dnes jsem byl brzy ráno na procházce z páníčkem. Jelikož je přes týden v práci a na procházky se mnou chodí mladší panička, která má zkouškové období a nemusí tedy do školy, vydali jsme se společně s Filipem na nový procházkový okruh. Nebylo žádné horko, tak jsme procházku malinko natáhli a já teď asi celý den prospím. Ale teď přijela návštěva a venku se griluje, to na chvilku vstanu a půjdu okouknout, jestli se někdo nesmiluje nad "ubohým, unaveným a smutným Poldíčkem." Vsaďte se, že něco na zub (salámek nebo sýr z jednohubek)vyloudím:-). Mňam, letní grilovačky to je moje.

11. květen 2011 22:43:36

Dnes u nás bylo zase krásně, takže jsem na procházce neodolal plavání v řece, tedy plavání - já tam stačím, takže spíš chodím po dně:-). Pak jsme potkali jednu paní, která má doma berňačku. Pochválila mě, a dokonce si mě i vyfotila. U nás pod barákem jsem se pak ještě vykoupal v rybníce a jakmile panička otevřela vrátka, hned jsem zamířil pod svou oblíbenou túji, kde jsem se válel a válel, až jsem byl zase od hlavy až k patě celý černý. Nikdo by ve mně tříbarevného berňáčka nehledal. K mé nevoli pak, když jsem uschnul, následovalo vyčesávání, vyprašování apod. To už pro mě taková zábava nebyla.

8. květen 2011 14:22:04

Udělali jsme nějaké nové fotečky s některými z mých hraček. Zbytek jich má Filip zase narvaný v koši v ložnici a hlídá, co mu síly stačí.

3. květen 2011 17:36:48

Dobrý den,
zase Vás všechny zdravím a hlásím, že jsem se zase vyznamenal jako paličák a umíněnec. Dnes celý den prší, jsem doma s paničkou, ven nejdu ani náhodou, jen rychle vyčůrat a zase hurá domů. Panička si se mnou sice hraje, ale já chci, aby se mi věnovala pořád, a to zase ona nemůže, protože potřebovala uvařit a uklidit. Když myla nádobí, chodil jsem jí zezadu kopat a pak jsem vždycky rychle utekl do postele. Tuhle hru jsme hráli docela dlouho, ale pak už panička odmítala a láteřila, že se mnou nic neudělá. Rozhodla, že ačkoliv prší, že půjdeme ven, abych vyběhal trochu energie. Šli jsme známou trasou, pravdou je, že každý byl zalezlý doma, protože déšť byl hustý, jen my dva jak šílenci jsme byli na procházce. Panička chtěla zvolit delší kruh, ale mně se ten déšť moc nelíbil, a proto jsem na křižovatce zvolil taktiku "hačí". To je totiž taková moje finta. Když chci, aby se mnou nemohli hnout, prostě si sednu, dřepnu a nazdar. Když jsem měl jít doleva, a já nechtěl, udělal jsem hačí. Panička přemlouvala, tahala, nic platno. Šlo se nakonec doprava, kam jsem chtěl já. A víte proč doprava? Je to cesta přes vesnici a mě baví provokovat psy za plotem. Občas se mi povede se i rozběhnout podle plotu a honit se s jiným hafem. Taky mám ve vesnici vyhlídnutých několik pěkných fenek. Na ně se chodím koukat a dáváme si pusinky přes plot. A zrovna dnes se mi chtělo jít za pejsky. Panička se mnou dorazila domů, oba jsme byli mokří a já jsem se musel dlouho utírat, protože jak jsem udělal to svoje taktické "hačí", tak to bylo rovnou do kaluže. Teď už je doma páníček, tak zase otravuju jeho. Páníček mě chtěl vyhodit ven, ale to se zase nelíbilo paničce, abych nenastydl. Co bych prý v dešti dělal já chudák venku? Takže jsem zase vyhrál. Jsem doma, páníček právě dlabe tatranku, my tři hafové u něj sedíme a on nám dává. Hádejte, kolik mu zbyde? Váš filuta Leopold.

27. duben 2011 21:55:52

Tak, a zase jsem měl průšvih. Pán šel uklidit auto a já jsem mu utekl. No, neutekl, šel jsem na exkurzi k sousedovi, co má slepice. No, a jedna byla zrovna nedaleko mě. Tak jsem ji čapl a hurá domů. Pán mě uviděl, řekl "pusť", tak jsem pustil a slepice mákla a za chvilku už byla zase doma. Já jsem dostal facáka za to, že jsem ji zase přinesl. Doma mi říkají CK Poldy. Vrcholem bylo, když jsme po jedné takovéto mé slepičí peripetii našli ve schránce reklamní leták na prodej slepic. Dneska jsem zase utekl mladší paničce a zase k sousedovi na slepice. Ale nebyly tam, přiběhl jsem bez nich. Stejně byl zase rachot, že jsem utekl. No, ale slepice jsou prostě slepice, je to silnější než já.

24. duben 2011 19:32:26

Víte, co v poslední době opravdu nesnáším? Česání. Teď, co je hezky, se rád občas dojdu zchladit do řeky nebo si zaplavat do rybníka a potom se jdu samozřejmě vyválet buď pod túji, nebo někam do hlíny apod. Na to už si páníčci zvykli, ale pořád ještě se neodnaučili mě vždycky, když uschnu, celého vykartáčovat, aby ze mě prý aspoň trochu dostali všechen ten "bordel" a prach. Já česání nikdy neměl v lásce, ale teď, když je to téměř denně, leze mi to dokonale na nervy, nechci držet, panička mě pak honí s kartáčem po zahradě a když jde do tuhého houkne na mě a já musím sedět. To je otrava.

20. duben 2011 21:55:34

Ahoj kamarádi, taky už se chodíte koupat? Já jsem teď už dvakrát překvapil pánečky, když jsem se na procházce sám od sebe šel svlažit a zaplavčit si do řeky. Páníčci se totiž báli, abych si od vody neodvykl, přece jen jsem se poprvé koupal loni v létě. Po pravdě se nejvíc bála starší panička, aby se mnou zase nemusela vlézt do rybníka a učit mě všechno znova. Teď mají pánečci s mým plaváním jiný problém - mají strach, abych se nenaučil přeplavat z jednoho břehu řeky na druhý, kdo by mě prý pak kde naháněl. Dneska jsem zase dělal Vydrýska a jak jsem po tom ožil. Žádný unuděný a uploužený Poldy, který poslední dobou chodil na vodítku znuděně za páníčky. Problém s taháním u mě v tomhle horku nehrozí.:-)

17. duben 2011 19:36:20

Dnes se u nás konalo cosi jako "otevírání řeky". Odpoledne jsem pozoroval lodičky, co propluvaly pod naším domem. Dokonce jel v jedné lodičce i pes. Mně ale doma sdělili, že já se do lodičky opravdu nepodívám. Za prvé u nás doma žádný zdatný vodák není, za druhé bych musel jet asi parníkem.
Když mě to na schodech přestalo bavit, tak jsem šel koukat z balkonu. Tam jsem to měl všechno jako na dlani. Panička myla zrovna okna, tak na mě každou chvilku jukla, abych třeba nedostal blbý nápad opřít se o zábradlí apod. Ale já byl moc hodný a optarný pozorovatel, jen těch vodáků mohlo jezdit víc.

30. březen 2011 17:08:21

Tak jsem tomu neunikl, jarní očitná koupel je tu. Nejdříve se mě paničky pokoušely dostat doma do vany, ale když dal všemi možnými i nemožnými způsoby najevo, že tam nechci a bojím se, došlo na koupání venku. Jedna za druhou běhaly domů točit do kbelíku vlažnou vodičku, abych nenastydl. Když jsem byl už spláchnutý, voňavý a trochu usušený, začal jsem lítat po dvoře jako blázen. Po chvilce jsem se uhnízdil pod obrovskou tújí a tam jsem se dokonale vyválel ve chvojí, hlíně a prachu, takže když se mi uráčilo vylézt zpět na sluníčko, nikdo mě málem nepoznal. Byl jsem černý jak uhal, nebýt mojí nešpinavé bílorezavé pusinky, nikdo by ve mně berňáčka nehledal. Došlo na další kbelík vody a i přes moje mírné protesty mi moje nové maskování spláchly. Pak jsem musel být zavřený na druhé půlce zahrady, kde jsem se mohl válat maximálně v suché trávě. Teď, když jsem už trochu proschl, mám slíbené velké vyčesávání, protože takhle prý domů ani nepáchnu. A mně se to tak líbilo, byl jsem skoro jako Tornádo, ten slavný Zorův kůň.:-)

27. březen 2011 21:20:32

Dnes jsem byl na výletě. Měl jsem jet původně s paničkami sám, ale Filip stropil takový povyk, když nás viděl nasedat do auta, že jsme ho nakonec vzali s sebou. Doma mi slibovali, že uvidím zvířátka, proto jsme se vydali na Bučický mlýn, kde jsou obvykle ohrady plné koníčků, kraviček, oveček apod. Bohužel i když bylo počasí poměrně hezké, zvířátka kromě koníků nebyla ještě venku, takže jsem z celé "zvířecí exkurze" nakonec viděl koně, kteří přede mnou hned utekli, Filipa, který mi neustále křížil cestu, divoké kachny, které ale vidím denně u nás za plotem na řece apod. I tak se mi výlet líbil, pořádně jsem se prošel, poznal jsem zase nová místa, svezl jsem se autem a celkově si rozšířil obzory. Doma jsme s Filipem "padli za vlast", ani granule jsem večer nechtěl a rovnou usnul. Však oni počkají do rána...

17. březen 2011 13:04:51

Dnes jsem svým páníčkům udělal obrovskou radost. Když mě starší panička ráno hledala na zahradě a nemohla mě najít, nakonec mě objevila v boudě. POPRVÉ jsem šel sám od sebe spát do boudy, kterou mi pán asi před rokem vyrobil. Pro moji rodinu událost týdne - Poldýsek spí v boudě.

20. únor 2011 16:29:32

Včera jsem moc moc pracoval. Páníčci řezali a uklízeli dříví a já jsem jim pomáhal. Když se na zahradě objevila panička v pracovních rukavicích, odběhl jsem za dům a za chvilku jsem se objevil s rukavicí svojí, kterou mám na hraní. Paničku jsem doprovázel pokaždé, když mířila s naloženým kolečkem ke sklepu, tam se se mnou musela náležitě pomazlit a hlídat, abych nějaké to polínko neukradl. Stejně se mi to několikrát povedlo. Kdykoli páníček vypnul pilu a přestal řezat, šel jsem pro změnu rozptýlit jeho. Nakonec jsem byl vyslán s druhou paničkou radši na procházku, protože usoudili, že s mou asistencí toho doma moc neudělají. Po návratu domů to začalo celé nanovo - kradl jsem klacky, aportoval klacky, štěkal jsem na vrzající kolečko, zlobil jsem se, když panička v kolečku vozila kokra Filipa, hádal jsem se s Filipem, když mi ukradl polínka, která jsem si předtím poctivě ukradl já apod. Páníčci mě ale moc milují na to, aby zarazili tuhle moji "chuť" jim ve všem pomáhat a asistovat a psychicky je podporovat svou dobrou a hravou náladou.

17. únor 2011 20:12:32

Naše povely
Dneska jsem se zase proběhl. Mladší panička se mnou nyní chodí každý den dopoledne na vycházku, protože starší panička má chřipku a musí být doma v teple. Ale ten její pobyt doma má taky svoje výhody. S mladší paničkou odejdu na procházku, a když odcházíme, už slyším hrnce, které bere starší panička. Je to nádobí na moje polední ham. Když se po hodince vrátíme z procházky, chvilku musím počkat, až se uklidním a odpočinu si, nesmím prý jíst příliš rozběhaný. Ale už od vstupních vrátek na zahradu vím, že mám oběd hotový. Takové já mám hodné paničky. Když jsem na zahradě a ozve se: "poldy, ham", vím, že to bude něco dobrého na zub. Největší legrace je, že na povel "ham" reaguji i na procházkách. Kolemjdoucí často nechápou, co to paničky dělají, když strčí ruku do kapsy a zavolají: "Pusinko, ham". To se k nim pak přiřítím já a s chutí si vezmu piškotu nebo jinou dobrůtku. Moc se mi to ale líbí. Jsem prostě opravdu pusinka celé rodiny. Můj páníček o mně říká, že člověk může být jakkoliv naštvaný, ale když je v mé blízkosti, přenesu na něj vždycky svou dobrou náladu. Té mé spokojenosti si všímají i lidé v okolí. I naše paní sousedka tuhle paničce říkala, že si všimla, jak jsem šťastný a spokojený, zejména, když jdeme na procházku. No, tak se nedivte, že se mi v naší smečce říká "pan pusinka". A mně se to náramně líbí, směji se a můžu si uvrtět ocas. To jsem celý já, pan pusinka.

14. únor 2011 16:58:18

Ahoj, tak dneska jsem jel na výlet, ale jen na oko. Panička zjistila, že musím na očkování proti vzteklině, a tak se jelo. Jedna panička mě chlácholila v autě, protože já jsem byl smutný, poznal jsem, že jedu k panu doktorovi, a druhá panička mě dělala řidiče. Do ordinace jsem odmítl jít, pan doktor musel za mnou do čekárny a tam mi dal včeličku. Když vykoukl z ordinace, udělal si ze mne legraci slovy: "Á, drobeček je tady."Když zjistil, že já za ním nepůjdu, vyběhl ochotně z ordinace a vše se odehrálo na chodbě, ani jsem nevěděl, že jsem dsotal včeličku.
Dostal jsem za odměnu kostičku a doma jsme šli hned na procházku. Paničce jsem zase utekl, ale ona se otočila a utekla mi opačným směrem. To byly fofry, jak jsem metelil, abych ji našel. Dostal jsem vynadáno, jsme prostě lump Leopold. V červnu pojedou na očkování Filip s Albertem.

12. únor 2011 16:55:26

Dnes panička vzala ven fotoaparát, abychom prý zase trochu obnovili moje album. Pózoval jsem v boudě, kterou mi udělal pán. Pořád mi říkají, jaký mám pěkný, prostorný dům, že bych tam jako velký pes a hlídač měl občas pobýt, ale popravdě... ještě jsem tam nespal. Když se mi řekne "na místo", tak tam vlezu, vystrčím hlavu z okýnka, dostanu nějaké "ham" a jdu ven. Možná časem..., ale doma s mojí lidskou smečkou je mi lépe. Nemám rád samotu. Páníčci mě domů berou bez problémů a tomu, že pán dělal takovou dobu boudu, ve které já nechci být, se spíš smějí.

7. únor 2011 21:14:40

A zase ty slepice!
Dneska jsem šel s paničkou na procházku. Byl jsem moc hodný, až k místům, kde je můj oblíbený hnojník. Mladší panička mě krásně učesala, blýskal jsem se ve slunečních paprscích jako ženich. Panička mě na procházce chtěla pustit, ale naštěstí /pro sebe/ si všimla rezatého kocoura, který seděl na kraji polňačky. Kocour se vydal na úprk, aniž bych si ho všiml. Panička měla štěstí, že tam toho kocoura viděla. Kdyby tam kocour nebyl a panička mě pustila o pár chvil dříve, byl by zase malér. Kocour zaběhl, ale najednou na cestu vběhla slepice, postavila se doprostřed a koukala. Tu jsem zaregistroval a už jsem se viděl, jak zase lovím. Ale bohužel, díky kocourovi jsem byl stále ještě na vodítku a lovit jsem mohl leda tak ve své fantazii. Vykulil jsem oči, zvedl uši a prodloužil krok. Ale panička mě okřikla, slepice se lekla a nejkratší cestou to nabrala do svého kurníku. Puštěn jsem byl až za po chvíli, když už jsem měl mysl zaměstnanou zkoumáním zapomenuté kupy sena. Ale stejně to paničce neprošlo. Alespoň jsem navštívil hnojník a pěkně jsem se v něm vyválel. Tak alespoň něco. Když ne slepice, tak alespoň tohle. Prostě si musím nějakou tu radost na procházce udělat. Panička mi spílala a tahala ze mě kusy slámy, které mi trčely z chlupů. Cestou domů jsem byl moc hodný a dostal jsem moc piškotek. Panička byla ráda, že na dnešní procházce byl kocour. Nebýt jeho, zase by byla v akci cestovní kancelář pro slepice CK Poldy.

5. únor 2011 14:27:09

Huuurááá, sluníčko!!! Jde se na procházku. Jen kdyby tolik nefučel vítr.

4. únor 2011 20:19:30

Ahojky,
dneska jsem zase připravil paničkám infarktovou situaci. Paničky měly odjet, starší šla přes zahradu do garáže pro auto a já jsem utíkal za ní. Abych si zkrátil cestu, vzal jsem to přes zamrzlý bazén. Obě paničky ztuhly, já jsem dostal vynadáno a celé odpoledne se mluvilo o tom, jak to udělat, abych na bazén nechodil. Naštěstí má starší panička nyní týden studijní volno a mladší panička zkouškové období, takže usoudily, že bude nejlepší hlídat mě a doufají, že v rámci oblevy led na bazénu roztaje a já se do vody neodvážím. Naučil mě to Albert, pudl, který váží minimálně, ale je pravda, že já se svými 50 kily bych mohl mít problém, a velký. Poté, co mi panička vynadala, načapala pudla Alberta, jak zase brázdí led na bazénu. Neposlechl, aby šel ven, tak ho panička chytla a dostal na zadek. Já jsem jen koukal. I já mám slíbeno, že až mě uvidí na bazénu, dostanu na zadek. Ale snad na to nedojde, a když ano, známe ten výprask, skoro to necítím. Další, kdo se po nás objevil na bazénu, byla maldší panička. Protože potřebovala odjet a bála se, abych se nepropadl, zkoušela, zda ji led unese. Unesl, proto usoudila, že ještě dnes unese i mě. Ale je to nespravedlivé. Všichni, co byli na ledě, dostali na zadek nebo mají slíbeno, a mladší panička nic. Ta na led může.Tak řekněte, je to nějaká spravedlnost? Uražený Poldy.

1. únor 2011 22:03:00

Dneska jsem byl zase po dlouhé době sám doma, jen se svými psími kámoši. Mladší panička má nyní zkouškové období, takže je se mnou hodně doma a já si tak plně užívám lidskou společnost. Dnes ale musela odjet do Prahy na zkoušku, ostatní páníčci byli v práci a co já tady sám samotinký... Zábavu jsem si našel, objevil jsem za popelnicemi vyhozené střešní šindele a udělal jsem z nich páníčkovi puzzle. Když je pak panička skládala dohromady a navíc musela kousky hledat po celém betonovém placu, co máme na dvoře, moc nadšeně nevypadala. A já myslel, jakou zajímavou hru jsem nepřipravil?!

30. leden 2011 13:00:58

Včera bylo zase mojí zásluhou veselo. Panička mě vzala na procházku. Bojí se o mne, protože ví, že jsem schopen pronásledovat zajíce, či srnky, a proto mě málokdy pouští navolno. Vodí mě na dlouhém flexivodítku, pustí mě jen tam, kde nemohu utéci. Včera na procházce, když přehlédla terén a zjistila, že v blízkosti nejsou žádné srnky a zajíci, rozhodla se mě pustit v domnění, že nemám co vyvést. Omyl. Mám moc dobře zmapované hnojníky na všech trasách našich vycházek. A vím, že se na nich občas nechají objevit pěkné poklady. Nejinak tomu bylo i včera. Po chvilce hraní na místním hřišti jsem paničce nabral čáru na blízký hnojník a z něj jsem vylovil něco docela velkého. Pak jsem s tím běhal v kruhu kolem paničky a ta na mě křičela a bála se jít ke mně. Nutno podotknout, že to, co jsem objevil na hnoji mělo čtyři nohy a bylo to docela veliké. Panička nosí na procházky se mnou zásadně mobil. Po této události začala svolávat členy rodiny, zejména páníčka, aby za námi přišel a podíval se, co to tahám. Panička se strašně bojí podobných věcí, které se v hnojníku občas najdou. Po chvíli mě přestala mršina bavit, nechal jsem ji ležet a vydal se za paničkou, která šla ode mě pryč a nechtěla si se mnou hrát. Musel jsem k noze, byl jsem připnut na vodítko, dostal jsem vynadáno a čekalo se na pána. Ten po chvíli přišel a šel obhlížet, co že jsem to objevil. Bylo to asi malé jehně. Cestou domů na mě panička vůbec nemluvila a trvalo dlouho, než jsem se od ní dočkal vlídného slova. Cestou domů jsme potkali i mladší paničku, která rovněž vykročila pomáhat s mým odchytem, kdyby bylo potřeba. To bla legrace, celá rodina v pohotovosti. Jsem zkrátka rošťák, který ví, jak na sebe upozornit. Mladší paničce jsem si postěžoval, co se ten den dělo.

27. leden 2011 09:15:09

Včera jsem se doma postaral o pozdvižení. Byl jsem venku na dvoře a zase roupama nevěděl, co dělat. Tak jsem si "ukradl" něco na hraní... Jenže když panička otevřela okno, aby se přesvědčila, co jsem to zase našel, div jí hrůzou nevypadaly vlasy, vyběhla z domu a já jsem jí s ohromnou radostí utíkal ukázat svůj objev. Jenže jsem si hrál s pytlem, kde byl nápis DUSÍKATÉ HNOJIVO. Jed! Napadlo paničku. Musel jsem okamžitě otevřát pusu ke kontrole. Tam nic, tak rychle domů a už jsme žhavili dráty - páníček, druhá panička, ta volala mého pana doktora. Nakonec se ukázalo, že se o hnojivo nejedná. Byl to drcený polystyrén, který kdysi kdosi dal do pytlů a používal jako izolaci. Někdo zapomněl zavřít dveře do bývalého chléva, já se tam vydal na průzkum a tzv. "izolace" mi padla do oka. Všechno mělo dobrý konec, ale ta představa, že bych snědl něco jedovatého, byla opravdu nesnesitelná, jak mi panička později ještě mírně obrněná šokem šeptala do ucha.

25. leden 2011 12:20:34

Tak dneska jsem měl obzvlášť neposlouchací náladu, panička se zlobila. Šli jsme totiž na procházku jinam než obvykle a já objevil nový hnojník. Hnůj, smrad apod. - to je moje. Vůbec jsem se toho nového objevu nechtěl vzdát, musel jsem ho dostatečně prozkoumat a paní chtěla už jít a ne a ne mě odvolat. Tak jsem dostal vynadáno a rukou trochu na zadek a musel jsem jít. Taková nespravedlnost!!!

22. leden 2011 17:37:17

Tak dneska byli všichni členové mé smečky doma. To si vždycky s kokrem Filipem užíváme. Poznáme už, kdy je víkend, to pán nevstává tak brzy, a víme, že když ho vzbudíme, půjde s námi oběma na procházku. Tak jsme začali budit a v půl osmé ráno jsme s pánem skutečně vyrazili. Trochu mrzlo, taj jsme se mohli vydat i na pole, aniž bychom měli nohy zablácené jako traktor. V dohledu nebyl žádný zajíc, srna, ani slepice, takže jsem se držel u nohy nebo jsem pobíhal v blízkosti pána. Oba nás pán vodí na flexivodítkách. Mé měří 8 metrů, Filipovo 5. Občas se zamotáme, to je pak legrace, když páníček běhá podle šňůr a šmodrchá a šmodrchá. Já jdu ale většinu procházky bez vodítka. Víte co mě moc baví? Vodit Filípka. Páníček mi dá do pusy jeho flexi vodítko a já Fildu vedu. Jsem zodpovědný. Jednou jsem vodítko pustil a páníček zavolal, abych Filípka pořádně držel a já jsem utíkal, znovu vodítko vzal do tlamy a už nepustil. Legrace je, když pán vede na flexi mě a já vedu Filipa.No to je podívaná. Zítra je neděle, to půjdeme s pánem zase, už se těším, až ho zase ráno vzbudíme. Leopold.

21. leden 2011 21:01:17

Včera jsem trochu vyděsil paničku. Na procházce jsem začal kulhat na levou přední nožičku a moc se i nechtělo jít. Naštestí už jsem dneska fit. Asi jsem si jen špatně šlápl. Ale báli se o mě, to jsem poznal.

18. leden 2011 14:04:49

Takovéhle počasí stojí za starou bačkoru.Všude mokro, bláto, špína. Jako dneska, zase jsme s paničkou řešili dilema, kudy se vydat na procházku, abychom oba nepřišli špinaví jako čuňata. Bohužel i přes výběr toho nejčistčího terénu, kterým jsme se podle našeho nejlepšího vědomí vydali, se tak stalo. Panička všechno, co měla na sebe, okamžitě hodila po návratu domů do pračky, nejraději by tam asi hodila i mě, jak jsem byl zmazaný a zacákaný. Pomyslel jsem si: "No co, já na procházku přece musím, za počasí nemůžu. A podívej se na sebe, jak vypadáš." Nakonec jsme to ale vyřešili na chodbě ošplouchnutím nožiček v čisté vodě, "psím" ručníkem a vyčesáním. Pak jsem mohl domů. Je ale pravda, že vytírací mop je u nás doma teď kvůli nám hafikům neustále v provozu.

12. leden 2011 19:48:52

Dnes jsem byl na své asi nejdelší procházce. Po hrázi jsme pomalu došli až do blízkého městečka, kde pracuje moje druhá panička. Domů jsem se potom vezl autem, to jsem měl dopředu domluvené. Po dlouhé době u nás svítilo sluníčko, tak proč toho nevyužít.

9. leden 2011 11:43:29

Včera jsme doma měla veeeliiikaanskou oslavu. Byl to na den přesně rok, co si páníčci od Náchoda domů přivezli malou, vyděšenou tříbarevnou kuličku, moji maličkost. Nyní je ze mě 55kilová "obluda", která si celou rodinu omotala kolem "drápku", všechny zaměstnává a je rozmazlená až hrůza.
Teď doopravdy... Je ze mě spokojený puberťák, kterého všichni doma milují, když udělám své psí oči, leccos mi projde, ale leccos taky už ne. Každopádně myslím, že jsem si vybral dobře.

5. leden 2011 15:27:27

Dnes dopoledne jsme byli s paničkou, která se mnou je teď doma, protože se připravuje na zkoušky, jako obvykle na procházce. Výjimečně jsem byl docela i poslušný, až na své obvyklé průzkumnické výpravy ke všem hromadům bláta nebo hnoje, které jsem cestou minul.
Jenže pak jsem se šel podívat na okraj pole do jakéhosi porostu a když jsem se vrátil, panička nade mnou spráskla ruce. Vyčinila mi něco v tom smyslu, že kde jsem to zase lezl, jestli si uvědomuji, že jsem bernáček a kdože mě má pořád vyčesávat. Abych to shrnul, přišel jsem téměř celý obalený tou píchavou rostlinou, které dvounožci říkají "ježky". Navíc jsem byl doma při česání strašně protivný. Kdo by nebyl, když se mi někdo takovou dobu hrabe kartáčem v mém huňatém ocase, což já z duše nesnáším. Uznejte...po pravdě paničku to asi taky moc nebavilo.

3. leden 2011 21:39:07

K mojí nevoli dneska páníčci zkonstatovali, dokonce i konzultovali v příslušných kruzích, že na to, jak jsem starý, moc vážím. Ne že bych byl tlustý, ale že by mi, zejména mým kloubům prospělo, kdybych pár kilo shodil. Myslím, že je ovšem značně nepravedlivé, že budu dostávat menší dávku k obědu - rýži nebo těstoviny s kuřecím masem, což mi moc chutná, a k večeři budu mít stále stejně tolik granulí, které mi moc nejedou. Prý je to pro mé dobro a budoucí zdraví, takže co já chudák zmůžu. Myslíte si taky, že jsem snad obézní???

1. leden 2011 17:17:11

Včera jsem zažil první silvestrovské oslavy u nás doma. Páníčci se po zkušenostech s mými psími psími předchůdci trošku obávali, jak se budu tvářit na půlnoční ohňostroje, ale já jsem překvapil a zachoval se jako statečný pejsek. Nejen, že jsem se vůbec nebál, dokonce jsem si některé rachejtle a světlice důkladně prohlížel zpoza plotu. Uvidíme, jak se zachovám příští rok.