• Profil mazlíčka

19. prosinec 2011 23:22:43

Panička se s námi dneska chtěla nechat vyfotit u stromečku, co nám svítí na zahradě. Já, rozumný pejsek jsem si poslušně sedl a čekal, ale ten bláznivej Poldín byl jako z divých vajec. Pořád okolo mě lítal, pořvával, pak na paničku i skočil. Sežral všechny pamlsky, co měla panička pro jistotu v kapse, a stejně to nepomohlo. Uvidíme, zítra nebo jindy nastane pokus číslo dvě. Být to na mně, Poldín na fotce nebude, jen zdržuje a já chci fotku s paničkou sám. Jak já bych ho z toho focení jen vystrnadil...

2. prosinec 2011 23:51:06

Tééda, jak já teď nechci chodit ven, to byste nevěřili. Je tam zima, chladno, někdy i bláto. Páníčci to ale nějak nemůžou pochopit, i když jim to vysvětluju už i po zlém vždycky musím aspoň na hodinku ven. Ale to boj, kdo s koho, dostat mě z mého koše není snadné. Když už mě přece jen donutí jít se vvyvětrat, po deseti minutách vlezu do sklepa za dveře a štěkám a štěkám a štěkám, až to někdo u nich nevydrží a zase mě pustí znovu. Zachumlám se někam na sedačku do deky a zase jdu spinkat. Jsem pořád krásný pejsek, ale věk už se na mně projevuje, vždyť už mi táhne na deset.

20. červen 2011 19:38:14

Už několik dní unikám letnímu koupání. Poldys už to má za sebou, na nás malé mělo dojít následující den, ale je tu u nás zima, tak to páníčci zatím odkládají. Až vyleze opravdu sluníčko, šup se mnou do vany a do šamponu. To se zase budu zlobit, vyhrožovat a vrčet, ale pak mi bude blaze. Žádný prach a nepříjemné svědění.

3. květen 2011 19:18:50

Ačkoliv mi bylo před několika dny 9 let, stále ještě nemám rozum. Jsem rozmazlený pejsek a stále se nemůžu smířit s tím, že v mojí smečce je berňák Poldín, který je taky rozmazlený a všechno si vymůže.
Snažím se mu všechno znepřájemnit, jak jen můžu. Když chce do místnosti, stoupnu si do dveří, štěkám na něj a nechci ho tam pustit. Moji páníčci se smějí mé strategii s krádežemi Poldínových hraček. Říkají o mně, že jsem kleptoman. Poldín si stále s něčím hraje, jako já, když jsem byl ještě mladší. Taky jsem měl několik plyšových hraček. Nejraději mám ovšem svého krtečka. Poldín má želvu, krokodýla a slona. Když vidím, že si s něčím z toho hraje, přikradu se někam blízko, třeba za křeslo, nebo za stolek, a jakmile to položí, popadnu to a hurá s tím do mého koše v ložnici. Poldín si většinou vezme zas jinou hračku. Tento postup opakuji, dokud nemám svůj koš plný Poldínových hraček. Ale ať kradu sebepoctivěji, Poldín je stále u nás doma, stále se nemá k odchodu. Ale zase na druhou stranu máme i chvilky, kdy si spolu hrajeme. Na procházkách s páníčkem se honíme, on zas tak špatný není. Ale nemusel by se tak rozcapovat a upozorňovat na sebe. Páníčci jsou také moji. Když je Poldín venku, to si doma užívám. Chovám se u pánička i paničky, koulím se po koberci a rozcapuju se zase já. Když slyším, že Poldín dusá po chodbě, ukradnu jeho první hračku, kterou najdu, a hurá do koše. Tak, jdu se nachystat, Poldín je venku, za chvilku půjde domů. Kde je ten jeho krokouš?

27. duben 2011 16:39:20

Už je to tady! Už je to tady! Mám narozeniny, je mi už celých devět let. To to ale utíká, za rok tu budou moje první kulatiny.:D :D

14. duben 2011 22:51:28

Tak jen co poprvé vykouklo jarní sluníčko a začalo být venku teploučko, už jsem zase vyžadoval, aby mi někdo pustil vodu ze zahradní hadice a já ji mohl honit, kousat, štěkat na ni apod. To já vždycky letím k zapínání na zalévání, ipřeně hypnotizuju žlutý zapínací kniflík a jakmile v něm přeskočí a cvakne letím k hadici a čekám, kdy už konečně začne stříkat. Ne že byse mi líbilo, když mě někdo hadicí sprchuje, to ani náhodou, ale když se zalévá a já na ni můžu ze všech stran útočit, nabíkhat a dělat při tom kravál, to miluju. Teď mi ale páníčci prozatím pořád říkají, že "plovárna" ještě zavřená, protože je zima. Já to ale nechápu, tuhle jsem se samým vederm málem uvařil a voda pořád nikde. Asi je budu muset upozornit častěji, ale tak za měsíc už se určitě dočkám.

3. březen 2011 22:52:31

Dneska jsem měl obzvlášť zlodějskou náladu. To, že si do svého koše na spaní nosím všelijaké hračky - velkými plyšáky počínaje a malými míčky konče - jen proto, aby si s nimi nemohl hrát Poldy, už doma komentují někdy s křikem, někdy se smíchem, ale dneska jsem paničku zase mírně "vykolejil". Když vycházela od dědy, překvapivě se zarazila ve dveřích. Ležel jsem opodál v trávě, v pacinkách jsem držel dřevěný špalíček a okusoval ho. "Co tě to napadlo," ptala se panička, protože já jsem jaktěživ o klacky, dříví a další podobné předměty nejevil zájem. Když se ohlédla, pochopila. Pár metrů ode mě ležel Poldy a upřeně mě pozoroval. Já jsem mu prostě zase ten kus dřeva ukradl a on je k mému štěstí ještě takový trouba, že mi nic neoplatí. Panička mě už několikrát varovala, že možná uvidím, až Poldy dospěje, abych se nedivil, až se mnou za tyhle provokace zaklepe, jako to dřív dělával Badeček (německý ovčák). S tím jsem to vždycky vyřešil podřízeným lehnutím na záda a nikdy se mi nic nestalo, ale na Poldyho prostě machrovat budu pořád a pořád. Páníčci si dělají legraci, že kdybych mohl, tak Poldyho vystěhuju. To bohužel není v mé moci, ale aspoň mu pobyt tady u nás trochu znepříjmním.
Ve skrytu duše jsem už ale na jeho přítomnost doma moc zvyklý, když náhodou Poldy odjede, jsem nesvůj. Provokujeme se navzájem, strašně na sebe žárlíme, pošťuchujeme se, ale na druhou stranu bez sebe nedáme ani ránu a na procházky chodíme nejraději spolu.

20. únor 2011 16:45:41

Včera se u nás doma konalo velké řezání a uklízení dříví. Poldys při tom tak otravoval, že ho nakonec raději vyslali s mojí paničkou na procházku. Mezitím, co byli pryč, aby se mi tolik nestýskalo, mě panička vozila v kolečku. Jako mladšího pejska mě to moc bavilo, včera jsem nejprve trochu protestoval, ale nakonec jsem se několikrát s mírnými úvodními prostesty svezl, do kolečka jsem se samozřejmě nechal pokaždé vysadit, přece se ve svém věku nebudu namáhat.Když přišel Poldys z procházky, chtěl jsem ho trochu namíchnout,najednou jsem se střašně chtěl vozit, ale jak už mě doma znají, poznali, že to bylo jen proto, abych Poldymu provokativně ukázal, že já se vozím a on už je na veliký, tak musí po svých.To byl zase rachot, Poldy žárlivě vyštěkával, já na něj z kolečka vrčel, takže mě nakonec panička vysadila a za provokování jsme měli oba šlus.

11. únor 2011 17:59:08

Tak tyto dva poslední dny se projevuju jako skutečný věrný pejsek a perfektní hlídač. Moje milovaná panička dostala chřiplu a leží v ložnici v posteli. Oba dny jsem stále u ní a vůbec se od ní nehnu s výjimkou toho, když potřebuju vyvenčit. Dokonce jsem odmítl jít i jíst do kuchyně, mladší panička mi musela dát jídlo do ložnice. A když mi ho dala, rychle jsem ji z místnosti vyštěkal, aby mou nemocnou paničku nerušila.Dnes už je paničce lépe, ale stejně jsem stále v její blízkosti. Bráním ji i před páníčkem i berňákem Poldínem, to jsem celý já. Bránit až do roztrhání těla. Jsem rytíř Filípek.

22. leden 2011 17:59:12

Jsem zvláštní pejsek. Většina z nás miluje volný pohyb bez vodítka, já jsem spokojený, když mám vodítko. Několikrát jsem přiběhl k paničce, aby si mě na vodítko vzala, to když jsem běžel navolno. Mám krásné dlouhé pětimetrové flexivodítko, které mi skýtá dostatek pohybu. Můžu si šmejdit a přitom vím, že si nemusím hlídat pánečky, protože ta šňůra mě k nim pevně poutá. Flexi jsem dostal před dvěma lety, v létě. Páníčci chtěli jet na výlet a mě chtěli vzít s sebou. Panička vymyslela, že se pojedeme podívat do ZOO do Prahy, abych se podíval taky na jiná zvířátka. A tam jsem měl úplně nové flexivodítko. Jdu, jdu, a najednou začnu větřit. Slepice!!! Šup a už ji naháním se značným štěkotem pod keříky kolem cesty. Panička, nezvyklá na flexi, než si uvědomila, jak omezit odvíjení vodítka, uběhla notná doba a já vesele pronásledoval slepici - páva. Pak mě doběhli a byl konec. Pak už jsme raději do pražské ZOO nejeli. Ale jeli jsme do Dvora Králové, kde jsem si za svou kořist vybral surikaty a způsobil trochu poprasku kolem jejich průhledného obydlí. Flexi má prostě svou výhodu. Ale vodítko, to je moje jistota.

20. leden 2011 18:34:50

Tak dneska bylo trochu sněhu, ale brzy z toho zase bláto.Takže nejlépe doma v teplíčku, v posteli. Ale ouha. Panička přišla z práce a s ní se valí po chodbě něco velkého. No jasně, je to náš Poldy. Poldín jeden. A mám po klidu. Honem, sebrat všechny jeho hračky, nanosit je do koše, pak zaujmout obranný postoj, vrčet a bránit to, co se mi podařilo Poldínovi ukrást. A je tady. Můj kolega berňák Poldy. Nevěřícně kouká, co všechno jsem do toho koše zase nanosil, včetně jeho oblíbené želvy. Ta mi ale dá práci, něž ji donesu do koše. Je pomalu větší než já. Co se děje? Poldy se otáčí a odbíhá do kuchyně. Aha, známý zvuk kuchyňské skříňky, kde máme piškotky a kostičky. Hup z koše a okouknout situaci. Je to tak. Kostičky. I já dostanu jednu. Ale s kostičkou v puse zase rychle do ložnice bránit v koši lup. Ať si Poldín počká.

12. leden 2011 19:52:51

Už pár dní trávím pouze tím, že se válím na gauči nebo v ložnici v peřinách. Nesnáším takovéhle ubahněné počasí, ven chodím, jen když je potřeba, když mě vyženou nebo když se mi opravdu už hoooodně chce jít si zaběhat. U páníčků mi to ale prochází, jsem už přece jen starší pejsek.

2. leden 2011 12:35:18

Dnes doma slavíme smutné výročí. Je tomu přesně rok, co nás navždy opustil německý ovčák Badeček. Dožil se úctyhodných 13 let. Já jsem ho bral jako svého strejdu. Když jsem sem jako malé štěňátko přišel, choval se ke mně moc hezky, jako táta. Horší časy nastaly, když jsem začal dospívat a být drzejší a sebevědomější. Došlo na několik zdánlivě ošklivých šarvátek, ale vyřešil jsem to vždycky fikaně lehnutím na záda a věřte,nebo ne, v životě jsem od Badyho neměl jediný šrám. I když jsme se ne vždycky snesli, žárlili jsme na sebe "jak psi", tak jsem na sebe byli hodně zvyklí.Když jeden z nás odjel, druhý ho hned hledal.Teď jsem doma v pozici staršího psa já a páníčci si přivezli mladého, ještě střeštěného Poldyho. Skončilo moje klidné období a na stará kolena musím zase běhat, hrát si apod.

1. leden 2011 17:21:39

Konečně jsou ty příšerné silvestrovké oslavy pryč. Jediný den v roce a já zažiju takového strachu. Jako malé štěňátko jsem se přitom nebál, naopak jsem běhal po hrázi a kde něco bouchlo,na to jsem se odvážně rozštěkal, ale s postupem času, jak jsem stárl, mi došlo, že rachejtle a ohňostroj není nic pro pejsky zábavného. Včera jsem se schoval v koupelně za vanu a za vydatného chlácholení své milované paničky jsem všechno bez psychické újmy přetrpěl. Zvědavec Poldy (můj psí kamarád u nás doma) se na to třaskající peklo venku šel ještě dobrovolně podívat, ono ho to taky přejde...