• Profil mazlíčka

3. únor 2009 00:00:00

Tak jsem si vyzkoušel to, co už téměř každý pastevecký nováček... Posadil jsem se na el. ohradník.. Dovedete si asi představit, co to se mnou udělalo a jak jsem se polekal, kdo a za co že mě to trestá... No a Lukáš s Dádou to na mě hned naprášili meilem paničce..

21. leden 2009 00:00:00

Velká novinka!!!! Pasu jako blázen a zatím to vypadá, že pasení je pro mě to nejdůležitější na světě. a když nepasu, tak zlobím Dádu, ožužlávám jí všechno, co mi jen příjde pod tlamičku.

7. leden 2009 00:00:00

Tak panička se na mě začíná poslední dobou zlobit...občas to ve mě totiž hrkne a já sebou škubnu a utíkám se proběhnout do lesa, nebo do křoví....a neposlouchám a neposlouchám... Panička mi už vyhrožuje, že dostanu nějakou ťafku, či co... TAk nevím, co že se to na mě vlastně chystá....

29. prosinec 2008 00:00:00

Tak jsem to dnes v noci vzdal...a tu rukavici jsem přeci jen vyblinknul... No...nedělala mi v žaludku moc dobře. Panička ji sice nejdřív ani nemohla poznat...ale když už si byla juistá, že je rukavice zase na denním světle, měla velikou radost a bylo na ní vidět, že se jí ulevilo... To bylo pořád pohledů a vzdychání a starostí...tak jsem to radši vrátil...přece jen mi trochu nahnala strch...taky by se mi zase k doktorovi nechtělo...a navíc...najdu si něco chutnějšího...

27. prosinec 2008 00:00:00

Dneska jsem byl na výletě s jessem, jeho panička vodila na vodítku kobylku Drinu a my jsme se honili a přetahovali o klacky a klády... Pak jsem našel něco ještě zábavnějšího k přetahování...ztracenou rukavici...to vám byla zábava....páníci se smáli...tak jsem je chtěl pobavit a ukázat jim kouzelnické číslo, jak umím rukavici začarovat.... Čáry máry(žvejk žvejk)...a byla pryč.. No to jsem tomu dal...já ji vážně sežral a to tak bleskurychle, že panička nestačila říct ani Fuj! Doma mi dávala baštit takové zváštní věci, které jsem v misce nikdy neměl...a teď mě pořád hlídá...mě zatím bublá v žaludku... Jinak je mi ale dobře. večer jsme ještě řádili s kennym ve výběhu a proskakoval jsem kruhem, přeskakoval lavici... jen panička si mě pořád nedůvěřivě prohlíží a nějak divně se u toho tváří. začínám z ní být taky nervózní..

21. prosinec 2008 00:00:00

O víkendu jsme byli zase na chalupě...pěkně jsem se tam zřídil, pršelo a to víte...není nad to, pořádně se procáchat v blatíčku...a ještě když narazím na něco voňavého k tomu...? Tak se prostě neudržím... Ale tentokrát to panička brala ještě hůř než minule...dost nadávala a pak na mě přišla s kýblem, kartáčem a takovou nepříjemnou pěnou... A když jsme jeli domů, tak jsme vlastně domů nejeli...zastavili někde, kde to vůbec neznám...vonělo to tam po koních, ovcích a hafanech a zase bylo všude tolik bláta...no a z těch vůní mi až hlava kolem přecházela...pak mě panička s nějakou paní vzaly do domečku, kde se na mě vrhly psí mimina...no...bylo to celkem fajn...hned mě povodily poc elém domě, ukázaly mi co a jak a kde...pořádně jsme všechno pročenichali.. A představte si...pak to jedno štěně jelo s námi domů.. celou cestu pěkně leželo v bedničce za pánečkem a jen občas si smutně kníklo po kamarádech a domově.. No..a teď je u nás. Musel jsem mu ukázat, že můj pelíšek je můj pelíšek. Moje miska je moje miska. Moje k¨hračky jsou moje hračky.... a tak.. ten prťous..teda...ona je to psí holka...by všechno hned chtěla...když já chytám míček, ona chce taky, když já hlodám do hlávky zelí, ona chce taky.. Tak jsem zvědavý...jak to s ní bude dál.. Tak páček a já zase napíšu... Haf!

17. prosinec 2008 00:00:00

Jsem doma....
Já jsem si tu dovolenou u koní užil!!!! Na památku jsem si přivezl šrám na čumáčku, panička přemýšlí, jestli ho mám od Bendíka, nebo jsem strkal čumák kam jsem neměl, ale to je moje tajemství.
No a pak jsme byli o vikendu u paniččiny mamky, která mi říká Mufe a tam jsem natajnačku vylízal kastrolek s dršťkovou polívkou...a důkladně, nenechal jsem nic, kastrolek byl jako umytý...ta mi ale udělala průvan ve střevech...takže teď mám dietku, abych se dal dopořádku...
Mám ale dobrou zprávu...očka se mi zahojily...panička mi tam poctivě kapala a dávala mastičku..trvalo to několik týdnů, ale vyhnul jsem se té nepříjemné operaci a jsem zase zdravý jako rybička.
včera jsem se byl pozdravit s kamarádem Keníkem. Potkali sjme spoustu psů...velkých i štěňátek a zaběhali jsme si spolu jen tak trošku i parkurek..příjemný večer to byl, vůbec nám nevadilo, že už je tma..tak se těším, až zase brzy někam vyrazíme.

10. prosinec 2008 00:00:00

Čauki hafani....
posílám vám pozdrav z výchovně výcvikového tábora... Panička mě nechala na týden u koní na ranči ve Vyškově. To je vám ale príííma... Mám tu kamaráda Bendíka od kterého okoukávám co a jak kolem těch koníků.. Jídla je tu taky dost..prý mi sem panička nemusí vozit granulky, že prý si vystačím s kobyláky...no jo no...opravdu se nestydím...to víte v brně u paničky něco takového nemám, no... Lidí je tu taky hodně, pořád někdo, kdo má volnou ruku na to, aby mě pohladil... A ze všeho nejraději honím koně po výběhu, jak přede mnou začnou prchat, tak to je ta nejlepší zábava a legrace...

26. listopad 2008 00:00:00

Panička mě potrápila u veterináře, píchli mě do tlapičky... Taky mi z ní oholili chloupky...zrovna teď, když venku tak přituhuje... Vzorek mojí krve poslali na testování, aby panička věděla, jestli mi v ní meplave nějaká tuze ošklivá oční nemoc... Tak jsem zvědav, jak to dopadne...

24. listopad 2008 00:00:00

Znáte taky toho velikého sa, s tvrdými tlapkami, co místo vrčení frká?? Tak každý týden za nimi chodíme a moje panička je vždycky někam vede a dokonce na ně i sedá... To by tak hrálo aby někdy zkusila sednout i na mě... No a já na ni vždycky někde počkám, ale dneska mě hlídala Eliška a ta mě vzala za paničkou, seděla na tom velkém psu...byl větší, než všichni ostatní a chodil spaničkou pořád dokola...byl tak velký, že jsem paničku ani pořádně neviděl a tak jsem pořád čenichal, kde ji vlastně mám. Když ale začali ti velcí psi kolem běhat, to už jsem ztrácel přehled a začal jsem štěkat a kňučet...jeden z těch psů pak přišel rovnou ke mě, tak blízko, že jsem se bál, že mě rozšlápne, ale zastavil se a člověk co na něm seděl, mi podával tlapku a hladil mě z té výšky... Alespoň jsem si toho obra mohl pořádně očenichat zblízka...pak mi řekli, že to není pes, ale kůň...celou dobu jsem si říkal, že takhle jsem žádného hafoše ještě necítil... Panička si pak s tím čloěkem domluvila, že mě vezmou ven i s těma Koňma....prý abych si zvykal a učil se....no to se ještě uvidí, jestli já se k nim dobrovolně přiblížím....no a kamarádit s nima...jako bych neměl dost psích kámošů... Však ještě uvidíme..

9. listopad 2008 00:00:00

Dneska jsem poznal další kamarády. Byli jsme v Líšni na bordeří vycházce...pořádně jsem se zase jednou vyběhal s dalšími borderkami. Musím přiznat, že trošku mě to zmohlo...jak jsme přilšli domů, najedl jsem se, napil a usnul. Teď jsem se na chvíli probudil, pokousal plyšového medvěda, vypil trochu vody a zase půjdu spát. Včera jsem totiž běhal po kopcích v Jeseníkách a tak to teď pořádně dospím.

6. listopad 2008 00:00:00

Dneska ležím u paničky na koberci a spím....ze sna občas vykviknu...ani jsem nedošel do pelíšku. Dneska jsem poznal nového kamaráda Kennyho, paničky nás vzaly na kopec a i když byla už tma, parádně jsme se spolu s Kennym vyběhali, společně jsme i vyhrabávali krtka, ale utekl nám... Asi se mi zdá, jak se s Kennym honíme, nebo jak běžíme z kopce dolů....protože usilovně cukám za spaní tlapkama...

5. listopad 2008 00:00:00

Včera večer jsme na procházce potkali Jorku a její paničku. Hned jsme se zkamarádili, protože Jorka je taky ještě štěndo a protože je to akční lovecká slečna, pořádně jsme řádili. Paničky nás vzaly raději do parku a tam jsme běhali, honili se, hráli jsme si s míčkem.... Paničky si zatím povídaly o nás štěndech a předávaly si informace o výskytu borderek v Brně...no zjistily, že je jich tu docela hodně....ty kdyby se všechny někde sešly...to by bylo ČERNO-BÍLO.. :?-)))

3. listopad 2008 00:00:00

Podzimní prázdniny jsou za námi a já mám tolik zážitků....to byste snad ani nevěřili... Panička dostala volno v práci a tak jsme vyrazili do Jizerských hor. A tak panička zjistila, že jsem moc hodný k maličkým dětem a miminům, že jsem neohroožený pes a nebojím se ani na skály, že se zúčastním každé hry, že jsem pravdu k neutahání, že mě mají všichni kolem rádi...
Konečně jsem mohl pznat Arnošta, to kříženec border kolie, takový rošťák jako já...on sice psy nemá moc rád, ale protože já jsem ještě štěndo, tak jsme si spolu docela pěkně hráli, hlavně s klacíkem..on to tedy nebyl klacík, ale spíš dlouhá kulatina...každý jsme se zakousli do jednoho konce apřetahovali se, nebo se s ní točili jako na kolotoči... V kopcích jsem se pořádně proběhal, to vám byly ale dlouhé proházky...tolik prostoru...Už abychom tam zase jeli..

13. říjen 2008 00:00:00

V pátek jsme byli na návštěvě u tety v Žebětíně. Na dvorku jsme si hráli s Labradorem Endym...to je vám ale kus hafana...kdybyste viděli ty tlapy... Skákali jsme na sebe jako zápasníci sumo, zapřeli se tlapkami...a Endy mě pokaždé skoli k zemi, ale snažil jsem se mu alespoň co nejdéle vzdorovat. Endy měl ale nějakou bolavou tlapku, tak si šel brzy odpočinout. Lehli jsme si spolu k bráně a Endy mě učil, jak pod bránou sledovat, co se děje venku na ulici a já jsem mu předvedl, jak se u toho dá krásně melodicky kňučet.
V neděli jsem byl s páníkama na procházce u rybníka. Cestou jsem si našel kalcík a nosil jsem ho všude s sebou, ale panička mi řekla, že tu třímetrovu větev mám nechat tam... :-((
NAkonec jsem ji u rybníka stejně zapomněl, protože se stalo něco tůůůze podivného. Běhal jsem v šustícím popadaném listí podél cesty a moc se mi to líbilo. Když jsem běžel po hrázi, uviděl jsem dole pod hrází to krásně šustivé listí a chtěl jsem se v něm zase proběhnout. Rozběhl jsem se, odrazil, skočil, letěl.... Ale co to? Ono to vůbec nešustilo! Spíš to žbluˇklo a kamsi jsem se propadl...do něčeho temného a studeného, chtěl jsem běžet zpátky, ale nešlo to. Nic jsem neviděl. Pak jsem si vzpomněl na řeku a začal jsem plavat...a už to šlo... Panička mě v tu chvlíli vůbec neviděla, protože jak jsem skočil, zmizel jsem pod hladinou na které bylo napadané žluté listí a to se nade mnou úplně zavřelo. vyplaval jsem asi o dva metry dál...tedy...najednou se tam mezi listím vynořila moje hlava. Měl jsem listí nahoře na hlavě mezi ušima a plaval jsem k paničce ke břehu, ale protože byl rybník z části vypuštěný, pod strmým břehem jsem si zamotal tlapky do kořenů a jen tak tak jsem se z toho vymotal. Když jsem se po kolmém břehu konečně vyškrábal nahoru...nechápavě jsem hleděl na hladinu...panička se moc smála...očividně ji to pobavilo, ale páník se mračil a říkal, že takhle mě do auta nevezme. Za chvíli jsem se oklepal a zachtělo se mi skočit si tam znovu, připravil jsem se ke skoku, ale páník mi to zakázal, prý abych se nenachladil....ale stejně si myslím, že měl spíš starost o kožený interiér svého nového vozu... :-)))) než o moje zdraví, protože než jsme došli zpátky k autu, měl jsem svůj bordeří kožich už skoro suchý :-)) A panička, ta se ještě dlouho smála.

10. říjen 2008 00:00:00

Dneska, jak se panička vrátila z práce, jsme spolu šli na Medlánecké kopce. Ještě pod kopcem jsme potkali zlaťačku Ennie a jejího páníka. Protože ona je Ennie taky ještě štěndo, i když už mnohem větší, než já, pořádně jsme se spolu prohnali a honili jsme se v poli vysoké suché kukuřice. Na kopci mě panička fotila, házela mi talíř a pak mě honila...to byla největší legrace, chtěla na mě skočit a chytit mě, ale byl jsem jako štika mrštný a rychlý, takže neměla šanci, jenom se pěkně uhnala...ti páníci nic nevydrží....
Potom jsme nahoře na kopci potkali zase Ennie a taky labradorku Roxy a Labradora Roniho, to Vám bylo běhání a řádění. Ennie už brzo nemohla a když jsme šli domů, panička si myslela, jak jsem se taky pěkně vyběhal a unavil. Stačilo mi ale doma chvilku si lehnout, asi na 15 minut a už jsem zase čile skákal, házel si s míčkem a dělal hluky a budil dědečka. No musel jsem přece paničku přesvědčit, že mě to běhání s hafanama vůbec neunavilo a že bych to zvládl klidně znovu :-).

8. říjen 2008 00:00:00

A jsem zdráv.
Dneska mě panička vzala zase k psímu doktorovi. Skouknul mi očka a řekl: "Výborně." Což znamená, že už jsem se úplně uzdravil a můžu bez omezení řádit jako dřív. Potom si povídal pan doktor i se sestřičkou s paničkou, o naší bordeří inteligenci, jestli jsme opravdu nejchytřejší a panička jen tak divně řekla: "Nóóó..." To se mě teda dotklo a skoro jsem se urazil. Řekl jsem si, že jim ještě ukážu, stál jsem vedle paničky, poslouchal, co si lidi povídají a přemýšlel, jak to zaonačit, abych jim předvedl, co ve mě je.
Povídali si o poslušnosti a výcviku. Panička vyprávěla, jak jsme se potkali s Lukášem Vaňourkem a od té doby mi ndává povel Lehni!!! (ani to se mnou nehlo), nýbrž mi zpívá Lééééééhni... (a v tu chvíli jsem se sesunul k zemi). Pan doktor u vyprávění něco ťukal do bedničky na stole a ptal se, jestli to zpívání funguje. Panička ani nemusela odpovídat, protože sestřička se na mě dívala a hned zavolala: "Jé.... pane doktore, on leží!!!!" A tak pan doktor poznal, že to opravdu funguje :-)

6. říjen 2008 00:00:00

Víkendová překvapení....
V sobotu jsme s paničkou a pánečkem jeli na výlet na Ramzovou, pořádně jsem si zaběhal po kopcích a v noci jsem spal úplně poprvé ve svém novém skládacím pelíšku. Ráno, když jsme se šli s paničkou honit na louku za chalupou, jsem vběhl do něčeho tvrdého, studeného, co se mi rozpouštělo pod tlapkama...viděl jsem to poprvé v životě, bylo to bílé a bylo to všude kolem...na trávě, na dřevěných schodech, na autě... a v misce, ze které jsem ještě v noci venku upíjel mi nějak strvrdla voda, nedala se pít, byla úplně tvrdá a strááášlivě studená, dalo se to jen olizovat, ale žízeň mi to přece jen trochu zahnalo.
V neděli, když jsme se vrátili domů mě panička vzala na kopce a když jsme vystupili z šaliny, čeklo na mě překvapení (to určitě k tomu našemu zvířecímu svátku...). Už tam na mě čekal Kámoš Jess. Páníci si povídali a my jsme se s Jessem pořádně proběhli, poprali, potahali o kukuřice a klacíky... Byli jspolu celé odpoledne a bylo to moc fajn. Nejdřív mě jess trošku na uvítanou povalchoval v hlíně a prachu, potom jsme svorně proběhli blátem a louží ale na kopci jsme se váleli v távě a všechno to z nás opadalo. NAvíc se k nám přidávali i další psíkové, takže to bylo moc veselé odpoledne. Já jsem si ho teda pořádně užil. Dokonce mě to tak zmohlo, že jak jsme přišli domů, hned jsem usnul. Ta panička ví, jak mi udělat radost. A navíc ještě vymyslela nové mlsky...měkoučké a voňavoučké...dostávám je, když se mi něco dobře povede...a já se opravdu snažím....taky za takoovu dobrotu...kdo by si ji nechal ujít..

30. září 2008 00:00:00

Ahoj hafani...
Už jsem se oklepal a řádím, jako by se nic nestalo. V noci jsem paničku ani nenechal vyspat, jak jsem pořád vytvářel nějaké hluky. Ráno jsem běhal za míčkem a honil se s paničkou po parku, chtěl jsem si i hrát s hafikem, co šel okolo, ale panička mě za ním nepustila. A přitom jí pořád ukazuju, jak jsem fit. Ten zákrok už připomíná jen oholená tlapka a zarudlé oči. Panička mi do nich pořád kape, už se těším, až budu moct zase běhat s ostatními hafíky...už aby to bylo..

29. září 2008 00:00:00

Po operaci.
Tak už je to za mnou... Dneska místo mě píše panička, protože po té operaci ležím, spím....a není mi dobře. Ani nepiju. Zkoušel jsem si třikrát hodit můj nejoblíbenější míček, ale jen jsem ho vzal do tlamičky a pustil na zem...muselo to vypadat dost zoufale... Panička si mě položila hned u svého pelíšku a utírá mi krev, co mi ještě sem tam teče z očí, ani je nemůžu pořádně zavřít. Už aby se mi to zahojilo.
Paniččina maminka se na mě dnes trochu zlobila, já jsem u ní celý den vyváděl...dokonce jsem rozkousal hračku, která prý nejde rozkousat...když já měl takový hlad...a oni mi vůbec nedali nic k jídlu. Prý nesmím, že by mi bylo špatně....a stejně mi špatně je, i když jsem nic nesnědl...teda...skoro nic. Když mě paniččina maminka venčila, ulovil jsem hrušku v trávě pod stromem a než mi ji stihli sebrat, rychle jsem z ní půlku zhltnul...hrušky, ty já rád...
Obě paničky si myslí, že jsem snad celý den něco nekalého tušil...a taky že jo. Když mě pan doktor oholil tlapku a chtěl mi píchnout to uspávací žihadlo, nechtěl jsem dát jen tak bez boje a bránil jsem se, seč jsem mohl......ale udolali mě...a za chvíli jsem už spal.

28. září 2008 00:00:00

V sobotu jsme jeli s paničkou na chalupu a zase jsem se trošku proběhl v řece...vždyť bylo tak krásně teploučko. V trávníku jsem potom vyhrabal dvě pořádné díry, aby si páníci nemysleli, že zatímco oni vyspávali, jsem já lenošil. V neděli mě pak panička odvezla ke svojí mamince....tu mám moc rád, říká mi Mufíčku a já ne ni vždycky z radosti skáču a ona dělá, že se jí to nelíbí. Zítra se mnou bude doma a pak mě s paničkou, až přijede z práce vezmou k panu doktorovi a ten mi spraví moje oči.. Tak vám pak napíšu, jak to dopadlo. Zatím Hafoj.

25. září 2008 00:00:00

Včera mě panička vzala k veterináři na kontrolu. Už týdem mi kape do očí, protože mi tam nafoukal prach a udělala se mi tam nějaká krupička. Panička si nejdřív myslela, že je to z toho, jak pořád potápím hlavu pod vodu. Kapky mi ale nepomohly, jak si panička a pan doktor představovali, tak musím jít v pondělí do ordinace zase. Trochu si tam prý pospím a pan doktor mi to seškrábne....prý to nebude bolet... Ale panička má stejně starost.
Potom jsme s paničkou jeli do Ostravy. Panička tam chodí do školy a vzala mě s sebou na zápis a na první letošní přednášky. Choval jsem se vzorně jako čtyřnohý posluchač Ostravské univerzity....ležel jsem a pospával....jako obvykle :-)) cestou ze školy jsme se zastavili v obchodě s ovčími, kozími a dalšími sýry... To byly vůně... Pan prodavač dal paničce k nákupu zdarma kus sýra speciálně pro mě, ale panička mi ho s kamarádkou celý snědly a řekly, že mám doma v ledničce eidam!!! Taková nespravedlnost!!! Doma jsem pak ale dostal kousek od jiného a ten byl taky mňňňňam!!!

15. září 2008 00:00:00

Tunýlky
Na srazu jsem se učil probíhat tunely. Moc mě to bavilo a panička říkala, že mi to šlo bezvadně a móóóóc mě chválila. To když jsme trénovali pozdě večer a nebo brzy ráno, když kolem nikdo nebyl, nebo jen s mým kámošem Jassiem. A protože jsem byl opravdu moc šikovný, panička mě přihlásila na nedělní běh štěňátek. Byly to moje první závody a tak jsem všem ukázal, co ve mě je. Panička mě nechala u startu podržet Jessiemu páníkovi, protože já jsem se teak strááášně těšil, že bych nevydržel asi čekat, než panička zavolá. A pak, jsem se konečně rozběhl... První tunel jsem prosvištěl tak rychle, že panička ani nestačila doběhnout za mnou, druhý tunel jsem minul krásnou kličkou těsně vedle a pak jsem tryskem utíkal za opodál si hrajícími pejsky, tam jsem se otočil, protože panička pořád volala...a proběhl jsem si třetí tunel, ten ohnutý a pelášil jsem zase ke štěňatům... Tak rychle mě panička ještě utíkat neviděla... Jinými štěky...jsem prostě borec!!!! Rychlý a hbitý jako střela...a všem jsem to na svých prvních závodech ukázal!!!

14. září 2008 00:00:00

Ze srazu AUS a BOC I. Před chvílí jsme přijeli z Horní Suché. Panička mě vzala na sraz australáků a borderek. Dneska už jsem ale úplně unavený, tak vám sem budu připisovat svoje zážitky postupně. Nejdůležitější ale je, že hned vedle stanu, ve kterém jsme bydleli my s paničkou, si postavili stan páníci skvělého borderáka Jessiho, náramně jsme si spolu užili honění, přetahování, okousávání a vycházek... A co je ještě lepší... Jessie se svými páníky bydlí v Brně a brzy spolu půjdeme někam ven, zase si zařádit pěkně po našem, po psím...

8. září 2008 00:00:00

Jak jsem se vyčerpal ve výběhu
Dnes přišla panička brzy z práce a šli jsme spolu do psího výběhu. byli jsme tam celé odpoledne. Přišlo za námi spousta psích kamarádů, pěkně se střídali... A když se sešla smečka chrtů...to vám bylo běhání...
Bisínka a Batýska už znám z dřívějška, když jsem byl ještě úplně malé štěndo...jejich páník si na mě vzpomněl...jak mi tehdy panička říkala Stodůlku... Už jsem od té doby sice vyrostl, ale stejně jsem se pořád pro jistotu kryl pod lavičkou a dělal jen uvážené výpady. Pak jsem se zase rychle vrátil pod lavičku, do úkrytu do bezpečí za chlapské nohy... Musím přiznat, že jsem jim moc nestačil. A někteří z nich byli mnohem vyšší než já, ale bříško mám teda určitě větší!!!! V rychlosti bych s nimi soutěžit nemohl, ale vytrvalost ve mě je. Odcházeli jsme s paničkou z výběhu úplně poslední. Ale musím přiznat, že domů jsem se ploužil...aby si panička nemyslela, že už snad nemůžu, ještě jsem se s ní před domem chvíli přetahoval a skákal, ale teď už se mi pletou tlapky, takže dobrou a já padám do pelíšku...bylo toho na jedno štěně fakt trochu moc.. Ale stálo to za to.

7. září 2008 00:00:00

Víkend na chalupě
Dneska jsme se vrátili z chalupy. POtkal jsem u řeky bordeřího kluka Edyho z Kladna, jsou mu teprve dva měsíce, ale pořádně jsme si pohráli...vyzkoušeli jsme stisk našich zoubků...teď už vím, jaké to bylo, když jsem já hlodal svými jehličkami psí kamarády i paničku...
Paničky si zatím povídaly o tom, co máme my štěňátka společného, jak hlodáme, vyhrabáváme díry na zahradě, jak se učíme a (ne)posloucháme :-).
TAk já už se těším,až pojedeme v říjnu zase na chalupu...třeba se tam s Edym zase potkáme a zařádíme si zase u vody.

3. září 2008 00:00:00

Jak se učím na procházkách
Dnes ráno jsme s paničkou šli na dlouhou procházku za město. Bylo to moc fajn. V trávě ještě byla rosa, sluníčko teprve vycházelo...mohl jsem si běhat, kde jsem chtěl, panička mi házela míček, takže jsem se i pořádně vyběhal. Cestou zpátky jsem měl ale školu. Panička mě nechala na volno, musel jsem jít vedle ní, správně sednout k noze, posadit se na konci chodníku...tam vždycky panička řekla "zůstaň!" a přecházela sama na další chodník. Nejdřív jsem se bál, že mě tam nechá a chtěl jsem jít dál, ale to mě panička hned odvedla zpátky. Tak jsem tam čekal, dokud mě nezavolá. A jak jsem uslyšel "K noze!", rozběhl jsem se hned přímo za ní...To mě už tak chválila a hladila...a to se mi móóc líbilo a panička měla radost taky. Už se těším, že snad zítra půjdeme zase na takovou príma procházku.

31. srpen 2008 00:00:00

Rostu jako z vody!!!
Včera jsme jeli na návštěvu za Barečkem a já jsem přes prázdninz tak vyrostl, že už jsem větší.Tááák... a teď se dívám shora já na něj. Asi už mě taky bere jako velkého psa, protože jsme na sebe dočista chlapsky vrčeli při krmení...ale to jen tak na oko, pro paničky..jinak jsme si zase nechali trošku v miskách, abychom mohli potom vzájemně ochutnat, kdo má jaké dobrůtky. A barečkovi moje štěněcí granulky chutnaly moc a mě jeho dědečkovské masíčko taky. Tak se těším, kdy se za ním zase podívám.

31. srpen 2008 00:00:00

Tento týden jsem se snažil a paničku opravdu hodně potěšil. Konečně jsem si uvědomil, že mám dvě uši a postavil jsem i to druhé... Asi to bude tím, že panička začala chodit do práce a to na ni musím dlouho čekat, takže celou dobu, co je pryč napínám usilovně obě uši..kdy už konečně uslyším cvaknout kliku.

28. srpen 2008 00:00:00

Jak jsem plul na lodi..
Poprvé se na pramici octnul tak trochu omylem. Byli jsme s paničkou na procházce u řeky, pustila mě z vodítka a já jsem uviděl něco na vodě u břehu a hned jsem to šel prozkoumat...skočil jsem na to pohupující se dřevo a začal řádně očichávat, ale panička mě zavolala zpátky. Skočil jsem na břeh..a to přeskakování se mi hned zalíbilo. Za pár dní jsme pluli na jiné lodi po řece Berounce, jen chviličku na výlet k Suché držce, která se už nejmenuje Suchá držka jako dřív, ale všichni jí tak stejně říkají. To jsem byl ještě úplně malušenké štěndo a moc se mi líbilo, jak šplouchá voda pod vesly a chtělo se mi za nimi skočit a pořádně to šplouchnutí zahryznout, ale panička mě sržela pevně.
Na začátku srpna jsme jeli na Šumavu a tam jsme sjížděli na kanoi Teplou Vlavu. Páneček byl nervózní, ještě než jsme vyjeli a říkal že se mnou budou problémy, že to ví. Ale panička řeklaa, že pojedu taky a tak jsem jel, prvních asi 20 metrů jsem vůbec nebyl v klidu...všechno se pořád kymácelo a navíc jsme hned sjížděli úzkou propustí malý jezík a panička už měla strach, že přitom vyskočím a někde se převrhnem, nebo narazíme do kamenů a páneček bude zuřit.. Ale já jsem to všechno hned pochopil. Lehl jsem si a spal..houpalo se to docela příjemně. Proplouvali jsme Národním parkem. To už jsem nespal. Seděl jsem a díval na jednu, pak na druhou stranu a několikrát jsem se i vykoupal, když jsme zastavili a udělali si přestávku. Panička o mě celou dobu nemluvila...asi nechtěla to moje vzorné chování zakřiknout dřív, než budeme na konci cesty.
A pak..když jsme dopluli a šli na vlak, který nás měl dovézt zpět do kempu...páneček řekll, že jsem ho dost překvpil a panička ze mě měla velikou radost, jaký jsem vodácký pes a začala vymýšlet, kdy pojedeme třeba...na hory.

28. srpen 2008 00:00:00

Pomalu končí prázdniny..
Panička zase chodí do práce... Ale pořád se mnou někam jezdí. Třeba předevčírem jsme byli přes noc na Nových Mlýnech a včera na chalupě. Než ale vyjedeme z města, jdeme ještě do psího výběhu. Včera jsem tam potkal malou slečnu Jack russela Connie, to vám byla skokalna... Byla o polovinu menší, než já a do tlamy se mi vešla celá její hlava. Honili jsme se, přeskakovali se, okusovali...a protože mi právě padají dětské zuby, byla za chvíli celá růžová a vypadala, jako bych ji snad skutečně pokousal. Já jsem byl ale opatrný. S Connie, jsme se pořádně vydováděli, ale přece jsem byl smutný a moje panička taky.
To protože, když jsme se vrátili z toho našeho prázdninového cestování a šli jsme po dlouhé době navštívit kamarády do výběhu, našli jsme tam rozbitou lavici, po které jsem se před prázdninami učil chodit a chtěl jsem si to vyzkoušet, jestli jsem to nezapomněl. Teď musíme čekat, jestli se najde někdo, kdo nám ji zase spraví.

28. srpen 2008 00:00:00

Já a voda
Jak jsem se snažil usnout, začal jsem vzpomínat na letní cestování.. Co všechno jsem to vlastně prožil? Hlavně jsem si zamiloval vodu. Poprvé jsem se setkal s pořádnou vodou na chalupě na Berounce.
Nejdřív jsem v ní jen tak chodil a pořádně ji očichával, pak jsem přecházel po kamenech..potom jsem začal chytat do tlamičky pěnu, která kolem proplouvala od burácejícího jezu, pokračoval jsem běháním za kamínky, které mi člověčí kamarádi házeli do vody, potom jsem vyskakoval na vodu, kterou okolo mě stříkali a nakonec jsem začal i plavat. Teď už umím přeplavat celou řeku a pravidelně to trénuji vždycky, když jedeme na chalupu. To hned, jak mě panička pustí vběhnu do řeky a čekám, kdo mi vymyslí nějakou šplouchací zábavu, nebo kdo se mnou půjde plavat...a když se nic neděje, zabavím se chytáním pěny, nebo chňapám po rybičkách a užovkách. Taky jsem se za těmi vodními tvorečky už naučil potápět hlavu.
Jen ven z vody se mi nikdy nechce. To se pak musí panička vyzout a dojít si pro mě, nebo taky odchází beze mne a to já tedy raději vyběhnu jako střela a jak nejrychleji umím, běžím k ní.
Už jsem jel dokonce i na pramici a na kanoi, ale o tom zase někdy příště... Haf

18. srpen 2008 00:20:52

Chtěli byste vědět, co všechno už jsem za ty necelé tři měsíce, co jsme s paničkou stihl zažít? Tak pozorně čtěte:

JEZDÍM:
- autem, tramvají (šalinou), vlakem (osbákem, rychlíkem i pendolínem), autobusem, trolejbusem, v kanoi i na lanovce

SEZNÁMIL JSEM SE S:
- kočkami, psy, krávami, prasaty, ovcemi, koni, rybami, hadem, hmyzem

Moji psí kamarádi:
Bad - labradorský retrívr
Edy - Německý ohař
Bísa - ovčácký pes ze Sardinie
Ennie - "Yorkshirský jezevčík"
Laky - kříženka setra
smečka čivav

Co už jsem prožil?
Sjíždění Vltavy v kanoi
Jízdu na Kleť jednosedačkovou lanovkou
Country na Starém dobrém weasternu na Bystřičce
Plavání ve Vltavě, v Berounce, v Hané, v rybících, potocích a taky ve vaně
Rybaření
Návštěvu hradů a zřícenin
Skok z okna

18. srpen 2008 00:08:55

Když si mě panička přivezla, byl jsem maličké chundelaté klubíčko, které jdlo, spalo, dělalo loužičky... A jak jde čas, tak se ze mě stává pořádný psí kluk. Však paniččina maminka říká vždycky, když k ní přijedeme na víkend: "To není možný, jak se mi ten Mufíček vytahuje..!" Už je to tak. Dobře jím, dobře spím, zdravě sportuju, ve vodě se otužuju a rostu, jako by mě konvičkou zalévali...